dauphine píše:

Takze Drevenej zadek fakt existoval??

moirra píše:

fantina píše:

píšeš, že rozprášení Dvora Zázraků bylo v roce 1668, ale podle AG v kánonu k tomu došlo v roce 1680. Je to napsáno v pasáži téměř na konci knihy A. a král, ale najdeš to jen ve francouzštině, češtině a slovenštině. V němčině a angličtině byl tento odstavec vynechán.

Tak nevím, jak to tedy bylo

Rozprášenie dvora zázrakov je iná vec, tým som si viac ako istá. V nespočte francúzkych zdrojov uvádzaný ako rok 1668, (našla som aj viaceré knihy o parížskej polícii toho času) čo mne aj dáva logiku, veď vtedy
už kráľ považoval Paríž za také bezpečné mesto že dal zbúrať mestké hradby, a už sa nemuselo chodiť do vnútra cez mestské brány, ak by Dvor zázrakov ešte existoval, veru by to tak nebolo bývalo.
Mestské hradby boli zbúrané relatívne skoro po rozprášení dvora zázrakov, v roku 1670.

Dokonca aj v špeciálnej brožúre Múzea parížskej Polície ktoré vlastní Francúzky štát (mám ju stiahnutú) je presne uvedené že 1668 nabehol La Reynie zo svojimi policajnými jednotkami a po tom čo vyhnali žobrákov zrovnali celú štvrť zo zemou. Predpokladám že Francúzka vláda to bude mať poriadne zrešeršované.


Ja keď rešeršujem, sa väčšinou nespolieham iba na jeden zdroj.

Keď si dáš do google "cour miracles 1668" vysype ti to nespočet francúzskych zdrojov kde konkrétne spomínajú tento dátum a tiež ho spomínajú vždy aj v životopise pána La Reynie.


PS: Kde je to v Angelike kde pani AG vraví že rozprášili dvor zázrakov v roku 1680?

fantina píše:

moirra píše:

PS: Kde je to v Angelike kde pani AG vraví že rozprášili dvor zázrakov v roku 1680?

Dala jsem to do POROVNÁNÍ PŘEKLADŮ.

Ta mapa prostě nemá chybu

moirra píše:

Viem kam cieliš, penelopa.

moirra píše:

Digitálna rekonštrukcia ako to tam kedysi vyzeralo:

Tereza píše:

Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami.

Možná vypadám jako nevzdělanec, ale kdo byl a co měl "na práci" vyvolávač mrtvol?

moirra píše:

Tereza píše:

Když skupinka dorazila k hřbitovní zdi, pobořené tak, že se na mnoha místech dalo snadno prolézt dovnitř, vycházel právě hlavními vraty vyvolávač mrtvol v černé sutaně zdobené lebkami, zkříženými hnáty a stříbrnými slzami.

Možná vypadám jako nevzdělanec, ale kdo byl a co měl "na práci" vyvolávač mrtvol?

Z rôznych textov, nie len z tých od pani Golonovej som to ja pochopila tak
že taký vyvolávač mŕtvol sa tak volal preto,
lebo v podstate slúžil mŕtvole, i keď ho samozrejme platili pozostalí. Išlo o to aby ctená mŕtvola, hlavne pokiaľ nemala dosť
príbuzných, známych, priateľov i nepriateľov ochotných prísť na pohreb, mala napriek tomu bohatý a hojný pohrebný sprievod.
Preto sa najímali osoby do sprievodu a to hlavne plačky.
Aká úloha mu potom pripadala v tom sprievode - to ešte musíme zistiť. Možno išiel na čele sprievodu a nahlas "vyvolával"
meno mŕtvoly.

PenelopaW píše:

1. Kdyžtak ten příspěvek pak vymažte . Jak je ten vyvolávač v originále? Třeba k tomu půjde něco najít, i ve formě nějakého encyklopedického hesla?

2. A k najímání plaček je přece zmínka v kánonu, tuším, že hned u prvního vstupu Angeliky na Dvůr zázraků; poznačila jsem si to někde v souvislosti s finančními údaji, neb je řečena i cena za takovou "práci".

moirra píše:

Aká úloha mu potom pripadala v tom sprievode - to ešte musíme zistiť. Možno išiel na čele sprievodu a nahlas "vyvolával"
meno mŕtvoly.

moirra píše:

Poznámka na okraj:

No to boli ľudia tých časov istotne nadšení keď im raz pod oknami vrieskali banditi a ich obeti, inokedy zasa nočný strážnik (zabudla som ako sa tá funkcia presne volá, ten čo vrieska, podobne ako v zvoníkovi od matky božej: Odbila dvanásta hodina) a inokedy zasa vyvolávač mrtvol. Ani sa nečudujem že často dostali chuť vyliať im nočníky na hlavu.
(Aj to je v kánone )

Tereza píše:

Děvčata, jste úžasné. Děkuji za info. Ještě tak vědět, která instituce(státní, soukromá, církevní) tuto "bohulibou" činnost vyvolávače mrtvol platila. Kdo ví, kolik asi takové otravné zaměstnání vynášelo? ( pochopitelně neberte ten dotaz vážně).

moirra píše:

inokedy zasa nočný strážnik (zabudla som ako sa tá funkcia presne volá, ten čo vrieska, podobne ako v zvoníkovi od matky božej: Odbila dvanásta hodina)

Tereza píše:

Děvčata, jste úžasné. Děkuji za info. Ještě tak vědět, která instituce(státní, soukromá, církevní) tuto "bohulibou" činnost vyvolávače mrtvol platila. Kdo ví, kolik asi takové otravné zaměstnání vynášelo? ( pochopitelně neberte ten dotaz vážně).

Tereza píše:

Ten zdechlý pes jistě něco symbolizoval. Snažila jsem se v češtině něco vyhledat, leč marně.

PenelopaW píše:

Ve Světlech a stínech Paříže je to na str. 137. V Cestě do Versailles 1 na s. 144

Na rohu domu slepeného z bláta stála socha boha podsvětí, Věčného otce, ukradená z kostela Saint-Pierre-aux-Boeufs. Klení a oplzlosti byly modlitby, které k němu vznášel jeho lid.
Spletí malých špinavých a páchnoucích uliček vedla cesta do království noci a hrůzy. Socha Věčného otce označovala hranici, kterou si žádný policista nebo strážný nedovolil překročit, aniž riskoval smrt. Ani počestní občané sem nechodili. Co by také dělali v téhle bezejmenné čtvrti, kde tmavé, napůl zborcené domy, smetiště, staré kočáry a povozy, staré mlýny a staré nákladní lodi, které se sem dostaly neznámo jak, sloužily jako obydlí tisícům rodin, také beze jmen a kořenů, jež neměly jiný útulek než podsvětí.
Podle tmy a hlubokého ticha Angelika pochopila, že právě pronikla do království Velkého Korzára. Zpěv z hospod se vzdaloval. Tady už nebyly ani hospody, ani lucerny, ani zpěv.
Nic než čistá bída a odpadky, krysy a toulaví psi…

Zkoušela jsem ho googlit v domnění, že je to nějaký specializovaný světec, a ono ne - je tím myšlen Bůh - Otec, tedy součást trojice Otec - Syn - Duch svatý. Ale o tom, že by byl vyobrazován jako socha tedy slyším prvně, vůbec jsem netušila, že v ikonografii byl Otec také nějak zobrazován, s v ýjimkou vousatého pána na obláčku .

moirra píše:

Zrejme to celé bolo obohnané múrmi starého opevnenia Paríža, pretože v textoch v ktorých sa spomína Reyneho zlikvidovanie hlavného dvora zázrakov na jaro roku 1668,
sa vraví že najskôr prebúrali 6 dier do múru čo vlastne boli pozostatky ochranného opevnenia Paríža za kráľa Krala V.
Reynie vyslal troch komisárov, s pár vojakmi ktorý pustili do éteru lstivú fámu o tom že za nimi sa sem ešte valia regimenty vojska, a sám sa tam potom postavil s megafónom v ruke (netušila som že už vtedy existoval) a vyhlásil že tí čo sa vzdajú dobrovoľne budú omilostení a posledných dvanástich budú súdiť (zrejme aj mučiť) a čaká ich smrť obesením.
žobráci sa rozpŕchli a nechali tam opusteného kráľa žobrákov.

PenelopaW píše:

"Vyčištění" Dvora zázraků:

Když se ohlédla na palác Velkého Korzára, který vzpínal své hroutící se věže a propadlé oblouky do načervenalé podvečerní oblohy, vyvstala jí před očima vidina jiného soumraku: ten nastane, až se sem přižene pan de La Reynie na koni, obklopený svými ozbrojenci. Celá zem, celé tohle podivné město starých kočárů, baráků, opuštěných klášterů, toto dlouho zakázané město na předměstí Saint-Denis bude poseto mrtvolami banditů, skosených v posledním náporu konečné zuřivé bitvy. Před brlohem Velkého Korzára si jezdec přiloží k ústům trumpetu, rozvine pergamen a bude vyvolávat:
„Poslechněte, vy všichni bandité, kteří se skrýváte. Král vyhlásil milost pro ty, kdo se dobrovolně vzdají. Ale posledních dvanáct, jež chytíme, bude oběšeno.“
Strašný obchod. Nikdo nebude chtít být mezi posledními dvanácti. Jako mrak kobylek se rozutečou, budou se ztrácet ve tmě: dav zbabělců a falešných drábů, surovců, nuzáků, mizerů a dezertérů, bývalých vojáků, studentských zběhů a mrzáků, žebráků, vagabundů, zdánlivých epileptiků a jiných simulantů bude utíkat, propadat se do prvních nočních stínů.
Až na dně té díry najdou Dřevěnej zadek, lidský trup bez nohou, osamělý a hulákající, a dráb mu jedinou ranou kordu protne hrdlo.
Tak jednoho krvavého večera roku 1680 skončí pařížský Dvůr zázraků, skončí dlouhý, staletí trvající boj mezi králem podsvětí a králem Francie.

(A. a S. Golonovi: Angelika a král 2, Praha: Československý spisovatel, 1992, s. 217-218)

PenelopaW píše:

Zkoušela jsem ho googlit v domnění, že je to nějaký specializovaný světec, a ono ne - je tím myšlen Bůh - Otec, tedy součást trojice Otec - Syn - Duch svatý. Ale o tom, že by byl vyobrazován jako socha tedy slyším prvně, vůbec jsem netušila, že v ikonografii byl Otec také nějak zobrazován, s výjimkou vousatého pána na obláčku .

moirra píše:

Socha večného otca na dvore zázrakov:

Na rohu domu slepeného z bláta stála socha boha podsvětí, Věčného otce, ukradená z kostela Saint-Pierre-aux-Boeufs. Klení a oplzlosti byly modlitby, které k němu vznášel jeho lid. Spletí malých špinavých a páchnoucích uliček vedla cesta do království noci a hrůzy. Socha Věčného otce označovala hranici, kterou si žádný policista nebo strážný nedovolil překročit, aniž riskoval smrt. Ani počestní občané sem nechodili. Co by také dělali v téhle bezejmenné čtvrti, kde tmavé, napůl zborcené domy, smetiště, staré kočáry a povozy, staré mlýny a staré nákladní lodi, které se sem dostaly neznámo jak, sloužily jako obydlí tisícům rodin, také beze jmen a kořenů, jež neměly jiný útulek než podsvětí.

PenelopaW píše:

Předně mne zaujalo, že ve FJ se hovoří o kabaretu, nikoli o hospodě. A pak: pokud skutečně nějaká taková hospoda / kabaret existovala a není vymyšlená, pak můžeme vytušit, kde přibližně stála ona socha Pánaboha .

Precious píše: *

13 dub 2024, 10:02

Ináč sa mi páči, ako česká prekladateľka nazvala nového Veľkého Kazára: Kulový spodek. V slovenčine sa s tým nepárali a máme Drevenú riť (sorry za vulgárnosť)