Poštové lode v 17 až 19 storočí
V 17 storočí začala rozkvitať verejná doprava. Neexsitovali iba poštovné dostavníky, ale aj poštové lode. Našla som tu zaujímavé video historického nadšenca ktorý si vyrobil repliku takej poštovej lode zo 17 storočia a premáva ňou na kanáli z Toulouse do Agde (mesto na pol cesty medzi Narbonne a Montpelier pri Stredozemnom mori)
VIDEO - všimnite si že pán tam na lodi je klasicky pri sviečke. Páči sa mi že tam perfektne vidno ako koníť ťahá tu loď. Ešte že existujú takýto nadšenci pre históriu.
https://www.youtube.com/watch?v=HPr83mH9uTY&t=14s
Farebne označený text je spracovaný z informácii od toho pána:
Odkiaľ sa vzala táto loď?
R.M. je replikou člna z roku 1818, ktorý slúžil na prepravu cestujúcich medzi Toulouse a Agde. Na kanáli du Midi bolo v rokoch 1673 až 1858 až štyridsať člnov tohto typu, viac či menej veľkých. Zmizli, keď sa otvorila železničná trať Toulouse / Sète. Ešte v 19. storočí prepravovali poštové člny medzi Toulouse a Stredozemným morom ročne až 100 000 ľudí. Tento spôsob dopravy bol akýmsi predchodcom TER. (Francúzske železnice) Tieto člny zastavovali pri jednotlivých dedinách na požiadanie. Išli veľmi pomaly, ťahané koňmi po vlečných cestách popri kanáli. Dostať sa do Agde bola dlhá cesta ktorá trvala štyri a pol dňa. Tento čln mohol prepraviť 50 cestujúcich, niektorí boli usadení v salóniku prvej triedy na čalúnených lavičkách, iní na lavičkách v spoločenskej miestnosti alebo aj postojačky. V tom čase pozdĺž kanála ešte neboli vysadené platany a preto boli okná vybavené drevenými okenicami proti slnečnému žiareniu, ktorého je na juhu vždy neúrekom.
Aké výhody mala takáto doprava v porovnaní s klasickými poštovnými dostavníkmi?
Nuž oboje šlo rovnako pomaly, ale lode uniesli oveľa viac nákladu, bolo na nich nich viac priestoru a nemuseli ste sa hrkotať dostavníkom po rozbitých cestách. Poštovú loď však rovanko ako dostavník museli, tahať kone, predpokladám že aj po prúde rovnako ako proti prúdu, a to preto lebo na kanáli, ktorý má takzvané zdýmadlá, vyrovnávajúce stúpanie či klesanie, zrejme voda neprúdi ako na rieke – ale je skôr stojatá.
K tým zdýmadlam, alias plavebným komorám tuto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdymadlo
V diely integrále Toulouska svadba sa v Toulouse pri stole s Joffreyom de Peyrac objavuje muž nad ktorým sa Angelika čuduje že mu Joffrey venuje pozornosť a že sa s ním priatelí. Práve tento muž sa zaslúžil o vybudovanie spomínaného kanálu z Toulouse až po Stredozemné More.
Pozorný čitateľ fikcií si mohol všimnúť že sa Kouassi-Ba
ktorého Joffrey vyslal po návrate do Francie do Toulouse aby vybavil určité veci, do ružového mesta plavil.
(písal sa rok 1681 alebo 1682, takže kanál už bol hotový)
kanál je medzičasom svetovým dedičstvom UNESCO.
V skratke tuto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Canal_du_Midi
-------------------------------------------------------
Baron Riguet a jeho vodné dielo z knihy
Zmienku o tvorcovi lodného kanálu nájdeme aj u pani Golonovej.
Angelika si povšimla asi padesátiletého muže, který seděl hned vedle hraběte de Peyrac a mluvil s ním nezvykle důvěrně. Zaznamenala, že většina přítomných se chová k hraběti se zdrženlivou úctou či obavami, jaké jsou obvyklé u královského dvora. D’Andijos jí sdělil jméno toho muže a prozradil jí, že se jedná o jednoho z nejlepších přátel hraběte de Peyrac, podpachtýře, jenž si propachtoval solný úřad v Languedoku. Výběrčí daní!
Angelika si nedokázala představit, že člověk, který se podle mínění jejího dědečka zabývá něčím tak opovrženíhodným, smí sedět u šlechtického stolu.
Pani AG síce neprezradila meno, ale dobre vedela že histórie znalý čitateľ ľahko príde na to o koho sa jednalo. Nuž v tom čase mal ten soľný úrad v Languedocu konkrétny muž, ktorého meno sa dalo zistiť bez väčších problémov.
Tým spomínaným mužom bol Pierre-Paul Riquet ktorý vymslel a zrealizoval vyššie spomínaný lodný kanál „Canal du Midi“. Barón zaoberajúci sa vodným inžinierstvom napokon svoj projekt vybudovať vodnú cestu od Stredozemného mora cez Toulouse až po Atlantik zomrel v roku 1680 v Toulouse, kde vlastnil aj mestský palác.
A čo mali tí dvaja muži spoločné, je nad slnko jasnejšie Joffrey v rozhovore z Arcibiskupom Touloským
vraví:
„Ne, pane,“ říkal hrabě de Peyrac a lhostejně cucal fialková cukrátka, „nemyslete si, že jsem začal vědecky bádat proto, abych poznal tajemství moci a síly. Odjakživa mě věda zajímala. Kdybych zůstal chudý, určitě bych se snažil stát se královským vodním inženýrem. Neumíte si představit, jak jsme ve Francii pozadu v otázkách zavlažování, v získávání vody a co já vím čeho ještě. Římané toho věděli desetkrát více! Když jsem byl v Egyptě a v Číně…“
Čiže spoločnou témou tých dvoch mužov muselo byť jednoznačne vodné inžinierstvo.
Ja si vravím že v Angelikologickom svete by celkom určite by Joffrey a Riguet boli svoje plány predložili kráľovi spoločne
, ale Joffrey bohužial v roku 1661 vypadol z hry.
Tuto rytina na ktorej Riquet vysvetľoje svoje plány kráľovskej komisii vyslanej Kráľom a Colbertom:
Och ja som vedela že v integrale toho ešte bolo o Riguetovi a o tom projekte ešte viac:
Ja už som aj našla miesto a ulicu kde mal Riguet v Toulouse svoj palác.
Andijos jí podal zprávu o pachtýři, jehož přátelství s hrabětem de Peyrac ji tolik udivilo. DAndijos si jejího odstupu ani nepovšiml. Asi neměl nikdy žádné problémy s nějakým výběrčím daní… Peyrakův přítel zřejmě velice dobře plnil svůj úkol, neboť byl poměrně bohatý. Především to však byl talentovaný inženýr, který se spolu s hrabětem pustil do realizace obrovského díla. DAndijos připomněl Angelice jejich putování a debatu o vlivu mnoha podnebních pásů, které se střetávaly v nejrůznějších královstvíčkách ležících na cestě do Toulouse. Mluvil o působení klidného a vlhkého klimatu, které panovalo na východě, o vlivu gaskoňského zálivu otevírajícího se k Atlantiku, o suchých a občas horkých větrech vanoucích z východu od Středozemního moře. Ten inženýr se velice zajímal o vodu: o prameny, řeky, horské bystřiny, vodopády a potoky, jejichž cestu propočítával, odhadoval, kudy pravděpodobně potečou přes okolní pláně. Narodil se v Béziers, a tak byl dítětem tohoto kraje – kraje vod – a snil o tom, jak propluje splavnou Garonnou až do Toulouse a vyhloubí kanál, který obě moře spojí.
PERLIČKY S KANÁLU DU MIDI:
krásny článoček kde je hneď vidno že ho písala historička s prístupom k zdojom, ak si nehodíe do prekladača,
pozrite si aspoň obrázky, tie šialené "schody" pre loď ktorá musí do kopca.
Alebo tieš pre nás neičo šibnuté čo sme ešte nevideli: Most na ktorom sa plaví loď. U nás sa normálne plavia lode pod mostom ha ha ... Jižania
mne už pracuje predstavivosť:
Samozrejme most pre loď vymyslel Joffrey ... a už vidím ako sa Arcibickup prežehnáva keď to pri plavbe prvý krát uvidel a vraví si: samozrejme, keď sa dá neičo urobiť dvoma spôsobmi, ON + vždy vynájde nejaký tretí ....
https://www.futura-sciences.com/science ... idi-13727/
mne sa páči táto historická rytina kanála s nákladnou loďou:
Všimli ste si že tentokrát loď neťahajú kone ale ľudia. Veď ako by sa tam dostali po tých strmych schodoch?
Mňa inak zaujal ten detail toho malého člnu priviazaného o loď a aj to že pri kormidle vzadu je žena.