Zabývám se už nějaký ten čas středověkem a ten se neobejde bez alchymie. I když se doba krále Slunce od středověkého myšlení notně vzdálila, přesto některé věci přetrvaly. Například Joffreyovo obvinění z čarodějnictví, že se zabýval transmutací kovů, nám určitě připadalo naprosto absurdní až směšné - kdo by tomu přece věřil! A přesto, církev dobře věděla, že to možné je. Nejbližší důkaz se nachází přímo na hradě Karlštejně v kapli Svatého Kříže ve velké věži. Zlato, které bylo použité na výzdobu bylo z části vytvořeno alchymicky - podle poznatků Hany Blochové. Kdyby vás tohle téma zajímalo, tak kniha Magisterium Karlštejna je naditá informacemi. V malé věži, v kostele Panny Marie, je vyobrazený celý alchymický postup, až na poslední scénu, kterou Mocker při přestavbě Karlštejna úplně odstranil - zřejmě dobře věděl, co ničí. Karel IV. zde na jedné scéně předává Kámen mudrců králi kyperskému. Téma alchymie a vůbec mě zajímá i vzhledem ke Zlaté Koruně, což už se nyní snažím konečně sepsat do nějaké té knihy.

Takže ano, obvinění z čarodějnictví bylo možné a nebyl to blud.
Podle mě vedlo k obvinění z čarodějnictví a přímo fyzická likvidace upálením (tedy naprostým zničením osoby hraběte pro veřejnost) kombinace několika faktorů - ohromné bohatství, které mohlo být (podle církve našeptávající králi) vytvořeno pomocí Kamene mudrců - tedy nevyčerpatelného zdroje zlata (to by se arcibiskupovi nebo králi určitě hodně líbilo), titul a rozsáhlé panství, které činilo z Joffreye jednoho z nejmocnějších mužů království + zcela logické a legitimní pokrevenství grálské krve. Stará šlechta mohla ještě na toto pokrevenství odkazovat, u nové nevím, nevím, kolik šlechtických titulů vzniklo nezávisle na pokrevenství. Ve středověku tomu věřili a to bylo to jejich "Z Boží vůle král" - z jaké vůle? Přeci grálské krve, uznávaného pokrevenství po Kristu. Můžeme tomu věřit nebo ne, ale šlechta i církevní hodnostáři byli lidé s tímto pokrevenstvím, ve středověku tomu věřili a takto žili. Jasně, doba baroka se může zdát jako něco jiného, ale základ je položený.

Na Languedoc se chci ještě podívat, na Albigenské a tak je v tom nějaká souvislost s pikharty/adamity u nás (podle Ivo Wiesnera). Souvisí to i s Táborem. Ono to vůbec všechno spolu nějak souvisí .

A trubadúrská poezie Joffreye de Peyrac - opěvování lásky - jenže, pravý význam je úplně jiný, než se to zvrhlo. Teď už nevím, jestli o tom psali v Jitru kouzelníků nebo jiné alchymické knize. Ale opěvuje se zde duše v podobě nedostižné krásky. Pistis Sophie, moudrost. Hledání svatého grálu jako hledání duše. Alchymie je vlastně o tomtéž, jenom jiným způsobem.

Ještě mě napadlo, Joffrey si mohl vzít za manželku jakoukoliv krásku, ale dal přednost Angelice, byť sice ze zchudlého šlechtického rodu, ale zato velice starého! Vzal si jí v zastoupení dřív, než jí uviděl - takže nějaký další pádný důvod, než doly, nebo doporučení, zde musel být.

V každém případě jsem přesvědčená, že Joffrey alchymista byl - a to neznamená nějakého podivného mužíka nad křivulemi. Zahrnuje to vše, čím byl - alchymistou, rytířem, trubadúrem hledajícím svatý grál, potomkem Krista a jak tomu tehdy věřili - i potomkem Máří (podle Hany Blochové se však jednalo o Marii z Betánie. Máří byla mystickou partnerkou.)

Čím víc studuji zcela zdánlivě odlišná témata od knih Angelika, tím víc jsem ohromená dílem Anne Golon. Nevím, jak moc to bylo jejím cílem a vůlí, ale každopádně je v jejím díle tolik linií a proudů, které je možné sledovat!

Už si moc nepamatuji detaily a nestíhám znovu číst, tak mě případně opravte nebo doplňte, jestli jsem někde pomýlená .

Tanio, reaguji na tvůj obsáhlý a zajímavý příspěvek.
Také mám dojem, že v knihách A.G. je možná obsaženo i více vrstev, které nejsou přímo sděleny, ale vnímavé čtenáře vedou k zamyšlení.
Ta myšlenka, proč si Joffrey vybral za ženu dívku, kterou nikdy předtím neviděl, vede k vysvětlení, že chtěl spojit svůj život s ženou z rodu velmi starého. Měl k tomu důvod, který uvádíš. Má vlastně čteme překlady knih , ve kterých části chybí, verze se liší. Takže některé zajímavé myšlenky mohly být prostě vypuštěny.
Mě knihy o Angelice přivedly zpět k zájmu o dějiny nejen francouzské ale i české.
Karel IV. a jeho doba mě také zajímá a některou z nich autorky Hany Blochové si určitě přečtu.

mimi píše:

....Také mám dojem, že v knihách A.G. je možná obsaženo i více vrstev, které nejsou přímo sděleny, ale vnímavé čtenáře vedou k zamyšlení.
....

Padaly tady velmi zajímavé myšlenky, já se však přikláním k materiální rovině. Nejen že je mi vzhledem k Joffreyovi bližší, ale zapamatovala jsme si rozhovor Angeliky a jejího otce, kde jí sděluje, že se o její ruku uchází bohatý hrabě :

"Ten kus země už není neúrodný a jmenuje se teď Stříbrná huť; představuje prostě a jednoduše tvé věno. Vzpomínáš si, jak mě Molines požádal, abych obnovil rodinné právo na těžbu a čtvrtinu produkce také nechal osvobodit od daní? Jakmile jsem toho dosáhl, pozval saské dělníky. Když jsem viděl, jaký význam přikládá tomuto kousku až dosud ladem ležící země, řekl jsem mu, že to bude tvé věno. Myslím, že právě v té chvíli se v jeho mazané hlavě vylíhla myšlenka na svatbu s hrabětem de Peyrac. Onen toulouský šlechtic totiž ten důl chtěl. Příliš jsem nepochopil, jakým způsobem s Molinesem spolupracuje. Mám pocit, že překupníkem mul a rudy, kterou posíláme přes moře do Španělska, je z největší části on.

Z tohoto rozhovoru plyne, že že první impulz vzešel od Angeličina otce ( ten ovšem nemusel myslet jako na případného budoucího ženicha právě na Joffreye) a pak se rozjel dohazovač Molines. Přidané hodnoty Angeliky (mládí, krása, starobylý rod) zřejmě rozhodly, že hrabě o tomto sňatku vážně uvažoval a nakonec kývl.

A ty zmiňované vícevrstevné myšlenky paní A.G. jsem silně vnímala také, zejména v dílech z Ameriky. Bohužel na mě tyto "odbočky" působily velmi rušivě a v mém vnímání série jako historického románu protkaného jednou velkou láskou způsobily více škody, než užitku.

Jenze to neni klasicka cervena knihovna, tech je vsude plno. Kniham Angelika se nic nepodoba. Spousta veci neni vubec napsana, snad ani naznakem. Je schovana mezi radky a pritom vyplyva z deje.

Dovoľujem si pripomenúť:

Tania píše:

Paní Anne nenapsala nikdy nic přímo, je to opravdu jako příběh, ale přitom to působí jako zasvěcenecká cesta, protože se člověka dotýká na jiné úrovni myšlení.

Přitáhl si ji blíž, přitiskl si její obličej na svůj. Líbal ji a šeptal jí bláznivá slůvka:
„Má hrdinko, má amazonko, má bojovnice… Srdce moje… má duše… má ženo…“
To poslední slovo dostalo na jeho rtech ten pravý význam. Jako by ho vyslovoval ve vášni
nové, ale klidné lásky po dlouhém společném životě, plném něžné vzájemnosti. Našel tu, již
potřebuje k životu stejně jako vlastní srdce. Žena už nebyla mimo něj, cizí a občas nepřátelská, byla
v něm, věrná přítelkyně, spjatá s jeho životem, s jeho usilováním.
Objevil tajemství lásky. Prožívali vedle sebe, v sedle nehybných koní okamžik neskutečného
štěstí, které osud dopřává cestovatelům, jako jsou oni – poutníkům lásky.

Protože odmítli kompromisy, odmítli se zařadit mezi průměrné, a protože stejně jako jejich
předkové, vznešení rytíři, neváhali bojovat, zápasit a zříct se i všeho bohatství a poct, získali Svatý
Grál, tajemný a neocenitelný poklad života, přislíbený pouze členům družiny Karla Velikého.
„Jsi pro mě vším,“ řekl jí.
Jeho vroucí přiznání Angeliku dojalo. Věděla, že po tolika zkouškách konečně dosáhla cíle:
našla ho, je v jeho náručí, patří jí jeho srdce.
Před jejich láskou se otevíral celý svět.


Pani AG bola geniálna!

PS: Táni dobrý postreh i keď si zrejme zabudla že to pani AG napísala na konci 6 dielu na rovinu.

moirra píše:

PS: Táni dobrý postreh i keď si zrejme zabudla že to pani AG napísala na konci 6 dielu na rovinu.

Nezabudla, už se o tom psalo v jiném tématu :-).

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=7&t=799

Určitě souhlasím, celý román má neskutečnou hloubku a lze v něm najít cokoliv.
Nicméně, ačkoliv se ve finále propojily dva staré rody a určitě tím vzniklo "něco víc", také se mi zdá, že prvotní myšlenka sňatku těchto dvou lidí nepatřila Joffreyovi, který by cíleně hledal svůj správný protipól, ale opravu to byl z počátku "jen dobrý obchod".

Na podporu Terezy tedy ještě přidávám:

Angelika a její láska
Když se s ní v Toulouse oženil, netušil, jaké objevy mu přinese toto manželství, tato smlouva. Bylo mu třicet let a dobrodružství se ženami už se poměrně nasytil.

Angelika a spiknutí stínů
"Víte... Koupil jsem si ji jako sedmnáctiletou za jeden stříbrný důl. Její otec, zeman, mi nechtěl přenechat tu huť bez toho, abych se oženil s jeho dcerou. Tak jsem podepsal smlouvu. Ani jsem to dítě předtím, než mi je prodali, neviděl."

Ale jinak moc krásný rozbor a úvahy, Tanio!

Ještě k příspěvku Tanii, který mě inspiroval dívat se na knihy i trochu jinak:

Manželství hraběte de Peyrac s Angelikou měl být dobrý obchod a také jsem to tak chápala. Přesto mi někdy přišlo trochu zvláštní, že tak bohatému muži jako byl Joffrey, tolik záleželo na dolu v Poitou, že k němu přibral i nevěstu, kterou nikdy neviděl. On si přece mohl koupit pozemky mnohem větší. Byl důl Angeličina otce jediným ve Francii, který potřeboval? Potřeboval ho tak nutně?

Vybavuji si i rozhovor s Carmencitou, která se divila, že si přivedl ženu ze severu. On ji odpověděl, že Angelika má pleť jako zdejší děvčata. Tím ji podle mě chytře odbyl.

Angelika a spiknutí stínů
"Víte... Koupil jsem si ji jako sedmnáctiletou za jeden stříbrný důl. Její otec, zeman, mi nechtěl přenechat tu huť bez toho, abych se oženil s jeho dcerou. Tak jsem podepsal smlouvu. Ani jsem to dítě předtím, než mi je prodali, neviděl."

Fantino, to je podle mě odpověď na otázku Villedavreho. Je vtipná a ironická, prostě ve stylu hraběte de Peyrac, který odpověděl světácky světákovi.

Znovu si uvědomuji, že život před Joffreye pře Angelikou v knihách jsou jenom takové občasné střípky z minulosti. Můžeme si je
i domýšlet, teprve v pozdějších díle se dovídáme více.

V těchto knihách může každý, kdo chce, nacházet i jiné souvislosti a významy, nevidět jenom příběh jedné lásky z Francie doby
Ludvíka XIV. Klást si různé otázky a hledat na ně odpovědi.

Tania píše:

Čím víc studuji zcela zdánlivě odlišná témata od knih Angelika, tím víc jsem ohromená dílem Anne Golon. Nevím, jak moc to bylo jejím cílem a vůlí, ale každopádně je v jejím díle tolik linií a proudů, které je možné sledovat!

To je presne aj môj pocit, úplný úžas nad knihami AG. Neviem, či sa niektorý historický román dá s Angelikou vôbec porovnať -toľko historických postáv, udalostí a miest zakomponovaných do deja. A toľko posolstiev. Ja obzvlášť vnímam posolstvo o cirkvi, o jej temnom úsilí pokoriť ženy a o konfliktoch a strátach na životoch, ktoré cirkev úspešne rozduchávala. Ale ja tam aj plno iných informácií, ako tie o alchýmii.

Ja si taktiež myslím, že sobáš Joffreya a Angeliky bol hlavne obchod. Joffrey s tým súhlasil podľa mňa z viacerých dôvodov - jednak chcel tú hutu (okrem iného mala strategickú polohu, o čom sa v knihe aj píše). Tiež už mal pocit, že je potreba sa oženiť a zrejme nemal vo svojom okolí žiadnu, ktorú by si chcel za manželku vybrať. Ale najpodstatnejšiu úlohu v tom určite zohral Molines, ktorému Joffrey zrejme dôveroval a ktorý vedel presvedčiť Joffrey, že ženu, ktorú mu vybral, má hodnotu, že je krásna, zo starého rodu. Takže aj keď to bral v podstate ľahkovážne a neveril, že by ho Angelika očarila, podľa mňa, Molines znajúc Angeliku od od detstva, vedel, že Angelika Joffrey očarí. Preto sa nebál tento obchod sprostredkovať. Škoda, že sa o tom "obchode" a rozhovoroch medzi Molinesom a Joffreyom kniha nezmieňuje viac. Takže je to len na našich domienkach...

Maira píše:

Škoda, že sa o tom "obchode" a rozhovoroch medzi Molinesom a Joffreyom kniha nezmieňuje viac. Takže je to len na našich domienkach...

To si přímo říká o nějakou fanfiction . Já znám jen tu od Terezy, nebo se mýlím a je napsané ještě něco na toto téma?

Molinese - jo, ten by tedy opravdu stál za průzkum! Vybrat Joffreyovi nevěstu - to musel být člověk víc než "jen" obdivuhodný!

moirra píše:

Dovoľujem si pripomenúť:

Tania píše:

Paní Anne nenapsala nikdy nic přímo, je to opravdu jako příběh, ale přitom to působí jako zasvěcenecká cesta, protože se člověka dotýká na jiné úrovni myšlení.

Přitáhl si ji blíž, přitiskl si její obličej na svůj. Líbal ji a šeptal jí bláznivá slůvka:
„Má hrdinko, má amazonko, má bojovnice… Srdce moje… má duše… má ženo…“
To poslední slovo dostalo na jeho rtech ten pravý význam. Jako by ho vyslovoval ve vášni
nové, ale klidné lásky po dlouhém společném životě, plném něžné vzájemnosti. Našel tu, již
potřebuje k životu stejně jako vlastní srdce. Žena už nebyla mimo něj, cizí a občas nepřátelská, byla
v něm, věrná přítelkyně, spjatá s jeho životem, s jeho usilováním.
Objevil tajemství lásky. Prožívali vedle sebe, v sedle nehybných koní okamžik neskutečného
štěstí, které osud dopřává cestovatelům, jako jsou oni – poutníkům lásky.

Protože odmítli kompromisy, odmítli se zařadit mezi průměrné, a protože stejně jako jejich
předkové, vznešení rytíři, neváhali bojovat, zápasit a zříct se i všeho bohatství a poct, získali Svatý
Grál, tajemný a neocenitelný poklad života, přislíbený pouze členům družiny Karla Velikého.
„Jsi pro mě vším,“ řekl jí.
Jeho vroucí přiznání Angeliku dojalo. Věděla, že po tolika zkouškách konečně dosáhla cíle:
našla ho, je v jeho náručí, patří jí jeho srdce.
Před jejich láskou se otevíral celý svět.


Pani AG bola geniálna!

PS: Táni dobrý postreh i keď si zrejme zabudla že to pani AG napísala na konci 6 dielu na rovinu.

Boží! Díky! Já věděla, že stačí se zeptat . Ano, Charlomange, potomek Merovejců, z grálské linie . Má ho v rodokmenu i svatý Bernard z Clairvaux - trochu mi dalo zabrat zkusit alespoň potvrdit tu myšlenku, zda je to možné (kniha Templáři a tajná moudrost islámu). Ale nakonec jsem si ověřila, že to možné je. A Bernard s cisterciáky má úzkou vazbu na templáře. Já už raději nepíšu, že by Joffrey s templáři nesouvisel .

Tak to nakonec asi nebude tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo.
Přišla jsem na to náhodou, kdy jsem hledala předky Anežky Přemyslovny (poloviční sestry Přemysla Otakara II.) a zaujalo mě jméno Anežky z Poitou (Akvitánské), manželky císaře Jindřicha III. zvaného Černý.

Předkové Anežky z Poitou jsem dohledala - Ebalus Akitánský (870-934/935) a Emiliene. Ebalus - vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers a Auvergne, nelegitimní syn vévody a samozvaného krále Akvitánie Ramnulfa II. a jeho konkubíny (asi Ermengarde). Dynastie Ramnulfidové, rod založený v 9. století. Posledním vládcem byla Eleonora Akvitánská v Akvitánii a Lucie, hraběnka v Tripolisu.

Kdybyste měli někde vypsaná jména (přízviska Joffreye), tak bych to uvítala.

A jak se tak v tom hrabu, tak jsem narazila na Toulouse. Centrem bylo město Toulouse a i s okolím bylo za Merovejské dynastie ovládáno hrabaty z Toulouse.
Dědičné hrabství bylo založeno Karlem Velikým roku 778 a jeho existence skončila francouzskou anexí v roce 1271. Bylo střediskem zvláštní languedocké kultury, která ovlivňovala celou jižní Francii. Toulouse bylo nástupnickým státem po Vizigótském království, spolu s Akvitánií a Languedockem (nikoliv však Gaskoňskem). Roku 1271 tedy přešlo Toulouse na francouzskou korunu podle podmínek smlouvy z Meaux z roku 1229.

A co se stalo? Raimond VI. z Toulouse nechal na svém území, stejně jako jeho otec, volně praktikovat příznivce katarské církve, což se mu stalo osudným a je pohřben v konventu johanitů v Toulouse.
Poslední byli bezdětní manželé Jana z Toulouse a Alfons, syn francouzského krále - Jana byla provdána za Alfonse v důsledku vojenského tažení proti katarům, které bylo vyvráceno 1255. Manželé se vydali na křížovou výpravu do Tunisu a to jim bylo osudným.

Pak jsem (zatím) jen narazila na to, že Toulouse připadlo francouzské koruně a blíž zatím nevím. To o Toulouse (viz výše) myslím sedí s tím, co o Joffreyově rodině vím, ale nějak nevím, jak se tam dostal on, když Toulouse patří od 1271 francouzskému králi.

Cíleně nehledám nic o Joffreyovi nebo Angelice, protože se snažím sepsat tu knihu o Zlaté Koruně. Ale ono se to prolíná s cisterciáky a Francií, tak občas neodolám a hrabu se v rodokmenech.

Vy to máte Angeliku načtenou, tak možná budete hned vědět .

Tania píše:

Kdybyste měli někde vypsaná jména (přízviska Joffreye), tak bych to uvítala.

Myslíš tým de Peyrac de Morens d’Irristru z knihy alebo to že jeho predkovia boli potomkami grófov de Foix?

Inak jasne že Joffrey, hoci bol potomok Grófov Toulouských priezvisko "de Toulouse" už používať nemohol, toto pani AG očividne dobre vedela.

potomok Grófov Toulouských bol napríklad aj slávny francúzsky maliar Toulouse-Lautrec, ktorého plné meno znelo Henri Marie Raymond de Toulouse-Lautrec-Monfa.

Tania píše:

A jak se tak v tom hrabu, tak jsem narazila na Toulouse. Centrem bylo město Toulouse a i s okolím bylo za Merovejské dynastie ovládáno hrabaty z Toulouse.
Dědičné hrabství bylo založeno Karlem Velikým roku 778 a jeho existence skončila francouzskou anexí v roce 1271. Bylo střediskem zvláštní languedocké kultury, která ovlivňovala celou jižní Francii. Toulouse bylo nástupnickým státem po Vizigótském království, spolu s Akvitánií a Languedockem (nikoliv však Gaskoňskem). Roku 1271 tedy přešlo Toulouse na francouzskou korunu podle podmínek smlouvy z Meaux z roku 1229.

A co se stalo? Raimond VI. z Toulouse nechal na svém území, stejně jako jeho otec, volně praktikovat příznivce katarské církve, což se mu stalo osudným a je pohřben v konventu johanitů v Toulouse.
Poslední byli bezdětní manželé Jana z Toulouse a Alfons, syn francouzského krále - Jana byla provdána za Alfonse v důsledku vojenského tažení proti katarům, které bylo vyvráceno 1255. Manželé se vydali na křížovou výpravu do Tunisu a to jim bylo osudným.
Pak jsem (zatím) jen narazila na to, že Toulouse připadlo francouzské koruně a blíž zatím nevím. To o Toulouse (viz výše) myslím sedí s tím, co o Joffreyově rodině vím, ale nějak nevím, jak se tam dostal on, když Toulouse patří od 1271 francouzskému králi.

Vy to máte Angeliku načtenou, tak možná budete hned vědět .

Neznaména že keď už nemohli používať tie tituly, že už prestali existovať.

No ja už som sa tým zaoberala tuto:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=431

A mám o tom nazbierané tony materialov informácie z ktorých som využila pri písaní fikce šťastné a nešťastné časy Toulouské - a preto je tam hromada autentických informácii o rode grofov Toulouskych.

Čo konkrétne by ťa zaujímalo?

moirra píše:

Tania píše:

Kdybyste měli někde vypsaná jména (přízviska Joffreye), tak bych to uvítala.

Myslíš tým de Morens d Irristru z knihy alebo to že jeho predkovia boli potomkami grófov de Foix?

Inak jasne že Joffrey, hoci bol potomok Grófov Toulouských priezvisko "de Toulouse" už používať nemohol, toto pani AG očividne dobre vedela.

potomok Grófov Toulouských bol napríklad aj slávny francúzsky maliar Toulouse-Lautrec, ktorého plné meno znelo Henri Marie Raymond de Toulouse-Lautrec-Monfa.

Tania píše:

A jak se tak v tom hrabu, tak jsem narazila na Toulouse. Centrem bylo město Toulouse a i s okolím bylo za Merovejské dynastie ovládáno hrabaty z Toulouse.
Dědičné hrabství bylo založeno Karlem Velikým roku 778 a jeho existence skončila francouzskou anexí v roce 1271. Bylo střediskem zvláštní languedocké kultury, která ovlivňovala celou jižní Francii. Toulouse bylo nástupnickým státem po Vizigótském království, spolu s Akvitánií a Languedockem (nikoliv však Gaskoňskem). Roku 1271 tedy přešlo Toulouse na francouzskou korunu podle podmínek smlouvy z Meaux z roku 1229.

A co se stalo? Raimond VI. z Toulouse nechal na svém území, stejně jako jeho otec, volně praktikovat příznivce katarské církve, což se mu stalo osudným a je pohřben v konventu johanitů v Toulouse.
Poslední byli bezdětní manželé Jana z Toulouse a Alfons, syn francouzského krále - Jana byla provdána za Alfonse v důsledku vojenského tažení proti katarům, které bylo vyvráceno 1255. Manželé se vydali na křížovou výpravu do Tunisu a to jim bylo osudným.
Pak jsem (zatím) jen narazila na to, že Toulouse připadlo francouzské koruně a blíž zatím nevím. To o Toulouse (viz výše) myslím sedí s tím, co o Joffreyově rodině vím, ale nějak nevím, jak se tam dostal on, když Toulouse patří od 1271 francouzskému králi.

Vy to máte Angeliku načtenou, tak možná budete hned vědět .

Neznaména že keď už nemohli používať tie tituly, že už prestali existovať.

No ja už som sa tým zaoberala tuto:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=431

A mám o tom nazbierané tony materialov informácie z ktorých som využila pri písaní fikce šťastné a nešťastné časy Toulouské - a preto je tam hromada autentických informácii o rode grofov Toulouskych.

Čo konkrétne by ťa zaujímalo?

No, vlastně hlavně to napojení na staré grálské rody. Myslela jsem, že mi to je jasné, ale po tom, co se stalo v Toulouse s katary a přechod panství na krále, mám najednou pocit vzduchoprázdna - což je samozřejmě mylné, protože Anne to má určitě vychytané . A také, i když Angelika pochází s nižšího šlechtického rodu, byl ten rod starý. Vlastně jen tak ověřuji tu myšlenku pokrevenství, protože to sice není tak úplně předmětem mého zájmu, ale Angeliku (knihy) z toho prostě nemůžu vynechat, když se to tak pěkně připomíná samo . Můj hlavní záměr se točí kolem Máří Magdalény, cisterciáků a templářů (a benediktinů) - a momentálně Přemyslovců. A protože jsem přesvědčená, že to všechno spolu souvisí. Tak nějak chci asi nacítit tu francouzskou stranu pokrevenství, která se dá snáze doložit, než ta strana východní (přes Velkou Moravu). Na svém webu mám rodokmen Bernarda z Clairvaux (pravděpodobný, co jsem dokázala zjistit, oficiálně jsem na něj nikde nenarazila) a tak mě asi zajímá kde se potkává - asi nejblíže s katary? Jenže, asi nevím, kdo jsou ti kataři (albigenští) jako šlechtici... Mám takový pocit, že by mě zajímalo, jestli se Joffreyovi předkové někde nepotkávají s templáři. Jako myslet si můžu cokoliv, ale taky můžu být úplně zcela mimo.

Kouknu na odkaz

Koukám na odkaz a vidím, že už jsem to téma kdysi řešila

Heleďte, já za to nemůžu, že to na mě zase skočilo .