S omluvou, že mi to tak trvalo, přidávám konečně komentář k nové fikci, kterou jsem sice zaregistrovala a i v rychlosti pročetla, ale pořádný feedback jsem nebyla s to sepsat. Po opětovném čtení se přidávám k pochvalným hlasům a doufám, že pokračování bude. Obzvlášť s tímhle zakončením:
Slečna de Lenclos sa naklonila bližšie k svojmu hosťovi:
- Och! Len rozprávajte! Myslím že ma váš príbeh skutočne nesmierne zaujíma!
Úvodní kapitola pěkně otevřela dveře do pařížských salónů. Jsem zvědavá, co se v nich s Tvou dopomocí ještě upeče.
Asi tak
.
Jinak si stejně jako Tereza pamatuji na Jeanninu fikci, která vyšla i jako e-kniha (ještě tak pět let zpátky jsem ji tuším viděla v prodeji, ale teď je nesehnatelná). Vybavuji si, že Joffrey tam měl s Ninon scénu s jezdeckým bičíkem
. Ten příběh jsem četla v době, kdy jsem na fóru byla nová, neměla znalosti a netušila, o jakých jménech se tam píše. Villarceaux pro mě tehdy byl zcela neznámou figurou.
Jinak shodly jsme se někdy na tom, jestli mezi Joffreyem a Ninon něco bylo? Už si ani nepamatuju...
Fikčně to tu bylo i explicitně popsáno, jinak se přikláním k názoru, že to minimálně jednou zkusili
. Joffrey nebyl Filip, který Ninon odmítl - a hezky to odůvodnil -, vsadím se, že tady mohlo proběhnout testování tou dobou již proslulého soupeře, i kdyby jen z akademického zájmu, a pak hluboké lidské přátelství dvou spřízněných duší. Co se toho milostného sblížení týče, trochu si to teď představuji jako když Samantha v seriálu Sex ve městě potkala chlapíka, který se v newyorské společnosti těšil podobné pověsti jako ona
.
Sob píše: * | 31 říj 2024, 22:34 |
Ninon má Joffreye přečteného
Kdy jí hrabě představí svou manželku?
V tomhle kontextu jsem si vzpomněla na fikci od Terezy s názvem Šest příběhů jedné noci:
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=8&t=611
Budu si ji muset znovu přečíst, ale pokud si ji pamatuji dobře, Angelika ve společnosti (mimo jiné) Ninon vzpomíná na Joffreye.
Kdy si vlastně Ninon uvědomila, že duchaplná paní Morensová, opředená spoustou historek a s ambicemi přivdat se (znovu) mezi šlechtu, je tou dívenkou, o které se jí kdysivá svěřoval šarmantní volnomyšlenkář Peyrac?
Jinak já si při čtení ty čtené obrazy představuji v hlavě jako na filmovém plátně a tenhle moment mě trochu zklamal:
Neodolala a chvíľku teda na novej lutne zabrnkala, aby ju vzápätí odložila bokom. Ešte raz sa poďakujúc za milý a vzácny darček a vrátila sa k pôvodnej téme. Intuitívne vytušila že sa gróf de Peyrac potrebuje porozprávať s niekým ku komu má absolútnu dôveru. A takých veru nieto veľa.
Ve filmu tvoří velkou část atmosféry a vyznění scén i hudba, kolikrát působící podprahově. Takže když jsem si dialog (mimochodem perfektní a s mnoha vtipnými momenty!) přehrávala, líbilo by se mi, kdyby naopak Ninon loutku neodložila, ale něco na ní vydrnkávala, jen tak mimoděk, s pozorností upřenou na svého hosta. Brnkala by po celou dobu, přičemž melodie, jíž by vytvářela, by dokreslovala průběh a směrování rozhovoru, včetně situací, kdy by třeba nějaký akord zahrála důrazněji na zvýraznění svého zvolání, a nebo by hudba změnila motiv z vážnějšího na žertovný a naopak. Do psaného příběhu to těžko zakomponovat, ale uznejte, že ve filmu by to bylo krásné
.