II. část - 28. kapitola
Přidávám první část první kapitoly druhé části příběhu. Po zralé úvaze jsem se rozhodla vkládat do stejného diskusního vlákna a v číslování kapitol pokračovat tam, kde první část skončila. Doufám, že to neudělá nepořádek v diskusi pro ty, co třeba ještě nedočetly celou první část. Proto jsem do úvodu příspěvku uvedla číslo kapitoly, které se komentář týká.
Celou II. část mám ve velmi hrubé pracovní verzi, místy v útržcích, ale snad se na mne nebudete hněvat, když již nyní prozradím pointu. (Kdo nechce, ať nečte dál!)
-----
SPOILER
Název II. části vychází z písně, kterou nazpívala Valérie Čižmarová:
https://www.youtube.com/watch?v=EQvHnRs ... rt_radio=1
Tato píseň, kromě toho, že má chytlavý refrén
, v podstatě stála na počátku celé fikce. Velmi se mi v klipu líbí hrátky s obrazem v pozadí, přičemž samotný závěrečný záběr prozrazuje konec příběhu. Ačkoli nyní víte, jak to celé skončí (i když to ještě bude pokračovat!), nevíte alespoň to, co vše budou muset do té doby hrdinové zažít a jak bude jejich cesta ke společnému cíli probíhat.
Obraz ukázaný v klipu namaloval německý malíř z období romantismu
Philipp Otto Runge (1777-1810) a jmenuje se
Wir drei (My tři):
https://de.wikipedia.org/wiki/Wir_Drei
Ačkoli sám Runge měl podle autoportrétů v profilu šílený raťafák, tak, jak se zvěčnil na tomto obraze, by klidně za mne mohl vypadat skutečný Desgrez
.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Philipp_Otto_Runge
KONEC SPOILERU
-----
28. kapitola se sice jmenuje "Zpátky", ale Desgreze nejprve musíme poslat z Paříže pryč. Koncept kapitoly jsem měla napsaný hodně dlouho dopředu, ale jak se děj směrem k ní blížil, začala jsem přemýšlet a ukázalo se, že to nebude tak jednoduché, jak jsem se prve domnívala. Kdo četl beta verzi, bude možná překvapen vsuvkami a doplňky. Samozřejmě mi do toho valnou měrou hodila vidle Moirra se svými tužbami a komentáři, jimž jsem se snažila vyhovět
.
Jelikož v Bretani se poměrně hojně vyskytuje jméno "Desgrez", resp. "Des Grais", "Des Grées" či jinak, rozhodla jsem se Desgrezovy kořeny zasadit právě do této oblasti a ponechat mu tam nějaké vzdálené příbuzné, u nichž by našel dočasné útočiště. Myšlenka to byla pěkná, ale hned v počátku narazila na zásadní problém: z Paříže podle knih Desgrez vyjel branou svatého Martina, což je na úplně opačnou stranu! Jelikož jsem se ho moc snažila do té Bretaně dostat, ptala jsem se sama sebe: Co je na severu? A odpověď přišla záhy: přece Le Havre! Desgrez mohl plout lodí! (To, že nakonec vyplul z Honfleur je jen drobná změna.) Jenže ouha: pokud byla v době procesu zamrzlá Seina, nebylo by zamrzlé i moře?
Byla pořádná zima. Na Seině se převalovaly obrovské kry a temně narážely na piloty starého dřevěného mostu.
Sníh pokrýval střechy, lemoval římsy domů a třpytil se na věži Saint-Chapelle, tyčící se uprostřed uzavřeného masívního Justičního paláce a připomínající jiskřivý rampouch na jaře.
Podle kánonu přišla obleva cca za měsíc:
Angelika pozorovala oknem tvář mnicha Béchera. Stála tu uprostřed noci, tiskla se ke zdi hospody U zelené mříže a nevnímala, že jí na ramena kape ze střechy tající sníh.
Podle historické klimatologie byla zima tohoto roku velice mírná a teplá. Tudíž jsem tu oblevu nechala přijít hodně brzy (podle mých hodně hrubých propočtů by jen do Honfleur Desgrez rozhodně necestoval týdny). Budiž... moře bylo splavné. Ale jak dlouho mohl náš milý advokát putovat? Původně jsem měla představu, že nekonečné dny a týdny, ba i měsíce. Jenže to by neodpovídalo realitě, když někdy na jaře byl už zpátky v Paříži! A tak jsem opět začínala propočítávat, studovat mapy, ba dokonce i trasy trajektů plavících se z Honfleur a Saint-Malo. Nakonec jsem tedy úvahou dospěla k tomu, že z Honfleur do Saint-Malo, tedy kolem výběžku Normandie, mohl Desgrez plout den, maximálně dva. A pokud v Saint-Malo ihned přestoupil, mohl se plavit do Nantes cca týden. Kolem poloviny února by tedy byl již na místě (za předpokladu, že skutečně cestoval do Nantes
). Otázku, zda koncem ledna mohly touto trasou vůbec plout nějaké lodě, jaké jsou zde větry a proudy ovlivňující délku plavby, a jiné technikálie, ponechávám stranou, protože jinak by Desgrez do bezpečí nikdy nedocestoval. Nebylo by jednodušší, kdyby utekl do Bezons k té své oblíbené kojné a až do jara ležel u ní za pecí?
-----
Co se Saint-Malo týče, tohle město má zajímavou korzárskou historii, takže se mi samo nabízelo. Ovšem nerada bych vykrádala fikci od dauphine, z níž jsem převzala alespoň motto Saint-Malovanů. Desgreze jsem zde tudíž nechala jen přespat před delším úsekem plavby.
Teď je jejich cílem francouzský přístav v Bretani – St. Malo. Anonymní místo, kde se mohou vylodit bez zbytečného rozruchu.
(…)
Modravý pruh na obzoru se zvětšoval. Druhý den ráno se lidem na lodi otevřel pohled na masivní středověké opevnění přístavního města. Saint Malo bylo před nimi.
Angelika se mohla jen domnívat, proč si Joffrey vybral Saint Malo za cíl jejich plavby. V dopise o tom nebyla ani zmínka, není ostatně obezřetné, zacházet v dopisech do podrobností, je tu velká pravděpodobnost že padnou do nesprávných rukou…
Možná však plují do bretaňského přístavu proto, že toto místo je odjakživa nezávislé na království. Se svým mohutným nedobytným opevněním a aktivními pirátskými mořeplavci, kteří do města přinášeli peníze, to nebylo tak těžké. Cožpak heslo jeho obyvatel nebylo „Ne Francouzi, ne bretoňci, ale Malované!“? V ráji podloudníků a pochybných obchodníků, kterých tu bylo nespočet, se posádka jedné lodi snadno dokáže nepozorovaně vylodit.
K poledni obepluli několik ostrovů a za soumraku loď vjela do přístavu.
(…)
Pohlédla na nábřeží. Město bylo zalité rudým světlem mnoha ohňů. Již na první pohled působilo St. Malo rozporuplně: kypějící životem a přesto anonymní, vřelé a přesto tajemné a nebezpečné. S novou vlnou vzrušení si začala detailněji prohlížet břeh, na kterém už bylo možno pozorovat jednotlivé postavy. Viděla opozdilé obchodníky, snažící se prodat poslední zboží. Námořníky odvádějící si prostitutky do hostinců a vykřičených domů, kde brzy utratí právě získanou mzdu. Podomní prodavače pečeného masa nebo cukrovinek, toulavé psy, hledající zbytky jídla, nosítka a kočáry vznešených dam a pánů… Město připomínalo jedno velké mraveniště.
Království Francie - dauphine:
http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=8&t=422
Původně jsem se domnívala, že Desgrez na pevný břeh vystoupí v Saint-Nazaire, což je přístavní město pyšnící se relikvií svatého Nazaria, ale dočetla jsem se, že přístav zde vznikl výrazně později a až do nějakého 18. století lodě připlouvaly přímo do Nantes.
Co Desgrez v Nantes našel či nenašel, zažil či nezažil, se dozvíme příště
.
-----
Pro detailisty a milovníky perliček ještě pár vysvětlení:
Bretaň je z velké části lemována mořem. Více jak 600 kilometrů tvoří pobřeží. (zdroj:
https://cestomilove.cz/cs/blog/7-duvodu ... do-bretane).
Údaj v kilometrech jsem si převáděla na námořní míle:
La lieue marine: 3 milles marins, soit 5 556 m,
Le mille marin: 1 852 m
(zdroj: Les poids et mesures sous l’Ancien Régime:
https://www.histoire-genealogie.com/Les ... et-mesures)
(Jestli mne při přepočtu někdo nachytá při chybě, vzdávám se veškeré odpovědnosti!)
Vévodkyně Anna
Válka o bretaňské dědictví si vyžádala hodně obětí a definitivně skončila až v roce 1364, kdy byl Charles zabit v bitvě u Auray. O rok později byl na základě smlouvy z Guérandu vyhlášen vévodou Jean V. z Montfortu, syn Jeana IV. Montfortové potom vládli Bretani jako nezávislé zemi ze svého hradu v Nantes a snažili se udržovat neutralitu v anglo-francouzské stoleté válce.
Vnitropolitický klid a kulturní a hospodářský rozkvět znamenaly vrchol moci bretaňského vévodství. Feudální vztah k Francii byl spíše jen teoretický a panovníci dynastie Montfortů vysílali velvyslance do cizích zemí a obklopovali se téměř královským dvorem. To však bylo mocnému sousedovi stále více trnem v oku. Francouzský král Karel VIII. přitáhl s mocným vojskem a zvítězil nad Bretonci v roce 1488 u St-Aubin-du-Cormier. Brzy po bitvě zemřel francouzský vévoda František II. a zanechal po sobě jen svoji dvanáctiletou dceru Annu.
Další dvě desetiletí ležel osud země na bedrech Anny. Aby uhájila nezávislost Bretaně, zasnoubila se s císařem Maxmiliánem, aby získala ochranu mocné Habsburské říše. Ale Karel VIII. přitáhl s vojskem, donutil ji zásnuby zrušit a přiměl ji, aby si vzala jeho. I když se Anna stala francouzskou královnou, podle svatební smlouvy zůstala zároveň suverénní vévodkyní Bretaně.
Karel tragicky zahynul v roce 1498 a Anna, jíž bylo stále jen 23 let, se provdala za jeho nástupce, Ludvíka XII. Podmínkou, kterou si vyjednala, byla pokračující nezávislost Bretaně. Když Anna v roce 1514 zemřela, zdědila vévodství i královskou korunu její dcera Claude. Ta si vzala příštího francouzského krále – Františka I.
Pro něj už nebylo obtížné přesvědčit Claude, aby mu bretaňské vévodství postoupila a po smrti královny došlo k definitivnímu sjednocení obou zemí. Smlouvu o unii schválily bretaňské stavy v roce 1532. Dědictví vévodkyně Anny je ale živé dodnes a poznáte to na mnoha hotelích a restauracích, které se jmenují „Duchesse Anne“.
https://www.mundo.cz/bretan/historie
----
Jedno přání jsem Moiře ovšem nesplnila, a to uvést nějakou historku z doby, kdy Desgrez pracoval jako námořník. A to je moje jarní výzva pro Vás a důvod, proč text publikuji nyní, přestože bych ho jinak nechala ještě více zrát:
Sepíše někdo nějakou epizodu z doby, při níž se Desgrez plavil na lodi a živil se jako námořník?
Může jít o příběh humorný, napínavý, dobrodružný, v němž se pan pařížský advokát ukáže jako hrdina, i příběh "ze života", kdy bude diskrétně blinkat někde stranou od ostatních, zatímco Sorbonna bude při mořské bouři kňučet v podpalubí s mokrým kožichem. Zadání je volné, takže uchopení tématu se meze vůbec nekladou.
A proč jarní výzva? Deadline bych dala
do konce dubna. Slibuji, že kdo do soutěže něco vytvoří, setká se s "hodnotnou cenou"
.
Pro inspiraci a nasátí atmosféry vkládám opět píseň:
https://www.youtube.com/watch?v=o4evhYFZKag
(Seriál si už z dětství vůbec nepamatuji, ale píseň ano a pořád mě zvláště rozechvívá a dává mi příslib dobrodružství...)
-----
Na to, kolik práce těch několik odstavců dalo, je zveřejněný text proklatě krátký... To už i tento komentář dosahuje větší délky!
Píseň pro kapitolu 28 bude zveřejněna až na jejím konci
.
-----
A ještě zvídavý dotaz: Kdo prý zemřel v Sannois? (Nápověda: Taky měl pořádný raťafák.)