Nedivím se, že se Desgrezovi v tomto křestu ohněm podlomila kolena. Jeho budoucí suverenní chování není jen otázkou vůle, ale také cviku, který právě započal.
Pár postřehů
- přiznám se, že jsem si jako barbar vyhledala pojem akant - paznehtík, a hned je mi líp.
- už dávno jsme se chtěla někoho zainteresovaného zeptat, jestli šachovnicová podlaha byla módním trendem té doby . Objevuje se na mnoha obrazech z velkých sálu a byla i ve filmu v toulouském paláci. (a právě u nás jako kulisa běží film Vládce Paříže z doby Napoleona a je tam ta podlaha v nějakém předsálí také)
- tipuju, že příště přide na řadu sonda do hlavy Béchera

Kolena se podlamovala předsedovi soudu, vidím, že jsem Tě změnou vypravěče zmátla . Bécher bude až přespříště . A černobílé dlaždice měl na Pont Notre-Dame i Desgrez! Psala jsem v tomto směru (podlahové krytiny) dotaz tomu francouzskému historikovi přes bydlení, ale buď se mne rozhodl ignorovat, nebo změnil pracoviště a tedy i e-mail .

Na základě mého včerejšího příspěvku přidávám dnešní dodatek.
Právě jsem si zakázala číst fikce a psát komentář ve chvíli, kdy se se vrátím domů ze setkání s přáteli a kdy jsem ovlivněna pár štamprlkami slivovičky na počest oslavy vítězství na poli sportovním.

Přidám svou maličkost. Před takovým procesem nebylo lehko asi nikomu, ať už stál na straně žalující nebo obhajoby. Kdo měl trochu rozumu a citu, tak věděl o co jde. Ovšem pro Bechera to bylo zadostiučinění díky jeho fanatismu. Pak je tu ještě Carmencita, zhrzená vášnivka, co nevydýchala, že se bývalý milenec oženil.

Ač jsem s ním nespokojena, přece jen přidávám napsaný další kousek, aby diskuse nevázla.

Na vysvětlení jedné drobné narážky: "Jean-Baptiste" znamená v překladu "Jan Křtitel".

Perlička: Hlava onoho zmiňovaného porotcova jmenovce, sťatá na příkaz krále Heroda Antipy, byla uložena a uctívána v kapli byzantských císařů v Konstantinopoli, odkud ji údajně v roce 1203 uloupili účastníci 4. křížové výpravy. Dostala se pak darem francouzskému králi Ludvíkovi IX. Svatému, který ji vystavil ve své soukromé kapli Sainte-Chapelle v Paříži. A znalci vědí, že Sainte-Chapelle se nachází v komplexu Justičního paláce . (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_K%C5%99titel)

Protože v kánonu je jmény zmíněno pouze několik porotců, kteří Peyraka soudili, Domaille a Mebert, které Bourié spolu s Delmasem zmiňuje, jsou vymyšlení. Jako vždy jsem se inspirovala seznamem obyvatel města Paříže (link někde výše v diskusi), a pokud se sama v sobě nemýlím, šlo skutečně o lidi, kteří vykonávali soudcovské povolání.

Pohled očima lidí z druhé strany procesu - tedy soudců - se mi moc líbí. Tenhle zmetek Jean-Baptiste je přímo ukázkovým případem absolutní krysy. Nevím, jestli se v kánonu ještě po procesu někdy objeví, ale pokud ne, tak jestli mohu poprosit, žádám pro něj od Desgreze nepřímo nějakou exemplární smrt - oni to hoši v podsvětí už nějak vymyslí.

A napadla mě písnička - s Janem Křtitelem je spjatá Salome, a já mám moc ráda originál od Kryla, i když Landova verze také není špatná:
https://www.youtube.com/watch?v=kSVdxMzva9o

A víš, že jsem si tu Salome dnes pobrukovala ve sprše??

Co vím, Bourié už dále v kánonu zmiňován není. Takže ani nevíme, zda byl nakonec opravdu odměněn těmi třemi diecézemi či nikoli. Docela by se mi líbilo, kdyby je ku vlastní nemalé radosti dostal, ale po vypořádání s Fouquetem by bez varování šel ke dnu spolu s Veverkou.

PenelopaW píše:

A víš, že jsem si tu Salome dnes pobrukovala ve sprše??

Co vím, Bourié už dále v kánonu zmiňován není. Takže ani nevíme, zda byl nakonec opravdu odměněn těmi třemi diecézemi či nikoli. Docela by se mi líbilo, kdyby je ku vlastní nemalé radosti dostal, ale po vypořádání s Fouquetem by bez varování šel ke dnu spolu s Veverkou.

Souhlasím s variantou odměnit - odebebrat - zcela ožebračit - ke dnu, ale ke dnu Seiny. Oko za oko. (dnes jsem v ráži.)

Penelopo, přidávám své hodnocení. Myslím, že s touto částí můžeš být spokojena. Pěkně vylíčen "charakter" bezcharakterního a bezpáteřního karieristy. K přání pomsty se připojuji.

Ufff, nakonec, s odřenýma ušima, jsem toho Béchera dala. Šlo to těžko, velmi těžko, ale nakonec mi pomohlo to, co vždycky - historické rešerše!

V českém překladu je Bécher označován pouze jako "františkán", ale když jsem se podívala do francouzské verze textu, toulouský arcibiskup hovoří:

Mais, par exemple, mon moine Bécher, un récollet de grande science, qui se livre pour moi à des travaux d'alchimie, vous en procurerait d'excellentes.

J'ai sous mon commandement, à l'archevêché, un religieux fort savant, de l'ordre des Récollets, le moine Bécher.

Na wikipedii existuje o této odnoži menších bratří samostatné heslo, avšak nikoli v češtině :

FJ: https://fr.wikipedia.org/wiki/Fr%C3%A8r ... %A9collets
AJ: https://en.wikipedia.org/wiki/Recollects
NJ: https://de.wikipedia.org/wiki/Franziskaner-Rekollekten

Jak je zmíněno v textu, Récollets se skutečně věnovali misijní činnosti v Kanadě v jejích raných začátcích; Champlain oslovil pro cesty do Nového světa nejen jezuity, ale i je. Základní kámen první kaple Récollets položila roku 1606 v Paříži Kateřina Medicejská, v 70. letech 17. století byla již jejich pozice v Quebecu hodně silná. Récollets prosluli též jako vojenští kaplani ve francouzské armádě.

Název Bécherova díla Sulla transmutazione jsem převzala z italské verze (cituje z ní Moirra zde na fóru) i proto, že se tato díla běžně tiskla v italštině / latině.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =30#p19601

V češtině je uvedeno:

"(...) Ostatně pověst vaší knihovny je stejně vynikající jako vaše! Podívejme se, co tady máte."
V přepychové vazbě tu našel klasiky alchymie: byly tu Paracelsovy Principy konzervace těl tedy mumií, Alchymie od velkého Alberta, Hermetica Hermanna Souringuse, Explication 1572 od Thomase Erasta a konečně, k jeho velkému potěšení, jeho vlastní kniha o transmutaci.
Mnich, teď už úplně klidný a plný důvěry, následoval hostitele.

Koukla jsem se schválně do francouzské verze: son propre livre De la transmutation par Conan Bécher (...). Z toho velkého písmena na začátku usuzuji, že se to opravdu přímo jmenovalo O transmutaci .

(Když to tak po sobě čtu, říkám si, jestli jsem fakt úchyl, nebo je tu i někdo jiný tak zvídavý, že kvůli takovým detailům studuje cizojazyčná vydání? A ano, Moirro, je to narážka na Tebe! )


Mým cílem je dopsat to (= 1. část) do Vánoc / konce roku, ať v roce 2020 začíná s čistým štítem a od nuly .

Tato část s Bécherem mě přinutila přečíst si znovu celou tuto pasáž z procesu očima Angeliky.
vůbec si nepamatuju, jak Bécher vypadal (hubený, šilhavý, vysoký??). Já mám protivné mnichy zaškatulkované jako tlustá hloupá prasátka. No vida, překvapení.
A také jsem se podívala na toho čolka. Pokud se tedy vešel do malé lahvičky, pak by to mohl být opravdu čolek východní(někdy také čolek čínský), je velký jen asi 8 cm a je nenáročný na chov.Mohlo se tedy stát, že si ho Joffrey v celku v pohodě opravdu přivezl. Dost se podobá našim čolkům, kteří byli dřív asi běžní, tak se divím, že bylo kolem něj u soudu tolik povyku.
https://rybicky.net/atlasostatnich/colek_vychodni

Celý ten proces mi pasuje na krásnou píseň Hany Hegerové "Potměšilý host". Zazněla tento týden v StarDance a zpívala ji a zatančila na ni vítězka. Text písně se naprosto parádně hodí k této fikci:
https://www.youtube.com/watch?v=v1ylie6TkyE


Těším se na pokračování, i když vím, že bude kruté....

Tereza píše:

vůbec si nepamatuju, jak Bécher vypadal (hubený, šilhavý, vysoký??). Já mám protivné mnichy zaškatulkované jako tlustá hloupá prasátka. No vida, překvapení.

Borderie herce obsazené ve vedlejších rolích vybíral docela věrně předloze. U Béchera knižního mi bohužel v hlavě utkvělo nechutné slovní spojení "žilnatý krk", které se mi ovšem do textu naroubovat nikam nepovedlo, abych Vás oblažila taky . Když si vzpomenu na Bécherův skon a rozhovor, který předtím vedl s Tlustým měchem (ten zcela odpovídá Tvé představě!), musely ty dvě postavičky kráčející Třešňovou ulicí vypadat docela komicky.

Tereza píše:

A také jsem se podívala na toho čolka. Pokud se tedy vešel do malé lahvičky, pak by to mohl být opravdu čolek východní(někdy také čolek čínský), je velký jen asi 8 cm a je nenáročný na chov.Mohlo se tedy stát, že si ho Joffrey v celku v pohodě opravdu přivezl. Dost se podobá našim čolkům, kteří byli dřív asi běžní, tak se divím, že bylo kolem něj u soudu tolik povyku.
https://rybicky.net/atlasostatnich/colek_vychodni

Vidíš to! I já, která mám pocit, že jsem v kánonu při popisu procesu obrátila každé slůvko naruby kvůli přípravám na psaní fikce, se mám stále co nového učit! Čolkové šli zcela mimo mne a jsem ráda, že jde zde TAKÉ někdo zvídavý!

No a že se jich báli... představ si, že jsi v porotě soudící černokněžníka, který vypadá tak, jak vypadá, má pověst, jakou má, a pak ctihodný zástupce církve zaníceně a přesvědčivě hovoří o tom, že vyráběl nějaká zrůdná stvoření. Přiznám se, že jít do zkoumání lahvičky s touhle myšlenkovou výbavou, tak bych asi na ni ani nesáhla a nebo hned poslala písaře pro tu svěcenou vodu, abych si mohla od té nečisté věci ihned vydesinfikovat ruce . O to víc si i v tomto momentu cením Masseneaua .

Tereza píše:

Celý ten proces mi pasuje na krásnou píseň Hany Hegerové "Potměšilý host". Zazněla tento týden v StarDance a zpívala ji a zatančila na ni vítězka. Text písně se naprosto parádně hodí k této fikci:
https://www.youtube.com/watch?v=v1ylie6TkyE

Ten scénický tanec byl velmi působivý a emotivní, litovala jsem zbylé dvě taneční dvojice, které měly vystupovat poté. Jen ta píseň (ze StarDance) má pro mne na konci takové smířlivé vyznění, ne tu černou beznaděj co vždy cítím, když o procesu čtu v knize. Ovšem full version, to je o něco jinačejší kafe...

https://www.youtube.com/watch?v=Z-KKPkwZB4M

Když jsem uvažovala o písni pro tuto kapitolu, vyšel mi z toho opět Nohavica - i díky té beznaději a frustraci: https://www.youtube.com/watch?v=BQsxfXAkQOw (Pravda a Lež)

keby som ešte tak vedela kde som to skončila čítať a kde mám pokračovať!

Už myslím že viem kde som prestala čítať! Po príchode kráľa do Paríža!

Presne tuto som prestala: (Kapitola 20 Komentáre strana 23 si to sem dávam aby som zasa nezabudla )

PenelopaW píše:

Co se Desgreze týče, při četbě knih se mi zdálo, že si zprvu moc nebyl jistý, zda do toho případu vůbec chce jít. Právě proto, že si velmi dobře uvědomoval ošemetnost celé situace. Moc se mi proto líbí myšlenka, že ho nakonec, vedle možnosti udělat si v advokacii jméno a nabýt nějaké majetky, zviklala osobnost jeho klientky.

Tiež si myslím že Desgreza zviklala osobnost (a krása) jeho klientky a že sa mu pôvodne vôbec ale vôbec do toho nechcelo ....

PenelopaW píše:

A teď požár, takže katedrálu v dohledné době obdivovat nebudu... Jediné, co na tom lze shledat pozitivního, je to, že si nyní díky plánované rekonstrukci, budeme moci představovat, jak probíhala samotná stavba tohoto symbolu Cité…

Tereza píše:

zde již odkaz na tuto hru byl(byl sekce Po stopách Angeliky, upozornila na tu hru Moirra), ale já ho nyní opět přidávám. Před chvílí mně syn ukázal tu PC hru (Paříž , Velká fr. revoluce) Assassin's Creed: Unity, která je nyní ke sažení zdarma, výtěžek jde na opravu katedrály a mladí ji ve velkém hrají. Syn také, a já už jsem se v jeho hře prošla v kalužích okolo Justičního paláce a po Pont Neuf.
https://www.youtube.com/watch?v=MquyxyBqZXE
2 - 5 minuta, 10.30 -paráda

A Francúzi dokonca tej hre žehnajú pretože pri jej vzniku sa verne kopíroval nielen vonkajšok ale aj vnútrajšok katedrály, a preto bude hrať dôležitú úlohu pri jej rekonštrukcii. Ja som hru objavila už dávno pred požiarom - vtedy ešte zadarmo na stiahnutie nebola - a ponachádzala som ju iba po kúskoch - geniálne že sa človek takto môže poprechádzať po starej Paríži a zasnívať sa o našich hrdinoch plus super pomoc pri písaní fikcí!

Další kousek kapitoly nahlédne do hlavy jedné dámě, jež byla nedávno zmíněna i v jiné diskusi, než na sebe strhla pozornost i její sokyně:
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 862#p25568


Při psaní jsem se nechala ovlivnit dvěma citáty, které se mi povedlo najít na internetu: https://citaty.net/citaty-o-zarlivosti/

„Žárlivost není projevem nedůvěry, ale strachem, že přijdeš o něco co miluješ.“ (Keram Vaníček)

„Žena se zamiluje do muže spíše ze žárlivosti na jinou ženu než z obdivu k němu.“ (Friedrich Dürrenmatt, švýcarský spisovatel a dramatik 1921 - 1990)


Přiznám se, že psaní prvního odstavce mi zabralo asi hodinu. Jak jsem si původně říkala, že sepsat Carmencitin příběh bude snadné, zasekla jsem se na prachsprostých technických otázkách jako:

- Odkud mohl pocházet její manžel?
- Kdy se seznámila s Joffreyem a jak dlouho trval jejich poměr?
- Jak stará Carmencita byla?

Původ vévody de Mérecourt jsem zasadila do Mirecourtu: https://en.wikipedia.org/wiki/Mirecourt

Coby osoba bohatá a u dvora oblíbená však vévoda (jehož křestní jméno je opět smyšlené) na svém panství vůbec pobývat nemusel, takže je to jen taková perlička na okraj. Navíc z kánonu o něm víme to, že se s Carmencitou seznámili na ambasádě v Madridu, takže mohl působit jako diplomat. A ti jsou pověstní tím, že tráví hodně času na cestách .

Mimochodem: Mirecourt je pověstný jako město louten (tyto strunné nástroje se zde vyrábí i opravují), takže, co my víme, Joffrey sem klidně mohl zavítat pro nové struny .

Horší to bylo s Carmencitiným věkem! Při čtení jsem si vždy myslela, že to byla relativně mladá holka, než jsem při rešerši narazila na Sabininu repliku, v níž říká: Moja teta Carmencita bola doňho zbláznená. Mala tridsať rokov a odjakživa viedla roztopašný život. (převzato ze slovenské verze, českou v pdf nemám)

A přitom sama Carmencita Joffreyovi říká: "Než jsem tě poznala, byla jsem chladná. To ty jsi ve mně roznítil plamen, který mě stravuje."

Tyhle dvě věty mne na hodně dlouho uvrhly do vnitřního zmatku, než jsem je nějak myšlenkově uchopila... Samozřejmě netvrdím, že má verze je jediná pravá a budu ráda i za jiné příspěvky k tomuto tématu . Jen budou-li lepší než můj, budu hodně zklamaná a budu cítit silné nutkání to celé přepsat .

V závěru jsem si proto vytvořila menší časovou osu:

1624 - cca Carmencitin rok narození
1643 - Carmencitě je 19, svatba s vévodou de Mérecourt
1648 - konec 30ti leté války, Carmencitě je 24 let
1654 - seznámení s Joffreyem, Carmencitě 30, Joffreyovi 27-28 let
1656 - svatba JP s Angelikou, Carmencitě je 32 let


Pro Terezu mám v dnešním příspěvku hned dva dárečky:

1. Odkaz na její fikci: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=8&t=521

EDIT: Doplňuji ještě odkaz na druhou fikci, která je formou narážky zmíněna: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=8&t=640

2. Zmínka o nočníku v klášteře je jednoznačně narážkou na Hru o trůny. Poznáš, jaké postavy se rozbití nočníku původně týkalo?


Nu a bdělý čtenář samozřejmě odhalí i zakomponované repliky z Borderieho filmu!


---------

Velký Condé: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=845

Farář Louis Gaufridi z Marseille byl roku 1611 odsouzen pro čarodějnictví a zaživa upálen, neboť ho jeptišky z kláštera v Aix-en-Provence obvinily, že jako čaroděj způsobil jejich posedlost ďáblem. (Pitaval: Slavné kriminální případy, s. 384)

---------

Až při psaní této části jsem si uvědomila, že ač se jinak snažím držet původního vydání, u Carmencitina jména jsem zvolila formu z Integrale. V prvním vydání je totiž označována jako Carmenchita s "ch"! Nechť prosím laskavý čtenář tento renonc promine...

---------

Když jsem si ke Carmencitě před nějakým časem dělala poznámky, narazila jsem na nádhernou repliku v Adině fikci Prvá manželka. Nedá mi to a alespoň zde ji musím ocitovat:

Katarína sa práve vrátila z ranajsej prechadzky, takze jej nalada bola vyborna. Zamýslala stravit dopoludnie v kniznici ako zvycajne.V tom k nej podisiel sluha a oznamil jej príchod Carmencity, vojvodkyni de Merecourt. Nalada jej klesla okamzite na bod mrazu. Co tá zenska chce? Vedela, ze Carmencita je jednou s Joffreyovych nedavnych mileniek. Bola jednou z tych zien, ktoré nemaju vlastnú hrdost a aj po rozchode sa doprosujú muzovej pozornosti. Ona sama takými zenami opovrhovala. Ani sa nedivila, ze ju Joffrey odkopol. Takejto zeny sa musel nabazit po niekolkych tyzdnoch.
Nechala uviest Carmencitu do primacieho salonika.
„Som rada, drahá vojvodkyna, ze mám konecne prílezitost spoznat Vás,“ usmiala sa na byvalu milenku svojho manzela. Ta zostala tiez prekvapena. Cakala nevrazivost a chlad, kedze si bola ista, ze jej meno bolo urcite pred Katarínou spomenuté. Alebo zeby nie?
S uskrnom pozrela na nepeknu zenu s tvarou poznacenou jazvami od kiahní a škaredými zltymi vlasmi. Zrejme jediné, co bolo na nej pekne, bol zlatohnedy jazdecky kostym, ktory ale vyzeral na jej malej postave smiesne.
„Vela som o Vás pocula,“ povedala grofka de Peyrac a podala navstevnícke caj. „Comu môzem vdacit za Vasu navstevu?“
„Prisla som Vas varovat, madam.“
„Varovat a pred cím? Hrozí mi vari nejaké nebezbecenstvo?“
„Vas manzel Vas podvadza!“ povedala Spanielka dôlezito a nedockavo sledovala reakciu svojej hostitelky.
Katarínu to šokovalo, napriek tomu sa bleskorychle ovladla svoj vyraz. Vyrastala v prostredí, kde pretvárka bola sucastou identity kazdeho cloveka,
„Naozaj? To je mi ale novinka! A poviete mi aj nieco, co este neviem?“ opýtala grofka.
Jej reakcia Carmencitu prekvapila. Ocakavala sceny, plac, ale rozhodne nie chlad v očiach mladej ženy, ktora na nu pozerala spoza okuliarov.
„Drahá vojvodkyna, ziadny muz nie je svojej zene verný cely zivot. Maximálne niekolko dní po svadbe. Vsetci hladaju spestrenie. A Vy by ste to mali vediet. Tiez Vam slovo vernost vela nehovorí.“povedala a usmiala sa na navstevnícku. „A muz ako je Joffrey uz vobec nie. Ja som od neho vernost ani necakala. Nie som ako tie hlupe debutantky v Parízi, ktorým stačí zasepkat zamilované slova a ony uveria, ze ich stretla laska na cely zivot.“
„Vy ste vedeli, ze ma milenku? Dokonca niekolko?“
„Ale samozrejme, mila vojvodkyna. Ved jednu mame aj spolocnú. Vola sa VEDA!“ povedala grofka, a rozosmiala sa, ked videla Spanielkin neveriacky pohlad.


http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 5&start=15

Penelopo, zaujaly mě tvoje úvahy o Carmencitině věku.
Já ji vždycky brala jako třicátnici, Joffreyovu vrstevnici. Možná i trošku starší.
S manželem se podle mě seznámili v Madridu, byla to prostě ohnivá Španělska.
Kde poznala Joffreye?
Já si myslím, že třeba s manželem šli prostě hraběte navštívit jako mnoho jiných šlechticů do paláce v Toulouse. Manžel často cestoval a ona se bavila po svém.

Svůj předchozí příspěvek jsme napsala v rychlosti ještě před přečtením tvého vyprávění. Moje představy o Carmencitě od tvých zase tak moc neliší.
Pokračování se mi líbí, je vydařené.
Moc pěkně jsi spojila představy, znalosti z knih a situace z Borderieho filmu.
Říká se, že pomsta bývá sladká. Na konci vyprávění Carmencitě pořádně zhořkla.

mimi píše:

Moc pěkně jsi spojila představy, znalosti z knih a situace z Borderieho filmu.
Říká se, že pomsta bývá sladká. Na konci vyprávění Carmencitě pořádně zhořkla.

Děkuji za pochvalu. Snad se bude líbit i pokračování, které by mělo být zítra.

Jak jsem tak psala ty vedlejší postavy, k nimž má čtenář postoj zpravidla zcela jasný a poměrně jednostranně vyhraněný, říkala jsem si, nakolik jsou ty osoby charaktery tragickými... On i ten Bécher byl (chvílemi) k politování, jak byl ve své malosti a zaslepenosti ubohý... Ovšem moje sympatie k mnichovi trvaly jen po dobu psaní, jakmile jsem si osvěžila jeho další figurování v příběhu (viz rozhovor mistra Aubina se zpovědníkem otcem Antoinem či jeho výstup před Notre-Dame, kde Peyrac vykonával své pokání), musela jsem konstatovat, že ten šmejd ještě skončil hodně dobře. Oproti tomu Carmencita, to je tragédie hodná řeckých autorů. Jak se jí asi žilo s vědomím, že velkou měrou přispěla k smrti svého milovaného?

Nu a pak postavy více vedlejší, přesto v příběhu významné: baron de Masseneau či Angeličin švagr Fallot. Mohu prozradit, že na ty se můžeme těšit příště .

Konec šestadvacáté kapitoly přidán... Připomínám opět tematickou píseň, kterou si doporučuji po přečtení pustit k umocnění pocitu beznaděje:

https://www.youtube.com/watch?v=BQsxfXAkQOw (J. Nohavica: Pravda a Lež)

-----

Pár postřehů a poznámek k této kapitole:

Cadit quaestio = doslova "otázka padá", tedy použito ve smyslu Konec disputace.

Co se posedlosti týče, pokud by někoho zajímalo více, jak se u jeptišek asi projevovala a co vše Carmencita v klášteře mohla předvádět, doporučuji Pitavalovy Slavné kriminální příběhy, konkrétně příběh Urban Grandier a posedlé jeptišky loudunské. Jeptišky kupř. hovořily latinsky, kterýžto jazyk nestudovaly, ve svých celách levitovaly, kvílely, měly záchvaty apod. Původně jsem to nějak chtěla do textu vsunout alespoň ve formě zmínky matky představené, ale už by to bylo jaksi navíc...


Zámečnický učeň:

KNIHA: Prohlásil, že se jmenuje Robert Davesne a je učeň u zámečníka v ulici de la Ferronnerie, v domě U Měděného klíče u mistra Dasrona. Jasným hláskem přísahal, že řekne celou pravdu a nic než pravdu a vzal si za svědka svatého Éloa, patrona zámečnického cechu.

FILM: „Toto razidlo je přesná kopie razidla mnichova, výrobek z dílny mistra Antoina, zámečníka z Bastily. Mám svědka. Můžu jej převést? (…) Prosím, to je dělník, který oba nástroje vyrobil.“

Rue de la Ferronie: https://en.wikipedia.org/wiki/Rue_de_la_Ferronnerie (Zajímavost: v této ulici byl Ravaillacem zavražděn Jindřich Navarrský)

Sv. Eloi neboli Eligius: řemeslník a biskup, narozen poblíž Limoges asi roku 588, zemřel v Nyonu r. 660. Svátek slaví 1. 12. Pocházel z prosté galsko-římské rodiny a byl dát do učení mincmistrovi v Limoges. Po nějaké době upoutal pozornost krále Chlotara II. a byl vybrán za mincmistra v Marseille. Po Chlotarově smrti ho podporoval Dagobert I., na něhož Eligius získal značný vliv. Byl talentovaným rytcem a kovotepcem a získal tolik majetku, že mohl založit kláštery v Solignacu a v Paříži. V roce 641 ho Dagobert jmenoval biskupem v Noyonu a Tournai. Svůj úřad zastával Eligius s velkou vážností, zakládal kláštery a věnoval se misionářské práci mezi pohanskými Frísy. Byl přítelem a rádcem sv. Bathildy a podporoval chudé. Z jeho rukou vyšla četná umělecká díla, zvláště relikviáře, z nichž některé se dochovaly. Je patronem kovářů, podkovářů a všech, kdo pracují s kovy.

(Donal Attwater: Slovník svatých. Rudná u Prahy: Papyrus + Jeva, 1993 s. 113)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Eligius
http://catholica.cz/?id=5866
https://danfil.cz/blog/patron-zlatniku-svaty-eligius/
http://www.katopedia.cz/index.php?title ... BD_Eligius


Některé pasáže jsou oproti kánonu hodně stručné, neboť jsem je nechtěla opisovat. Znalci pochopí a vezmou si ke čtení fikce k ruce kánon, aby byl dojem komplexnější.

Stejně tak ty, co znají a mají rády Borderieho snímek, odhalí použité a převzaté filmové repliky, jež jsem ovšem mnohdy vložila do jiných úst .

-----

Jelikož jsem se tentokrát hodně zaměřovala na Fallota de Sancé, neopomněla jsem ani jeho manželku. Pro zvýraznění sesterských pout jsem se rozhodla dopřát Hortenzii stejný nešvar, jakým trpí i Angelika, a to, že si starší sestra také ráda přispí .

Rovněž jsem troufale pojmenovala ostatní Fallotovic děti, které jsou v kánonu pouze zmíněny (jmenován je jen nejstarší Martin).

Úryvek:
Doma na něj čekala Hortenzie, už brzy devítiletý Martin jistě před spaním uklidňoval mladší sourozence a možná usnul v bratrově posteli. Gerard se na rozdíl od sestřičky Marie-Adele vždycky bál tmy. A v Chaillot měli malého Laurenta, kterému byl nedávno jeden rok…

Ve vydání Čs. spisovatele (Markýza andělů 2) je zmíněn jen Martin a půlroční miminko, které bylo svěřeno kojné na venkově:

„Madame," řekl slaboučký hlásek vedle Angeliky, „otec mě poslal, abych vám vyřídil, že jídlo je na stole a že vás čekáme v jídelně k modlitbě."
Byl to asi osmiletý chlapeček, kterého viděla před chvílí ve skříni.
„Už nemáš strach z Kouassi-Ba?" zeptala se.
„Ne, madame, jsem rád, že znám černého pána. Kamarádi mi to budou závidět."
„Jak se jmenuješ?"
„Martin."

„Chtěla jsem vidět, jestli je maličký už vzhůru. Mám moc ráda děti, madame. Je velká škoda, že paní Hortenzie dává děti kojné. Před šesti měsíci porodila a dítě jsem musela odvézt do Chaillot. Od té doby umírám každý den strachy, že mi přijdou oznámit, že nežije. Kojná totiž neměla mléko a já si myslím, že ho bude krmit chlebem namočeným do vody nebo do vína."

V Integrale (Královské slavnosti) se však dozvídáme minimálně pohlaví dalších potomků manželů Fallot de Sancé:

Malý Martin prošel kolem s nádobou parfémované vody a s ručníkem. Všichni si umyli ruce. Chlapec vykonával svou službu s vážnou tváří. Měl hubený obličejík a hodně se podobal Hortenzii. Byl tu také asi šestiletý chlapec, trochu podsaditý jako jeho otec, a čtyřletá holčička, z níž byl vidět jen kulatý čepeček a hnědé kučery, neboť tvrdošíjně seděla se skloněnou hlavou.
Hortenzie poznamenala, že měla ještě dvě další děti, které umřely maličké. Holčička se právě vrátila od kojné, k níž jí dali při narození a která žila v malé vsi poblíž Paříže s názvem Chaillot. Proto byla tak zakřiknutá a stýskalo se jí po venkovance, která ji vychovávala spolu s jejím soukojencem.
V té chvíli holčička trochu zvedla hlavu a Angelika uviděla její jasný pohled.
„Jéje, má zelené oči!“ vykřikla.
„Ano, bohužel,“ vzdychla Hortenzie nešťastně.
„Bojíš se, že ti vyroste druhá Angelika?“
„Nevím. Tahle barva nevzbuzuje důvěru.“

U miminka není řečeno, zda šlo o chlapce či dívku a mně se líbil chlapeček... Ale jelikož Moirra ve své fikci Kráľovstvo francúzke - Tri návštevy Fallotovým přiřkla dvě dcerky, neodpustila jsem si doplnit Gastonovo přání:

Třeba je bůh obdaruje ještě dalším děťátkem, oba si přáli ještě alespoň jednu dcerku…

Z fikce od Moirry:

Zelené oči Marie-Adele, iskriace zlosťou jej pripomínali ich niekdajšie škriepky z Angelikou.
Mladšia Madelon, nevynikala vzhľadom, zato o to viac svojou uštipačnosťou a preto jej naopak pripomínala samú seba.

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 620#p19116

O páně Fallotovi a jeho rodině jsem vše shrnula i do jeho tématu v sekci Postavy:

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 634#p25634

Pokud by tedy někdo chtěl k jeho osobě diskutovat, můžeme zde .

-----

Pro inspiraci při pojmenovávání postav doporučuji tento statistický přehled:

http://www.jmenaprijmeni.cz/francouzska-muzska-jmena
http://www.jmenaprijmeni.cz/francouzska-zenska-jmena

-----

Pokud se v Languedocu hovořilo okcitánsky, dle google překladače by to zvolání barona de Masseneau znělo takto:

Agur! Agur! nire herriko anaia.

Právě jsem si přečetla předposlední příspěvek, který byl věnován Carmencitě a jejímu podílu na procesu.
Hned v úvodu jsem si prohlédla pohoří Wogézy, o kterém jsem nikdy neslyšela - krásný kraj, připomíná mi tak trochu Valašsko.
Život Carmencity v manželství se mi jevil naprosto uvěřitelný. Její setkání s pozorným milencem, kterým byl J.d.P., znamenalo pro ni po letech provozování pouhého sexu opravdu asi otřes. Šachy, snídaně v posteli, inteligentní humor, něha...
moc se mi líbil i důvod, pro ji Joffrey nechal :
Všeho moc škodí, příliš náruživý člověk neumí opravdu milovat, a Carmencita navíc příliš pokoušela sílu svých zbraní,.....
Myslím, že si jako Joffreyova milenka příliš vyskakovala a byla si příliš jistá v kramflecích. A navíc se hrabě v té době ženil. Domnívám se, že tak jako ve filmu byla i v knize poslední Joffreyovou milenkou( i když si myslím, že to nikde nebylo přímo napsáno) a on dal šanci vztahu s Angelikou.
Jen nevím, zda se na závěr, když u soudu ztropila svůj výstup, kála. Mám zkušenost (ne ze své pozice , podotýkám) že pomstychtivá ženská dotahuje svá tažení až do naprostého konce a obvykle bez špetky lítosti. Že je před zainteresovanými za totálni "krávu", je jí jedno.
A děkuji za dvě vlákénka s mými fikcemi - omdlívající Sabine z Gaskoňské sázky a ruce milenek na svém těle, což bylo v den svatby hraběti najednou velmi nepříjemné z Jeho svatební noci.

P.S. GOT a nočník - fakt nevím. Něco mám uloženo, že se to možná týká Sansy.

Tereza píše:

Jen nevím, zda se na závěr, když u soudu ztropila svůj výstup, kála.

Odpověď na toto nám dává Integrale (Popravený u Notre-Dame) a já to zakomponovala i do poslední přidané části kapitoly.

Tereza píše:

P.S. GOT a nočník - fakt nevím. Něco mám uloženo, že se to možná týká Sansy.

Nevím, jestli to bylo i v seriálu, ale z knihy si to pamatuji... Šlo o královnu Cersei. Poté jí ještě v rámci pokání byly ostříhány vlasy a musela nahá běžet ulicemi Králova přístaviště.

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Jen nevím, zda se na závěr, když u soudu ztropila svůj výstup, kála.

Odpověď na toto nám dává Integrale (Popravený u Notre-Dame) a já to zakomponovala i do poslední přidané části kapitoly.
.

Kála se, až byl odsouzen k smrti. Myslím, že když vycházela se sálu poté, co předvedla svůj výstup, tak se spíš stále cítila jako vítěz a docvaklo ji, že přispěla k jeho definitivní záhubě, až bylo pozdě.

Penelopo, přečetla jsem si poslední dnes přidané pokračování. Ponor do duší a svědomí vedlejších postav se ti povedl. Bylo to napínavé, přestože smutný konec už známe.
Carmecitin závěr vystoupení převzatý z Integrale mi přišel uvěřitelný. Pomocí někomu na popravu, jen proto, že ukončil vztah, který stejně neměl budoucnost, je dost silná káva.
Jinak mám dotaz, pįše se ještě někde v dalších dílech, co s C. nakonec stalo? Jak dopadla? Sabine jen zmiňuje její frivolní život ještě před Joffreyovou svatbou. Angelika manželovi C. připomněla, ale on už ani nevěděl, že taková žena prošla jeho životem. Nevím, jestli mi někde něco neuniklo.

Tereza píše:

Kála se, až byl odsouzen k smrti. Myslím, že když vycházela se sálu poté, co předvedla svůj výstup, tak se spíš stále cítila jako vítěz a docvaklo ji, že přispěla k jeho definitivní záhubě, až bylo pozdě.

Mně se docela líbí myšlenka, že by k ní to prozření doputovalo s tím Joffreyovým smíchem .

Když jsem teď o tom procesu opakovaně četla, zkoušela jsem na něj nahlížet očima různých postav. My jsme jako čtenářky hodně ovlivněny pohledem Angeliky, která samozřejmě věděla, že její manžel žádný čaroděj není, a poměrně jasně nám nalinkovala, kdo je v procesu hodný a kdo nemá pravdu. Ale z pohledu nějaké obyčejného polovzdělance v auditoriu to muselo být úplně jinak.

Nastoupil tam otrhaný, zjizvený, rozcuchaný, kulhající... sám o sobě děsivý. Celou dobu se posmíval porotcům a dělal šašky i z auditoria, přičemž se - prevít! - odmítl podělit aspoň o to, jak dostat do postele ženské. Pak vystoupil sugestivní mnich Bécher, který přece musí mít pravdu, vždyť je to muž církve a navíc - proč by lhal? Pak svedená krasavice, která tam plive pěnu a zmítá se v křečích, polovina posluchačů práv si musela jít domů převléct spodní prádlo, když se tam vysvlékla. Navrch (ten nezletilec, co udělal nějakou vyskakovací jehlu, toho ani nejde započítat) nějaká podivná výroba zlata, kterou sice Peyrac vysvětluje, ale půlka lidí v soudní síni nechápe, o čem to mluví. Jaké neviditelné zlato v hornině? Jaká kupelace - co? Poté začne hovořit advokát a mluví docela pěkně, člověk by mu to všechno odkýval. ALE... co se stalo s tím duchovním, co to měl všechno dosvědčit?! To je tedy sakra náhoda, že zrovna dneska ho zavraždili! Peyrac navíc moc sympaťák není, vyrábí si zlato a nechá nás všechny platit daně, čte divné knihy, odkazuje se na nějaké dávno mrtvé nebo neznámé vědce, plus paktuje se s hrbáčem a černochem, o které by žádný slušný člověk neopřel ani... kolo od trakaře. A když ho odsoudí, bude aspoň po hodně dlouhé době v Paříži pořádná poprava! Jen aby mi lidi nevyfoukli žeton na místa v první řadě...

mimi píše:

Jinak mám dotaz, pįše se ještě někde v dalších dílech, co s C. nakonec stalo? Jak dopadla? Sabine jen zmiňuje její frivolní život ještě před Joffreyovou svatbou. Angelika manželovi C. připomněla, ale on už ani nevěděl, že taková žena prošla jeho životem. Nevím, jestli mi někde něco neuniklo.

Jestli Ti to uniklo, tak mně také - nevybavuji si (a ani jsem před psaním nedohledala), že by byla Carmencita ještě nějak zmiňována. V poslední kapitole jí ještě věnuji zmínku, ale to je samozřejmě má úvaha a jiný čtenář to může vidět jinak.

Otázkou je, jak se k "svědectví" Carmencity u soudu postavil její manžel.

Souhlasím, že se na Joffreye díváme pohledem Angeliky. A to jak v knize, tak i ve filmu. Navíc Hossein v Borderieho sérii filmů byl pro většinu divaček prostě Joffrey a ony s to s ním prožívaly a soucítily.

Tereza píše:

Otázkou je, jak se k "svědectví" Carmencity u soudu postavil její manžel.

To by mě zajímalo taky!

Právě jsem dočetla poslední řádky fikce (ona to vlatně ani není fikce).
Dokonáno jest.....
Smutné...
Zajímalo by mě, jak dopadl po procesu soudce Masseneau. Unikla mi nějaká zmínka o jeho pozdější kariéře?
Král měl za nehty, o tom žádná. Měl jistě prvotřídní informace, jak proces probíhá. Ráda bych si přečetla, jak ten se svým svědomím bojoval, když nakonec "věnoval" Joffreyovi život.
A vzhledem ke všem okolnostem, které jsi tady v této fikci připomněla, tak o to víc si cením Angeliku, kam to až dotáhla. V tuto chvíli je její situace naprosto, ale naprosto beznadějná.

Tereza píše:

Právě jsem dočetla poslední řádky fikce

Ještě bude jedna kapitola .

Tereza píše:

Zajímalo by mě, jak dopadl po procesu soudce Masseneau. Unikla mi nějaká zmínka o jeho pozdější kariéře?

Pokud vím, ani on později již v knihách nevystupuje. Přitom to, jak zasáhl do příběhu, to má tak úžasný potenciál! Brunátný muž hádající se s Peyrakem u cesty čí kočár má přednost, a pak jeho snaha vést proces v duchu zdravého rozumu a co nejspravedlivěji (mně si získal jen tím, jak chtěl vyřadit ty listiny zaujaté proti Peyrakovi)...

(Díky Dashině Vánoční fikci však víme minimálně to, že navštívil kavárnu U Španělské trpaslice a ochutnal tam fialkové cukroví .)

Tereza píše:

Král měl za nehty, o tom žádná. Měl jistě prvotřídní informace, jak proces probíhá. Ráda bych si přečetla, jak ten se svým svědomím bojoval, když nakonec "věnoval" Joffreyovi život.
A vzhledem ke všem okolnostem, které jsi tady v této fikci připomněla, tak o to víc si cením Angeliku, kam to až dotáhla. V tuto chvíli je její situace naprosto, ale naprosto beznadějná.

Malý vhled do svého uvažování král nabízí Angelice na konci knihy Angelika a král 2. Když si ty věty pročítám znovu, zdá se mi, že od počátku bylo jeho svědomí čisté, neboť neměl v úmyslu Joffreye skutečně zavraždit. A možná si naopak klepal na rameno, jak je vlastně velkorysý.

"Na můj rozkaz," zdůraznil ta slova, "na můj rozkaz byl hrabě Joffrey de Peyrac v poslední chvíli uchráněn strašného osudu. Já sám jsem si to vzal na starost a vysvětlil jsem katovi svá přání stejně jako praktické podrobnosti, jak zachovat vše v přísné tajnosti. Nebylo mým úmyslem udělit mu okázalou milost. Chtěl jsem sice zachránit Joffreye de Peyrac, hodlal jsem však odsoudit hraběte z Toulouse. (...)"

Co na tom, že Joffreye několik dní před tou záchranou mistr popravčí mučil...

S tím postřehem k Angelice souhlasím. Na Databázi knih či v různých diskusích k filmům se setkávám s názory, že to byla vypočítavá mrcha, kašlala na svoje děti apod. ALE: Uvědomme si, že zůstala (resp. s ohledem na fikční časovou osu teprve ZŮSTANE) úplně sama v neznámém městě a téměř bez prostředků. Když zjistili, kým skutečně je, vypověděli ji z Templu. Svoje děti svěřila sestře, protože jí to přišlo jako nejlepší řešení, a sama se jí na krk nevěšela a skončila doslova na ulici. Ano, spala s Nicolasem, ale to bylo vlastně štěstí v neštěstí. Nakonec by stejně zřejmě skončila prodáváním vlastního těla, aby vůbec na ulici přežila, a můžeme být i za ni rádi, že ten, na koho nakonec natrefila, byl jejím přítelem z dětství. Že pragmaticky využila příležitosti a vnutila se pod střechu panu Bourjusovi? Život v podsvětí obrousil i hrany slušnosti, takže co - navíc to hostinskému setsakra vynahradila, vyzdvihla jeho podnik a všechno mu do poslední sous vrátila. Jak muselo být jí, která zažila v Toulouse život jako v ráji a bavlnce, když na ni po Paříži koukali jako na zbohatlici a měšťačku... Kolikrát neseme těžce křivý pohled kolegyně z práce a na ni svrchu koukali všichni bývalí přátelé ode dvora. Máš pravdu, vystoupala od samého dna. My jsme ve výhodě, my to četli nebo viděli, takže víme, že to dobře dopadne, ale ona tuhle možnost neměla .

-----

Mne ovšem trápí jiná otázka - mluvil někdo fistulí nebo byly v soudní síni i děti?

Poprvé během nekonečného líčení Angelika pocítila záchvěv sympatie davu pro toho, jenž právě promluvil.
Jasný dětský hlásek uprostřed davu zavolal:
„My ti věříme!"

Taky jsem se zamýšlela nad osudem Angeliky po popravě. Zima, dvě malé děti z toho jedno novorozeně. Žádné peníze.
Jaký asi mohl být osud vdovy po popraveném čarodějovi? Pro ni ulice a pro děti žebrota. Na tu byly ovšem maličké. Vydat se domů? Sama v zimě s dvěma malými dětmi? Pokud by to dokæzala, ale o tom pochybuji, tak nevím, jak by ji přijali? Osud ji zasazoval tvrdé rány. Tak se naučila podle toho jednat.

PenelopaW píše:

Malý vhled do svého uvažování král nabízí Angelice na konci knihy Angelika a král 2. Když si ty věty pročítám znovu, zdá se mi, že od počátku bylo jeho svědomí čisté, neboť neměl v úmyslu Joffreye skutečně zavraždit. A možná si naopak klepal na rameno, jak je vlastně velkorysý.
....Co na tom, že Joffreye několik dní před tou záchranou mistr popravčí mučil...
l

Vysocí hráči vždy hrají vysoké hry. A svědomí do těch her asi nepatří. Pokud král věděl, jak se s hrabětem zachází, pak i věděl, že se ten muž nemusí dožít ani začátku procesu. Tak jaképak pozdější řeči o milosrdenství. Možná hrál Angelice i tak trochu na city, když jí po jejím odmítnutí na druhý den vysvětloval své pohnutky. Všechno bych mu teda nevěřila.
A pokud ani okem nemrkl nad tím, jak je celý proces s hrabětem toulouským absurdní, potom dobře mu tak , že mu pak celý život smrdělo z huby.....

PenelopaW píše:

Nastoupil tam otrhaný, zjizvený, rozcuchaný, kulhající... sám o sobě děsivý. Celou dobu se posmíval porotcům a dělal šašky i z auditoria, přičemž se - prevít! - odmítl podělit aspoň o to, jak dostat do postele ženské. Pak vystoupil sugestivní mnich Bécher, který přece musí mít pravdu, vždyť je to muž církve a navíc - proč by lhal? Pak svedená krasavice, která tam plive pěnu a zmítá se v křečích, polovina posluchačů práv si musela jít domů převléct spodní prádlo, když se tam vysvlékla. Navrch (ten nezletilec, co udělal nějakou vyskakovací jehlu, toho ani nejde započítat) nějaká podivná výroba zlata, kterou sice Peyrac vysvětluje, ale půlka lidí v soudní síni nechápe, o čem to mluví. Jaké neviditelné zlato v hornině? Jaká kupelace - co? Poté začne hovořit advokát a mluví docela pěkně, člověk by mu to všechno odkýval. ALE... co se stalo s tím duchovním, co to měl všechno dosvědčit?! To je tedy sakra náhoda, že zrovna dneska ho zavraždili! Peyrac navíc moc sympaťák není, vyrábí si zlato a nechá nás všechny platit daně, čte divné knihy, odkazuje se na nějaké dávno mrtvé nebo neznámé vědce, plus paktuje se s hrbáčem a černochem, o které by žádný slušný člověk neopřel ani... kolo od trakaře. A když ho odsoudí, bude aspoň po hodně dlouhé době v Paříži pořádná poprava! Jen aby mi lidi nevyfoukli žeton na místa v první řadě...

Naprosto brilantně shrnuto! Plus viděno optikou buďto katolické morálky nebo poslušností ke králi nebo obojím... Jak se píše v Quebeku - Joffrey byl posledním z velkých velmožů, které se král rozhodl zkrotit, než se jeho moc stala absolutní.
Ohledně Carmencity, tuším, že když Peyrac v Quebeku rekapituluje, říká "Carmencita byla krásná a a nenávistí přímo sršela," takže se na ni nakonec přece jen pamatuje . Jinak Carmencita, tak, jak jsi ji vykreslila, mi připomíná jednu mou spolužačku a to byla fakt mrcha Ta by šla klidně přes mtvoly, takže věřím tomu, co píše Tereza.

dasha píše:

Ohledně Carmencity, tuším, že když Peyrac v Quebeku rekapituluje, říká "Carmencita byla krásná a a nenávistí přímo sršela," takže se na ni nakonec přece jen pamatuje . Jinak Carmencita, tak, jak jsi ji vykreslila, mi připomíná jednu mou spolužačku a to byla fakt mrcha Ta by šla klidně přes mtvoly, takže věřím tomu, co píše Tereza.

Dámy, dámy, vy mi úplně hatíte ten krásný záměr s prozřením a nápravou hříšnice!

V tomhle je AG geniální, jak napsala určité archetypy, v nichž (se) člověk dokáže najít. Také znám pár osob vykazujících (i když nikoli rubensovské) prvky Carmencity!

Slibovala jsem, že při konci roku ukončím i první část, a tak - byť nejsem ale vůbec spokojená - vkládám poslední kapitolu. Nevylučuji ovšem, že následkem reakcí a připomínek bude text zpětně doupraven.

Tentokrát to ponechám bez komentáře a i píseň, která je motivem celé první části, vkládám přímo pod text. Sem si dovolím napsat pouze její originální slova. Více ke kapitole i písni později...


Aime-moi Je T'aime

Tout feu tout flamme, je courrais vers toi
Tu me souriais, je perdais la tête
Quand j'y repense j'ai le coeur qui bat
Notre amour alors faisait ses premiers pas
Ces instants fragiles qui semblent inutiles
Ce sont les photos de notre mémoire
Que l'on se partage entre deux orages
Pour écrire ensemble la fin de l'histoire
Ta robe blanche une alliance au doigt
Au milieu des gens qui faisaient la fête
Et cette chambre où je n'osais pas
C'est un souvenir que je n'oublierai pas

Aime-moi je t'aime, aime-moi toujours
Que serait ma vie si tu n'étais pas là
Aime-moi je t'aime, et aime-moi toujours
J'ai besoin d'amour et j'ai besoin de toi

La terre qui brûle, le bateau s'en va
Quand tout est perdu reste l'espérance
Ce goût de vivre, mon coeur te le doit
Dans tes yeux le soleil s'est levé pour moi
Toi qui vit dans l'ombre des rideaux qui tombent
A qui les bravos jamais ne s'adressent
Quand la salle s'éclaire tu es la première
A laquelle je pense aussi loin que tu sois
Ta main qui tremble qui s'accroche à moi
Et puis dans un cri c'est la délivrance
Tu me le donnes l'enfant qui est là
Tout ce qui est beau me vient toujours de toi

Aime-moi je t'aime, aime-moi toujours
Que serait ma vie si tu n'étais pas là
Aime-moi je t'aime, et aime-moi toujours
J'ai besoin d'amour et j'ai besoin de toi

Tu te fais belle, tu sors avec moi
Les gens se retournent sur ton passage
Ils te regardent tu ne les vois pas
Que je suis heureux de t'avoir près de moi

Aime-moi je t'aime, aime-moi toujours
Que serait ma vie si tu n'étais pas là
Aime-moi je t'aime, et aime-moi toujours
J'ai besoin d'amour et j'ai besoin de toi

Penelopo, nevydržela jsem a přečetla si závěr první části tvé fikce. Myslím, že můžeš být spokojená, mě se to líbilo.
Potvrdilo se to, co jsem si myslela, že chtěla Anna panu advokátovi sdělit. Synáčkovi dala jméno po něm, takže ho stále miluje.
Doufám, že se v další části vrátiš k Anně do doby, kdy ji Desgrez opustil. Jak se s tím vším vyrovnala, když věděla, že čeká jeho dítě? Také by mě zajímalo, jestli sledovala jeho profesní kariéru, nebyla také v soudní síni při přelíčení?
Písničku jsem si poslechla, něco maličko rozumím a moc se mi líbila.

Tak se budu v novém roce těšit na další setkávání se všemi postavami tvého vyprávění.

Závěr se Ti Penelopo opravdu povedl .
Kruh se pro tuto chvíli uzavřel....a další osudy něktých postav nezůstaly nezodpovězeny, a za to jsem moc ráda . A to, že Carmencita ze stránek románu zmizela nahrává Tvé teorii. Kdyby byla vypočítavou mrchou, která by se bez špetky svědomí producírovala po Paříži, on by si ji hněv Angeliky, markýzy andělů, určitě našel. Takže klášter až do konce života je dobrá volba, jen já bych ji tam šoupla čistě jako trest ze strany manžela.

A tento argument rozsudku nad Jofferyovými druhy se mi líbil :
Nestačilo se zastavit u potrestání zpupného hraběte? Ne, aby vše budilo zdání legálnosti, museli být potrestáni všichni čarodějovi přisluhovači…

Ovšem porod Anny, to jsem na rozdíl od Mimi opravdu nečekala. Desgreze mám zaškatulkovaného jako chlapa, kterému se TOHLE nemůže stát. Takže za mě opravdu překvapivý závěr.

Těším se na pokračování, zejména na to, jak si poradíš se dvěma momenty, které mě moc zajímají - jak se Desgrez poprvé dopídí o osudu Angeliky de Peyrac a jaká bude další životní cesta Anny a jejího malého Františka. Desgrez se určitě bude po návratu do Paříže zajímat, co je s Annou, zda je v pořádku. Je pro mě nepředstavitelné, že by se nedozvěděl, že má Anna dítě a že by si nedokázal spočítat, že je jeho.

Píseň jsem si hodila do překladače, text je krásný.

A na rozdíl od Mimi si nemyslím, že je třeba se vracet k těhotné Anně do doby, kdy ji Desgrez opustil. Dovedu si každodenní život dívky, kterou takovým způsobem odhodil muž, představit.

Terezo a Mimi, moc děkuji za časné a chválící komentáře - je mi jasné, že s koncem starého roku (a hlavně pak dalšího dne) se člověku třeba ani moc číst nechtělo, nebo nemohl .

Tereza píše:

Kruh se pro tuto chvíli uzavřel....a další osudy něktých postav nezůstaly nezodpovězeny, a za to jsem moc ráda . A to, že Carmencita ze stránek románu zmizela nahrává Tvé teorii. Kdyby byla vypočítavou mrchou, která by se bez špetky svědomí producírovala po Paříži, on by si ji hněv Angeliky, markýzy andělů, určitě našel. Takže klášter až do konce života je dobrá volba, jen já bych ji tam šoupla čistě jako trest ze strany manžela.

Ani si nechci domýšlet, do by Markýza s Carmencitou provedla...

S ohledem na Dashu jsem v poslední kapitole lehce upravila formulaci, že Carmencita se rozhodla v klášteře zůstat. Původně tam bylo, že zůstala, ale takto by se nemohla ve vánočním speciálu účastnit degustace cukroví čarodějného hraběte . I Carmencitin konec tak vlastně zůstává otevřený, možná, že se z ní nakonec stala pokorná a poslušná ženuška, která zkrotila osobní touhy a učinila na stará kolena vévodu de Mérecourt - i bez vlastních dětí - šťastným... Já bych jí to docela i přála... Je však otázkou, nakolik ji její muž miloval, aby jí dokázal odpustit ten výstup před soudem. Jistě, polovina čumilů zapomněla po opuštění Justičního paláce její jméno a jen vyprávěli, že se tam svlékala jeptiška, ale on věděl a věděl i PROČ to udělala, že byla ve své žárlivosti a pýše vlastně neuvěřitelně ubohá...

Bourié tam byl vetknut ryze kvůli Vašim ohlasům a možná za něj utrousím ještě nějakou pomstychtivou zmínku v 2. části, až půjde ke dnu sám velký pan Fouquet .

mimi píše:

Potvrdilo se to, co jsem si myslela, že chtěla Anna panu advokátovi sdělit.

Jsi zkušená čtenářka romantických příběhů a vše sis domyslela .

Tereza píše:

Ovšem porod Anny, to jsem na rozdíl od Mimi opravdu nečekala. Desgreze mám zaškatulkovaného jako chlapa, kterému se TOHLE nemůže stát.

Jsem ráda, žes byla překvapena! Upřímně, i já mám Desgreze ve škatulce a) zkušených, co si umí užívat bez rizika, b) chlapů, co závazky tohoto druhu ROZHODNĚ nevyhledávají . A mohu prozradit, že on si toto o sobě myslí též .

mimi píše:

Doufám, že se v další části vrátiš k Anně do doby, kdy ji Desgrez opustil.

Jak jsem psala již dříve, když jste se na Annu začaly poptávat, ve správný okamžik se objeví. Přece jen je to vlastně hlavní hrdinka příběhu .

Tereza píše:

Těším se na pokračování, zejména na to, jak si poradíš se dvěma momenty, které mě moc zajímají - jak se Desgrez poprvé dopídí o osudu Angeliky de Peyrac a jaká bude další životní cesta Anny a jejího malého Františka.

Neboj, obojí bude. Hlavně to první - to si přece nemohu nechat uniknout .

mimi píše:

Tak se budu v novém roce těšit na další setkávání se všemi postavami tvého vyprávění.

Pokračování mám ve velmi hrubé verzi sepsané a i kostra příběhu celé druhé části již stojí. Problém je, že už se dostáváme do vod historických a veškeré mé zdroje jsou ve francouzštině. A já si nelajsnu to publikovat, dokud nebudu mít nastudované zázemí , takže nevím, nevím, kdy zveřejním pokráčko . Ale budu se snažit (pokud mne teda můj František nechá... to děcko bylo takové milé, zlaté, ale čím je starší, tím je zkaženější! )

Tereza píše:

Píseň jsem si hodila do překladače, text je krásný.

S písní jsem se poprvé setkala na střední školce zhruba v době, kdy jsem četla i Angeliku, tedy v nějakých cca třinácti letech. Tehdy jsem se svými chabými znalostmi rozuměla hlavně refrénu, ale i ten, hlavně díky podmanivé melodii, na mne hodně zapůsobil. Takže tato píseň pro mne byla vlastně i takovým leitmotivem pro Angeliku, doplněním Magneho hudby, podmalováním mých tehdy pubertálních romantických představ vyvolaných filmy a knihami .

Penelopa píše:

Jsi zkušená čtenářka romantických příběhů a vše sis domyslela.

No já romantické příběhy nečtu, já si je raději píšu sama.
Situace, ve které se Anne ocitla, není zas tak moc romantická v žádné době, natož v 17. století. Na rozdíl od jiných ale měla možnost čerpat prostředky k zajíštění ze svého dědictví.
Desgrez si uměl užívat bez rizika, ale i mistr tesař se někdy utne.

Tak tohle mě fakt pobavilo:
Ale budu se snažit (pokud mne teda můj František nechá... to děcko bylo takové milé, zlaté, ale čím je starší, tím je zkaženější!


Jestli to náhodou nebude tím jménem.

Přeji Ti ať se daří v novém roce nejen při psaní fikcí.

Krásný nový rok 2020 všem!

Tak jsem se začetla do fikcí a je to tedy neuvěřitelné. Nemělo by to vyjít knižně? Páni, myslím, že by další holky, co mají rády Angeliku uvítaly pokračování...nezbývá, než si to tu dohledat. Takových linií, které se dají rozvíjet do zajímavého děje...žasnu, Penelopo!

Taky jsem narazila na soudy ohledně Angeličina života po procesu. Člověk by si v prvním momentu pomyslel, že nejlepší by bylo sbalit děti a vyrazit na venkov. Když si ale představíme ten žal, křivdu, nenávist...zkrátka by to podle mě nebylo uvěřitelné, při Angeličině povaze, která pálí mosty, vrhá se do všeho po hlavě, když jde o Jofreye. Vedla ji touha po pomstě. Jdu pokračovat...

Tohle mi nedělejte... ...puistila jsem si na you tube tu píseň...achjo..nádhera

Sofinava1 píše:

Tak jsem se začetla do fikcí a je to tedy neuvěřitelné. Nemělo by to vyjít knižně? Páni, myslím, že by další holky, co mají rády Angeliku uvítaly pokračování...nezbývá, než si to tu dohledat. Takových linií, které se dají rozvíjet do zajímavého děje...žasnu, Penelopo!

Děkuji .
Jednou tu psala Dasha, a já s tím souhlasím, že by bylo hezké všechny ty příběhy si vytisknout, založit si je mezi stránky knih Anne Golon a udělat si tak vlastní "Integrale" .

Sofinava1 píše:

Taky jsem narazila na soudy ohledně Angeličina života po procesu. Člověk by si v prvním momentu pomyslel, že nejlepší by bylo sbalit děti a vyrazit na venkov. Když si ale představíme ten žal, křivdu, nenávist...zkrátka by to podle mě nebylo uvěřitelné, při Angeličině povaze, která pálí mosty, vrhá se do všeho po hlavě, když jde o Jofreye. Vedla ji touha po pomstě.

Podle mého názoru ty odsudky hodně vycházejí z Angeliky filmové, kterou zná většina lidí. Když jsem se o Angelice bavila se svými vyučujícími z VŠ, polovina z nich ani netušila, že existují nějaké knihy. Filmová Angelika je nádherná ženská (pro mne TAKHLE Angelika vypadala, i s těmi černými očními linkami ), ale jako postava je hodně zjednodušená a místy tak trochu na facku. Mně hodně rozčilovala v díle Angelika a král, kde se chová vyloženě frivolně a koketně, přitom její knižní předobraz hodně dlouho neměl jasno, zda králi podlehne či nikoli, natož aby tak zlomyslně žensky zápolil s Montespanovou. Anebo pasáže v Cestě do Versailles, co Angelika po zatýkání na jarmarku v Saint-Germain dělá pro záchranu svých dětí - v předloze popsáno mnohem hrůzyplněji a děsivěji. + V knize se s kapitánem stráží skutečně vyspala. Tohle by neudělal nikdo, komu na vlastních dětech nezáleží, jak je Angelice taky mnohokrát vyčítáno...

Sofinava1 píše:

Tohle mi nedělejte... ...pustila jsem si na you tube tu píseň...achjo..nádhera

Krásná, viď? Mě provázela pubertou a nyní, když rozumím textu, se mi líbí ještě víc .

Sofinava1 píše:

Jdu pokračovat...

Příjemné čtení!

Taky bych pokračovala, a dokonce už mám první kapitolu druhé části sepsanou, ALE když jsem dopsala část první, zasekla jsem se na něčem podstatném. Na POČASÍ! Pokud v Paříži na konci ledna hustě sněžilo, byly určitě zasněžené i cesty z města, což mi hatí plány. Tam, kam jsem hodlala Desgreze poslat, by totiž podle mých propočtů putoval minimálně měsíc, to už jsme v únoru, a někdy v březnu / dubnu už byl zpátky v hlavním městě. Se mi nějak naboural celý můj koncept . Tak kdyžtak budeme všichni předstírat, že to časově sedí .

Zase tak velká zima v ten leden - únor asi ani nebyla, sníh tál :
Angelika pozorovala oknem tvář mnicha Béchera. Stála tu uprostřed noci, tiskla se ke zdi hospody U zelené mříže a nevnímala, že jí na ramena kape ze střechy tající sníh.
Mnich seděl u stolu, před sebou měl cínový džbánek, oči upíral do prázdna a pil.....Přestože bylo dost chladno, mladá žena stála nehybně a tvrdošíjně sledovala mnicha. Na sobě měla prosté barchetové šaty a vlasy jí zakrýval plátěný čepec.

Tereza píše:

Zase tak velká zima v ten leden - únor asi ani nebyla, sníh tál :
Angelika pozorovala oknem tvář mnicha Béchera. Stála tu uprostřed noci, tiskla se ke zdi hospody U zelené mříže a nevnímala, že jí na ramena kape ze střechy tající sníh.

Opět jsem udělala tu chybu, že jsem v zájmu historické věrnosti sáhla po klimatologii, kde jsem se dočetla, že na přelomu let 1660/1661 byla zima VELMI mírná. Takže holt budeme všichni předstírat, že ty třeskuté mrazy, kdy zamrzla Seina (viz výlov těla otce Kirchera), trvaly jen pár týdnů, a pak došlo k zázračné oblevě a oteplení .

Tereza píše:

Poznámka pod čarou:
Možná zde již odkaz na tuto hru byl(byl sekce Po stopách Angeliky, upozornila na tu hru Moirra), ale já ho nyní opět přidávám.
Před chvílí mně syn ukázal tu PC hru (Paříž , Velká fr. revoluce) Assassin's Creed: Unity,
která je nyní ke sažení zdarma, výtěžek jde na opravu katedrály a mladí ji ve velkém hrají. Syn také, a já už jsem se v jeho hře prošla v kalužích okolo Justičního paláce a po Pont Neuf.
https://www.youtube.com/watch?v=MquyxyBqZXE
2 - 5 minuta, 10.30 -paráda

No a ja som si včera večer pred spaním povedala že si idem dočítať 20 kapitolu - a nakoniec som sa dostala až po začiatok kapitoly 23

A samozrejme že sa mi pred očami mihol film a musela som skočiť sem kde úžasne vidno domy na mostoch:

https://www.youtube.com/watch?v=NbETq6owNmc

Apropos domy na moste, kto už čítal nový článok od Táni?

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 901#p25901

Takže poďme ku kapitole 22: ja tam mám svoje rozinky :

Shrbený mužíček v černé kožené čepičce se po advokátově výtce ještě víc přikrčil, vtiskl se do kouta, kde už naprosto dokonale připomínal švába, a dospěl k uraženému rozhodnutí, že už neřekne ani slovo, pokud nebude vyzván.
skvele doplňaš kanón Chcem viac pána Clopota!

moja oblúbená replika od pani AG:


Ani já jsem ho v životě neviděl, ale předpokládám, že musí mít uši širší než holičské umyvadlo, protože se tam vejdou všechny drby hlavního města. Měli bychom ho platit jako špeha, a ne ho pronásledovat.“

prečo Desgrezovi neverím ani slovo že básnika v živote nevidel? podľa mňa práve ttieto dve vety vysvetľujú ako sa veci majú: Básnik je pre políciu v podstate užitočný ....

nuž hoci som bola beta čitateľka a vedela som že Fouquet bude vydierať - ajtak je to smutné keď sa vžijeme do kože zamilovanej Anne

Nakonec tedy dospěl k jedinému závěru: nejlepší bude se s dívkou rozejít. Ostatně jejich bláhový románek bez budoucnosti, kdy se ho neustále pokoušela svazovat vězením své první upřímné velké lásky, trval i bez toho příliš dlouho.
a to mladá dáma vôbec nemá potuchy že jej smotánka už druhý krát za jej mladý život ukladá o život .....

Takže ako som sľúbila idem dopísať komentáre ku kapitole 20 a 21

Fakt skvelé ako si rozviedla toto:

Citovat:

Takže jakmile jsem si byl jistý, že jste mrtvá, zašel jsem k vašemu švagrovi mistru
Fallotovi de Sancé. Tam jsem zastihl pana Desgreze, vašeho advokáta. Navštívili jsme spolu
Chátelet a prohlédli všechna těla utopených nebo zavražděných, které dnes ráno posbírali po Paříži.

Fallot při vyslechnutí té strašné zprávy zbledl a musel se posadit. Mdlým hlasem poslal jednoho z písařů pro manželku. A ač Desgrez považoval Hortenzii Fallotovou de Sancé za upjatou a chladnou ženu, tentokrát viděl, že ji neradostná novina skutečně zasáhla. Jistě se neubránila myšlence na to, že vražda sestry byla jen zaslouženým vyústěním jejího skandálního života, přesto však v tuto chvíli zahlédl rodinná pouta pramenící ze společně prožitého dětství. Když se paní prokurátorová rozeštkala krátkým štěkavým pláčem a Gaston se zarudlým nosem ji pevně objal, aby ji utěšil, přičemž si její hlavu položil na rameno a jemně začal hladit dlaní její řídké hnědé vlasy, vyvedl Desgrez zsinalého Cerbalauda ven na blátivou a mokrou ulici.

Viem si dobre predstaviť že sa scéna v dome v pekelnej ulici odohrala presne takto.

Chudák Desgrez tomu muselo prísť poriadne zle keď zasa behal po márniciach - a je iba logické že sa mu v hlave okamžite zjavili scény z minulosti:

Desgrezovi se jako jedinému ze zúčastněných podařilo zachovat chladnou hlavu, i když uvnitř ho sžírala úzkost (...) jeho fantazie mu s umanutou zlomyslností neustále vnucovala ty nejhorší představy se všemi krutými detaily vyvedenými do nejmenších podrobností. Takhle mizerně mu naposledy bylo, když se dozvěděl o nálezu těla zardoušené a znásilněné prostitutky Kopretiny oblečené do Anniných modrých šatů, a Annu pak nenašel u sebe doma. Ač sám sebe považoval za cynického realistu, tentokrát upřímně doufal, že celá věc bude mít šťastné rozuzlení…

dávam viac ako 100 bodov za autentický historický opis márnice a pitvy

a za toto: Sorbonna se rovnou pružně rozeběhla k jednomu ze stolů a Desgreze v prvé chvíli napadlo, že zavětřila čekající Annu. Ve vzdálenějším koutě, kam pes zamířil, však seděl pouze jakýsi řemeslník s mladou manželkou v prosté sukni a béžovém živůtku, jíž zpod černého šátku vykukovaly plavé vlasy.

Nedá mi nepochváliť pani AG za moju obľúbenú repliku s knihy v ktorej Desgrez prejavil skvelý zmysle pre cynický humor, ktorý mal myslím z Joffreyom spoločný:

„Jak se cítíte?" zeptal se Desgrez, když se znovu octli na ulici.
„Slabounká jako kotě," odpověděla Angelika
„Výborně. Neustále mám obavy, že váš odbojný duch zase vycení zuby. Až se budete příště chtít sejít s králem , půjdete nejdřív do lázní, ano?"


Čo ma ale privádza k myšlienke koľko toho vlastne Angelika Desgrezovi povedala že mu bolo jasné že sa nechovala dostatočne pokorne?

A teraz sa začínajú príbehy prelínať:

O většině novinek týkající se kauzy pana de Peyrac Anně při každé z návštěv referoval, ale zdaleka jí nesvěřoval vše. Je otázkou, zda by se něco změnilo, kdyby jí prozradil, že v pozadí uvěznění hraběte stojí postava vikomta de Vaux, protože ač se dívka nedobrovolně stala strážkyní tajemství pánů Colberta, Hervarta a Talona, Fouquetova pozice byla v tuto chvíli naprosto pevná a snad nikdo v království si nemohl připadat tak bezpečný jako on. To, že před rokem někdo začal plánovat jeho pád neznamenalo, že Fouquet do rozpoutání soudního procesu padne.

no a toto je typický chlap:
pri jednej leží a fantazíruje o druhej. trochu však chápeme - pretože vieme že Angelika bol skutočná Femme fatale

Rozhodně by se ale změnilo vše, kdyby jí řekl o svých stále častějších myšlenkách na krásnou kouzelnici Kirké, hraběnku de Peyrac. Před vnitřním zrakem se mu opět promítly sametově hebké obliny a svůdná úžlabinka mezi nimi, přímo vybízející, aby do ní zabořil nos. Kdyby ho žádala, aby jí po dobu dvanácti měsíců dělal společníka na ostrově Aiaia, ani by předtím nemusela měnit jeho přátele ve vepře. Vedle spící Anny se ty představy snažil zahnat, přesto však než usnul, v duchu znovu zaslechl něžný šepot: „Jste nesmírně hodný, Desgrezi.“

moirra píše:

Takže ako som sľúbila idem dopísať komentáre ku kapitole 20 a 21

moirra píše:

Fakt skvelé ako si rozviedla toto:
Viem si dobre predstaviť že sa scéna v dome v pekelnej ulici odohrala presne takto.

Děkuji! Však mně je pokaždé při čtení knihy Hortenzie trochu líto... Čtenář ji hodně vidí očima Angeliky, ale přesto je vždy nastíněno, že tak hrozná nebyla.
Jinak někdy v této fázi psaní jsem začala řešit i motivaci a myšlenky vedlejších postav, což se naplno projevilo při psaní procesu.

moirra píše:

Chudák Desgrez tomu muselo prísť poriadne zle keď zasa behal po márniciach - a je iba logické že sa mu v hlave okamžite zjavili scény z minulosti:

Nezapomínej, že jeho sestra takhle objevila jejich matku...

moirra píše:

dávam viac ako 100 bodov za autentický historický opis márnice a pitvy

Poděkuj knihám o Le Flochovi .

moirra píše:

Čo ma ale privádza k myšlienke koľko toho vlastne Angelika Desgrezovi povedala že mu bolo jasné že sa nechovala dostatočne pokorne?

To je zajímavý úvaha... Její pokornou zpověď advokátovi bych si docela ráda přečetla .

moirra píše:

prečo Desgrezovi neverím ani slovo že básnika v živote nevidel? podľa mňa práve ttieto dve vety vysvetľujú ako sa veci majú: Básnik je pre políciu v podstate užitočný ....

O tomhle jsem se snažila zapříst debatu už dříve... Přijde mi divné, že Desgrez, který tvrdí, že zná všechny postavičky ze Dvora zázraků, by si nevšiml vyzáblého "studentíka" válejícího se pod jezdeckou sochou... Že by byl Claude Le Petit tolik tuctového vzhledu?

moirra píše:

a to mladá dáma vôbec nemá potuchy že jej smotánka už druhý krát za jej mladý život ukladá o život .....

A tragikomicky je to tentýž pán, kterému vlastně zachránila krk...

Trochu mne zamrzelo, že sis nevšimla skryté narážky na jednoho z hostí u Tří holí .

II. část - 28. kapitola

Přidávám první část první kapitoly druhé části příběhu. Po zralé úvaze jsem se rozhodla vkládat do stejného diskusního vlákna a v číslování kapitol pokračovat tam, kde první část skončila. Doufám, že to neudělá nepořádek v diskusi pro ty, co třeba ještě nedočetly celou první část. Proto jsem do úvodu příspěvku uvedla číslo kapitoly, které se komentář týká.

Celou II. část mám ve velmi hrubé pracovní verzi, místy v útržcích, ale snad se na mne nebudete hněvat, když již nyní prozradím pointu. (Kdo nechce, ať nečte dál!)

-----
SPOILER

Název II. části vychází z písně, kterou nazpívala Valérie Čižmarová: https://www.youtube.com/watch?v=EQvHnRs ... rt_radio=1

Tato píseň, kromě toho, že má chytlavý refrén , v podstatě stála na počátku celé fikce. Velmi se mi v klipu líbí hrátky s obrazem v pozadí, přičemž samotný závěrečný záběr prozrazuje konec příběhu. Ačkoli nyní víte, jak to celé skončí (i když to ještě bude pokračovat!), nevíte alespoň to, co vše budou muset do té doby hrdinové zažít a jak bude jejich cesta ke společnému cíli probíhat.

Obraz ukázaný v klipu namaloval německý malíř z období romantismu Philipp Otto Runge (1777-1810) a jmenuje se Wir drei (My tři): https://de.wikipedia.org/wiki/Wir_Drei
Ačkoli sám Runge měl podle autoportrétů v profilu šílený raťafák, tak, jak se zvěčnil na tomto obraze, by klidně za mne mohl vypadat skutečný Desgrez .

https://cs.wikipedia.org/wiki/Philipp_Otto_Runge

KONEC SPOILERU
-----

28. kapitola se sice jmenuje "Zpátky", ale Desgreze nejprve musíme poslat z Paříže pryč. Koncept kapitoly jsem měla napsaný hodně dlouho dopředu, ale jak se děj směrem k ní blížil, začala jsem přemýšlet a ukázalo se, že to nebude tak jednoduché, jak jsem se prve domnívala. Kdo četl beta verzi, bude možná překvapen vsuvkami a doplňky. Samozřejmě mi do toho valnou měrou hodila vidle Moirra se svými tužbami a komentáři, jimž jsem se snažila vyhovět .

Jelikož v Bretani se poměrně hojně vyskytuje jméno "Desgrez", resp. "Des Grais", "Des Grées" či jinak, rozhodla jsem se Desgrezovy kořeny zasadit právě do této oblasti a ponechat mu tam nějaké vzdálené příbuzné, u nichž by našel dočasné útočiště. Myšlenka to byla pěkná, ale hned v počátku narazila na zásadní problém: z Paříže podle knih Desgrez vyjel branou svatého Martina, což je na úplně opačnou stranu! Jelikož jsem se ho moc snažila do té Bretaně dostat, ptala jsem se sama sebe: Co je na severu? A odpověď přišla záhy: přece Le Havre! Desgrez mohl plout lodí! (To, že nakonec vyplul z Honfleur je jen drobná změna.) Jenže ouha: pokud byla v době procesu zamrzlá Seina, nebylo by zamrzlé i moře?

Byla pořádná zima. Na Seině se převalovaly obrovské kry a temně narážely na piloty starého dřevěného mostu.
Sníh pokrýval střechy, lemoval římsy domů a třpytil se na věži Saint-Chapelle, tyčící se uprostřed uzavřeného masívního Justičního paláce a připomínající jiskřivý rampouch na jaře.

Podle kánonu přišla obleva cca za měsíc:

Angelika pozorovala oknem tvář mnicha Béchera. Stála tu uprostřed noci, tiskla se ke zdi hospody U zelené mříže a nevnímala, že jí na ramena kape ze střechy tající sníh.

Podle historické klimatologie byla zima tohoto roku velice mírná a teplá. Tudíž jsem tu oblevu nechala přijít hodně brzy (podle mých hodně hrubých propočtů by jen do Honfleur Desgrez rozhodně necestoval týdny). Budiž... moře bylo splavné. Ale jak dlouho mohl náš milý advokát putovat? Původně jsem měla představu, že nekonečné dny a týdny, ba i měsíce. Jenže to by neodpovídalo realitě, když někdy na jaře byl už zpátky v Paříži! A tak jsem opět začínala propočítávat, studovat mapy, ba dokonce i trasy trajektů plavících se z Honfleur a Saint-Malo. Nakonec jsem tedy úvahou dospěla k tomu, že z Honfleur do Saint-Malo, tedy kolem výběžku Normandie, mohl Desgrez plout den, maximálně dva. A pokud v Saint-Malo ihned přestoupil, mohl se plavit do Nantes cca týden. Kolem poloviny února by tedy byl již na místě (za předpokladu, že skutečně cestoval do Nantes ). Otázku, zda koncem ledna mohly touto trasou vůbec plout nějaké lodě, jaké jsou zde větry a proudy ovlivňující délku plavby, a jiné technikálie, ponechávám stranou, protože jinak by Desgrez do bezpečí nikdy nedocestoval. Nebylo by jednodušší, kdyby utekl do Bezons k té své oblíbené kojné a až do jara ležel u ní za pecí?

-----

Co se Saint-Malo týče, tohle město má zajímavou korzárskou historii, takže se mi samo nabízelo. Ovšem nerada bych vykrádala fikci od dauphine, z níž jsem převzala alespoň motto Saint-Malovanů. Desgreze jsem zde tudíž nechala jen přespat před delším úsekem plavby.

Teď je jejich cílem francouzský přístav v Bretani – St. Malo. Anonymní místo, kde se mohou vylodit bez zbytečného rozruchu.
(…)
Modravý pruh na obzoru se zvětšoval. Druhý den ráno se lidem na lodi otevřel pohled na masivní středověké opevnění přístavního města. Saint Malo bylo před nimi.
Angelika se mohla jen domnívat, proč si Joffrey vybral Saint Malo za cíl jejich plavby. V dopise o tom nebyla ani zmínka, není ostatně obezřetné, zacházet v dopisech do podrobností, je tu velká pravděpodobnost že padnou do nesprávných rukou…
Možná však plují do bretaňského přístavu proto, že toto místo je odjakživa nezávislé na království. Se svým mohutným nedobytným opevněním a aktivními pirátskými mořeplavci, kteří do města přinášeli peníze, to nebylo tak těžké. Cožpak heslo jeho obyvatel nebylo „Ne Francouzi, ne bretoňci, ale Malované!“? V ráji podloudníků a pochybných obchodníků, kterých tu bylo nespočet, se posádka jedné lodi snadno dokáže nepozorovaně vylodit.
K poledni obepluli několik ostrovů a za soumraku loď vjela do přístavu.
(…)
Pohlédla na nábřeží. Město bylo zalité rudým světlem mnoha ohňů. Již na první pohled působilo St. Malo rozporuplně: kypějící životem a přesto anonymní, vřelé a přesto tajemné a nebezpečné. S novou vlnou vzrušení si začala detailněji prohlížet břeh, na kterém už bylo možno pozorovat jednotlivé postavy. Viděla opozdilé obchodníky, snažící se prodat poslední zboží. Námořníky odvádějící si prostitutky do hostinců a vykřičených domů, kde brzy utratí právě získanou mzdu. Podomní prodavače pečeného masa nebo cukrovinek, toulavé psy, hledající zbytky jídla, nosítka a kočáry vznešených dam a pánů… Město připomínalo jedno velké mraveniště.

Království Francie - dauphine: http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=8&t=422

Původně jsem se domnívala, že Desgrez na pevný břeh vystoupí v Saint-Nazaire, což je přístavní město pyšnící se relikvií svatého Nazaria, ale dočetla jsem se, že přístav zde vznikl výrazně později a až do nějakého 18. století lodě připlouvaly přímo do Nantes.

Co Desgrez v Nantes našel či nenašel, zažil či nezažil, se dozvíme příště .

-----

Pro detailisty a milovníky perliček ještě pár vysvětlení:


Bretaň je z velké části lemována mořem. Více jak 600 kilometrů tvoří pobřeží. (zdroj: https://cestomilove.cz/cs/blog/7-duvodu ... do-bretane).

Údaj v kilometrech jsem si převáděla na námořní míle:
La lieue marine: 3 milles marins, soit 5 556 m, Le mille marin: 1 852 m
(zdroj: Les poids et mesures sous l’Ancien Régime: https://www.histoire-genealogie.com/Les ... et-mesures)

(Jestli mne při přepočtu někdo nachytá při chybě, vzdávám se veškeré odpovědnosti!)


Vévodkyně Anna

Válka o bretaňské dědictví si vyžádala hodně obětí a definitivně skončila až v roce 1364, kdy byl Charles zabit v bitvě u Auray. O rok později byl na základě smlouvy z Guérandu vyhlášen vévodou Jean V. z Montfortu, syn Jeana IV. Montfortové potom vládli Bretani jako nezávislé zemi ze svého hradu v Nantes a snažili se udržovat neutralitu v anglo-francouzské stoleté válce.
Vnitropolitický klid a kulturní a hospodářský rozkvět znamenaly vrchol moci bretaňského vévodství. Feudální vztah k Francii byl spíše jen teoretický a panovníci dynastie Montfortů vysílali velvyslance do cizích zemí a obklopovali se téměř královským dvorem. To však bylo mocnému sousedovi stále více trnem v oku. Francouzský král Karel VIII. přitáhl s mocným vojskem a zvítězil nad Bretonci v roce 1488 u St-Aubin-du-Cormier. Brzy po bitvě zemřel francouzský vévoda František II. a zanechal po sobě jen svoji dvanáctiletou dceru Annu.
Další dvě desetiletí ležel osud země na bedrech Anny. Aby uhájila nezávislost Bretaně, zasnoubila se s císařem Maxmiliánem, aby získala ochranu mocné Habsburské říše. Ale Karel VIII. přitáhl s vojskem, donutil ji zásnuby zrušit a přiměl ji, aby si vzala jeho. I když se Anna stala francouzskou královnou, podle svatební smlouvy zůstala zároveň suverénní vévodkyní Bretaně.
Karel tragicky zahynul v roce 1498 a Anna, jíž bylo stále jen 23 let, se provdala za jeho nástupce, Ludvíka XII. Podmínkou, kterou si vyjednala, byla pokračující nezávislost Bretaně. Když Anna v roce 1514 zemřela, zdědila vévodství i královskou korunu její dcera Claude. Ta si vzala příštího francouzského krále – Františka I.
Pro něj už nebylo obtížné přesvědčit Claude, aby mu bretaňské vévodství postoupila a po smrti královny došlo k definitivnímu sjednocení obou zemí. Smlouvu o unii schválily bretaňské stavy v roce 1532. Dědictví vévodkyně Anny je ale živé dodnes a poznáte to na mnoha hotelích a restauracích, které se jmenují „Duchesse Anne“.

https://www.mundo.cz/bretan/historie

----

Jedno přání jsem Moiře ovšem nesplnila, a to uvést nějakou historku z doby, kdy Desgrez pracoval jako námořník. A to je moje jarní výzva pro Vás a důvod, proč text publikuji nyní, přestože bych ho jinak nechala ještě více zrát:

Sepíše někdo nějakou epizodu z doby, při níž se Desgrez plavil na lodi a živil se jako námořník?

Může jít o příběh humorný, napínavý, dobrodružný, v němž se pan pařížský advokát ukáže jako hrdina, i příběh "ze života", kdy bude diskrétně blinkat někde stranou od ostatních, zatímco Sorbonna bude při mořské bouři kňučet v podpalubí s mokrým kožichem. Zadání je volné, takže uchopení tématu se meze vůbec nekladou.

A proč jarní výzva? Deadline bych dala do konce dubna. Slibuji, že kdo do soutěže něco vytvoří, setká se s "hodnotnou cenou" .

Pro inspiraci a nasátí atmosféry vkládám opět píseň: https://www.youtube.com/watch?v=o4evhYFZKag
(Seriál si už z dětství vůbec nepamatuji, ale píseň ano a pořád mě zvláště rozechvívá a dává mi příslib dobrodružství...)

-----

Na to, kolik práce těch několik odstavců dalo, je zveřejněný text proklatě krátký... To už i tento komentář dosahuje větší délky!

Píseň pro kapitolu 28 bude zveřejněna až na jejím konci .

-----

A ještě zvídavý dotaz: Kdo prý zemřel v Sannois? (Nápověda: Taky měl pořádný raťafák.)

Penelopo,

Kdo zemřel v Sannois, tipují Cyrana podle raťafáku.

Vzpomněla jsem si, že v dobách mého dětství, to už je hodně dávno, dávali seriál o korzárech že Saint Málo. Písničku k tomu zpíval
W. Matuška. Já už si děj nepamatuji, ale vybavilo se mi to.

O Bretani napsal knihu František Kožík Bretaň dcera oceánu, je to náhoda ale všimni si František.

Teď k tvému pokračování:

Jsem moc ráda, že jsem si v téhle době mohla zase číst ve skvělé fikci. Vybavuje se mi kniha, ale hlavně tvoje vyprávění. Je vidět, že Anne má Desgrez pod kůží. Prostě se jen tak odstřihnout po tom všem, co spolu prožili, není tak jednoduché. Těším se na další pokračování a další osudy Anny, Desgreze a i Angeliky.

Našla jsem písničku k seriálu Korzáři a přidávám za příjemné čtení.

https://www.youtube.com/watch?v=SZkKE9E3iBo

PenelopaW píše:

Samozřejmě mi do toho valnou měrou hodila vidle Moirra se svými tužbami a komentáři, jimž jsem se snažila vyhovět .

Jenže ouha: pokud byla v době procesu zamrzlá Seina, nebylo by zamrzlé i moře?

No ty mi dávaš veď je všetko celkom inak ako som si pôvodne myslela Teda okrem toho že sa vybral do Bretagne.

Pochopila som správne a Desgrez išiel na koni až k moru? Vyše 200 kilometrov? Ja som bola presvedčená že v beta fikci sa plavil na lodi. Preto som ti aj po prečítaní posielala moje objavy že už v tom čase sa dalo doplaviť priamo do Nantes -po Seine opačným smerom vďaka novému kanálu ktorý spájal Seinu z Loirou. V tom prípade by bol samozrejme vyšiel tou správnou bránou, lebo použiť bránu St. Antona priamo pri Bastile ktorá by sa hodila ešte lepšie, by bolo šialenstvo.

Mám zistené že rieky, na ktorých je bohatá premávka zamŕzajú zriedka, iba raz za pár rokov, keď je šialená treskúca zima.
Ako vždy odpoveď na naše otázky nájdeme často v kánone:
Keďže niesi bohvieaká fanynka Joffreya, vyfučalo ti zrejme z hlavy to, čo by žiadnej inej z nás nevyfučalo: keď Joffrey, tesne po poprave, ušiel pri prevoze do väznice, ušiel z loďky ktorá sa s dôstojníkmi plavila na Seine až po Nanterre - a keď sa Joffreyovi podarilo v noci ujsť potom sa na inej loďke nechal unášať prúdom po rieke Seine až po Porcheville, kde našli neskoršie ukradnutý rybársky čln.

Ja som ešte nestihla o koňoch a plavbe po riekach a po mori pridať všetko čo som našla ale je tam toho dosť aby sa to dalo celkom dobre použiť ako cestovateľská príručka 17 storočia po vode aj po súši. a budem sa to snažiť čím najskôr podopĺňať.
To je ten problém s písaním historických fikci že si to človek musí všetko pekne krvopotne zrešeršovať. (kde je smajlík opice bijúcej sa do hlavy?) Ešte štastie že máme internet a nemusíme sa hrabať v stovkách kníh ako pani AG kým nájdeme čo potrebujeme. A popri toma sa aj hromadu dozvieme a naučíme.

a toto bolo kedy?

Citovat:

Byla pořádná zima. Na Seině se převalovaly obrovské kry a temně narážely na piloty starého dřevěného mostu.
Sníh pokrýval střechy, lemoval římsy domů a třpytil se na věži Saint-Chapelle, tyčící se uprostřed uzavřeného masívního Justičního paláce a připomínající jiskřivý rampouch na jaře.

to má dobre pomiešané v hlave, striedavo myslí raz na jednu a raz na druhú

Ale zato toto je ach tak romantické :

Později přešel do kroku, aby šetřil koně i po jeho boku běžící Sorbonnu, a tehdy se mu s tlumeným rytmickým zvukem koňských kopyt začalo do mysli plížit jiné jméno: An-na, An-na, An-na…

Co by teď dal za Anninu vyhlášenou horkou rybí polévku! K bohaté porci by připojila nejen kousek bílého chleba, ale i důvěrné pohlazení po vlasech. (milujem rybiu polievku a práve som na ňu dostala neodolatelnú chuť)

Menší obchodní loď s jejímž kapitánem se v přístavu domluvil již po přistání, měla namířeno do Gijónu se zastávkou v Nantes. Jmenovala se Vévodkyně Anna, což v Desgrezovi vyvolalo ironické ušklíbnutí - opět hledal úkryt v její náruči.

Haha! tak to sa podarilo! to meno tej lode! ale kľudne sa mohol nalodiť už niekde za Parížom ....

moirra píše:

Pochopila som správne a Desgrez išiel na koni až k moru? Vyše 200 kilometrov?

Plavil se po moři . Koňmo dojel jen do Honfleur, což tak daleko není, potom nějakou bárkou do Saint-Malo a nakonec Vévodkyní Annou do Nantes . Tím kanálem ho chci pak poslat zpátky do Paříže .

moirra píše:

Keďže niesi bohvieaká fanynka Joffreya, vyfučalo ti zrejme z hlavy to, čo by žiadnej inej z nás nevyfučalo: keď Joffrey, tesne po poprave, ušiel pri prevoze do väznice, ušiel z loďky ktorá sa s dôstojníkmi plavila na Seine až po Nanterre

To je pravda! To znamená, že jen pár dní po procesu muselo přijít nějaké oteplení! Ale i tak si Joffrey zaplaval asi v pořádné ledárně...

moirra píše:

a toto bolo kedy?

Citovat:

Byla pořádná zima. Na Seině se převalovaly obrovské kry a temně narážely na piloty starého dřevěného mostu.
Sníh pokrýval střechy, lemoval římsy domů a třpytil se na věži Saint-Chapelle, tyčící se uprostřed uzavřeného masívního Justičního paláce a připomínající jiskřivý rampouch na jaře.

Přímo v den soudního procesu, tedy 20. 1. 1661.

„Obhajovací řeč mistra Desgreze, kterou prosloví při procesu s panem de Peyrac, obviněným z čarodějnictví, při procesu, který se bude konat v Justičním paláci dne 20. ledna 1661.“
(Markýza andělů 2, s. 202)

Desgrez uprchl den po procesu, tedy 21. 1. a Joffrey byl upálen 28. 1. 1661 (vypočítáno podle Bécherovy smrti). Což znamená, že během týdne se oteplilo. Pokud by v Seině stále plavaly ledové kry, těžko by se mu v ní plavalo... To by měl sakra adrenalinový útěk!