Molines - šikovný hugenotský správca a obchodník ... sprevádzal Angeliku celým jej životom ako akási šedá eminencia. Vždy sa akýmsi zázrakom vynoril z hmly v tých najdôležitejších okamžikoch jej života. Bol pre ňu čímsi ako koleso osudu.
teda si myslím že si plným právom zaslúži v postavách jeho vlastnú rubriku.

Z 5 dielu Angelika sa búri:

Molines, správce panství, ji od jejího návratu navštěvoval denně. Správce s účetními
knihami v podpaží pomalu stoupal hlavní alejí vedoucí od jeho cihlového domu s břidlicovou střechou až k zámku.
Nezávislý pan Molines, odjakživa svůj vlastní pán, zámožný měšťák s vlastním majetkem,
byl přitom naprosto oddaný služebník Plessis-Belličrů. V rámci tohoto společenského postavení
vedl celý svůj život, naplněný prací, i vlastní obchody. Angelika a zejména Filip nikdy přesně
nevěděli, čím se pan Molines zabývá. Věděli jen jedno: že ho najdou vždy tam, kde ho potřebují. V
Paříži, když žili zámečtí páni u dvora, v Plessis, když je náhoda či nemilost vyhnaly na jejich panství.



Pozrime sa čo si o tom myslí Angelika:

A hoci to strohý a odmeraný muž nemal vo zvyku, milo sa usmial.
Angelika pristúpila k nemu s natiahnutými rukami:
– Pozdravujem vás, pán Molines. Vitajte v Novom Francúzsku. Drahý Molines, vo sne by mi nebolo napadlo,
že vás stretnem v Kanade … Asi snívam. Čo vás viedlo vo vašom veku vydať sa na takú dlhú cestu?
– Za starého ste ma pokladali už v čase, keď som začal spolupracovať s vaším otcom a vám šlo práve na ôsmy rok, –
povedal intendant Molines. – Keď som sa o nejakých desať rokov neskôr staral o vašu svadbu s pánom de Peyrac,
bolo mi iba päťdesiat a dnes nemám ani sedemdesiatpäť…
– Ako ten čas letí, – smejúc sa povedala Angelika. Áno, ona bola to malé dievčatko, čo dvíhalo nosík, aby dovidelo na vysokého muža, ktorý sa jej teraz vidí starý.

Stála pred ním, neveriac vlastným očiam, celá šťastná a ako vždy cítila k nemu úctu, bázeň i pocit previnenia.
Úctu kvôli jeho postaveniu a pocit viny, lebo vždy sa naňho obracala vo veciach, ktoré boli vážne a sama si na ne netrúfla. On však zakaždým po zrelej úvahe prisľúbil, že jej pomôže, čo ju rozhnevalo, lebo to vyzeralo, že je neschopná.
S ním spájala i svoje detstvo, roky dospievania, svadbu v Toulouse, jej druhý sobáš s Philippom du Plessis-Belliére,
u ktorého slúžil ako intendant; na všetko myslí, keď naňho teraz hľadí.

Z 12 dielu Angelikino Rozhodnutie (v češtine Quebec 2 Diel)

ja viem holky že v češtine je to ináč ... už by sa mal raz neikto obetovať a v češtine tie dva chýbajúce diely naskenovať aby sme mali komplet české PDF

Až dodnes som si nevšimla že v 5 diely sa jasne hovorí že ten rok čo sa Angelika preháňala po Stredomorí
sa Molines staral o jej majetky:

Tak došlo k tomu, že právě obličej s přísnými a tvrdými rysy správce Molinesa, jemuž stáří
znenáhla dodávalo výraz antické moudrosti, se jako jeden z prvních sklonil nad bledým zjevením,
které dva mušketýři snášeli z kočáru, zatímco pan de Breteuil křičel skoro vesele na přispěchavší
sluhy:
„Přivážím vám paní du Plessis. Umírá. Má před sebou už jen několik dní.“
V Molinesově tváři se nepohnul ani sval. Pozdravil Angeliku stejně klidně, jako by se na
skok vracela z Versailles na své statky projednat pár obchodů nebo se poradit o prodeji některých
pozemků, aby mohla zaplatit dluhy z karet. A právě ve chvíli, kdy naslouchala jeho hlasu, který jí
důrazně oznamoval, že letos bude velice špatná úroda, začala chápat, kde je, a pocítila bezpečí
rodné země a své minulosti, vlévající jí život do ochablých údů.

Nevyslovil jedinou výčitku, nepoložil jedinou otázku. Jejich dlouholeté vztahy a zvláštní role, kterou sehrál při zajišťování budoucnosti monteloupských dětí, by ho k tomu opravňovaly. Mlčel. Neudělal jedinou narážku na obtíže a starosti, způsobené Angeličiným odjezdem, na kroky, jež musel iniciativně a riskantně podniknout, aby zachránil ty nejvýnosnější obchody, ohrožené úpadkem. Copak snad známky nemilosti neznamenaly předzvěst pádu? Krysy, krkavci a
masožraví červi, kteří se s oblibou vrhají na nestabilní majetky, se už sbíhali. Molines uvedl vše do pořádku, dal záruky,
přijal závazky. Paní du Plessis odcestovala, tvrdil. Vrátí se. Neplánujeme žádnou likvidaci.

Jenže co král? ptali se. Co králův hněv? Všichni všechno věděli. Copak snad nebyla paní du Plessis zatčena, uvězněna? Molines jen krčil rameny a rozhlásil, že bere zodpovědnost na sebe, a protože vždycky podal důkazy své podnikavosti a chytrosti, vzrušení opadlo. Rozhodli se vyčkat. Během celého toho dlouhého roku, kdy si lidé lámali hlavu Angeličiným nejistým osudem, udržel správce železnou rukou společenskou i finanční důvěryhodnost, na níž záviselo bohatství uprchlé markýzy a jejího dědice, malého Charlese-Henriho. Jeho zásluhou zůstali všichni sloužící na místě, na zámku stejně
jako v Paříži, v paláci v ulici Beautreillis i v paláci na předměstí Saint-Antoine. V této chvíli už Molines rozeslal na všechny strany zprávu, že se zámecká paní vrátila.

A potom Angelika zmizla zasa chudák Molines

Ale zasa zvládol starať sa o majetky a dokonca dal znovu postaviť zámok Plessis:

Len čo som dorazil do Plessis, pamätáte sa, čo som tam našiel…?
Vypálený zámok, mŕtveho potomka Charla-Henriho, ale vy ste tam neboli. (...)

Hneď som sa vrátil späť ku kráľovi, odovzdal mu list, ktorý ste už nepotrebovali a ktorý som vám ani nemohol vrátiť,
lebo som nevedel, kde ste.
„Postavila sa proti mne,” povedal vtedy kráľ. „A ja jej musím pohroziť prstom spravodlivosti…
Tú ženu treba poraziť… Jej hlavu vystavíme na dražbe …”

Kráľ vtedy tú obálku vložil do tajnej zásuvky. No kým som odišiel, požiadal ma, aby som v prípade potreby ostal
sprostredkovateľom medzi ním a vami. Roky sa míňali v znamení bojov, krviprelievania, bolestí,
utrpenia, biedy ,.. Dnes vládne na vidieku pokoj … Zámok v Plessis som dal prestavať a obchody mi idú. Neskôr vás oboznámim s podrobnosťami, no najprv musíte vedieť, že z príkazu kráľa vracajú vám späť pozemok
a jedno z vašich detí má právo zdediť ho.

No v Češtine je to zasa trochu inak ak si spomínam správne

myslím že kráľ jej vráti pozemky iba pod podmienkou že ho hneď bude dediť jedno z jeje detí ...

a je tam skutočne: Jej hlavu vystavíme na dražbe …

nechce náhodou jej hlavu v koši .... ako bachtiari Bej tú od Rákotzyho?

no zajtra pozriem do inojazyčných verzií ....

Tak práve Molines podľa mňa naznačil, kde sa Angelika s Joffreyom nakoniec usadia a mne to tiež dáva zmysel - v New Yorku. To rozvíjajúce sa a nezávislé mesto sa k nim obom hodí. Naviac, keď Toulouse kráľ nakoniec daruje jednému z potomkov, ktoré mal s Montespankou. Predtým však Angelika navštívi kráľa, ten si uvedomí, že nikdy nezíska jej srdce, avšak bude rad, že žije a že je v poriadku. Ale ak by Angelika zostala vo Francúzsku, musela by byť vo Versailles a to by kráľ nezniesol ju nemať. Veď aj Desgrez ju varoval. A tak odcestujú späť do Ameriky, usadia sa v NY, v meste, ktoré má budúcnosť a vyznáva slobodu ducha. Tam im Peyrac postaví nádherný dom, odtiaľ budú robiť výlety občas aj do Európy a určite pôjde pozrieť aj Údolie piatich jazier Uttakého.

Tak som si to vymyslela na základe toho, čo sa udialo s Molinesom v 12.dieli:

"Žiaľ, protestanti nemajú šancu sa tu usídliť (Quebeck). Kontrolujú a pri príchode si všímajú najmä mladých kňazov, ktorých podozrievajú, že sú odpadlíci cirkvi a na úteku. Ak sa ukáže, že majú pravdu, buď ich na mieste uväznia, alebo pošlú prvou loďou späť do Francúzska. Väčšina si vezme veci a ujde do Nového Anglicka, a to buď do Massachusetts, alebo prejde pevninou do Nového Yorku. – Je to dlhá a namáhavá cesta, Molines, po vyprahnutom a neobývanom území. Poznáme to, máme tam svoje hliadky. Počkajte na náš odchod a môžeme vás po ceste nechať v Gouldsbore, je to náš prístav na rieke
Maine. Vezmeme vás so sebou. Žijú tam mnohí protestanti z La Rochelle, mesto prosperuje z obchodu. Potom vás niektorá z našich
lodí dopraví do Bostonu alebo New Yorku."

Vtom si uvedomila, že ako plánuje Molinovi budúci život, podvedome ráta s tým, že tu ostane a že sa do Francúzska nevráti.


Tak ako sa vám to pozdáva? Ešte niekde som čítala o NY ako o meste rozkvetu, avšak neviem to momentálne nájsť alebo si spomenúť v ktorom diely to bolo. Ale podobne v tomto diely uvažuje aj Peyrac:

"I tak mám pocit, – zamyslel sa Peyrac a pomaly pokračoval, – že kráľ sa za tie roky trpezlivého čakania natoľko zmenil, že si bude vážiť, keď vás čo len uvidí. A možno mu postačí iba jedno stretnutie."

Veď nakoniec, už vtedy bude mať kráľ za ženu Maintenonku. A tá by tiež nebola rada, ak by na dvore Angelika zostala. Ale by to mohlo byť aj tak, že keďže Angelika odmietne zostať vo Versailles, kráľ odoberie nakoniec grófstvo Toulouske Florimondovi a dá ho svojmu synovi s Montespankou, tak ako to je aj historicky správne.

Tak o Molinosovi a New Yourku som našla niečo až v 13-diely:

Holandsko převládalo i v dobrosrdečném a žoviálním New Yorku, malém veselém městečku, ne tak důležitém jako Boston, ale velice kosmopolitním: nezapomínalo, že než bylo pokřtěno jménem bratra anglického krále, vévody z Yorku a z Albany, jmenovalo se Nový Amsterodam a patřilo Nizozemcům.

Na pozadí nebe se leskly komíny s delftskými taškami. Od New Yorku a břehů Hudsonu až po Orange Albany se mluvilo třinácti jazyky: holandsky, flámsky, valonsky, francouzsky, dánsky, norsky; švédsky, anglicky, irsky, skotsky, německy a dokonce i španělsky a portugalsky: tak mluvily židovské komunity, které uprchlý z Brazílie před plameny španělské inkvizice... Židé se pak dostali až do Connecticutu a na Rhode Island a založili tradici klenotnictví, zlatnictví a obchodních investic.

Molines si tu postavil cihlový dům podobný tomu, který měl v Poitou, když spravoval majetky PlessisBelliěrů mezi územím Sancéů de Monteloup a Rambourgů. Pozval sem svou dceru a zetě a jejich děti, které si už zvykly žít na ulicích: podle Holanďanů totiž mají být děti volné jako ptáci a jejich hlučná přítomnost vůbec neruší klid obydlí a nevadí krásným navoskovaným podlahám, a tak byli Molinesovi vnuci daleko méně stydliví než rodiče v jejich věku.

Intendant Molines byl v New Yorku jako doma. Tvrdil, že jeden z jeho předků doprovázel Petra Minuita, Valona, který pro Holandsko zakoupil od Indiánů Manhattů za šedesát florinů poloostrov téhož jména, ManHatTa, což znamená "božská zem". Takže tu našel příbuzné a spojence, kteří čekali jen na něj. Díky dokladům, opatřeným pečetí, kterými mu francouzský král přiznával veškeré plné moci, mohl i jako hugenot dostat z Francie mnoho ze svých ohrožených přátel a navázat s nimi obchodní styky, které mohly v případě, že by se situace francouzských reformovaných s odvoláním ediktu zhoršila, zajistit mnohým prostředky k útěku. Těšil se dokonalému zdraví a byl aktivnější než kdykoliv předtím.

I tady v New Yorku je přemlouvali, aby se tu usadili. Tady je jejich (Angeliky a Peyraka) místo, tvrdil, mohli by tím povzbudit Francouze, kteří tady zatím jen živoří.

Molines by jistě hrál další nějakou úlohu v románu, byl významná osoba.
Tady ještě předtím mluvil o tom, jak balil kufry :
Kolesá osudu sa už roztočili, tí hore vedia, čo robia, niet cesty späť. A pretože ešte žijem, nezabudol som sa postarať o seba. I o deti. Peniaze, ktoré mi dal kráľ na cestu a výdavky, som si dal poukázať do Holandska. Deťom na ceste do La Rochelle pomôžu moji priatelia.
– Do La Rochelle? Nie je to neopatrné? Veď tam hugenotov najviac strážia.
– Nie vždy. Teraz tam je chaos. ... Tu žijú prevažne protestanti. Moja rodina bude môcť nasadnúť na niektorú z holandských lodí, ktoré tu občas kotvia.

Právě na takových místech vidím, jak moc chybí poslední díl, který by celý ten zajímavý a krásný příběh uzavřel.

Zuzanka62 píše: *

24 bře 2022, 20:42

Já jsem měla tuto představu:
V šestém díle Jofrey vzpomíná, ze u Molinese deponoval majetek, který by zajistil jeho ženu.
Dle mě představy si uvědomil, ze mu můžou zabavit majetek, tak jak se říká v Čechách, ODKLONIL část majetku, skryl ho u Molinesa. Ale při setkání Molinesa s Angelinou při dohadování sňatku mezi Angelinou a Filipem se o tom Molines vůbec nezmínil.

No poďme toho Molinesa a ten majetok rozobrať.

Angelika v 1 diely vraví kráľovi že nemá nič čo by patrilo iba jej.
To preto že kráľ jej predtým vraví že nekázal aby zabavili majetky pani de Peyrak.
Aj keby mala niečo, čo by patrilo iba jej samotnej, v momente keď vychádza s kráľovnej pracovne, už upadla do nemilosti definitívne aj ona sama.

V 6 diely si Joffrey spomína na obdobie kedy sa liečil u svojho priateľa v Maroku:

Chvílemi ho napadlo, co se s ní asi stalo. Nedělal si starosti. Zřejmě se vrátila k rodině a netrpí samotou ani bídou. Pověřil přece Molinesa, svého poitouského společníka, aby se postaral o finanční záležitosti mladé ženy v případě, že by se s ním něco stalo. Zřejmě uprchla s oběma synky na venkov, říkal si.

Keďže Molines bol správcom Plessis-Bellierovcov a pomáhal aj Angelikynmu otcovi, pôsobil ako vieme v Poitou, a nikdy nemal nič do činenia s majetkami samotného Peyraca.

Neviem si teda predstaviť na aké majetky Joffrey presne myslel, veď najdenskoršie na súde mu muselo byť jasné že všetko čo bolo jeho ze zhabané.....
čiže podľa mňa sa muselo jednať o spomínanú baňu, ktorá bola pôvodne svadobným venom Angeliky.

Molines to pri vyjednávaní nového manželstva spomína takto:

„Oh, pardon,“ namítla živě Angelika. „Markýz bude mít k dispozici veškeré peníze, které bude chtít, a jsem připravena určit rentu, kterou mu budu každoročně vyplácet. Ale já sama zůstanu majitelkou svých peněz, já sama budu disponovat svým majetkem. Odmítám dokonce, aby se na něm jakýmkoliv způsobem podílel. Nepracovala jsem tvrdě proto, abych se ocitla na mizině, třeba pod vznešeným jménem. Já vím, jaký talent má šlechta pro rozhazování peněz.“
Molines bez jediného mrknutí oka přeškrtl několik řádků a připsal jiné. Pak požádal Angeliku, aby mu co nejpodrobněji vylíčila obchody, jimiž se zabývá… Dost hrdě seznámila správce se všemi svými podniky; byla ráda, že může mluvit s tím starým lišákem a uvést všechny vážené osobnosti, u nichž se může informovat o pravdivosti jejích údajů… Ta opatrnost mladou ženu neurážela, protože od chvíle, kdy se pohybovala ve finančních a obchodních kruzích, se naučila vědět, že každé slovo má takovou hodnotu, jakou měrou je podloženo kontrolovatelnými činy. Zaznamenala v Molinesových očích obdivný záblesk, když mu vysvětlila svou pozici ve Východoindické společnosti a způsob, jak se tam dostala.
„Přiznejte, Molinesi, že jsem si nepočínala tak špatně,“ uzavřela.
Pokývl hlavou.
„Zasloužíte uznání. Přiznávám, že vaše spojení mi nepřipadají špatná. Samozřejmě všechno závisí na tom, jaký majetek jste měla na počátku.“
Angelika se tvrdě a hořce zasmála.
„Na počátku?… Neměla jsem nic, Molinesi, méně než nic. Chudoba, v níž jsme žili v Monteloupu, nebyla nic ve srovnání s tím, v čem jsem žila po smrti pana de Peyrac.“
Když vyslovila to jméno, zůstali hezkou chvíli tiše. Protože oheň uhasínal, Angelika vzala špalek z koše, stojícího před krbem, a položila ho na žhavý popel.
„Musím vás informovat o vašem dole ve Stříbrné Huti,“ řekl Molines stejným klidným tónem. „Za poslední léta velkou měrou přispěl k zlepšení situace vaší rodiny a bude jen správné, abyste výtěžek z tamější výroby teď dostávala vy a vaše děti.“
„Důl tedy nebyl zkonfiskován jako ostatní majetek hraběte de Peyrac?“
„Unikl hrabivosti královských kontrolorů. Kdysi to přece bylo vaše věno. Otázka vlastnictví pozemku byla poněkud zamlžená…“
„Jako všechny záležitosti, kterými jste se zabýval, mistře Molinesi,“ zasmála se Angelika.
„Máte talent sloužit několika pánům.“
„Ale to ne,“ bránil se správce upjatě. „Nemám několik pánů, madame. Mám jen několik obchodů.“
„Chápu tu nuancí, Molinesi.

----------------------------------------------------------------

Pripomínam že Molines bol ďaleko od Paríža, v Poitou, a Angelika po procese zmizla bez stopy. Bol na ňu (aj na Desgreza) vypísaný zatýkač, a keďže vedela že jej hrozí smrť ak by ju našli, ani sa nesnažila odísť do Poitou, do rodného Monteloupu.

Angelika v Ceste do Versailles: Dokonce si kladla otázku, jestli opravdu nepřišla i o život,
neboť už neměla ani jméno, ani právo na existenci. V očích všech byla mrtvá.

A neskoršie na jeseň roku 1661: Angelika je jen žena beze jména, tisknoucí na srdce své děti a s hrůzou sledující, jak se
blíží zima.

moirra píše: *

04 zář 2017, 00:33

A potom Angelika zmizla zasa chudák Molines

Ale zasa zvládol starať sa o majetky a dokonca dal znovu postaviť zámok Plessis:

Len čo som dorazil do Plessis, pamätáte sa, čo som tam našiel…?
Vypálený zámok, mŕtveho potomka Charla-Henriho, ale vy ste tam neboli. (...)

Hneď som sa vrátil späť ku kráľovi, odovzdal mu list, ktorý ste už nepotrebovali a ktorý som vám ani nemohol vrátiť,
lebo som nevedel, kde ste.
„Postavila sa proti mne,” povedal vtedy kráľ. „A ja jej musím pohroziť prstom spravodlivosti…
Tú ženu treba poraziť… Jej hlavu vystavíme na dražbe …”

Kráľ vtedy tú obálku vložil do tajnej zásuvky. No kým som odišiel, požiadal ma, aby som v prípade potreby ostal
sprostredkovateľom medzi ním a vami. Roky sa míňali v znamení bojov, krviprelievania, bolestí,
utrpenia, biedy ,.. Dnes vládne na vidieku pokoj … Zámok v Plessis som dal prestavať a obchody mi idú. Neskôr vás oboznámim s podrobnosťami, no najprv musíte vedieť, že z príkazu kráľa vracajú vám späť pozemok
a jedno z vašich detí má právo zdediť ho.

Moirra, ďakujem za tento citát, dokazuje to, čo som si myslela, ale napadlo ma to až po online zraze: že kráľ naozaj odobral Angelike aj Plessis a neskôr jej ho navrátil. Dievčatá správne argumentovali, že kráľ by Angelike Plessis nezobral, veď Charles- Henri bol jeho krstňaťom a že by kráľ určite nesiahol na Filipove majetky, na Charlove-Henriho dedičstvo. Lenže, Charles-Henri zomrel, takže kráľ zrejme nemal žiadne škrupule a Plessis zabral.

PenelopaW píše: *

21 bře 2022, 09:47

Coby momentálně nejaktivnější čtenářka, položila Zuzanka několik zajímavých otázek, které by se mohly s klidem stát odrazovým můstkem k nějaké pěkné fikci:

V 6. dílu je zmíněno, že Joffrey pověřil Molinese, aby spravoval Angeličiny finanční záležitosti v případě, že by se s ním něco stalo. Z toho by se dalo vyvodit, že Joffrey "odklonil kus majetku", aby jeho manželka zůstala zajištěná, ta ale skončila na ulici. Odpověď jsme sice nalezly ve 3. dílu, vyvstala ale otázka, jestli se Molines pokoušel Angeliku po procesu vyhledat a zjistit, co se s ní stalo. A jak to bylo s obchodem s mulami, který Joffrey inicioval a Molines do něj byl zapojený? Nepadl na hugenotského správce po procesu nějaký stín, že byl obchodním partnerem usvědčeného čaroděje?

(Podrobněji můžeme diskutovat v tématu věnovaném přímo Molinesovi: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=745)

Cha! Jak vidno, už i já sama se ztrácím v tom, co jsem kdy psala a nad čím jsme debatovali...

K Zuzčině úvaze o zajištění Angeliky Molinesem jsem našla velice sofistikovanou debatu na 9. stránce diskuse k fikci Pro jednu jedinou ženu. Začátek zde:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 508#p25508

PenelopaW píše: *

04 lis 2019, 21:13

Pokud by šlo o klasickou závěť, pak bych chápala, že ji Joffrey psal PŘED procesem. Protože v tom okamžiku očekával, že ještě má nějaké majetky a logicky by se snažil vypořádat své záležitosti, pro případ, že by zemřel.

Kdyby to bylo PO procesu, napadá mne jediná věc, s jakou by Molines mohl Angeliku zajistit. A to MOLINESŮV A JOFFREYŮV TAJNÝ BUSSINESS "S MULAMI" (čti: se španělským zlatem).

Moirra tehdy nebyla aktivní na fóru, takže se debaty neúčastnila, což je škoda, protože v ní padlo mnoho postřehů, na které by dokázala reagovat, včetně otázky do pranice, jak to šlechta měla se sepisováním závětí .

PenelopaW píše: *

05 lis 2019, 09:24

To mne dovedlo k zamyšlení (odbočka), jak to tehdy vysoce postavení šlechtici měli se správnou majetku a financí? Kdo se třeba Filipovi staral o rozpočet a hlídal mu výdaje? Molines? Komorník Fialka? A kdo mohl být správcem toulouského hraběte? Měl nějaký kapitál uložený po bankách nebo všechno v hotovosti doma v truhličce a v cenných předmětech? Kdyby zemřel klasickou smrtí, jak by probíhalo dědické řízení?

To je téma na rešerše! Škoda, že tu není Moirra .

-----------

Prosím administrátory fóra, aby jednotlivé diskusní příspěvky nepřesouvali sem a ponechali je v původní diskusi.

Pokud by na ně někdo chtěl reagovat v tomto tématu, využijme prosím funkce "Citovat".

PenelopaW píše: *

30 pro 2022, 09:36

Prosím administrátory fóra, aby jednotlivé diskusní příspěvky nepřesouvali sem a ponechali je v původní diskusi.

Pokud by na ně někdo chtěl reagovat v tomto tématu, využijme prosím funkce "Citovat".

Trpíš samomluvou? nezabúdaj že aj ty si moderátor! Takže môžeš dokonca presúvať aj spätne - alebo kopírovať ak to uznáš za vhodné. Najlepší prehľad o tom kde čo patrí majú samozrejme tí čo sa tej ktorej diskusie aktívne zúčasňujú

Ja by som, keď sa už o tom bavíme, chcela poprosiť všetky členky aby však necitovali spôsobom že citujú celú dlhočiznú stranu - a pod to napíšu ako odpoveď jednu jedinú vetu. Spamuje to totižto zbytočne fórum a zaberá miesto na serveri.

PenelopaW píše: *

05 lis 2019, 09:24

To mne dovedlo k zamyšlení (odbočka), jak to tehdy vysoce postavení šlechtici měli se správnou majetku a financí? Kdo se třeba Filipovi staral o rozpočet a hlídal mu výdaje? Molines? Komorník Fialka? A kdo mohl být správcem toulouského hraběte? Měl nějaký kapitál uložený po bankách nebo všechno v hotovosti doma v truhličce a v cenných předmětech? Kdyby zemřel klasickou smrtí, jak by probíhalo dědické řízení?

To je téma na rešerše! Škoda, že tu není Moirra .

Moira tu je len nestíha - lebo všetky takéto témy vyžadujú dôkladné rešerše. Ale čiastočne odpovedať môžem: Správcovia boli tí čo sa starali o financie panstva - a viedli aj účtovné knihy. O ziskoch a výnosoch s panstiev a pozemkov som už písala vo vlákne ekonomika.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=16&t=202

Komorník s financiami svojho pána zvyčajne nemal nič spoločného. Ale je možné že ak mali mimoriadny vzťah, že neiktorí páni takýmto neičim osobných sluhov aspoň čiastočne poverili.

Určite by nám veľa osvetlila aj kniha od Audigera o správe a vedení domácnosti a iné knihy o ktorých sme tu obidve písali na fóre. Nielen na panstvách mimo mesta ale aj v mestskom paláci sa staral o financie a viedol účtovné knihy správca-majordóm.

Audiger napísal knihu La maison réglée - Usporiadaná domácnosť.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=5&t=200

Tu môžem poslúžiť informáciou s prvej ruky, že som niekoho takého osobne poznala: Moja prababička, narodená ešte za monarchie, bola guvernérka-správkyňa domu španielskeho veľvyslanectva v Bratislave.

A ako inak, tu vo Viedni sa dá pozrieť hromada vecí z obdobia baroka a ja som sa dívala na účtovné knihy zo 17 storočia ktoré su vystavené v barokovom kláštore zo 17 storočia KLOSTERNEUBURG rovno pri Viedni

V souvislosti s novými příspěvky Penelopy ve fikci "Pro jednu jedinou ženu" jsem si znovu pročetla příspěvky o Molinesovi a naše teorie okolo závěti či zabezpečení své ženy ze strany hraběte de Peyrac. V diskuzích se vzpomínal i obchod s mulami. Myslím, že po procesu bez přítomnosti Joffreye prostě nemohl pokračovat.

Presne tak Tereza - nebolo čo prevážať - chov síce pokračovať mohol - lebo tie muly používala ako ťažné zvieratá aj armáda - ale určite nebolo tak výnosné ako keď muly nosili kamuflované striebro a zlato pre Joffreya - o čom som podrobnejšie písala aj vo vlákne Ekonómia 17 storočia:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=16&t=202

pozrime čo hovorí Joffrey:

Ano, španělské zlato se dá ve výhni přetavit s leštěncem olověným a s pyritem. Vypadá pak jako obyčejná škvára, kterou ani nejšikovnější celník nepodezírá.
A tuhle škváru převážejí muly vašeho otce z Anglie do Poitou, nebo ze Španělska do Toulouse, kde ji já nebo Hauer znovu změníme v krásné lesklé zlato."

-------------------------------------


Nuž a čo odpovedá Molines keď sa Angelika spytuje na svojho otca pri prvom stretnutí s ním v paláci svojho nastávajúceho Filipa du Plessis ?


„Můžete mi říct, jak se má otec, Molinesi?“
Správce odfoukl několik drobečků husího brku. „Pan baron se těší dobrému zdraví, madame.“
„A muly?“
„Ty z poslední sezóny se vyvedly. Myslím, že ten obchůdek dělá panu baronovi radost.“
Angelika seděla před Molinesem jako kdysi, když byla čisté, poněkud nepovolné, ale přímé děvče. To Molines přece dohodl její svatbu s hrabětem de Peyrac. Dnes ho má znovu před sebou, ale tentokrát zastupuje Filipa. Jako pavouk, co pomalu tká své sítě, byl vždycky při tom, když se spřádala pavučina jejího života. To, že tu našla právě jeho, ji uklidnilo. Nebylo to znamení, že přítomnost navazuje na minulost? Klid rodného kraje, síla, kterou čerpala z rodiny, ale také starosti dětství, úsilí chudáka barona zajistit své potomstvo, znepokojující velkorysost správce Molinese…

Tereza píše: *

04 zář 2017, 16:27

Molines by jistě hrál další nějakou úlohu v románu, byl významná osoba.
Tady ještě předtím mluvil o tom, jak balil kufry :
Kolesá osudu sa už roztočili, tí hore vedia, čo robia, niet cesty späť. A pretože ešte žijem, nezabudol som sa postarať o seba. I o deti. Peniaze, ktoré mi dal kráľ na cestu a výdavky, som si dal poukázať do Holandska. Deťom na ceste do La Rochelle pomôžu moji priatelia.
– Do La Rochelle? Nie je to neopatrné? Veď tam hugenotov najviac strážia.
– Nie vždy. Teraz tam je chaos. ... Tu žijú prevažne protestanti. Moja rodina bude môcť nasadnúť na niektorú z holandských lodí, ktoré tu občas kotvia.

Právě na takových místech vidím, jak moc chybí poslední díl, který by celý ten zajímavý a krásný příběh uzavřel.

Presne tak ja si tiež myslím že Molines na konci ešte vystupovať bude a preto som ho začlenila do postáv v kráľovstve Francúzskom Nový svet.

Molines sa potom usadil v New Yorku, nie?

V prenasledovaní Protestantov vo Francii sa bohužiaľ bude musieť na kráľov rozkaz zaoberať aj Desgrez a cválať preto hore dolu po Francii.

Zuzanka62 píše: *

24 bře 2022, 20:42

Já jsem měla tuto představu:
V šestém díle Jofrey vzpomíná, ze u Molinese deponoval majetek, který by zajistil jeho ženu.
Dle mě představy si uvědomil, ze mu můžou zabavit majetek, tak jak se říká v Čechách, ODKLONIL část majetku, skryl ho u Molinesa. Ale při setkání Molinesa s Angelinou při dohadování sňatku mezi Angelinou a Filipem se o tom Molines vůbec nezmínil.

Nuž to je otázka do pranice - ale vezmime si že kráľ Angelike síce na začiatku ich rozhovoru, keď prišla za Joffreya orodovať do Louvre hovorí že nakázal aby na jej majetky nikto nesiahal, ale ona vraví že nič nepatrí iba jej.

S kráľom sa nerozídu v dobrom, a od tej doby až po upálenie Joffreya kráľ mohol sto krát zmeniť názor, veď jej vlastne povedal že už o nej neche počuť - to znamená že bola bez titulov bez mena - tak ako to Borderié vyjadril tou replikou vo filme.

To je prvá vec.

Druhá vec, čo sa týka že Joffrey kázal Molinesovi aby usporiadal majetkové pomery jeho ženy - tam sa pokladá otázka KEDY mu to kázal. Také presúvanie majetkov fungovalo juristicky veľmi podobne ako dnes. Čo keď to už včas nestihol? Alebo stihol ale zmluvy ktoré sa vystavili boli ignorované a majetok bol zabavený vcelku a hotovo. Z právnickej praxe vieme, že aj to sa stáva, ak má niekto dlhy a presunie majetky na príbuzných, že sa to neuzná. Teda aspoň na západe. Ako pokročilo od socíku súdnictvo v bývalej ČSSR netuším, hoci prispôsobenie právneho poriadku na EU štandart bolo jednou z podmienok na vstup do EU. Ak existujú takéto precedenty v demokracii, o čo viac potom v absolutizme.

O bani ktorá bola kedysi venom Angeliky Molines hovorí že ušla pozornosti kráľových úradníkov. A tuším aj že jej status je právnicky nejasný.

Keď sa pozrieme na to ako sa Molines príkladne staral o Angelikyne majetky keď sa preháňala po Stredomorí, a vôbec nevedel či ju ešte niekedy uvidí, dokonca pre ňu opatroval veci aj po tom čo kráľovi ušla po druhý krát a priniesol ich jej do Ameriky, tak jednoznačne vidíme že Molines si vždy plnil povinnosti dôsledne, a že dokonca robil ešte aj veci navyše, ktoré vôbec nemusel.

Když se nad vším zamýšlíme, souhlasím s Tebou, že zde hraje důležitou úlohu čas. Vše je stejné dnes jako tehdy. Asi vše Joffrey s bezpečným převodem nestihnul, tak jak si představoval, o tom ale není nikde v kánonu zmínka, že by Molines spravoval majetek Angeliky, kterou nemohl najít. Není tam ani zmínka, že by jí hledal. Dovedu si představit, že by jí nenašel a uvidí ji až při podpisu svatební smlouvy.
Máš mnoho námětů pro svou fikci. Nemůžu se dočkat

V novej fikcii sa zasa zjavila stará známa polemika: Angelikyn hnev na Molinesa.

z jednou vecou vo fickii sa však nezhodnem. predpokladám že vychádza z uvažovania modernej ženy dnešného sveta.:

Citovat:

Angelika sa pokúsila predstaviť si svoju rodnú provinciu Poitou bez protestantských dedín s ich prísnymi obyvateľmi, ktorí síce pochovávali svojich mŕtvych v noci, ale hovorili rovnakým nárečím ako miestni katolícki roľníci. A čo by sa stalo s rodinou baróna de Sancé de Monteloup, keby nebolo správcu markíza du Plessis-Belliere, hugenota Molinesa, ktorý si ich zo súcitu vzal pod svoje krídla a vštepil im, že len tvrdou prácou si udržia svoje majetky, aj keď je to v rozpore s tradíciami šľachty?
Keď si spomenula na Molinesa, opäť ju premohol hnev na toho prefíkaného intrigána, ktorý zariadil jej manželstvo s Joffreym. Áno, v tomto zväzku našla neuveriteľné šťastie, získala všetko, o čom snívala, ale nátlak, ktorý na ňu vyvíjal správca panstva Plessis, vydieranie, ku ktorému sa uchýlil, aby ju presvedčil, aby sa vydala za grófa de Peyrac, mu dlho nevedela odpustiť.
„Zaujímalo by ma - keď som sa zúfalo snažila vyhnúť manželstvu, ktoré sa mi protivilo – keby ho upálili ako kacíra, potešilo by ma to alebo rozrušilo?“ pomyslela si Angelika a ihneď sa za svoje myšlienky zahanbila. Nie, nikomu by nepriala takú strašnú smrť...

Toto by podľa mňa knižnú Angeliku od pani AG nenapadlo, hlavne pretože žila v 17 storočí a tiež bola dostatočne inteligentná aby si realisticky s počítala dve a dve že ju a jej rodinu vlastne Molines zachránil. Podľa zvykov tej doby by bola dopadla neslávne, pretože bola síce najmilšie barónovo dieťa, ale aj najkrajšie čím sa logicky v tej dobe vkladali najväčšie nádeje na bohatý výdaj do nej. Ak by nebolo bane, ktorá bola ako veno hodnotná iba pre Peyraca, bola by celkom bez vena a rodina by bola skrachovala. Tak ako sa veci mali ak by Molines nezasiahol, by jej bolo zostalo iba jedno: nejaký starec čo by sa na ňu ulakomil aj bez vena a vzal si ju alebo kláštor, čo v tom čase pre chudobnú šľachtičnú znamenalo byť v kláštore slúžkou. Preto si aj Francoise, ktorej otec prešustroval všetko, radšej vybrala znetvoreného Scaronna ako doživotnú drinu a halvne askézu pod feruľou cirkve.

Preto absolutne súhlasím z Molinesom z fikcie od Terezy ktorý vraví že v tom obchode mu šlo oveľa viacej o Angeliku a jej rodinu ako o Peyraca. Napadlo ma ešte že Molines Peyraca pravdepodobne dobre poznal a vedel aký účinok má na ženy, takže možno aj prepokladal že Angelika bude napokon z jeho voľbou navýsosť spokojná. Veď v kánone sa píše že Peyrac mal povesť chlapa ktorému ženy nadbiehajú. A Molines, hugenot sem, hugenot tam, bol tiež iba chlap
Tereza by nám ešte mala spísať štúdiu závitov Molinesovej hlavy.

---------------------------------------------


A neodpustím sem pridať môj obľúbený citát z knihy. Molines dobre poznal IQ našej Angeliky - a preto ju určite opísal Peyracovi ako krásnu a inteligentnú a ešte k tomu aj z dobrého rodu (a v integrále Joffrey priznáva že sa skôr pripravoval na krotenie zlej ženy, kto s vás pozná ten film podľa Shakespeareho?) - Joffreyovi a jej predkovia bojovali bok po boku na križiackych výpravách v svätej zemi :

"Pane Molinesi," řekla úsečně, "otec mi s velkým důrazem vykládal o svatbě s jistým hrabětem de Peyrac, kterou jste pro mě zorganizoval vy. Vzhledem k tomu, jaký máte na mého otce v posledních letech vliv, nepochybuji, že i vy sám přikládáte této svatbě velkou důležitost, že jsem tedy určena hrát nějakou roli ve vašich obchodních plánech. Chci vědět, jakou."
Chladný úsměv rozvlnil tenké rty jejího společníka.
"Děkuji nebesům, že jste se vrátila taková, jakou jste slibovala být v době, kdy vám tu říkali malá víla z blat. Skutečně jsem hraběti de Peyrac slíbil krásnou a inteligentní ženu."
"Příliš jste riskoval. Mohla jsem zošklivět a zhloupnout, a to by velice poškodilo vaši pověst."
"Nikdy se do ničeho nepouštím na základě domněnek. Přátelé, které mám v Poitiers, mi o vás několikrát podali zprávu a já sám jsem vás zahlédl vloni při procesí."
"Takže vy jste mě dal hlídat," vykřikla zuřivě Angelika, "jako meloun, který zraje pod skleněným příklopem."
Zároveň jí však ta představa přišla tak směšná, že se najednou rozesmála a vztek ji přešel. V podstatě raději věděla, na čem je, než aby se dala zavřít do posady jako husa.
"Kdybych chtěl mluvit tak, jak je zvykem ve vašich kruzích " řekl vážně Molines, "mohl bych se uchýlit k tradičním frázím: mladé, a to velice mladé dívce není vůbec nic do toho, proč jí rodiče vybrali toho či onoho ženicha. Problémy s olovem a stříbrem, obchod a cla nejsou téma pro ženy, zvlášť ne pro šlechtičny. Chov mul tím méně. Ale myslím, že vás znám, Angeliko, a tak si promluvíme jinak."
Jeho důvěrný tón jí vůbec nešokoval.
"Proč si myslíte, že se mnou můžete mluvit jinak než s otcem?

moirra píše: *

14 úno 2023, 17:59

Keď sa pozrieme na to ako sa Molines príkladne staral o Angelikyne majetky keď sa preháňala po Stredomorí, a vôbec nevedel či ju ešte niekedy uvidí, dokonca pre ňu opatroval veci aj po tom čo kráľovi ušla po druhý krát a priniesol ich jej do Ameriky, tak jednoznačne vidíme že Molines si vždy plnil povinnosti dôsledne, a že dokonca robil ešte aj veci navyše, ktoré vôbec nemusel.

Myslím, že Molines myslel i na Angeličiny syny - mohla se mu od popravy Joffreye stokrát vetřít myšlenka obava z toho, že Angeliku už nikdy neuvidí, ale mohl se i zabývat myšlenkou, že se někdy objeví její syn.
Moirro, na fikci o Molinesovi se vůbec netroufám. V hlavě mám ale námět na jinou fikci k jedné pro mě zarážející události z kánonu, ale nyní nemám bohužel čas na nějaké své aktivity.

Tereza píše: *

16 bře 2024, 13:58

Myslím, že Molines myslel i na Angeličiny syny - mohla se mu od popravy Joffreye stokrát vetřít myšlenka obava z toho, že Angeliku už nikdy neuvidí, ale mohl se i zabývat myšlenkou, že se někdy objeví její syn.

BINGO! Ako som mohla nemyslieť na to že Molines bol v prvom rade správcom DU PLESSIS a že ním samozrejme zostal veď po Filipovej smrti bol novým pánom a dedičom Charles-Henri
a Filipov syn bol po celý čas kým sa ona preháňala po moriach presne tam kam patril: na Plessis

čo sa týka Molinesa - veď si už jednu úžasnú fikcii napísala.

Precious píše: *

30 bře 2024, 19:17

V prvom dieli hovorí, keď dostane list od otca, že aj napriek tomu, že je momentálne veľmi šťastná, stále rodine zazlieva svoj sobáš. Aj v dieli v Quebecu, po toľkých rokoch, keď sa po rozhovore so Sabine zveruje Joffreymu a na pretras prídu okolnosti ich svadby, "ožije v nej dávny hnev" a posťažuje sa: "Molines sa plietol do vecí, ktoré sa ho vôbec netýkali!" Takže na rozumovej úrovni si určite uvedomovala, aké mala šťastie, ale stále cítila určitú krivdu za to, že bola donútená vydať sa. Samotná AG ju tu prezentuje ako "modernú ženu" (podľa tvojich slov)

ano to s tým Joffreom je dobré ako mu vykrikuje že si ju kúpil ako dobytok

ach, tu je ten úryvok:

„Když jste se rozhodl, že se oženíte, proč jste se nepoohlédl spíš po nějaké bohaté gaskoňské dědičce než po cizince, jako jsem byla já?“
„Ale drahoušku, já jsem se přece nechtěl ženit. Žil jsem si svobodně jako pták a velice mi to vyhovovalo. Byl jsem ovšem dědic toulouského majetku, a tak jsem věděl, že mu budu muset zajistit dědice a hodlal jsem se někdy, co možná nejpozději, oženit prostě z vypočítavosti. Tak to přece chodí, ne? Jistě si vzpomínáte, že to byla obchodní záležitost, slovo nenáviděné ve šlechtických kruzích, jež mi způsobilo mnohé potíže, jenže mě tyhle záležitosti zajímaly, protože jsem si tím upevnil své postavení v provincii a nemusel jsem být závislý jako mnozí jiní na králově velkorysosti. Svobodu, kterou mi zajistilo zlato a stříbro, jsem ale stejně draze zaplatil. Tím výhodným obchodem jsem si zajistil možnost dalšího vědeckého bádání. Mezi mými nejaktivnějšími spolupracovníky byl Molines, protestantský správce statků vašeho otce, barona de Sancé. Molines měl jako všichni protestanti obchodní zájmy na mnoha stranách. Podařilo se mi získat vaše stříbrné hutě v Poitou, ale musel jsem se oženit s jednou z dcer barona de Sancé de Monteloup, která žádné jiné věno neměla.“

„Molines se pletl do věcí, do kterých mu nic nebylo,“ vykřikla Angelika, která znovu pocítila tehdejší vztek: vzpomněla si, jak se snažila vybojovat na svém otci i správci odklad toho nenáviděného sňatku. „Prostě jsem byla jako mnoho podobných prodaná nevěsta. A vám to bylo naprosto jedno. Koupil jste si mě jako dobytek a byl jste připraven mě po Svatební noci opustit a dál si užívat se svými akvitánskými kráskami.“
„To máte pravdu.“
Hrabě de Peyrac vstal. Vzal ji do náručí a vlastnicky ji přivinul k sobě.
„Ale ve chvíli, kdy jsem se střetl se zelenýma očima té čarodějky Meluzíny, jsem na všechny ostatní ženy zapomněl.“
„Co by se bylo stalo, kdyby…“
„Kdyby mi byli nepřivedli i s několika stříbrnými doly malou Poitevanku? Nepoznal bych skutečnou vášeň. Nepoznal bych Lásku…“

pre mňa je Molines jednoznačne "father figure", teda mužská postava, ktorá nahrádza hrdinke otca. A je jedno, či barón de Sancé ešte žije alebo už nie. V Terezinej fikcii "spracoval" Joffreyho na sobáš hlavne kvôli Angelike, ale je to tak aj v kánone: pred pár dňami som si čítala Cestu do Versailles, časti s Filipom. Molines vypracováva sobášnu zmluvu pre čoskoro manželov du Plessis a je to on, ktorý navrhne Angelike, aby dala do zmluvy klauzulu o naplnení manželstva. A to práve preto, aby bola chránená práve ona, Angelika. Varuje ju pred Filipom, upozorňuje ju na jeho zlé a temné stránky. Záleží mu na nej a má k nej otcovský vzťah.

No a samozrejme neskôr sa stále stará o jej záujmy, o Plessis.