no ja si myslím že na tak dôležitej úradnej listine by to slovo nepoužili iba tak do luftu, hlavne keď zneužívanie takéhoto titulu bolo zakázané. Aj na iných miestach som našla zmienky že to slovo poukazovalo na šľachtický stav, i keď veľmi nízky.
Ty si hodně přeješ, aby byl šlechtic, viď?
Jak jsem psala výše, já to nerozporuji. Jen je užití toho pojmu nejednoznačné a zatím mi to pořád vychází buď a nebo. Použití termínu v době, kdy byl titul přiznávám i úředníkům, policistům, soudním úředníkům, ... není zneužitím. (Pozor, toto navíc není oficiální listina, ale matriční záznam.) Protože se écuyer říkalo v této době skoro každému
, nejde z toho automaticky usuzovat, že někdo byl šlechtic. Většina těch zdrojů, do kterých koukáme, je hodně obecných, chtělo by to zjistit, jak to bylo konkrétně v námi sledovaném období. Trochu se ale po předchozích zkušenostech bojím, že to se asi zrekonstruovat nepovede - a pokud by to zmapované bylo, určitě by to někdo přesně uvedl. Plus v době, kdy se kupčilo s úřady, mohl se k tomu klidně pojit titul écuyer dříve (a později také) vyhrazený pouze šlechtě, aby úřady byly prestižnější, měly lepší zvuk, lidi si je kupovat chtěli a dávali vydělávat státní pokladně... Musíme také vzít v potaz, že 17. století je poměrně hluboko do minulosti a Francií se přehnala revoluce, takže se nedochovalo všechno, co by člověk chtěl. (I tak se ale divím, kolik toho zachováno zůstalo, a jsem za to nesmírně vděčná.) V danou chvíli můžeme s klidným svědomím konstatovat, že Desgrez měl přiznán tento titul, takže buď byl šlechticem nízkého rodu nebo se ten titul pojil s prestiží úřadu, který vykonával a který, jak víme, byl opravdu prestižní. To, že byl pravou rukou de La Reynieho, nebo že byl pověřován zvláštními úkoly, není výmysl AG, ale - jak my už dobře víme
- fakt.
Inak uvažovala som vrámci jazykovedy či slovo pobočník nevzniklo s podkoniara, panoša a tak - lebo ten vždy chodil pánovi po boku alebo bol pánovou pravou rukou ako sa hovorí - v časoch keď už mu nemusel nosiť zbrane a štít.
Desgrez bol čosi ako Reyneho hlavný pobočník, skoro až zástupca, a ke´dže zatýkal ako na bežiacom páse kráľovskými dekrétmi (neskoršie mu skutočne pripadla aj smutná úloha zatýkať Hugenotov)
Závěrem předchozího textu jsem si udělala hezký oslí můstek k druhé části příspěvku
.
Schválně jsem doma koukala do dvou etymologických slovníků, ale pobočníka jsem tam nenašla. Ve slovníku spisovného jazyka českého je uvedeno,:
poboční, pobočný: 1. zprav. poboční
jsoucí po boku, při boku, po straně; pobočná stráž, poboční zbraň
pobočník: 1. (dříve)
důstojník přidělený vyšším velitelům pro osobní službu a vykonávající funkci tajemníka: králův, generálův pobočník; 2.
společník, pomocník
Google mne rovnou přesměroval k heslu adjutant:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adjutant
Adjutant (česky pobočník, někdy ekvivalent hodnosti rotmistra) je označení armádní hodnosti či funkce pro důstojníky, kteří asistují velícímu důstojníkovi s administrací vojenské jednotky, nejčastěji v oblasti personálu.
Ve frankofonních zemích se výrazu adjudant užívá pro označení poddůstojnické hodnosti podobné četařům, ta však není shodná s hodností adjutanta.
Podobně generáladjutant je velitel armádní administrativy.
Etymologie
Výraz adjutant pochází z latinského adiutāns, příčestí slovesa adiūtāre, což je hovorová forma slovesa adiuvāre 'pomáhat'. Označení adiūtor užívali také staří Římané.
Modře jsem označila větu, která vystihuje i problémy pojmu écuyer. Problém je v tom, že ten výraz je používán s různými obsahy. Nejen ve Francii (označení nižší šlechty, šlechtice bez titulu, ale i prestižní titul dávaný různým úřadům), ale patrné je to pak i s překlady do jiných jazyků. Tam je snaha najít co nejpřesnější ekvivalent, takže u nás je to překládáno jako "panoš", v němčině "zeman". Přitom "zeman" a "panoš" v češtině mají i jiné významy. Každá evropská země měla trochu jinou hierarchii šlechty, takže ten, kdo byl zemanem u nás, nemusel mít srovnatelné postavení jako zeman v Německu nebo ve Francii...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zeman_(%C5%A1lechtic)
Každopádně musím konstatovat, že čeština je krásný jazyk a rekonstruovat obsah některých pojmů, jak byly vnímány v minulosti a došlo k posunu jejich vnímání dnes, je bohulibá zábava
.
Závěrem: jsem si jistá tím, že pokud někde uspokojivá odpověď na tuhle otázku existuje, tak se k ní jednoho krásného dne dopracujeme
. Pro mě je tahle diskuse alespoň impulsem k tomu, abych konečně transliterovala a přeložila ty listiny, co mi leží už několik let ve stole
.