Protože máme v timeline v anglické verzi webu uvedený i datum narození Cantora, napadlo mě, se podívat na jeho numerologický rozbor. Budu zjednodušovat, protože nic dlouhého nechce stejně nikdo číst. Ale můžeme se pokusit, jak moc nám to na Cantora sedí nebo ne
Převážně vycházím z knihy Numerologie od Robin Stein, pokud nebude uvedeno jinak.

Kvalita čísel vytváří neviditelnou sílu či vibraci, podobnou neviditelnému elektrickému náboji. Nemůžeme ji vidět, jen projevy daných vibrací.

Cantor - 28. 1. 1661

Když si dokreslíte mřížku mezi uvedená čísla, pochopíte, jak je ta mřížka myšlena.


--/66/--
2 -/--/ -8
11 /--/--


Součtem celého data narození dojdeme k číslu 6, které je podle Stein znakem Harmonie.

Životní číslo 6 (celoživotní vliv vibrací)
představuje lásku, harmonii + tvořivost, ale její vibrace nese v sobě i prvek pokušení!!! Odhaluje stále přítomnou možnost volbby mezi uplatněním vlastních znalostí a schopností v destruktivním směru k využívání druhých, a v konstruktivním směru ve prospěch lidstva.
6, jako životní číslo umožňuje získat velkou slávu nebo moc, klade důraz na materiální stránku života. Často si musí projít nějakou zkouškou, aby prokázal zda je hoden toho, co mu bylo svěřeno. Měl by si ujasnit co je dobré a co špatné - i v souvislosti s příčinou a následkem.
Po celý život potřebují ve velké míře lásku, náklonnost a uznání, které jim pomáhájí tvořit sebedůvěru. Pak mohou dospět k přirozené rovnováze a harmonii. Cítí velkou odpovědnost za svou rodinu a za širší společenství.



Tři jedničky v mřížce znamenají dva typy lidí, ale jak znám Cantora, tak on patří do skupiny lidí (méně časté), kteří jsou rezervovaní a velmi uzavření. Těžko vyjadřuje své pocity, ale uvědomují si svojí uzavřenost. Situace dlouho zkoumají ze všech stran.

Ale zase na druhou stranu má v datu narození číslo 2 - a tak dobře chápe lidi i život obecně. Je citlivý, intuitivní, s pronikavou silou uvědomění. Sami od sebe rozumějí životu a vědí, že se mohou do značné míry spolehnout na svůj vnitřní hlas, pokud jde o první dojem z druhých lidí. Ale občas může být i dost paličatý.

Dvě šestky říkají, že je inteligentní a tvořiví, ale může mu scházet sebedůvěra, aby plně využil své schopnosti. Není to slabý člověk, ale citlivý a zranitelný. Často je čeká v životě těžký zvrat, který je donutí postavit se světu a prokázat, že je s nima třeba počítat. Je to romantický milenec, který si cení něžných chvil v životě.

Ročník 66 svědčí o tom, že se všichni zrozenci potýkají silně s nástrahami hmoty (J. M. Mašek).

Jediná osmička svědčí o výrazné schopnosti odhadu, vynikajícím smyslu pro humor a postřeh pro detaily. Je logický a musí svojí přebytečnou mentální energii vybíjet. Stále přehodnocují svůj život a jakoby neustále upravují svojí osobnost. Jsou nejkritičnější sami k sobě. Mají nevyčerpatelnou zásobu energie.

Osmička v datu narození znamená, že plán je plně karmický (J.M. Mašek).

Dál má Cantor prázdnou rovinu vize - to znamená, že má schopnost vidět dopředu víc, než je normální. Stanoví si za cíl ideály. Má neobyčejnou emocionální sílu a odvahu. Pro uměleckou tvorbu je tato rovina nesporným přínosem.


1 jako číslo měsíce narození svědčí o potřebě samostatnosti, úspěchu a volnosti v životě. Mezi ostatními lidmi si často připadají osamocení. K ničemu se nedají donutit. Rádi rozhodují sami.

Číslo dne 28 - Když za mírumilovným číslem 2 následuje silná a schopná 8 - dochází ke konfliktu. Půlka povahy chce žít s partnerem, druhá půlka povahy se chce osamostatnit a žít pro sebe. Obě čísla dají dohromady nezávislou, nespoutanou vibraci 1, jež navyšuje potřebu nepodléhat žádným omezením. 28 trvá větší část života než se naučí nejdříve myslet a pak jednat. Mají fantastický smysl pro humor, ale dokáží být nesmírně tvrdohlaví. K ničemu na světě se nedají přinutit a nejhorší, co můžete udělat, dát jim vybrat mezi vámi a jejich nesčetnými zájmy, nebo je jinak omezovat (mohli by si vybrat zájmy ). Ve skutečnosti jsou to dobráci a nechtějí vyvolávat konflikty. Jsou-li ohrožení, nebojí se hlasitě ozvat. Nenechají se nikým zastrašit, nebojí se vystoupit na obranu svých práv i práv druhých a nepřestanou, dokud jim nebude učiněno zadost. Měli by se naučit jednat méně impulzivně. Mají zájem o druhé. Měli by vyvažovat svojí energii konstruktivně. V milostném vztahu je 28 něžná a milující. Klade důraz na komunikaci. V destruktivní pozici může 28 vyvolávat agresi. Karmický vliv 8 často narušuje jejich život v ranném věku a pak si musí dávat pozor, aby v sobě nestřádali hněv či zášť - ovlivnilo by to jejich zdraví. Pak by také obtížněji hledali partnera.


5 jako číslo roku (vznikne součtem 1661) - má veškeré kouzlo, odvahu a energii lidí s 5. dnem narození, ale v nenápadnější a méně okázalé podobě. Možná si ani tolik nepotrpí na vlastní svobodu - ale nepodceňovat! Má velikou emocionální a mentální sílu. Mnozí jsou rození vůdci. Často se ujímají vedení. Ale musíte s nima jednat rovnoprávně, pak jsou přístupní konstruktivním návrhům. Nenecháte-li si nic líbit, budou si vás vážit, ale nesmíte mít přilišné nároky, jinak se vzepřou. Když tito lidé ví, že si mohou dělat co se jim zlíbí, zřídka toho využijí. Budou-li omezováni, budou se chtít závazku zbavit. Vyhovuje jim takové povolání, kde udávají tón a pravidla. Nemají rádi, když jim někdo při práci příliš dýchá za krk. Pracují lépe, když pracují sami a když je práce baví, udělají dvojnásobek. Přejí si co nejdokonalejší výsledky své práce a nesnesou závislost na druhých. Mohou být občas i náladoví, mají však neuvěřitelnou emocionální sílu a když jim o něco jde, jdou si s úžasnou energií a vytrvalostí za svým cílem.


Chybějící čísla mohou způsobovat tyto potíže (ale mohou si v průběhu života osvojit):

Chybějící 3 - těžko si dovede představit abstraktní pojmy, neschopnost orientace, neschopnost poradit si s jednoduchým a logickým mechanismem. Lidé s chybějící 3 nemají být rozptylováni, mají-li se na něco soustředit.

Chybějící 4 - musí se naučit větší praktičnosti, trpělivosti a toleranci k druhým. Čtyřka drží lidi při zemi. Když chybí 4 a 7 lidé mají sklon k příliš emocionálnímu jednání, snadno se rozpláčou pro malichernost. Může si ublížit při manuální práci .

Chybějící 5 - chybí vytrvalost, aby započaté věci dotáhli do konce. Jsou talentovaní, ale často nedovedou své nadání tvořivě uplatnit. Měli by si stanovit realistické cíle a soustavně se snažit o jejich dosažení.

Chybějcí 7 - daleko více váhají, než se do něčeho pustí. Problém s prosazením se a sebeprezentací. Trvá dlouho než se naučí vystačit si sami, samota v nich vzbuzuje pocit paniky. Absence 7 soustředí pozornosta na sebe samé, na jejich pocity a obavy.

Chybějící 9 - technický pokrok se zaměřuje více na ekologii, planetu a zdraví lidstva. Umělecký a kulturní rozvoj dosáhne nebývale vysoké úrovně a vytvoří šťastnější a vyváženější životní podmínky.

Tania píše:

Protože máme v timeline v anglické verzi webu uvedený i datum narození Cantora, napadlo mě, se podívat na jeho numerologický rozbor. Budu zjednodušovat, protože nic dlouhého nechce stejně nikdo číst. Ale můžeme se pokusit, jak moc nám to na Cantora sedí nebo ne
Převážně vycházím z knihy Numerologie od Robin Stein, pokud nebude uvedeno jinak.

milujem Robin Stein a ešte aj Linda Goodman - úúúžasné veci napísali...

a sedí to... vo veľkej podstate až veľmi

myslím, že aj na Cantora,

na Florimonda sme tipovali dátum narodenia 3.5., v jeho "statuse" som pridala charakteristiku jeho dátumu narodenia, myslím, žeby to na neho aj celkom dobre sedelo

Pravda - Linda Goodman - ta taky .

Dobry rozbor Tania,

ja napriklad na nie datumy narodeni idem trochu inak.
Ak som napriklad uviedla Angelikin datum narodenia ako 17.12

Vezmem den narodenia ako 17 - prvotne cislo, cislo pyramidy,
teda stoji pre prapociatok vsetkeho
ale obsahuje scitanim 8-cku co znamena nekonecno
cize od prapociatku az do nekonecna

Angelika v sebe obsahuje vsetky zeny
zenu neznu i amazonku
slabu i silnu
neznu i tvrdu

12 je tiez mysticke cislo
jednicka stoji pre celok, dvojka pre dualizmus, a scitanim vyjde trojka
ktora zasa upozornuje na to ze sme trojedina bytost ktora sa sklada
z individualneho ducha, vecnej duse a tela ;-)
Angelika teda vie pouzivat vsetky tieto 3 aspekty.

kde sa stretavaju dvojka a sedmicka v jednom datume upozornuje to
na predurceny karmicky osud a osoba s tymito dvomi cislami v datume narodenia
ma vlohy na chapanie mystickych zalezitosti ale napriek tomu je aj zmyselna
pretoze 2.7 znamena naviazanie na planetu zem

a ma tam este aj dve jednicky, ktore ukazuju ze viackrat v zivote bude musiet zacinat celkom od znovu ;-)

PS: Toto nieje podla niekoho ineho, ale "podla Miriam"

To je zajimave . Karmicke predurceni u 2 a7 neznam, ale moc se tim nezabyvam a tak vim jen o te 8.
Plati to jen pro den a mesic, nebo i rok? Myslim ta 2 a 7?

To jsi mi jeste pripomnela jiny zpusob a autora, zase jiny pohled. Zkusim to doplnit.

Tania píše:

To je zajimave . Karmicke predurceni u 2 a7 neznam, ale moc se tim nezabyvam a tak vim jen o te 8.
Plati to jen pro den a mesic, nebo i rok? Myslim ta 2 a 7?

V roku to nieje s tou 2 a 7 vobec nejake extra dolezite iba ak sa znasobuju 2 a 7 v datume narodenia.

Rok je dolezity len v spojeni z datumom narodenia, sam osebe nic nemoze vyjadrit o osobe ktora
sa v nom narodila, to by inak vsetci narodeny v jednom roku boli rovnaki, ci nie????

moirra píše:

Tania píše:

To je zajimave . Karmicke predurceni u 2 a7 neznam, ale moc se tim nezabyvam a tak vim jen o te 8.
Plati to jen pro den a mesic, nebo i rok? Myslim ta 2 a 7?

moirra píše:

Tania píše:

To je zajimave . Karmicke predurceni u 2 a7 neznam, ale moc se tim nezabyvam a tak vim jen o te 8.
Plati to jen pro den a mesic, nebo i rok? Myslim ta 2 a 7?

V roku to nieje s tou 2 a 7 vobec nejake extra dolezite iba ak sa znasobuju 2 a 7 v datume narodenia.

Rok je dolezity len v spojeni z datumom narodenia, sam osebe nic nemoze vyjadrit o osobe ktora
sa v nom narodila, to by inak vsetci narodeny v jednom roku boli rovnaki, ci nie????

7 je karmická (aj a dosť ovplyvňuje osoby, ktoré ju majú v dátume narodenia...
- či nie je tak, že kým prehovoríš, ak ťa niekto nahnevá, narátaj najskôr do 7 a potom povedz?
- či nie je tak, že každých 7 rokov sa obmieňa krv?
- či nie je tak, že ak sa chceme zbaviť nejakého zlozvyku, treba 7 (dní, mesiacov, rokov) si od toho odvykať?

a ešte je toho oveľa viac

Myslím dámy že cantor de Peyrac si zaslúži vlastnú rubriku v postavách

Začneme tým ako Cantor prišiel k menu:

(Joffrey) ..... řekl, že chce, aby dítě, které se narodí, se jmenovalo Cantor, pokud to bude chlapec, a
Clémence, pokud to bude dcera."
Cantor de Marmont, trubadúr z Languedoku, Clémence Isaure, múza básnických soutěží v Toulouse..
Jak to bylo všechno daleko. Jak to všechno bylo neskutečné v těchhle příšerných hodinách,
které prožívala.......


Cantor sa narodil v deň domnelej otcovej popravy.
28. ledna Narozen Cantor de Peyrac

Dátum narodenia sme už rozoberali v časovej osi, a v postavách je aj numerologický rozbor.

„Jak se bude jmenovat, děvenko?"
„Cantor."
„Cantor? To není křesťanské jméno."
„To je mi fuk," řekla Angelika. „Podejte mi mé dítě."
Převzala z rukou porodní báby malou, rudou a ještě vlhkou bytůstku, kterou ta mužatka, jež
ho přijala na téhle smutné zemi, zabalila do kusu špinavého prostěradla.
Den ještě neskončil: ještě neodzvonili liliemi zdobené věžní hodiny Justičního paláce půlnoc
a čarodějovo dítě spatřilo světlo světa.


Joffrey mu vybral jednoznačne správne meno po slávnom trubadúrovi, pretože tento jeho syn zdedil po ňom
hudobný talent.

Pokusila se ovládnout, překonat bolest, která ji zaplavila. Dítě se v ní pohnulo. Když Joffrey
zpíval, doslova nadskočilo, až zasténala bolestí

errnie píše:

som vedela, že to niekde je...
v 6.dieli , str. 185
keď sa stretol Cantor s otcom, Cantor hovorí, že
Príde aj Florimond, lenže neskoršie!

No Cantor mal dar predvídavosti, také menšie bosorácke nadanie podobne ako jeho matka, po ktorej teda nezdedil iba zelené oči (niekde sa o tom hovorí v knihe). Takže niekedy sqa mu miešali sny zo skutočnosťou a potom tomu čo sa vraj má určite stať skalopevne veril. Ale napokon aj Florimondovi sa snívalo že sa stretnú.
Mnohé z nás zažili takéto prorocké sny na vlasnej koži.

Clara píše:

No, já nevím, brát za fakt doufající prohlášení devítiletého chlapce, jehož plánem bylo vypravit se na moře a v každém přístavu zpívat složenou písničku o svém otci, aby ho našel... To se mi nezdá zrovna jako moudré. A zvlášť od muže jako Joffrey de Peyrac. Ale tak zase víme, jak zareagoval na Cantoro naivní a z klepů sebrané prohlášení, že Angelika je královou milenkou, a pokud ještě není, tak se jí brzy stane. A kam to pak vedlo...

To že je Angelika kráľovou milenkou, považoval za samozrejmosť dokonca aj Florimond - otvorene o tom z matkou hovorí
v 4tom aj 5 diely. Také boli časy. Takže by som sa nečudovala keby aj Florimond porozprával po svojom príchode do nového sveta otcovi nejednu tláchaninu. Úbohý Joffrey-Rescator!

errnie píše:

nesmieme zabudnúť, že v tej čase bola iná doba, vojny, križiacke výpravy, od chlapov sa očakávali iné hrdinské činy, očakávalo sa od nich bojovnosť a hlavne dospievali oveľa skôr, v porovnaní s dnešnou dobou, keď 13-ročné deti pokladáme ešte stále za deti, v stredoveku to už boli spoly dospelé deti...

Clara píše:

A o té dospělosti ve třinácti... oni je tak nejspíš chtěli vidět, a ano, souhlasím, že vzhledem k době, byly ty děti určitě vyspělejší, než v naší, ale sotva pochybuju, že většina těch náctiletých, byla schopná dělat stejná uvážlivá rozhodnutí, jako skutečně dospělí té doby. Koneckonců, vidíme jak se Florimond a Cantor chovají při setkání po letech odloučení. Hlavně Cantorovo chování vůči Honorině i Angelice v Novém světě ukazuje, že to s tou dospělostí nebylo zas tak horké. Cantor se choval jako fracek, a to mu bylo patnáct. Stejně se divím, že s ním Joffrey nepromluvil, i když asi byl toho názoru, že si to s Cantorem musí vyříkat Angelika.

V tých časoch sa v skutku považovali v 14 tich už za dospelých. la Vallierka sa stala kráľovou milenkou keď mala 15násť.

Cantor bol však jasný puberťák, čo vidno podľa toho ako strašne na Honorine žiarlil.

A tiež podľa toho ako sa spýtal Angeliky toto:


Cantor doširoka otevřel zelené oči, jako by sbíral veškerou odvahu.
„Mami, chcete poslouchat mého otce ve všem a vždycky?“
Nezatvářila se nad otázkou udiveně.
„Jisté,“ prohlásila, „váš otec je můj manžel a já se musím podřídit jeho vůli.“
„No, dnes ráno to nevypadalo, že byste se mu nějak podřizovala,“ mínil Cantor. „Otec má
silnou vůli a nemá rád protesty. My, Florimond a já, se bojíme, že to skončí špatně a že nás zase
opustíte.“
Angelika při té výčitce skoro zrudla.

Ha ha ha ha

Chudera Angelika! Celý otec! Teda tá prevrátená logika je celkom Rescatorovská (a typicky chlapská)

Takže nie oni opustili ju, ale ona ich!!!!!

Oplatí sa to prečítať si celé, je to rozkošný rozhovor.

Detska logika pomiesana s chlapskou ... tohoto sa dockala prave Angelika, ktora sa kvoli svojim detom predavala ...

Katra píše:

Ako cela ta situacia ako sa Cantor choval k Angelike a Honorine .... urcite to Joffreyovi neuslo a ze by to neprebral s Cantorom ? .... to sa mi zda dost zvlastne

errnie píše:

ono v tomto prípade zrejme platí žiarlivosť syna, to je jedno koľko má rokov, v akej dobe žil, niektorí si matku dajú na piedestál a odpúšťať takéto životné nazvem ich "veci" nie každý dokáže, a to aj v dnešnej dobe....
myslím si že Joffrey naozaj nechal takúto situáciu, nech si to vybavia s Angelikou...

Nuž Errnie, niekde sa píše že Cantor plakával keď ako malý čakali na matku, alebo niečo podobné.
Keďže bol ešte stále pubertiak, žiarlil zrejme aj preto lebo Angelika sa na rozdiel od nich keď boli malí,
Honorine veľmi veľa venovala.

Veď aj Barbe jej po domnelej Cantorovej smrti vyčítala že ho nemala tak rada ako ona.

PS: Ja sa tiež nazdávam, že Joffrey, ktorý už Angeliku medzičasom znovu začal spoznávať,
si bol istý že Angelika to bude z ich mladším synom schopná vybaviť sama.

Katra píše:

Detska logika pomiesana s chlapskou ... tohoto sa dockala prave Angelika, ktora sa kvoli svojim detom predavala ...

Chlapi! Spomínam si že aj Rescatorovi sa zdalo že najv§čšej potupe sa na ňom dopustila podstúpeným znásilnením.

Nedá sa očakávať od detí aby mali toľko životných skúsenosti ako dospelí, ktorí už prežili kus života.

No veď si to napokon vyjasnili. Angelika mu vynadala a Cantor sa na kolenách ospravedlnil.

Jsou však i ženy, které to dítě porodí, vychovají a milují ho a chtějí mu zajistit šťastný život, protože je to dítě. Chápeš? Chápeš to?“ Opakovala: „Chápeš to?“ a upřeně mu hleděla do očí.
Angelika se pak vrátila pohledem k něžnému šumícímu údolí před nimi.
Tím hůř, napadlo ji, jestli neporozumí, jestli je tvrdý jako kámen. Tím hůř pro něj. Ať
odejde, ať se z něj stane člověk bez srdce, tvrdý a nelítostný… Ať odejde. Udělala jsem, co jsem
mohla. Čekala, pak se opovážila na něj znovu pohlédnout. Viděla, že se rty jejího syna chvějí.
„Jestli je to tak,“ řekl Cantor chraplavě, „jestli je to opravdu tak… ach, mami, odpusť, odpusť mi,
nevěděl jsem…“
Padl před ní na kolena, skryl tvář do dlaní a hlasitě se rozplakal.

Tuto vidno že ho to muselo predtým veľmi trápiť že sa k Honorine chová tak nežne.

Angelika si všimla, že Cantor přestal Honorinu provokovat a občas byl na ni dokonce
hodný. Proběhal celé dny, ba i noci po horách se svým malým tmavým rosomákem v patách. Otec
ho nechával. O svých nočních vycházkách pak zajímavě vyprávěl a sliboval Honorině, že ji jednou
vezme v noci s sebou a za úplňku jí ukáže párek vlků s mláďaty.
Byl hovornější, snadněji říkal, co si myslí.

moirra píše:

Katra píše:

Detska logika pomiesana s chlapskou ... tohoto sa dockala prave Angelika, ktora sa kvoli svojim detom predavala ...

Chlapi! Spomínam si že aj Rescatorovi sa zdalo že najv§čšej potupe sa na ňom dopustila podstúpeným znásilnením.

Uznaval ze jeho pocity su postavene na hlavu ale nevedel si pomoct ...

Já si vzpomněla ještě na jednu takovou perličku, která mě praštila do očí v Cantorově pasáži v posledním díle...

A to jak narážel, na Angeličin věk, na to, jak je pořád energická a aktivní, a přitom, když odjížděli z Quebeku do Francie, tak Angelice ještě snad ani nebylo čtyřicet... Tak jakýpak věk, proboha.

Taky je to na hlavu postavené v souvislosti s tím, že si začal madame de Chaulnes. Kdo byl vlastně starší Angelika, nebo ona?

Co mě hodně pobavilo, bylo jak v Novém světě, se Cantor utrhne na Angeliku v Katarunku, a ta ho zleje vědrem vody. U toho jsem se hodně nasmála Chlapec byl evidentně dlouho pryč od svojí matky, když zapomněl, jaká je, a myslel si, že by mu takové chování u ní prošlo.

Vždyť v Nezkrotné Angelice sám Florimond říká, jak před ní měli respekt, a jak se zuby nehty snažili před ní skrývat, co všechno vyváděli, protože oba moc dobře věděli, že by si to pěkně slízli.

Tak tu pasáž, kde Cantor odmítá pomoci Angelice s vědrem, protože to není práce vhodná pro muže si také pamatuji. Jak ho polila mě samozřejmě také pobavilo.
A potom tu část, kde mu vysvětlovala, proč se vlastně Honorina narodila. O tom, že muži ve válkách zabíjejí a ženy jsou znásilňovány, a proto má on a Florimond sestřičku. Už byl dost velký a tak to pochopil. Proto se začal jinak chovat k Honorině.

Co se týče Cantora, tak jsem na něho měla vždycky takový rozporuplný názor. Asi mám vážně raději Florimonda.

Na jednu stranu, se Cantorovo chování člověk snaží pochopit, a na tu druhou ho pěkně štve. Hlavně jsem vžycky kroutila hlavou nad Cantorovým názorem na ženy. Syn Joffreye a Angeliky, a smýšlí o ženách tak pohrdavě.

Není divu, že si chlapec rozuměl s Phillippem...

Když už jsme u toho Phillippa... Jak dal král Angelice dědictví s Plessis-Belliérů s tím, aby ho dala jednomu ze svých synů, vždycky jsem si tak říkala, že by ho spíš nabídla Cantorovi. Koneckonců se vzhledem podobá na muže rodu ze Sancé a tím pádem i tak trochu na Phillippa. Navíc sám Phillipp měl Cantora svým způsobem rád, a osobně si myslím, že za daných okolností by s tím i souhlasil. Vždyť i sama Angelika, měla čas od času problém v Cantorovi vidět Peyraka a Gaskoňce.

Zvlášť, když Florimond jako Joffreyův prvorozený syn a jako jeho dědic je dobře zajištěn.

Teď už jen zbývá otázka, zda k rozhodnutí, co se stane s dědictvím Plessis-Belliérů a komu připadne, už došlo, nebo k němu má teprve přijít. V knize to koneckonců zmíněno nebylo, nebo ano?

Myslim ze Cantorovu povahu ovplyvnili uz okolnosti ked ho Angelika cakala .... co vsetko prezil s nou v jej bruchu

Katra píše:

Myslim ze Cantorovu povahu ovplyvnili uz okolnosti ked ho Angelika cakala .... co vsetko prezil s nou v jej bruchu

Tak to určitě. Florimond byl očekávané dítě, prvorozený a syn. V době těhotenství byla Angelika opečovaná a hýčkaná.
Cantora vlastně čekala za pochodu. Navíc si myslím, že vliv mělo i to, že Florimond rostl do otcovy podoby.

v 7.dieli
Pohlížela na své syny jako na děti, a ne jako na dospívající mladíky.
Nedůvěřovala jim a teď jí Cantor odpovídá na nedůvěru nepřátelstvím zraněného srdce, které nikdo neléčil.S Florimondem to bylo jednodušší. Byl vstřícnější. Měl velkorysejší povahu, nebyl tak tvrdohlavý jako bratr a v královských předpokojích a v lodním podpalubí už leccos zažil.Nezáleželo mu na ničem, jen když dosáhne svého cíle a nebude muset zdolávat přílišné překážky.Byla by přísahala, že má už jisté milostné zkušenosti. Jeho mladší bratr však nebyl tak přizpůsobivý, neměl tutéž šťastnou povahu, bral všechno velice vážně. Angelika si kladla otázku, jestli jednala správně, když se mu nesnažila přiblížit, nebo jestli by ho její zpověď naopak ještě víc
nepopudila.
Jsou věci, které se nedají napravit, ale mohou si přece leccos vysvětlit… mohou se o to pokusit… Teď se Cantor uzavřel do své ulity a ona neví, jak na něj jít, když v ní vidí nepřítele.
moirra, si si všimla, že už "pracujem" aj s českým pdf....????
presne tu je to pekne vysvetlené, Cantor bol tvrdohlavý, narodený v znamení vodnára - a to vôbec nie sú osoby, s ktorými sa žije ľahko, zato Florimond mal južanskú povahu, veselú, rýchlejšie vedel odpustiť...

moirra píše:

PS: Ja sa tiež nazdávam, že Joffrey, ktorý už Angeliku medzičasom znovu začal spoznávať,
si bol istý že Angelika to bude z ich mladším synom schopná vybaviť sama.

a možno si to Joffrey vôbec neuvedomoval, žeby toto mal riešiť, jednak to považoval za svoju vec a nemiešal do toho svojich synov a možno to bral ako hotovú vec, ja som to prijal tak to rešpektujte a vôbec sa nezamýšľal nad nejaým vysvetľovaním...

errnie píše:

v 7.dieli .......................
a možno si to Joffrey vôbec neuvedomoval, žeby toto mal riešiť, jednak to považoval za svoju vec a nemiešal do toho svojich synov a možno to bral ako hotovú vec, ja som to prijal tak to rešpektujte a vôbec sa nezamýšľal nad nejaým vysvetľovaním...

Já si matně vybavuju (možná se ale pletu) jak ve Wapassu otravoval Cantor Honorine, až vyběhl z dolu Joffrey a dělal s dětmi pořádek (hledám to v knize a nemohu to najít). Trochu mám dojem, že měli oba hoši z otce velký respekt a dávali si před ním "majzla."

Veru vybehol .... chlacholil Honorine ale Cantorovi nepovedal nic .....

Clara píše:

Na jednu stranu, se Cantorovo chování člověk snaží pochopit, a na tu druhou ho pěkně štve. Hlavně jsem vžycky kroutila hlavou nad Cantorovým názorem na ženy. Syn Joffreye a Angeliky, a smýšlí o ženách tak pohrdavě.

Když už jsme u toho Phillippa... Jak dal král Angelice dědictví s Plessis-Belliérů s tím, aby ho dala jednomu ze svých synů, vždycky jsem si tak říkala, že by ho spíš nabídla Cantorovi.

Zvlášť, když Florimond jako Joffreyův prvorozený syn a jako jeho dědic je dobře zajištěn.

Teď už jen zbývá otázka, zda k rozhodnutí, co se stane s dědictvím Plessis-Belliérů a komu připadne, už došlo, nebo k němu má teprve přijít. V knize to koneckonců zmíněno nebylo, nebo ano?

Mne sa nezdá že by Cantor zmýšlal o ženách stále pohrdavo, to skôr bola na začiatku iba veľká žiarlivosť na to, ako
nežne sa chovala jeho matka k Honorine. Veď napokon to bol on kto sa ponáhľal zachrániť matku a aj samotnú Honorine
z ohrozenia Diablicou.

Ale súhlasím že je viacej uzavretejší a viac "de Sance", ako jeho otec ktorý je vernou kópiou svojho otca.
Veď dokonca samotný Cantor Florimondovi hovorí "Ty si ako otec"

napriek tomu je aj synom Joffreya de Peyrac: Zdedil po ňom skvelé námornícke schopnosti,
hudobné nadanie a krásny hlas.

Čo sa týka majetku Plessis-Beliere, kým žil Charles-Henri, bol on jediným dedičom. Spomína sa to v 5 diely.
Avšak či vrátil Kráľ Angelike aj majetky po Filipovi, keď vrátil majetky Joffreyovi de Peyrac, to je otázka.
Musím sa na to pozrieť.

Z právnickej stránky vtedajšej doby, Angelika vlastne nebola za Filipa právoplatne vydatá, pretože iba slobodná alebo
vdova sa môže znovu právoplatne vydať. A ona de facto nebola ani jedno ani druhé.
Myslím že ak by Filip ešte žil, bolo by toto "dvojmanželstvo" pekným orieškom aj pre spoločnosť Sviatosti oltárnej.

A je celkom jasné že Florimond je miláčik , pretože je celkom Joffreyovou kópiou. Vzhľadom aj povahou.

Ale mám rada aj Cantora. malý odvážny trubadúr,
ktorý sa z Gitarou vybral na more hľadať svojho legendárneho otca.

Tereza píše:

errnie píše:

v 7.dieli .......................
a možno si to Joffrey vôbec neuvedomoval, žeby toto mal riešiť, jednak to považoval za svoju vec a nemiešal do toho svojich synov a možno to bral ako hotovú vec, ja som to prijal tak to rešpektujte a vôbec sa nezamýšľal nad nejaým vysvetľovaním...

Já si matně vybavuju (možná se ale pletu) jak ve Wapassu otravoval Cantor Honorine, až vyběhl z dolu Joffrey a dělal s dětmi pořádek (hledám to v knize a nemohu to najít). Trochu mám dojem, že měli oba hoši z otce velký respekt a dávali si před ním "majzla."

Ano, v knihe sa píše že obaja chlapci mali pred otcom veľký rešpekt, a že vôbec nesklamal ich idealizované
predstavy o tomto legendárnom mužovi.
Errnie, našla si skvelý úryvok!

Katra píše:

Veru vybehol .... chlacholil Honorine ale Cantorovi nepovedal nic .....

Ano, tuto situácia eskalovala:

Dnes ráno si ji vzal Cantor znovu na mušku, a ona se na něj znovu vrhla se zaťatými pěstmi
a křičela tak, že se sám Joffrey de Peyrac vyběhl podívat, co se děje.
„O co jde?“
„Všichni chtějí, abych umřela,“ žalovala Honorina v slzách, „a já nemám ani zbraň, abych
se mohla bránit.“
Hrabě si klekl k dítěti. Dlaní jí setřel slzy a slíbil jí, že když přestane plakat, udělá pistoli jen
pro ni. Bude z ní moct střílet a stříbrnou pažbu může používat jako tomahavk. Vzal ji za ruku
a zamířili spolu do dílny.
Angelika se obrátila ke Cantorovi, který zamračeně scénu sledoval.
„Dej už jí pokoj s tím Starcem. Když ho nevidí, tak ho nevidí. Ponižuješ ji jen pro vlastní
potěšení.“
„Je hloupá a líná.“
„Ale vždyť jsou jí teprve čtyři roky. Kdy už dostaneš rozum, Cantore? Je pod tvou úroveň
hádat se s tak malým dítětem.“
„Všichni ji rozmazlujete a lísáte se k ní,“ tvrdě odsekl Cantor.
Obrátil se k odchodu, ale ještě procedil mezi zuby:
„Jen ať si vás ten bastard klidně všechny zotročí. Mě ale vynechte!“
Angelice zatrnulo u srdce. Byla jediná, kdo ta slova zaslechl, a taky jí byla určena

No ja sa Cantorovi nečudujem ,že považoval svoju matku za šlapku lebo vo svojej podstate bola eskortná spoločníčka s licenciou . Čo bola väčšina šlachtičných v tej dobe . A ngelikiným a Cantorovým poblémom bolo to že mali rovnaké povahy . Kvôli tomu mal Jofrey slabost pre Cantora pretože si bol vedomý ,že ked sa narodil tak nebol pri ňom

suhana@azet.sk píše:

No ja sa Cantorovi nečudujem ,že považoval svoju matku za šlapku lebo vo svojej podstate bola eskortná spoločníčka s licenciou . Čo bola väčšina šlachtičných v tej dobe . A ngelikiným a Cantorovým poblémom bolo to že mali rovnaké povahy . Kvôli tomu mal Jofrey slabost pre Cantora pretože si bol vedomý ,že ked sa narodil tak nebol pri ňom

neviem prečo,ale akosi sa mi zdá že si čítala celkom iné knihy ako my

Dnes má Cantor de Peyrac narodeniny.



Narodil sa 28.01.1661 v deň domnelej popravy jeho otca.


Kto si che osviežiť v pamäti ak osme sa k tomu dopracovali, a overili to podľa viacerých vydaní v rôznych jazykoch,
môže si prečítať našu diskusiu k časovej osi:
Presne tu sme sa o tom bavili:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... tor#p12903

myslím že Fantina to skvele zhrnula:

fantina píše:

Každopádně Cantor se narodil v den Joffreyovy popravy, o tom jsem nikdy nepochybovala.
Když se A. navečer probrala z mdlob u řezníka, tak jí řeznice říkala, že hranice už dohořela a že tělo bylo spálené až ve dvě odpoledne. Pak se A. vrací do Templu a cestou, po rozhovoru s abbém, začala rodit a nechala se odvést do nemocnice. Dál to je, jak už citovala errnie, jen v českém překladu je to trošičku jinak: „Den ještě neskončil: ještě neodzvonili liliemi zdobené věžní hodiny Justičního paláce půlnoc a čarodějovo dítě spatřilo světlo světa.“

Pak ale následují trochu počty, které mě vedou k jinému datu, než je 31.1.
„Angelika zůstala v nemocnici jen čtyři dny.“ Ještě si ale nechává vyprat šaty, které taky musely chvíli schnout, takže bych řekla, že odešla „pátý“ den ráno. Pak se vrací do Templu a píše se:
„Kolem ní procházeli lidé se svíčkami. Z domů se linula vůně teplých palačinek. Řekla si, že musí být 2. února (Februára).“
Takže, když 2.2. beru jako den, kdy odešla, čili ne včetně, a odečtu čtyři celé dny, které tam musela přetrpět, tak mi vychází, že se Cantor narodil 28.1.1661 před půlnocí.

Na CANTOROVE NARODENINY pridávam koláž z dvoch ruských objavov
a úryvok z knihy:

Malý trubadúr Cantor, ktorý sa vybral do sveta hľadať svojho legendárneho otca:

+



Florimond se zatvářil záhadně, a aby ji trochu napnul (...)
Byli jsme šťastní a hrdí, že to byl náš otec a že těm darebákům unikl…
Pak si Cantor vzal do hlavy, že vyrazí na moře a najde ho.“
„Proč na moře?“
„Protože je to hrozně daleko,“ mávl neurčitě rukou.
Bylo zřejmé, že v jeho očích je moře cosi, o čem nemá přesnou představu, za ním se však
otevírá zelený ráj, kde se všechny sny stávají skutečností, a Angelika mu rozuměla.
„Cantor složil píseň,“ pokračoval Florimond. „Už si slova přesně nepamatuju, ale bylo to
moc krásné. O našem otci. Říkával: Budu tu píseň všude zpívat a určitě potkám lidi, kteří ho podle ní poznají a řeknou mi, kde je…“
Angelice se stáhlo hrdlo a oči se zalily slzami. V duchu si představovala, jak její dva synové
vymýšlejí neuvěřitelnou odyseu malého trubadúra, jenž pátrá po muži z legendy.
„Já s ním nesouhlasil,“ pokračoval Florimond. „Mně se nechtělo odjíždět, protože se mi ve
Versailles líbilo. Plavbou po moři člověk moc kariéru neudělá, že? Cantor odjel. Vždycky dosáhne toho, co chce. I Barbe to říká: Ten když si něco vezme do hlavy, je horší než jeho matka…

Mami, myslíte, že otce našel?“
Angelika ho mlčky hladila po vlasech. Neměla odvahu mu znovu opakovat, že je Cantor mrtvý, že zaplatil životem jako Artušovi rytíři kulatého stolu, kteří se vydali za přeludem. Ubohý malý rytíř. Ubohý malý trubadúr. Jeho uzavřený obličej se sevřenými rty se jí mihl před očima, jako by plul ve smaragdově průzračném nevyzpytatelném moři. Voda byla stejně hluboká jako jeho zasněný pohled.
„Díky té písni,“ šeptal Florimond, nehodlající se vzdát své představy.

Co se Cantora týče, tak při čtení posledních dílů mne naopak velmi zaujal - to, jak oslovil svoji budoucí milenku mne velmi pobavilo - a coby ženu 30+ i mírně vzrušilo (no fakt, takovýhle kompliment od mladého pohledného chlapce by mě vážně potěšil! ), nemluvě o tom, že jí byl (zcela v intencích filozofie svého otce) věrný a oddaný.

Florimond je - jak tu bylo mnohokrát psáno - sluníčko, usměvavý, milý, získává přátele zdánlivě bez nějaké snahy... Cantor je oproti němu více uzavřený, nemluvný, ale nemám ho kvůli tomu méně ráda. Dokonce, kdyby mi někdo řekl, ať si mezi oběma Angeličinými syny vyberu, dám raději fant, protože je mám ráda oba . Je fakt, že jeho spratkovské chování v Americe nevzbuzuje mnoho sympatií, na druhou stranu jsou jeho pohnutky velmi dobře popsány. Matku viděl naposledy jako mladý kluk, neprožil s ní dost významný úsek života, nějakým způsobem si ji třeba zidealizoval, a pak zjistil, že reálná Angelika mu do té představy ultra nezapadá. Současně nevnímal kupu věcí, které Florimond ano (Dvůr zázraků, čokoládové období), a uvědomoval si až pozdější okamžiky společného života. Do toho vyrůstal mezi samými muži, takže nějaká mateřská autorita u něj nehrála roli, natož v okamžiku, kdy si sám o sobě myslel, jak je hrozně dospělý a životem otřískaný .

O tom, že to ve finále není žádný prevít svědčí i to, že odhodil klackovité chování a chytil se za nos. Za mne je jedna z nejdojemnějších scén ta, kdy se vrací s Honorine do Wapassu. Obzvlášť, když si to člověk celé vizuálně představí - poloslepá, poďobaná holčička, oškubaná jako kuře, našli se s bratrem, který jí šel po stopě a konečně pokořil Ďáblici... společně sami dva putují divočinou, a pak:

Šel dál a před očima se mu otevřel další výhled do krajiny. Byl tak ohromený a před očima se mu tmělo, že hned nezahlédl starou
pevnost choulící se pod skálou, kterou přece znal: vždyť v ní strávil celou zimu. Pomalu rozeznal pohybující se lidské postavy. Přece jen
jsou tu lidé, pomyslel si.
Nějaká žena! Matka! Ano. Je to ona! Znovu se nadechl, ale po prožitém strachu se mu podlomily nohy.
Honorina mu vytrhla ruku a vrhla se na okraj útesu. "Nespadni," volal na ni zděšeně.
Ale směšný malý Irokéz s podobaným obličejíkem rozzářeným radostí vztáhl ruce ke slunci:
"Cantore, vidím ho! Já ho vidím!"
"Koho vidíš?"
"Starce v hoře. Vidím ho. Konečně ho vidím."

Ach ty obrázky jsou moc povedené, super žes je našla, Moirro!

dauphine píše:

Ach ty obrázky jsou moc povedené, super žes je našla, Moirro!

no mne tie obrázky tiež tak trochu pripomenuli moju obľúbenú fikciu od teba, kde išli
Cantor s Rescatorom oneskorene oslavovať narodeniny ... +

už som ju čítala viackrát, a vždy mám po prečítaní chuť sadnúť okamžite do lietadla a odletieť na Milos


pre tých čo ešte nečítali je to posledná fikcia na tomto vlákne:

Neočekávaný výlet
, aneb co se dělo poté, co si pan Rescator uvědomil, že zapomněl oslavit narozeniny svého syna

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=8&t=411

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Tento příběh se odehrává v roce 1686, a Cantor opustil paní de Chaulnes a zamířil do Kanady v r.1681, takže předpokládám, že se za těch pět let poohlédl po nějaké jiné dámě. Žárlivou scénku předešlé milenky, která se ho domáhá zpět, jsem si docela dobře dovedla představit

To bychom mohly dát jako "otázku do pranice" ke Cantorovi do sekce Postav.

Tereza píše:

Kapitola 10 :
A tady jsem narazila na okamžik, který mě opět přivedl k jiné názorové myšlence, než jakou zastává Moirra - a to je otázka, jestli byl Joffrey, žijící toho času už několik let za oceánem, opravdu takový boháč (což jsme tady již sáhodlouze rozebíraly). Cantor se dozvídá o nebezpečí, které hrozí matce a sestře a u paní de Chaulnes prosí o peníze? Je to Peyrac, je v Paříži a potřebuje prachy na cestu od milenky? Tohle jsem prostě "nepobrala."

Moc si to už nevybavuji, ale nebylo to proto, že ho trápil čas? Než by oběhal nějaké věřitele či správce majetku, odplula by mu loď, nestíhal by zasáhnout bezprostředně...

No myslím že to naozaj patrí sem a sú to hneď dve otázky do pranice

ja som tiež názoru že sa nechcel zdržovať ale okamžite vydať na cestu ,
takže jednoducho zvolil najrýchlejší spôsob ako sa okamžite dostať k peniazom aký sa ponúkal ...

- musíme totižto rozmýšľať v kontexte bankovníctva 17 storočia ....
vtedy asi výbery z banky alebo iné rýchlejšie si zadováženie väčšieho množstva peňazí, i keď vlastných,
fungovalo istotne oveľa pomalšie ako dnes keď má človek pobočky svojej banky všade
a vďaka bankovej spolupráci si môže vybrať z bankomatov na každom rohu

mimi píše: *

28 srp 2016, 17:49

Tak tu pasáž, kde Cantor odmítá pomoci Angelice s vědrem, protože to není práce vhodná pro muže si také pamatuji. Jak ho polila mě samozřejmě také pobavilo.

No to je úplne skvelá pasáž. Pre tých čo majú alebo mali deti v puberte určite zábavná - a tí čo ešte len budú mať sa majú na čo tešiť.

Šla ke studni pro vodu: dřevěný okov se železnými pláty byl těžký, a tak zavolala na Cantora, stojícího opodál.
„Pomohl bys mi, chlapče?“
Arogantně jí odsekl:
„Za koho mě máte? To je přece ženská práce.“
Angelika cítila, jak bledne. Chytla vědro a vychrstla mu jeho obsah na hlavu.
„Aby sis zchladil tu bojovnost. To už jsi tak slavný, že nemůžeš pomoct matce s těžkým břemenem?“
Hlučně zavěsila vědro na řetěz a znovu ho spouštěla do studny. Vztekle přitom svírala rty. Cantor byl mokrý od hlavy k patě a v očích mu hrozivě blýsklo. Ale Angelika neuhnula pohledem. Výměna stejně zelených a vzteklých pohledů nesmírně pobavila starého Eloi Macolleta, jediného svědka scény. Přistoupil blíž a šklebil se bezzubými ústy.
„Bravo. Mládež je třeba vychovávat.“
Znovu se seběhli Indiáni, kteří neměli co dělat, a při pohledu na promočeného mladíka se rozesmáli. Hlasitě komentovali to, co z dálky zahlédli, těsně obklopili Angeliku a znovu se pobaveně chechtali, jako by byla tím nejsměšnějším tvorem na světě… Stáli tak blízko, že do ní málem vráželi a ona taktak že nepustila vědro a nespadla do studny za ním.
„Zpátky, zpátky,“ hulákal Macollet a nemilosrdně je odstrkoval. „Já vám pomůžu, krásná dámo. Mám rád rázné ženy. Ach, ta dnešní mládež… Zaslouží si za vyučenou, že? Nevidí si na špičku nosu. Já vám to vědro odnesu. Není žádná hanba pomoct dámě, jako jste vy. A to jsem zasloužilejší válečník než ten holobrádek.“
„Jen si hrajte na galantního,“ křičel Cantor a hlas se mu třásl vzteky. „Vy mě tak budete učit zdvořilosti. Sám neumíte ani smeknout před dámou, ba dokonce ani na mši. Moc dobře jsem si vás dneska ráno všiml, když důstojný pán četl kázání.“
„Nech mou čepici čepicí,“ odsekl stařík. „Jestli ti to udělá radost, klidně ji sundám, chlapečku.“
„Ach, jen to ne,“ vykřikli jednohlasně L’Aubigniére a Perrot, kteří šli kolem, a vrhli se na něho, aby ho zadrželi. „Nedívejte se, madame. Má tu nejstrašnější lebku v Nové Francii.“
„V mládí ho skalpovali,“ vysvětloval Perrot.
„U Montrealu,“ upřesnil hrdě stařík.

Canto a jeho priateľ rosomák Wolverines, ktorý zohral v príbehoch Peyracovcov dôležitú úlohu (nechcem aby tu bol spoiler)

Zavyla liška. Jakési těžké, ale pružné zvíře se mihlo v trávě za ní. Byl to Cantorův rosomák.
Angelika na chvíli zahlédla svit jeho vypoulených očí, bezděky krutých, které jako by ji zkoumaly. (...)

Adhemar se neustále vyděšeně rozhlížel.
„Někdo nás sleduje,“ děsil se.
Zastavili se, a aby ho uklidnili, všichni se pozorně zaposlouchali.
„To je Wolverines, můj rosomák,“ řekl konečně Cantor.
A vtom se zvíře vynořilo z porostu pod jejich nohama napjaté jako ke skoku a natahovalo k nim malou šklebící se ďábelskou tlamičku s vyceněnými ostrými zuby.
Cantor pohlédl na Adhemara a rozesmál se.
„Co… co to je za mrchu?“
„To je rosomák a zaživa tě sežere.“
„Vždyť to zvíře je velký jako beran,“ hudral voják.
Od té chvíle se neustále otáčel a přesvědčoval se, jestli je Wolverines sleduje, a zlomyslné zvíře se o něj občas otřelo, až nadskočil.
„Jestli si myslíte, že jít s tímhle v patách je nějaká legrace, tak to se pletete.“
Všichni se smáli a malá Rose-Ann se bavila jako nikdy.



Vďake skupine Olympic máme ku Cantorovmu rosomákovi aj soundtrack.

https://www.youtube.com/watch?v=zbdpwKt4eno

Takto zviera vyzerá v skutočnosti, a fakt vyzerá ako keby nosil masku, ako niekde píše pani AG:

7 mesačný:

Vznešený mistr vlastnoručně namazal Cantora mastí a slíbil, že během týdne vyrážka zmizí.
Jeho předpověď se ukázala správná: strupy opadaly a objevil se buclatý a klidný chlapeček s bílou
pletí a kaštanovými vlásky, které se krásně kroutily; byl zdravý jako buk. (...)Cantor vypadal jako cherubínek z holandských obrazů. (...) Cantor cucal kuřecí kost, kterou sebral v kuchyni, spokojeně si broukal a hrál si s nožičkou.....

9 mesačný:

A Cantor? Ten se od rána bavil tím, že se snažil vyklouznout z plínek, do nichž ho Rosina, ostatně dost nešikovně, zabalila. Uložila ho do koše, ale zanedlouho stál nahý jako andělíček a snažil se dostat z koše a chytat oheň.„O dítě se nikdo nestaral,“ prohlásila starostlivá Barbe. „Jestlipak ho vázali do zavinovačky, jak se to má? Aby nebyl křivý, dokonce by mohl být i hrbatý.“
„Vypadá spíš až příliš vyvinutý na devítiměsíční dítě,“ řekla Angelika, která obdivovala buclatý zadeček mladšího synka. Ale Barbe se neuklidnila. Cantorova volnost pohybují dělala starosti.

Moirro, nádherný obrázek!

Moirro, přidávám potlesk za skvělý obrázek.

Andilek

Necupuje ten andílek na obrázku nějaké noviny??

PenelopaW píše: *

31 led 2022, 12:40

Necupuje ten andílek na obrázku nějaké noviny??

Mne už zasa pracuje fantázia: že by Angelika dala Cantorovi na hranie roztrhať v hostinci noviny La Gazette de France , ktoré v tom období vychádzali dva krát do týždňa a písalo sa tam hlavne o diani u dvora?
Povedzme že si ich tam zabudol niekto z hostí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/La_Gazette_(Francie)

moirra píše: *

31 led 2022, 19:21

PenelopaW píše: *

31 led 2022, 12:40

Necupuje ten andílek na obrázku nějaké noviny??

Mne už zasa pracuje fantázia: že by Angelika dala Cantorovi na hranie roztrhať v hostinci noviny La Gazette de France , ktoré v tom období vychádzali dva krát do týždňa a písalo sa tam hlavne o diani u dvora?
Povedzme že si ich tam zabudol niekto z hostí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/La_Gazette_(Francie)

Taky mne napadly La Gazette . Hlavně v souvislosti, jak jsme jednou spekulovaly, zda právě z tohoto plátku Rescator nemohl získávat informace o své milé . Možná ho na ten nápad navedl právě jeho mladší syn, když tatínkovi vyprávěl, kterak si jako dítko rád hrál s denním tiskem?

PenelopaW píše: *

31 led 2022, 20:32

Taky mne napadly La Gazette . Hlavně v souvislosti, jak jsme jednou spekulovaly, zda právě z tohoto plátku Rescator nemohl získávat informace o své milé . Možná ho na ten nápad navedl právě jeho mladší syn, když tatínkovi vyprávěl, kterak si jako dítko rád hrál s denním tiskem?

Nuž ako 9 mesačný si s toho moc nezapamätal ... ja som iba v mojej fantázii podozrievala Angeliku že keď niekto tie noviny tam zabudol hodila ich zo zúrivosti do kúta lebo o dvore v tom čase nechcela ani len počuť... z úryvku vyplýva že Cantor sa hrával pri kozube... tak možno nimi chcela podkúriť

vysvetlenie prečo Rescator odoberal okrem iných aj Francúzske periodika, som už kedysi dávno hodila do fikce Kráľovstva Francúzskeho. Podľa mojej tam opísanej skutkovej podstaty, to bolo hlavne kvoli obchodom ktorými sa zaoberal v Stredomorí - musel mať jednoducho prehľad o všetkom - a to že si tam potom sem tam nechtiac musel prečítať aj niečo o svojej ženuške... tomu sa dalo ťažko vyhnúť... ibaže by poverail Kouassi-bu ako som už vtedy spomenula aby skôr ako mu noviny prinesie nožničkami vystrihal všetky zmienky o hi-hi

Precious píše: *

12 pro 2022, 12:27

moirra píše: *

08 pro 2022, 12:29

A milá Precious, to nebolo 6 rokov, ale presne 5 rokov. Podľa toho kedy sa narodil Charles-Henri, musela byť svadba Filipa a Angeliky na JAR 1666 (pretože v júni toho istého roku vplávala pani du Plessis bez pozvania do Versaillských záhrad) a Joffreya "upálili" koncom Januára 1661

No nežmurkaj tu na mňa, Moirra, ja nie som tá, ktorá napísala, že Joffrey si v liste od posla prečítal, že Angelika je vydatá za maršala du Plessis-Belliére a má s ním syna - ktorý, ako vieme, sa narodil začiatkom roku 1667

Ale AG to má s rokmi veľmi voľne (kvôli tomu ani nepozerám do časovej osi, lebo ma to irituje ). Napríklad vtedy, keď si v čase okolo narodenia Charlesa-Henriho Angelika pomyslela, že Cantor je na chlapca, ktorý ešte nemá osem rokov, veľmi veľký... a pritom mal chudák Cantor presne šesť... Alebo tvrdenie, že "umrel", keď mal deväť, pričom mal sedem a pol či dokonca o rok menej? (Čítala som "Angeliku a kráľa" len nedávno, ale ani za boha si neviem spomenúť, či Cantor odišiel na more a "umrel" v lete toho roku, ako sa narodil Charles-Henri alebo až neskôr. Pamätám si len to, že v čase Cantorovej "smrti" bol Charles-Herni ešte bábätko, takže Cantor mal maximálne sedem, sedem a pol.)

Aby som to pomotala ešte viacej zlomyseľne pripomeniem že Angelika v prvom Nemeckom vydaní vpochodovala do Versailles nie v roku 1666 (všimnime si to diabolské trojčíslie ) ale v roku 1667 ...

buď to bol tlačiarensky škriatok alebo si pani AG pri písaní ďalšieho dielu uvedomila že v roku 1667 by už Filip mal byť an bojisku a že vo Versailles by v júni 1667 kráľa nenašla

musíme si ešte raz uvedomiť že (podľa jej vlastných slov aj slov jej dcéry) písala rukou a neobzerala sa dozadu - to znamená mala poznámky ale nečítala spätne čo už napísala predtým - a teda klobúk dolu že má ajtak 90percentnú kvotu v dátumoch

a teraz k tomu CANTOROVI:

ja si označujem v PDF znakom @ všetky dátumy - presne ako sa striedajú ročné obdobia
keď si potom na poznámky zapnem filter vidím všetky časové údaje ktoré pani AG v knihe uviedla

Tretí diel - teda jeho prvá časť - ANGELIKA A KRÁL I - začína letom pokračuje zimou potom je znovu jaro a leto a končí sa neskorou jeseňou ... čiže sa ťahá približne 2 roky

Angelika o veku svojich synov jednoznačne v 3 diely odpovedá tuto, ono by tie údaje zapadali do seba perfektne keby bola Angelika vkráčala do Versailles v lete 1667, tak ako to je v pôvodnom najstaršom nemeckom vydaní:

Citovat:

Angelika se hluboce uklonila, a pak ještě jednou, když vycházela z královy pracovny.
Jeho Veličenstvo poznamenalo na rozloučenou:
„Myslím, že máte syny? Jsou už ve věku, kdy mohou sloužit u královského dvora?“
„Jsou ještě malí, Sire. Sedm a devět let.“
„Jsou stejně staří jako následník trůnu. Brzy ho zbavím nadvlády žen a předám
vychovatelům. Chtěl bych mu najít společníky, kteří by si s ním hráli a trochu ho rozptýlili.
Představte nám je.“

kedže bola zima keď to hovorí správne mala byť zima 1667-1668

Angeliku však udivil předevšim Cantor: byl v sedmi letech stejně vysoky jako jeho starši bratr,
přestože i ten byl pořadně urostly. Bratři si teměř vůbec nebyli podobni. Stejne měli jen bohate
kučerave vlasy – Florimond černe, Cantor světle kaštanove. Florimond byl ditě jihu s teplyma a živyma očima, Cantorovy zelene oči připominaly anděliku @ @ @ 1668

no toto bolo povedané v zime čiže to mal byť prelom rokov 1667 a 1668 - kedy už v podstate prichádzali Cantor a Florimond presne k uvedenému veku

o kúsok ďalej sa píše o kráľovom prvorodenom synovi, Dauphinovi:

Brzy přijde čas, kdy se dostane do rukou přísných vychovatelů a bude se muset podrobit pravidlům etikety, jež spoutá každý jeho dětský krok. Následník byl silný chlapeček s neustále trochu pootevřenými ústy, protože měl – jak tvrdila jeho vychovatelka – často rýmu. Už teď, v šesti a půl letech, dělal při své průměrné inteligenci dojem, že se v obtížné roli syna Ludvíka XIV. necítí ve své kůži. Ten postoj si uchoval celý život. zima 1667-1668

mohla by som ešte uviesť hromadu ukážok - ktoré dokazujú že ak by bola Angelika vkráčala do Versailles v roku 1667 - všetko by zrejme bolo správne

možno to už celé mala napísané keď tam niekto pomenil dátumy, a vôbec nechcem vedieť čo všetko jej zasa povyškrtávali

pripomínam že z nejakého šialeného dôvodu sa dátum kedy do mesiaca po Joffreyovom "upálení" uštvali démoni mnícha Bechera v češtine objavuje koncom marca - kým v pôvodných knihách je SPRÁVNE posledný Februárový deň

Moirra, ďakujem ti za neochvejnú prácu s dátumami. Ako som už písala, ja sa do toho veľmi nepúšťam, lebo ma to len pletie a frustruje. Určila som si pár pevných bodov, ktoré môžu - ale nemusia - sedieť s tým, ako to zamýšľala AG, a viac nepátram. Povedala som si napr. že Angelika prvýkrát ovdovie vo veku 21 rokov, po piatich rokoch sa vydá za Filipa, po desiatich odchádza do Stredomoria, po pätnástich sa stretáva s Rescatorom v La Rochelle. To mi stačí na to, aby som bola spokojná

Ináč toto, čo ma napadlo nedávno, možno patrí skôr do diskusie na tému Angelika a jej deti, ale nedá mi: Trochu ma zarazilo, keď v siedmom dieli v Novom svete si A uvedomí, že Cantor neznáša Honorine a že sa s ním musí o tom porozprávať. Ako si hodila mincou, aby sa rozhodla, či sa s ním porozpráva alebo ho pošle preč. Akože, to naozaj? Nevidela si syna x rokov, myslela si, že je mŕtvy a ona ho bola ochotná poslať od seba preč? Len preto, že nemal rád jej miláčika Honorine? Alebo sa naozaj tak bála toho rozhovoru? Priznať, že bola obeťou násilia? Na jednej strane A hovorí, že jej synovia sú už dospelí muži, potom to zvrtne a považuje Cantora len za dieťa, ktorému sa musí všetko vysvetliť... Ale dobre, bolo to potrebné pre zápletku, ale udivilo ma to. Na druhej strane, zas to vo mne len utvrdilo názor, že A preferuje Honorine nad všetky svoje ostatné deti (kto ma poznáte, viete, že Honorine neznášam).

Precious píše: *

29 pro 2022, 09:25

Moirra, ďakujem ti za neochvejnú prácu s dátumami. Ako som už písala, ja sa do toho veľmi nepúšťam, lebo ma to len pletie a frustruje. Určila som si pár pevných bodov, ktoré môžu - ale nemusia - sedieť s tým, ako to zamýšľala AG, a viac nepátram. Povedala som si napr. že Angelika prvýkrát ovdovie vo veku 21 rokov, po piatich rokoch sa vydá za Filipa, po desiatich odchádza do Stredomoria, po pätnástich sa stretáva s Rescatorom v La Rochelle. To mi stačí na to, aby som bola spokojná

jasne chápem ale aj odpovedám na to že si hovorila že pani AG má tie dátumy zle - a ja si dovolujem tvrdiť že nemá - ak sa nebudeme hrať na presné mesiace - tj. že Cantor ešte celkom nenaplnil sedem rokov keď vyplával na more - ale dohvie ako to majú nastavené Francúzi - možno vravia keď niekto má skoro sedem že má už sedem - tak ak osa u nás vraví že bdue mať sedem keď sa už blížia narodeniny

pridám PDF do prílohy ktoré krásne ukazuje že to má dobre - neisu v nej všetky mnou označené dárumy ale stačí to na to aby človek videl ako sa striedajú ročné sezóny, koľko rokov mali Cantor a Florimond a kedy zomrel Filip

Nuž tie knihy sú tak rozsiahle - a ja ja so msa v tom strácala kým som nevymyslela ten pdfkový systém - ono to človeku dôjde že to má pani AG s tými dátumami zväčšej časti dobre až vtedy keď si to spraví systémom označenia si mesiacov ročných období a historických udalostí, ako to mám spravené ja v pdf. Teraz prednedávnom som prišla na to ako som sa na tú prvú časť 3tieho dielu pozrela že to vštko pekne vychádza.

Tá neochvejná práca s dátumami má umňa svoje dôvody: Zaujímalo ma aké historické udalosti pani AG opisuje - a popri tom som s prekvapením zistila, že ako ináč, keďže v tom čase neexistovala fotografia, si pani AG pri opisocjh poslúžila starými obrazmi. Pripomínam že neexistoval internet - to znamená že musela prelistovať knihy s reprodukciami a navštevovať múzea. Keďže viem koľko práce a rešerší vyžaduje písanie historicky autentických vecí - musím znovu povedať: Klobúk dolu. pracovala podobne ako Dumas, ona však mala na rešeršovanie iba pána Golona, kdežto Dumas mal v časoch keď už bol slávnejší celý rešeršovací tím. Hľa načo je to napríklad dobré, zistila som presný dátum úmrtia Filipa du Plessis a pridala tam aj časovú osu:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 472#p31472


--------------------------------------

PS: ako by som vôbec mohla písať fikcie keby som v kontexte dátumov a historických udalostí nevedela kde sa nachádzam?

napríklad nikto síce nekomentoval Rescatorove ekonomické rozpravy z mojej posledenj fikcie - ale ja som sa poriadne zapotila pri rešeršovaní toho čo sa po finančnej stránke dialo v tej dobe v Stredomorí - halvne okolo zlata a striebra

inak človek sa toho pri tom rešeršovaní nesmierne veľa naučí

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

Ms_Rescator píše: *

24 čer 2024, 11:13

Do bostonské loděnice připlul trojstěžník ve značně pochroumaném stavu. Pestře oblečená posádka s opálenými tvářemi a zvláštním přízvukem sice nevzbudila v puritánském přístavu šok, bostoňané už viděli připouvat různé lodě, avšak pozdvižené obočí si od těch upjatých protestantů přece jen vysloužila. Když ale pochopili, že jsou domělí piráti mírumilovní a dokonce platí dobrou měnou, neměli dalších otázek.

moirra píše: *

06 črc 2024, 15:19

prosím ťa neber to ako kritiku, skôr ako námet na spoločnú úvahu, ja som to s kníh pochopila tak že najskôr bol v Karibiku a až po čase sa zjavil v Bostone - takže v tom prípade by bol Cantor býval v karibiku na začiatku s ním. Ale možno sa mýlim.

To je rozhodně věc k zamyšlení a nevyvracím jí, možná máš pravdu. Popravdě, já vycházela z tohohle citátu:
Na té záležitosti mě spíš udivuje to, že oni důvěřovali mně: Připlul jsem z Orientu na starém trojstěžníku, poškozeném bouřemi a pirátskými bitkami.
To na mě působí, jakoby doplul rovnou z Evropy do Bostonu, ale samozřejmě nic to nedokazuje.
A vidíš, já z tebe měla pocit, že jak jsi vždycky brojila proti tomu, aby byl Cantor v Karibiku (protože to bylo nebezpečné), tak bys ho tam nechtěla vidět. Zvlášť ne hned na začátku, když to ještě muselo být divoké. Na druhou stranu Joffrey by si situaci zřejmě ohlídal, to by záleželo, jak by se celý ten příběh detailně rozepsal... Takže proč ne. Ostatně víme, že Cantor v Karibiku určitě byl, zmiňuje se to v 8. díle. Já se tomu trochu elegantně vyhnula jen náznaky.

No ja si myslím že najskôr bol v Karibiku aj s Cantorom ale potom si povedal že to je nebezpečné a tiež že asi nebude dobré dávať ho tam do školy a rozhodol sa pre Harvard.

CANTOR bol definitívne schopný námorník a kapitán a Joffrey bol naňho očividne hrdý.


Hrabě de Peyrac ukázal na cosi na obzoru.
Zvedl dalekohled a přiložil si ho k oku. .
"To je určitě on," zabručel.
Už víc než hodinu sem mířila z volného moře plachetnice a čekala na příhodnou chvíli, aby se dostala do přístavu.
Právě teď vplula do rejdy. Malá široká jachta, která bezpečně seděla na vlnách.
"Rochellan," vyskočila radostně Angelika.
Ambroisine na ni udiveně pohlédla.
Markýz Vytáhl z kapsy vyšívané vesty pozlacené kukátko. Jeho zamračená tvář se vyjasnila.
"A kdo je ten nádherný'mladík na přídi?" vykřikl nadšeně.
"To je kapitán," odpověděl Peyrac. "A současně náš syn Cantor."
"Kolik je mu let?"
"Šestnáct."
"Je tak dobrý námořník jako Alexandre?"
"To doufám."

Tereza píše: *

12 črc 2024, 11:37

Mám ty tři chlapy opravdu ráda, ale za Angeliku se mě jako matku dvou synů dotklo, že na ni zatím nepřišla řeč. Stačilo říct jen takové obyčejné...."škoda, že tu s námi není matka......"........"je mi líto, že se toho vaše matka nedočkala....." Měla to být jedna z prvních reakcí, kterou bych jako máma čekala.
Ach, ti muži.....

No ja si myslím že Joffrey bol dobrý psychológ a nechcel do toho rýpať, keďže bol presvedčený že Angelika je mrtva,
a čakal kým sa Florimond sám rozhovorí. Pričom ma aj napadá že Cantorovi musel o Angelike a jej smrti vravieť on sám,
alebo si myslíte že mu to vôbec nepovedal?

Pripomeňme si ako to dopadlo keď sa Cantor po tom čo si ho Joffery vzal z Vivonovej galéry rozhovoril o matke:

Klidný Cantor byl velice příjemný společník. Byl nadšený životem na moři ve stínu otce, kterého obdivoval. Jako by se mu vůbec nestýskalo po minulosti. Joffrey de Peyrac rychle zjistil, že to milé dítě je velice uzavřené. Nechtěl se ho na nic ptát. Trochu se i bál. Čeho? Že se dozví příliš mnoho a znovu se otevřou rány, které už přebolely?
A skutečně. První Cantorova zmínka o rodině ve Francii byla hrdá poznámka:
„Matka je milenkou francouzského krále. A jestli jí ještě není, brzy jí bude.“
Naivně dodal:
„Je to normální. Je nejkrásnější dáma v království.“
Po tomhle nemilosrdném úvodu Joffrey de Peyrac dítě raději do dalšího vzpomínání nenutil.
Z útržkovitých vzpomínek si pak vytvářel podivný obraz, na němž kráčela Angelika v nádherných toaletách, hrdina Florimond a chladný a dvorný maršál du Plessis-Belličre, kterého měl Cantor rád, král, královna a následník trůnu, kteří v něm, ač to bylo s podivem, vzbuzovali spíš ochranitelské pocity a trochu je i litoval.
Cantor vzpomínal na všechny šaty a šperky, které nosila matka, a pečlivě je popisoval. Do vyprávění malého pážete se mísily podivné historky o jedech, nástrahách a cizoložství, o zločinech, odehrávajících se v tmavých chodbách, o příšerných intrikách, které jako by ho skoro nevzrušovaly. Pážata ode dvora se učila životu za vlečkou šatů, které musela nosit. Nikdo si před nimi nebral servítek, chovali s k nim asi tak jako k palácovým psíkům.
Cantor ale dodával, že se mu líbí na moři daleko víc než ve Versailles. Vlastně i proto se rozhodl, že pojede za otcem. Florimond přijde také, ale později. Jako by ho ale vůbec nenapadlo, že by mohla přijet i Angelika. Takže v očích Joffreye de Peyrac vznikal obraz frivolní matky, lhostejné k osudu svých synů.
Jednou večer se rozhodl a zeptal se přímo.
Během dne při srážce s alžírskou galérou Mezzo Morteho, jednoho z jeho nejhorších
nepřátel, byl Cantor raněn do nohy. U jeho lůžka si to Rescator vyčítal, přestože chlapec praskal pýchou; jako všichni šlechtici měl lásku k boji v krvi.
Není dítě příliš malé na barbarská dobrodružství mezi tvrdými chlapy?
„Nechybí ti matka, chlapče?“
Cantor se na něj podíval téměř s údivem. Pak se zamračil a začal mluvit o tom, čemu říkal, aniž se hraběti de Peyrac podařilo pochopit, co tím myslí, „čokoládové období“.
„V čokoládovém období nás matka brala na klín,“ říkal. „Nosila nám hračky. Dělali jsem si palačinky… Kuchtík David Chaillon mě nosil na ramenou a v neděli jsme chodili do Suresnes na bílé víno… My ne, my byli moc malí, ale pan Bourjus a matka.
To bylo příjemné. Ale pak, když jsme bydleli v paláci de Beautreillis a matka musela chodit ke dvoru a my také… čokoládové období skončilo.“
Joffrey de Peyrac se tedy dozvěděl, že Angelika bydlí v paláci de Beautreillis, který nechal postavit pro ni. Jak se jí podařilo ho znovu získat? To Cantor nevěděl.
Současný život teď Cantora stačil plně zaměstnat a příliš vzpomínat neměl chuť.

A samozrejme náš malý trubadúr mal hudobný talent po otcovi: Zarazilo ma tam to slovo NUTIL - čiže musím mrknúť do iných prekladov.

Joffrey de Peyrac brzy s radostí zjistil, že jeho syn je velice nadaný na zpěv a hudbu. Tehdy se i sám, přestože ztratil hlas, znovu začal probírat strunami kytary. Skládal pro dítě balady a sonety a nutil ho hrát nejrůznější instrumentální melodie Východu, i Západu.

moirra píše: *

12 črc 2024, 13:42

No ja si myslím že Joffrey bol dobrý psychológ a nechcel do toho rýpať, keďže bol presvedčený že Angelika je mrtva,
a čakal kým sa Florimond sám rozhovorí. Pričom ma aj napadá že Cantorovi musel o Angelike a jej smrti vravieť on sám,
alebo si myslíte že mu to vôbec nepovedal?

No vida, tohle je také pěkná otázka, třeba bychom se mohli dozvědět odpověď na ni zrovna ve fikci Ze života námořníka.

To je velmi zajímavá otázka, já si teda ve své naivitě nedokážu představit, že by mu tuto informaci ani nesdělil. Přijde mi to dost neuvěřitelné a do velké míry i vůči Cantorovi nespravedlivé. Hlavně k čemu by ta lež byla, kdyby se později dozvěděl, že tomu tak není? Co by se dělo, pokud by našel dalšího syna? Ale je otázka jestli vůbec v ten moment kalkuloval s tím, že by se do starého světa někdy zase vrátil. Zda vůbec si dokázal představit že by poznal Florimonda. A taky během knihy furt něco někde neříká a tak to jsou argumenty pro. Ale spíš si myslím že by mu to řekl...

Souhlasím s tím, že dává logiku a je férové, aby Cantora spravil o tom, co se stalo s jeho matkou - to bez debat.

Ale mám tu ještě jednu teorii, o které možná nejsem 100% přesvědčená, ale baví mě se nad ní zamýšlet.
V první řadě vycházím z toho, že my lidi vždycky nejednáme 100% férově, nebo tak jak by se mělo, často v našich rozhodnutích hrají roli naše vlastní emoce, zábrany, traumata, nezpracované věci z minulosti...

Takže, co kdyby Joffrey Cantorovi o Angeličině "smrti" nic neřekl z následujících důvodů:
1. nikdy se nenašlo tělo a její smrt tak nebyla 100% potvrzená, i když velmi pravděpodobná. Co teda říci synovi? Matka je možná mrtvá, ale je tu teoreticky malá šance, že by nemusela být? (samozřejmě by to řekl citlivěji )
2. neměl to sám v sobě zpracované - byla to pro něj příliš hořká prohra a bolest. V Kandii jí už měl, pak jí jel na pomoc do Maroka, v obou dvou případech jeho snahy fatálně selhaly a ona zemřela. S tím musí být jistě těžké se sám vyrovnat, natož to celé ještě nějak vysvětlit dítěti. Možná sám potřeboval čas se s tím vyrovnat...
3. Cantor se na matku nikdy neptal. Cantor odjel od matky najít otce a zřejmě úplně nepředpokládal, že se ti dva znovu dají dohromady, nebo že se jednou on sám vrátí zpět ke své matce (vycházím z toho, že děti tyhle věci často nedomýšlejí). Mohly to pro něj být dva paralelní světy a tedy proč by se otce ptal na matku, když on s jejím životem nemá nic společného. V dospívání by ten náhled byl už jiný, když pak s Florimondem prosili otce, aby se po Angelice poohlédl. A když se malý Cantor neptal, možná nenašel odvahu mu to sám říct a proto to oddaloval... A pak byl Cantor na Harvardu a nebylo už tolik příležitostí se k tomuto tématu vracet.

A samozřejmě to není úplně to nejčestnější, co se dá udělat. Ale Joffrey nebyl svatý a měl své chyby. A je pravda, že by nastala dost nepříjemná situace, když by se po letech Cantor přece jen na Angeliku zeptal a Joffrey by musel přiznat, že něco věděl...

Ale mě docela baví hrát si s takovými charakterovými odstíny a nenahlížet na problém jen z toho, co by bylo ideální a nejmorálnější.