Vzhledem k tomu, že nás poslední díl čeká až za hodně, hodně dlouho, napadlo mě, že by jsme se také mohli podělit o naše vlastní teorie jak to vlastně celé dopadne. Nebo třeba taky o to, co bychom si přáli, aby se stalo.

To je zajímavý nápad.
Je někdo pro, aby se Angelika vrátila do Francie?

áno, ja som za. Už som sa raz vyjadrila, že mám radšej európske časti, takže by som sa rada znovu ocitla napríklad aj v Toulouse.

Já jsem rozhodně pro. Až to napíšu, vložím sem svou podrobnou teorii

Já jsem zvědavá, jak proběhne setkání Angeliky a krále, myslím, že bude dojemné a že bude samozřejmě A pak se také moc těším na Desgreze!

Předem říkám – omluvte nelogičnosti či nesmysly a radši mě opravte, pokud se vám něco nebude zdát.
Takže zde je moje teorie (počítající s tím, že Království Francie bude třídílné):

1. díl – Angelika se s Cantorem, Honorinou a dvojčaty navrací do Gouldsbora. Honorina se úplně uzdraví, začne pořádně vidět… Angelika se bude strašlivě užírat čekáním na Peyraka, který ne a ne připlout. Nakonec přece jen přijede a společně prožijí nádherné, ba přímo idilické léto v Goldsboru . Angelika pocítí potřebu znovu vidět Francii. Zařídí všechno potřebné, dojde k dlouhému loučení a na zimu všichni odplují (i všechny děti ) do Evropy. (Někde mezi tím se dozvíme, co vlastně řekl Peyrac Colinovi, aby se dobrovolně stal guvernérem). Kniha bude končit vyloděním se ve Francii, možná až návštěvou paláce Trubadůrské poezie v Toulouse.
2. díl – Angelika se vydá na cesty po Francii, na místa plná svých vzpomínek. Navštíví příbuzné a staré přátele. Peyrac se tak o ní dozví zase o něco víc. Tenhle díl bude spíš vzpomínkový. Nakonec se Angelika dostane až do Paříže (a doufejme – tedy já alespoň doufám , že navštíví Desgreze a Dvůr zázraků). Přijdou dvě zásadní komplikace . Pozvání do Prahy a pozvání ke králi. Peyrac přes všechna varování odjede do Prahy a tam se prostě cosi stane a bude to dlouho vypadat dost bledě. Angelika možná zůstane sama v Paříži a bude muset čelit královým „návrhům“, ale to už bych si fakt moc vymýšlela…
3. díl – Peyrac se nakonec dostane z Prahy živ a zdráv, ať už tam půjde o cokoliv a bude to jakkoliv komplikované. Angelika si uvědomí, že sice miluje Francii nade vše na světě, ale nemůže tam zůstat – hlavně kvůli králi samozřejmě (ono by se totiž mohlo všechno znovu opakovat ). Přijde další loučení – tentokrát definitivní . Florimond možná odjede zpět do Ameriky, Cantor zůstane ve Francii. Angelika, Peyrac, Honorina a dvojčata se vrátí do svého domova – do Goudsbora… a bude konec.
Takže očekávám vaše názory na tuhle "skromnou" teorii

Já to takhle dalekosáhle vymyšlené nemám, spíš mam jen některá přání a předpoklady. Souhlasím, že určitě musí být nějaká cesta po Francii po starých stopách a určitě to bude dost zajímavé jak pro Angeliku, tak pro Joffreye, pro něj možná ještě víc, protože jak si řekla, tak Angeliku zase víc pozná. Jak už jsem napsala, tak doufám taky v Desgreze a dokonce bych se nedivila, kdyby na ně čekal už v přístavu! S tím králem... Já doufám, že se uklidní, už by měl být s paní de Maintenon, takže by mohl být smířlivější a to setkání by mohlo být něco jako nostalgické setkání starých přátel, kteří se dlouho neviděli a mají si co říct . A tak nějak doufám, že zůstanou ve Francii a vrátí se do Toulouse...

No hlavně se nemůžu dočkat!!!

To mi povídej

ja si nemuzu pomoct, nechci aby to tak bylo, ale mam neodbytny dojem, ze zemre desgrez... nwm, jak to bude, ale z lasky k angelice.. bud ho da zabit zarlivy kral nebo sebevrazda...
je to desne deprimujici, ale neodbytny... :-(

peggy.kaja píše:

ja si nemuzu pomoct, nechci aby to tak bylo, ale mam neodbytny dojem, ze zemre desgrez... nwm, jak to bude, ale z lasky k angelice.. bud ho da zabit zarlivy kral nebo sebevrazda...
je to desne deprimujici, ale neodbytny... :-(

Ježiš to snad ne - já doufám (a věřím), že ten přežije všechno a navíc on je skutečná historická postava... to by nešlo. Ale kdyby skutečně umřel, tak jedině stylově "v rámci záchrany Angeliky" . No... a byl by možná úplně první knižní postavou, kterou bych obrečela.

Alex píše:

peggy.kaja píše:

ja si nemuzu pomoct, nechci aby to tak bylo, ale mam neodbytny dojem, ze zemre desgrez... nwm, jak to bude, ale z lasky k angelice.. bud ho da zabit zarlivy kral nebo sebevrazda...
je to desne deprimujici, ale neodbytny... :-(

Ježiš to snad ne - já doufám (a věřím), že ten přežije všechno a navíc on je skutečná historická postava... to by nešlo. Ale kdyby skutečně umřel, tak jedině stylově "v rámci záchrany Angeliky" . No... a byl by možná úplně první knižní postavou, kterou bych obrečela.

aha, tak ja ted koukam do casove osy, a pokud by to bylo jak jsem napsala, v te dove by bylo jofreyovi 125 let.. to je divny :-)

ne, uplne jinak, ja uz se v tech datumech ztracim, jeane, ses si jista ze to tam mas spravne, nejak mi jeho narozeni a umrti njede dohromady s casovou osou...

Tak teď jsem se v tom ztratila i já

Tohle téma by se spíš hodilo do čtenářské fikce, ne?

To je asi pravda... to tam ale může přesunout jen administrátor, nebo ne?

Alexin příběh mi připadá dost pravděpodobný.

Desgreze bych také oplakala, i když je to workoholik a myslí pořád na Angeliku . Co mu takhle najít nějakou tu ženu?
Tedy, pokud to nebude rouhání .
Angeliku mám ráda, ale Desgreze taky. Není to smutné, že by na stará kolena zůstal sám?
I když je pravda, že Coline na tom není o moc lépe . . .

Já myslela, že si Colin někoho našel... ale možná si to už nevybavuju přesně. Ale Desgrez si podle mě snad ani nemá zájem někoho si najít...

Tá teória sa mi celkom páči. Aj keď ja dúfam, že ostanú vo Francúzsku. Mne sa Angelika viac hodí do palácov a civilizovanej krajiny, nie do dreveníc v Akádii. Ale to je len môj skromný názor, ktovie, čo by naň povedala pani Golonová ...

Precious píše:

Tá teória sa mi celkom páči. Aj keď ja dúfam, že ostanú vo Francúzsku. Mne sa Angelika viac hodí do palácov a civilizovanej krajiny, nie do dreveníc v Akádii. Ale to je len môj skromný názor, ktovie, čo by naň povedala pani Golonová ...

Přesně tak - kdo ví? Ale osobně se domnívám, že není technicky možné, aby v té Francii zůstala

Alex píše:

To je asi pravda... to tam ale může přesunout jen administrátor, nebo ne?

Tak jsem se poprvé ujala odpovědnosti z moci mě svěřené a dopadlo to dobře.. bála jsem se, abych to celé nesmazala nebo neprovedla jinou nepředloženost !

Colin si nakonec tuším našel nějakou dívku a slovy Angeliky "je mu přáno". Oproti tomu Dezgreze bych určitě neženila, je to od mě sobecké, já vím, ale on je prostě takový osamělý vlk. Zajímavé bude jeho setkání s Peyrakem, protože on tuší, že mezi ním a Angelikou něco bylo.
Otázkou je, jestli Angelika ve Francii konečně prozradí Joffreyovi o její existenci na Dvoře zázraků - tady si myslím, že by mohl být problém. Peyrak bude - aspoň zprvu - šokovaný, protože on si vždycky dokázal vydobít své místo, z ničeho se stal Rescatorem, pak úspěšným dobyvatelem.. Ale možná už díky Polačce něco málo tuší.
Jako další téma mě napadá, že se Angelika půjde se svými dětmi podívat na Plessis ke hrobu Charlese-Henriho. To bude doják!!!
Do Prahy, pokud bude Peyrak paličák a bude trvat na tom, že tam pojede, si myslím, že ho Angelika samotného nepustí. To by jí musely zdržet neodvratné povinnosti někde jinde.

S tím Colinem si to vážně nepamatuju, že by měl přítelkyni, ale bylo by to fajn.
Angeliku bych v Praze opravdu chtěla "vidět", je to takové "osobní" - ona v Praze - v Čechách ...

Myslím, že to paní Golonová musí ukončit dříve, jestli chce zachovat věrohodnost díla. Dožít se v té době 90 let bylo prakticky nemožné

Já nevím, myslím, že by paní Gollonová měla Angeliku i Joffreye někde usadit. Třeba i po nějakých trampotách v té Praze a dále už opravdu nepokračovat. Asi se mi nechce číst, jak se z nich stává senilní párek čekájící na dožití.... Vždyť, když Jeffreye opouští Ameriku, je mu přes padesát. Nějaký ten rok asi po Francii na stárá známá místa, odjezd do Prahy - to se mi zdá neodvratné vzhledem k narážkám v knihách - a pak štastný konec. Leda, že by pokračovali dobrodružství v někom z potomkům, ale to už by bylo jiné dílo. Jak říkám: nechat je odjet do Francie, konfontovat s králem - to nedopadne dobře, navštívit stará místa a odjet do Prahy. Tady si Joffreye po počátečních problémech nakloní svět vědy a dost. Pak už budou staří, tak bych jim nechala klid.

Dana píše:

Já nevím, myslím, že by paní Gollonová měla Angeliku i Joffreye někde usadit. Třeba i po nějakých trampotách v té Praze a dále už opravdu nepokračovat. Asi se mi nechce číst, jak se z nich stává senilní párek čekájící na dožití.... Vždyť, když Jeffreye opouští Ameriku, je mu přes padesát. Nějaký ten rok asi po Francii na stárá známá místa, odjezd do Prahy - to se mi zdá neodvratné vzhledem k narážkám v knihách - a pak štastný konec. Leda, že by pokračovali dobrodružství v někom z potomkům, ale to už by bylo jiné dílo. Jak říkám: nechat je odjet do Francie, konfontovat s králem - to nedopadne dobře, navštívit stará místa a odjet do Prahy. Tady si Joffreye po počátečních problémech nakloní svět vědy a dost. Pak už budou staří, tak bych jim nechala klid.

Souhlas Mluvíš mi z duše

Naprosto s vámi souhlasím. Skončit smrtí jednoho z nich - to bych tedy fakt obrečela - hodně...
To pokračování prostřednictvím potomků by nebylo špatné, mě osobně by zajímalo jak dopadnou .

Já se bojím, že pokračováním v rámci příběhů potomků, by tohle dílo bylo znehodnoceno. Nejspíš by to celé sklouzlo "někam jinam".

No už by to prostě nebyla Angelika, ale Honorina, Cantor, Florimond... A přeci jen, pro nás je největší důvod, proč to čteme právě Angelika ne?

Myslím, že AG tak daleko nepůjde. Docela se jí daří držet linii příběhu v rámci dvojice Angelika=Peyrak a to je fajn. O jejích dětech se taky dozvídáme, i když posledně narozená dvojčata mi připadají taková "ošizená" - nejméně reálně vykreslená ze všech dětí - nevím, zda to byl autorky záměr - děti, které se málem nenarodily...
Já budu spokojená, pokud se celý příběh "kulantně" uzavře za života našich hrdinů, protože je jasné, že děti se o sebe dokáží postarat.

V rámci setkání, která Angeiku při návratu do Francie čekají, mě napadlo jedno zajímavé: její sestra Hortenzie! Bude pořád stejně úderná a jedovatá? Bude tam podoba s Honorinou? Už víme, že ji Florimond zkontaktoval...

Já se opět těším na setkání s Joffreyem, protože po té tragédii ve Wapassu a setkání s Orgevalem si rozhodně budou mít co vyprávět.

aj ja sa teším na "starých známych" - hlavne na Desgreza a Hortense! Na Angelikinu sestru preto, lebo vždy verila, že Joffrey je čarodejník a odporný to chlap. Keby ju tak teraz už pri prvom stretnutí - ak s Hortense nejaké bude - dokázal okúzliť!

Alex píše:

peggy.kaja píše:

ja si nemuzu pomoct, nechci aby to tak bylo, ale mam neodbytny dojem, ze zemre desgrez... nwm, jak to bude, ale z lasky k angelice.. bud ho da zabit zarlivy kral nebo sebevrazda...
je to desne deprimujici, ale neodbytny... :-(

Ježiš to snad ne - já doufám (a věřím), že ten přežije všechno a navíc on je skutečná historická postava... to by nešlo. Ale kdyby skutečně umřel, tak jedině stylově "v rámci záchrany Angeliky" . No... a byl by možná úplně první knižní postavou, kterou bych obrečela.

Tak to já jsem teda obrečela i Charlese-Henryho

anndrra píše:

Tak to já jsem teda obrečela i Charlese-Henryho

Jo, to já taky (ale až poté, co jsem napsala ten starší příspěvek - od té doby jsem už obrečela knižní postavy tři )

Já douifám, že se tam aspon jednou objeví Tolouse a samozřejmě Prahu.. Jo a jalikož jsem ted nějak sympatilizovala se židy( a vůbec na tom nemá vliv muzikál Golem jen malý..) tak bych tam uvítala něce s židovskou obcí... Dál samozřejme Degreze... No, ale zbytek nachám na Golonový

čo by podľa mňa mohlo byť v xv. diely:

Angelika sa vráti do Gouldsboro. Prvými jarnými loďami príde správa, že Joffrey sa nevráti do Ameriky, že musel narýchlo odísť do Prahy. (neviem prečo - chcel to po ňom kráľ a joffrey mu chcel dokázať, že sú aj s Angelikou naozaj verní poddaní???) proste šiel do Prahy splniť nejaké poslanie. Angelika akonáhle počuje slovo Praha, spomenie si na slová čarodejnice z ostrova, splaší sa, nechá Gouldsboro na starosť Colinovi, zbalí celú svoju rodinu a vyberie sa na cestu do Francúzska. Tam na ňu čaká Deszgres a oznámi jej, že v Prahe sa čosi "zamotalo". Angelika ide za kráľom a žiada vysvetlenie. Kráľ jej vysvetlí na prvý pohľad bezvýchodiskovú situáciu a čaká, že Angelika bude zronená. Angelika zdvihne svoju spurnú hlavu, v očiach sa jej zažne ten spaľujúci oheň a povie, že ide zachrániť svojho manžela. Kráľ ak aj v sebe dovtedy prechovával nejakú bláznivú nádej, žeby on aAngelika mohli byť raz spolu, v tej chvíli, z toho pohľadu pochopí, že pre ňu existuje len jeden muž na svete a to je Joffrey. Že spraví pre toho muža všetko, že je odhodlaná pre neho i zomrieť. Po tomto zistení jej kráľ nebráni, aby sa vydala na misiu, ktorú on ako kráľ Francúzska nemôže podniknúť. Dá jej všetky informácie, prostriedky, možno aj Deszgresa a pustí ju. Zároveň sa vo svojom zámku modlí k nemožnému, aby sa to Angelike podarilo, aby nemusel po druhýkrát zúfalo hľadieť do očí ženy, ktorej "zobral" manžela. Angelika vďaka svojmu pôvabu, šarmu, predvídavosti a diplomatickým schopnostiam uhladí všetky nedorozumenia v Prahe a svojho muža zachráni. Pri jeho záchrane by mohla použiť trebárs aj nejaké fígle z Dvora zázrakov, vďaka čomu by Angelika spolu s Desgrezom objasnili Joffreyovi Angelikinu minulosť na dvore zázrakov a on by si dodatočne uvedomil, čím všetkým musela v živote prejsť a ako ju to obohatilo. Pravdaže zase v jeho prospech, pretože to z nej spravilo tú ženu, ktorá mu bude do konca života plnohodnotným partnerom a o ktorú sa vždy bude môcť s dôverou oprieť. Spolu sa vracajú do Paríža. Cestou sa Joffrey dozvie o Angelikinej zime vo Wapasu a konci jezuitu D Orgeval. Kráľ keď sa vrátia je nesmierne šťastný - že Angelika žije, že je stále krásna, že pomohli Francúzskemu kráľovstvu niečo urovnať v Prahe, proste bude rád. Keď uvidí Angeliku v kruhu jej kompletnej rodiny, tak síce trošku ešte žiarli, ale uvedomí si, že jej život je práve v kruhu tej rodiny, a že nemá právo zdržiavať ju. Uvedomí si, že hoci sa vlastne jeho životom len mihla ako kométa, že predsa len pre neho veľa znamenala, dala mu veľa dobrého - či už myšlienok, sily, odvahy, poznanie lásky. Pochopí, že patria s Joffreyom jeden k druhému a nechá ich odísť. Oficiálne im odovzdá poverovacie listiny na celý ich americký kraj - Maine, aby tam boli konečne oficiálne a právoplatne ako doma, ako vlastníci. Desgrez sa s oboma už definitívne rozlúči a Angelika s Joffreyom mu poďakujú za všetko, čo pre nich urobil. Florimond ostane v Toulouse - on to tak bude chcieť a cítiť. bude pokračovať v šľapajách svojho otca, viesť palác Veselého poznania a ťažiť v baniach. Cantor ostane tak nejak medzi Parížom a Amerikou - určite sa bude plaviť s nejakým účelom hore dole (obchod?) a bude akýmsi spojivkom medzi nimi. Honorine ostane v Amerike a bude študovať. možno to bude prvá žena doktorka. Dvojčatá - neviem, sú ešte maličké, ešte sa nevykryštalizovali, pre čo sú určené, ale určite budú mať prekrásne detstvo s ockom a mamkou. Angelika s Joffreyom sa samozrejme vrátia do Ameriky, lebo v Paríži by napriek priazni kráľa nikdy neboli slobodní Ich krajina bude oázou pre ľudí všetkých vierovyznaní a spoločenského postavenia. Až do svojej smrti sa budú snažiť udržať ten mier okolo seba a pomáhať všetkým ľuďom dobrej vôle. Spolu s La Rochellčanmi vybudujú prekrásne a bohaté mesto. Colin zostane až do smrti s nimi. nebude sám, bude mať stále pri sebe nejakú milujúcu dušu, ale zároveň bude vždy naporúdzi "ak by bolo treba pomôcť". Angelika s Joffreyom budú vždy pri ňom, ked zase jemu bude treba pomôcť. Nebude nikdy sám, bude si dobre plniť svoju funkciu guvernéra, jeho život bude naplnený a bude šťastný s myšlienkou, že má svoju lásku na očiach a dáva na ňu pozor. Skončí to ako krásna rozprávka. A ešte niečo - joffrey určite nebude ani na dvore v parochni!!!!!! bude stále sám sebou, nikdy sa nebude hrať na nejakého šaša, čo ako by mu to prikazovala etiketa a móda.

No a keďže som mala trochu času a chuť, a mám strašne rada monológy a myšlienky kráľa, tak som porozmýšľala nad tým, čo by tak mohol kráľ Joffreyovi povedať pri rozlúčke.

Pane, nikdy som vám nezávidel. Nech mi je Boh nad nami svedkom, nezávidel som. Všelikajé pocity mnou lomcovali: zvedavosť, obavy, strach, opatrnosť, urazenosť, túžba pomstiť sa? Neviem. Bol som mladý kráľ a Vaša provincia bola nebezpečná vo svojej veľkosti, samostatnosti, neovládateľnosti, bohatstve, i v postave jej vodcu. Ale nezávidel som. Nikdy... Až teraz... Teraz cítim ten jedovatý osteň, ktorý mi trhá srdce na malé kúsky. Až teraz francúzsky kráľ závidí... Pretože vie, že hoci má moc či už nad ľuďmi, alebo územiami a môže mať všetko bohatstvo tohto sveta, jedno mu patriť nikdy nebude... Uprostred veľkolepej nádhery svojho dvora zostane francúzsky kráľ už navždy len osamelým unaveným kráľom. Bez nádeje, že by pri ňom stála jediná tá, ktorá je toho naozaj hodna. Kráľovná kráľovien... Žena, ktorá by bola nie len ozdobou môjho trónu, ale ktorá by dodala panovníkovi dôveru, že jeho rozhodnutia sú správne... istotu, že po ťažkom dni plnom nie vždy príjemných povinností nájde útočisko v jej náručí a načerpá z jej úsmevu nové sily. Žena, pri ktorej by sa kráľ nemusel báť ťarchy kráľovského majestátu... ktorej by mohol povedať, že sa cíti slabý, unavený, nerozhodný, že má chvíle, keď pochybuje... Nie, nechcem a ani nesmiem sa opúšťať. Je to nebezpečné pokušenie – poddať sa žiaľu... pretože kráľovstvo Francúzska ma potrebuje. A ja viem, že Boh, z ktorého vôle som sa stal kráľom, je spravodlivý a milosrdný. Kráľ Slnko síce navždy stráca svetlo, ktoré mu osvetľovalo cestu jeho vlády, ale zároveň vie, že Boh vo svojej láske a štedrosti mu doprial aspoň na chvíľu kráčať cestou hľadiac na tú, ktorá to svetlo zažala. Ktorá sa mihla jeho životom ako žiarivá hviezda a chvíľu v ňom postála, osvetliac a prehrejúc všetky tmavé kúty duše... Nestrácam ju. Zostane tu pre mňa žiariť navždy v nádhere versaillských záhrad a parkov, ktoré vyrástli z myšlienok na ňu a sú zhmotnením lásky k nej. Každý zelený lístok mi bude pripomínať jej magické oči, každý lupeň ruže jej zamatovú pleť, lúče slnka odrážajúce sa od pozlátka sôch budú žiariť ako jej vlasy, v zurčaní vody vo fontánach budem navždy počuť jej smiech. Ráno, keď vyjdem z paláca a z plných pľúc sa nadýchnem, budem dýchať jej vôňu. A to mi každý deň dodá sily zdvihnúť hlavu, zobrať na plecia všetku ťarchu kráľovských povinností a spravodlivo vládnuť svojmu ľudu. Niekedy, keď sa nebudem vedieť rozhodnúť, ako čo najrozumnejšie vládnuť aby som zostal dobrým kráľom, sa jej budem v duchu pýtať, čo by povedala, čo by urobila ona... Dejiny si ma zapamätajú ako veľkého kráľa, kráľa Slnko, ale len samotný kráľ bude vedieť, že všetky jeho skutky a celé jeho vládnutie boli diktované jedinou túžbou – zapáčiť sa jej, byť jej hoden... Viem, nepatrí sa takto rozprávať kráľovi. Otváram si dušu pred Vami len preto, lebo len vy viete pochopiť, o čom hovorím. Lebo len vy dokážete zmerať hodnotu toho, čo strácam. Som na tom dokonca ešte horšie, lebo ju nestrácam, lebo som ju vlastne nikdy nevlastnil – človek predsa nemôže stratiť niečo, čo mu nikdy nepatrilo... Neviem, prečo práve Vám Boh vložil do rúk ten vzácny dar – jej lásku a oddanosť. Je zbytočné o tom rozmýšľať – cesty Božie sú rovnako nevyspytateľné ako srdcia žien. Opatrujte teda ten dar, starajte sa oň, chráňte ho, pestujte. A za nekonečnými vodami oceánu si zavše spomeňte na kráľa, ktorý napriek tomu, že mu Boh nedoprial všetko, mal dosť síl, aby vládol ďalej a aby sa stal Veľkým Kráľom.

Teď už chybí jen "maličkost", vymyslet, proč se Joffrey vydá do Prahy a zpracovat to literárně A soudě podle toho králova monologu by to nemusel být takový problém!! Aspoň bych tu nebyla jediná se svou fikcí
(Tímto apeluji na další autorky, připojte mám sem své fikce, prosím!!!)

Ten monolog je opravdu nádherný, a já tu scénu úplně vidím!

ďakujem. strašne som to chcela napísať a som vďačná,že som mala kde. kebyže spojíme svoje sily, tak by sme možno dali ten posledný diel dokopy skôr ako Anna.

Neviem nájsť tvoju fikciu. naviguj ma, možno by sa to dalo skĺbiť dokopy a spraviť niečo, na čom by sa dalo stavať. Ja už mám v mysli aj slová, ktoré by mohol povedať kráľ Angelike. len ich dať na papier. Ale musím ísť žehliť.

Abulienko, pěkná teorie (a samozřejmě i monolog). Jak píšeš, že by se Angelika měla dozvědět, že Joffrey odjel do Prahy a jít ho "zachraňovat" je myslím, dobrý nápad. Děj by tak dostal spád a dramatičnost hned na počátku a nezačínalo by se unylou romantikou. Jen si nedokážu představit, že by Joffrey pořušil slib který dal Angelice ať už by se jednalo o cokoliv (nebo to tak nevnímáte??), spíš teda, že by se tam dostal nějak proti své vůli... no nevim, nemám páru co by se mohlo stát... nechceš to trošku dotáhnout??

Jinak já tak píšu nepíšu taky fikci na tohle téma, ale nějak se pořád nemůžu dobrat k tomu abych si přesně stanovila pevný děj, jak by příběh měl vypadat. Chvíli převládá moje touha po romantickém shledání a soužití, která je pak konfrontována s vašimi realistickými nápady tady na webu a navíc je tolik krásných možností, co by se mohlo stát, že je mi skoro líto upínat se jen na jednu jedinou...

ja by som to s tým jeho sľubom nebrala až tak vážne. koľkokrát si počas amerického života povedali, že sa už ani na chvíľu nerozlúčia, že ju neopustí, nenechá samu, no a skutek utek - vždy sa našlo niečo "veľmi" dôležité - zachraňovať Carlona, alebo ísť rokovať s irokézami, alebo dokonca samotný odchod do Paríža. a Angelika vždy musela čeliť svojmu osudu sama. takže ja na jeho sľuby moc nedám - ak sa jedná o záchranu sveta, je ako typický muž. city idú bokom, aj keď sa jedná o Angeliku. len ako a prečo ho dostať do tej Prahy. brázdim internetom a hľadám, čo bolo také zaujímavé v Prahe v rokoch 1680-1682? neviem presne uhádnuť rok, ktorý sa píše, keď sa Angelika vráti na jar z Wapassu. Pomôžte mi počítať. mne stále nie je jasné ani to, koľko má Angelika v tom období rokov: 41? 42? 43?

No já myslím, že si to říklala jen Angelika, že se už nikdy neopustí ne? Kdyžtak mě opravte. Ale já tu vidím ten rozdíl, že když Joffrey něco slíbil a pak to musel porušit, nejdříve to Angelice sdělil a ona sama pak připustila, že je to potřeba. Kdežto v případě Prahy by ten slib musel opravdu porušit bez jejího svolení. Ale je pravda, že Joffrey byl vždycky nespoutaný a někdy netečný pocitům ostatních...

S těmi roky bych si nedělala takovou starost. Řekla bych, že Anne v tom má taky občas trošičku zmatek (neberte to jako kritiku jen konstatování). Už jenom v tom, že někde je trvání toulouského období popisováno jako několik let, jinde jako několik měsíců. Pokud jde o mě, když mám na výběr, tak si vždycky si představuji ten nižší věk hlavních hrdinů

A jinak jsem taky pátrala po tom, co by se v Praze mohlo dít a na nic zásadního jsem nepřišla (v jedné sekci tady na webu jsou popsané některé zajímavé události, které se bohužel odehrály trochu později). Mě jen v poslední době došlo, že kolem toho roku 1680 se v Čechách konaly ty rozsáhlé čarodějnické procesy ale to bylo na šumpersku...

No ja som pri hľadaní udalostí okolo rokun 1980 objavila fakt, že v r. 1935-1982 žila celkom zaujímavá osobnosť, ktorá by si možno s Peyracom mala čo povedať: Johann Joachim Becher.
• německý lékař, alchymista, zkušený experimentátor, učenec a dobrodruh,
• v roce 1666 byl na dvoře císaře Leopolda I. jmenován alchymistickým a ekonomickým poradcem
• jeho zájem byl soustředěn na výrobu železa pomocí kamenného uhlí místo dřevěného
• pokusil se o transmutaci stříbra na zlato, které také ze stříbrných mincí obdržel
• podle Bechera se všechny látky skládaly ze tří principů („zemin“) – prchavosti, hořlavosti a tavitelnosti; každá hořlavá látka obsahovala tzv. „tučnou“ zeminu, která při hoření unikala do vzduchu,
- pôsobil aj vo Viedni, kde navrhol kanál Dunaj-Porýnie pre uľahčenie obchodu,
- pokúšal sa v Dunaji premeniť piesok na zlato, neskôr to skúšal v Holandsku z morského piesku,
- zaujímal sa o množstvo predmetov vrátane alchýmie, medicína, politika, ekonómia, teológie, histórie, a matematiky,
- veľa cestoval po Európe (nikde som nenašla zmienku, že bol v Prahe, ale prečo by tam pred svojou smrťou kvôli niečomu nemohol zájsť?)

sú to len také kusé informácie, lebo som nenašla o ňom ani jeden odkaz v slovenčine a ten preklad z angličtiny v googli je veľmi chabý.

Zaujalo ma to meno, že Bécher. kebyže Angelika počuje, že sa má Peyrac stretnúť s Bécherom, ktorý sa pokúša transmutovať zlato, tak by bola dobre vyplašená. Zhrozila by sa, že sa všetko začína zase a šla by si nohy zodrať, len aby dohrmela do Prahy včas.

ale malo by to symboliku - v prvom diele od lásky cez Desgreza k Becherovi, v poslednom od Bechera cez Desgreza k láske.

asi je to kravina. ale za pokus to stálo

Skočil ti tam překlep v letopočtech

Johann Joachim Becher
6. 5. 1635 – říjen 1682
• německý lékař, alchymista, zkušený experimentátor, učenec a dobrodruh, jeden z hlavních iniciátorů flogistonové teorie, učitel G. E. Stahla
• v roce 1666 byl na dvoře císaře Leopolda I. jmenován alchymistickým a ekonomickým poradcem
• jeho zájem byl soustředěn na výrobu železa pomocí kamenného uhlí místo dřevěného
• pokusil se o transmutaci stříbra na zlato, které také ze stříbrných mincí obdržel
• podle Bechera se všechny látky skládaly ze tří principů („zemin“) – prchavosti, hořlavosti a tavitelnosti; každá hořlavá látka obsahovala tzv. „tučnou“ zeminu, která při hoření unikala do vzduchu.

Pozn.:
Jméno této osobnosti nemá nic společného s alkoholickým nápojem Becherovka, jejímž autorem je J. V. Becher


Ale fakt dobrý objev!!!

jasné, za ten l etopočet sa ospravedlňujem, má to byť 1682, keď zomrel. a v tom čase mohol byť Joffrey v Prahe. len som sa nikde nedočítala, že ako zomrel. ale asi to nemá význam, lebo zomrel v Londýne. Čo by tak asi hľadal pred svojou smrťou v Prahe??? že by si len tak dal stretko s Joffreyvom ako svojim súputnikom vo vede a chceli by si vymeniť nejaké tie poznatky? nejaké veľmi dôležité pre vládu Francúzska, alebo pre akúkoľvek inú vládu?

Snad budu mít dneska chvilku a dám vám sem něco o "chýmii" z knihy Ivo Wiesnera, treba by nás něco napadlo. Ale myslím, že jak jsi to Abulienko nastínila, tak by to bylo ideální. Možná by Joffreyovi mohl před smrtí svěřit nějaký svůj objev nebo tajemství, ale už bych to nepřibližovala. Hezky bych nechala na lidské fantasii, co by to bylo.

A Praha? stále více se v dnešní době říká, že kdo ovládá Prahu, ovládá Evropu. A boje o Prahu se zřejmě opět rozhoří. Ale to je současnost. Proč by jsme však nemohli do minulosti sepsat proroctví o budoucnosti? Jen bych měla obavy, abychom se moc nezapletli do politických půtek.

Tak ženy jsem objevila něco, co by mohl chtít Becher Joffreyovi sdělit, aby to mělo opravdové grády.

Jedná se o ztracenou technologii výroby kalené mědi, kterou kdysi znali staří Egypťané, a kterou by mohli do Evropy přinést Templáři. Templáři, dřív než byli vyhlazeni, své znalosti ukryli na neznámých místech. Dejme tomu, že Becher se k tomu dostal, ale nechtěl to tajemství předat lidem (nic nepochopitelného). Nechtěl však zemřít, aniž by se s ním někomu svěřil. Těžko by se našel někdo vhodnější než je Joffrey. Joffrey by mohl být důstojným nositelem tohoto tajemství, které však stejně jako Becher nikdy neprozradil (důvody jsou zřejmé a Joffrey dokáže peníze vydělat jinak). Toto by také mohlo být vysvětlením toho, proč tu výrobu stále nikdo nezná.

A v čem je kalená měď tak výjimečná? Ivo Wiesner ve své knize "Světlo z dávných věků", str. 36 píše:
"....staří metalurgové si jednou zkusili redukci hnědočerné těžké rudy, ale museli na to vynaložit hodně námahy a umu, protože železo má bod tání 1 535 stupňů C, což dosáhnout ve starověké redukční peci nebylo snadné. Tak získali kov, který byl jednou příliš tvrdý a křehký, jindy zase kujný a měkký, ale vždy se rychle povlékal rzí. Tyto problémy měď a její slitiny nedělaly a získávaly se snadněji. Proč by tedy měli ztrácet čas a energii výrobou železa. Jistě mohli znát i cestu k přípravě tvrdé a pružné oceli, ale problém koroze trval. ....Až mnohem později, když se technologie výroby kalené mědi ztratila či upadla v zapomenutí, bylo vzato železo a ocel na milost."

A k Temlářům, str. 28:
"Thowtovy knihy mají být v opisech uloženy také kdesi v západní Evropě. Původně měly být v držení Templářů, ale po zničení tohoto řádu francouzským králem Filipem Sličným na počátku 14. století se po nich slehla zem."

Str. 28, nahoře:
"Starověcí historici udávají, že Thowtovy spisy byly soustředěny v egyptských chrámech a část jejich originálů i opisy byly za Ptolemaiovců soustředěny v alexandrijské Bibliothéce, kde tvořila jádro bibliografického fondu..."

Thowtovy knihy, obsahující mimo jiné i technologické postupy, se mají objevit až lidstvo dosáhne určité úrovně a bude je vůbec schopno přečíst (informace mohou být uloženy v krystalech).

no tak to by bol úplne super dôvod ísť do Prahy, napriek sľubu, že tam nepôjde. je to veľká vec, kvôli ktorej by Joffrey mohol porušiť svoj sľub. no a kto by ho tam ohrozoval? pravdaže zase jezuiti. šlo by mu zase o život, ale Angelika by prišla s Desgrezom včas.

Velmi zajímavé, ale připadá mi, že by to celý děj ještě více "otvíralo" (ne že by mi vadilo o několik dílů Angeliky navíc ), spíš bych si představovala něco aby to příběh douzavřelo. Ale fakt hezký

no dobre, tak musíme intenzívne rozmýšľať ďalej