Tak zrovna o tu filtraci vody bych si v Joffreyově případě starost nedělala, vždyť se zabýval vodním inženýrstvím určitě by si moc rád polámal mozek aby vymyslel něco suprovýho na čistění vody...
Ha! Na tohle jsem se přesně těšila, myslím to, že kvůli absenci popisu máme každá úplně jinou představu jak by měl vypadat. Pátrala jsem v hlubinách svého počítače a našla jsem svojí úplně první fikci kterou jsem napsala tak před 5 lety a kterou mimochodem nikdy nezveřejním, protože není dodělaná a je neprosto hrozná. Shodou okolností je to na stejné téma jako Dashino Setkání ve Středomoří - už ani nevím jestli jsem to psala, protože mě ta její inspirovala, nebo jestli to bylo nezávisle na tom... no prostě našla jsem tam popis Rescatorova paláce, teda alespoň Angeličina pokoje kde se vzbudí a pak taky zahrady tak to jsem dám:
Probudila se v neznámé místnosti.
...
Ležela na velké, měkké posteli, potažené nejjemnějším, bílým damaškem se spoustou polštářů se střapci, lemovanými zlatem. Nad postelí byla nebesa s průhlednými, bílými, mušelínovými závěsy. Ta byla zpola roztažena. Chtěla se převrátit na bok ale uvědomila si, že je nahá. Trochu se zastyděla a zároveň se rychle snažila zahnat myšlenku na Rescatora, která jí z kdoví jakého důvodu vyvstala na mysli.
Rozhlédla se kolem sebe, byla v prostorném, vzdušném pokoji. Zem byla pokryta orientálními koberci. Okolo zdí byly rozmístěny čínské a arabské vázy naplněné čerstvými růžemi, které nádherně voněly a dělaly pokoj pokojem z pohádek tisíce a jedné noci. Naproti posteli bylo otevřené francouzské okno, skrz něž se dalo projít na balkón. Do místnosti, z pod vzdouvajícího se závěsu, prosvítalo denní světlo, Angelika se uvědomila, že se pravděpodobně probudila poněkud pozdě. Zabalila se do pokrývky a vyšla na balkón. Ten byl na rozdíl od pokoje vyzdoben zcela evropsky a podle poslední módy. Nejvýraznější bylo balustrádové zábradlí, z bílého mramoru. Fascinovala ji ta směsice arabského a evropského stylu. Bylo vidět, že ten, kdo palác zařizoval, měl sice neobyčejně extravagantní ale také velmi elegantní vkus.
Pohledem objala krajinu, viděla, že palác je na jakési skále, na kterou postupně navazuje moře. Ano, moře kam až oko dohlédlo. Jako zhypnotizovaná, dlouho hleděla zasněně k moři. Cítila v sobě však podivnou úzkost a samotu.
Zhluboka se nadechla, vrátila se zpět do pokoje a našla nachystané šaty. Oblékla se, šaty jí sedly jako ulité, jako by ten, kdo je nechal ušít, znal každý kousek jejího těla, jako by vedl ruku krejčího, která stříhala látku, jako by věděl, že tato barva jí bude nádherně ladit k nazlátlé pleti. Jednoduché ale přesto nádherné a elegantní. Z lehkého hedvábí krémové barvy. Dlouhé až na zem, ale neobyčejně vzdušné a dokonalé do teplého středomořského počasí. Vykartáčovala si vlasy, zesvětlené z horkého slunce, a nechala je volně splývat na ramenou. Pohlédla do zrcadla...
...
Pak byly zahrady, pravděpodobně na druhé straně paláce:
Následující dny věnovala většinou procházení se po rozlehlých zahradách. Měla spoustu času a žádné povinnosti. Proto často přemýšlela nad svou situací. Vadilo ji, že si na ni Rescator neudělal čas. Přesto že k ní byl toho večera nanejvýš pozorný, cítila jako by tu bylo něco… Něco… Co, to nevěděla. Ten jeho překotný odjezd byl zvláštní, odhadovala že to není jeho styl. Co se ale dá čekat od piráta, muže bez tváře, beze jména a bez domova, pochybného původu a ještě pochybnějšího náboženství.
Rescator byl tajemný člověk, přesto ji ale svým způsobem fascinoval ale zároveň i rozčiloval. Přemýšlela jakou asi má tvář pod svou věčně na obličeji nasazenou maskou.
...
/zahrady/
Byla to směsice arabského a evropského stylu. Rostly zde exotické stromy s výborným ovocem. Byly zde ale také evropské rostliny, převážně růže, ale také jabloně a dokonce něco, co připomínalo živý plot, který byl sestříhaný podle francouzského způsobu, a mezi ním byly vysypané cestičky pískem. Celá zahrada byla obehnána zdí a tak dávala určitý pocit bezpečí.
Ve stínu byly postavené jednoduché kamenné lavičky, na které přímo lákaly k odpočinku za poslechu zvonivé hudby fontánek. Pozorovala antické sochy rozmístěné mezi živým plotem a vdechovala vůni subtropů promísenou s vůní všudypřítomných růží. Utrhla z blízké broskvoně plod a okusila jej, chutnal báječně. Na chvíli na vše zapomněla a užívala si chvíli okamžiku. Zde by si dokázala představit žít navěky, odříznutá od všeho zla a jen snít.
Haha trochu jsem se nechala unést a ořízla jsem ty pasáže trochu méně...
ale co Rescator není nikdy na škodu... taky si teda představuju, že pod palácem u moře byla zátoka, kde měl malý přístav pro své lodě. To jen takový detail.
Tak a teď pár obrázků:
dům by mohl vypadat nějak takhle:
http://www.coxandkings.co.uk/%5Cimages% ... Serbia.jpg
http://media-cdn.tripadvisor.com/media/ ... palace.jpg
bílý, jednoduchý, hodně oken aby byl všude vzduch a vůně růží, vzdouvající se závěsy... prostě ideální středomořský domek
zahrady by mohly být podobné třeba těm v Achillonu císařovny Sissi na Korfu:
http://mw2.google.com/mw-panoramio/phot ... 265483.jpg
http://static.panoramio.com/photos/large/24465112.jpg ale samozřejmně více květin a sadů...
a pokoje by mohly být některé jak jsem popisovala a některé temnější, dost orientalizující třeba takhle:
http://cdnimg.visualizeus.com/thumbs/49 ... 9cc0_h.jpg
http://djcadteam6.files.wordpress.com/2 ... screen.jpg
http://www.cepolina.com/photo/Africa/Mo ... ecture.jpg
no prostě něco ve stylu Hrabě Monte Cristo (Jeanne by určitě řekla že jsem příiš romantická žejo
to nevadí)
FAQ
Napsal: 25 kvě 2014, 23:09
![[ img ]](http://www.marrakesch-shop.de/images/products/gross/merzougha-schwarz-2-1.jpg)
