Téma přesunuto z původní diskuze v Castingu ohledně herečky Natalie Portman

Citovat:

Ale ještě si myslím, že Louisa nemá být moc krásná. Všichni by se vlastně měli ptát, proč si král vybral zrovna ji, ne? Z tohohle pohledu mi k ní Natalie nesedí.

Myslím, že byla hezká, ale taková nenápadná, hodně něžná, ne zářivá jako Athenais no. No je pravda, že Louisa v knize příliš prostoru nemá a že se tam o jejím celém příběhu nemluví...

Ovšem, nemůžeme vědět, zda něco Anne s její postavou ještě neudělá.
A jinak, také jí nepovažuji za chudinku, ono zvládnout to, co ona (viz jak jsem jí popisovala), to chtělo hodně kuráže. Ukazovat se u dvora, když věděla co si o ní všichni myslí, a že ví, že ona ve skutečnosti není metresou! A neměla jinou možnost!
A, že je krásná? Není přece problém, jí udělat ne až tak hezkou.

A nesmíme zapomenout na onu úžasnou scénu - jak v rudém cválá při honu na koni!

Teď jsem zrovna o ní něco četla. Nevím, zda tam Anne bude mít scénu, jak Louise v kočáře uhání za králem a předjede tak i královnu s Athenais. I když to byla její úplně poslední noc s králem, tentokrát zvítězila.
Chudinka by takhle nebojovala.
Možná potom, když už nemohla nic dělat - pak opravdu, to mohla vzdát. Přesto to nevzdala úplně - nevzala si život.
Takže myslím, že to byla silná a hodně zamilovaná žena, která pro svého milovaného udělá vše.

A pro vyjádření postavy by tak mohla získat i hodně prostoru. Díky tomu, se pak lépe může vykreslit postava Athenais a následně potom i Angeliky. Alespoň by tak vyniknul ten obrovský rozdíl mezi nimi.

Uf, to jsem se nějak rozepsala

Tania píše:

...A pro vyjádření postavy by tak mohla získat i hodně prostoru. Díky tomu, se pak lépe může vykreslit postava Athenais a následně potom i Angeliky. Alespoň by tak vyniknul ten obrovský rozdíl mezi nimi.

Hmm... to má něco do sebe . Asi jsem si jí prostě zafixovala jako chudinku, která pořád brečí někde v koutě a všechno si moc bere - asi si to budu muset znova přečíst

A ta tvoje poslední myšlenka (kterou tu cituji) se mi vážně moc líbí

Zkus si přečíst něco, kde se vztah Louisy a krále řeší víc a od počátku třeba. Mně ten jejich příběh připadal velmi krásný.

Přesně tak, jak jsem napsala jinde - pěkně to popsal Yura Wintenberg v knize Metresy.

OK, něco si přečtu, jen co dočtu Pottera (což vidím tak za dva dny ), kdyžtak mi soukromně napište, kterou knížku bych si měla přečíst, abych si to víc ujasnila

Aha, Tania byla rychlejší než já - tak díky moc, určitě si to seženu

Souhlasím s Jeanne, a proto téma přesouvám: Ta jedinečná Tanii úvaha si opravdu zasluhuje nesmrtelnost
(Ale vy ostatní, holky, taky dobrý )

dasha píše:

Souhlasím s Jeanne, a proto téma přesouvám: Ta jedinečná Tanii úvaha si opravdu zasluhuje nesmrtelnost

Á, velice děkuji. Jelikož to není vidět, tak to popíšu: Klaním se na všechny strany, klaním se na všechny strany, klaním se..............................................................................................

Ráda jsem přispěla. Doufám, že jsem tímto nevyčerpala své hluboké myšlenky, a ještě něco přijde

Já jsem velká fanynka Louise de La Valliére ( pokud se to tak dá napsat ) a jelikož jsem si o ní přečetla v češtině vše, co se dalo, tak jen můžu potvrdit to, co napsala Tania.
Hlavní problém u Louise byl ten, že se v ní ( byla silně věřící ) po celou dobu, kdy byla milenkou krále bilo její svědomí s vášní. Na jedné straně krále hluboce milovala a nedokázala mu odolat a na druhé straně se vinila z toho, že páchá hřích cizoložství. Takže když dal král přednost Athenais a Louise pochopila, že králova láska k ní je už minulostí, chtěla vstoupit do kláštěra, ale král ji to nedovolil . Když odešla bez jeho svolení, tak ji dal přivézt zpět. Až po několika letech ji povolil odchod a Louise dožila v kláštěře Karmelitek jako Louise Misericordia. Myslím si, že s takovou důstojností nedokázala žádná z milenech francouzských králů dvůr opustit.

Král se k ní opravdu zachoval dost bezohledně
Člověk má tendenci spíše krále "obdivovat" a "milovat" , ale ono je to dost zrádné. Vypadá to, že si tu Montespanku zasloužil, hodila se k němu rozhodně víc než citlivá Angelika.

Tania - přesně. Vlastně díky obdivu k Ludvíku XIV. jsem se dostala až ke knížkám o Angelice.
Taky si myslím, že se k němu hodila nejvíc Montespanka. Hlavně ho kolikrát uměla docela "seřít", což občas potřeboval.

A u Louise mi je líto hlavně to, že si svoji"hříšnou" lásku vyčítala celý zbytek života a vlastně i její smrt byla způsobena vzpomínkami na život po boku krále. Prý se jeden rok postila tak, že nepila žádnou tekutinu ( díky jedné vzpomínce na to, jak jí král dával pít ze svých rukou, když byli někde na procházce ) a na následky toho zemřela.
Mám pocit, že jsem to četla v pamětech vévody de Saint-Simon.

Conti píše:

Tania - přesně. Vlastně díky obdivu k Ludvíku XIV. jsem se dostala až ke knížkám o Angelice.
Taky si myslím, že se k němu hodila nejvíc Montespanka. Hlavně ho kolikrát uměla docela "seřít", což občas potřeboval.

A u Louise mi je líto hlavně to, že si svoji"hříšnou" lásku vyčítala celý zbytek života a vlastně i její smrt byla způsobena vzpomínkami na život po boku krále. Prý se jeden rok postila tak, že nepila žádnou tekutinu ( díky jedné vzpomínce na to, jak jí král dával pít ze svých rukou, když byli někde na procházce ) a na následky toho zemřela.
Mám pocit, že jsem to četla v pamětech vévody de Saint-Simon.

Souhlasím, vyčítat si to rozhodně neměla !

Asi těžko můžeme soudit dnešníma očima - je těžké se vžít do postavy ze 17. století, v době, kdy hlavním hodnotovým měřítkem bylo desatero přikázání. Na druhou stranu, král byl zástupce Boha na Zemi, tak měla ho poslechnout a stát se jeho milenkou, nebo neměla? Navíc na Dvoře jistě vládla další nepsaná pravidla a odmítnout krále, to jistě nepřipadalo v úvahu.
Pokud pomineme tento rozpor, tak král byl charismatický muž a nezkušená Louisa se do něj jistě zamilovala, o to měla boj se svým svědomím horší...

dasha píše:

Asi těžko můžeme soudit dnešníma očima - je těžké se vžít do postavy ze 17. století, v době, kdy hlavním hodnotovým měřítkem bylo desatero přikázání. Na druhou stranu, král byl zástupce Boha na Zemi, tak měla ho poslechnout a stát se jeho milenkou, nebo neměla? Navíc na Dvoře jistě vládla další nepsaná pravidla a odmítnout krále, to jistě nepřipadalo v úvahu.
Pokud pomineme tento rozpor, tak král byl charismatický muž a nezkušená Louisa se do něj jistě zamilovala, o to měla boj se svým svědomím horší...

No, právě. Moc zrovna na vybranou neměla ...

jeanne píše:

Conti píše:

Prý se jeden rok postila tak, že nepila žádnou tekutinu (díky jedné vzpomínce na to, jak jí král dával pít ze svých rukou, když byli někde na procházce) a na následky toho zemřela.
Mám pocit, že jsem to četla v pamětech vévody de Saint-Simon.

Tak na tohle jsem ještě nikde nenarazila, ale co by ne, Saint-Simon umí vždycky pobavit ))

Tak jsem si to pro jistotu ověřila přímo v knížce, abych tady nešířila fámy a je to tak. Saint-Simon, Za slunečního krále, překlad E. Hellerová, r.v. 1930. Mám to doma.

dasha píše:

Asi těžko můžeme soudit dnešníma očima - je těžké se vžít do postavy ze 17. století, v době, kdy hlavním hodnotovým měřítkem bylo desatero přikázání. Na druhou stranu, král byl zástupce Boha na Zemi, tak měla ho poslechnout a stát se jeho milenkou, nebo neměla? Navíc na Dvoře jistě vládla další nepsaná pravidla a odmítnout krále, to jistě nepřipadalo v úvahu.
Pokud pomineme tento rozpor, tak král byl charismatický muž a nezkušená Louisa se do něj jistě zamilovala, o to měla boj se svým svědomím horší...

Paradoxně Louise se svým náboženským postojem byla mezi dvořany opravdová výjimka. Ano, všichni chodili na mše, ale rozhodně se desaterem neřídili. Spíš naopak. Pokud muž neměl svou oficiální milenku, tak byl společensky znemožněn. I ženy se svými milenci honosily, ale musel to být výhradně šlechtic. Morálka na dvoře Ludvíka XIV. byla značně uvolněná.

Nedávno jsem dočetla historický román od Sandry Gulland - Milenka Slunce, která popisuje život Louise de La Valliere. Je zde popsán její život v etapách od dětství až po odchod ode dvora a autorka se opírá nejen o historicky doložená fakta, ale má i podrobně nastudovaný její horoskop ( Louise je narozena ve znamení Lva s ascendentem v Raku a Lunou v Panně ).
Takže ve zkratce mi podle nativního horoskopu vychází tento portrét :
POVAHA: vroucí a šlechetná, má nestálou mysl a vášnivé city, které ráda vyjadřuje romantickým a dramatickým způsobem. Vůle podporuje její emoce.
OSOBNOST :Věrnost a oddanost . Je plachá a zdrženlivá. Ráda pracuje v pozadí, pečlivě dbá na detaily. Chce svojí činností posloužit jiným lidem. Pokud to není bezpodmínečně nutné, nikdy nikomu neklade osobní otázky.
VENUŠE V PANNĚ - Pocity analyzuje příliš kriticky a přísně. K těm, které zrozenec miluje je příliš kritický. Tím u nich může vyvolat předpojatost, zábrany a ochromit spontánní náklonnost. Lidé s touto konstelací často zůstávají svobodní. Velký důraz klade na společenské způsoby, osobní zjev a hygienu. Dobré společenské vystupování je často jen zástěrkou pro ostýchavost a určité komplexy méněcennosti.
MERKUR konjunkce ASZ- Má mimořádnou inteligenci. Dříve než začne jednat, přemýšlí. Vyjadřuje se jasně a logicky. Její hluboké vědomí je v úzkém vztahu k její schopnosti myšlení. Působí však lehce nervózním dojmem. Zajímá se o výchovu, jazyky a literaturu. Jestliže se naučí plně využívat svoji inteligenci, může dík svým mimořádným schopnostem dosáhnout významného uznání.
MĚSÍC konjunkce VENUŠE - Zrozenec silně a citově reaguje na krásu a harmonii, což se může projevit k uměleckém nadání. Může být dobrým diplomatem. Je-li konjunkce poškozena, má zrozenec tendenci v příliš velké shovívavosti, kterou pak lidé mohou zneužívat.
RYBY na hrotu 9. domu
Velkou roli v životě zrozence hraje náboženství, přičemž jeho víra má mystické rysy.

Náhodou jsem narazila na toto. Člověk by se ani nedivil, že Ludvíka oslnila.

Elaine, toto je naozaj krasny portret

Kráľová milenka Louise de La Vallière (1644-1710) bol plachá Amazonka, ktorú neustále sužovali morálne zábrany. Keď Louise de la Valliere prišla k dvoru ako dvorná dáma bola skromná a nevinná. Král sa do nej zamiloval práve pre tieto vlastnosti. Chodili spolu na nekonečné prechádzky, jazdili spolu na poľovačky. Louise kráľa milovala skutočne, pre neho samotného a nie preto že bol kráľom.
Madame de Sévigné ju nazvala „drobnou fialkou, ktorá sa skrývala v tráve a hanbila sa, že je milenkou, matkou a vojvodkyňou“.



Že život niekedy píše tie najšialenejšie humorné príhody, dokazuje aj táto perlička zo života kráľa a jeho prvej oficiálnej milenky, „Maitresse en titre“:

Okrem toho že boli milencami, mali Louise de la Valliere a kráľ Ľudovít XIV ešte niečo skutočne veľmi spoločné, čo im však dlhšiu dobu vďaka mlčanlivosti a diskrétnosti Philippa de Courcillon, Markíza de Dangeau, ušlo. Markíz de Dangeau bol pri dvore známy vycibreným štýlom ktorým písal svoju korešpondenciu a taktiež sa vedel kvetnato vyjadrovať a skladať skvelé romantické básne. Preto ho kráľ poveril aby mu pomáhal písať jeho ľúbostnú korešpondenciu, ktorú napokon de Dangenau písal celkom sám. Ctený markíz bol však aj dobrým priateľom Louise de la Valliere a keďže mu plne dôverovala, tiež ho požiadala aby jej pomohol z jej ľúbostnou korešpondenciou kráľovi.
Napokon to skončilo tak, že Philipp de Courcillon písal listy celkom sám, a týmto vznikol ľúbostný monológ, v ktorom si takpovediac vyznával lásku sám sebe a aj si rovnako zaľúbene odpovedal.
Avšak zároveň bol schopný uspokojiť svoju priateľku aj svojho vladára. (určite sa pri tom musel ohromne baviť )
Jedného dňa, keď kráľ už zasa raz chválil Louise aká je duchaplná a ako nádherne píše, vyjavila mu táto pravdu. Kráľ opätoval jej úprimnosť a priznal sa tiež. Obaja vraj veľmi obdivovali Markíza de Dangeau za jeho mlčanlivosť a schopnosť udržať tajomstvo, čo bola u dvora plného klebiet veľmi nezvyčajná vlastnosť.

moirra píše:

Napokon to skončilo tak, že Philipp de Courcillon písal listy celkom sám, a týmto vznikol ľúbostný monológ, v ktorom si takpovediac vyznával lásku sám sebe a aj si rovnako zaľúbene odpovedal.
Avšak zároveň bol schopný uspokojiť svoju priateľku aj svojho vladára. (určite sa pri tom musel ohromne baviť )
Jedného dňa, keď kráľ už zasa raz chválil Louise aká je duchaplná a ako nádherne píše, vyjavila mu táto pravdu. Kráľ opätoval jej úprimnosť a priznal sa tiež. Obaja vraj veľmi obdivovali Markíza de Dangeau za jeho mlčanlivosť a schopnosť udržať tajomstvo, čo bola u dvora plného klebiet veľmi nezvyčajná vlastnosť.

To je tak nádherná a paradoxní situace, až se skoro divím, že nebyla popsaná v Angelice Ale třeba jí někdo využijeme do fikce. Moirro, máš na ni přednostní právo

dasha píše:

To je tak nádherná a paradoxní situace, až se skoro divím, že nebyla popsaná v Angelice Ale třeba jí někdo využijeme do fikce. Moirro, máš na ni přednostní právo

Ďakujem. Právo ustupujem prvému kto sa vo fikcii ocitne v tom spomínanom roku, poprípade bude vedieť túto perličku využiť inde.

Skvelý obraz znázorňujúci kajanie sa a prísahu Louise De la Valiere pred vstupom do kláštora.

Obraz sa volá: Prise d'habit de Mlle de la Vallière - Prebratie (mníšskeho) habitu madame de Valliere.



Vo veľkom rozlíšení:

https://www.artrenewal.org/artworks/pri ... raud/61868

A ešte v väčšom:

https://www.artrenewal.org/Common/Image ... rkId=61868

Krásný obraz, zajímalo by mě kdo má být ta žena v těch tmavých šatech a s obličejem v dlaních.

Obraz je skutečně nádherný. Kdo je prosím autorem?
Kaje se, ale šaty si k té příležitosti oblékla nádherné.(Viděno dnešníma očima jí ta černá barva náramně sluší.)

Tereza píše:

Obraz je skutečně nádherný. Kdo je prosím autorem?

Joseph Caraud

prikláňam sa k tvojmu názoru Tereza, ten obraz je skutočne nádherný, a pre mňa dôležité, vidno akú nosili módu...

Z Louise de la Valliere sa stretávame už v druhom diely cesta do Versailles keď sa v kanóne písal rok 1664:

Králova milenka slečna de La Valliere měla příliš velká ústa. A trochu kulhala. Říkalo se, že je to půvabné a že nádherně tančí, ale fakt byl, že kulhala. Neměla žádná ňadra. Srovnávali ji s Dianou, mluvilo se o půvabu hermafroditních bytostí,
ale fakt byl: měla plochý hrudník. A suchou pleť. Slzy, vyvolávané královou nevěrou, ponížením u dvora a výčitkami svědomí, jí vyhloubily kruhy pod očima. Zhubla a vyschla.

A následkem druhého těhotenství trpěla nevolností, jejíž podrobnosti mohl znát jedině Ludvík XIV.
Ale básník Špína je znal taky. A o všech těchto strastech, skrytých či přiznaných, i o jejích fyzických nedostatcích napsal obdivuhodný pamflet, velice vtipný, ale zlý a krutý tak, že se ho méně odvážní měšťané neopovažovali ukázat vlastním manželkám, které si ho půjčovaly od služek.

Kulhejte a mějte patnáct let,
žádná ňadra, téměř vyschlou pleť.
Rodiče? Bůh ví. Poroďte nezkušeně
své dítě v komůrce jak štěně.
Nejslavnějšího milence pak máte rázem,
La Vallierka je toho důkazem.
Tak píseň začínala.



Hanopis se rozšířil po celé Paříži. Octl se i v Bironském paláci, kde bydlela Louisa de La Valliere, v Louvrů i u královny; ta se při tomhle popisu své rivalky poprvé za dlouhou dobu rozesmála a radostně si mnula ruce.

Slečna de La Valličre, raněná do hloubi duše a rudá studem, se vrhla do prvního kočáru a nechala se odvézt do Chaillotského kláštera, kde hodlala vstoupit do řádu. Král jí však nařídil, aby se vrátila a ukázala se u dvora. Poslal pro ni pana Colberta. V té výzvě nebyla ani tak uražená láska, jako spíš vzteklý vzdor panovníka, z něhož si jeho lid troufl udělat legraci a který se začíná obávat, že mu jeho milenka nedělá čest.
Po stopách básníka Špíny byli vysláni nejschopnější policisté. Tentokrát nikdo nepochyboval, že ho pověsí.

Viem že tuto odpovedám sama sebe -ale posledný príspevok je už starý a ja práve paralelne pracujem na článku a na mini-fikci o Louise - tak pridávam kúsok fikce a ešte neičo iné.

Čo sa týka tej hore uvedenej básne, podaril osa mi nájsť kadejaké básničky a dokonca aj jednu pesničku o Vallierke ale ešte stále som nezistila či si ten pamflet pani AG vymyslela alebo skutočne také niečo kolovalo.

V každom prípade skveel prebásnené českou prekladateľkou.

Tuto úryvok pripravovaného článku:

LOUISE DE LA VALLIERE. Amazonka, Diana, filozofka či mníška?

Alias ako sa bohyňa lovu dostala z Versailles až ku Karmelitánkam.

Vo svojom živote mala Louisa de Valleriová iba dve vášne: Boha a Ľudovíta XIV. Najskôr sa šialene zamilovala do kráľa, ale o desať rokov neskôr ju jej výlučná a nezainteresovaná láska viedla okružnými cestami až k bránam kláštora Karmelitániek.
Mnohí ju milovali a nenávideli, už dvakrát chcela utiecť zo sveta Kráľa slnka, ktorý ju osobne prišiel vziať späť z kláštora aby jej v tom zabránil, ako to urobil Colbert o niečo neskôr, pretože ho poslal kráľ aby ju opäť vrátil k dvoru. Ale ten druhý krát už iba na to aby slúžila ako zástena jeho vzťahu z pani de Montespan, ktorej gaskonský manžel bol zúrivý žiarlivec.

V roku 1674 však padlo jej definitívne rozhodnutie. Tentokrát opúšťa Versailles a jeho pozlátko raz a navždy. Odchádza do kláštora u karmelitánok z Faubourg Saint-Jacques. Neodvolateľne. V celej svojej kráse sa vojvodkyňa z La Vallière Louise Françoise de La Baume Le Blanc definitívne zrieka ľudských márností. Začne sa pre ňu dlhé pokánie, tridsaťšesť rokov života za mrežami v tieni kláštora ktoré si uložila sama ako pokánie za vykúpenie svojho krátkeho milostného šťastia. Jedinou jej chybou bolo, že milovala absolútnou a nezištnou láskou : Pre túto malú skromnú fialku, ktorá sa hanbila za to že sa z lásky stala milenkou, za matkou a vojvodkyňou, nebol Ľudovít XIV kráľom, ale mužom, ktorého zbožňovala a od ktorého neočakávala žiadne privilégiá. V spomínanom roku má sotva tridsať rokov, kráľovi porodila päť detí. Iba dvaja s nich prežili a boli legitimovaní: Otcova obľúbenkyňa, budúca princezná z Conti a gróf z Vermandois, ktorého kráľ nemal moc v láske a o ktorom zlé jazyky rozlišovali že je synom zvodcu pána de Lauzun. Vtedy ešte netuší že má pred sebou ešte tridsaťšesť rokov života. Tridsaťšesť príkladných rokov spomienok, rozjímania, meditovania, mystiky, ktoré už nikdy nenaruší ani horkosť, ani výčitky.

Skutočne jedinečný osud, alebo lepšie povedané ako by táto žena žila dva životy, ktoré sa zdajú byť oddelené. Ten druhý sme už naznačili, tak teda začnime tým jej prvým:

Píše sa rok 1659 a kráľ sa po ceste na jeho svadbu zo Španielskou Infantkou zastaví u Gastona Orleánskeho, jeho strýka, na jeho zámku Blois. Vtedy štrnásťročná Louise uvidela mladého kráľa po prvý krát v jej živote. Ale bohužiaľ mladé dievča nebolo pozvané sprevádzať kráľa ako slečny de Orleans.

Obraz: Louise v kláštore:




A teraz niečo zábavnejšie alias Barbie a domček tak trochu inak, alias ako to vyzeralo v izbičke Karmelitánky ktorou sa Louisa v roku 1674 stala:



Viacej: https://www.expertissim.com/maquette-ce ... e-12217716

PS. Aj keby som mala zbytočných 1500 € čo toto umelecké minidielko stálo, už je to predané.

Narazila som na toto - alias moderná prestava lásky Louisa a Louise z novodobej série Versailles:

keby sa to nezobrazovalo tu je link:

https://static.wikia.nocookie.net/versa ... 0519132046



Hereckí predstavitelia v seriáli:

https://cdn.images.express.co.uk/img/dy ... 6998680160

Nuž ono to v tej dobe určite takto ani omylom nebolo - keď sa držíme výpovedí dobových svedkov kráľ slnko musel byť v mladosti skutočný romantik a vedel ako sa dvoriť ženám. podobne ako predtým s Máriou Mancinovou, tí dvaja prežili skutočnú nefalšovanú romantickú lásku.

Dobová predstava na obraze je dosť dôveryhodná podľa historických zdrojov. Ano na začiatku sa stretávali v lese. najčastejšie Saint Cloud kde Louise boal dvornou dámou madame, manželky kráľovho brata.
Obaja boli mladí, mali radi polovačky, prírodu a kúpanie sa v jazere či rieke. Obrázok sa dá zväčšiť rozkliknutím.
Prečo sa dnes zasa dostávam k Louise? Narazila som na zbierku opisov a citátov čo o Louise písali osobností tej doby.

Takže tuto je prvá časť:

Jean Nocret, Louise de la Vallière. Zhrnutie.

- V júli 1661, vo veku 17 rokov, sa Louise de La Baume Le Blanc stala kráľovou milenkou. Louise bola do Louisa bláznivo zamilovaná: "myslela len na to, aby ju kráľ miloval a aby ho milovala" (Mme de La Fayette). Po smrti kráľovnej matky Anny Rakúskej v roku 1666 sa stala oficiálnou milenkou Ľudovíta XIV. Jej prestíž potom upadala a v rokoch 1667 až 1674 sa musela deliť o titul kráľovej obľúbenkyne s madame de Montespan, ktorá ju v kráľovskej priazni nahradila. Dňa 3. júna 1674 vstúpila Louise do Karmelu Vtelenia a nasledujúci rok sa stala sestrou Louise de la Miséricorde. Zomrela 6. júna 1710 po 35 rokoch rehoľného života.


Šťastná mladosť – Louise vyrastala na zámku brata kráľa ľudovíta XIII otca vznešenej slečny

Françoise-Louise, známa ako Louise, sa narodila 6. augusta 1644 v Tours v rodine drobnej šľachty. Detstvo prežila v Reugny na touranskom vidieku, kde sa jej dostalo dôkladného vzdelania. Po smrti jej otca v roku 1651 sa jej matka znovu vydala za prvého komorníka Gastona d'Orléans. Po tom, čo Gaston d'Orléans strávil život sprisahaním proti svojmu bratovi Ľudovítovi XIII. a vyvolávaním problémov proti svojmu synovcovi Ľudovítovi XIV. sa usadil v Blois v dôchodkovom exile. Okolo jeho manželky Margaréty Lotrinskej a jeho troch dcér, Margaréty-Luisy Orleánskej, Alžbety Alençonskej a Françoise-Madeleine d'Valois, sa vytvoril malý dvor. Medzi družičkami sa Louise de La Vallière naučila dobrým mravom a zdokonalila sa vo vzdelaní.

Začiatky na dvore 1660

Začiatky na dvore - Po smrti Gastona d'Orléans 2. februára 1660 sa jeho vdova mohla vrátiť do Paríža a presťahovať sa do Luxemburského paláca, ktorého polovicu vlastnila. Domácnosť nasledovala; Louise mala šestnásť rokov. "Bola sympatická a jej krásu veľmi zvýrazňoval lesk belosti a inkarnácie jej pleti, modrosť jej očí, ktoré boli veľmi jemné, a krása jej strieborných vlasov, ktoré zvýrazňovali krásu jej tváre." (Mme de Motteville)
O niekoľko mesiacov neskôr sa Louise s pomocou vzdialenej príbuznej, pani de Choisy, stala družičkou Henriety Anny Anglickej - známej ako Madame -, ktorá sa práve vydala za Filipa d'Orléans - známeho ako Monsieur - kráľovho brata.

Ľudovít XIV. mal 22 rokov, Henrieta a Louise po 17 rokov. Mladosť dvora, pôžitky, zábavy a galantná kultúra tej doby poskytovali živnú pôdu pre galantné dobrodružstvá a milostné intrigy. "Nikdy som nevidela dvor krajší, ako sa zdal v tom čase" (Mme de Motteville).

Uprostred tejto vitalitou oplývajúcej mladosti žiaril Ľudovít XIV. veľmi pekný muž, ako ho opísala jeho sesternica Anna-Marie-Louise d'Orléans, známa ako Grande Mademoiselle:
"Postava tohto panovníka prevyšuje ostatných rovnako ako jeho pôvod, ako aj jeho vzhľad. Vyzerá vysoký, vzpriamený, odvážny, hrdý a príjemný, v jeho tvári je čosi veľmi jemné a majestátne a má najkrajšie vlasy na svete, pokiaľ ide o ich farbu a spôsob, akým sú stočené. Má krásne nohy, pekný a dobre posadený kočiar; skrátka, celkovo je to najkrajší a najlepšie upravený muž vo svojom kráľovstve a určite aj zo všetkých ostatných." Louise sa ako madamina družička bláznivo zamilovala do kráľa, ktorého vídala každý deň, ale nikomu o tom nepovedala.

Galantné dobrodružstvá - Ľudovít XIV. sa nudil

Galantné dobrodružstvá - Ľudovít XIV. sa nudil so svojou manželkou Máriou Teréziou, ktorá bola tehotná, a tak podľahol kúzlu svojej švagrinej Henriety, ktorú však Monsieur nezviedol a dal prednosť svojim milenkám. Vo Fontainebleau, kde sa dvor usadil na leto 1661, sa konali plesy, koncerty, prechádzky, hony a kúpanie v Seine. Madame sa kúpala každý deň: "Kvôli horúčave odišla v koči a vrátila sa na koni, nasledovaná všetkými dámami, galantne oblečenými, s tisíckami pier na hlavách, v sprievode kráľa a všetkých mladých ľudí z dvora; po večeri nasadli do kočov a za zvuku huslí sa časť noci prechádzali okolo kanála. [...]

Henrietta Anglická prichádza do hry


Čoskoro sa všetkým zdalo, že majú jeden pre druhého potešenie, ktoré predchádza veľkým vášňam. Rozkoše počas dňa, jedlá a prechádzky do dvoch či troch hodín po polnoci v lese sa začali zavádzať a praktizovať spôsobom, ktorý mal viac než galantný nádych a pri ktorom sa zdalo, že zmyselnosť môže pokaziť cnosť". (Mme de La Fayette).

Anna Rakúska požiadala Ľudovíta, aby to zmiernil: nemohla tolerovať, aby sa galantnosť zmenila na cudzoložstvo, najmä s manželkou jej druhého syna. Henrieta preto Ľudovítovi navrhla fintu "svietnika": mal predstierať dvorenie mladému dievčaťu, aby odvrátil pozornosť. Boli vybrané tri dievčatá vrátane Louise de La Vallière.

Kráľova náklonnosť k La Vallière

Takže tuto sa vlastne deje to čo pani AG opísala keď si kráľ a pani de Montespan zvolili Angeliku za domnelú milenku, aby im robila falošnú zástenu.

Veľký hluk totižto okolo toho robila kráľovná matka:

"Nakoniec sa rozhodli ukončiť tento veľký hluk [...] dohodli sa medzi sebou, že kráľ si urobí milenku z nejakej inej osoby na dvore. [Upierali svoj zrak aj na La Vallière, ktorá bola dcérou madame, veľmi pekná, veľmi jemná a veľmi naivná. Jej matka sa znovu vydala za Saint-Rémyho, prvého komorníka zosnulého orleánskeho vojvodu, takže takmer vždy žila v Orléanse a Blois. Bola veľmi šťastná, že môže byť s madame. Všetci si mysleli, že je pekná" (Mme de La Fayette). Táto finta však bola taká úspešná, že v júli 1661 sa Ľudovít XIV. do Louise zamiloval.

Veľmi pôvabnú mladú ženu. - Nepatrila k tým dokonalým kráskam, ktoré sa často obdivujú bez toho, aby boli milované. Bola veľmi sympatická a tento verš z La Fontaina: "A pôvab, ešte krajší ako krása" akoby bol stvorený pre ňu" (abbé de Choisy). Jej oči "vás uchvátili" (Primi Visconti) a mala "nevýslovný pôvab" (Madame Palatine).

"Má krásnu a vznešenú postavu a čosi veľkolepé v spôsobe, akým kráča; v jej očiach je istý marazmus, ktorý je nevyhnutným pôvabom pre každého, kto má citlivé srdce. Má tie najkrajšie vlasy na svete a má ich veľa. Má jemného ducha, dobrý vkus, miluje knihy a dobre ich hodnotí. Je zdvorilá, úslužná, liberálna a vo všetkom, čo robí, možno vidieť nádheru. Je vyrovnaná a vždy sa riadila spôsobom, ktorý jej získal obdiv a priateľstvo" (Donneau de Visé).

Skryté lásky - "Kráľova náklonnosť k La Vallière však naďalej rástla; urobil s ňou veľký pokrok. Nevidel ju u madame ani na denných prechádzkach; ale na večerných prechádzkach vystúpil z madaminho*** koča a išiel si sadnúť vedľa La Vallièrovej koča, ktorého dvere boli otvorené; a keďže to bolo v nočnej tme, rozprával sa s ňou veľmi ľahko." (Mme de La Fayette)

*** MADAME – tak vždy volali manželky kráľovho brata
Predtým ňou bola matka vznešenej slečny
Neskoršie Henrieta Anglická
A potom nemecká Polačka šlachtického pôvodu Liselotte von der Pfalz

Tania píše: *

18 úno 2008, 19:34

A nesmíme zapomenout na onu úžasnou scénu - jak v rudém cválá při honu na koni!

Tuto je tá situácia z knihy kde Angelika vidí La Valliere cválať na koni a pýta sa šľachtica stojaceho pri nej, o ktorom ešte netuší že to je jej brat, kto tá amazonka je:

Angelika se otočila. Šlechtice, který stál několik kroků od ní, neznala. Pod obrovskou napudrovanou parukou zahlédla příjemný obličej. Na pozdrav dámě smekl přepychově oblečený jezdec klobouk se sněhobílými péry.
„Ať se propadnu, madame, jestli jsem měl už příležitost se s vámi setkat. Vaši tvář bych nemohl v životě zapomenout.“ (...)
Mám dokonalou paměť.“
„Výborně, to byste mi tedy mohl být průvodcem v téhle společnosti, v níž se nevyznám.
Řeknete mi, kdo je kdo. Velice ráda bych například věděla, kdo je ta dáma v rudém, která cválala hned za psy. Jezdí dokonale. Ani muž by to nedokázal rychleji.“
„Strefila jste se,“ zasmál se. „Slečna de La Valliére.“
„Králova milenka?“
„Ano, milenka,“ přisvědčil skoro jakoby nadutě, což si v tu chvíli nedokázala vysvětlit.
„Nevěděla jsem, že je tak výborná jezdkyně.“
„Narodila se na koni. V dětství jezdila bez sedla na těch nejbujnějších zvířatech. A zásadně cvalem. Řítila se vždycky jako střela.“
Angelika ho s údivem pozorovala.
„Ale vy musíte slečnu de La Valličre moc dobře znát!“
„Je to má sestra.“
„Ach,“ vydechla přiškrceně. „Tak vy jste…“
„Markýz de La Valličre, k vašim službám, krásná neznámá.“


V červených šatoch som zatiaľ žiadny obraz nenašla ale zato tu máme portrét na ktorom je zobrazená ako bohyňa lovu Diana.



To krívanie mala Louisa z úrazu pri cválaní na koni v mladosti - ale neodradilo ju to ani len trochu a na koni vraj skutočne cválala ako amazonka. Musíme si predstaviť že udržať sa na nerovnom teréne vo vyššej rýchlosti v dámskom sedle bol určite kumšt, pretože obkročmo sedí človek na koni určite stabilnejšie ako bokom.

No vidno že sa tomu nerozumiem lebo tuto odborníčka na jazdu v dámskom sedle píše niečo iné:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=16&t=723

Koho by zaujali osudy Louisy de la Vallérie, prečítajte si prosím aj príspevok ktorý som pridala zároveň pred týmto príspevkom.

Tania píše: *

18 úno 2008, 19:34

Teď jsem zrovna o ní něco četla. Nevím, zda tam Anne bude mít scénu, jak Louise v kočáře uhání za králem a předjede tak i královnu s Athenais. I když to byla její úplně poslední noc s králem, tentokrát zvítězila.
Chudinka by takhle nebojovala.
Možná potom, když už nemohla nic dělat - pak opravdu, to mohla vzdát. Přesto to nevzdala úplně - nevzala si život.
Takže myslím, že to byla silná a hodně zamilovaná žena, která pro svého milovaného udělá vše.

K tomuto ešte niečo pridám v ďalšom diely jej životopisu.

O kráľovských poľovačkách viac tuto:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 648#p32648

že by v červenom kostýme na tomto obraze za kráľom bola predsa len Louise de la Valliére? Obraz znázorňuje polovačku od Verailles smerom na Meudon.