Ado, ja tě bít nebudu, ale budu s tebou polemizovat.
Citovat: U mna je Angelika v porovnaní s Katarínou len pekná sedliacka, ktorej trčí slama z topánok.(mozete ma zbiť)
Pěkná selka, která trčí sláma ze střevíců, tak to mi odpovídá trochu vyznění nového filmu. Nora tak na mě působila. Prostě dcera chudého venkovského šlechtice a nic víc.
Původní filmy už ukazují proměnu Angeliky, i když hlavně ve sféře oblékání.
A nyní knižní Angelika. Její rodina je početná a patří k chudé venkovské šlechtě. Žijí spíše jako na statku než jako na zámku. Chudoba přece cti netratí. Ale Angelika je bystrá a přirozeně inteligentní. Dostane se jí vzdělání v klášteře, umí vařit, zná léčivé rostliny. Pak se po svatbě ocitne mezi vysokou a bohatou aristokracií. A ona přece na sobě pracuje. Naučí se oblékat, vést konverzaci, snaží se vyrovnat všem těm dámám v paláci v Toulouse. Navíc ji zajímá i manželovo vědecké bádání a on v ní najde i po této stránce rovnocennou partnerku. A když se octne v nouzi, tak ji to nezlomí. Byla vychovávaná skromně a tak se přizpůsobí, naučí se nové dovednosti a využije, co zná. Proto, že vyrostla téměř v chudobě, tak zvládne dobu po manželově zatčení, uvěznění a popravě. Život v bídě a strádání. A v Americe zase využívá všeho, co se naučila a osvojila předtím.
Já ve své fikci o předčasně oženěném Jofreovi chci také ukázat, jak se spolu se vztahem k němu mění i její osobnost. Spolu se vzdorem odkládá i prosté šaty, chce svého muže reprezentovat, být mu partnerkou na úrovni v tom dobrém slova smyslu. Nejen v oblékání, ale i chování, způsobech.
Snad se mi to v dalších pokračováních nějak podaří zpracovat.