Neodolala som postnut mapu Kanady vo vynikajucom rozliseni
z obdobia kedy Joffrey & Angelika isli do Qeebecu.
Aspon clovek ma predstavu kade sa plavili, a ake mesta a usadlosti
sa uz v tom case dostali na mapu.

Mapa pochadza od Huberta Jaillota, kralovskeho kartografa
ktory neskorsie vydal znamy Atlas "Atlas Noveau"

http://www.bergbook.com/images/17230-01.jpg

PS: mapa sa da nakliknutim zväcsit. ;-)

PS2: ked od Quebecu dolu nakreslite pomyslenu ciaru sikmo k zatoke (Baye Francoise) kde je nakreslena
riecka bez mena, tak ste priblizne v GOULDSBORO

Moirro, i když ti to tady moc nekometuju (nějak nevím co bych měla psát, když o Toulouse a spol. moc nevim) tak ti chci jen napsat, že je super že sem ty mapičky a informace dáváš, ráda si je prohlížím . To jen abys věděla, že to sem nedáváš zbytečně.

Ta mapka je krásná! Už nějakou chvíli se zaobírám myšlenkou jestli by nestálo za to udělat nějakou podrobnou mapu s Angeličinýma (Joffreyovýma) cestama po Americe, vyznačit důležitá místa (města, území, řeky), území jednotlivých indiánských kmenů a třeba vyznačit i kde přibližně asi mohlo být Wapassu, Katarunk, Gouldsobro... Zkoušela jsem to v google mapách ale není to ono :/ škoda, no třeba ještě na nějaký program příjdu (nemáte někdo nápad??), sama se totiž v tom nepřeberném množštví míst občas ztrácím...

Dauphine, dakujem za komentar, vzdy potesi ked sa aspon niekto ozve

Napriklad tuto mapu vytlacit a rukou do nej zaznacit kade Joffrey a Angeilika isli,
alebo sa to tam da kreslit aj programom
napriklad Gimmp ktory je zadarmo
ale najkrajsie by to bolo starym pismom rucne
aby to vyzeralo stylovo
alebo mapu cez kopirak (indigo papier, ANO, este to cudo co sa pouzivalo do pisacieho stroja predavaju !)
prekopirovat a sama dokreslit mesta a miesta......
A potom to sem naskenovat (v copyshope mozes nechat okopiraovat/naskenovat/vytlacit aj
vacsie formaty ako len A4)

PS: Tie materialy tu zbieram, aby sme to mali na kope, ked potrebujeme informacie ku kniham
a k pisaniu fikcii ;-)

Mapa Akadie 17 storocie

Carte de La Nuovelle France Akadie

http://fr.wikipedia.org/wiki/Acadie_%28 ... olbert.jpg

Uspesne a neuspesne osidlenie v Maine v 17 storoci:

Na mape su Anglicke a Francuzke osady,
prazne kolecko alebo trojuholnik = Neuspesne, zanikli
cierne kolecko alebo trojuholnik = Uspesne, prezili



PS: treba dokreslit Gouldsboro !!!!

St.Croix sa spomina v knihe (Trojuholnik v pravo hore, ale asi zanikol)

Dokonalý mapy!!!! achh!

Určitě bych tu mapku chtěla vytvořit, ale jde o to, že by bylo dobré kdyby byla v PC a dala se kdyžtak doplňova a měnit, na papíře by to bylo nejjednodušší a nejstylovější, ale když tam budou chyby jakože asi budou, protože zakreslovat neexistující místa je složité tak se to nebude dát tak snadno opravit/dodělat... ještě nad tím popřemýšlím...

Mám dotaz, jaké kolečko/trojúhelníček/jiný obrazec bude mít Goudsboro?? A bude prázdné nebo vybarvené??

Peknucka mapa "Nuovelle France" - Kanady z Cantorovym Rosomakom
z knihy Angelique and the Demon

A celkom schopná mapka NOVEHO FRANCUZKA nam tak známych oblasti z knih
od 6 do 14 dielu ;-)

Partie Orientale de la Nouvelle France ou du Canada



v iných rozlíšeniach:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... Canada.jpg

Krásná mapa, myslím, že se jí budu inspirovat při vytváření designu našich map A také ji upotřebíme při sestavování mapy amerických cest Díky!

Pevnosti v Amerike 17. Storocia

Pri prekladoch som narazila nahodou na stranku Kanadskeho PORT ROYAL, nam dobre znameho z Angelique
romanov odohravajucich sa v Novom svete.

Existuje tam skanzen muzeum - Pevnost z cias kolonizacie. Takze sa pozrime ako teda taka pevnost
z drevenymi domcami z murovanymi kominmi vyzerala



http://2.bp.blogspot.com/-CR0fg_qXyB0/T ... 010+Pz.jpg

Joffrey mal samozrejme nad zatokou vysoku drevenu vezu Ale tu este najdeme.

Hodovacia sien v Goludsboro ci Wapassu by mohla vyzerat takto:
(Angelika si tam samozrejme stylovo nad kozubom susila svoje bylinky )



http://www.pc.gc.ca/eng/lhn-nhs/ns/port ... isit2.aspx

Uplne vidim Joffreya ako sedi v tomto kresle z kozusinou za vrchom stola aach!

A tuto mame povesane zvieracie kozky z ktorymi sa obchodovalo:



Toto je sice tiez historicka pevnost v Port Royal ale podla toho sa da dobre predstavit aj pevnsot v Gouldsboro
aj novovybudovane zvätsene Wapapsu. je tu aj spominane okno co ma namiesto skla (aj pani AG spomina ze
sklenene tabule na okna boli v Novom svete vzacne) zvieracie kozky. Na obrazkoch mozeme vidiet vtedajsie obranne
kanony, kovacsku dielnu, sudy, riady, zavesenu hydinu, bobriu kozusinu a nechyba ani Angelikyna bylinkarska miestnost:

http://gollygeegosh.blogspot.co.at/2012 ... royal.html


Tak toto by mal byt spominany cinovy riad:



A ta drevena veza co mal Joffrey postavenu nad zatokou mohla vyzerat nejak takto, ako to cislo 3:

Ked bola Angeliaka v Montreali navstivila aj Missiu.

Tuto obrazok z missie Mission de la Montagne Île de Montréal (Montrealsky Ostrov) ca. 1690:



Marie-Thérèse Gannensagouas et une compagne enseignant à la mission de la Montagne, Île de Montréal, Nouvelle-France (Québec), [ca 1690]. Illustration : Francis Back. Archives Congrégation de Notre-Dame - Montréal.

A tuto ako vyzeral Montreal a Okolie ked tam priplavala Angelika:

Marguerite Bourgeoys, prefektka Kongregácie Notre Dame de Montreal. nasa stara znama z knihy.



Marguerite Bourgeoys, préfète de la congrégation externe de Notre-Dame, Troyes, France, [164-]. Illustration : Francis Back. Archives Congrégation de Notre-Dame – Montréal:

moirra píše:

Pri prekladoch som narazila nahodou na stranku Kanadskeho PORT ROYAL, nam dobre znameho z Angelique romanov odohravajucich sa v Novom svete. Existuje tam skanzen muzeum - Pevnost z cias kolonizacie. Takze sa pozrime ako teda taka pevnost s drevenymi domcami s murovanymi kominmi vyzerala

Ach, Moirro, ty jsi mě tím úplně nadchla
Mám pocit, že nakonec nám stejně nezbyde nic jiného, než se na ta místa opravdu v rámci "Srazu" podívat
Tohle je úplná nádhera, úplně tam všechny ty románové hrdiny vidím

ach, moirra, keď to vidím, tak mám mravčenie v zápästí a chuť cestovať a vidieť to všetko

Moirro, to jsou naprosto bezvadné obrázky! Hned jak jsem je poprvé uviděla, bylo mi jasné, že jedině na takovémhle dvorku by mohl Joffrey sekat dřevo Skoro jsem tam zahlédla nějakou holou hlavu a květovanou vestu!! Ach, ano, prosím!!!!

Moirro, já Tě miluju!!
Třebaže nestihnu vžycky napsat komentář, vždycky mě úplně nadchne, kdykoli "vydezgrezuješ" nějaké historické souvislosti nebo obrázky! Takže píšu konečně jedno oficiální DÍKY, moc si toho cením, vždycky si to prohlédnu a zlepší mi to den .

Och dakujem Dasha ♥,

a ja ti na tomto mieste musim podakovat tiez, pretoze tvoja seria o pani Rescatorovej
ma bola schopna ipri opakovanom citani uputat. pobavit a rozosmiat dokonca i vtedy ked som v noci
od bolesti zubov napriek tabletkam nemohla spat a bolo mi skor do revu.
Dufam ze sa dozijem dalsieho pokracovania , pretoze teraz
budem chodievat pravidelne kazdy tyzden zubarovi a nejake pokracko by sa mi veru zislo.

PS: ze by to v tom lavom rohu na tom druhom obrazku bol hlupy pes?

Nasla som stranky Virtualneho muzea Canady

kde sa hovori o historii usidlovania v Novom svete.

Mna osobne zaujala stranka, kde sa hovori o strave ktorou sa obyvatelia v Novom svete zivili, ako konzervovali
potraviny, ake nove plodiny spoznali za pomoci Indianov, ake polodiny priniesli z europy, ake napoje sa vyrabali
cim sa sladilo, ako sa vyrabal cukor atd.

Je to sice v Anglictine, ale informacie mozem postupne poprekladad a jedneho dna snad pridame na stranku aj clanok
o Stolovani v Novej Francii a Quebecu

http://www.historymuseum.ca/virtual-mus ... /foodways/

Na zaciatok vyroba javoroveho sirupu a cukru:




História javorového sirupu je veľmi zaujímavá a ponúka nám mnoho faktov týkajúcich sa sociológie dávnych časov Severnej Ameriky. Prví ľudia o ktorých je známe, že vyrábali javorový sirup, sú pôvodní obyvatelia tohto kontinentu žijúci v severo – východnej časti Severnej Ameriky, dávno pred príchodom prvých Európanov. Používajúc prapôvodnú metódu narezávania stromov, javorové stromy poskytovali zdroj vysokokalorickej výživy na zimné obdobie. Pôvodní Američania boli veľkorysí s poskytnutím ich technológie a prvým Európanom tiež poskytli návod, ako zo stromov získavať sirup.

V priebehu 17. a 18. storočia predstavoval javorový sirup pre európskych osadníkov na severe hlavný dostupný zdroj koncentrovaného cukru – tzv. javorový cukor. (Trstinový cukor bolo potrebné dovážať až z Karibiku.)

Európania sa učili rýchlo a k týmto vedomostiam pridali do procesu výroby svoje znalosti metalurgie, skladovania, prepravy a tieto znalosti sa tiež stali súčasťou histórie javorového sirupu. Pozbieraná miazga sa odvážala do ,,cukrovej búdy,, kde sa mohla ľahko skladovať v riekou ochladzovanej budove. Miazga musela byť spracovávaná v zložitom procese varenia vo veľkých kotloch. Musela byť často miešaná, aby sa predišlo kryštalizácii. Do roku 1800 sa tento proces vylepšil a stal sa viac výnosným. ,,Ľudový cukor,, ako sa javorový sirup nazýval, bolo na dlhú dobu najviac používané a najrozšírenejšie sladidlo dostupné v Severnej Amerike.

Javorový cukor sa získava pomalým varením 100% javorového sirupu, kým sirup nestuhne na pevnú masu. Následne sa rozdrví do požadovanej veľkosti granúl.

Video k vyrobe javoroveho cukru po cesky:

https://www.youtube.com/watch?v=F_QAAxj_pbU#t=12

Moirro, to je všechno moc zajímavé už se těším, až po přeložení mezinárodního webu začnem psát další články, je toho tolik co je potřeba vydesgrezovat a sepsat! To bude nádhera

Moirro, dodatečně také děkuji za úžasný přísun nádherných map
A také ty informace o javorovém sirupu, to je zajímavý, já netušila, že to do té doby Evropani neuměli Co všechno se teda tady člověk nedozví

dauphine píše:

už se těším, až po přeložení mezinárodního webu začnem psát další články, je toho tolik co je potřeba vydesgrezovat a sepsat! To bude nádhera

Ha ha, tak to já se teda netěším Protože celý tento týden se pouze věnuji překladům, tak představa dalšího přísunu nového materiálu mě docela děsí
Takže ... tak, jako Jeanne vyžaduje od každého "Vánoční příspěvek všeho druhu" , tak by také měla vyžadovat od každého, kdo napíše nějaký nový článek na web, aby ho dodal rovnou v trojjazyčné verzi

Už som tu dávala že ako zrejme mohal vyzerať Joffreyová pevnosť.
Ako model nám vynikajúco môže poslúžiť Skanzen - Múzeum PORT ROYAL

Narazila som aj Na dokumentárny film ktorý nedávno vysielala francúzka televízia TV5 Monde



Les Acadiens du Québec

https://www.youtube.com/watch?v=CnCLQy_aMzU

Pertože väčšina z vás zrejme nerozumie po francúzky doporučujem hneď začať minútou 03:50

Nádhera! Takhle to určitě muselo vypadat.

Týmto vyhlasujem konkurz na Joffreyovuú vežu nad zátokou z výhľadom na búrlivé more:

Joffrey de Peyrac vyskočil do sedla.
„Doprovodíte mě, madame.“
„Kam jedeme?“
„Na můj hrad. Není moc nádherný, jen dřevená věž nad zátokou. Ale můžeme se tam klidně
milovat. Dnes večer mi má žena bude opravdu patřit.“
(9)
„Kam mě vedete?“ zeptala se Angelika, zatímco je oba koně unášeli podél temného pobřeží.
Odpověděl:
„Mám malý zámek na břehu Garonny… tam se můžeme v klidu milovat.“
Připomněla si sladkou noc v daleké Akvitánii, když ji odvezl z Toulouse, aby jí dal poprvé
poznat, co je to milování. Tady je divoce bil do tváří noční vítr, a když dojeli na práh venkovské
stavby, moře bouřilo tak, že neslyšeli vlastního slova.
Přesto si uvnitř dřevěné pevnosti, kterou postavil na břehu Nového světa, zařídil
francouzský šlechtic přepychový azyl.

Pár návrhov na spomínanú vežu:

„Líbí se vám u mě?“
Angelika se otočila k úzké střílně, kudy sem doléhalo hučení moře. Z pevnosti, kterou si dal
Joffrey de Peyrac postavit pro sebe, když připlul na Gouldsboro, nebyl výhled na zátoku, ale na
nespoutané moře. Výběr toho místa prozrazoval tajný smutek, možná hořkost. Muž často vyhledává
tu nejdivočejší přírodu, kam chodí snít, protože v ní vidí obraz vlastního srdce.
O které ženě snil Joffrey de Peyrac, když unikal do tohohle opevněného orlího hnízda,
omývaného příbojem? Byla to ona, Angelika?



Toto by sa mi celkom pozdávalo v skutočnosti:

http://static.planetminecraft.com/files ... 039977.jpg

A toto tiež, celkom hore hniezdočko lásky:

http://2.bp.blogspot.com/-zO_3_AplbMc/U ... astle7.png

Myslím že aj táto stránka definitívne stojí za to. Človek si takto ľahšie dokáže predstaviť ako to vyzeralo v pevnosti
Gouldsboro a aj vo Wapassu.

http://ahome4u.net/maritimes/day%2020.html

The center courtyard of the Port Royal Habitation - The oldest National Historic Site of Canada



jedna z izieb z lampášom a kamenným kozubom:



V kováčskej dielni 17 storočia, takú mal iste Jofferyov kováč vo Wapassu:

Našla som dve pekné videa po Anglicky kde sa trošku môžeme poprechádzať po pevnosti PORT ROYAL v Akadii
a pozrieť ako sa tam žilo:

Port Royal National Historic Site

https://www.youtube.com/watch?v=4Z_if2QtzjU



https://commons.wikimedia.org/wiki/Port ... _of_Canada

Ešte jedno pekné Video kde sa môžeme pozrieť zblízka
ako vyzerala kuchyňa, jedáleň, sklad, obchod kde sa predávalo všakovaké zbožie a vymieňali sa kožušiny z Indiánmi....

https://www.youtube.com/watch?v=FsJJ6VQXLzg

Inak výborná mapka a zhrnuté informácie na stránke českej wikipédie:


Nová Francie
Mapa Nové Francie

Nová Francie (fr.: la Nouvelle-France) je označení pro území kolonizovaná Francií v Severní Americe v letech 1534-1761. Kolonizaci zahájil Jacques Cartier svými výzkumy zálivu svatého Vavřince. V době svého největšího rozmachu (1712, před Utrechtskou smlouvou) se Nová Francie členila na 5 kolonií (Kanada, Acadia, Hudsonův záliv, Newfoundland a Louisiana) a sahala od zálivu svatého Vavřince a Hudsonova zálivu až po Mexický záliv. V roce 1763 Francie odstoupila téměř veškeré zbývající území Nové Francie (s výjimkou ostrovů Saint-Pierre a Miquelon) Velké Británii.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_Francie



autor mapky: Autor: Pinpin – travail personnel from Image:Nouvelle-France1750.png1) Les Villes françaises du Nouveau Monde : des premiers fondateurs aux ingénieurs du roi, XVIe-XVIIIe siècles / sous la direction de Laurent Vidal et Emilie d'Orgeix /Éditeur : Paris : Somogy 1999.2) Canada-Québec 1534-2000/ Jacques Lacoursière, Jean Provencher et Denis Vaugeois/Éditeur: Sillery (Québec): Septentrion 2000., CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2858417

Nebyla jsem si jistá, do jakého tématu to zařadit, ale když už tu byla výroba javorového sirupu, proč ne sem?

Při vyhledávání citátů mi oči skočily v knize Angelika a Nový svět na toto:

„Musíte nám vyrobit formy na svíčky,“ řekla kováři. „Vymodelujeme je z včelího vosku, až narazíme v lese na roj.“
„Misionář, co byl v Kennebeku, otec d’Orgeval,“ řekl Eloi Macollet, „vyráběl zelené svíčky z rostlinného vosku. Indiáni mu nosili jakési bobule.“
„Ale to mě moc zajímá…“
(Angelika a Nový svět)

Letos měla Angelika dost času nasbírat bobule, které vařila ve velkém hrnci a pak z povrchu sesbírala jemný světle zelený vosk.
Ten pak znovu rozehřáli, nalili do formiček a vyráběli z něj voňavé svíčky.
Nedávno se v Holanďanově stanici v Kennebeku v rozhovoru se starým Josuahem dozvěděla tajemství, o němž se s lítostí domnívala, že si ho otec ďOrgeval vzal s sebou do hrobu: tajemství zelených svící. Starý sluha Petera Boggana jí svěřil, že se vyrábějí z bobulí keře, kterému se říká vaxberries.
(Angelika - Cesta k vítězství)

No a co jsem se nedočetla v Cizince (kniha Hořící kříž, s. 1378)?

Dýchánek paní Crawfordové, jenž se konal hned další večer, se mohl chlubit stejnými účinkujícími, kteří vystupovali u paní Dunningové, ale přece jen tam bylo něco nového. Právě tam jsem poprvé ucítila vůni voskovníkových svíček.
"Co je to za krásnou vůni?" zeptala jsem se paní Crawfordové během přestávky mezi vystoupeními a přičichla jsem si ke svícnu, který zdobil její cembalo. Svíčky samotné byly z včelího vosku, ale vůně, která z nich vycházela, byla něco zároveň jemného i kořeněného. Trochu připomínala vřesnu, ale byla mírnější.
"Voskovník," odpověděla potěšeně. "Celé svíčky z něj nedělám, i když je to samozřejmě možné - ale je na to potřeba neskutečné množství bobulí, skoro osm liber bobulek na jedinou libru vosku, představte si to! Služka je pro mě sbírala týden a přinesla mi sotva dost na tucet svíček. Takže jsem z nich vytvořila vosk, ale pak jsem ho smíchala s obyčejným včelím voskem. Z toho jsem potom namáčením vyrobila ty svíce a musím říci, že jsem nadmíru spokojená. Mají opravdu příjemné aroma, viďte?"

A odtud byl už jen krůček k hledání:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Voskovník

Když jsem pak googlovala informace o vosku vyráběném z rostlin, narazila jsem na zmínku o "vax berry" (voskových bobulích) v této knize:
https://books.google.cz/books?id=QcUKAw ... navlinks_s

Při zadání slovního spojení "vax berry" do okénka pro vyhledávání, vyjede konkrétní stránka, která je součástí velmi zajímavé kapitoly o rostlinném vosku.

A nakonec jsem se přes wikipedii dostala přímo na "Bayberries", neboli aromatický ZELENÝ rostlinný vosk!

https://en.wikipedia.org/wiki/Wax
https://en.wikipedia.org/wiki/Bayberry_wax

Bayberry wax is an aromatic green vegetable wax. It is removed from the surface of the fruit of the bayberry (wax-myrtle) shrub (ex. Myrica cerifera) by boiling the fruits in water and skimming the wax from the surface of the water.

Překlad: Vosk z vřesny je aromatickým zeleným rostlinným voskem. Je odstraněn z povrchu plodu keře vřesny vařením plodů ve vodě a sbíráním vosku z povrchu vody.

Bayberry:
https://en.wikipedia.org/wiki/Myrica
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vřesna

Jeje, tento tvoj príspevok som nejako prehliadla. Si tie zelené sviečky úžasne zrešeršovala.


Práve tu špekulujem že sa zrejme jedná o bobkový list ktorý mi používame na varenie, lebo?



Našla som zaujímavý článoček, v ktorom sa dozvedáme aj niečo viac o spôsoboch osvetlenia v začiatkoch kolonizácie severnej časti Nového Sveta, tak som ho preložila:

Jednou z najdôležitejších jesenných prác koloniálnych amerických žien v domácnosti bolo namáčanie sviečok. Pravdepodobne len s máloktorými sviečkami sa pracovalo tak príjemne ako so sviečkami z bobkového vosku.
Bobkový ker, ktorý osadníci nazývali aj virginská myrta alebo sviečkový ker, je severoamerický pôvodný ker, ktorý sa vyskytuje najmä na východnom pobreží. Odrody bobkového listu, vrátane bobkového listu severného (Morella pensylvanica) a bobkového listu južného (Morella cerifera), rastú od štátu Maine po Floridu, najhojnejšie na pobreží Atlantického oceánu.
Prvé a najlacnejšie sviečky sa vyrábali z vyškvareného loja alebo tuku domácich zvierat, ako sú ovce a dobytok. Tuk sa uschovával celé mesiace a v čase, keď nastal deň výroby sviečok, už často nepríjemne páchol. Premena loja na sviečky, ktorá bola zvyčajne vyhradená ženám a deťom v domácnosti, si vyžadovala roztavenie tuku v železnom kotle postavenom v ohnisku. Knôty sa zdvojili a v strede sa navliekli na úzku tyč, ktorá sa nazývala sviečková tyč. Dva visiace knôty sa skrútili pod tyčou. Po ponorení do roztopeného tuku sa sviečková tyč položila na stojan, kým loj nevychladol a nezatvrdol. Toto namáčanie a tuhnutie sa opakovalo, kým vosk pokrývajúci knôt nebol dostatočne hrubý na to, aby sa mohol použiť ako sviečka.



Lojové sviečky boli vylepšením v porovnaní s primitívnejšími formami raného amerického osvetlenia, ako boli konáre smolných borovíc alebo trstina namočená v kuchynskom tuku. Ich zápach a dym, ktorý vydávali pri horení, však bol veľmi nepríjemný. Prví osadníci na pobreží Nového Anglicka používali len málo sviečok, pretože surovín na ich výrobu bol nedostatok. Prístup k loju sa postupne zvyšoval spolu s populáciou oviec v Novom svete.


Zistenie, že z plodov bobkového listu, drevnatého kríka, ktorý hojne rástol pozdĺž pobrežia, sa dá vyrobiť jasná, čistá a voňavá sviečka, muselo byť pre kolonistov objavom. Keď koncom jesene dozreli plody kríkov, deti boli posielané zbierať drobné sivobiele bobule. Varením bobúľ vo vode sa uvoľnil ich voskový povlak, ktorý vyplával na povrch. Ženy vosk odstránili a nechali ho stuhnúť, aby ho neskôr mohli znovu rozpustiť a namočiť do knôtu. Na výrobu jednej sviečky bolo potrebné nazbierať veľa bobúľ, pretože z jeden a pol litra bobúľ sa získalo len toľko vosku, koľko stačilo na jednu malú sviečku. Zámožnejšie rodiny mohli vlastniť malé formy na sviečky, ktoré umožňovali odlievať až tucet sviečok súčasne. Postupom času putovali po kolóniách podomoví výrobcovia sviečok, ktorí so sebou nosili množstvo veľkých foriem, pomocou ktorých mohli rýchlo premeniť zásoby loja alebo vosku v domácnosti na sviečky.

"V ústí ich riek, pozdĺž mora a zálivu a v blízkosti mnohých potokov a močiarov rastie myrta, ktorá plodí bobule, z ktorých sa vyrába tvrdý krehký vosk zvláštnej zelenej farby, ktorý sa rafináciou stáva takmer priehľadným. Z neho vyrábajú sviečky, ktoré nie sú nikdy mastné na dotyk a neroztavia sa ani v najhorúcejšom počasí: Ani tabak z nich nikdy neuráža vôňou ako tabak z lojových sviečok, ale namiesto toho, aby bol nepríjemný, ak sviečka nešťastnou náhodou zhasne, vydáva príjemnú vôňu pre všetkých, ktorí sú v miestnosti; tak, že milí ľudia ich často zhášajú s úmyslom mať kadidlo z ich vyprchávajúceho tabaku."
~ Robert Beverley, Dejiny a súčasný stav Virginie, 1705

Postup výroby namáčaných sviečok sa zdá byť klamlivo jednoduchý. V skutočnosti bola výroba sviečok umením, ktoré si vyžadovalo starostlivú pozornosť a dokonalé načasovanie. Roztopený vosk a otvorený plameň pod ním sa museli udržiavať na presne stanovenej teplote. Ak by hmota bola príliš horúca, vosk by sa z knôtu roztopil skôr, ako by stihol stuhnúť. Príliš chladný, a sviečky by boli hrudkovité a deformované.

Hoci zber bobúľ a výroba sviečok bol náročný proces, práca s aromatickým voskom sa musela pre ženy stať príjemným jesenným rituálom, ktorý im poskytoval oddych od každodennej monotónnosti domácich prác. Sviečky z bobúľ boli cenené pre svoju vôňu a v skutočnosti sa stali obľúbeným tovarom na vývoz do Anglicka. Vzhľadom na ich význam pre obchod sa kríky stali vysoko cenenými a dokonca si vyžadovali občiansku ochranu. Zákon z roku 1687, ktorý sa vymáhal pokutou pätnásť šilingov, zakazoval obyvateľom Brookhavenu zbierať bobule do 15. septembra.



Švédsky prírodovedec Peter Kalm pri svojej návšteve Severnej Ameriky v roku 1748 zaznamenal, ako kolonisti využívali bobule: "Je tu rastlina, z ktorej bobúľ sa vyrába akýsi vosk alebo loj... rastie hojne vo vlhkej pôde a zdá sa, že sa jej darí najmä v blízkosti mora... Sviečky z nej sa ľahko neohýbajú a neroztápajú ani v lete ako to býva u bežných sviečok. Horia lepšie a pomalšie, nedymia, a po zhasnutí vydávajú skôr príjemnú vôňu."

Bobkový list je dodnes sentimentálne obľúbenou vôňou sviečok, najmä v období vďakyvzdania a Vianoc, ale takmer všetky takéto sviečky sa vyrábajú z vosku s vôňou esenciálneho oleja, a nie z čistého bobkového vosku.

Zdá sa že sviečky z bobkového kríka mali jemne zelenkavú farbu: