Tuto temu som otvorila, pretoze som sa zblaznila a zacala porovnavat rozlicne vydania Angeliky
ktore vysli v roznych krajinach v roznych rokoch a roznych jazykoch. (sama ich ovladam osem)

PS: Nezodpovedni prekladatelia traste sa!

OTÁZKA: BYL PALÁC TRUBADŮRSKÉ POEZIE ZBOURANÝ, NEBO NE?

Citovat:

dauphine napsal:

Čili tam vůbec není řečeno, že by byl palác srovnán se zemí, jak je ve slovenském překladu. Spíš mi to příjde jako metafora že byl zrušen Joffreyův dvůr, ta kultura v Toulouse a samozřejmě vyrabování paláce... Nebo tak to vnímám já. Asi to bude chtít konfrontovat s originálem, nebo nemáš Moirro představu, jak je to v němčině?

Idem pozriet do stareho nemeckeho vydania, ktore je v podstate originalnejsie ako original. pretoze staru povodnu Francuzku verziu vydavatelstvo vo Francii poriadne okliestilo, takze neskorsie po rokoch sa urcite casti knihy spätne prekladali z Nemciny do Francustiny!!!!!!! pre nove vydania knih (tym vsak nemyslim tie najnovsie). Nemci sa vtedy najviac drzali manuskriptu. Zaujimave je aj ze najstarsie vydanie Markizy anjelov- 1 Dielu v Nemcine (1956 presne 300 rokov po toulouskej svadbe) Wink aj Slovencine zacina tym ako si krasna Markiza Angelika vo Versailes spomina na svoje detstvo a na svoj zivot, ako sa potom dostala ku dvoru.

Definitivne si musim zohnat to najstarsie Francuzke vydanie z roku 1957, ktore cuduj sa svete vyslo az rok po Nemecku! Ale Nemci vtedy podla vlastnych slov prekladali z originalneho manuskriptu, a pani Golonovej nevyskrtali a nevynechali tak vela.

Nuz ja uz mam popri ceskej slovenskej a nemeckej verzii aj francuzku verziu, chorvatsku, srbsku, anglicku (ta je teda poriadne okliestena) spanielsku a taliansku verziu, teda aspon prveho dielu a par niektorych inych, ale dufam ze si tuto sialenu zbierku jedneho dna skompletizujem. (nema niekto nahodou Ruske verzie ???? Shocked Rolling Eyes )

Vravim vam ze som CVOK!

Takze idem kuknut vsade Dauphine, aby som uspokojila tvoje srdiecko, ktore krvaca za Palacom veseleho poznania

Nemecka stara verzia
Citaty su z Angeliky a Kral, stare Nemecke vydanie
ktoreho prvy diel vysiel o rok skor (1956) ako Francuzky original (1957):
-------------------------------------------------------

»Joffrey de Peyrac«, wiederholte sie. »Was habt Ihr
ihm angetan, diesem Sänger, diesem Genie, diesem
großen hinkenden Narren, der Toulouse in seinen
harmlosen Bann schlug? Wie könnte ich Toulouse,
wie könnte ich ihn vergessen …!«
-------------------------------------------
»Sein Palais ward dem Erdboden gleichgemacht,
sein Sohn hat keinen Namen mehr, seine Freunde
haben ihn verleugnet, seine Feinde vergessen. Ihr
habt ihm alles genommen … Nur eines werdet Ihr
nicht haben: mich, seine Frau …«
---------------------------------------------

Joffrey de Peyrac, opakovala. co ste s nim urobili, s tym
spevakom, geniusom, velkym krivajucim blaznom
ktory opantal Toulouse svojim neskodnym sarmom
Ako by som mohla zabudnut Toulouse !
ako by som len mohla zabudnut JEHO !?
-------------------------------------------

V preklade je to o tom palaci to iste ako v Slovencine:

Jeho palac bol ZROVNANY ZO ZEMOU
jeho syn (synovia by malo byt) bez mena,
jeho priatelia ho zapreli a nepriatelia nanho zabudli
Vy ste mu zobrali vsetko, ale nedostanete mna, jeho zenu !
------------------------------------------------------

No takze mi nezostava nic ine, ako ist pozriet do starej Francuzkej verzie

PS: Ako som uz spominala, pani AG sa snazi dodrziavat historicke skutocnosti, a v tom case ak bol niekto vyhlaseny za bosoraka, bolo zvykom ze jeho dom, palac, sidlo ..spalili a zrovnali zo zemou, lebo tam vraj inak vladol Diabol.

No ti Anglicania tomu davaju! "Palace of Gay Learning"

Ale v kazdom pripade aj v Anglickej verzii boli palace zburane.

"Joffrey de Peyrac, my husband, whom you had burned at the stake."

"What have you done with that sweet
singer, that genius, that great lame clown who held all Toulouse under the spell of his innocent magic? How
could I ever forget Toulouse, where they sing and curse and scatter flowers and maledictions. Toulouse, that
most cruel and gracious of cities, the city of Joffrey de Peyrac whom you had burned alive in the Place de
Grève . . ."
-------------------------------------------------
"They threw his ashes into the Seine. His children have no name. His castles were razed. His friends turned
against him. His enemies forgot him. Nothing remains of the Palace of Gay Learning, where life was so happy
and bright. All that you took, but you shall not get everything. You shall not have me. I am still his wife!
----------------------

Co ste spravili s tym roztomilym spevakom, geniusom, chromym klaunom, co drzal Toulouse pod kuzlom svojej nevinnej magie? Ako by som kedy mohla zabudnut Toulouse, kde sa spieva a preklina, kde sa rozsypaju kvety a kilatby. Toulouse to najkrutejsie a najviac milovania hodne zo vsetkych miest, mesto Joffreya de Peyrac, ktoreho ste upalili na namesti de Greve.
-----------------------------
Jeho popol rozypali do Seiny, jeho deti uz nemaju meno. JEHO PALACE BOLI ZBURANE. Nic nezostalo z palaca of "GAY Learning" , kde sa zilo tak stastne a veselo. To vsetko ste znicili, ale nebudete mat mna. Ja som stale JEHO zena.

V Originali od pani AG bol palac zrovnany zo zemou

Zrovnane zo zemou :Na porovnanie som zobrala oficialne preklady inych viet:

de reconstruire les milliers de villages kurdes qui ont ÉTÉ ENTIÈREMENT RASÉS.
Znovupostavit tisice Krudskych dedin ktore boli zrovnane zo zemou...
Tausende von kurdischen Dörfern, die dem Erdboden gleichgemacht wurden, wieder aufzubauen....

RASÉS sa vo Franzuztine pouziva aj ako „holit, oholit“
---------------------------------------------
— Joffrey de Peyrac, répéta-t-elle.
— Qu'avez-vous fait de ce chanteur, de ce génie, de ce grand fou boiteux qui tenait
Toulouse sous sa magie innocente? Comment pourrais-je oublier Toulouse! On y chante, on y
maudit. On y jette des fleurs et des anathèmes. Toulouse, la ville la plus sévère et la plus
tendre, la ville de Joffrey de Peyrac que vous avez fait brûler vif en place de Grève!...

Joffrey de Peyrac, opakovala.
Co ste spravili s tym spevakom, geniusom, krivajucim blaznom, co drzal Toulouse pod kuzlom svojej nevinnej magie? Ako by som kedy mohla zabudnut Toulouse! Kde sa spieva a preklina. Kde rozsypaju kvety a kilatby. Toulouse to najprisnejsie a najroztomilejsie zo vsetkych miest, mesto Joffreya de Peyrac, ktoreho ste dali zaziva upalit na namesti de Greve.
----------------------------------------------------------------------------

— On a dispersé ses cendres au vent de la Seine, ses fils n'ont plus de nom, SES PALAIS
ONT ÉTÉ RASÉS, ses amis se sont détournés de lui, ses ennemis l'ont oublié, rien ne subsiste du
Gai-Savoir, où l'on menait si joyeuse vie. Vous lui avez tout pris... Mais vous n'aurez pas tout!
Vous ne m'aurez pas, moi, sa femme..

Jeho palac bol ZROVNANY ZO ZEMOU
jeho synovia uz viac nemaju meno,
jeho priatelia sa odneho odvratili a nepriatelia nanho zabudli
Nic uz nezostalo z palaca Veseleho poznania
Kde sa zilo takym radostnym zivotom
Vy ste mu vzali vsetko, ale nedostanete mna, jeho zenu !
------------------------------------------------------------------------
Na porovnanie z ceskou verziou:

„Co jste udělal s tím zpěvákem, s tím géniem, s tím velkým kulhavým bláznem, který držel
Toulouse v zajetí svých nevinných kouzel? Jak bych mohla zapomenout na Toulouse! Zpívalo se
tam, a vyhrožovalo. Házely se květy, a dštila zloba. Toulouse, nejněžnější a nejpřísnější město,
město Joffreye de Peyrac, kterého jste dal zaživa upálit na náměstí Grčve…“

„Jeho popel rozházeli ve větru vanoucím od Seiny, jeho synové ztratili jméno, jeho paláce
jsou vypleněné, přátelé se od něho odvrátili a nepřátelé na něj zapomněli, už nezbylo nic z paláce
trubadúrské poezie, kde se tak šťastně žilo! Vzal jste mu všechno… Ale všechno nedostanete.
Nedostanete mě, mě, jeho ženu
-----------------------------------------------------------

K tomu menu Gai-Savoir najlepsie to naozaj vystihuje VESELE POZNANIE.
Gai = radostny, vesely
savoir = poznanie, vedomosti
savoir-vivre = sposob zivota
-----------------------------------
Savoir ale v ziadnom pripade neznamena skolu, ako si to prebasnili anglicania.

fantina píše:

Jeanne, když už jsi zmínila ten Québeck, tak přikládám pro inspiraci malý citát z knihy (druhý díl, str. 310-311, české vydání)

1) potvrzení Moirrina poznatku, že palác již není (původně jsem to chtěla dát do jiné sekce, ale když už je tu ta diskuze....):
"Zbytek dne strávili Angelika a Joffrey vzájemným líčením střetů s Irokézi, plánováním budoucího návratu do vlasti, vzpomínkami na palác trubadúrské poezie, jehož růžové zdi vybudují znovu."

2) plány do budoucna, které říká Joffrey Angelice, když jsou konečně o samotě (nejspíš náznak toho, co se bude odehrávat v Království Francie):
"Nejdřív ze všeho začnem v trubadúrském paláci žít tak, abychom měli čas na práci a na zábavu. Bude to jakýsi azyl pro všechny, kdo se, třeba i nakrátko, octnou v jeho zdech. Musí tam být chráněni před nebezpečím i nepříjemnými povinnostmi.
Musíme si umět znovu zkrášlit život. V noci se bude tančit, zpívat, hrát a diskutovat o zajímavých věcech, milovat se budeme v těch tichých odpoledních, kdy všechno odpočívá, jen slunce žhne stejně jako srdce a těla ...
Dál budu s nejkrásnější ženou na světě bránit lásku ..."

Docela dost inspirace pro další pokračování, ne?

v slovenskom vydaní som našla tento preklad (12.diel, str. 288)
-Nebojte sa, už si vás nedám vziať. Najskôr sa postarám o to, aby sa ľudia pustili do prestavby paláca, hoci nám veľa času neostáva. Chcem, aby bol výsledkom ozajstných ľudských túžob, najmä keď nám nič nehrozí a urobiť to musíme. Postarám sa o hodiny na veži, najradšej by som zrušil čas. V noci sa ľudia majú radovať, hodovať, tancovať,k spievať i zhovárať... a treba mať čas i na lásku..popoludní, v čase odpočinku, keď horúce slnko páli ako naše srdcia a telá..."A ďalej budem obhajovať lásku s najkrajšou zo všetkých žien...."

trochu rozdielny preklad, ale podľa týchto slov mám pocit, že aj keď bol svetobežník a všade na svete zapustil korene, predsa len mu jeho rodný kraj najviac prirástol k srdcu a cnelo sa mu za ním...

Tak Moirro a všechny, kdo máte rády hádanky, tak nejdřív k těm překladům a pak k tý terase.

Jak jsem psala v časové ose, že mě už ty rozdíly pomalu přestávají udivovat, tak jsem měla na mysli tohle:

Preco sa neusmievate? .... Nemozem Tak dlho som cakal na tuto chvilu az mi teraz bolest zviera srdce....
Proč se mračíte? .... Tak dlouho jsem čekal na tenhle okamžik, že se mi až svírá srdce, nedokážu se usmát.

UZ! zasepkala...
„Konečně,“ zašeptala.

Chudatko moje ranene....
Pomalu, holčičko!

Neyvykrikla iba zrenicky sa jej neobycajne rozsirili...
..., vykřikla a doširoka otevřela oči, ....

Mas este krajsie telo ako som si predstavoval. Vravel z neskryvanym obdivom
„ .. Bože, drahoušku, máte ještě nádhernější tělo, než jsem si myslel.“ (víc nic, neskrývaný obdiv už tu napsaný není)

Tulila sa k nemu a hned zasa odtahovala, zmätena ziadostivostou vlastneho tela.
Tak tuhle větu jsem v českém vydání nenašla Ani nic tomu podobného v tomto složení. Snad jedině, kdyby se složila z jiných vět:
Těžce oddychovala a pokoušela se uniknout těm rukám, .... Ale náhlé uvědomění si vlastního těla ji vyvedlo z míry, měla dojem, že ji něco svírá a tiskne, něco spíš v ní než mimo ni. .... Bojovala a podřizovala se zároveň, ....

moirra píše:

A teraz ma podrzte:

Takmer ani nevedela o tom ze ju vyzliekol a ulozil na ODPOCIVADLO....
Skoro si nepamatovala, jak ji svlékl a položil na lehátko.

A teď k tomu milování na terase:
cit.: „.... Na terase vedle lehátka stála mísa ovoce ....“
cit.: „Těžce oddychovala a pokoušela se uniknout těm rukám, které v ní každým dotekem probouzely novou vášeň, a s pocitem, že se na chvíli vynořila ze sladké propasti, viděla kolem sebe kroužit hvězdné nebe, zamlženou pláň s postříbřenou stuhou Garonny.“
cit.: "...., v jejichž zelených zorničkách se odrážely všechny hvězdy jarního nebe."
cit.: „Ležela na lehátku .... Měkká indická šála ... jí chránila tělo zborcené potem před nočním vánkem. ...“

A teď pro změnu podržte mě V novém vydání l’Intégrale Toulouská svatba je jeden odstavec, který ve starém není. Nachází se před odstavcem začínajícím „Na její krásné tváři se objevil úsměv,...“ A tento „nový“ odstavec končí větou: „Bude ho vášnivě milovat, dá mu děti a bude s ním navždy šťastně žít pod toulouským nebem.“

Ach, jak trefné!

No, a závěr zní: Ano, jejich první milování se odehrálo do slova a do písmene „NA TERASE POD TOULOUSKÝM NEBEM“

fantina píše:

Ale máš pravdu, vždyť i vlastně sám Peyrac říká v knize A. a její láska, když se konečně po patnácti letech chystá s Angelikou strávit noc: "Tím jsme měli začít, když jste za mnou poprvé přišla v La Rochelle. Neměl jsem se s vámi vůbec bavit... Jen jsme ztráceli drahocenný čas, který jsme mohli mnohem lépe využít... nemyslíte?"

Ach! To je zasa objav! "Neměl jsem se s vámi vůbec bavit"

v Slovencine je to "nebolo hodno sa priet" Iba sme stracali vzacny cas
ktory sme mohli lepsie vyuzit, nemyslite?

V Nemcine (neodolala som sa podivat) je to :
"nikdy to nic neprinesie ak sa clovek pusti do diskusii zo zenou" iba co sme stracali vzacny cas........

A teraz sa pytam: co vlastne povedal Rescator???? co napisala pani AG?
sup sa pozriet do francuzkej? ale je to naozaj original?

Nemecky preklad sa zhoduje z francuztinou.

PS: Uz zacinam chapat preco ma pani AG taku hrozu z fikcii, ved aj vacsina tych prekladov su vlastne take polo-fikcie

A ked sa to tak zoberie ja tych dielov Angeliky mam potom viacej ako len strnast,
ked je v kazdom jazyku nieco ine...

Myslim ze v tom co sme objavili z Dauphine v 6 diely vyhrava tentokrat slovensky preklad:

19 Kapitola, Mulej Izmael posiela Joffreya do Carihradu:

Slovensky preklad:

Carihradsky vladca ho totiz chcel poziadat, aby za peniaze urobil u neho ten isty zazrak ako u jeho slavneho vazala, marockeho krala.
- Ti krpci, vlazni k skutocnej viere, sa nazdavaju ze som ta zavrel do veze a ze zlato vyrabas z tavincov! Zvolal Mulej Izmael a na znak opovrhnutia si roztrhol plast.

Cesky preklad:

Cařihradský vládce ho hodlá pověřit, aby u
něho dokázal se stříbrem stejný zázrak jako u jeho vazala, slavného maurského krále, se zlatem.
„Ten vlk v beránčí kůži,“ vykřikl Mulaj Ismail a roztrhl si plášť na znamení pohrdání.

Nuz, musim zasa kuknut do inych vydani!

Nemcina:
Der Großtürke wolle ihn auffordern, das Wunder des Goldes, das er für seinen erlauchten Getreuen, den
König von Marokko, bewirkt habe, für das Silber zu wiederholen.

»Diese Entarteten, diese Lässigen im wahren Glauben bilden sich ein, daß ich dich in einen Turm
einschließe und du für mich aus Kamelmist Goldmachst«, rief Moulay Ismaël, indem er seinen Mantel
als Zeichen seiner Verachtung zerriß.

Skoro identicke zo slovenskym prekladom. zbytocne prekladat. Az na to ze v nemcekom a ceskom preklade to ma urobit v Carihrade zo striebrom, v slovenskom to zabudli spomenut.

Uz chapete preco je v mojej basnicke k plagatu spomenute zlato z tavincov?

Angelika a Kral

Kedze sa nezaoberam knihou Angelika a krala ale potrebovala som sa pozriet do
Anglickej a nemeckej kvoli citatu mesiaca, tak som zasa na nieco narazila:

Citat mesiaca:
Byla už v sedmém měsíci těhotenství, pátého za šest let. Bylo jí pouhých třiadvacet, měla za sebou náherný milostný román, před sebou dlouhý život a moře trpkých slz. Ještě na podzim zazářila slečna de La Vallière jako jezdkyně na honu. Dnes byla k nepoznání, tak hrozně se změnila. No prosím, kam může dovést ženu láska k muži, řekla si Angelika a v duchu znovu dostala zlost.

(Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a král 1. Praha: Československý spisovatel, 1992, s. 194-195.)
-------------------------------------------------

Sie war im siebten Monat einer Schwangerschaft, der fünften in sechs Jahren. Sie war erst dreiundzwanzig, hatte einen strahlenden Liebesroman hinter sich und ein tränenreiches Leben vor sich. Noch im Frühjahr hatte Mademoiselle de La Vallière als Amazone einen letzten blendenden Auftritt gehabt. Heute war sie kaum mehr zu erkennen, so gründlich hatte sie sich verändert.
»Dahin also kann die Liebe zu einem Mann eine Frau bringen«, sagte sich Angélique, und ihr Zorn erwachte von neuem.

Seite 203 Angelique und der König, Wien, Buchgemeinschaft Donauland, 1961
----------------------------------------------

She was in the seventh month of pregnancy, her fifth in six years. She was only twenty-three years old. Behind her already was the greatest love affair any woman could hope for, before her a long, long life and a sea of bitter tears. Just the previous autumn, Mademoiselle de La Valliere has shone as Amazon rider on the hunt. Only a few months later the change was overpowering. “That’s where loving a man can bring a woman” Angelique thought. Her anger flared again.


Page: 162 Angelique and The King (Pan Major, 1963) & Page 203 Angelique und der König (Angelique and the King), Wien, Buchgemeinschaft Donauland, 1961

-------------------------------------------

Elle était au septième mois d'une
grossesse, la cinquième en six années. Elle n'avait que vingt-trois ans et derrière elle déjà un
éblouissant roman d'amour, devant elle une longue vie et des larmes brûlantes à verser. A
l'automne encore Mlle de La Vallière, en amazone, avait brillé d'un dernier éclat. On ne pouvait
la reconnaître aujourd'hui tant le changement était profond.
«Voilà donc à quoi l'amour pour un homme peut réduire une femme», se dit Angélique
avec un renouveau de colère.

DEUXIÈME PARTIE. PHILIPPE OU LA GUERRE EN DENTELLES Chaptire 6
___________________________

Jednym slovom je tu napisane ze poslednu jesen bola la Vallierka este pekna, ale v nemeckom kanone je napisane posledne Jaro!

Drahe priatelky!
Zda sa ze dalsia plodna schodza oddelenia na vyskum pana dokonaleho priniesla nove poznatky

Teraz sa samozrejme poklada otazka:

Co vlastne povedal Joffrey o Arcibiskupovi?

Joffrey raz o nom poznamenal ze jeho charakteristickou vlastnostou je dohanat ludi k previneniu.
Angelika Prvy Diel, Cast Toulouska Svadba, Kapitola 18 Strana 190
---------------------

Joffrey jednou poznamenal, že arcibiskup je muž, který vyniká v tom, že chrání lidi,
aby se něčím neprovinili.
Angelika 1 Diel Toulouska svadba Kapitola 8
-------------------------

Joffrey had observed one day that the Archbishop was a man who excelled at making people feel quilty.
Joffrey jedneho dna poszamenal ze Arcibiskup je muz ktory sposobuje aby sa ludia citili vinni.

Chapter 17, Part Two, Mariage in Toulouse, page 161
------------------------------

Joffrey avait fait la remarque, un jour, que l’archevêque était un homme qui excellait à mettre les gens dans leur tort.
Joffrey o nom jedneho dna pozdamenal ze arcibiskup vynikal schopnostou dohanat ludi k previneniu.

Angelique, Marquise des Anges, DEUXIÈME PARTIE. MARIAGE TOULOUSAIN (1656 — 1660)
Page 191, Chapitre 8
-----------------------------

V Nemcine je to Buch 1 Angelique, Zweiter Teil, Hochzeit in Toulouse Kapitola cislo 16
ale ta veta tam v ziadnej podobe neexistuje, pretoze je tam vynechany cely ten odstavec, ale zato su tam ine veci ktore zasa v nasich knihach niesu!
--------------------------

Myslim ze to zasa bola iba ceska prekladova perla. Ved ci neije typickou vlastnostou cirkve este aj v dnesnych dnoch, vplyvat na ludi aby sa citili previnilo (tak sa daju najlepsie manipulovat).
Pre tych „omse neznalych“ si dovolujem podotknut ze sucastou nedelnej svätej omse je
DODNES buchanie sa do prs a vykrikovanie „Moja vina, moja vina, moja preveľká vina...“

--------------------------------------------------------------------------------------

Bradologia

fantina píše:

Tak já ještě přihodím jeden popis z Kandie: "Ironický úsměv jeho rtů, skrytých pod krátkou saracénskou bradkou, ji přitahoval."
Takže to byste taky mohly v cizojazyčných verzích zkontrolovat. No, a pak najděte někdo nějaký obrázek, jak vypadá sestřih vousů u Saracénů, a bude to, ne?

Nase oddelenie na vyskum pana dokonaleho o brade pana dokonaleho hodne dlho schodzovalo na FB a uz som sa aj divala do inych verzii:
----------------------------------------------------
Cesky:
Ironický úsměv jeho rtů, skrytých pod krátkou saracénskou bradkou, ji přitahoval. Chvílemi
ozářil ta temná ústa jako blesk. Tlumený pomalý hlas působil Angelice závrať, připomínající strach.
Když se na ni obrátil, projel jí po zádech mráz. Cítila se jako v jiném světě.

Nezkrotna Angelika, Dil druhy - Kandie, Kapitola 20, PDF Strana 113
-----------------------------------------------------

Slovensky:
Ironicka krivka ust zakrytych saracenskou briadkou ju fascinovala. Miestami usmev oziaril tie temne usta ako blesk. Jeho tazkopadny a pomaly hlas vzbudzoval v Angelike nevolu, cosi ako strach. Ked ju oslovil, po chrbte jej prebehla triaska. Bola ako omracena.
----------------------------------------------------

Preklad z Nemciny:
Die ironischen Fältchen in den Winkeln seines durch den kurzgehaltenen Sarazenenbart beschatteten
Mundes faszinierten sie. Gelegentlich erhellte ein Lächeln blitzartig dieses düstere Gesicht. Seine mühsame, langsame Sprechweise verursachte Angélique ein Unbehagen, das an Angst grenzte. Wenn er zu ihr sprach, lief ihr ein Schauer über den Rücken. Sie fühlte sich wie gelähmt.

Kutiky jeho ironicky zakrivenych pier, ktore zatienovala nakratko pristrihnuta saracenska brada, ju fascinovali. Z casu na cas oziiaril jeho zachmurenu tvar zablesk usmevu. Jeho pomaly namahyvy sposob rozpravania sposoboval Angelike nevolnost., ktora hranicila so strachom. Citila sa ako ochromena.

Unbezähmbare Angelique, Zweiter Teil - Kandia, Seite 243
PDF 395
----------------------------------------------------

Anglicky:
The ironic twist of his mouth, half hidden by his short Saracen beard, fascinated her. For a moment a smile flackered on her (his!) gloomy face. His slow manner of speaking affected her with something akin to fright. Whenever he spoke to her, he made shivers run up and down her spine.

Ironicka krivka ust, napoly skryta kratkou saracenskou briadkou, ju fascinovala. Na okamih sa blysol usmev na jeho zachmurenej tvari. Jeho pomaly sposob rozpravania ju posobil na nu niecim podobnym strachu. Zakazdym ked k nej prehovoril, prebiehalo jej mrazenie hore dolu po chrbtici.

Angelique and the Sultan, Chapter Forteen, Part Two - Crete, Page 196,
--------------------------------------------------

Francuzky:
Le pli ironique de sa bouche, cachée par la courte barbe sarrasine, la fascinait. Par
instants un sourire mettait un éclair dans cette face ténébreuse. Sa voix difficile et lente
causait à Angélique un malaise proche de la peur. Lorsqu’il s’adressait à elle un frisson lui
parcourait l’échiné. Elle se sentait absolument hébétée.

Ironicka linia ust, skryta pod kratkou saracenskou briadkou, ju fascinovala. Z casu nacas usmev zaiskril v jeho temnej tvari. Jeho tazkopadny a pomaly hlas
Angelike sposoboval neprijemne pocity blyzke strachu. Ked ju oslovil, chrbticou jej prebiehala triaska.
Bola celkom ochromená.

Indomptable Angelique, Chapitre 20, PDF Page 372

Láska je záležitosť pokožky, vlny ktoré sa priťahujú
............✿•*¨`*•. (¯`v´¯) (¯`v´¯) .•*¨`*•✿............

errnie píše:

moirra píše:

moirra píše:

z tym "laska je zalezitost pokozky" som samozrejme vypalila zasa rybnik pani AG, lebo ona to v kanone napisala, ale tak ze si Angelika spominala na to ze to jej manzel hovorieval...

Citat Dasha: Já si nevybavuji ani jedno místo, kde by o tom byla zmínka - je samozřejmě možné, že jsem to přehlédla, Tys to, Moirro, našla v českém vydání?

Ja si pamätam podobne ako ty cele vety, ak ma pri citani zaujali. Ale teraz si musim spomenut v
ktorej knihe to bolo.
Napriklad pouzila som tiez vetu z nemeckeho integrale kanonu, avsak volne prelozenu:
Doslova to bolo: V ociach mu vybuchol hned cely ohnostroj veselych iskriciek.
Pretoze mi pride ze to genialne vystihuje Joffreya de Peyrac.
co ceska prekladatelka prelozila jednoducho iba ako: zaiskrilo mu v ociach.
(Nemci sa snazia prekladat velmi poctivo, verne predlohe)

Pokusim sa to miesto "laska je zalezitost pokozky" najst a potom pozriem do ceskej pdf
ako je to tam ;-)

PS: Vlastne najradsej by som urobila test, pri ktorom by ste hadali kolko viet z kanonu som v ktorej
fikcii pouzila. Ale ked sa ceske preklady tak velmi odlisuju asi by to nebolo mozne....

je to v 8. dieli na str. 155 slovenské vydanie, keď ju objímal Colin (Zlatá Brada) a tam je presne tento citát, Láska je záležitosť pokožky... Joffrey mi to vraví svojím príslovečným cynizmom, keď ma chce nahnevať... Láska je záležitosť pokožky, vlny ktoré sa priťahujú.....

CESKY PREKLAD:
Láska je záležitost těla… Joffrey mi to s tím svým obvyklým cynismem říkal, když
mě chtěl rozčilit… Láskaje záležitost těla, unášejí tě vlny… (pdf 83)

Uz zasa nieco co treba vysetrit vo viacerych jazykoch

Nuz ideme sa pozriet na francuzky original, a co s tym spravili Nemci a Anglicania

Ja som vedela ze "laska je zalezitost pokozky" pochadza z pera pani Anne Golon! ♥♥♥
aaach!

A nie "laska je zalezitost tela" !!!

L’amour, une affaire de peau… Joffrey me dit cela, avec son cynisme habituel, lorsqu’il veut
me taquiner… L’amour, c’est une affaire de peau, des ondes qui s’attirent…

Láska je zalezitost pokozky ... Joffrey mi to vravieval so svojím zvyčajným cynizmom, keď ma chcel
podpichovať (si zo mna utahovat)* ... Láska je zalezitost pokozky, vlny, ktoré sa priťahujú ... aach!
* preklad "ked ma chcel pohnevat" mi nepripada v tomto pripade spravny
me taquiner = natahovat ma, utahovat si zo mna, škádlit mě
-------------------------------------------------------------

… Ce
quelque chose que j’ai ressenti tout de suite avec Joffrey, même quand il me faisait peur…

……..Niečo, čo som s Joffreyom cítila ihneď, aj v case keď ma este desil ........

-------------------------------------------------------------------

… Cela manquait, cette si étrange, si bizarre reconnaissance à fleur de peau*, entre
certains êtres, sans que rien ne puisse l’expliquer.
«Il y a cela entre Colin et moi… voilà le danger… Je ne dois jamais rester seule avec lui.

To chýbalo ... to podivne, tak zvláštne poznanie precitlivelej reakcie medzi
niektorymi bytostami, ktora sa neda vysvetliť.
"Je to aj medzi Colinom a mnou ... to je nebezpečenstvo ... Ja nikdy nesmiem byť s ním osamote.
-------------------------------------------------------------------
Poznamka "prekladatelky"

*Fleur de peau by bol doslovne bud "kvet pokozky" avsak novsi vyznam tohto slovneho spojenia je
"na hrane"
jedna sa o ustalene slovne spojenie, ktore vzniklo v 14 storoci v case dvorov lasky, a vyjadruje
nieco co by sa dalo vysvetlit ako "prehnana reakcia", takze predpokladam ze pani AG toto pouzila
na opis toho ze existuju ludia u ktorych najmensi spolocny dotyk vyvola burlivu odozvu.

-----------------------------------------------------------

je mi luto,ale na tomto mieste musim povedat ze Ceska prekladatelka oplyva zvlasnym talentom urobit z romantiky, z nadhernych poetickych viet od pani Golon absolutnu neromantiku:
(z takmer pravidelnou huzevnastou taketo vety z pera pani AG likviduje)

pripomeniem iba vynechanu vetu z integrale kedy sa Angelika hodi Joffreyovi okolo krku a
preklad romantickeho:
Citila, ze na nu nechysta jarmo manzelske, ale jarmo lasky....
prelozila otroctvo lasky ako
podrobit si ju ako milenku...cim to cele zasa raz „odromantizovala“ a stratil sa pritom aj povodny zmysel a atmosferu vety
pretoze vsetci dobre vieme, ze ludia mozu byt milenci bez toho aby sa milovali....

------------------------------------------
Angélique sentait bien que ce n’était pas au mariage mais à l’amour que Joffrey de Peyrac voulait l’asservir.
Angelika citila ze si ju nechce zotrocit manzelstvom, ale laskou.
---------------------------------------------------------------
Ine preklady:
Slovensky
Angelika citila ze Joffrey pre nu nechysta jarmo* manzelske, ale jarmo lasky.
*jarmo = otroctvo, zotrocenie

cesky:
Angelika správně cítila, že si ji Joffrey nechce podrobit jako manželku, ale jako milenku.

nemecky:
Angélique spürte genau, dass Joffrey de Peyrac sie nicht zur Ehe zwingen, sondern sie verführen
wollte, ihn zu lieben.
Angelika citila, ze Joffrey ju nechce do manzelstva nutit, ale ze ju chce zviest k laske k nemu.

----------------------------------------------------------------

A pri tomto tu som vdaka CESKEJ prekladatelke urobila OBJAV:

Elle eût été mariée à un autre qu’il eût agi de même pour parvenir à ses fins. Il n’avait aucune morale. Est-ce que la nourrice n’avait pas eu raison en disant que cet homme était au service du diable ?

------------------------
Rozne preklady:

I kdyby byla vdaná za někoho jiného, jednal by stejně. Měla snad chůva pravdu, když říkala, že ten muž je ve službách ďábla?

Co tentokrat nespravne prelozila slovenska prekladatelka, a ceska spravne!

Mala sa vydat za niekoho ineho kto by bol konal tak isto. Pestunka mala pravdu ked jej vravela ze ten clovek je v sluzbach diabla.

Mala sa vydat za niekoho ineho kto by bol konal tak isto. je ako preklad pekna BLBOST!
pani AG tym co napisala jednoznacne vyjadrila ze Joffrey by
sa bol pokusil zviest Angeliku do jarma lasky i ked by bola byvala manzelkou ineho muza!!!!

Obidve prekladatelky preistotu vynechali vetu "nema ziadnu moralku"

Wenn sie mit einem anderen verheiratet gewesen wäre, hätte er genauso gehandelt, um sein Ziel zu erreichen. Er besaß einfach keine Moral.

Keby bola vydata az niekoho ineho, konal by takisto ab dostiahol svoj ciel. On jednoducho nema moralku.


Och ja sa musim naucit citat po francuzky plynule, ja uz raz chcem citat ORIGINALNY ORIGINAL !!!!!!

Zda sa ze slovne spojenie UTRPENIE PANA DOKONALEHO sme nevymysleli my, ale ze v originalnom jazyku si ho pan dokonaly vymyslel sam:

Je n'échangerais pas les tourments que me cause votre présence contre la tranquillité, parfois amère, de ma solitude

ja by som to prelozila jednoznacne takto:

Utrpenie ktore mi sposobuje vasa pritomnost by som nevymenil,za pokojnu avsak casto trpku samotu.

Aaaaaach! Ubohy ubohy pan dokonaly!
je od neho vskutku velmi mile povedat nieco takeho "romantickeho" Angelike!

tourment (m) → utrpenie → muky → trápenie → trýzeň
tourments de l'enfer (m) → pekelné muky

I ked aj v Slovencine a cestine sa vyskytuje slovo „TORTURA“ pochadzajuce z rovnakeho korena ako ma francuzke slovo „tourment“

kedze ho pani AG pouzila v mnoznom cisle, va najblaznivejsom doslovnom preklade by bolo vzniklo:

TORTURY ktore mi sposobuje vasa pritomnost by som nevymenil,za pokojnu avsak casto trpku samotu.


Pozrime sa co vymysleli ini prekladatelia:
------------------------------------------------------

Nevyměnil bych obtíže, jež mi působí vaše přítomnost, za často trpký klid své samoty.“
Kapitola 13 Pdf strana 51

Nuz neviem ak by pani AG chcela pouzit „obtíže“ pouzila by zrejme „difficulté“

Slovo tourment v Francuzko-ceskom slovniku:
tourment (m) - muka
tourment (m) - trápení
tourment (m) – utrpení

-----------------------------------------------

„I would not exchange all the TORMENS your presence causes me for the offten bitter peace of my solitude.“
Angelique in New World Part one chapter 13 page 123

Trapenie ktore mi prinasa vasa pritomnost by som nezamenil za pokojnu ale neraz trpku samotu.

Presny preklad, z rovnakym slovom ako vo Francuztine. (Kto uz raz drzal v ruke Oxford dictionary, vie ze
viac ako 50% anglickych slov ma zaklad v latincine...)

co znamena to slovo v anglictine???:
torment - mučit torment - trápit torment - mučení
torment - trápení torment - muka torment - utrpení
-----------------------------
Utrpenie pana dokonaleho:

Trapenie ktore mi prinasa vasa pritomnost by som nezamenil za pokojnu ale neraz trpku samotu.
Presny preklad.

(Utrpenie= v Slovencine synonymum na trapenie)
Kapitola 13, strana 99
-----------------------

Dreizehnes Kapitel Seite 122 Buch

Ich wurde alle die Plagen, die mir Eure Gegenwart auferlegt, nicht gegen die oft bittere Geruhsamkeit meines einsamen Lebens tauschen.
Vsetky POHROMY ktore namna ulozila vasa pritomnost by som nevymenil za casto trpku samotu mojho osameleho zivota.

Nemci hned dramaticky pouzili slovo PLAGEN co znamena v hlavnom vyzname POHROMY
a pouziva sa aj v Biblii dramaticky pri opisoch ake pohromy boh zoslal na zem….

Plage (die) – pohroma Plage (die) – soužení Plage (die) - svízel
Plage (die) – trampota Plage (die) – trápení Plage (die) - útrapa

---------------

moirra píše:

Myslim ze v tom co sme objavili z Dauphine v 6 diely vyhrava tentokrat slovensky preklad:

19 Kapitola, Mulej Izmael posiela Joffreya do Carihradu:

Slovensky preklad:

Carihradsky vladca ho totiz chcel poziadat, aby za peniaze urobil u neho ten isty zazrak ako u jeho slavneho vazala, marockeho krala.
- Ti krpci, vlazni k skutocnej viere, sa nazdavaju ze som ta zavrel do veze a ze zlato vyrabas z tavincov! Zvolal Mulej Izmael a na znak opovrhnutia si roztrhol plast.

Cesky preklad:

Cařihradský vládce ho hodlá pověřit, aby u
něho dokázal se stříbrem stejný zázrak jako u jeho vazala, slavného maurského krále, se zlatem.
„Ten vlk v beránčí kůži,“ vykřikl Mulaj Ismail a roztrhl si plášť na znamení pohrdání.

Nuz, musim zasa kuknut do inych vydani!

Nemcina:
Der Großtürke wolle ihn auffordern, das Wunder des Goldes, das er für seinen erlauchten Getreuen, den
König von Marokko, bewirkt habe, für das Silber zu wiederholen.

»Diese Entarteten, diese Lässigen im wahren Glauben bilden sich ein, daß ich dich in einen Turm
einschließe und du für mich aus Kamelmist Goldmachst«, rief Moulay Ismaël, indem er seinen Mantel
als Zeichen seiner Verachtung zerriß.

Skoro identicke zo slovenskym prekladom. zbytocne prekladat. Az na to ze v nemcekom a ceskom preklade to ma urobit v Carihrade zo striebrom, v slovenskom to zabudli spomenut.

Uz chapete preco je v mojej basnicke k plagatu spomenute zlato z tavincov?

Hneď som vedela ze to s tými ťavincami (velbloudim trusom) pochádza z pera pani AG!

Ils s’imaginent, ces abâtardis, ces tièdes de la Vraie Foi, que je t’enferme dans une tour et
que tu me fabriques de l’or avec de la bouse de chameau, s’écria Ismaël en déchirant son
manteau en signe de mépris.

Tí zdegenerovanci, vlažní v pravej viere, sa azda nazdávajú že som vás zavrel do veže a tam mi zlato vyrábate z ťavincov.
Vykríkol Ismäel a na znak opovrhnutia si roztrhol plášť.

Katra píše:

Moirra, v tvojom príspevku s rozhovorom medzi Joffreyom a arcibiskupom mi udrelo do očí :

"Odpustte, madame, že se takhle dohadujeme před vámi. Arcibiskup a já jsme důvěrní
nepřátelé."

V slovenskom preklade je použité priatelia

jasne to už ma raz Upozornila Dauphine, ale po francúzkej knihe aj talianskej a tiež v starom nemeckom kanóne je to nepriatelia tiež:

Monseigneur et moi, nous sommes des ennemis intimes!

Monsignore ed io siamo nemici intimi!»

Seine Eminenz und ich sind intime Feinde!«

Zasa si musím rýpnuť do prekladu:

Scéna z Toulouskej svadby de sa Joffrey vyskočí na Arcibiskupa ,
po tom čo sa mu tento rafinovane vyhráža:

— Ah! s’écria le comte avec une sorte de rire effrayant, que voilà bien l’héritier de ce
Foulques de Neuilly, évêque et bras droit du terrible Simon de Montfort qui dressa
les bûchers des Albigeois, réduisit en cendres la délicate civilisation d’Aquitaine!
Le Languedoc, au bout de quatre siècles, pleure encore ses splendeurs détruites, et
tremble au récit des horreurs décrites…….
Vous êtes l’envahisseur! Homme du Nord! Homme du Nord! que faitesvous
à ma table?...

"Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál. "A máme tu dědice Foulquese de Neuilly,
biskupa a pravé ruky strašného Simona de Montfort, který vystavěl hořící hranice Albigenských a
proměnil nádhernou akvitánskou kulturu v popel. Ještě po čtyřech staletích oplakává Languedoc
svou zničenou nádheru a chvěje se při vyprávění o těch hrůzách.
Vy jste uchvatitel!
Člověk ze severu! Seveřané, co děláte u mého stolu!"


Mne sa hneď zdal Joffrey de Peyrac v Toulouse ktorý sa "neradostne usmieva"
nejaký čudný. A ešte k tomu sa tak vraj usmieva na Arcibiskupa.
Tak to teda nie!

Vo Francúžtine sa usmieva ako?

Ah! s’écria le comte avec une sorte de rire effrayant

rire effrayant znamená česky děsivý smích

Takže je to jasné, preklad horeuvedeného je:

- Ach! Zvolal gróf z desivým smiechom
(a preto bola už bez tak vydesená Angelika ešte viacej vydesená )

"desivo sa zasmial" by bola menej presná alternatíva prekladu)

A žiadne: "Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál.

Preklad slovenskej prekladateľky:
-Ach vykríkol gróf a príšerne sa zasmial. To by išlo tiež. Ale neradostne...to teda nie to už by nebol náš Joffrey.... + ktorý rád desí

dauphine píše:

Citovat:

Some time earlier he had arranged with a Spanish craftsman from Bona to have several masks of fine but rigid leather made for him to wear over his face, for he did not wish to be recognized.

Takže minimálně anglický překladatel si také myslí, že Rescator musel mít několik masek stejně jako Dasha.

V tomto prípade mal anglický prekladateľ pravdu.

Tu je prosím Francúzky originál a tým pádom dôležitá informácia pre maskologické aj demaskologické katedry.
O maskách sa definitívne hovorí v množnom čísle.

Citovat:

En attendant, il dut partir pour Constantinople. Auparavant, il avait pris soin de se faire fabriquer par un artisan espagnol de Bône,
des masques de cuir fin et rigide qui dissimulaient son visage. Il ne tenait pas à être reconnu.

V preklade:

Medzitým, musel odísť do Konštantínopolu. Predtým si nechal z opatrnosti vyrobiť u španielskeho umelca z Bone, tenké, pevné kožené masky, ktoré skryli jeho tvár. Nechcel aby ho spoznali.

Aj v Nemčine je to preložené správne ako masky a nie maska, iba v Slovenčine a Češtine chybne.

Ale čo má Česká spisovateľka správne je názov Annaba, Bône vraj Annabu začali volať až od roku 1830,
kedy sa mesto dostalo pod francúzku vládu.

Na žiadosť Fantiny aspoň začiatok úvodu z nemeckých najstarších kníh, prvá kapitola markízy Anjelov:

Aby sa zachovala poetičnosť pôvodneho textu, je to voľný preklad ktorý však zodpovedá pôvodnému obsahu.

Úryvok zo začiatku prvej kapitoly Angelika Markiza Anjelov - Prvé celosvetové vydanie z roku 1656.

Angélique Strahlender Stern von Versailles

"Strahlend ging der Stern Angéliques am Hofe Ludwigs XIV. auf. Sie war kein Mädchen mehr, eine Frau in der reifenden Schönheit des frühen Sommers, mit blaugrünen Augen, goldfarbenem Haar und dem gesunden, geschmeidigen Körper eines edlen Tiers. Aber eins vor allem machte den seltsamen Reiz ihres Wesens aus, dem so viele erlagen: dass um sie ein Geheimnis war, zu dem das Leuchten des Glücks ebenso gehörte wie der Schatten des Unheils."
Doch sie hatte gesiegt, hatte das Schicksal überwunden, und nun, da sie in der Gunst des Königs stand, gab es niemand mehr, der über das Vergangene zu flüstern wagte..."

Angelikina žiariaca Versaillská hviezda

Angelikina jasná hviezda sa rozžiarila na dvore Ľudovíta XIV prudko ako svetlo kométy. Už nebola dievčatkom, ale ženou dozrievajúcej krásy podobnej pôvabu začiatka leta, s modro-zelenými očami, zlatými vlasmi a zdravým, pružným telom ušľachtilého zvieraťa. Avšak nie iba jej krása, predovšetkým jedna vec spôsobovala podivné kúzlo jej bytosti, ktorému už toľkí podľahli: Tajomná aura ktorá ju obklopovala, ktorej súčasťou boli žiara šťastia rovnako ako i tieň nešťastia.
Avšak ona zvíťazila, prekonala nepriaznivý osud, a teraz, a teraz keď sa kúpala v lúčoch žiarivej priazne kráľa slnko, nebol už nikto, kto by sa ešte odvážil šepkať o jej minulosti ...

Musím se podělit o střípky, které jsem objevila při porovnávání slovenské a české verze.

Angeličiny tříbarevné šaty, které si oblékla na vydírání Filipa a které tolik neladily s jeho pavím oblekem:
ČESKÝ PŘEKLAD:
Proč dnes vytáhla ty nové šaty s třemi různými sukněmi, jednou hnědou, druhou narezlou a třetí něžné zelenou? První sukně byla vyšívaná zlatým hedvábím, jehož zář podtrhovaly ještě našité perly. Pavučinková nazelenalá krajka s perlami zdobila i límec a manžety a její vzor se opakoval i na plášti a na živůtku. Angelika si ty krajky nechala speciálně utkat v alenconských dílnách podle návrhu pana de Moyene, návrháře královského paláce.

SLOVENSKÝ PŘEKLAD:
Sedela v koči sama a spožitkom si prihládzala hodbávne šaty. Prečo si dnes po prvý raz obliekla tieto nové šaty s tromi sukňami rozličnej dľžky, gaštanovej, hrdzavkastej a nežno zelenej farby? Prvá sukňa bola celá vyšitá akoby zlatou pavučinou, ligovaté žilky boli ešte zdoraznené perlami. Zlatá pavučinová výšivka, eště zvýraznená perlami, zdobila svojmi jagavými žilkami prvú sukňu, plášť a životik. Vzor z výšivky sa opakoval na čipkovom golieri a rukávoch stiahnutých zeleným hodvábom. Angelika si ich dala špeciálne vyhotoviť v aleconských dielňach podľa náávrhu pána de Moyne, ozdobovateľa kráľovského domu.

Ve výsledku je opět správný slovenský překlad, v anglické i francouzské verzi je to samé. Česká překladatelka se do toho malinko zamotala.
---------------------------
A druhá věc: asi je to každému jasné (jen já čtu nepozorně ), nějak jsem si neuvědomila, že při srážce u mysu Passero, byl Rescatorův trojstěžník Mořský orel zasáhnut (hamba mi! kaju se!), v českém vydání se to dá docela přehlédnout.
"Mořský orel prožil po zásahu horkou čtvrthodinku."
Ve slovenském opět trochu detailnější:
"Morský orol, zasiahnutý do ponornej časti lode, zažil tažkú štvrťhodinku."
(slovenské vydání je opět správné)

moirra píše:

PS: Kde je to v Angelike kde pani AG vraví že rozprášili dvor zázrakov v roku 1680?

ROZPRÁŠENÍ DVORA ZÁZRAKŮ

V knize Angelika a král je část textu, která je zajímavá nejen letopočtem, který pravděpodobně nesedí s historickým faktem, ale také tím, že se vůbec nevyskytuje v německé a anglické verzi. Chybějící text je vyznačen modrou barvou. Takže malé porovnání:

Francouzské vydání - Angélique et le Roy 2 (J'Ai Lu) - e-book, str. 171; kapitola 22
« Il faudra donc toujours en revenir là », songeait-elle.
Il lui sembla qu'elle emportait dans les plis de son manteau l'odeur indélébile de la misère et de son passé. Un mystère ineffaçable. Tous les parfums du monde, tous les diamants du monde, toute la gloire du roi sur elle ne pourraient l'effacer.
En se retournant vers le palais du Grand Coësre dressant ses pignons tordus et ses arceaux ruinés sur le ciel rouge du soir, eut-elle la vision de cet autre crépuscule qui verrait M. de La Reynie, dressé sur son cheval, à cette place même parmi ses archers en armes? Les cadavres des truands joncheraient le sol, à travers la cité hétéroclite des vieux carrosses, des taupinières, des cloîtres abandonnés, la cité longtemps interdite du Faubourg Saint-Denis, prise d'assaut en une suprême et féroce bataille. Devant le bastion du Grand Coësre, un héraut, après avoir embouché sa trompette, déploierait son parchemin pour déclamer:
– Écoutez tous, malandrins qui vous terrez là. De par le roi il est annoncé que grâce sera accordée à ceux qui se rendront. Mais les douze derniers qui seront pris seront pendus.
Marché terrible. Personne ne voudrait être parmi les douze derniers. Comme une nuée de cloportes, les marcandiers, les capons, les convertis, les drilles et les narquois, les piètres et les malingreux, les coquillards et les polissons, les sabouleux et les francs-mitons, les marauds et les mercelets s'enfuiraient, se fondraient dans les premières ombres de la nuit. Au fond de son antre on trouverait Cul-de-Bois, l'homme-tronc, seul et rugissant, et d'un coup de flamberge un archer lui transpercerait la gorge. Ainsi finira, par un soir sanglant de 1680, la Cour des Miracles de Paris, la longue lutte séculaire entre le roi de Thunes et le roi de France.
Angélique, de retour chez elle, s'était assise devant son secrétaire. La visite au Faubourg Saint-Denis l'éprouvait plus que la pensée de la partie qui allait se jouer cette nuit, dans les parages de la collégiale de Villeneuve.

************
Angelika a král 2 (ČS), str. 217-218, kap. 22 nebo Ikar str. 478-479 nebo e-book str. 110
Pořád se sem tedy budu muset vracet, napadlo ji.
Zdálo se jí, že v záhybech pláště jí pořád tkví ten nevyvětratelný zápach bídy a minulosti. Nezničitelné tajemství. Všechny parfémy světa, všechny diamanty světa, veškerá králova slova ji ho nikdy nezbaví.
Když se ohlédla na palác Velkého Korzára, který vzpínal své hroutící se věže a propadlé oblouky do načervenalé podvečerní oblohy, vyvstala jí před očima vidina jiného soumraku: ten nastane, až se sem přižene pan de La Reynie na koni, obklopený svými ozbrojenci. Celá zem, celé tohle podivné město starých kočárů, baráků, opuštěných klášterů, toto dlouho zakázané město na předměstí Saint-Denis bude poseto mrtvolami banditů, skosených v posledním náporu konečné zuřivé bitvy. Před brlohem Velkého Korzára si jezdec přiloží k ústům trumpetu, rozvine pergamen a bude vyvolávat:
„Poslechněte, vy všichni bandité, kteří se skrýváte. Král vyhlásil milost pro ty, kdo se dobrovolně vzdají. Ale posledních dvanáct, jež chytíme, bude oběšeno.“
Strašný obchod. Nikdo nebude chtít být mezi posledními dvanácti. Jako mrak kobylek se rozutečou, budou se ztrácet ve tmě: dav zbabělců a falešných drábů, surovců, nuzáků, mizerů a dezertérů, bývalých vojáků, studentských zběhů a mrzáků, žebráků, vagabundů, zdánlivých epileptiků a jiných simulantů bude utíkat, propadat se do prvních nočních stínů. Až na dně té díry najdou Dřevěnej zadek, lidský trup bez nohou, osamělý a hulákající, a dráb mu jedinou ranou kordu protne hrdlo. Tak jednoho krvavého večera roku 1680 skončí pařížský Dvůr zázraků, skončí dlouhý, staletí trvající boj mezi králem podsvětí a králem Francie.
Když se Angelika vrátila domů, usedla k sekretáři. Návštěva na předměstí Saint-Denis ji trápila víc než myšlenka na to, co se dnes v noci odehraje v temných zákoutích ve Villeneuve.

(Slovenská verze je také přeložena včetně té zmínky o rozprášení Dvora Zázraků)

***************
Angélique und der König (Buch. Donauland), str. 516; nebo e-book (Dt. Bücherbund) str. 718
»Nie werde ich davon loskommen«, dachte sie.
Es war ihr, als trage sie in den Falten ihres Mantels den untilgbaren Ruch des Elends und ihrer Vergan-genheit mit sich nach Hause. Alle Parfüms, alle Dia-manten der Welt, alle Gunstbezeigungen des Königs würden ihn nicht auslöschen können.

Nach Hause zurückgekehrt, ließ sich Angélique vor ihrem Sekretär nieder. Der Besuch im Faubourg Saint-Denis beschäftigte sie mehr als der Gedanke an das, was heute nacht im Kirchspiel Villeneuve geschehen würde.

V anglické verzi se nachází stejný text jako v němčině.

1680 Dvor zázrakov – Rešerše.

Portugalsky (Brazilien)
"Assim terminaria, numa noite sangrenta de 1680, o Pátio dos Milagres de Paris, a luta secular entre o rei de Thunes e o rei de França.

Spanielsky:
Así acabará, en una noche sangrienta de 1680, la Corte de los Milagros de París, la larga lucha secular entre el rey de los Picaros y el Rey de Francia

Taliansky:
Finirà così, in una sanguinosa sera del 1680, la corte dei miracoli di Pa-rigi, e la lotta secolare fra il re di Thunes e il re di Francia.

Francúzky:
Insi finira, par un soir sanglant de 1680, la Cour des Miracles de Paris16, la longue lutte séculaire entre le roi de Thunes et le roi de France.

Rusky:
V Ruskej to v tej kapitole tiež nieje.

Chorvátsky:
Je to tam v knihe z roku 1967 ako aj u nás v Češtine aj Slovenčine z rokom 1680

Holandsky:
Odstavec v príslušnej kapitole chýba.

Ja si myslím že to je preklep s tým rokom 1680, pretože v knihe sa už spomína že dvoru zázrakov končia slávne časy lebo po nich ide La Reynie a Desgrez.
----------------------------------------

Zaujímavosť ktorú som našla v starej Nemeckej knihe, v Českej aj vo Francúzkej a Ruskej a súvisí to z našim správným dátumom:

Das letztemal … ja, das war bei jenem Fest in Versailles
im Jahre 1668 gewesen. Zwei Jahre! Was mochte aus Françoise inzwischen geworden sein?

Posledný krát videla vdovu Scaronovú v roku 1668!!!! To je v PDF na strane 623.

La dernière fois... mais c'était
au cours de cette fête à Versailles en 1668. Deux ans ! Qu'était devenue Françoise depuis ? Avec
remords Angélique fit arrêter sa chaise devant la porte de l'humble maison où Mme Scarron, depuis des années, cachait sa pauvreté.

Vtom ji napadlo, že mladou vdovu už hrozně dávno neviděla,
naposledy… ano, to bylo přece na té slavnosti ve Versailles v roce 1668. Dva roky! Co se od té
doby s Françoise stalo? S výčitkami svědomí se nechala Angelika zanést na nosítkách před skromný
dům, kde paní Scarronová už tolik let skrývala svou chudobu.

Toto je v českej na strane 80 a potom až na strane 110 sa spomína rozprášenie dvora zázrakov.

------------------------------------------------

Ja si myslím že ak pani AG skutočne pokračuje v úprave Integrale, mali by sme jej dať tieto všetky chybičky súrne vedieť aby to mohla upraviť.
Aj ten prehodený časový sled so zamietnutím svadby Lauzuna so vznešenou slečnou a smrť Henriety Anglickej, hoci sa jedná iba o mesiace.

Boh vie ako jej vtedy knihy upravovali, veď v každom jazyku škrtači vynechali niečo iné, a možno jej to aj poprehadzovali, čo si už ona nemôže pamätať.

Ja osobne si myslím že by vôbec nebolo tažké poukladať sled udalostí v 3 diely správne podľa skutočného historického časového sledu.

Práve sa krvopotne prekusujem vojnou v čipkách v Ruštine ale už sa mi Ruština zasa vracia.

Kniha sa končí tým ako Angelika prosí po smrti Filipa kráľa aby sa mohla utiahnuť na svoje panstvá v Plessis.

Zajímavý detail pro ty, co nečetli 6. díl ve slovenštině:
Ve slovenské verzi nám Joffrey přitvrzuje a když se dozví, že Berne ví, že Angelika je ocejchovaná lilií porohlásí: "Doparoma! To je ale odvážny kalvinista. Zavesiť si na krk k... ako vy!"

České překladatelce se to zřejmě zdálo příliš vulgární, tak to přeložila jako poběhlici, ve francouzském originále je ovšem to samé co ve slovenském překladě.

no máme tu zasa jeden preklad, ktorý sa moc nevydaril:

V slovenčine som vôbec nechápala prečo Angelika po takých romantických slovách
Joffreyovi vraví že je nemravník.

Posúďte sami:

Zabil by som draka
Joffreyovi prsty sa strácali v Angelikiných vlasoch, blúdili jej po hladkej pokožke a znova objavovali jej jemné tvary.
Krásou i silou ste úplne iná žena, — hovoril jej potichu. — A predsa stále tá istá... lebo my sme stále takí istí. No vaša duša prešla ako hviezdy temnými a nebezpečnými zónami a ako hviezdy pri horúcom dotyku s vesmírom nadobudla ešte žiarivejší jas, jej odraz sa šíri až za hranice viditeľná. Tá istá... No znovuzrodená v očistných vodách ako Afrodita z perleťovej lastúry a jarného vánku.
— Vždy budete básnikom Languedocu. ♥ ♥ ♥
— A vždy budem ospevovať dámu, ktorá mi upútava myseľ. A vy ma budete počúvať a hľadieť na mňa očami, kvôli ktorým sa pobijem aj s drakom.
— Pretože vaše slová ma unášajú. Odkedy vás poznám, zdá sa mi, že každým slovom, ktoré vypoviete... vdychujete život mojej duši a môjmu srdcu.
— Oh! Veď ani vám nechýba inšpirácia, madam! Angelika sa smiala do jeho bozkov.
— Ste nenapraviteľný nemravník!
Joffrey de Peyrac bral do rúk čistú, vyvrátenú a akoby radosťou osvietenú tvár. Strácal sa v hlbokom, čistom pohľade, plnom nežnosti a lásky a šepkal:
— Démoni sa ukryli do záhybov noci.
-----------------------------------------------
No až po prečítaní francúzkeho originálu som pochopila prečo, chýbajúce som označila červeným:

........Odkedy vás poznám, zdá sa mi, že každým slovom, ktoré vypoviete... vdychujete život mojej duši a môjmu srdcu.
— Oh! Veď ani vám nechýba inšpirácia, madam! Aké krásne prirovnanie. A vášmu božskému telu?
Angelika sa smiala do jeho bozkov.
— Ste nenapraviteľný nemravník! Dobre viete čo ste s ním urobil.
Joffrey de Peyrac bral do rúk čistú, vyvrátenú a akoby radosťou osvietenú tvár. Strácal sa v hlbokom, čistom pohľade, plnom nežnosti a lásky a šepkal:
— Démoni sa ukryli do záhybov noci.
-----------------------------------------------

Pre tých čo vedia francúzky na porovnanie:

....il me semble que vous avez fait... respirer mon âme et mon cœur.
– Oh ! Mais vous ne manquez pas non plus d'inspiration, Madame ! Quelle belle image ! Et votre corps divin ?
Angélique riait sous ses baisers.
– Vous êtes un incorrigible paillard !Vous savez bien ce que vous en avez fait.

---------------------------------------
Joffreyovy prsty se ztrácely v Angeličiných vlasech, bloudily po hladké kůži, znovu objevovaly nádherné křivky těla.
"Ve své kráse a síle jste najednou úplně jiná žena," šeptal jí.
"Sice tatáž, protože my jsme pořád titíž. Ale vaše duše proplouvá dotekem s horoucím vesmírem a září ještě jasněji a její jas se šíří až za hranice viditelného. Tatáž... Ale znovuzrozená z očistných vod jako Afrodita rodící se z mořské pěny a jarního vánku."
"vy budete pořád tím trubadúrem Languedoku."
"A do konce života budu opěvovat ženu svých snů. A vy se na mě budete dívat tím pohledem, jenž mě tolik inspiruje a dává mi chuť utkat se se všemi draky na světě."
"Protože mě vaše slova unášejí. Od chvíle, co vás znám, mi připadá, že každým slovem, které vyslovíte... že mi do duše i srdce vdechujete život."
"Ale vy umíte také básnit, madame. To je nádherný obraz! A co vaše božské tělo?"
Angelika se pod jeho polibky rozesmála.
"Vy jste nenapravitelný nemrava. Moc dobře víte, co jste s ním provedl."
Joffrey de Peyrac vzal do dlaní ten čistý ovál tváře, obrácený k němu a jakoby zářící vnitřní radostí. Nořil se do toho hlubokého, vroucího pohledu, průzračného, něžného a planoucího láskou k němu.
Zašeptal:
"Zlí duchové zmizeli v záhybech noci."
---------------------------------------------------


Český preklad je kompletný ale tiež celkom nepochopila prekladateľka zmysel...

Ja som až teraz pochopila ako je to vo francúzštine myslené:

v Čestine to malo byt : To je hezke srovnani. A co vasemu bozskymu telu?

to Joffrey totižto odpovedá na toto: Od chvíle, co vás znám, mi připadá, že každým slovem, které vyslovíte... že mi do duše i srdce vdechujete život."

pretože to je typicky on! pýta sa ci keď už vdychuje novy život jej srdcu a duši, či aj telu ha ha
---------------------------

Pre tých čo vedia po nemecky:

- Ihr werdet immer ein Troubadour bleiben.
- Und ich werde immer die Dame meines Herzens besingen. Und Ihr werdet mir mit diesem Blick lauschen, der mich stets von neuem inspiriert und in mir die Ungeduld weckt, dem Drachen zu trotzen(…)
- Weil die Worte, die ihr mir zuflüstert, mich verzaubern. Ja, seit ich euch kennengelernt habe, scheint mir, dass Ihr mit jedem Wort aus Eurem munde…meiner Seele und meinem Herzen neue Nahrung gebt.
- Oh Madame, aber es fehlt Euch aber auch nicht an Inspiration. Welch ein poetisches Bild…Und Euer göttlicher Körper?(…)
Angelique lachte unten seinen Küssen auf.
- Ihr seid ein unverbesserlicher Wüstling! Ihr wisst wohl, was ihr damit gemacht hat.
Joffrey de Peyrac nahm dieses so reine Gesicht in seine Hände, dieses völlig veränderte Gesicht, das das Übermaß an Glück wie von innen erleuchtete. Er verlor sich in diesem wie durchsichtigen, aber dennoch rätselhaften Blick, der vor lauter Zärtlichkeit und Liebe ganz sanft erschien.
Er flüsterte:
- Die Dämonen haben sich in die Falten der Nacht zurückgezogen.
Angelique die Siegerin, Blanvalet 1980
-----------------------------------------
Ani táto prekladateľka celkom nepochopila na čo Joffrey odpovedá .

V preklade preložila ten úryvok asi takto:

zdá sa mi že každé slovo z vašich úst dáva mojej duši a môjmu srdcu novú potravu....
no keďže toto prekladala moc voľne...už sa jej tá odpoveď ktorá mala byť a čo vášmu božskému telu?
celkom do konceptu nehodila
----------------------------------------------------------------

Ale viem z čoho nie celkom správny preklad vyplýva: Z pôvodného tvaru vo francúzskom origináli:
zdá sa mi akoby ste dýchali moju dušu a moje srdce....čomu sa samozrejme poznámka "A čo vaše telo" ? samozrejme hodí

Keď však upravia jeden tvar, musia potom aj druhý, čo neurobili ani nemecká ani česká prekladateľka.

Hortense a Fontange
Takto je to v češtine :

Jejich teta, paní Hortenzie Fallotová, byla podle jeho slov jediná Pařížanka a možná jediná v celém království, jíž slušela nová móda čepců.
---------------------------------------------
Takto je to v Slovenčine:

Teta, pani Hortense Fallotová, bola, ako sa vravelo, jediná žena v Paríži, ktorej pristala nová móda čepcov.

(prekladateľka tiež preložila nesprávne, a ešte aj časť vynechala)

-----------------------------------------------

V nemeckej knihe :

Seine Tante, Madame Hortense de Fallot, war, wie er sagte, die einzige Frau von Paris, wenn nicht gar die einzige des ganzen Königsreiches, der die neumodische Frisur a la Fontanges schmeichelte.
Jeho teta Hortenzia Falotová bola jediná dáma v Paríži, ak nie v celom celučičkom kráľovstve, ktorej svedčala nová módna frizúra a la Fontanges.
-----------------------------------

Vo Francúžtine je to ako inak presne tak ako preložili Nemci.

Leur tante, Mme Hortense Fallot, était, disait-il, la seule femme de Paris, et sans doute du royaume, à
laquelle la nouvelle mode de la coiffure « à la Fontange » seyait.

Ich teta Hortenzia Falotová, hovoril, je jediná žena v Paríži, a niet pochýb o tom že v kráľovstve, ktorej svedčí nová módna frizúra a la Fontanges.

--------------------------------------------------------------------------

myslím že jedného dňa, keď všetko poprekladám, a poskladám z rozličných kníh, sa konečne dozvieme ako to vlastne bolo a čo vlastne napísala pani Golonová

No a zasa je tu jeden objav ktorý poteší hlavne slovenské čitateľky, ktoré nečítali
Angeliku v iných jazykoch.

Ide o noc lásky po búrke na lodi Gouldsboro, prvé milovanie Joffreya a Angeliky od kráľovskej svadby.


v slovenskej knihe je to na strane 199
a v českej strany 207-208 a v pdf je to strana 107
v nemeckej sú to strany 415-416

Našla som dve veci, ktoré sa vyskytujú v nemeckej aj českej knihe, ale tentokrát v niesú v slovenskej.

Prvá:
Nahá vnímala jeho doteky a chvěla se.
„Neboj se,“ šeptal, „chci tě jen rozehřát.“

A druhá:

Cítila, že už se nebude moci obejít bez jeho náruče, jeho pohlazení, bez něhy, kterou mu
četla v očích, ještě nedávno tak nelítostných.
Nastával den po bouři a moře se vlnilo tak unaveně a rozkošnicky, že to Angelika vnímala
každým nervem. Vůně moře už nebyla tak teplá. Angelika už vdechovala jen vůni lásky, zpečetění
jejich svazku. Přesto se nepřestávala bát.
Ze všech vroucích slov, kterými jí překypovalo srdce, jí nepřešlo přes rty jediné.
Co si pomyslí o jejím mlčení? O její milostné neobratnosti? Co řekne, až se probudí? Určitě
jí začne vyčítat. Uhádla to podle ironické vrásky, křivící mu tvář.
„No, na malou matku představenou to nebylo tak špatné. Ale, mezi námi, drahoušku, od naší
školy trubadúrské poezie jste zas tak moc nepokročila.“
Angelika se rozesmála. Je lepší, když jí vyčítá nešikovnost než přílišné pokroky. Měl právo
si ji trochu dobírat. Zatvářila se jakoby zahanbeně.
„Já vím. Musíte mě znovu naučit mnoho věcí, drahý pane. Bez vás jsem nežila, jen živořila.
To není totéž…“
Zašklebil se.
„No, tak úplně vám nevěřím, vy pokrytče. Ale nevadí. Řekla jste to hezky.“
Hladil ji, kochal se něžnými a plnými tvary, které cítil pod prsty.
„Je zločin halit takovéhle tělo do hadrů služky. To musím napravit.“

No teda, obrať slovenské čitaťeľky o Rescatorovo ironizovanie, to je neodpustiteľné!

Ale tak či onak je to v nemčine trošičku inak, Toto celé je zle preložené:

Co řekne, až se probudí? Určitě jí začne vyčítat. Uhádla to podle ironické vrásky, křivící mu tvář.

takže to preložím a mrknem aj do francúzkeho originálu.

dievčatá, našla som znova rozdiel v prekladoch, v nemeckej knihe

v pdf. formáte to je na str. 163

Die Pest hatte in den schmutzigen, steilen Gassen, in denen der sengende Juli die Brunnen zum Versiegen brachte, leichtes Spiel. Auch unter den Zöglingen gab es mehrere Fälle. Eines Morgens konnte Angélique in der Pause Madelon nicht auf dem Schulhof finden. Sie erkundigte sich, und man sagte ihr, das erkrankte Mädchen sei ins Spital gebracht worden.
Es gelang ihr, sich bis ans Bett ihrer Schwester zu schleichen. Die Kleine atmete mühsam; ihre Haut fühlte sich glühend an. Der Zustand verschlimmerte sich. Am dritten Tage wurde die ältere Schwester von Angst erfaßt. »Vielleicht stirbt sie?« Dergleichen er-schien ihr unmöglich. Viele Menschen um sie herum mochten sterben, aber nichts würde je der unberühr-baren Festung etwas anhaben können, die von den Kindern de Sancé aus dem alten Schlosse Monteloup gebildet wurde. Madelon würde nicht sterben.
Angélique hob den Lockenkopf ihrer Schwester und benetzte ihr die Lippen mit der neben dem Bett stehenden Flüssigkeit. Die Kleine trank gierig.
»Man läßt sie verdursten«, sagte sich Angélique. »Sie wird schlecht gepflegt! Was ist das überhaupt für ein Tee? Lindenblüten? Er ist nicht stark genug. Ich kenne Kräuter, die schweißtreibend wirken und das Übel aus der Haut ziehen: die Holunderblüte, das Blatt der Klette … Sie müßte davon trinken, einen guten, ganz dunklen Tee, den ich selbst bereite …«
»Angélique«, murmelte Madelon, die gerade die Augen aufgeschlagen hatte.
»Liebling?«
»Erzähl mir was.«
Angélique kramte in ihrem Gedächtnis.
»Was denn? Die Geschichte von Gilles de Retz und …«
»Nein, nein! Das macht mir Angst. Immer, wenn ich die Augen zumache, sehe ich an der Wand aufge-hängte Kinder.«
»Was sonst?«
Was Angélique auch einfiel, es waren alles grauliche Geschichten von Räubern, Gespenstern oder mutwil-ligen Kobolden.
»Das macht nichts«, seufzte Madelon, »wenn du nur redest. Du hast eine so hübsche Stimme. Niemand hat eine Stimme wie deine. Ich möchte sie hören.«
Angélique begann über die Kleinsten in Monteloup zu sprechen, über Marie-Agnès, Albert und den Letztgeborenen, Jean-Marie. Madelon lächelte zu-erst, dann zogen sich ihre Lippen zusammen, und sie schien in ihre Erstarrung zurückzufallen. Angélique entfernte sich geräuschlos. Es war die Zeit einer Geschichtsstunde, aber das kümmerte sie nicht.
Eine Viertelstunde später war sie im Gemüsegarten des Klosters. Sie holte eine Leiter, lehnte sie von innen an die Mauer und sprang leichtfüßig auf die Gasse. Die Mauer war ziemlich hoch, aber Angélique hatte ihre Geschmeidigkeit nicht verloren.
Nun rannte sie durch die mit runden Steinen gepflasterten Straßen, über denen glühend heiße Luft lastete. Zu Füßen der Hauswände lagen Körper ausgestreckt, die zu schlafen schienen. Gefräßige Fliegenschwärme umgaben sie. Angélique merkte bald, daß es Leichen waren.
Ihr Instinkt trieb sie bergauf in die reine Luft des hochgelegenen Stadtteils. Sie überquerte belebte Plätze, auf denen die Seminaristen, unbekümmert um die Nachbarschaft des Todes, erregt debattierten, und erreichte schließlich das freie Land. Sie mußte noch lange gehen, bis sie an einem Bach die Holunderblüten fand, die sie suchte. Sie füllte ihr Brusttuch aus schwarzem Taft damit und kehrte in der Dämmerung zurück, die endlich ein wenig Abkühlung brachte. Um das Kloster der Ursulinerinnen wiederzufinden, mußte sie mehrmals nach dem Wege fragen. Man begegnete in jenen Tagen des Grauens und des Elends so vielen seltsamen Gestalten in Poitiers, daß niemand sich über das junge Mädchen im grauen Zöglingskleid und mit den wehenden Haaren verwunderte.
Angélique läutete an der Klosterpforte, denn wenn es ihr auch gelungen war, von der hohen Mauer herunterzuspringen, vermochte sie doch nicht, sie auf dem umgekehrten Wege zu überklettern. Die Schwester Pförtnerin sagte ihr, man habe sie gesucht, und die Damen seien höchst ungehalten über ihr Benehmen.
Sie begegnete der Oberin in einem der Flure. Es war eine noch junge Frau, die jüngste Tochter einer herzoglichen Familie.
»Mademoiselle de Sancé«, sagte sie, »Eure Eskapade ist unqualifizierbar.«
»Mutter, ich bin Pflanzen suchen gegangen, um meine Schwester zu versorgen.«
»Gott hat Euch bereits gestraft, meine Tochter.«
»Es ist mir völlig gleichgültig, ob Gott mich be-straft oder nicht«, rief Angélique mit vor Hitze und Ermüdung hochrotem Gesicht aus, »aber ich will selbst diesen Kräutertee bereiten.«
»Meine Tochter, es ist zu spät, um etwas zu wollen. Eure Schwester ist tot.«

v nemckom vydaní v knihe na str. 86
ako chce Angelika zachrániť svoju sestru Madelon pred morom a hľadá jej bylinky na chorobu, tak TOTO celé v slovenskom preklade vôbec nie je

neskôr to preložím, alebo ak sa ti chce moirra kľudne môžeš....

Takže ako som už spomínala, a ako sama pani Golonová vravela v Interview. v každej krajine "vystrihli"
z rukopisu niečo iné. Tak ako sa napríklad neobjavila pasáž z návšťevou Fouqueta a jeho Vaux de Vicomte
nikde inde ako v prvom nemeckom vydaní, tak sa napríklad toto objavilo iba v pôvodnej starej talianskej knihe:

Poco dopo, apparve la città, guarnita di torri e di campanili rossastri. Il corteo s'inoltrò attraverso i vicoli stretti, profondi corridoi d'ombra dove stagnava una luce purpurea.
La fanciulla del Poitou aveva a un tratto la rivelazione del mattone con cui era costruita Tolosa. Città vestita di rosso cupo, con monumenti ciechi, quasi arabi, dall'aspetto duro e dal colore sanguigno. Il genio autoritario di Tolosa era lì iscritto, mentre i vicoli e le piazzette colme di canzoni, di musica e di fiori parlavano solo di vita leggera.

Viem, že tento text nieje až taký zaujímavý , ale čo je zaujímavé: Nieje to ani v starej nemeckej, ani v Integrale vydaniach, a myslím že tam v tej starej Talianskej knihe je takých vecí viacej, takže snáď ešte urobíme pár objavou. nezabúdajme pri tom ako ľahko sa prekladá z francúžtiny do taliančiny, pretože sú to sesterské jazyky, takže texty sú veľmi autentické.

Čoskoro potom, sa zjavilo mesto, zdobené vežami a červenkastými zvonicami. Pochod postupoval úzkymi uličkami, hlbokými tienistými koridormi, kde viselo fialkasté svetlo.
Dievčaťu z Poitou sa náhle zjavili rady tehál, z ktorých bolo postavené Toulouse. Mesto oblečené v tmavo červenom, z jeho slepými monumentmi, takmer arabskými, vyzerajúce prísne zaodeté do farby krvi. V nej bol zapísaný strohý, autoritatívny duch Toulouse, zatiaľ čo uličky a námestia plné piesní, hudby a kvetov rozprávali o bezstarostnom živote.


Text patrí namiesto toho ktorý som v českom zvýraznila:

Angelika si uvědomila, že to nepromluvil markýz ďAndijos, ale ten druhý muž. Aby nemusela pohlédnout na odporný obličej, sklonila se ke kytici.

Za chvilku se objevilo město ježící se věžemi a červenými zvonicemi. Průvod se vnořil do úzkých uliček, do hlubokých stinných alejí, kde panovalo narudlé příšeří.

V paláci hraběte de Peyrac Angeliku rychle převlékli do překrásných šatů z bílého sametu vyšívaných bílým saténem. Kanýry a stuhy byly ozdobené diamanty. Při oblékání jí dívky podaly ledové nápoje, neboť umírala žízní. V poledne, za hlaholu zvonů, se průvod odebral do katedrály, na jejímž prahu očekával novomanžele arcibiskup.

Ako som už vravela, dopracovať sa k pôvodnej verzii z rukopisu bude zrejme syzifovská práca, lebo práve som si všimla že existuje X verzií toho ako prebiehal Angelikyn život po dni svadby. Zdá sa že tá talianska verzia je tiež trochu iná. No keď to vyskúmam, tak to sem dám.

Ako som predpokladala, naše objavy v rôznojazyčných vydaniach ešte neskončili.

Včera sme robili v chorvátskom starom vydaní pár ďalších.

Napríklad sme našli v stati po súboji z Germontazom toto:

Po konci súboja si prudkým pohybom roztvoril svoj plášť, takže sa vôňa fialiek ktorou bol presiaknutý jeho odev, miešala s vôňou jeho potu, čo ešte viac rozpálilo jej vášnivú túžbu. Nesmelo vsunula ruku do otvoru jeho košele a dotkla sa jeho štíhlej hrude. Pokožku mal jemnú a zlatistú ako drevená exotická socha.
--------------------------------------------
Citát: Andelika Markiza Andela. Chorvátske vydanie

Predpokladám že to v nemeckej a francúzkej inegrále nahradila tá veta ako sa Angelika po súboji Joffreovi vrhla do náručia, ktorú bohužial česká prekladateľka zabudla preložiť.

Aspoň vieme odkiaľ Borderie tú scénu vo Filme vzal. napokon vtedy ešte manželia Golon sedávali na filmovom sete.

Staré chorvátske vydanie je určite autentické, pretože nasleduje aj pieseň ktorú si Joffrey nôtil.
Tá sa v iných vydaniach objavila až v Integrále.

Kůň pomalu kráčel podél řeky, kopyta se mu bořila do písčité cesty. V nevelké vzdálenosti střežili svého pána tři sluhové, Angelika však jejich přítomnost nevnímala. Měla pocit, že se ocitla úplně sama pod hvězdným nebem, sama v náručí Joffreye de Peyrac, který si ji posadil před sebe do sedla a odváží si ji do garonnského letohrádku, aby s ní prožil jejich první milostnou noc.
Nepopoháněl koně, držel uzdu v jedné ruce a druhou paží mladou ženu objímal. V blaženém opojení znovu pocítila tu dobyvačnou sílu, jejímž prostřednictvím se pokusil jednou večer utlumit její nechuť k polibku. Ale to už se stalo tak dávno, že to ani nebyla pravda. Ten okamžik nastal teď. Takže se k němu bez zábran přivinula a skryla tvář do měkkého sametu jeho oblečení.
Nedíval se na ni, ale naopak upřeně hleděl na plynoucí vody. Pootevřel ústa a tím starobylým nářečím zanotoval píseň, jejíž slova znala.

V chorvátskej knihe je to takto:

V blaženém opojení znovu pocítila tu dobyvačnou sílu, jejímž prostřednictvím se pokusil jednou večer utlumit její nechuť k polibku. Ale to už se stalo tak dávno.
Vážny bol iba terajší moment. Bez rozmýšlania, akoby zbavená vlastnej vôle, sa bez zábran privinula k nemu, schovajúc si svoju tvár v záhyboch jeho pokrkvaného kabátca. Po konci súboja si prudkým pohybom roztvoril svoj plášť, takže sa vôňa fialiek ktorou bol presiaknutý jeho odev, miešala s vôňou jeho potu, čo ešte viac rozpálilo jej vášnivú túžbu. Nesmelo vsunula ruku do otvoru jeho košele a dotkla sa jeho štíhlej hrude. Pokožku mal jemnú a zlatistú ako drevená exotická socha.
Nedíval se na ni, ale naopak upřeně hleděl na plynoucí vody. Pootevřel ústa a tím starobylým nářečím zanotoval píseň, jejíž slova znala.

Chorvátom verím, lebo u nich v knihách je väčšia časť z toho čo je v Integrále, dokonca sa zdá že sú ešte o niečo lepší ako nemecký kanón.

Prosím tu je originálny text:

Sadašnjost je bila važna.Bez misli, potčtajene volje, ona se priljubila uzanj, sakrivši lice u zgužvani baršun njegova kaputa. Poslije dvoboja on je naglim pokretom, radenika, rastvorio kaput te se s mirisavim prahom ljubica, kojim je bilo prožeto njegovo odijelo, miješao miris muškarčevog znoja i još jače palio njene želje.
Ona plašljivo uvuče ruku u otvor njegove košulje, dodirne mršave gradi glatke i jantaraste kao drvena egzotična Statua.


PS: A v chorvátskej knihe je aj do slovne napísané, predtým ako utiekla na letohrádok, kde jej manžel v prestrojení potom prišiel spievať, že po roku manželstva nemohla očakávať že si Joffrey nenájde zábavku inde.

moirra píše:

Scéna z Toulouskej svadby de sa Joffrey vyskočí na Arcibiskupa ,
po tom čo sa mu tento rafinovane vyhráža:


"Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál. (...)
Člověk ze severu! Seveřané, co děláte u mého stolu!"


Mne sa hneď zdal Joffrey de Peyrac v Toulouse ktorý sa "neradostne usmieva"
nejaký čudný. A ešte k tomu sa tak vraj usmieva na Arcibiskupa.
Tak to teda nie!

Vo Francúžtine sa usmieva ako?

Ah! s’écria le comte avec une sorte de rire effrayant

rire effrayant znamená česky děsivý smích

Takže je to jasné, preklad horeuvedeného je:

- Ach! Zvolal gróf z desivým smiechom
(a preto bola už bez tak vydesená Angelika ešte viacej vydesená )

"desivo sa zasmial" by bola menej presná alternatíva prekladu)

A žiadne: "Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál.

Preklad slovenskej prekladateľky:
-Ach vykríkol gróf a príšerne sa zasmial. To by išlo tiež. Ale neradostne...to teda nie to už by nebol náš Joffrey.... + ktorý rád desí

Ano aj v Angličtine je to "his laughter was rather frightening" jeho smiech naháňal strach...alebo jeho smiech bol skôr zastašujúci

a v Nemčine:

»Ah!«, rief der Graf mit einem furchteinflößenden Lachen aus.

zvolal gróf z hrôsostašným (či hrôzu naháňajúcim) smiechom.....

Ano ano! Ihneď sme to vedeli že + že človek ktorý si zo všetkého cynicky uťahoval,
dokonca aj zoči voči smrti sa nemohol smiať neveselo.....

Achh... musela som sa pozrieť na tento nádherný citát zo 7 dielu ako jeto v originále a iných jazykoch



Avec cette courtoisie inimitable, qui contrastait désormais avec la rudesse de son personnage de condottiere, il lui prit les deux mains dans les siennes, les retourna et les élevant jusqu'à ses lèvres en baisa légèrement le creux des paumes, geste furtif qu'accompagnait le regard complice de ses yeux chauds, soudain emplis d'une grande douceur lorsqu'ils se posaient sur elle.

z jemu nenapodobiteľnou galantnosťou, ktorá kontrastovala z jeho tvrdou povahou dobyvateľa, vzal jej dve ruky do svojich, a jemne položil voje pery do jej dlaní, a spiklenecký pohľad jeho horúcich očí odrazu znežnel ke´d spočinul na nej....

Asi tak by to bolo v takmer doslovnom preklade.....

Tento krát podľa mňa definitívne víťazí Český preklad, ktorý je dokonca lepší ako originál.

S tou nenapodobitelnou dvorností, tolik kontrastující s drsnou dobyvatelskou povahou, vzal její dlaně, obrátil je, zvedl ke rtům a lehce, jakoby kradmo je políbil, spiklenecky na ni mrkl a pak se na ni něžně jako vždy zadíval.

------------------------------------
A Aby ste mi verili že všade je niečo i né:

Nemci napísali:
Mit unnachahmlicher Courtoisie, die so seltsam mit der rauen Härte seiner Kondottiere-Persönlichkeit kontrastierte, nahm er ihre Hände in die seinen, drehte die Handflächen nach oben, hob sie an seine Lippen und küsste sie leicht, eine flüchtige Geste, die ein komplicenhafter Blick seiner warmen, unversehens von Sanftheit erfüllten Augen begleitete.

Z jeho nenapodobiteľnou dvornosťou, ktorá tak nezvyčajne kontrastovala ze jeho dobyvateľskou osobnosťou, vzal jej ruuky, otočil jej dlane smerom hore, podvihol ich k svojim perám a zľahka ich pobozkal, nepatrné gesto, ktoré sprevádzalo pohľad jeho teplých, nežnosťou naplnených očí.

-----------------------------------------

Angličania napísali:

With his inimitable courtesy, that contrasted so sharply with his condottiere-like appearance, he took her two hands in his, turned them over, Iifted them to his lips, and gently kissed the hollow of her palms, a furtive gesture accompanied by a glance full of complicity from his warm eyes, which had suddenly filled with a great tenderness as they rested on her.

Z jeho napodobiteľnou dvornosťou, ktorá osrto kontrastovala z jeho dobyvateľským vystupovaním ( či zjavom) vzal jej dve ruky do svojich, podvihol ich k svojim perám a jemne pobozkal jamky jej dlaní, spiklaenecké gesto sprevádzalo pohľad jeho teplých očí, ktoré odrazu znežneli keď spočinuli na nej.

--------------------------------------------

Taliankám na fóre budem musieť povedať že im to prekladateľ oklieštil:

Con quella cortesia immutabile che contrastava ormai con la durezza del suo personaggio di condottiero, le prese nelle sue entrambe le mani, le volto e, sollevandole alle labbra, ne bacio lievemente il cavo.

Z nenapodobiteľnou dvornosťou ktorá kontrastovala z tvrdosťou jeho osobnosti dobyvateľa, vzal jej ruky do svojich, podvihol ich z svojim perám a bozkával jemne priehlbinku. (neviem prečo je na konci jednotné číslo)

To je všetko.

--------------------

Ach a ešte slovenská prekladateľka:

Vzal ju za ruky s nenapodobiteľnou dvornosťou, ktorá kontrastovala s jeho drsnou kondotierskou osobnosťou, obrátil ich, zdvihol k perám a ľahúčko, akoby ukradomky, jej pobozkal dlane, sprisahanecky na ňu žmurkol a ako vždy, nežne sa na ňu zadíval.

No povedzte ktorý preklad vyhráva?

Dívaal som sa aj na preklady môjho obľúbeneého citátu z krivou nohou kde zasa vyhráva taliansky preklad, hovoriaci:

Napokon ešte kvôli vám budem oplakávať svoju krivú nohu.

Česká prekladateľka nám gentlemansky zamlčala že Joffrey zrejme potreboval okuliare.
A nie dámy, nemyslím tým potápačské brýle.

Toto nám nepreložila poriadne:

Angelika si zrovna kladla otázku, co má dělat, neboť se zřejmě schylovalo k boji. Vtom ji
dohonil hrabě de Peyrac.
„Madame, musím využít vašeho nadání, jste jeden z nejlepších střelců, jaké mám. Budu vás
potřebovat…“ (…)
Angelika obhlédla velice pozorně brod i okolí. Podívala se zpátky na Peyraka.
„A vy, Joffreyi? Vy jste přece výborný střelec.“
„Na takovou vzdálenost budete přesnější než já, tím jsem si jist.“
„Když myslíte…“
Váhala. To, co od ní žádal, bylo nanejvýš obtížné. Údolí zaplavovalo slunce.
Byla ovšem také šťastná, že jí hrabě tak věří a že může zasáhnout do boje. Její synové a
muži stojící kolem ji strnule pozorovali, vyvedení z míry jednáním hraběte. A ona by jim docela
ráda ukázala, že se v boji a střílení vyzná možná líp než oni, přestože jsou to slavní piráti.

--------------------------------------

V skutočnosti v origináli aj vo všetkých iných jazykoch Joffrey odpovedá Angelike trochu ináč....

https://www.facebook.com/angelique.inte ... =3&theater

takže ako to bolo s tými očami?

ja som si najkôr myslela že kvoli tým natiahnutým nervom a šlachám na ruke bol presvedčený že Angelika bude
strielať lepšie.....

Vo francúžtine:
À une telle distance, je suis persuadé que vos yeux valent mieux que les miens...

na takú vzdialenosť, som presvedčený, že vaše oči sú lepšie ako moje ...

V nemčine:
„Bei dieser Entfernung ziehe ich Eure Augen den meinen vor.“

Pri tejto vzdialenosti uprednosťujem vaše oči pred mojimi.

V angličtine:
'At this distance, I am convinced your eyes are better than mine....'

Som presvedčený že na takú vzdialenosť budú vaše oči lepšie ako moje...

V taliančine:
"V takejto vzdialenosti, som presvedčený, že vaše oči sú cennejšie od tých mojich ..."

Takže: pán dokonalý asi potreboval okuliare do diaľky nuž čo aj jeho staroba neobchádza....

Čelenka alias niečo na pobavenie:

To čo tuto preložili slovenskí prekladatelia je absolútna tragédia. Keďže francúzky rozumeli iba ako tak máme z toho Quebeku celkom inú knihu. Vôbec posledné štyri knihy sú tak mizerne preložené až hanba.

A preto hlavne za výborný preklad dávam 1000 bodov českej prekladateľke, ktorá Quebec v skutku preložila vynikajúco.
Pozrite dámy čo sa podľa prekladateľov udialo tesne predtým čo nastúpila Angelika do člna ktorý ju mal odviesť z lode do prístavu:

Potom jej prihladil bohaté vlasy, ktoré jej rozstrapatil vietor, a zachytil ich čiernou zamatovou čelenkou zdobenou bielym perím a prstencom z diamantov. Starostlivo si natiahol kožené rukavice ozdobené čipkovou manžetou.

V skutočnosti tuto Joffrey predstihol dokonca ešte aj zručnosť slávneho Bineta, keďže svojej ženuške vykúzlil vo vetrisku ktoré dulo za tri sekundy jedným šmahom slávnostný účes.

No tento preklad už tuším predstihol aj google prekladač ktorý mi z francúzštiny preložil: Joffreyové topánky nosili diamantové náušnice.

V skutočnosti sa, ako správne pochopila česká aj nemecká prekladateľka udialo toto:

Konečně si nasadil na husté černé vlasy rozevláté větrem svůj černý širák s bílým pérem, připevněným diamantovou sponou. Pomalu si natáhl kožené rukavice s krajkovými manžetami.

Na tomto mieste chcem poďakovať Dauphine a Fantine že mi dodali české knížky. Díky holky.

No veru ani Angelikyn nástup do člnu sa neodohral v oboch knihách rovnako , porovnanie v pokračovaní.

Tak dámy, zasa som urobila objav v siedmom diely:

Ide o to ako chodil Joffrey oblečený vo Wapassu.

V českej knihe:
Všichni se dnes večer náramně vyparádili, dokonce někteří, jako pan Jonas, Porguani a don
Alvarez, si nasadili elegantní paruky. Kde je vzali?
Hrabě de Peyrac si oblékl tmavě rudý oblek, který měl na sobě ten den, kdy se setkal s
Irokézi v Katarunku. Ten slavnostní oblek si nesl ve vaku na zádech stejně jako krajkové fiží a
manžety. Byl to ve skutečnosti jediný oblek, který v truhle měl. Přestože byl zvyklý na vybranou
eleganci, zřejmě mu naprosto nevadilo, když byl nucen chodit v kůži a režném plátně. Ale dnes
večer ho Angelika znovu uviděla ve vší jeho šlechtické vznešenosti. Stál tu urostlý okouzlující princ.
Vrátil se z království mrtvých. Zpod rudého klobouku s péry mu padaly na ramena husté černé vlasy, jen na spáncích
stříbrně prokvetlé.


Takže tuto si neisol oblek v batohu na chrbte z Katarunku do Wapassu.

V Nemeckej knihe sa dozvedáme niečo iné:

Peyrac sa objavil v tmavočervenom obleku, ktorý mal na sebe v deň rozhodujúceho stretnutia s Irokézmi na kopci Katarunk. Tento slávnostný odev, rovnako ako čipkovaný golier a krajkové konce rukávov bolo jediné oblečenie, ktoré zachránil na svojom vlastnom tele z veľkého ohňa. Tento odev držal väčšinou uzavretý v truhle, úhľadne zložený. Zvyčajne nosil vypožičané šaty, väčšinou dáke od Porguaniho ktorého postava približne zodpovedala tej jeho. Hoci bol zvyknutý na rafinovanú a veľmi osobnú eleganciu, ktorú nasadzoval pri všetkých príležitostiach, zdalo sa že ho vôbec nedostalo do rozpakov musieť sa obliekať do kože a hrubých vlnených vecí.

Takže Joffrey chodil v požičaných šatoch, v koži a hrubom plátne ako zálesák.

V tento večer, sa v očiach Angeliky stal aj navonok znovu mužom ktorým býval: Stál pred ňou ten temne žiariaci princ, ktorý sa vrátil z krajiny mŕtvych.
An diesem Abend jedoch wurde er in Angéliques Augen auch äußerlich wieder zu dem, der er einst gewesen war: ein düster strahlender Prinz, der aus dem Reich der Toten zurückkehrte.

som zvedavá ktorý preklad je správny

a inak v nemčine nieje farba obleku tmavočervená ale ponuro červená......

Tuto celý nemecký text:
Jedermann hatte sich für den Abend in Gala geworfen, einige, wie Monsieur Jonas, Porguani und Don Alvarez waren zu aller Erstaunen sogar im Schmucke eleganter Perücken erschienen, deren Herkunft unerfindlich schien.
Peyrac war in dem düsterroten Gewand aufgetaucht, das er am Tage der entscheidenden Begegnung mit den Irokesen auf dem Hügel von Katarunk getragen hatte. Dieses Galahabit wie auch der Spitzenkragen und die Ärmelmanschetten waren das einzige, was er am eigenen Leibe aus dem großen Brand gerettet hatte. Er hielt es, säuberlich gefaltet, in einer Truhe verschlossen und trug für gewöhnlich geliehene Kleidungsstücke, das meiste von Porguani, dessen Figur ungefähr der seinen entsprach. An eine raffinierte und sehr persönliche Eleganz gewöhnt, die er bei allen Gelegenheiten entfaltet hatte, schien es ihn keineswegs zu genieren, sich nun in Leder und derbes Wollzeug kleiden zu müssen.
An diesem Abend jedoch wurde er in Angéliques Augen auch äußerlich wieder zu dem, der er einst gewesen war: ein düster strahlender Prinz, der aus dem Reich der Toten zurückkehrte.

Tajtrlík pajác a ci Buratino?
Zaujímavé že z Integrale to vo všetkých jazykoch zmizlo, ale spomínate si ešte ako Angelika na svadobnej hostine nazvala Joffreya?
Ak ovládate niektorý z jazykov presvedčte sa sami:
V rôznych jazykoch si možeme vybrať Hampelmanom, Marionetou, Pajácom, strašnou bábkou, desnou figúrou, Buratinom a príšernou lútkou.
-----------------------------------------------------------------------------------
Anglicky:
I have chosen....thought Angelique ironically. Did my father even lay his eyes on this horrid jumping-jack?

Nemecky:
»Hat mein Vater ein einziges Mal diesen grässlichen Hampelmann gesehen?
Taliansky:
“Ho scelto...” pensava Angelica ironicamente. “Mio padre aveva visto almeno una volta questo orrendo burattino? Ne dubito. Papà mi amava sinceramente.
Česky:
Vybrala, pomyslela si Angelika ironicky. Viděl vůbec otec aspoň jednou toho strašlivého tajtrlíka? Pochybuju.
Slovensky:
Vybrala som si…hútala Angelika z iróniou… bohvie či otec aspoň raz videl tú desnú figúru.
Francúzky :
« J'ai choisi..., pensait Angélique avec ironie. Mon père avait-il vu une seule fois cet affreux pantin ?
J'en doute. Père m'aimait sincèrement.

Chorvátsky:
Izabrala.. pomislila je Anñelika zajedljivo. Je moj otac bar jednom vidio ovu groznu lutku? Sumnjam da jest.

Rusky :
«Я выбрала, — с грустной иронией подумала Анжелика. — Интересно, видел ли мой отец
хоть раз этого ужасного паяца?

No už zasa tu máme prekladový galimatiáš, ktorý vznikol z toho že vo Francúžtine sa leopardom, vrátane
čierneho pantera vraví panther.

Le léopard (Panthera pardus) ou panthère est une espèce de félins de la sous-famille des panthérinés.

https://fr.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9opard

Čiže Nemci preložili túto stať z Panterom kdežto česká prekladateľka podľa mňa správne leopard, pretože inak
by po Francúzky bolo napísané že čierny panter. Avšak o čiernej farbe tam nieje zmienka.
V Nemčine a Češtine na rozdiel od pôvodnej Francúzštiny pod slovom panter rozumieme väčšinou iba čiernu verziu leoparda.

V noci vypouštěli na svobodu leopardí samici Alšadi. Každá neopatrnice, jež by náhodou unikla bdělým strážím, se vydávala v nebezpečí, že se octne tváří v tvář šelmě, vycvičené k tomu, aby se vrhla na každou ženskou siluetu. Ráno dva eunuši, mající šelmu na starost, běhali palácem a hledali ji. Když ji konečně našli, zatroubili signál, znamenající cosi jako „Alšadi je na řetěze“. Teprve poté si všichni vydechli a harém začal ožívat. Jedna jediná žena byla před leopardicí v bezpečí: Lejla Ajša. Obrovská černoška se nebála ani šelem, ani krále, ani soupeřek. Bála se jen Velkého eunucha, Osmana Ferradžiho.

Nejenže mi jeho přítomnost nevadí, ale jsem šťastná, řekla si s údivem. Bylo by mi ještě
nepříjemné, kdyby mě políbil?
Znovu si uvědomovala Joffreyův pohled na své šíji.
"Ne, drahoušku, nejsem kouzelník," mumlal. "Možná mám od přírody jisté nadání, ale
především jsem se chtěl učit. Chápeš?" opakoval něžně a ona byla blažená.

(V Integrale je dokonca o jednu doležitú vetu menej ako v starej. Tú som označila červeným.)

Práve som po identickom talianskom texte objavila že tuto je jeden odstavec ktorý nieje v českej starej ani v českej INTEGRALE:

-----------------------------------------------------------------------------------

Tu je talianský text ktorý nasleduje za vetou :
Co se skrývá v tvých zelených očích, připomínajících hlubiny rozbouřeného oceánu?“

«Vedi, carissima, io ho cercato il segreto delle donne non soltanto in loro, ma in vecchi manoscritti polverosi... Questo ti fa ridere?... E mi son dedicato all'amore cortese, esaltato da Andrea le Chapelain, come a una filosofia dell'amore, atta a sviluppare in un uomo o in una donna quell'ardente sentimento. Tutto si insegna, tutto si perfeziona. Non ti nascondo il mio giuoco. Non ho che un desiderio: quello di sedurti, perché mi sei apparsa la più bella e la più amabile...»


Keď pozriem do starej nemeckej, chorvátskej, španielskej, holandskej, ruskej a Anglickej (no povedzte niesom pako? ) a do nemeckej a francúzskej integrále dám sem preklad toho odstavca.

Ale čo tu máte preklad (inak si to z netrpezlivosti buchnete do google translate a to zasa dopadne príšerne )
a ostatné porovnania sem dám neskoršie:

text ktorý nasleduje za vetou :
Co se skrývá v tvých zelených očích, připomínajících hlubiny rozbouřeného oceánu?“

"Viete, miláčik, ja som hľadal tajomstvo žien nielen v nich samých, ale v aj zaprášených starých rukopisoch ... Toto vás rozosmieva? ...
Oddal som sa umeniu dvorskej lásky, povýšenému Andreom Chapelainom na filozofiu lásky, ktorá je schopná u muža či ženy rozvíjať, kultivovať tieto ohnivé emócie. Všetkému sa dá naučiť, všetko sa dá doviesť k dokonalosti. Nebudem viac pred vami skrývať svoju hru. Mám len jedno želanie: zviesť vás.
To pretože sa mi zdáte zo všetkých najkrajšia a najviac milovania hodná ... "

a pokračuje to:
Slyšela, jak se pohnul, a jeho husté černé vlasy ji pohladily po nahém rameni jako měkká
hedvábná kožešina......




Angelika sa na Joffreyových výkladoch smiala?

INAK: preklad vznikol z kompilácie chorvátskeho a talianskeho textu - zdá sa že popri nemeckej
aj tieto sú skvelé integrále...

Ešte pár postrehov:

riprese con un tono carezzevole che l'incantò.
povedal nežným tónom ktorý ju blažil ......

toto naozaj poriešila česká prekladateľka vynikajúco:
opakoval něžně a ona byla blažená.

Najľahšiu robotu mal zrejme talianskí prekladatelia lebo francúzština je tak blízka taliančine....

PS: Zdokonalovať sa v jazykoch s Angelikou je aspoň zábavné...... všimla som si totižto že tu takmer nikdy neberiem do úvahy že by som sa mala pozrieť aj do slovenskej...

Takže dámy ďalší objav:

keď Angelika a Joffrey idú na svoju prvú noc lásky v letohrádku,
Joffrey jej hovorí v každom jazyku niečo iné ha ha ha

v chorvátskej sa jej napríklad vyhráža on že sa jej pomstí
v talianskej vraví že ju chce a v slovenskej vraví že sa na ňu hnevá

Takže začínam prekladom z chorvátskej knihy:

A teraz, keď ťa takto držím, a keď cítim že už si skutočne moja, mám chuť pomstiť sa za všetky tie trápenia ktoré si mi spôsobila. „Áno, pomstiť sa!“ zopakoval hrôzostrašne.

Ach, mne sa táto verzia dámy pozdáva.

mne to naňho nejako sedí,, myslím že ju rád strašil...ale v tomto momente ho už dobre poznala a vôbec sa ho už nebála...možno testoval či sa ho ešte bude báť..... bol tak či tak pološialený
takže sa naňho usmiala a usmial sa aj on...to je vo všetkých knihách... (myslím, už z toho mám galimatiáš)

inak chorvátska je ako integrále dôveryhodná, pretože je tam aj tá pesnička čo si spieva po ceste do letohrádku, aj to že Angelika vraví že má najkrajšie vlasy, zuby, ruky, oči na svete, a tiež že sa mu hodila okolo krku po súboji.... aj veľa iných vecí ktoré sa u nás objavili až v integrále ...podobne je to s Talianskou starou knihou.....

Takto je to v českej (obdobne v slovenskej, ibaže tam je ešte že opakoval to "hnevám sa na teba"):

"Takže když jsi teď tady, konečně se mnou a moje, zazlívám ti všechno to utrpení, co jsi mi způsobila."
"Zlobím se na tebe,"řekl se spalující vášní.

moirra píše:

Kůň pomalu kráčel podél řeky, kopyta se mu bořila do písčité cesty. V nevelké vzdálenosti střežili svého pána tři sluhové, Angelika však jejich přítomnost nevnímala. Měla pocit, že se ocitla úplně sama pod hvězdným nebem, sama v náručí Joffreye de Peyrac, který si ji posadil před sebe do sedla a odváží si ji do garonnského letohrádku, aby s ní prožil jejich první milostnou noc.
Nepopoháněl koně, držel uzdu v jedné ruce a druhou paží mladou ženu objímal. V blaženém opojení znovu pocítila tu dobyvačnou sílu, jejímž prostřednictvím se pokusil jednou večer utlumit její nechuť k polibku. Ale to už se stalo tak dávno, že to ani nebyla pravda. Ten okamžik nastal teď. Takže se k němu bez zábran přivinula a skryla tvář do měkkého sametu jeho oblečení.
Nedíval se na ni, ale naopak upřeně hleděl na plynoucí vody. Pootevřel ústa a tím starobylým nářečím zanotoval píseň, jejíž slova znala.

V chorvátskej knihe je to takto:

V blaženém opojení znovu pocítila tu dobyvačnou sílu, jejímž prostřednictvím se pokusil jednou večer utlumit její nechuť k polibku. Ale to už se stalo tak dávno.
Vážny bol iba terajší moment. Bez rozmýšlania, akoby zbavená vlastnej vôle, sa bez zábran privinula k nemu, schovajúc si svoju tvár v záhyboch jeho pokrkvaného kabátca. Po konci súboja si prudkým pohybom roztvoril svoj plášť, takže sa vôňa fialiek ktorou bol presiaknutý jeho odev, miešala s vôňou jeho potu, čo ešte viac rozpálilo jej vášnivú túžbu. Nesmelo vsunula ruku do otvoru jeho košele a dotkla sa jeho štíhlej hrude. Pokožku mal jemnú a zlatistú ako drevená exotická socha.
Nedíval se na ni, ale naopak upřeně hleděl na plynoucí vody. Pootevřel ústa a tím starobylým nářečím zanotoval píseň, jejíž slova znala.

Chorvátom verím, lebo u nich v knihách je väčšia časť z toho čo je v Integrále, dokonca sa zdá že sú ešte o niečo lepší ako nemecký kanón.

Prosím tu je originálny text:

Sadašnjost je bila važna.Bez misli, potčtajene volje, ona se priljubila uzanj, sakrivši lice u zgužvani baršun njegova kaputa. Poslije dvoboja on je naglim pokretom, radenika, rastvorio kaput te se s mirisavim prahom ljubica, kojim je bilo prožeto njegovo odijelo, miješao miris muškarčevog znoja i još jače palio njene želje.
Ona plašljivo uvuče ruku u otvor njegove košulje, dodirne mršave gradi glatke i jantaraste kao drvena egzotična Statua.


PS: A v chorvátskej knihe je aj do slovne napísané, predtým ako utiekla na letohrádok, kde jej manžel v prestrojení potom prišiel spievať, že po roku manželstva nemohla očakávať že si Joffrey nenájde zábavku inde.

A je to aj v talianskej:

Solo contava quell'istante. Senza pensieri, in una volontà di annullamento, ella si rannicchiava contro di lui, nascondendo il viso nel velluto gualcito della giubba. Dopo il duello con il gesto violento di un lavoratore, egli s'era aperto la giubba ed ora, al profumo delle polveri di viola di cui erano impregnate le sue vesti, si mescolava l'odore di un maschio sudore che esasperava il turbamento della donna.
Timidamente, ella introdusse la mano nello scollo della camicia, toccò un petto sottile, liscio, ambrato come una statua esotica di legno. #

Teraz bol dôležitý iba tento okamih. Bezstarostne, akoby zbavená vlastnej vôle, sa bez zábran pritúlila k nemu. Zaborila tvár do jeho zhužvaného zamatového kabátca. Po súboji si prudkým pohybom pracovníka roztvoril svoj kabát a teraz sa vôňa fialkového prášku ktorým bolo impregnované jeho oblečenie, miesila s pachom mužského potu, čo dráždilo ženské zmysly.
Placho zasunula ruku do výstrihu košele, hruď dotkla sa štíhlej hrude, hladkej a bronzovej ako u exotickej drevenej sochy.

Zasa chýbajúca stať, prvý deň po návrate z letohrádku. Našla som to v chorvátskej knihe:

Podľa mňa sa to do paláca hrnuli húfy bývaliek:

Napriek včerajšiemu svadobnému obradu a stále silnejšej horúčave, bol v paláci neustály pohyb. Angelika mala dojem, že doňho bolo možné úplne slobodne vstúpiť a tiež aj z neho vyjsť. Tu a tam na chvíľu zbadala počerné tváre malých predavačov fialiek, španielskych žobrákov otŕčajúcich svoje ruky, ženy s pleťou tmavou ako mahagón, ktoré boli ochotné za pár mincí predpovedať z dlane nádherný osud.
Trma vrma spôsobená množstvom pážat, sluhov a slúžok sa miešala s trúbením, sprevádzajúcim prichádzajúcich pánov, ktorí so svojmi spoločníkmi prišli na návštevu. V rohoch dlhej verandy za stĺpmi schovaní muzikanti neprestajne brnkali na svoje gitary a citary na počesť krásnych žien húfne sa hrnúcich do dvora, ktoré ledva pozdravili Angeliku, odchádzajúc po skupinkách vášnivo diskutovať poéziu. Táto celá vznešená spoločnosť sa onedlho znovu zíde na Ferii, hlavnej ulici mesta, kde pri modrastej oblohe večera budú počúvať serenády spevákov. Alebo sa možno stretnú v katedrále a všetky tie dámy, nedbalo pohybujúc svojimi vejármi v ťažkom vzduchu nasýtenom kadidlom, budú kútikom oka pozorovať aké šaty majú oblečené ich susedky.


A ešte tu máme vsuvku, kde sa Joffrey chvastá ako zasa zachraňoval húfy zúfaliek
a tentokrát dokonca aj ich manželov:

A to prosím vás ešte porozprával Angelike po ich prvej noci milovania!
je to o tom ako vraj všetkým prospieva jeho škola lásky (a samozrejme že aj jeho praktická výučba )

Aby ste boli v obraze po ktorej vete by to malo nasledovať v českej knihe:


„Mlčte! Vy jste ďábel! Přiznejte, Joffreyi, že i když vy se ze všeho elegantně vykroutíte, většina vašich dnešních hostů na tom bude hůř. Jak šikovně jste je vmanipuloval do toho, čemu monsignore říká spoušť… Vůbec nevylučuji, že jste… nebezpečný zjev.“
„A vy, Angeliko, jste přepůvabná nahá malá jeptiška! A nepochybuji o tom, že z vašich rukou se mé duši dostane odpuštění. Nezatracujme životní rozkoše. Tolik jiných národů žije podle úplně jiných zákonů, a nejsou proto ani méně ušlechtilé, ani méně šťastné. Když jsem zjistil, jak necitelné srdce a nešlechetné city skrýváme pod nádhernými šaty, vysnil jsem si pro své vlastní potěšení daleko jemnější muže a ženy, kteří dělají jménu Francie větší čest. (VSUVKA)Těší mě to, protože miluji ženy stejně jako všechno krásné. Ne, Ne, Angeliko, klenote můj, nemám žádné výčitky svědomí a nepůjdu ke zpovědi…“

Koľko žien odsúdených k frigidite a prinútených znášať neschopných a barbarských milencov, bude mať v budúcnosti lepšie návyky. Tým pádom budú oveľa šťastnejšie vo svojich spálňach a samozrejme vďaka tomu sa budú o to sebavedomejšie pohybovať v salónoch. A ja sa tomu radujem, lebo mám rád ženy, ako všetky pekné veci. Nie nemám výčitky svedomia a nia kvoli tomu nepôjdem na spoveď

toto je aj v starej talianskej knihe

moirra píše:

No a zasa je tu jeden objav ktorý poteší hlavne slovenské čitateľky, ktoré nečítali
Angeliku v iných jazykoch.
Našla som dve veci, ktoré sa vyskytujú v nemeckej aj českej knihe, ale tentokrát v niesú v slovenskej.

Prvá:
Nahá vnímala jeho doteky a chvěla se.
„Neboj se,“ šeptal, „chci tě jen rozehřát.“

A druhá:
Co si pomyslí o jejím mlčení? O její milostné neobratnosti? Co řekne, až se probudí? Určitě
jí začne vyčítat. Uhádla to podle ironické vrásky, křivící mu tvář.
„No, na malou matku představenou to nebylo tak špatné. Ale, mezi námi, drahoušku, od naší
školy trubadúrské poezie jste zas tak moc nepokročila.“
Angelika se rozesmála. Je lepší, když jí vyčítá nešikovnost než přílišné pokroky. Měl právo
si ji trochu dobírat. Zatvářila se jakoby zahanbeně.
„Já vím. Musíte mě znovu naučit mnoho věcí, drahý pane. Bez vás jsem nežila, jen živořila.
To není totéž…“
Zašklebil se.
„No, tak úplně vám nevěřím, vy pokrytče. Ale nevadí. Řekla jste to hezky.“
Hladil ji, kochal se něžnými a plnými tvary, které cítil pod prsty.
„Je zločin halit takovéhle tělo do hadrů služky. To musím napravit.“

Takže dámy, sporovnanim ostatných kníh, ak by to malo byť v češtine preložené celkom správne
malo by to byť takto:
Co si pomyslí o jejím mlčení? O její milostné neobratnosti? Co řekne, až promluví?
Chystá se říct něco provokačně směsného. Uhádla to podle ironické vrásky, křivící mu tvář.
„No, na malou matku představenou to nebylo tak špatné. Ale, mezi námi, drahoušku, od naší školy
trubadúrské poezie jste zas tak moc nepokročila.“

Zvyšok ešte porovnám a doprekladám.

v nemeckom preklade sa asi neunúvali a zabudli preložiť celú stať,
kopírujem z českého pdf (keďže sa mi to nechce odpisovať zo slovenskej knihy )
Když si uvědomila, jak je ta lidská cháska hloupá, neubránila se úsměvu.
Její „dvorské plány“ zatím nijak nepostupovaly. Od této chvíle bude muset snášet ke všem
zbytečným vlastním pochůzkám ještě ty spousty prosebníků, postávajících v jejím předpokoji, ty
nejrůznější žadatele, dotěrné a zlé jako ovádi uprostřed srpna.
Tři takoví na ni už zase čekali, hned jak vešla do paláce Beautreillis. Viděla rudě a málem je
chytila za límec a vyhodila.
„Dobrý den, Angeliko,“ pozdravili naráz.
V tom přítmí hned nepoznala své tři nejmladší bratry: Denise, Alberta a Jeana-Marii.
Vídávala je téměř pravidelně, vždycky když potřebovali peníze. Denis, veselý
třiadvacetiletý pořízek, sloužil v armádě, u pluku v Touraine. Jeho skromný důstojnický žold padl
na dluhy z karet. Došlo to až tak daleko, že musel prodat koně a pronajmout sluhu. Sedmnáctiletý
Albert a patnáctiletý Jean-Marie byli dosud pážaty, jeden u pana de Saint-Roman, druhý u vévody
Mazarina.
Angelika neztrácela čas zbytečnými otázkami. Chtějí peníze, jako obvykle. Přistoupila k
pokladně, odpočítala jim několik zlatých; dneska se ani neobtěžovala obvyklým kázáním. Denis a
Jean-Marie spokojeně odešli, mladý Albert ji následoval až do pokoje.
„Když ses teď vyšvihla tak vysoko, Angeliko, budeš mi muset získat nějakou kněžskou
prebendu.“
„Kolik na ni máš?“
„Pomůžeš mi. Slyšel jsem, že bude volná nieulská fara.“
Angelika, která si už před toaletním stolkem začala rozepínat živůtek, se otočila:
„Ty ses zbláznil!“
„Nieulská farnost leží na plessiských pozemcích.“
„Tak to tedy ne! To je obrovský samostatný majetek, skutečné panství. Navíc jsou na něm
další farnosti. Tamní abbé je sice nejvýznamnější osoba, ale i on podléhá rozkazům nejvyšších míst
a musí mít své stálé sídlo.“
„S pomocí bratra Raymonda mohu získat jisté úlevy.“
„Ty jsi snad úplně zešílel! To není možné, chudáku malý,“ pozorovala ho s pohrdáním
sestra.
Vůbec ho neměla ráda. Byl jímavě bledý, něco jako Marie-Anežka, ale jeho dlouhé vyzáblé
postavě chyběla robustnost chlapců ze Sancé. Připadal jí úskočný, což ostatní členové její rodiny
nebyli. Nejvíc snad připomínal Hortenzii.
„Zhýralec jako ty, a nieulským knězem! Všechno má své meze. Vím, jak žiješ. Není to
dlouho, co tě musel jeden mastičkář z Pont-Neuf léčit z nákazy, kterous chytil bůhvíkde. Vidíš, že
jsem dobře informovaná.“
Mladé páže ublíženě polklo.
„Nevěděl jsem, žes tak ctnostná. Vůbec ti to nesluší. No nic. Obejdu se bez tvé pomoci.“
Zpupně odcházel; než zavřel dveře, křikl na ni:
„Stejně toho dosáhnu. Vždycky dosáhnu toho, co chci.“
Poslední poznámka jen dokazovala, že Sancéovce nezapře.
Chvíli nato už to pustila z hlavy. Právě jí ohlásili pana Bineta, jejího kadeřníka. Těšila se na
chvíli pohody, až se svěří do rukou toho šikovného umělce a bude pozorovat, jak pečlivě rozkládá
své hřebeny, kartáče, želízka, malý stříbrný ohřívač, lahvičky a nádoby s mastmi.
„Jak jdou obchody, Binete?“
„Mohlo by to být i lepší, madame.“
„Snad vás neopouští vynalézavost při tvorbě nových divů na hlavách dam a pánů?“
„Ále, vynalézavost je to nejlevnější zboží, to získám nejsnadněji. Už jste slyšela o masti ze
včelího vosku, co jsem vymyslel na posílení řídkých vlasů? Dodává velkou naději lidem, kteří
nemají to štěstí mít vlasy jako vy, madame.“
Zkušenou rukou zvedl záplavu hedvábných, tmavě zlatých loken, místy prolnutých
světlejšími odstíny, jako by v nich zářilo slunce.
„Slyšel jsem, že jste měla obrovský úspěch u krále ve Versailles a že jste na velice dlouho
upoutala královu pozornost.“
„Také jsem to slyšela,“ ušklíbla se Angelika a odevzdaně vzdychla.
„Madame, uvědomujete si, že mé skromné řemeslo je v hrozném nebezpečí? Napadlo mě, že
vás požádám o přímluvu, kterou byste nás, všecky skromné řemeslníky parukáře, zachránila před
velkou pohromou.“
A bez meškání jí začal vysvětlovat, že jistý pan Du Lac požádal krále o povolení založit v
Paříži „kancelář“, kam budou nosit parukáři všechny své výrobky na kontrolu, bez níž je nebudou
smět prodávat. Každá paruka bude opatřena jakousi známkou, a pokud ne, zaplatí výrobce sto liber
pokuty. Za kontrolu vyžaduje pan Du Lac deset sous za každou paruku.
„To je opravdu nepříjemné, ale já jsem si téměř jistá, že král se tím problémem odmítne
zabývat. Nestará se o podobné hlouposti.“
„To se mýlíte, madame. Pan Du Lac patří ke služebnictvu slečny de La Valličre a Jeho
Veličenstvo odsouhlasí všechno, o co ho ona požádá. Návrh, o němž se vám zmiňuji, je už v
Nejvyšší radě.“
„Nezbývá tedy, než aby někdo vlivný z králova okolí předložil žádost opačnou.“
„Například vy, madame,“ řekl rychle Binet a už tahal z tašky zapečetěnou listinu. „Ve své
dobrotě jistě neodmítnete předložit tohle spravedlivé odvolání do rukou Jeho Veličenstva.“
Angelika chvíli uvažovala, co má dělat. Záleželo jí na tom, být dobře učesaná. Žena, která
ví, na čem všem závisí její společenský úspěch, si nerozhněvá kadeřníka, právě když začíná plesová
sezóna.
Vzala tedy žádost, ale odmítla se za ni přimlouvat. Binet zářil spokojeností.
„Madame, jsem přesvědčen, že vy dokážete úplně všechno. Znám vás už hezky dlouho.
Uvidíte, budu vás česat jako bohyni.“
„Nemrhejte svou genialitou předčasně. Nic jsem vám neslíbila a vůbec nevím, jak se to k
sakru dělá… jak si to představujete? Nemám u dvora žádné postavení, byla jsem tam jen dvakrát.“
Ale optimista Binet jí naprosto důvěřoval. Držel ji dvě hodiny ve své moci a nadšeně kolem
ní poskakoval. Nakonec se Angelika neubránila, aby se na sebe do zrcadla neusmála.
„Doplnil jsem tu stížnost jednou žádostí,“ dodal Binet, ještě než odešel. „Žádám o místo
parukáře u Jeho Veličenstva.“
„To není zrovna nejlepší nápad. V království neexistuje osoba, která by potřebovala vašich
služeb méně než král. Má tak krásné vlasy, že se vyrovnají všem parukám na světě, a určitě je lehko
neobětuje.“
„Móda je móda,“ poučil ji Binet. „Před tou se musí sklonit i králové. A paruky jsou v módě.
Dodávají vznešenost i té nejobyčejnější tváři a půvab i těm nejnevýraznějším rysům. Chrání plešaté
před výsměchem, starce před nachlazením a v obou případech prodlužují dobu příjemných vítězství.
Kdopak se dneska obejde bez paruky? Dřív nebo později to král pochopí. A já, François Binet, jsem
připravil pro Jeho Veličenstvo speciální model, jenž mu umožní nosit paruku a neobětovat přitom
vlasy, ba ani je zcela zakrýt.“
„To mě zajímá, Binete.“
„Madame, své tajemství svěřím pouze králi!“
Druhý den nato Angelika usoudila, že se bez atmosféry dvora už neobejde, a vyrazila do
Saint-Germain-en-Laye, kde měl už tři roky Ludvík XIV. své stálé sídlo.
(10)
Angelika vystoupila před bránou vedoucí do zahrad. Okolí bylo ještě živější než ve
Versailles. Celé městečko se účastnilo života na královském dvoře. Zevlouni, prosebníci, úředníci,
sluhové – všichni chodili volně sem a tam.
Terasa, delší než pět mil, postavená Le Notrem, se táhla podél jednoho z nejkrásnějších
panoramat Ile-de-France.
Právě v tom okamžiku přijížděl v kočáře, taženém šesti krásnými bělouši v skvostných
postrojích, král, doprovázen asi čtyřmi sty šlechtici na koních, s klobouky v ruce. Pestrobarevný
zástup se odrážel od temného pozadí mladého lesa, zatímco v dálce se prostírala teple modrá a
popelavě nazelenalá pláň, uprostřed níž se vlnila jiskřící Seina.
Markýz de La Valličre se jako první nabídl Angelice, že jí bude dělat průvodce; pak se před
ní zastavili ještě markýzové de Roquelaure, Brienne a Lauzun. Všichni pánové byli nesmírně
vzrušení a diskutovali o poslední novince dne. Král si dal zavolat svého krejčího a vydal příkazy
týkající se slavných modrých kabátců, z nichž hodlal vytvořit sice nepříliš asketický, zato však
velice čestný řád. Už bylo vybráno šedesát šlechticů. Budou provázet krále na jeho vyjížďkách za
zábavou a nebudou muset žádat o dovolení. Oblečeni budou v uniformě, jež bude v očích všech
jasným svědectvím panovníkova přátelství. Šuškalo se, že čepice bude z modrého moaré, s
červenou podšívkou, na modrém kabátci budou vyšité zlaté a stříbrné ornamenty.
„Náš přítel Andijos nám připravil příjemné překvapení,“ řekl Lauzun. „Myslím, že je na
vrcholu přízně, takže se můžeme jít úplně klidně společně projít. Znáte saintgermainské jeskyně,
krásná dámo?“
Zavrtěla hlavou; vzal ji v podpaží a velitelsky ji odváděl ostatním obdivovatelům. Hodlal jí
ukázat slavné oživené a mluvící jeskyně, pocházející z dob krále Jindřicha. Italští umělci,
Francinettiové, kteří sem přišli v roce 1590 jako „mistři-sochaři“, uměli využívat vodu na zkrášlení
parků a zahrad. Zalidnili jeskyně jakousi mechanickou mytologií, jež pomocí vody jako by ožila a
mluvila.První jeskyni obýval Orfeus, který hrál na harfu. Následovala nejrůznější zvířata, z nichž
každé se ozývalo svým typickým hlasem.
Druhá jeskyně skrývala pasáčka, zpívajícího si za doprovodu ptačího chóru.
Ve třetí žil mechanický Perseus, osvobozující Andromédu, zatímco tritonové duli do škeblí.
Lauzun a jeho společnice potkali slečnu de La Valličre s několika přítelkyněmi. Seděla na okraji
jezírka a máčela si jemné prstíky v šumící vodě.
Markýz de Lauzun jí složil poklonu a mladá žena mu mile odpověděla. Od mládí ji cvičili v
pravidlech společenské konverzace; pobyt ve společnosti v ní ale probudil plachost a pocit studu,
jež v sobě nedokázala potlačit od chvíle, kdy se veřejně stala královou milenkou. Trpěla, když se
musela objevit na veřejnosti, přesto však byla milá a půvabná. Se zájmem sklouzla pohledem na
Angeliku.
„Slečna de La Valličre vzbuzuje lásku, ale ne oddanost,“ poznamenala Angelika, zatímco
kráčela dál pod klenbu zeleného loubí.
Lauzun na to neřekl nic. Po očku ji pozoroval. Pokračovala ve svých úvahách:
„Ti sluhové a příživníci, které za sebou táhne, aniž to ví či chce vědět, ji při sebemenším
náznaku nepřízně opustí. V dějinách jsme jistě neměli méně náročnou královu milenku, která však
zároveň tolik ochudila státní pokladnu. Chráněnci slečny de La Valličre jsou jako morová rána. Jsou
všude, cení zuby a natahují ruku.“
„Na to, jak krátkou zkušenost se dvorem máte, jsou vaše postřehy neobyčejně bystré,“
poznamenal Lauzun. „Počkejte,“ zastavil ji, „pohlédněte nahoru k těm stromům, prosím vás.“
Angelika sice nechápala, ale poslechla.
„Obdivuhodné,“ vydechl Lauzun. „Vaše oči jsou tak zelené a průzračné jako pramen, jenž
každého osvěží.“
Políbil ji na víčka. Lehce ho odstrčila vějířem.
„Nemyslete si, že když jsme v lese, musíte si hrát na satyra.“
„Už dlouho vás zbožňuji.“
„Z takového zbožňování vznikají dobrá přátelství. Byla bych ráda, kdybych díky němu
získala nějaký úřad u dvora.“
„Angeliko, vy jste jako děcko, jemuž ukazují krásné mechanické hračky, ono si je roztržitě
prohlédne a myslí přitom na školní úlohy. Člověk velebí vaše oči, a vy mluvíte o úřadech a kariéře.“
„Kdo o tom tady nemluví?“
„Jenže tady se mluví i o krásných očích. A o lásce…,“ Lauzun jí ovinul paži kolem pasu.
Odtáhla se a šla před ním do čtvrté jeskyně, kde spolu Venuše a Vulkán pluli na stříbrné
mušli. Stála tu skupinka lidí; když přistoupila blíž, poznala krále.
„Ach, tady je ta krásná ozdůbka,“ řekl král, jakmile ji zahlédl.
Angelika poklesla v první hluboké úkloně toho dne. Pak se poklonila Madame a Výsosti,
kteří byli ve skupince také.
Král oslovil markýze de Lauzun a Angelika se vmísila do hloučku dam a pánů a pokračovala
s nimi v procházce zahradami. Po chvíli se k ní Péguilin vrátil, vzal ji za ruku a vedl ke králi.
„Jeho Veličenstvo vám chce něco říct…“
Angelika se sklonila v nové pokloně a stála teď vedle Jeho Veličenstva, zatímco většina jeho
doprovodu zůstala o několik kroků vzadu.
Ještě dvě takováto setkání a počet prosebníků u mých dveří se také zdvojnásobí, napadlo ji.
„Madame,“ oslovil ji král, „od posledního rozhovoru ve Versailles jsme měli mnohokrát
příležitost gratulovat vám k velice moudrým, správným a rozumným názorům, které jste nám
vyložila. A uvědomili jsme si, že jsme vám za ně dostatečně nepoděkovali. Pokud byste nás chtěla o
něco požádat, vyhovíme vám s největší radostí.“
„Sire, Vaše Veličenstvo bylo už tak dobrotivé, že projevilo zájem o budoucnost mých synů.“
„To se rozumí samo sebou. Nemáte však nějaké konkrétní přání, které bych vám mohl
splnit?“
Angelika okamžitě pomyslela na Binetovu žádost a vytáhla ze záňadří žádost parukářekadeřníka,
silně vonící provensálskými esencemi.
„Kadeřník?“ král vypadal překvapeně. „Měl jsem na mysli něco závažnějšího.“
„Kadeřník je důležitý člověk,“ řekla Angelika vážně. „A podle mého názoru je tenhle ještě
daleko důležitější než všichni ostatní v Paříži, je to totiž můj kadeřník. Kromě toho tvrdí, že zná
tajemství, jež dovolí Vašemu Veličenstvu nosit paruku a neobětovat kvůli tomu ani úplně zakrýt své
tak krásné vlasy.“
„Opravdu?“ vykřikl král a zastavil se uprostřed aleje. „Je to vůbec možné?“
„Pan François Binet mi sdělil, že prozradí své tajemství pouze Vašemu Veličenstvu mezi
čtyřma očima.“
„Ať mě vezme čert, jestli budu mít trpělivost počkat až do zítřka, abych se o tom nápadu
dozvěděl víc. Neustále si kladu otázku: Ostříhat? Neostříhat? Jestli ten umělec – o němž jsem
ostatně už slyšel mnoho chvály – skutečně našel způsob, jak spojit obě možnosti, dávám své slovo:
udělám ho vévodou.“
Ludvík XIV. se rozesmál tak nakažlivě, jak míval ve zvyku ve chvílích oddychu, přivolal si
nejbližšího dvořana, předal mu Binetovu žádost a přikázal, aby toho parukáře okamžitě přivezli do
Saint-Germain.
Když se večer Angelika vracela domů do Paříže, radovala se jako dítě, že se jí tak rychle
podařilo vyhovět Binetově žádosti. Cítila se téměř všemocná, přestože si musela přiznat, že její
vlastní záležitosti nepostoupily ani o krok. Zúčastnila se večeře a malého plesu po ní, mluvila se
spoustou lidí, nesčetněkrát se uklonila a prohrála sto liber v jedné krátké partii – jen aby si mohla
sednout.Přesto se druhý den a všecky následující znovu objevila u dvora.
Filipa nikde neviděla. Doslechla se, že ho král poslal na několik dní na inspekci do Picardie.
Že by byl v nemilosti? Ne, vždyť Nejvyšší lovčí jako jeden z prvních oblékl vytouženou a už
slavnou modrou uniformu. Angelika se sešla i s markýzem de Louvois. Na její žádost o obchodní
jednání ministr zvedl oči k nebi a začal jí vykládat, v jaké směšné a zoufalé situaci se octl.
Vykonával už hezky dlouho dozor nad dopravou mezi Lyonem a Paříží a vytloukl z toho pěkné
peníze. Jenže jakýsi prohnaný darebák jménem Collin měl tu drzost požádat o tutéž výsadu a král
mu ji udělil. Takže Louvois je teď nucen s tím proklatým neurozeným sluhou jednat buď proto, aby
se domohl navrácení svých práv – to by ovšem musel vyplatit Collinovi patřičné odstupné –, nebo
aby se s ním dělil: to by se ovšem raději všeho vzdal. Ten Collin patří samozřejmě ke služebnictvu
slečny de La Valličre, což je vzhledem ke králi nebezpečné. Zamračený Louvois se tak dlouze
rozhovořil o té nepříjemné záležitosti, že zapomněl na poklony, které si připravil pro okouzlující
markýzu, jejíž krása a bystrý a zároveň naivní výraz ho začínaly pronásledovat i ve snu.
Markýz de La Valličre byl už z dlouhého rozhovoru Angeliky s Louvoisem nervózní. Přišel
pro ni s výčitkou na rtech, ale vrásky se mu vzápětí vyhladily, když se ho zeptala, jestli se mu
podařilo „poangličtit“ toho mrtvého Francouze v Tangeru, po jehož majetku toužil. Ano, posmrtná
naturalizace byla na dobré cestě. Informační služba markýze de La Valličre zjistila, že předkové
toho chudáka hraběte byli Skoti.
A majetek rychtáře z Chartres mu také připadl? Jean-François de La Baume Le Blanc,
markýz de La Valličre, pokrčil rameny a nechal se slyšet, že sice dosáhl cíle, jenže suma, kterou tak
získal, jeho apetit neutiší.
Dvakrát se Péguilinovi de Lauzun podařilo vtisknout Angeliku do klidného zákoutí a ukrást
jí několik polibků.
Tvářila se lhostejně a zeptala se na vévodu de Mazarin. Ještě ho jeho zbožnost nepřiměla,
aby se zřekl některé ze svých funkcí ve prospěch pana de Lauzun?
Péguilin zrudl rozčilením a svěřil jí, že vévoda neřekl ani ano, ani ne. Je tak hrozně
tvrdohlavý – ale už ho pomalu zviklává.
Pan vévoda de Mazarin se skutečně zřekl své funkce dohližitele, jenže ve prospěch paní de
Longueville, která měla v úmyslu ji koupit pro svého pana syna. Když už byla dohoda málem
uzavřená a paní de Longueville požádala o souhlas krále, panovník odpověděl, že se mu ta
transakce vůbec nelíbí, protože nevěděl, že se pan vévoda de Mazarin hodlá té funkce vzdát. Takže
pan vévoda od dohody ustoupil.
To už mu ji ale zas nechtěl nechat král. Sám určil její cenu a rozhodl, že ji převede na pana
de Louvois. Ten sice získá hodnost, ale bude jednat jen v případě války. Zároveň král nabídl panu
de Lauzun, aby se zřekl hodnosti generála dragounů a vzal na sebe výkon hodnosti dohližitele…
Madame du Plessis ovšem netušila, že se Lauzun cítí dotčený, že by měl úřad jen vykonávat,
ale ve skutečnosti by patřil panu de Louvois.
Poníženě prosil Jeho Veličenstvo, aby mu přidělilo nějaký úřad ve své blízkosti, v němž by
mohl jednat, jak uzná za vhodné. Pokud přijme výkon dohližitele, bude s panem de Louvois
neustále ve sporu.
Král pochválil pana de Lauzun za prozíravost, a protože mu chtěl dát najevo, že k němu
chová nejvyšší důvěru, svěřil mu dozor nad svou vlastní osobou a rozhodl se ho jmenovat
kapitánem tělesné stráže.
Následkem toho se dohližitelem stal hrabě de Ludre. Ten přenechal svou funkci prvního
šlechtice panu de Gesvres, jenž se zřekl hodnosti kapitána královy tělesné stráže ve prospěch pana
de Lauzun. Pan de Lauzun přepustil svou hodnost plukovníka dragounů panu de Roure. Pan de
Roure se zřekl místa v královské jízdě, jež nahradilo panu vévodovi de Mazarin jeho hodnost
dohližitele.
A v tomto pořadí Angelika tu záležitost vyslechla. S rukama sepjatýma na kolenou a se
soustředěným výrazem poslouchala lekci a jednak přitom vnikala do složitých a tajných intrik,
jednak si uvědomila, že nejšikovnější způsob, jak může půvabná žena uniknout příliš naléhavému
dvoření, spočívá v tom, že přiměje odvážlivce k výkladu o jeho praktických touhách a ambicích.
S údivem zjišťovala, že na tomhle královském dvoře, o němž se tvrdilo, jak je galantnost sama, jsou
důležitější než láska materiální zájmy a že, jak by řekl bajkař La Fontaine, malý bůžek Eros musí
často s nepořízenou ustoupit před obávaným párem bohů, který tvoří vrtkavá Štěstěna a Merkur s
okřídlenýma nohama.
Král řídil celý ten komplikovaný balet pečlivě a svědomitě, neúnavně a pozorně. Každému,
kdo mu sloužil, přidělil roli. Ale člověk musel být stále znovu a znovu viděn, spíš se promíjela
drzost než nepřítomnost.
O něco později se Angelika dozvěděla, že se Binet stal prvním královským parukářem.
Získal si vděčnost svého panovníka, když mu nabídl paruku s otvory, jimiž mohlo Jeho Veličenstvo
nechat splývat bohaté prameny svých vlastních vlasů. Král tedy nemusel obětovat přirozenou
ozdobu hlavy a přitom mohl využívat výhod a praktičnosti paruky.
Celý dvůr chtěl být učesán od Bineta nebo nosit paruku jeho výroby. Dvořané se cítili
moderní, teprve když prošli jeho rukama.
Elegáni vytvořili i nové slovo:
„Co vy na mou ‚binetku‘?“ ptali se, když se potkali.

v nemeckom vydaní končí kapitola :
Sie mußte lachen bei dem Gedanken, wie dumm und blind doch die Menschheit war. (to je identické s českým prekladom, potom chýba celá stať) a pokračuje

zehntes Kapitel
Beim ersten Schnee, der in jenem Jahre verfrüht fiel, machte sich der ganze Hof nach Fontainebleau auf.

Posledné roky Angelikinho života boli či neboli pre Rescatora prekvapujúce ????

a aká žena bola podľa pána Rescatora Angelika. ???

Český preklad: (6 diel, Angelika a jej láska kapitola 25. kde Rescator rozmýšla o Angelike)
Cesty, po nichž Angelika kráčela daleko od něho – především za těch posledních pět let – ho ani tak moc nepřekvapovaly.

Vo francúzkom originále, a rovnako aj v iných jazykoch to je však ináč:
….. Nikdo nemá bytosti právo odoprieť sledovať vlastné cesty. Tie ktoré sledovala Angelika, najmä tých posledných päť rokov, boli v neposlednom rade prekvapujúce.
…… ni de lui refuser le droit de suivre certains chemins. … Ceux qu'Angélique avait suivis loin de lui et, surtout au cours de ces cinq années dernières, n'étaient pas les moins surprenants.

V origináli veru veľkomožného pána Rescatora Angelikine životné cesty, najmä tých posledných päť rokov veru prekvapovali.

V angličtine je to napísane v zmysle že bolo ťažké predpovedať cesty ktorými sa Angelika uberala posledných pár rokov

----------------------------------------------------------

A ešte jedna vec, z tej istej kapitoly:

Une femme de qualité. znamená v preklade « hodnotná žena » ako správne pochopila slovenská prekladateľka, ale aj inojazyčné preklady

A nie « nádherná žena » ako je preložené v českej verzii.... i keď to slovné spojenie
„Prostě nádherná žena.“ Je veľmi pekné

V tomto prípade Rescator neopisuje Angelikyne vonkajšie, ale vnútorné kvality
Je to fráza ktorá sa používa aj v angličtine ako »lady of quality »

V anglickom preklade však použili: The truth is hat she is remarkable woman.
Pravdou je, že ona je pozoruhodná žena.

Práve niečo dávam na FB, a zistila som ďalšiu jednoznačnú chybu v preklade v Spiknutí tieňov:

Angelika poznamenala:
"Vy jste jako Nicolas de Bardagne. Nikdy neposlouchá, co mu povídám, ale jen zvuk mého hlasu.
Že je to tak?"
Joffrey de Peyrac ji vášnivě objal.
"Já? Já se ztrácím v kráse vašich očí, když vás něco rozčilí. Jste fascinující."
"Prostě mužský! Strašně mě tím rozčilujete!"
Ale přesto se mu podařilo ji rozesmát. Sevřel ji v náručí a jemně políbil do vlasů.

Zvýraznená veta je nesprávne.

v francúzkom origináli to bolo:
Je me perds dans la beauté de vos yeux quand vous êtes effrayée.

pričom francúzke slovo effrayée - zodpovedá anglickému "afraid"
čo v preklade jednoznačne znamená "strachovať sa, báť sa, obávať sa"
a v žiadnom prípade neznamená "hnevať sa" či niečo podobné

Čiže tá veta v doslovnom preklade je:
Strácam sa v kráse vašich očí keď sa strachujete.

Angličania a Taliani preložili správne, slovenská a česká prekladateľka zrejme sedeli v škole v
jednej lavici a opisovali jedna od druhej
pretože obidve majú preložené nesprávne "rozčilujete" a "rozhneváte"

No a máme ako vždy rozdielne preklady pri dôležitých veciach:

Angeliku jeho mírný tón nezmátl, zůstala zticha.
„Zdá se mi, že dneska mezi mnou a Raymondem něco skřípalo," řekla později, když
doprovázela advokáta ke bráně. „Pročpak o mně mluvil tak podrážděně? Mám pocit, že vedu
přinejmenším stejně počestný život jako ta vdova po katovi, co u ní bydlím."
Desgrez se usmál.
„Předpokládám, že váš bratr se už musel seznámit s jedním z těch papírů, které od dnešního
rána kolují po Paříži. Claude Le Petit, slavný básník z Pont-Neuf, který už dobrých šest let narušuje
dobré trávení urozených lidí, se doslechl o procesu s vaším mužem a využil toho, aby smočil pero
ve vitriolu."
„Co může vykládat? Četl jste ty pamflety?"
Advokát pokynul panu Clopotovi, který kráčel za nimi, aby mu podal fascikl, jenž nesl.
Vytáhl z něj svazek papírů s velkými písmeny.
Byly to veršované balady. Autor pamfletu s vervou a talentem jemu vlastním, ale přitom co
nejurážlivějšími a nejhrubšími výrazy, představoval Joffreye de Peyrac jako Velkého Kulhavce,
Vlasatce, Velkého Smilníka z Languedoku...
Zevnějšek obviněného mu skýtal nepřeberné možnosti. Jedna ze slok kupletu končila slovy:

A krásná madame de Peyrac se chystá
ho nafurt zavřít v nehostinná místa,
aby v Louvru od večera do rána
se mohla kurvit s všema pánama...
Angelika měla dojem, že rudne, ale naopak příšerně zbledla.
„Oh, ať toho proklatého darebáka vezme ďas!" vykřikla a hodila papíry do bláta. „To nejhorší bahno je pro něj ještě čisté."

Tá istá básnička v slovenčine vyznie krutejšie:

Kiež navždy zamknutý je do Bastily,
modlí sa madame de Peyrac v tejto chvíli
keď v plnej kráse ponáhľa sa k Louvru
aby tam robila kurvu.....

hlavne udiera do očí paroháč:

Boli to veršované pesničky. Novinár vzletne, no pritom najurážlivejšími a najvulgárnejšími výrazmi predstavoval Joffreya
ako "vznešeného Kriváňa", "Chlpáňa" "Veľkého paroháča z Languedoku"

v češtine o paroháčovi nieje zmienka, ale hlavne o to tu išlo .... musím pozrieť do iných prekladov

No v chorvátskych a talianskych knihách vždy niečo objavím, keďže som práve teraz postla na FB
citát začnem týmto (to je aj vo francúzskej knihe)

Angelika se zmítala celá rozpálená mezi prostěradly a nemohla usnout. Maskovaný obličej, znetvořená tvář, profil s jemnými rysy jí tančily před očima. Jaké tajemství v sobě ten člověk skrývá? Konečně ji ukonejšila vzpomínka na vzrušení, které pocítila v jeho náručí.
„Jste jako stvořená pro lásku, madame…“
Nakonec přece jen usnula. Ve spánku viděla oči Joffreye de Peyrac „ozářené plamenem z jeho pecí“, tančily v nich plamínky.

Veta ktorú som označila je v ostatných knihách inak:

Aké tajomstvo skrýva tento zavádzajúci muž? Najskôr sa celá vzbúrila proti tým obrazom, a potom odrazu celá roznežnila spomienkou na rozkoš ktorú zakúsila v jeho náručí.

A teraz iný objav zo školy lásky. Tam kde v češtine končí toto:

Ti skvostně oblečení pánové a dámy zářili mládím a krásou. V plamenech svící a loučí se lesklo zlato a šperky. Dokořán otevřenými okny do sálu proudil vlahý jarní podvečer. Vůně citroníkových listů a koření zapáleného v miskách se mísila s vůní vín a odháněla hmyz.

chýba celý odstavec:

Angelika uvažovala o tom, že nejakým čudným paradoxom, ktorý nebol v Paláci Veselého Poznania tým jediným o ktorom by sa dalo podať svedectvo,
je ona sama v tejto spoločnosti čo sa zišla na rozpravy o láske,
ako jediná v sprievode svojho vlastného manžela, ktorý však naproti tomu nieje jej milencom.

Posmutnelá zo zábavy s ktorej sa cítila vylúčená, pozorovala Angelika dianie okolo seba ako by bola iba publikom na predstavení akejsi skvostnej komédie.
Všetko to bolo iba blyštiace sa divadielko ktoré gróf de Peyrac pre svoje potešenie rozprestrel pred jej očami. Najviac sa rozprávalo o zlate a o láske.
Ruka skúseného kúzelníka tomu všetkému dodávala lesku. Angelika sa už viac nepokúšala poprieť svoju porážku.
V tomto momente už túžila iba po jednej jedinej veci: Aby tie jasné oči ohnivo žiariace pod maskou, upierali svoj jas iba na ňu. Trpela, lebo ON bol od nej preč, transportovaný do svojho jedinečného sveta, zaujatý rôznorodou hrou vlastného života.

.........Angelika měla pocit, že je příliš venkovská a nehodí se sem, stejně jako se polní kvítek nehodí na záhon růží.


PS: Som si istá že Joffrey sa tým šialeným paradoxom dobre bavil

Konečne sa vyriešila záhada hodiniek ktoré mal Joffrey vraj zavesené na krku!

Spomenula si, že jej ráno neočakávane daroval hodinky s ľaliovým kvetom, ktoré mu viseli na krku.
"Prečo tie hodinky?" opýtala sa.
"Prečo nie?"
Obrátila sa k nemu, hľadajúc jeho oči cez štrbinu v maske.
Nenúteným, dôverne známym pohybom sa mu prstom dotkla líca, tam, kde mal jazvu.

je to úryvok z Angelika a sprisahanie tieňov (10. diel) na str. 103

Ako som už písala Prekvapilo ma že Joffrey daroval Angelike hodinky nosil na krku -
aj Dauphine podotkla že je to totálne čudné (a jej ďakujeme z objav že Joffrey v knižnej sérii
hodinky daruje Angelike dva krát)

Prvá veta horeuvedeného citátu má byť správne takto (Nemci to preložili správne):

Spomenula si, že jej ráno neočakávane daroval hodinky s ľaliovým kvetom, ktoré JEJ (teraz) viseli na krku.

čo konečne znie logicky a všetko vysvetľuje