Otváram nový topic, v ktorom by som sa s vašou pomocou chcela pokúsiť zrekonštruovať
čo Joffrey-Rescator vyvádzal v novom svete.

Clara píše:

Citovat:

Takže vtedy ešte ani nemal Goldsboro?

Pokud jsem to při pročítání Angelika a její láska pochopila dobře, tak Joffrey všechna svoje dobrodružství v Karibiku prožil ještě na Mořském orlovi, se kterým se plavil jako Rescator po Středomoří. V knize přece říkal, že do Bostonu se vypravil, až poté, co se vlastně rozhodl prozkoumávat americké nerostné bohatství. A právě v Bostonu mu jeden profesor na Harvardu, se kterým se spřátelil, přece poradil, aby se zkusil usadit v Maine, protože je to země pro někoho jako je Joffrey.

Ano niekde sa spomína že si dal Gouldsboro stavať až v Bostone a tiež že Morský Orol bol už
poriadne zničený. (veď aj zažil nejednu bytku s Galérami či loďami inými nepriateľov)

Když ho v Palermu vyhledal, poděkoval nebesům, že mu nechala aspoň tohle dítě, které ho
zachrání před hlubokým zoufalstvím, jemuž by tentokrát asi propadl.
Když proplul Gibraltarským průlivem a zamířil do Ameriky, měl jen svou loď, Mořského
orla, a svou posádku, aspoň ty námořníky, kteří byli ochotni dál snášet jeho úděl.

Tuto sa spomína Rescatorové pôsobenie v Karibiku a jeho návštevy v Bostone.

Nejdřív se na něj angličtí kolonisté dívali s podezřením, pak si však získal jejich důvěru
naprostou čestností v obchodě, nečekanou od muže, jehož schopnosti a inteligence ho v očích
Seveřanů, patřících většinou k reformovanému náboženství, okamžitě řadily k nebezpečným
dobrodruhům.
Přesto si tu však získal i opravdové přátele. Během let, kdy se jeho potápěči spouštěli do
Karibského moře, často přistával v Bostonu, kde vládlo úplně jiné ovzduší, jak přírodní, tak
morální. Ten kontrast ho přitahoval.
Soudil, že na karibských ostrovech nemůže ještě vzniknout žádné trvalé dílo. Jmění se tam
rodí díky spekulacím zcela náhodně. Jediný zásah těžko rozlišitelných flibustýrů nebo pirátů je
smetl z povrchu země. A platit daň každému z nich přišlo draho. Horečka po španělském zlatě
vyvolávala války. Jenže při lákavosti dobrodružství v nádherném prostředí ta hra brzy unavila,
protože byla neplodná.
Konflikt se španělskými oficiálními místy ho donutil, že nesvěřil syna caracaským jezuitům.
Harvard na severu, založený asi před třiceti lety puritány, byl pověstný nejlepšími profesory.
Ke svému velkému údivu se Peyrac přesvědčil, že tu skutečně touží po toleranci „bez rozdílu ras
a náboženství“, jak pravila charta, kterou se angličtí kolonisté snažili dodržovat.
Bělovlasý kvaker Edmund Andros, profesor aritmetiky na této univerzitě, mu první poradil,
aby šel do Maine.
„To je země, jež se vám podobá. Neporazitelná, výstřední, příliš obdařená bohatstvím, než
aby zůstala neznámá. Přiroste vám k srdci, tím jsem si jist.


Z textu mi aj vyplýva že Cantora už počas svojho pôsobenia v Karibiku "odpratal" do bezpečia
do Harvardu.
A potom prišiel Florimond :p

Ach a tuto je príbeh smutného Rescatora ktorý opúšťa Stredomorie, ktorý tak fascinoval pána Konzula Rochata
a takisto Angeliku keď ešte v la Rochelle ani len netušila kto sa pod maskou skrýva, a predsa jej nedalo
na tajomného piráta nemyslieť:

Neskrýval před nimi, že jejich pán opouští Středomoří a není už tedy všemocný. Musí začít
znovu. Přijali to. Netrvalo dlouho a mohl jim za jejich oddanost zaplatit.
Vzal s sebou posádku maltských a řeckých potápěčů. Dal jim dokonalou výstroj a začal
křižovat Karibským mořem; hledal poklady na potopených španělských galeonách, které v těchto
končinách poslali na dno piráti a bukanýři. Povalovaly se tu už víc než sto let. Díky tomuto
podnikání, o němž málokdo věděl a nikdo jiný ho nebyl schopen, brzy zbohatl. Domluvil se s
velkými piráty na Želvím ostrově, pak se Španěly a Angličany, například s kapitánem Phippsem.
Neútočil na ně, naopak jim věnoval některé krásné věci vylovené z mořského dna. Nechávali ho na
pokoji.
Co podnikal teď? Vyhledával pod řasami a chaluhami umělecká díla Inků a Aztéků, což
uspokojovalo i jeho smysl pro krásu, i talent badatele.
Pomalu se mu podařilo utlumit žal, který ho zasáhl až do hloubi duše: Angelika je mrtvá, už
ji nikdy neuvidí.
Už se na ni nezlobil, že žila tak bláznivě, ba divoce. Její smrt korunovala její legendu