Na dlhé, studené zimné večery, pridávam prvú časť novej fikčnej série Andijosová svadobná cesta.

Prajem príjemné čítanie dámy.

Jižanské slunce nachvilku zazářilo i u nás, v téhle zimě, aaach. Krásná slunečná fikce a Andijos je strašně rozkošný, toho ty prostě umíš.

Čože aj ja? ... ale ako pr...prrreečo .. jachtal. Potrebuješ azda ešte nejaké ďalšie bane?

V prvom rade si beriem jej skvelú baňu.

Akorát jsem doufala, že ho přece jen bude ďábelsky přesvědčovat, že je vážně hrbatá a kulhavá.
Těším se na brzké pokračko!

Skvěle jsem se pobavila.

Ten Peyrac je ale zlomyslný přítel Takhle si s Andijose vystřelit... že "Budeš se muset oženit"

Těším se na další pokračování. I když, musím se přiznat, že když jsem uviděla tvoje jméno Moirro, tak jsem na maličký okamžik zadoufala, že jsme se dočkali dalšího pokračování z Montpellieru o mladém Joffreyovi.

Bylo to příjemné čtení.
Museli to být opravdu dva velcí kamarádi, když dá jeden druhému plno peněz a dva měsíce k tomu na zvládnutí asi 450 km (nebo se mýlím?)..
450 : 60 = 7,5 km denně
Kdyby se tedy v průměru každý den vždy společensky unavil a pak v rámci vystřízlivění šel 7,5 km pěšky a pořád dokola, tak tam dojde i bez kočáru.

dauphine píše:

Jižanské slunce nachvilku zazářilo i u nás, v téhle zimě, aaach. Krásná slunečná fikce a Andijos je strašně rozkošný, toho ty prostě umíš.

Akorát jsem doufala, že ho přece jen bude ďábelsky přesvědčovat, že je vážně hrbatá a kulhavá.
Těším se na brzké pokračko!

Díky za feedback Dauphine

Nenapísla som hrbatá a kulhavá ale "hrbatá a škuľavá (šilhavá)"

pri tejto príležitosti treba pozrieť ako
túto indíciu na ktorú sa v kanóne Andijos sťažuje preložili jednotlivé prekladateľky


V českej je to takto:

Podnapilý markýz de Andijos se rozesmál.
(...) Není to ale úplně má vina, protože mě oklamali. Když mě přítel Joffrey
de Peyrac požádal, abych hrál roli vašeho manžela a vzal na sebe jeho povinnosti, ne ovšem
rozkošná práva, přísahal mi, že jste hrbatá a šilhavá, a já se teď znovu přesvědčuji, že si nedělal
starosti s tím, jak se budu trápit.

Clara píše:

Skvěle jsem se pobavila.

Ten Peyrac je ale zlomyslný přítel Takhle si s Andijose vystřelit... že "Budeš se muset oženit"

Těším se na další pokračování. I když, musím se přiznat, že když jsem uviděla tvoje jméno Moirro, tak jsem na maličký okamžik zadoufala, že jsme se dočkali dalšího pokračování z Montpellieru o mladém Joffreyovi.

ďakujem Clara ... som rada že si sa pobavila ...

priznám sa že už mám rozrobených ,napísaných a nedopilovaných fikcíí najmenej dvadsať ....
medziiným samozrejme aj ďalší diel Monpelieru.... aspoň ten sa budem snažiť čo najskôr dopilovať a pridať ...

Tereza píše:

Bylo to příjemné čtení.
Museli to být opravdu dva velcí kamarádi, když dá jeden druhému plno peněz a dva měsíce k tomu na zvládnutí asi 450 km (nebo se mýlím?)..
450 : 60 = 7,5 km denně
Kdyby se tedy v průměru každý den vždy společensky unavil a pak v rámci vystřízlivění šel 7,5 km pěšky a pořád dokola, tak tam dojde i bez kočáru.

Tereza nikdy nepochybuj o skvelých výpočtoch Joffreya de Peyrac, hrabete Toulouského.

hoci viem že sa matematikou živíš, zabudla si zakaľkulovať celú hromadu premenných .....

keď si zoberiem iba indície z knihy, hlavne z originálu, neskoršie doplnené v Integrale, tak Angelikyna cesta
do Toulouse trvala najmenej 3 týždne ak nie 4 čo je na tú historickú dobu správna kalkulácia....

veď až na štvrtý či dokonca piaty deň po svadbe sa vymotali z Niortu - a to je iba menej ako desatina cesty
do Toulouse .....

odbáčali na prenocovanie, a vracali sa na hlavné cesty
zastavovali pretože na to mali na vozoch hudobníkov, aby všade roztrubovali veselie,
a samozrejme nebudili Angeliku o 7 ráno nenatlačili ju do koča a nenútili bez prestávky
cestovať hodiny ...

viac o doprave v 17 storočí tuto:
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=16&t=723

je jasné že ak Joffrey Andijosovi dovolil ponavštevovať po ceste všetkých svojich priateľov, u ktorých sa určite najmenej deň dva zdržal a ešte mu aj kázal týždeň sa zdržať v Niorte tak mu to prirodzene trvalo duplovane dlho ....
čo Joffrey hneď pre istotu zakalkuloval do svojich výpočtov

zdržanie v Boredeaux po ceste tam tiež istotne nebolo pominuteľné - veď zo sebou v kanóne dovliekol aj kamaráta

"hraběte de Carbon-Dorgerac, který byl z Bordeaux"

veď sa okrem Joffreyových zámkoch pri Toulouse i v Beárne istotne zastavil na svojom zámku ktorý zasa nieje tak ďaleko od Lauzunovho ......

A ako to už býva, po jednej zodpovedanej otázke sa vynárajú ďalšie .... a to je teraz táto:
kde presne bol Monteloup?

no ale už sa niečo rysuje:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=16&t=655

moirra píše:

..... zabudla si zakaľkulovať celú hromadu premenných .....

keď si zoberiem iba indície z knihy, hlavne z originálu, neskoršie doplnené v Integrale, tak Angelikyna cesta
do Toulouse trvala najmenej 3 týždne ak nie 4 čo je na tú historickú dobu správna kalkulácia....

Nezapomněla jsem na proměnné, proto jsem použila slovo průměrně(chtěla jsem poškádlit Andijose) s plným vědomím, že je tato hodnota statisticky zavádějící, používají se lépe vypovídající veličiny a to je medián a modus. V Bernardově případě to znamená, že pokud by jeden den ujel např. 100 km a pak tři dny byl u přátel/milenky/v hospodě, pak hodnotit cestu tak,že jel průměrně 25km denně je zkreslující, lépe jeho situaci vystihuje hodnocení, že si většinou pořádně užíval a až si usmyslel, že je čas zvednout kotvy, pak pokračoval.

O matematických schopnostech pana Dokonalého absolutně nepochybuju, ale jednou jsem ho přisthla, že měl slabou chvilku a dovolila jsem si o tom napsat v "Jeho svatební noci":
Naplánoval celou svatbu do posledních detailů. Šaty, šperky, prstýnky, koně, seznam hostů, zasedací pořádek, pokrmy, hudba, svatební noc v letohrádku. Se vším počítal. Při sestavování dokonalé svatební rovnice ovšem zapomněl na nejdůležitější proměnnou - na Angeliku.

Cestování s té době musela být většinou strašná nuda. Moc se těším, jak si v Tvém podání povede Bernard po cestě zpět do Toulouse.
Musel se vážně snažit, jinak by nedošlo k následujícímu dialogu :

Nazítří ráno, celá nemocná z předtuchy očekávaných událostí, naposledy nastoupila do kočáru, který ji měl za několik hodin dovézt do Toulouse. Markýz ďAndijos se usadil vedle ní. Jeho vousy byly jakoby narýsované inkoustem, tolik na ně nanesl voňavé pomády.
Angelika ho najednou prudce chytila za ruku.
„Ach, pane ďAndijosi, tolik bych chtěla, abyste byl mým skutečným manželem vy! Proč jím nejste? Vás už znám. Mám vás ráda.“
„Madame,“ odpověděl markýz a políbil jí galantně ruku. „Je to pro mne velká čest. Jenže neusuzujte na základě objemu mého břicha. Měla byste vědět, že jsem chudší než žebrák a že bez hraběte de Peyrac bych byl odsouzen žít jen v košili v rozpadajícím se zámku vedle prázdného holubníku. Za všechno, co mám, vděčím hraběti de Peyrac. Říkám vám to proto, abyste ničeho nelitovala. To on vlastní zlato a krásné diamanty.“

moirra píše:

Clara píše:

Skvěle jsem se pobavila.

Ten Peyrac je ale zlomyslný přítel Takhle si s Andijose vystřelit... že "Budeš se muset oženit"

Těším se na další pokračování. I když, musím se přiznat, že když jsem uviděla tvoje jméno Moirro, tak jsem na maličký okamžik zadoufala, že jsme se dočkali dalšího pokračování z Montpellieru o mladém Joffreyovi.

ďakujem Clara ... som rada že si sa pobavila ...

priznám sa že už mám rozrobených ,napísaných a nedopilovaných fikcíí najmenej dvadsať ....
medziiným samozrejme aj ďalší diel Monpelieru.... aspoň ten sa budem snažiť čo najskôr dopilovať a pridať ...

Moirro, moc pěkné vyprávění. Výborně jsem se bavila. Psát o našem oblíbenci Bernardovi je radost sama.

Už se těším na další dobrodružství.

Já mám také rozpracováno více vyprávění. To přiznám bez mučení. Něco jen v hlavě, něco už napsané. Dokonce jsem tvořila i takové krátké fikcičky inspirované Angelikou. Něco z doby renesance v Itálii, pokouším se trochu i o žánr fantasy. Ty víly a podobně.

Tereza píše:

Nezapomněla jsem na proměnné, proto jsem použila slovo průměrně(chtěla jsem poškádlit Andijose) s plným vědomím, že je tato hodnota statisticky zavádějící, používají se lépe vypovídající veličiny a to je medián a modus. V Bernardově případě to znamená, že pokud by jeden den ujel např. 100 km a pak tři dny byl u přátel/milenky/v hospodě, pak hodnotit cestu tak,že jel průměrně 25km denně je zkreslující, lépe jeho situaci vystihuje hodnocení, že si většinou pořádně užíval a až si usmyslel, že je čas zvednout kotvy, pak pokračoval.

Cestování s té době musela být většinou strašná nuda. Moc se těším, jak si v Tvém podání povede Bernard po cestě zpět do Toulouse.
Musel se vážně snažit, jinak by nedošlo k následujícímu dialogu :

Markýz ďAndijos se usadil vedle ní. Jeho vousy byly jakoby narýsované inkoustem, tolik na ně nanesl voňavé pomády.
Angelika ho najednou prudce chytila za ruku.
„Ach, pane ďAndijosi, tolik bych chtěla, abyste byl mým skutečným manželem vy! Proč jím nejste? Vás už znám. Mám vás ráda.“

No presne tak, Andijos je v tomto prípade nevypočitateľná premenná
A naozaj, z tvojho skvelého citátu vyplýva že Bernard sa musel cestou naspäť vskutku veľmi snažiť ....
i keď to sem tam zahaprovalo - napríklad keď Angeliku pred mestom Bordeaux nechal na prašnej križovatke sedieť
takmer celý deň v skladacom kresle zatiaľ čo sa on vybral do mesta vyjednávať o pijatike, a ona uvažovala
či by to nebola dobrá príležitosť utiecť ...



Ale aj tak myslím že viem prečo vybral za náhradného manžela a Angelikynho sprievodcu Joffrey po zrelej úvahe
práve jeho ...
Toulouský gróf nám to určite skôr či neskôr sám prezradí

PS: Díky za milý feedback Mimi.

PS 2:

Špeciálne pre teba Tereza, konské rýchlosti v skratke:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 915#p20915

Tereza píše:

O matematických schopnostech pana Dokonalého absolutně nepochybuju, ale jednou jsem ho přisthla, že měl slabou chvilku a dovolila jsem si o tom napsat v "Jeho svatební noci":
Naplánoval celou svatbu do posledních detailů. Šaty, šperky, prstýnky, koně, seznam hostů, zasedací pořádek, pokrmy, hudba, svatební noc v letohrádku. Se vším počítal. Při sestavování dokonalé svatební rovnice ovšem zapomněl na nejdůležitější proměnnou - na Angeliku.

Ach Tereza, zabudla som ti napísať že tento výrok z tvojej svadobnej fikcie doslova zbožňujem

a užívam si ho s poriadnou dávkou zlomyslenosti voči sebavedomému hrabeti Toulouskému +

len tak pre zábavu pridávam ďalší kúsoček pokračka Andijosovej svadobnej cesty
prajem príjemné čítanie

jeanne píše:

No skvělé čtení s atmosférou, na ten konec tuhé středoevropské zimy, fakt už tam chybí jen Katarína, co napsat ještě verzi B) prosííím

Úloha splnená:



Práve pracujem na mini beta-fikcii Katarína a Maršálová večera.

Ti dva chlapi jsou jako "můj a moja" po třiceti letech manželství. Přesně ví, na co myslí ten druhý, perfekně odhadnou reakci druhého, ale zároveň dovedou jeden druhého čas od času mile překvapit.

pripomínajúc Andijosovi ich starú stávku, na ktorú on v návale nadšenia ani len nepomyslel. Bernard v duchu odriekal prvé slová starej dohody:
- Ten kto sa z nás prvý ožení musí .....

Mám takovou slabost pro sázky všeho druhu! A ke všemu jsem šíleně zvědavá! Jak dlouho budu čekat , než se dozvím, o co se ti dva vsadili? Jen prosím neříkej, že až do konce fikce!

Tereza píše:

Mám takovou slabost pro sázky všeho druhu! A ke všemu jsem šíleně zvědavá! Jak dlouho budu čekat , než se dozvím, o co se ti dva vsadili? Jen prosím neříkej, že až do konce fikce!

Dík za feedback Tereza. No a my sa kedy konečne dozvieme dozvieme "proč vzal hůl"

Dúfam že si nezabudla:

„ Hůl je ve Versailles stále velká móda,“ povzbuzovala barona Honorine.
„Ve Versailles možná ano, ale my tady nejsme žádní napudrovaní paňácové, my jsme Gaskoňci! Mimochodem, slečno, Váš otec uchopil jako dospělý muž do ruky ozdobnou hůl snad jen jednou v životě a to v den, kdy se oženil. Moc dobře si na to pamatuju. Hleděli jsme na něho s Bernardem jako na zjevení a náramně jsme se bavili. Proč sis ji vlastně tenkrát vzal?“ obrátil se na hraběte baron.
Ten se potutelně usmál ,vstal, poodešel si zapálit doutník, vrátil se na své místo a pomalu vyfoukl kouř . Cíleně napínal zvědavost svých přátel. „Tak to Ti prozradím, až Ty tu svou berličku zahodíš.“
„Platí!“ vykřikl nadšeně baron.

Prozradím- a nebude to až na konci fikce Výročí. A Ty?

Tereza píše:

Prozradím- a nebude to až na konci fikce Výročí. A Ty?

No ako poznáš Joffreya a Andijosa ja vôbec netuším kam tá jazda bude smerovať.
Ale keďže Andijos dlho tajomstvo neudrží, určite sa to dozvieme.

moirra píše:

Tereza píše:

Bylo to příjemné čtení.
Museli to být opravdu dva velcí kamarádi, když dá jeden druhému plno peněz a dva měsíce k tomu na zvládnutí asi 450 km (nebo se mýlím?)..
450 : 60 = 7,5 km denně
Kdyby se tedy v průměru každý den vždy společensky unavil a pak v rámci vystřízlivění šel 7,5 km pěšky a pořád dokola, tak tam dojde i bez kočáru.

Tereza nikdy nepochybuj o skvelých výpočtoch Joffreya de Peyrac, hrabete Toulouského.

hoci viem že sa matematikou živíš, zabudla si zakaľkulovať celú hromadu premenných .....

keď si zoberiem iba indície z knihy, hlavne z originálu, neskoršie doplnené v Integrale, tak Angelikyna cesta
do Toulouse trvala najmenej 3 týždne ak nie 4 čo je na tú historickú dobu správna kalkulácia....

zabudla som tu naposledy doplniť spomínané indície ktoré mi navrávajú že aj cesta do z Monteloupu do Toulouse trvala pekných pár týždňov. v prvom rade Angelika Andijosovi hovorí, keď jej ponúka na "ich svadbe" hľuzovky (lanýže) že:

"Nevidím tedy důvod, proč bych je dnes večer jedla," řekla chladně Angelika a odstrčila
stříbrný kotlík. "Setkám se přece s manželem až za několik týdnů."

A potom je tu ešte tá vec s tým dátumom svadby v Toulouse:

Tereza píše:

Mám malou nesrovnalost. V časové ose se uvádí, že byla svatba v zastoupení na konci dubna a svatba v Toulouse na počátku léta, což nejsou 3 - 4 týdny, jak výše uvádíš.

Všimla som si že Nicolas Angelike ponúka prvé jahody aj všetky tie kríky a kvety ktoré práve kvitli:
omamné vůně hlohu .... a že kvitli petrklíče (prvosienky)

Čiže apríl by na svadbu v Monteloupe sedel.

Ale v starom nemeckom prvom vydaní je napísané pred príhodou s Carmencitou (keď sa táto vrhal Joffreyovi k nohám a Angelika načúvala za dverami) že bol Apríl (Duben)
a o pár odstavcov za tým si Angelika vraví
že ani nemože očakávať že by jej Joffrey po viac ako roku manželstva ostal verný

Takže s tou časovou osou je to niekedy naozaj problém. I keď som zasa rozmýšlala nad tým že ona vlastne ako to dosvedčuje kniha ale aj skutočný historický zvyk bola od momentu kde si ju vzal Andijos v Monteloupe Grófka de Peyrac -
čo znamená že vlastne potom sa dá povedať že v Apríli to mohlo byť po roku manželstva.

Moirro, Andijosova výprava na svatbu v zastoupení je příjemné a hlavně vtipné počtení.

Těším se na další zážitky našeho oblíbence během cesty

Jůů přes všechny Katarína fikce jsem si vůbec nevšimla dalšího mini pokračka! Bernard je rozkošný jako vždy a Joffrey ho skvěle doběhl, doufám, že se brzy dozvíme, co musí udělat ten, kdo se ožení jako první.

Nejvíc mne rozesmálo toto:

moirra píše:

Už si štvrtý deň na cestách, a predsa si sa nedostal ďalej ako 17 míl od Toulouse.

Pamätaj na porekadlo: Aj iné matky majú rozkošné dcéry.

- Nie neposlal som ti v pätách špiónov. Stálo tam.

A tady jsem nejprve četla, že lituje, že tam není třetí dívka, se kterou by se mohl napít

moirra píše:

Dve mladé miestne krásavice, krv a mlieko, sa túlili sprava i zľava v jeho objatí takže na chvíľu zaľutoval že mu chýba tretia ruka ktorou by sa mohol napiť vína.

diky Penelopa - hoci mám už rozpísané pokračko - Andijosa nechávam na cestách -
pretože ešte musím dopísať a dopilovať rozrobené zimné fikcie