Moderátor
|
|
Offline |
|
Příspěvky: 3416 Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Bydliště: Liberec
|
| |
|
|
Měšťanská móda
Kvůlivá fikci o Desgrezovi jsem se snažila najít nějaké informace o odívání měšťanů a chudších vrstev v období vlády Ludvíka XIV. Drtivá většina publikací se zaměřuje na šlechtu, ale podařilo se mi teď narazit na stručnou, ale docela hezkou kapitolku v knize Jany Skarlantové "Od fíkového listu k džínům" (Praha: Grada, 1999, s. 101-103 - kapitola s názvem "Móda v podzámčí"). Protože nevím, zda se mi podaří najít ještě nějaké další konkrétní informace, vkládám zatím do tohoto tématu, neboť na samostatnou diskusi to zatím není moc nosné.
Většina publikací hovořících o módě období baroka se věnuje šlechtě již jen z toho důvodu, že dobové portréty a memoáry zachycovaly hlavně ji. Nicméně móda francouzského dvora sjednotila nejen oděv evropské aristokracie, ale ovlivnila i ostatní vrstvy společnosti. Měšťanský oděv tak měl stejný střih i skladbu oděvních součástí jako oblečení šlechty, byl však mnohem skromnější a tvarově pohodlnější, protože si to vynucoval praktický běžný život. Rozdíl byl v materiálech a ve způsobech zdobení, čímž se mezi sebou lišily i jednotlivé skupiny v rámci měšťanského stavu. Bohatí měšťané (členové mětského magistrátu či kupci) si mohli dovolit kvalitní holandská a anglická sukna, ozdobné lemy a podšití plášťů drahými kožešinami (sobol, kuna) či obuv z drahé kůže (žlutý a červený karmazín), zatímco řemeslníci a chudší lidé se museli spokojit s tkaninami domácí výroby, na podšití plášťů používali snadno dostupnou beránčí kožešinu a obuv nosili z kůže kozí.
Měšťanky měly sukně z různých druhů vlněných tkanin, zdobené lemy nebo prýmky, ty nejbohatší s krajkami. Siluetu barokní sukně tvoří řada spodniček, přičemž některé z nich se nosily v létě jako svrchní pracovní oděv. Neodmyslitelnou součástí pracovního i svátečního oděvu měšťanek byla zástěra. Pracovní zástěra plnila hlavně praktickou funkci, a proto byla jednoduchá: tvořil ji pruh lněného nebo konopného plátna. Oproti tomu zástěry slavnostní měly spíše funkci ozdobnou, a proto měly řadu variant lišících se kvalitou plátna, šíří i výzdobou. Tu tvořily krajky i výšivky, rozdílné v použití barev a vzorů. Mnohé z dekorů přežily v lidových krojích v jednotlivých evropských regionech.
Svrchním oděvem zámožných měšťanek byl 3/4 plášť lemovaný nebo podšitý kožešinou. Méně zámožné ženy (hlavně venkovanky) nosily tzv. "odívací ručník". S ručníkem v dnešním slova smyslu však neměla tato součást garderoby mnoho společného - šlo o rozměrný obdélník tkabniny, který se nosil složený přes ruku (odtud jeho název)* a v době nepohody se stával oděvem, jímž se zahalila celá postava včetně hlavy. I tato součást oblečení je dochována v různých variantách lidových krojů.
Základem šatníku prosté venkovské ženy zůstala jednoduchá sukně se zástěrou, blůza z lněného nebo konopného plátna a šátek.
* Proč se to nejmenuje "bílý ubrousek" podle pana Audigera??
Co se týče módy dvorské, tak se mi líbil poznatek, že právě u Ludvíkova dvora se ustálily dodnes známé součásti mužského obleku:
1. Kabátec coby předchůdce dnešního saka, který těsně přiléhal k tělu, od pasu dolů se rozšiřoval a sahal téměř ke kolenům. Rukávy byly zdobeny vysokými manžetami a knoflíky, na než se kabát v řadě zapínal, měly význam i módní: kovové knoflíky byly ozdobou, stříbrné představovaly majetek, zvláště pro méně zámožné měšťany. V 17. století byly dokonce knoflíky předmětem odkazů i soudních sporů (např. jedna dívka žalovala své bratry pro tři stříbrné knoflíky, které jí odkázal otec.) Přední stranu kabátu zdobily prostřižené kapsy, které se spolu s knoflíky staly trvalou součástí mužského oděvu, stejně jako rozparky na zadním dílu, umožňující tehdy pohodlnou jízdu na koni, dnes pohodlnější nošení saka.
2. Vesta sledovala tvar kabátu, jeho délku i materiál. Byla přiléhavého střihu, zapínaná na řadu knoflíků, dlouhá až ke kolenům. Doma plnila funkci domácího oděvu.
3. Efektní součástí barokní módy byla košile, jejíž široké manžety zdobila záplava krajek, které pod krkem tvořily jabot či fiží. Tyto ozdoby u krku plnily praktickou funkci - zakrývaly rozparek košile.
4. Kalhoty se ve srovnání s předchozími širokými typy zúžily. Končily pod kolenem a stavěly na odiv tvar mužských lýtek oděných do punčoch výrazných barev. Hedvábné punčochy byly vyhledávaným módním zbožím i luxusním dovozním artiklem. Proto byla nedaleko Paříže založena královská manufaktura a roku 1672 dokonce vznikla první odborná punčochářská škola. Podvazky byly nošeny viditelně - také šlo často o efektní ozdobu ze stuh zakončenou kokardami a střapci. Podvazovaly nohavice a přidržovaly punčochy. I obuv byla předmětem zdobení.
Nádheru mužského oděvu korunovala paruka, která se stala symbolem aristokracie a vznešenosti, a jež se rozšířila všude, kde se uplatňoval francouzský vliv a vkus. Klobouk byl spíše ozdobným než funkčním doplňkem - kavalíři často klobouky nosili pod paží, aby si nepomačkali pečlivě upravené a napudrované paruky.
Zdálo se, že je i bohatší. Měl dobré boty. A občas nosil paruku.
(A. Golon: Cesta do Versailles 2, s. 39)
...někde jsem narazila ještě na ty podvazky, že dámy si kolem nich punčochu rolovaly dolů, aby lépe držela - čímž se vracím k starší otázce, jak to, že to sakra na té noze drželo a nesklouzávalo to dolů - ale nemohu teď najít tu správnou knihu. Pokud dohledám, příslušnou pasáž samozřejmě doplním.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
|
|