V tejto rubrike, milé dámy, by som chcela rozoberať z akých historických zdrojov čerpala Pani AG
Mňa zaujalo že v jednom z rozhovoru vraví že nikdy nečítala historické romány a že Chrám matky božej
v Paríži od Victora Huga si prečítala až oveľa neskoršie po výjdení jej kníh (čo však pre mňa neznamená že Román nepoznala z filmového spracovania,lebo tých už bolo neúrekom aj pred nám známym filmom z roku 1956 z Ginou Lollobrigidou)
V rozhovoroch s ňou nájdeme zopár indícií ako sa dopracovala k svojim rešeršiam:
https://angelique.cz/anne-golon.php
Usadili se ve Versailles, v malém pokoji, který si mohli pronajmout v domě spisovatelčiny matky. Anne jako vždy pokračovala ve psaní .....
Jednoho dne, v roce 1952 ve Versailles, otáčela Anne Golon perem v ruce, tak jako už mnohokrát předtím, ale tentokrát jí přišly na mysl vzpomínky na Poitou, jímž projížděla na kole během války. Znovu viděla venkov, skloněné jasany nad zářícími močály, velké žluté květy a malou světlovlasou dívku, kterak radostně pobíhá. Angelika, Markýza andělů se zrodila v hlavě Anne Golon z ničeho nic, tak jako už předtím postavy z Master Kouki nebo La Patrouille des Saints Innocents, tedy nikoli jako zjevení v Lurdách, nýbrž jako běžný, dobrý nápad v autorských myslích......
Pod pseudonymy Anne a Serge Golonovi začali pracovat na historickém románu, který se rozhodli zasadit do epochy Krále Slunce, neboť bydleli v nejstarší části města Versailles, tedy naproti knihovně a v bezprostřední blízkosti paláce. Anne vždy milovala historii, a tak občas uvažovala o napsání historického románu. Zasadit román do 17. století se Anne rozhodla už proto, že v moderní literatuře neexistovalo dílo pojímající tuto epochu.
noci v jejich pokoji vynaložili na stvoření fiktivních částí popisů, uplatnění historických výzkumů a společně vytvářeli napínavé zápletky v ději, neboť v té chvíli už ovládali kontexty přesně podle historie.
Inde pani AG hovorí:
Já jsem vždy milovala historii. Gone with the Wind (Jih proti severu) mě inspiroval. Během války se lidé pokoušeli uniknout skrze knihy a byla to doba, kdy knihy lidem pomáhaly žít. Já jsem nepřečetla jediný francouzský historický román. Jedině nedávno jsem četla Notre Dame de Paris (Chrám Matky boží v Paříži).
- Jak velký podíl na celém výzkumu máte vy a kolik toho dělal Serge?
Asi stejně a samozřejmě jsme o knize hodně mluvili. V té době přestavovali Versailles a my jsme se šli spolu podívat, jak jim to jde.
- V prvních dvou knihách velice podrobně popisujete svatbu Ludvíka XIV. a dvůr. Tohle jste získala vaším výzkumem?
Samozřejmě. Tehdy ještě nebyla muzea s dobovými kostýmy, ale my jsme našli mimořádné staré knihy. Také mezi nimi byla jedna o Dvoře zázraků. Jeli jsme do Paříže, abychom se podívali na ta místa, kde se knihy odehrávaly.
a ešte:
Jela jsem z Versailles do Poitou a poznávala a obdivovala nejrůznější oblasti, potom jsem šlápla do pedálů a jela podél pobřeží do La Rochelle přes okupované území. Na cestě ke