Rákóczi Ferenc - Maďarský princ a sedmihradské knieža

„Odkud jste?“
„Jsem vévoda Rákóczi a moje vlast se jmenuje Uhry.“
Angelika zdvořile přikývla. Říkala si, že se příležitostně zeptá mistra Savaryho, který toho
tolik procestoval, kde to Uhersko leží. Ostatně jí dluží za všechny potíže, jež jí tou svou prokletou
mumií způsobil.
Vévoda jí vyprávěl, že přestože je šlechtického rodu, odmítl veškerý majetek a zasvětil život svému lidu, jehož bídný osud ho dojal. Podnítil vzpouru, aby svrhl uherského krále, a ten uprchl k německému císaři.
Takže ta země je v Evropě, pomyslela si.
„Pak byla nějaký čas v Uhrách republika. Nato však přišla represe. Bylo to příšerné! Mí spolubojovníci mě udali pro krajíc chleba! Naštěstí se mi podařilo utéci a skrýt se v jednom klášteře. Přešel jsem hranice, všude mě pronásledovali, až jsem se dostal do Francie, kde mě ochotně přijali.“

Najskôr som si myslela že sa jedná o tohto pána, hlavne jeho obraz ma zaujal:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5 ... k%C3%B3czi

ale keď som si prečítala toto: Narodil se roku 1676 do významného uherského šlechtického rodu Rákócziů. Jeho otec František I. Rákóczi a někteří jeho další příbuzní se účastnili protihabsburských povstání ....

Tak mi začalo byť jasné že Angelika sa stretla z jeho otcom.

https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_I ... k%C3%B3czi

Tento rozkošný rozhovor, pri ktorom temperamentný maďarský princ s horúcou hlavou upozorňuje Angeliku že aj ona má v podstate dušu a srdce rebela, je z knihy Angelika a kráľ:

Tomu se říká prodat svobodu a duši. Pokud byste chtěla uniknout takovému osudu, musíte odejít.“
Mladou ženu začaly ty útočné řeči zlobit.
„Odejít! To je ale nápad! Dosáhla jsem velice záviděníhodného postavení a ujišťuju vás, že se tu cítím nesmírně dobře.“
„Věřte, že ne na moc dlouho. S vaší hlavou…“
„S mou hlavou? Co je na ní zvláštního?“
„Máte hlavu nepodplatitelného archanděla mstitele, toho, co třímá meč spravedlnosti a roztíná lepkavá pouta kompromisů. Váš pohled probodává.
Lidé si před vámi připadají nazí. Neexistuje vězení dost hluboké, aby udusilo tohle světlo. Dejte si pozor!“
„Ve vašich slovech je zrnko pravdy,“ vzdychla Angelika, sklopila hlavu a smutně se usmála.Jsem strašně nepoddajná, vím to.

Keďže som zatiaľ nenašla žiadny vhodný obraz, ja si knižného Rákoziho predstavujem výzorovo skôr ako obraz jeho syna:

Takže životopis v skratke:

Gróf v každom prípade presne ako hovorí kánon, organizoval povstania proti Habsburgovcom. Rákoziovci boli pôvodne protestanti, ale neskoršie konvertovali na katolíkov. Knieža Rákotzi sa v roku 1666 oženil s chorvátskou grófkou Helenou Zrinskou. V roku 1676 sa im na území dnešného Slovenska narodil syn.

Inak perličkou je že jeho zámky boli aj na území dnešného Slovenska kde sa narodil aj jeho syn, aj to že jeho matka bola Sofia Báthory, príbuzná nám dobre známej Alžbety Báthoryovej.


Ha prosím, Nemecká Wikipédia poskytla obraz Rákocziho aj s jeho dýkou. Teraz si už oveľa lepšie viem predstaviť prečo pani AG napísala v knihe že bol "divokého vzhľadu"

https://de.wikipedia.org/wiki/Franz_I._ ... k%C3%B3czi

„V každém případě jde určitě o přijetí nějakého vyslance. Král nechal pozvat všechny cizí šlechtice. Vidíte toho chlapa s barbarskými vousy, jenž vás tak upřeně pozoruje? Tuhne mi z něho krev v žilách.“
Angelika mechanicky otočila hlavu směrem, kterým jí ukazovala, a poznala uherského
vévodu Rákócziho, s nímž se setkala v Saint-Mandé. Okamžitě přešel přes celou šířku velké chodby a vzápětí se jí ukláněl. Dnes byl oblečen jako bohatý šlechtic, měl paruku a červené podpatky. Meč nahradil dýkou s vykládanou rukojetí, posázenou modrými drahokamy ve zlatě.
„Archanděl je tu,“ řekl nadšeně. „Madame, můžete mi věnovat krátký rozhovor?“





A ešte k tej dýke, určite si spomínate:

„Ať žije svoboda!“
Ruku měl zdviženou. Vzduchem zasvištěla jeho dýka a zabodla se do podlahy u nohou ukrajinského hejtmana.

Obrázok vo väčšom rozlíšení:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... 676%29.png

No možno nájdeme aj toho spomínaného koňa? A zistíme či na nich Maďari tej doby skutočne jazdili.

A tady se to stalo. Nahoře na schodech se vynořilo podivné černé zvíře, jako by právě vyskočilo z pekla, malý kůň s hřívou dlouhou jako ženské vlasy a zarostlý až ke kopytům. Šlechtic, který na něm seděl, se vztyčil ve třmenech a vykřikl něco v cizím jazyce, pak to opakoval rusky a nakonec francouzsky.
„Ať žije svoboda!“
Ruku měl zdviženou. Vzduchem zasvištěla jeho dýka a zabodla se do podlahy u nohou ukrajinského hejtmana.
Nato jezdec obrátil podivné zvíře a sjížděl po mramorovém schodišti.
„Na koni! Vyjel na koni a zase sjel… To není kůň! Ale prosím vás! Říkají tomu pony!
Neuvěřitelné. Kůň, a cválá po schodech!“
Francouzi neměli oči pro nic jiného: ten mimořádný jezdecký kousek je nadmíru zaujal.
Moskvané nehybně pozorovali dýku. Král mluvil klidným tónem s panem de Pomponne.

Nejsem si tím na 100 % teď jistá, ale myslím, že tento gróf, kterého romantičky po shlédnutí filmů musí obdivovat minimálně pro jeho vzezření , byl minimálně zmíněn v knihách současného slovenského autora J. Červenáka, v sérii o kapitánu Báthorym.

Čím si však jistá jsem je to, že , coby šlechtična původem z Uher, by nám o Rákoczim mohla ledasco zajímavého povědět!

moirra píše:

No možno nájdeme aj toho spomínaného koňa? A zistíme či na nich Maďari tej doby skutočne jazdili.

A tady se to stalo. Nahoře na schodech se vynořilo podivné černé zvíře, jako by právě vyskočilo z pekla, malý kůň s hřívou dlouhou jako ženské vlasy a zarostlý až ke kopytům. Šlechtic, který na něm seděl, se vztyčil ve třmenech a vykřikl něco v cizím jazyce, pak to opakoval rusky a nakonec francouzsky.
(...)
„Na koni! Vyjel na koni a zase sjel… To není kůň! Ale prosím vás! Říkají tomu pony!

Mohlo by to být plemeno fríský kůň (Friesian horse), ten je trochu netypického vzhledu, černý s velmi dlouhou hřívou. Není to sice pony, ale jeho výška se pohybuje mezi 152 - 173 cm. Pokud by měl koně, který má těch 152 cm, mohl by být skoro pony. Nedokážu si úplně představit že dospělý muž jezdí na poníkovi.

Jinak pěkné shrnutí Moirro, i mě se víc líbí jeho syn, ten je velmi pohledný. I když pološílený vášnivý barbar mohl být taky svým způsobem v dané situaci atraktivní. Určitě mnohem zajímavější představa než ten princ Krasoň z Borderieho filmů.

Dauphine, to se Ti povedlo princ Krasoň.
Také se mi více líbí pohledný syn.

dauphine píše:

I když pološílený vášnivý barbar mohl být taky svým způsobem v dané situaci atraktivní. Určitě mnohem zajímavější představa než ten princ Krasoň z Borderieho filmů.

Ha-Ha "princ Krasoň" to sa ti podarilo

na tej rytine je už Rakoczi vyzerá starší - avšak určitá iskra v oku je na kresbe neprehliadnuteľná

ano Borderie vybral Angelike za milencov samých Kenov - popri dobre vyzerajúcom Hosseinovi, to boli aj predstavitelia Filipa a Nicolasa, a tiež básnik spina keby mu neboli nasadili tu parochňu a la Kazisvet ... a tiež potenciálny milenec Perzský veľvyslanec v stvárnení Samiho Freya

no ja som poriadna trubka :film Angelika a kráľ som videla x-krát, ale až nedávno, pri ďalšom vzhliadnutí, mi došlo, prečo sa mi Rákoczi (teda ten herec, čo ho hral) podobá na Joffreya (Hosseina): obaja majú - na tú dobu - netypicky krátke vlasy a podobajú sa preto, lebo Rákoczi mal Angelike pripomínať Joffreya. Síce nie tvárou a vlasmi, ale postavou, ale aj tak je milé, že na to scénaristi a casting Borderieho filmov myslel.

Tak to já jsem v tom případě trubka ještě větší, protože tohle mi vůbec nedocvaklo! Rákocziho mám v hlavě vždy spíše v mlze, ve výčtu Angeličiných milenců na něj často zapomínám, a z jeho fyzického opisu si pamatuji jen to, že měl kníry .

Taky mě mě nikdy nenapadlo, že Rákóczi měl Angelice připomínat Joffreye. Precious, Jak jsi na to přišla ?

Nebudem to tu kopírovať celé, ale odpoveď je tuto:

Objal ji něžně, avšak pevně, až se celá schoulila. Rákócziho rty na její šíji hledaly něžné, citlivé místečko za uchem. Nebyla schopná ho odstrčit. (...) Na krku si nechala náhrdelník z růžových perel. Dívala se zpod sklopených řas, jak se blíží. Vtom si s leknutím uvědomila, komu se podobá. Svou dlouhou vyhublou postavou jí připomínal prvního manžela, hraběte de Peyrac, upáleného na náměstí Grčve. Byl jen o trochu menší a nekulhal. Vztáhla k němu paže a přivolala ho hluchým zaúpěním.


citát z knihy Angelika a král II

Mikro, Díky. Této pasáže jsem si nikdy nevšimla.