Bohužiaľ knižný Nicolas má toho pramálo spoločného s Nicolasom s krásnou tvárou ktorého stvárnil sympatický Giuliano Gemma v prvých dvoch častiach príbehov o Angelike - Angelika, markíza anjelov (1964) a Báječná Angelika (1965).
Samozrejme že filmového sme milovali a toho knižného už pomenej. Ten na rozdiel od Borderierovho, ktorý zomrel, si ešte poriadnu chvíľku požil. Ak si ešte spomínate vesloval totižto na galérach a Angelika sa ho nevedela striasť.
Ako to máte nastavené vy dámy? Aký je váš vzťah k Nicolasovi? Ja myslím že popri tých zlýhc mal istoťne aj pár dobrých vlastností.
na pripomenutie citát z Cesty do Versailles 2 diel:
Výraz dětinské radosti rozzářil drsnou tvář, už poznamenanou životem kriminálníka.
„A když poslechnu… tak to sneseš?“ Rychle schovala obličej do cípu kabátu, aby skryla dojetí, které způsobil ten zásvit v očích bandity Rošťáka. Byl to totiž pohled malého Nicolase, neposedného a neposlušného, „ale s dobrým srdcem,“ jak říkala chudák jeho matka. Nicolase, který se skláněl nad svou sestřičkou zmučenou vojáky a tiše volal: „Francino, Francino.“
Hle, co dokáže udělat život z malého chlapce či děvčátka… Angeličino srdce se naplnilo lítostí nad sebou, nad Nicolasem. Byli sami, všichni je opustili…
„Budeš chtít, abych se s tebou ještě miloval?“ zamumlal. A poprvé, co se podivným řízením osudu znovu setkali, se na něj usmála. „Možná.“
S Penelopou, ktorá bola cez víkend na návšteve v Polačkynom Wapassu sme sa bavili o tom ako Nicolas varoval Angeliku že dvor zázrakov nieje miesto pre deti.
Na začiatok jeho vlákna pripomínam veselú a momentálne aktuálnu scénku:
Dvojitý redabing postelové scény z Neselskej veže o očkování (vysoko aktuálne) a o vyšívání :-)
https://www.youtube.com/watch?v=on7UrPnL9-I