Dievčence, neviem či sa vám táto fantazmagória, pri ktorej som riskovala že ak sa o nej
dozvedia dnešní katolícki teológovia z Toulouse, prídu ma tajne upáliť, neviem či sa bude páčiť
ale keď už nič iné aspoň sa z nej dozviete čo to nové o histórii Toulouse, do ktorého sa
jeho pán Joffrey de Peyrac + celkom určite jedného dňa vráti.

Dala som si totižto poriadnu prácu z rešeršami.


18 august 1672 – Toulouse – Skutočné Historicke fakty:
Hrozný požiar vypukol na okraji Toulouse. Keď zničil 200 domov a ohrozoval palác parlamentu a celé mesto, arcibiskup sa vyzbrojil sa Najsvätejšou sviatosťou (hostiou v Monštrancii zo zlata , katolíci veria že znamená skutočnú prítomnosť Krista). Osobne sa s ním vybral na miesto skazy, žiadajúc pritom Ježiša , aby oheň uhasil ..jEžIš však oheň neuhasil....
O tom čo sa vtedy udialo vedú Toulouskí teológovia búrlivé diskusie až dodnes.
Ešte stále snažia nájsť prijateľné vysvetlenie.

My však vieme že iba jeden muž pozná odpoveď. Spanilý Benoit de Fontenac, arcibiskup Toulousky.


Pre tých čo sa nevyznajú, ukážka Monštrancie zo zlata:



O Rimanoch a prekliatom zlate z Toulouse, ktoré spomínal Arcibiskup v kanóne bude Joffrey Angelike rozprávať onedlho v šťastných a nešťastných toulouských časoch.....

Zatiaľ pridávam ilustráciu (dva obrazy z tématikou Požiaru v Toulouse v roku 1672 visia dodnes v katedrále
čiernej panny - Daurady)

Toulousky Arcibiskup a jeho procesia mestom:

teda, moirra, tak to sa ti podarilo.... nádherná zápletka, dokonalý príbeh....

úžasný objav,
s tým dátum narodenia a zároveň aj požiar, super, k tomu niet čo dodať, snáď len, že 18. je silné karmické číslo, len silné osobnosti sa s ním vedia pobiť a s osudom, tak by to mohlo sedieť aj Joffreya ,

je to tak super napísané, žeby som vôbec nebola prekvapená, keby sa niečo takého objavilo aj v Kráľovstve Francúzska od pani AG,

jednoducho wau, kompliment

ada1987 píše:

nadhera, moirra.

ďakujem ada

errnie píše:

teda, moirra, tak to sa ti podarilo.... nádherná zápletka, dokonalý príbeh....

úžasný objav,
s tým dátum narodenia a zároveň aj požiar, super, k tomu niet čo dodať, snáď len, že 18. je silné karmické číslo, len silné osobnosti sa s ním vedia pobiť a s osudom, tak by to mohlo sedieť aj Joffreya ,

je to tak super napísané, žeby som vôbec nebola prekvapená, keby sa niečo takého objavilo aj v Kráľovstve Francúzska od pani AG,

jednoducho wau, kompliment

vďaka Errnie ja som si vždy myslela že Joffrey musel byť narodený v znamení leva...

akurát som teraz upravila to s tým kráľom, a dopísala pár viet,
lebo nebol rok ale 2 roky odkedy prezeral kvoli nej ten starý spis.....

Moirro, skvělý příběh. Nádherně spojená fikce se skutečnou událostí.

mimi píše:

Moirro, skvělý příběh. Nádherně spojená fikce se skutečnou událostí.

Vdaka Mimi.

Okrem toho požiaru som použila v tejto povedke viacero historických faktov a opisov Toulouse toho času.

PS: Ak by sa niekto čudoval, prečo arcibiskup vchádzal mestkou bránou, Letohrádok bol podla pani AG
na predmestí Toulouse, tak som ho fiktívne umiestnila tam, kde si zvyklo panstvo vtedy svoje letohrádky stavať.

moirra píše:

vďaka Errnie ja som si vždy myslela že Joffrey musel byť narodený v znamení leva...

akurát som teraz upravila to s tým kráľom, a dopísala pár viet,
lebo nebol rok ale 2 roky odkedy prezeral kvoli nej ten starý spis.....

ja som si zo začiatku myslela, že je narodený v znamení škorpióna, ale potom v ďalších dieloch, keď bolo písané, že ten oheň ju spaľuje celý život ( a lev je ohňové znamenie) tak už som si to upravila

Moirro, moc pěkná fikce, i když jsem očekávala že bude více bláznivá zas na druhou stranu, požár v Toulouse není vtipná záležitost... a šílených fikcí s drahouškem arcibiskupem si jistě ještě užijem až až. Přesto jsem se u tvého hodně pobavila a taky hodně dozvěděla.

Obdivuju tvoje rešerše, je mi naprosto jasné, jak ohromnou práci ti musely dát. A ač jsou některé rešerše skryté třeba jen v jedné drobné zmínce, věř, že čtenář, možná aniž by to tušil, pozná kvalitu fikce (knihy). A tahle fikce se svými rešeršemi, alespoň dle mého, vyrovná rešerším AG. Smekám!


PS: možná by si arcibiskup s Joffreyem mohli dát v garonnském letohrádku soukromou hodinu matematiky, kde by ho arcibiskup poučil, jak je to ve skutečnosti s tím jeho datem narození a antikristovým číslem, když si ho tak pěkně ten drahoušek spočítal (na prstech předpokládám).

dauphine píše:

PS: možná by si arcibiskup s Joffreyem mohli dát v garonnském letohrádku soukromou hodinu matematiky, kde by ho arcibiskup poučil, jak je to ve skutečnosti s tím jeho datem narození a antikristovým číslem, když si ho tak pěkně ten drahoušek spočítal (na prstech předpokládám).

Ďakujem Dauphine.

Práve preto bol vo fikcii zabudovaný matematický chyták, ktorý si nikto nevšimol.
Takže to dám ako Angelikologickú hádanku.

Na začiatku mojej fikcie Arcibiskup tvrdí že 7 rokov trvalo povstanie, a už je to skoro 7 rokov odkedy Andijos
zlomil meč. Ale od Joffreyovej popravy uplynulo iba 11 a pol roka. A pritom to perfektne vychádza. Ako je to možné?

teda dámy, akože to počítal ten Arcibiskup????

PS: Tereza by to istotne vypočítala.

PS2: Nechcela som si z toho až príliš uťahovať, lebo Toulosania tú čiernu madonu dodnes majú radi, a dokonca z nou chodili po meste aj za nacistickej okupacie a prosili o oslobodenie.

Inak tým opaskom čiernej madony naozaj v Joffreyovych časoch sťahovali ženám pri pôrode brucho, a zrejme ju naozaj od toho cirkusu chcel ušetriť. A tiež od hlúpych rečí o diabolskom dieťati ak by opasok odmietli.

Možeš napísať vtipnejšiu beta-fikciu, avšak stačilo by ak by som preložila teologicke úvahy kňazov a biskupov mesta Toulouse o tom dni, od roku 1672 až dodnes....verte mi že niektoré z nich ďaleko predstihli arcibiskupové fantazmagorie...

jeanne píše:

Já jsem si seriózní fikci docela užila - jestli tedy fikce s arcibiskupem může být seriózní.

No to teda nemože , a preto dúfam že aspoň pár situácii z "serioznej" fikcie vyludilo usmev na tvári.

Ďakujem za milý feedback Jeanne

Je to příjemné čtení v návaznosti na skutečné události o jejichž existenci jsem samozřejmě neměla ani ponětí. Klobouk dolů. On ten arcibiskup asi opravdu litoval toho, co se stalo s Peyracem , dohledala jsem , jak v Královských slavnostech mluvil před králem :...Monsignore de Fontenac zvedl ruku, jako by chtěl někomu požehnat.
„Sire, nebuďte smutný. Jsou-li cesty osudu nevyzpytatelné, platí to právě tak o cestách malého boha Erota. Když už jste se zmínil o té dvojici, která vás zřejmě zaujala, můžu vás ujistit, že ten šlechtic a jeho žena se před svým svatebním dnem, kdy jsem jim v toulouské katedrále požehnal, v životě neviděli. A přece po několika letech svazku, posvěceného narozením syna, je jejich vzájemná láska zjevná naprosto každému, kdo se s nimi setká.“
Anna Rakouská na něj vděčně pohlédla a monsignore se pyšně nafoukl.
Je to pokrytec, anebo to myslel upřímně? uvažovala v duchu Angelika.

A ohledně počtů : Jak vidím někde matematický "kvíz", prchám, zvláště tyto : v 7 pytlích bylo 7 koček, každá měla 7 koťat, kazdé kotě 7 blech...Ale dává mi smysl to, že to bude "skoro 7 let" a to, že to vřelo už za solných daní.

Tereza píše:

Je to příjemné čtení v návaznosti na skutečné události o jejichž existenci jsem samozřejmě neměla ani ponětí. Klobouk dolů. On ten arcibiskup asi opravdu litoval toho, co se stalo s Peyracem .

ďakujem Tereza

Ja si tiež myslím že toho ľutoval a aj že musel mať výčitky svedomia.

Ja som zasa dohladala toto:

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 587#p17587

PS: Na ten matematicky kviz som už došla vtedy, keď nám podľa pani AG nevychádzala časová os povstania.

No snáď niektorá z dievčat príde na to ako to počítal Arcibiskup, a ak nie potom to prezradím.

Já jsem zrovna dnes odložila Dumasova Monte Crista (nevím, pokolikáté už ), u kterého pokaždé "áchám" a pokaždé objevím něco nového. Moirro, Ty máš podle mě stejný dar - nechci, aby to znělo nějak nadneseně směšně, ale je to tak. Kombinace naprosto skvělého vypravěčského talentu, humoru, nápadu (nejcennější ingredience) a historické věrohodnosti. Nevím, co chválit dřív, jestli tak geniálně vystavěné souvislosti, rešerše, nebo nově objevenou arcibiskupovu vášeň pro numerologii .
Mně se naopak líbí, že jsi dokázala zvážnět, a tím dodat jeho pokání trochu patosu.

Chudák arcibiskup, ty skvělé pamflety by možná ani nebyly nutné, měl i tak výčitky vědomí...
Diabol sa iste bude snažiť
zahrnie vás skvelým komfortom,
Keď sa budete v pekle smažiť
Z prekliatym krutým Montfortom.

Do ich slovníka pribudlo slovné spojenie „prekliate ako zlato z Toulouse“. rovnako ako kedysi dávno do slovníka Rímskej ríše Aurum Tolosanum, l'oro maledetto. Napokon sa aj samotný kráľ musel zmieriť z myšlienkou že zlato toho černokňažníka sa po jeho smrti rozpadlo na prach.
Rozhodně bych to královi přála, a stejně tak všem conquistadorům, kteří tak nemilosrdně vyvraždili indiány.. (Chybí mi smajlík!!)

Iba Arcibiskup vedel, kto mesto Toulouse naozaj zachránil. On a Peyrac, z božou pomocou, vo vzájomnej spolupráci. Akékoľvek boli medzi nimi rozdiely a nezhody, jedno mali spoločné:
Milovali svoje rúžové mesto!
Krásný příklad toho, že i tak velcí rivalové dokáží najít společnou řeč Úplně to vidím v té scéně, kdy arcibiskup připluje v sudu do Gouldsbora, jak si spolu sednou ke stolu do pevnosti, a při sklence něčeho dobrého se zasní s výhledem na oceán, kde je někde v dálce jejich růžové město...

dasha píše:

........ Aurum Tolosanum, l'oro maledetto. Napokon sa aj samotný kráľ musel zmieriť z myšlienkou že zlato toho černokňažníka sa po jeho smrti rozpadlo na prach.
Rozhodně bych to královi přála, a stejně tak všem conquistadorům, kteří tak nemilosrdně vyvraždili indiány..... (Chybí mi smajlík!!)

Ďakujem Dasha

Skutočný príbeh o prekliatom zlate, z ktorého neskoršie vznikla legenda a dokonca Rímske porekadlo, Aurum Tolosanum, l'oro maledetto, porozpráva čoskoro po Monfortových antislavnostiach Angelike Joffrey.

Ako ťa poznám, ty si si istotne všimla že ho spomína aj Arcibiskup na kráľovskej svadbe:

.......Joffreyovi de Peyrac, který u paty schodiště ironicky vzhlížel k arcibiskupovi.
„Vzpomínáte si na ,toulouské zlato‘?“ říkal arcibiskup polohlasem. Když Servilius Scipion připravil chrám o jeho výzdobu, byl za svou bezbožnost potrestán. Tak vzniklo rčení o ,toulouském zlatu‘, jež připomíná neštěstí, které přináší nepoctivě nabyté bohatství.“.........

PS: Keby sa v katedrálach tohto sveta v tomto momente rozpadlo na prach všetko zlato ktoré bolo ukradnuté, získané podvodom či zbrodené krvou, ktovie koľko by ho ešte ostalo....

Moirro, omlouvám se za pozdní pochvalu tvé fikce, bohužel jsem se ke čtení nedostala dřív
Moc hezky jsi zapracovala svoje postřehy o povaze a způsobu myšlení drahého knižního arcibiskupa a skutečnou historii do povídky, která by si jistě zasloužila být zařazena mezi ostatní polemiky vážených historiků a teologů, co se snaží objasnit příčiny vzniku požáru v Toulouse a především jeho úspěšného ale záhadného přemožení...

Takže díky tobě teď už víme, kdo že to vlastně ve skutečnosti město zapálil a kdo ho zachránil

Opět máš můj velký obdiv - nejen kvůli spisovatelskému talentu ale samozřejmě i za naprosto dokonalou rešerši

A k té tvé matematické úloze ... samozřejmě že vím, jak to ten arcibiskup počítal Ale neprozradím, ať si lámou hlavičky i ostatní angelikoložky

fantina píše:

A k té tvé matematické úloze ... samozřejmě že vím, jak to ten arcibiskup počítal Ale neprozradím, ať si lámou hlavičky i ostatní angelikoložky

Dakujem Fantina za mily feedback

no neviem nejak sa nikomu do riesenia angelikologickej ulohy o arcibiskupovej cudnej matematike nechce, takze asi
este chvilu pockam a potom to tu prezradime

Ako to bolo z Arcibiskupovou matematikou

Ako teda počítal arcibiskup?
Po tom čo Andijos a Cerbalaud odcválali vzbúriť Languedoc nasleduje kapitola
Popravený v Notre-Dame
september 1660 — február 1661

Takže Andijos už odcválal do Toulouse v lete 1660 a vtedy aj začína povstanie.

Čiže povstanie bolo v rokoch 1660,1661,1662,1663,1664,1665 a v roku 1666, keď Andijos pred kráľom zlomil meč sa skončilo
trvalo teda 7 rokov

Mier už bol v provincii Languedoc pol roka a začal v roku 1666
takže 1666,1667,1668,1669,1670,1671 a 1672 bol siedmy rok mieru
takže mier do roku požiaru trval tiež 7 rokov

Nečudo že poverčivý Arcibiskup nič z toho, ani to že mesto horelo zrovna na Peyracove narodeniny, nepovažoval za náhodu.

Tak po dlhom čase pridávam novú časť fikce ktorú som práve dopilovala.

Keďže to nadväzuje na moju starú fikciu požiar v Toulouse inšpirovanej skutočnou historickou udalosťou, pridala som tam aj to, aby to išlo za sebou pekne postupne v jednom vlákne, pretože ešte budú aj iné pokračovania o osudoch mesta Toulouse až pokým sa tam Angelika a Joffrey jedného dňa nevrátia.

Keby sa ma Sob nebola spýtala či viem prečo vybrala pani AG Joffreyovi meno de Peyrac, nebola by som to sem dnes pridala.

Úplne som totižto zabudla čo som kedysi sama zrešeršovala a napísala. Jednoducho mi to celkom vyfučalo z hlavy.

Všetkým čo sa do toho pustia prajem príjemné čítanie.

Moiro, Nádherně se ti podařilo informace o historii rodu de Peyrac zakomponovat do příběhu. Díky. Jsem ráda, že ti můj dotaz osvěžil paměť a fikce nezůstala zapomenuta. Najít v rodokmenu Joffreye de Peyrac předky s bezúhonnou pověsti bude asi velký problém

Sob píše: *

07 kvě 2021, 00:23

Moiro, Nádherně se ti podařilo informace o historii rodu de Peyrac zakomponovat do příběhu. Díky. Jsem ráda, že ti můj dotaz osvěžil paměť a fikce nezůstala zapomenuta. Najít v rodokmenu Joffreye de Peyrac předky s bezúhonnou pověsti bude asi velký problém

Diky. No aj ja som rada že som to našla, ako vravím úplne mi to vyfučalo z hlavy že som sa tým kedysi intenzívne zaoberala, a keďže Toulose bude mať ešte pokračovanie a keďže tam bol použitý môj obľúbenec Andijos (skutočná postava, tuto je o ňom článok ktorý som kedysi napísala: https://angelique.cz/bernard-d-andijos.php )
tak som rada že si mi to pripomenula.

Moirro, fikce se mi moc líbila.
Je to další doplnění bílých míst v románech o Angelice. Osudy některých postav jako arcibiskupa a částečně i Bernarda.
Jak se žilo arcibiskupovi po popravě hraběte de Peyrac, osudy vzbouřence a vůdce povstání na jihu Francie, to v knihách není popsáno.
Dala jsi nám možnost vidět jejich myšlení a jednání. Popis života ve městě Toulouse, na kterém leží stín upáleného Joffreye. Vnitřní boj svědomí s přesvědčením vysokého církevního hodnostáře.
Těším se na historii rodu Peyraců.
Ještě mě napadlo, jak žila Carmencita. V Quebecku ji připomněla Angelika Joffreyovi. Ten na ní zapomněl. Její neteř Sabine se o ní také nějak více nezmiňuje. Zůstala pořád v klášteře, nebo ji časem vzal manžel na milost? Jak se jí žilo po divadle, co sehrála při procesu? Trochu mě láká se jí věnovat. Změnila svůj názor? Prošla něčím podobným jako arcibiskup ?

mimi píše: *

07 kvě 2021, 16:29

Moirro, fikce se mi moc líbila.
Je to další doplnění bílých míst v románech o Angelice. Osudy některých postav jako arcibiskupa a částečně i Bernarda. Jak se žilo arcibiskupovi po popravě hraběte de Peyrac, osudy vzbouřence a vůdce povstání na jihu Francie, to v knihách není popsáno. Dala jsi nám možnost vidět jejich myšlení a jednání. Popis života ve městě Toulouse, na kterém leží stín upáleného Joffreye. Vnitřní boj svědomí s přesvědčením vysokého církevního hodnostáře.
Těším se na historii rodu Peyraců.

Díky Mimi pani AG to čo som ja rozvinula v knihách iba naznačila

Nuž mňa inšpirovalo napríklad aj toto :

Šuškalo se, že za tím vězí arcibiskup, takže se kolem arcibiskupského paláce začaly srocovat davy. Radní přišli za d´Andijosem a žádali ho, aby se postavil do čela odboje proti královské moci, ne méně, ne více. Markýz mohl opustit město a vrátit se do Paříže jen s největšími obtížemi.


a čo sa týka Arcibiskupa tak zasa toto:

„Monsignore de Fontenac ve skutečnosti neměl v úmyslu hnát věc tak daleko, on sám totiž v žádné čarodějnictví nevěří, alespoň ne v případě vašeho manžela. Byl by se spokojil s pokáním buď u církevního soudu, anebo u toulouského parlamentu. Jenže mu jeho obviněného ,vyrvali‘ speciálním zatykačem, který byl už dávno připravený.“
Slečna jí poté vysvětlila, že během dalšího pátrání u svých známých nabyla podle reakce z nejvyšších míst stále určitějšího dojmu, že Joffrey de Peyrac byl násilím unesen, aby ho nemohl soudit toulouský parlament.

A ešte k tomuto:

mimi píše: *

07 kvě 2021, 16:29

Ještě mě napadlo, jak žila Carmencita. V Quebecku ji připomněla Angelika Joffreyovi. Ten na ní zapomněl. Její neteř Sabine se o ní také nějak více nezmiňuje. Zůstala pořád v klášteře, nebo ji časem vzal manžel na milost? Jak se jí žilo po divadle, co sehrála při procesu? Trochu mě láká se jí věnovat. Změnila svůj názor? Prošla něčím podobným jako arcibiskup ?

No ja by som si na tvojom mieste zrešeršovala tú Carmencitu ( vyhľadať zmienky o nej z pdf kníh vyhľadávaním, to ide rýchlo)
a šup sa do písania fikce o tom ako dopadla

má Carmenčita už vôbec svoje vlákno

Moirro, já teď nemám všechny knihy v pdf.
Carmencita je ale jen v několika dílech. Ty zrovna mám.
Potom už jen zmínka v Quebecku. Jestli mi tedy něco neuniklo.
Svou představu nabídla Penelopa. Mě něco napadlo. Sestavuji si svou představu její sebereflexe. Takže možná nějaká malá fikcička možná bude.
P.s. Ty umíš španělsky? Já bych chtěla naučit se alespoň trochu. No, ale moc na jazyky talent nemám.

mimi píše: *

07 kvě 2021, 19:24

Moirro, já teď nemám všechny knihy v pdf.
Carmencita je ale jen v několika dílech. Ty zrovna mám.
Potom už jen zmínka v Quebecku. Jestli mi tedy něco neuniklo.
Svou představu nabídla Penelopa. Mě něco napadlo. Sestavuji si svou představu její sebereflexe. Takže možná nějaká malá fikcička možná bude.
P.s. Ty umíš španělsky? Já bych chtěla naučit se alespoň trochu. No, ale moc na jazyky talent nemám.

Ano Penelopa to s tou Carmencitou dobre vystihla.

Ak chceš pošli mi mailovú adresu v súkromnej správe a ja ti pošlem mailom tie knihy ktoré nemáš. Posielala som nejaké sob a veselo v mailoch prešli. Ak chceš mám aj nejaké španielske Angeliky.
Teraz nám chýba to vyhladávanie v postavách, tam sa dalo pozrieť presne v ktorej knihe sa ktorá postava vyskytovala alebo spomínala.

Španielsky viem iba trochu, dokonca aj jednu pesničku celú, ale mám to zo Španielčinou nastavené podobne ako s Francúžtinou, vďaka tomu že viem pomerne dosť dobre Taliansky dokážem rozumieť hlavne písanej Španielčine
vo Španielsku som na nich vždy rozprávala taliansky a oni mi veselo odpovedali španielsky a celkom sme sa rozumeli - horšie to už bolo v Portugalsku - tam som nerozumela skoro nič, hlavne keď rozprávali dialektom

Carmenčita ešte nemá vlákno v postavách, tak ak chceš môžež jej založiť a šupnúť tam čo si zistila a ja ti to poprípade doplním

mimi píše: *

07 kvě 2021, 16:29

Jak se jí žilo po divadle, co sehrála při procesu? Prošla něčím podobným jako arcibiskup ?

myslím že v Integrále o tom je niečo doplnené

Moirro, moc děkuji za nabídku. Já mám něco z knih ve čtečce, ale v pdf už asi jen Toulouskou svatbu. Tedy druhý díl Integrál.
Jestli mi můžeš poslat ty další díly, kde vystupuje. Tedy Královské slavnosti a Popravený od Notre Dame. Mimo Quebecku,kde je zmínka si ji nevybavuji.
Adresu pošlu v soukromé zprávě.

Takže takhle se dá odpovědět na otázku o Joffreyho předcích... Tvé řešerše bohužel nedokážu ocenit tak jako ti, kdo je dělají sami, ale věřím, že Ti musely dát velkou práci. Na příběhu je to poznat. Andijos - ve filmech se chudák moc neohřál a přitom si ten prostor jako Joffreyho přítel zasloužil. Co teprve arcibiskup, kterému se všechno vrátilo (naštěstí litoval, takže nedopadl jako Bécher ) Krásné čtení, díky Moirro

Delphine píše: *

08 kvě 2021, 07:13

Takže takhle se dá odpovědět na otázku o Joffreyho předcích... Tvé řešerše bohužel nedokážu ocenit tak jako ti, kdo je dělají sami, ale věřím, že Ti musely dát velkou práci. Na příběhu je to poznat.

Ďakujem Delphine

Nuž ja už som tých Joffreyových predkov už viackrát rozoberala. Písala som o tom už aj v Šťastných a Nešťastných časoch Toulouských - kde Joffrey Angeliku po tom čo sa konečne zblížili, postupne oboznamuje s históriou jeho rodu - ktorý sa má v skutku čím pyšniť. Má vo svojom starobylom rodokmeni pár bývalých kráľov a jeho rod je oveľa starší a honosnejší ako ten kráľa Ľudovíta XIV. A ten to samozrejme dobre vie, preto sa na začiatku svojej vlády tak trochu schizofrenicky obával že by sa mu Aquitánia mohla odtrhnúť od kráľovstva. Keď si všimneme že na starých obrazoch nosí gróf Raymond VII Toulousky na hlave korunu, tak vieme prečo. obrazoch (Pozor nemýliť si Aquitánske kráľovstvo z Okcitánskom)

keby ťa to zaujímalo zhrnutie o Arcibiskupovi je tu:

viewtopic.php?f=3&t=534&p=16268#p16268

O Andijosovi tu:

viewtopic.php?f=3&t=446

a ešte aj článok o tom skutočnom:

https://angelique.cz/bernard-d-andijos.php

A o Joffreyovom rode tuto:
(ešte si z toho čo som objavila nejaké veci suším v šuplíku kvoli pokračovaniam fikci)

viewtopic.php?f=3&t=431

viewtopic.php?f=16&t=568

Keďže som vo fikcii spomínala kráľa dovoľujem si pripomenúť z kánonu toto :

Král byl klidný jako obvykle.
„Madame,“ oslovil ji hlasitě, když usedla, „včera jste mi vmetla do očí bolestná a nespravedlivá obvinění. Strávil jsem část noci a celý den tím, že jsem znovu prostudoval ten dávno zasutý proces. Nechal jsem si předložit Všechny spisy, které se ho týkají. Je pravda, že některé podrobnosti mi už vymizely z paměti. Ale ne ten případ jako takový.

Omlouvám se, že reaguji opožděně, nový příspěvek v sekci fikcí jsem samozřejmě objevila v den, kdy byl publikován. Chtěla jsem si ho ale přečíst v klidu, aby mi nic neuniklo a mohla jsem si ho řádně vychutnat. (Takže doufám, že se nebudeš zlobit, že jsem tentokrát nereagovala bezprostředně, ale dala jsem si načas. Co jsem měla možnost letmým nahlédnutím do diskuse zjistit, četly a komentovaly zatím jiné. )

Ovšem ač jsem nyní četla v klidu, jsem si jistá, že si vše přečtu ještě několikrát;). Tam, kde autor zapracovává do textu pro "znalce" různé perličky, vtípky či narážky, se používá pojmu "Easter egg" (velikonoční vejce) podle anglosaského zvyku, kdy děti na Velikonoce hledají ukrytá (čokoládová) velikonoční vejce. Jsem si jistá, že já všechny Tvé Easter eggs nenašla, ale ty, které mne ťukly do nosu, jsem ocenila a tleskám tomu, jak byly hezky a nenásilně začleněny do textu. A samozřejmě nemohu nepoděkovat za to, že jsi po dlouhé době něco napsala, protože Ty patříš mezi mé top - jak psala Sob, vystihla jsi ducha psaní Anne Golon .


Jediné, co mě osobně při čtení moc nesedělo, bylo vykreslení bývalého arcibiskupa v některých momentech (třeba při těch výhružkách v katedrále ze strany povstalců). Ale přiznávám, že je to tím, že jsem nezažila boom fikcí na téma toulouských časů, kdy si ho zdejší uživatelky prostřednictvím hravých Gaskoňců nejednou dobíraly. Jiné momenty byly naopak až dojemné. Třeba tohle:

Aj on sa kedysi snažil zistiť čo sa stalo z mladou vdovou a potomkami prekliateho grófa
nebo
Joffrey de Peyrac by sa zrejme schuti zasmial keby sa dozvedel že Fontenac svojmu koníčku zbierať historické materiály o rodinách z Toulouse a okolitých provincií vďačí poznámke ktorú naňho vyštekol na svadobnej hostine: Severan! Uchvatiteľ! Vy, vy ste sem prišli na vozoch Simona Monforta!


Nejsem si jistá tím, v jakém období se přesně příběh odehrává? Jeseň roku pána 1672? Netrvalo Bernardovo povstání déle? Ale Tys asi vycházela z literární časové osy, že?
(Usuzuji podle další informace o markýze de Plessis.)


Moc se mi líbila myšlenka, že Ludvík - ve snaze získat Angeliku - po jejím návratu z harému chce na to jít od lesa, tedy přes její syny:

Vedel že kráľ sa chystá použiť túto jeho poslednú zbraň ako veľkodušné gesto ktoré má donútiť pani du Plessis-Belliere aby sa mu napokon podvolila.

Ostatně, pokud se biskupovi ten "ďábelský úkol" povedl (a já doufám, že ano a že se o tom ještě něco dozvíme!) a všechny listiny se stihly včas dopravit k panovníkovi a vše právně ošetřit, dávalo by to smysl, proč se pak Peyrakovi vrátili do Francie. Není tohle tedy tak trochu "prequel" k rozepsané fikci Království francouzského?


A dúfam aj samozrejme že tu máte aspoň niečo na zahryznutie a na vypitie.
Typický Andijos!

Jak jsi našla Carmencitino přízvisko de Mercellot?


všade kde sa zjavili on a jeho družina platili peknými zvonivými strieborniakmi či dokonca zlatom
Tohle máš taky nějak zjištěné? Na mě Andijos a spol. při setkání s Angelikou na honu působil dost zuboženě, ale Ty jsi na něj odborník, takže Ti věřím .

odovzdal svoj meč kráľovi je teraz veliteľom armády v službách kráľa že sa oženil
Ó! Dtto. O tomhle se ovšem chci dozvědět víc!

On bol zasa na oplátku informovaný že tento veselý Gaskonec sa rýchlo stal obľúbencom vychýreného grófa D’Artagnan ktorý bol jeho krajanom. A bol to práve tento ktorý na kráľovský rozkaz zatkol prefíkanú vevericu a neskoršie aj osobne eskortoval priamo až do väznice na samom juhovýchodnom okraji kráľovstva v Pignerole.

Toto je přesně jedno z těch velikonočních vajec .


Ak by o niečo neskoršie niekto s tých čo sa kedysi pravidelne zúčastňovali na slávnostiach Školy lásky v Paláci Veselého Poznania videl scénu ktorá sa odohrala keď už sa takmer stmievalo, neveril by vlastným očiam
Keď Bernard de Andijos odcválal, Arcibiskup tam ešte dlho stál bez pohnutia a díval sa do tmy. Rozjímal nad tým že božie cesty sú skutočne nevyspytateľné až aj s tých najzarytejších nepriateľov sa napokon môžu stať takmer priatelia.

Tohle bylo naprosto geniální!

Trochu mě jen mrzelo, že jsi Joffreyův palác nechala zchátrat, ale jestli jsem pochopila dobře, inspiroval Tě k tomu jeden z obrázků v jiném diskusním vlákně. Tuším, že v nějaké knize bylo i o rabování paláce, ne? Ale zas bych tipovala, že pokud byl tak vyhlášený a nádherný, že by si ho někdo pro sebe zkonfiskoval (jako to dopadlo s Vaux a jinými nemovitostmi). Co myslíš?

moirra píše: *

07 kvě 2021, 18:56

No ja by som si na tvojom mieste zrešeršovala tú Carmencitu ( vyhľadať zmienky o nej z pdf kníh vyhľadávaním, to ide rýchlo)

Tohle už jsem, holky, udělala za Vás, takže kdo má zájem, pošlu. A nebo lépe:

moirra píše: *

07 kvě 2021, 21:27

Carmenčita ešte nemá vlákno v postavách, tak ak chceš môžež jej založiť a šupnúť tam čo si zistila a ja ti to poprípade doplním

viewtopic.php?f=3&t=903

Penelopo, dnes jsem se pustila do prohledávání knih v pdf na téma Carmencita. Dala jsem si pauzu a našla už vše, já se chystala ještě prohledat Sabino vyprávění o její "tetičce" Angelice v Quebecku.
Láká mě napsat svou verzi jejího života po procesu. Pokusím se to nějak promyslet.
Moirro, děkuji za díly v pdf.

PenelopaW píše: *

08 kvě 2021, 20:36

A samozřejmě nemohu nepoděkovat za to, že jsi po dlouhé době něco napsala, protože Ty patříš mezi mé top - jak psala Sob, vystihla jsi ducha psaní Anne Golon

Ďakujem

A teraz k tým ostatným veciam

Nejsem si jistá tím, v jakém období se přesně příběh odehrává? Jeseň roku pána 1672? Netrvalo Bernardovo povstání déle? Ale Tys asi vycházela z literární časové osy, že?
(Usuzuji podle další informace o markýze de Plessis.)

Presne tak. V tomto prípade sa jedná o postavu s kánonu (a nie historickú o ktorej som písala článok) - kde sama pani AG písala že povstanie trvalo 7 rokov. (1660 až 1666)
Okrem toho to nadväzuje na predošlý diel fikcie Požiar v Toulouse odohrávajúcu sa dňa 18.08.1672

Inak hore vyššie v tomto vlákne to práve Arcibiskup s tými rokmi povstania a mieru presne vysvetľuje ako to spočítal.

Ak si ešte spomínaš tak Andijos, ktorý bol práve na cestu za kráľom aby sa mu vzdal, vzal Angeliku do sedla po tom čo sa rozsypal koč starej slečny de Parajonc ktorým sa snažila dostať na kráľovskú poľovačku. A vtedy aj dostal ako prvý česť byť nositeľom modrého kabátca. Povstanie a kabátec sú však historické udalosti. Aj to že sa oženil.

Jediné, co mě osobně při čtení moc nesedělo, bylo vykreslení bývalého arcibiskupa v některých momentech (třeba při těch výhružkách v katedrále ze strany povstalců).Ale přiznávám, že je to tím, že jsem nezažila boom fikcí na téma toulouských časů, kdy si ho zdejší uživatelky prostřednictvím hravých Gaskoňců nejednou dobíraly. Jiné momenty byly naopak až dojemné.

netreba si túto fikci pliesť do hromady s vláknom zvaným "Ťažký život Toulouského Arcibiskupa" v ktorom sú zábavné paródie kde sme s neho spravili komickú figurku

pokiaľ cieliš na to že sa Arcibiskup od strachu pomočil - tak tam som inšpirovala scénou ktorú som kedysi dávno videla na vlastné oči - kde mafián ktorý sa nazdával že mu udrela posledná hodinka, od strachu pod sebou spravil loužičku

Angelika by povedala: nepoznáš jižanov hi hi

vžime sa do 17 storočia - kde sa všetko točilo okolo neba a pekla - a do toho že Arcibiskup o ktorom aj Joffrey povedal že v ňom horí oheň spravodlivých (teda bol skutočne veriacim) ibaže má démona že chce všetkému vládnuť - sa nazdáva že mu udrela posledná hodinka - lebo Andijos ho šmaril pred oltár a káže mu aby sa pred smrťou posledný krát pomodlil (po tom čo sa snažili zavraždiť priamo v Louvri Angeliku a neskoršie upálili Joffreya si možeme myslieť aká zúrivosť v ňom bola, halvne keď jižania nemali moc v láske severanov ktorý sa im snažili vládnuť)

teda Arcibiskup je presvedčený že udrela jeho posledná hodinka a tiež že pôjde rovno do pekla - lebo sa ako služobník boží dopustil viacerých smrteľných hriechov, medziiným nebudeš krivo svedčiť a obviňovať blížneho svojho

z psychologického pohľadu musel mal v tom momente neuveriteľnú hrôzu, pri ktorej by sa Polačkovsky vyjadrené iný bol aj posral

alebo sa mýlim a cieliš na niečo iné, čo sa ti nepozdávalo?

Moc se mi líbila myšlenka, že Ludvík - ve snaze získat Angeliku - po jejím návratu z harému chce na to jít od lesa, tedy přes její syny:

no veď v kánone Kráľ kvôli Angelike častejšie robil takéto okázalo veľkodušné gestá (a skutočný Louis XIV mal taký zvyk tiež)

prvý krát to bolo keď mu ju Filip predstavil, neskoršie keď Florimond dostal svoje postavenie u dvora, keď dostala taburet ... príklaldov je v kánone veľa... a po Angelikynom návrate z Maroka tiež použil Florimonda ako kartu v hre ...
tak som si povedala že istotne zasa niečo špekuluje

všade kde sa zjavili on a jeho družina platili peknými zvonivými strieborniakmi či dokonca zlatom
Tohle máš taky nějak zjištěné? Na mě Andijos a spol. při setkání s Angelikou na honu působil dost zuboženě, ale Ty jsi na něj odborník, takže Ti věřím .

nuž po 7 rokoch to už vyzeralo trochu inak .... na konci už bol štvanec ..aj v skutočnosti (môžeš mrknúť do článku, vôbec nieje dlhý, poprípade do vlákna o jeho osobe ) im po rokoch povstania napokon došiel dych
ale skutočné rozuzlenie k tej citovanej vete príde v ďalšom pokračovaní

a odborník naňho skutočne som našla som o ňom vtedy keď som spísala článok 300 stranový spis

odovzdal svoj meč kráľovi je teraz veliteľom armády v službách kráľa že sa oženil
Ó! Dtto. O tomhle se ovšem chci dozvědět víc!

to všetko sú historické fakty - ale samozrejme že v ďalšom pokračku sa o tom ešte dozvieme oveľa viac

Jak jsi našla Carmencitino přízvisko de Mercellot?
tlačiarensky Šotek - idem to hneď opraviť

a teraz poďme ako by Joffery povedal, k jablku sváru:

Trochu mě jen mrzelo, že jsi Joffreyův palác nechala zchátrat, ale jestli jsem pochopila dobře, inspiroval Tě k tomu jeden z obrázků v jiném diskusním vlákně. Tuším, že v nějaké knize bylo i o rabování paláce, ne? Ale zas bych tipovala, že pokud byl tak vyhlášený a nádherný, že by si ho někdo pro sebe zkonfiskoval (jako to dopadlo s Vaux a jinými nemovitostmi). Co myslíš?

HA! uf to nieje prvý krát kde som obvinená že som JA nechala zbúrať či schátrať Joffreyov palác

čo myslím ? presne to čo som napísala -že tam polozbúraný zarastal burinou - vychádzala som z informácii čo som našla v kánone a potom ešte aj z úvahy že aj oficiálne to bol PALÁC BOSORÁKA takže sa k tomu palácu aj tak chovať museli

tak poďme teda na to:

viewtopic.php?f=1&t=428

tam sme už na viacerých miestach rozoberali kde všade v kánone sú zmienky o tom že palác bol vyplienený a ponechaný svojmu osudu - a inak sa nemýľ, kráľ si ani Fouquetové Vaux neprivlastnil, urobil s ním presne to čo sa aj v kánone píše že urobil s Palácom Veselého Poznania: všetko z neho dal zhabať a vyrabovať. Paláca sa nedotkol - a Fouquetová vdova ho po tom čo najskôr umrel jej muž a neskoršie aj jej syn predala až v roku 1705!

skúsim tie zmienky o osudoch paláca veselého poznania po Joffreovej smrti z kánonu nejako v skratke zhrnúť

zatiaľ len toto:

...jeho synovia sú bez mena, jeho paláce zrovnané zo zemou........
nič už nieje z paláca veselého poznania kde sa žilo takým radostným životom....

na útechu môžem iba povedať že celkom určite to bola solidná stavba tak čo to s paláca prežilo až kým sa Angelika a Joffrey jednoho dňa vrátia - a napokon Joffrey s tým má už skúsenosti - veď keď sa ako mladý vrátil z ciest tiež našiel rodinné sídlo polozrúcané .....

Dnes se mi podařilo najít si chvilku na přečtení Osudů města Toulouse hezky od začátku. Krásné čtení, kde ve kterém nitky sbíhají k toulouskému rivalovi hraběte de Peyrac. Opomíjená, ale zajímavá postava.
Jsem si jistá, že se arcibiskupův život po "smrti" Joffreye stal opravdu prázdným a pronásledovaly ho výčitky. Ti muži se v jistém slova smyslu potřebovali - vedli jakýsi intelektuální souboj, což je oba muselo bavit.

Není jen náhoda, že si Joffey na arcibiskupa vzpomněl ve chvíli prvního milování s Angelikou:

.......Lehl si k ní na lehátko a tiše se rozesmál.
„Když si pomyslím, že arcibiskup právě shlíží z výše své arcibiskupské věže na Palác trubadúrské poezie a proklíná mé volnomyšlenkářství! Kdyby věděl, že zrovna prožívám onu ,zavrženíhodnou rozkoš‘ s vlastní ženou, a on tomu spojení sám požehnal…“

Řekla bych, že ta myšlenka na Frontenaca bylo něco jako : " Tak, a teď je moje a ty můžeš jít do kelu..."

A tato slova od arcibiskupa směrem k mladičké Angelice vyzněla také jako přátelská obava :
...ale skutečně si myslíte, pane arcibiskupe, že bych nějak dokázala ovlivnit takového vědce a muže, jako je pan de Peyrac?“
Kněz se chladně usmál; jeho neproniknutelný pohled dokázal uvést do rozpaků i ty nejzatvrzelejší hříšníky.
„Ano,“ prohlásil, „opravdu tomu věřím. Budete-li mít příležitost, madame, upozorněte pana de Peyrac, že by měl být opatrnější.“


Moc se mi také líbila ta připomínka z Šťasných a nešťastných Toulouských časů -příběh zahradníkova syna, kterého léčila Angelika. Jestli se nepletu, když se po svítání vraceli ze zahradníkova domku, přehodil jí Joffrey kabátec nebo plášť (hnědý?) přes ramena. Byla to krásná romantická chvilka.

I já jsem měla problém s tím, že se arcibiskup strachy počůral, tohle mi k němu nějak nejde.

A co se týká paláce a otázky, do jaké míry byl či nebyl zdevastovaný, to by mohl možná osvětlit jen případný závěrečný díl celé série, pokud by se A + J tedy vrátili do Toulouse. Toto téma už jsme rozebíraly - a k jednoznačnému závěru jsme se stejně nedopracovaly. Já nechala ve Výročí pro jistotu zcela zbořit část jednoho křídla a lehnout popelem jsem nechala jen prostory pro služebnictvo.

Jsem samozřejmě zvědavá, co arcibiskup vykoumá pro Cantora a Florimonda. Jen si kladu otázku, jestli ten nápad vrátit oklikou tituly pro Joffreyovy potomky byl úplně jen z královy hlavy. Našli by se věrní a schopní našeptávači......

Tereza píše: *

13 kvě 2021, 00:39

Dnes se mi podařilo najít si chvilku na přečtení Osudů města Toulouse hezky od začátku. Krásné čtení, kde ve kterém nitky sbíhají k toulouskému rivalovi hraběte de Peyrac. Opomíjená, ale zajímavá postava.
Jsem si jistá, že se arcibiskupův život po "smrti" Joffreye stal opravdu prázdným a pronásledovaly ho výčitky. Ti muži se v jistém slova smyslu potřebovali - vedli jakýsi intelektuální souboj, což je oba muselo bavit.

ďakujem

Tak k tomu Arciiskupovi som pridala čiastočne niečo tuto:

viewtopic.php?f=3&t=534&p=28763#p28763

Toto fikčné vlákno je o osudoch mesta Toulouse takže čo sa týka pokračovania, - tak to tentokrát nebude vôbec nič o Arcibiskupovi, budem sa čudovať ak si v tom pokračovaní vôbec pípne, ale kto vie keďže si moje postavy robia čo chcú.

Ale bude to pokračovať osudmi mesta Toulouse a naväzovať na odchod Andijosa z letohrádku. Je to v hrubom napísané, takže už len dopilovať.

Tereza píše: *

13 kvě 2021, 00:39

Moc se mi také líbila ta připomínka z Šťasných a nešťastných Toulouských časů -příběh zahradníkova syna, kterého léčila Angelika. Jestli se nepletu, když se po svítání vraceli ze zahradníkova domku, přehodil jí Joffrey kabátec nebo plášť (hnědý?) přes ramena. Byla to krásná romantická chvilka.

Som rada že si si to všimla.

Tak ten úryvok ako bónus pridávam sem:

Rozlúčili sa a vydali sa slnkom zaliatym stromoradím pešo naspať k palácu. Z kríkov a stromov ich pri tom sprevádzal zvyčajný veľkolepý ranný koncert. Vtáci akoby sa pretekali v súťaži o najkrajšiu melódiu. Hoci už vonku bolo celkom teplo Joffrey si všimol, že jeho ženu striaslo od zimy. Vyzliekol si svoj kabátec a bez slova, skôr akoby stihla odmietnuť jej ho nežne prehodil okolo ramien. Jeho ruky zostali pri tomto pohybe o čosi dlhšie položené na jej pleciach, ako by bolo trebalo.- Toto vás aspoň trošku zahreje. Povedal láskavo. Nechcem aby ste mi ochorela.
Otočila k nemu hlavu a jej zelené zreničky stretli tie jeho z ktorých teraz sálalo teplo a neha.
- Som na vás veľmi hrdý, miláčik! A som aj veľmi rad že som sa napokon nechal prehovoriť na ten bláznivý nočný výlet. Žmurkol na ňu spiklenecky.
Angelika si ohúrene uvedomila že ju tak ešte nikdy neoslovil. Pridŕžala si, tento pre ňu samozrejme priveľký kus odevu, prekríženými rukami na tele aby nespadol. Z kabátca sálalo teplo. JEHO teplo. Voňal fialkami a tabakom a ešte niečim iným. Azda ním samým. Bol to ten príjemný živočíšny mužský pach, podľa ktorého vtedy odhalila prestrojeného trubadúra. Pri tejto spomienke sa jej nevdojak vynorila chuť jeho perí, a nachvíľu zaľutovala že jej nepolozil ruku okolo pliec a nepritisol ju k sebe. Bola príliš unavená aby si všimla ze Joffrey vedľa nej kráča ruky prekrížene za chrbtom z päsťami zaťatými až mu s toho obeleli hánky. Len z obrovskou námahou odolával zúfalej túžbe objať ju a privinúť si ju na srdce.


Inak aj ja som už zabudla v akej farby bol ten jeho kabátec (to je niečo ako jacket čiže žaket), ale teraz to už zasa viem:

- Zasa som ho ani len nepozdravila. Uškrnula sa sama sebe do zrkadla. Až pri tomto pohľade si uvedomila že mu nevrátila jeho kabátec a stále si ho rukami zviera na pleciach. Vôňa grófového zvršníka sa v zatvorenej miestnosti rozvinula oveľa intenzívnejšie. Pristihla samu seba ako zasnene privoniava k čiernej mäkučkej latke.
- Zbláznila som sa! Povedala si odrazu a šmarila manželov odev na stoličku pred zrkadlom.


K palácu som ti odpísala tuto, aby sme to mali hneď v správnom vlákne a mohli ešte o tom diskutovať:

viewtopic.php?f=1&t=428&p=28765#p28765

PS: Inak neviem či ste si všimli našu novú funkciu: Verzi pro tlač - ja som si tú starú Fikci Šťastné a nešťastné časy Toulouske vytlačila do PDF, aby som v tom mohla vyhľadávať a robiť si poznámky, lebo moje fikce sa prelínajú s inými mojimi vláknami aj s fikciami iných autoriek - a zistila som že to má 193 strán !!!! To už je skoro kniha - ale ešte to bude pokračovať.

moirra píše: *

13 kvě 2021, 23:09

PS: Inak neviem či ste si všimli našu novú funkciu: Verzi pro tlač - ja som si tú starú Fikci Šťastné a nešťastné časy Toulouske vytlačila do PDF, aby som v tom mohla vyhľadávať a robiť si poznámky, lebo moje fikce sa prelínajú s inými mojimi vláknami aj s fikciami iných autoriek - a zistila som že to má 193 strán !!!! To už je skoro kniha - ale ešte to bude pokračovať.

Myslím, že brzy bychom mohly zclopotovat i nějaké fikční integrale s uvedením anotace, jakým událostem v knihách to předchází. Takže při opětovném čtení ságy si to člověk v chronologicky správném pořadí proloží fikcemi .

PenelopaW píše: *

14 kvě 2021, 18:53

Myslím, že brzy bychom mohly zclopotovat i nějaké fikční integrale s uvedením anotace, jakým událostem v knihách to předchází. Takže při opětovném čtení ságy si to člověk v chronologicky správném pořadí proloží fikcemi .

No a nezabudni že ešte by mala byť aj integrale kde by boli vložené chýbajúce texty - ktoré bohužial chýbajú ešte aj vo vydaniach integrale. (smajlík opice bijúcej sa po hlave)

Ešte že si nám spravila ten prehľadný zoznam fikcí Pán Clopot je v tomto fakt neprekonateľný

A ešte jedna poznámočka pre nás všetky: Toulouský arcibiskup sa volla FONTENAC

FRONTENAC bol guvernér Quebecu

aj ja pri tom niekedy automaticky urobím preklep

Máš pravdu, že jsem tuhle chtěla něco napsat a taky jsem z arcibiskupa udělala guvernéra .

Kdyžtak Tě poprosím, abys seznam fikcí doplnila o své nejnovější počiny, a zveřejnila?

Toto bola jedna z prvých fanfiction, ktoré som po návrate na toto fórum po rokoch čítala a nemôžem inak, klaniam sa, Moirra! Nikdy by som si nemyslela, že ma bude zabávať práve arcibiskup z Toulouse, predsa len, je to "nepriateľ", ktorý to všetko započal, ale toto nemá chybu. Ktosi tu poznamenal, že Joffrey a arcibiskup sa navzájom potrebujú a ja plne súhlasím: pán de Fontenac sa musel bez svojho veľkého rivala veeeľmi nudiť. Bol to taký jeho "best frenemy" a po jeho "smrti" mu určite chýbal. A tá poézia - ty máš okrem prozaického talentu aj básnické črevo? Gratulujem a nesmierne sa teším na pokračovanie. Barónovi praskne žilka (alebo možno mu poskočí srdce) keď sa dozvie, že de Peyrac žije.

PS: idem si hneď pozrieť niečo k tomu veľkému požiaru, aj keď mne je už aj tak jasné, kto ho spôsobil a uhasil.

Precious píše: *

07 črc 2021, 18:05

Toto bola jedna z prvých fanfiction, ktoré som po návrate na toto fórum po rokoch čítala a nemôžem inak, klaniam sa, Moirra! Nikdy by som si nemyslela, že ma bude zabávať práve arcibiskup z Toulouse, predsa len, je to "nepriateľ", ktorý to všetko započal, ale toto nemá chybu. Ktosi tu poznamenal, že Joffrey a arcibiskup sa navzájom potrebujú a ja plne súhlasím: pán de Fontenac sa musel bez svojho veľkého rivala veeeľmi nudiť. Bol to taký jeho "best frenemy" a po jeho "smrti" mu určite chýbal.

ďakujem že si si našla čas na milý feedback to každú písateľku fikcí poteší

Ano, vyjadrila si to presne, títo dvaja: + boli "best frenemy"

veď Joffrey Angelike na ich svadbe v Toulouse vraví :

Bože, pomyslela si Angelika, v životě jsem nezažila, že by někdo mluvil s církevním hodnostářem s takovým pohrdáním!
Pohlédla na oba muže, jejichž pohledy se střetly. Manžel si všiml, jak je zděšená. Usmál se na ni úsměvem, který mu sice podivně zkřivil tvář, ale v němž zasvitly bělostné zuby.
„Odpusťte, madame, že se takhle dohadujeme před vámi. Arcibiskup a já jsme důvěrní nepřátelé.“
„Žádný člověk není můj nepřítel,“ ohradil se rozzlobeně arcibiskup. „Kam se poděla láska k bližnímu, která musí obývat srdce každého služebníka božího? Pokud vy mě nenávidíte, já k vám nenávist nechovám. Ale ve vaší přítomnosti pociťuji strach pastýře o ovečku, která bloudí, a pakliže nebudete naslouchat mým slovům, budu umět oddělit zrno od plev.“

Mne sa páči Arcibiskupová odpoveď v ktorej jedným dychom hovorí o láske k blížnym a vyhráža sa

celá tá scéna (tá obšírnejšia v knihe) je boží!

takže pridávam ďalšiu časť osudov mesta Toulouse

snáď vás to nebude moc nudiť

Andijos a tajomstvo toulouskeho prekliateho zlata

už mám nachystané aj pokračovanie z názvom Kto chce kam, pomôžme mu tam

v ktorom sa dočkáme (nielen) rozuzlenia

dopilujem a budem sa snažiť pridať do konca týždňa

PS: Tereza, mám tam dve narážky na tvoje fikcie - prvá sa dá uhádnuť ľahko, schválne či si všimneš aj tú druhú

A aby aj tie čo rešeršujú menej ako ja mali predstavu o tom kde sa to Andijos ubytoval, a ako v tom čase približne vyzerali zvyšky Narbonského kaštieľa, a jeho mlyny, ktoré fungovali až do 20 storočia, tak pridávam obraz. Tá veža vľavo hore by mala byť veža kostola pri soľnom námestí kde sa Andijos ubytoval v hostinci, hneď vedľa parlamentu (tak sa vtedy v XVII storočí volal justičný palác, na tomto mieste pripomínam že aj Joffrey bol členom Toulouského parlamentu)

viac k tejto téme tuto:

viewtopic.php?f=16&t=433&p=28762#p28762

Já jsem se rozhodně nenudila. Budu si muset tento další příspěvek, osvětlující a doplňující slepá místa ságy, přečíst ještě několikrát, abych si jej náležitě vychutnala a docenila do posledního detailu. Děkuji za toto nahlédnutí do zákulisí dění po Peyrakově zatčení, které je v knihách AG pouze zmíněno, ale čtenář se o něm vlastně nic moc nového nedozví, a to včetně zapojení reálně existujících osob. Přiznám se, že mne nejvíc potěšil Cerbalaud, který se nám z knih o Angelice v určitém okamžiku zcela vytratil. V posledních letech oceňuji příběhy, které dokážou nenásilně navázat na skutečnou historii a současně nenápadně čtenáři předat i to, co se jejich autor sám dozvěděl a co zrešeršoval tak, že čtenář ani nepozná, že mu autor v tu chvíli "prodává" něco z plodů svého výzkumu. Moirro, Ty tohle umíš velice dobře . Nebudu první, kdo to řekne, a zřejmě ani ne poslední, ale co takhle dopsat poslední nevydaný díl?

Moirro, to bylo další skvělé vyprávění.
Je napínavé a těším se na pokračování.
Jak píše ve svém příspěvku Penelopa, tak i já jsem přesvědčena, že bys mohla dopsat poslední díl. Tvoje vyprávění je prostě psáno stylem, jakým byla napsaná celá série knih o Angelice.

PenelopaW píše: *

21 říj 2021, 12:07

Přiznám se, že mne nejvíc potěšil Cerbalaud, který se nám z knih o Angelice v určitém okamžiku zcela vytratil. V posledních letech oceňuji příběhy, které dokážou nenásilně navázat na skutečnou historii a současně nenápadně čtenáři předat i to, co se jejich autor sám dozvěděl a co zrešeršoval tak, že čtenář ani nepozná, že mu autor v tu chvíli "prodává" něco z plodů svého výzkumu. Moirro, Ty tohle umíš velice dobře . Nebudu první, kdo to řekne, a zřejmě ani ne poslední, ale co takhle dopsat poslední nevydaný díl?

ďakujem za milý feedback

nuž Cerbalaud keď na duhý deň po Andijosovi po atentáte v Louvri odcválala aj on do Toulouse zmizol z knihy úplne a Andijos sa zjavuje v knihe už iba jediný krát .... Cerbalaud sa zjavuje aj v mojej parížskej fikci

inak historický Lauzun sa skutočne Andijosa zastal a v knihe vraví po scéne ako Andijos láme pred kráľom meč a dostáva milosť a dokonca rád modrého kabátca:

„Náš přítel Andijos nám připravil příjemné překvapení,“ řekl Lauzun. „Myslím, že je na vrcholu přízně, takže se můžeme jít úplně klidně společně projít.

preto som tam dala ešte aj scénu kde sa stretli neskoršie na hostine

čo sa týka nevydaného dielu - to by skôr malo byť spoločné dielo - i keď u mňa už tak trochu začalo dvoma paralelnými fikciami: Joffrey v Paríži a Angelika po jeho odchode v Novom Svete

mimi píše: *

21 říj 2021, 18:32

Jak píše ve svém příspěvku Penelopa, tak i já jsem přesvědčena, že bys mohla dopsat poslední díl. Tvoje vyprávění je prostě psáno stylem, jakým byla napsaná celá série knih o Angelice.

Mimi vďaka za feedback ... nuž holky naozaj si cením že si myslíte že by som to mohla dopísať
Nadja ešte stále tvrdí že to mieni vydať ... len aby aj ona nakoniec nezatrepala bačkorami a nič s toho nebude keď donekonečna vydávať iba tie prvé dva diely stále dokola

ja som si však zo všetkých interview pani AG pozapisovala zmienky ktorým smerom sa posledné dva diely majú uberať (ano, hovorila o dvoch) plus náznaky a indície s kníh - ale veľa toho nieje

ešte tak mať v ruke tie poznámky pani AG ktoré Jeanne videla keď tam bola ...

moirra píše: *

20 říj 2021, 23:20

PS: Tereza, mám tam dve narážky na tvoje fikcie - prvá sa dá uhádnuť ľahko, schválne či si všimneš aj tú druhú

V tomto pokračování Osudů města Toulouse jsem tedy Moirro narazila na tyto souvislosti : 1) bazén 2) vzpomínky na Joffreyovu matku, která na smrtelném loži mluvila o tom, že syna nikdy neopustí 3) boty, kterými se to v Tvé fikci také jen hemžilo 4) vinný sklep, o kterém jsem jako o pánském doupěti také psala.

Nové pokračování fikce jsem s radostí přivítala. A vůbec jsem se nenudila. A to z jednoho prostého důvodu - v mnoha předešlých fikcích i v knize bylo prostě konstatováno, že byl zámek vyrabován. Vzala jsem to jako fakt, ovšem nyní tato zdánlivě jasná neblahá událost nabývá konkrétní obrysy. Celé tyto manévry vedoucí k zabavení a rozkradení majetku toulouského pána byly popsány tak živě, že jsem to vše měla před očima.
A to je prostě to pravé počteníčko.

A ta poznámka Angeliky - co bych tam na jihu bez něho dělala - tak ta bodla u srdce.

Jsem opravdu zvědavá, do jakého dobrodružství se Bernard dostane.

Tereza píše: *

21 říj 2021, 22:29

V tomto pokračování Osudů města Toulouse jsem tedy Moirro narazila na tyto souvislosti : 1) bazén 2) vzpomínky na Joffreyovu matku, která na smrtelném loži mluvila o tom, že syna nikdy neopustí 3) boty, kterými se to v Tvé fikci také jen hemžilo 4) vinný sklep, o kterém jsem jako o pánském doupěti také psala.

Jsem opravdu zvědavá, do jakého dobrodružství se Bernard dostane.

vďaka za obšírny feedback Tereza...

ja som tými vecami myslela celkom konkrétne narážky na niečo čo si vo svojich fikciách "postavila" ty - a ja som sa teraz toho chytila - jednou z nich bolo číslo 1 - teda bazén ale druhú si neuhádla ...

vínne pivnice snáď boli útočisko chlapov odkedy existuje víno

a že tento vždy ladne odkopne svoje vyzuté čižmy - je jasnejšie nad slnko

ale ja narážam ešte na jednu vec ktorá v knihe od pani AG spomenutá nebola a postavila si ju ty - podobne ako bazén

moirra píše: *

21 říj 2021, 22:46

ale ja narážam ešte na jednu vec ktorá v knihe od pani AG spomenutá nebola a postavila si ju ty - podobne ako bazén

Takže jsem znovu všechno přečetla a nic mě netrklo......žádám tedy o odtajnění této záhady.

Tereza píše: *

22 říj 2021, 09:34

moirra píše: *

21 říj 2021, 22:46

ale ja narážam ešte na jednu vec ktorá v knihe od pani AG spomenutá nebola a postavila si ju ty - podobne ako bazén

Takže jsem znovu všechno přečetla a nic mě netrklo......žádám tedy o odtajnění této záhady.

odpoveď som pridala sem:

viewtopic.php?f=22&t=667&p=29732#p29732

Moiro, Překonáváš se. Historická fakta jsi zvovu mistrovsky zakomponovala do děje. Scéna u lože umírající hraběnky de Peyrac je dojemná. Bernard se v ní stává hrdinou i bez zbraně. Nenechal matku svého přítele v poslední chvíli samotnou. To je velký důkaz přátelství a oddanosti. Bernard v mých očích stoupá. Znovu v příběhu narážíš na Svatý Grál. Je s ním nějak spojena krev v prstenu ? Spolu s Penelopou doufám, že jednou napíšeš poslední díl.

Sob píše: *

25 říj 2021, 11:39

Znovu v příběhu narážíš na Svatý Grál. Je s ním nějak spojena krev v prstenu ?

dakujem za milý feedback Sob

odpoveď nieje ani ano, ani nie - jedného dňa nám prezradí tajomstvo prsteňa samotný Joffrey, keď ho bude rozprávať Angelike

prezradím iba toľko že prsteň pocháddza s časov Raymonda VII a Albigenských

dnes či zajtra sem pridám nové pokračovanie

moirra píše: *

25 říj 2021, 12:08

Sob píše: *

25 říj 2021, 11:39

Znovu v příběhu narážíš na Svatý Grál. Je s ním nějak spojena krev v prstenu ?

dakujem za milý feedback Sob

odpoveď nieje ani ano, ani nie - jedného dňa nám prezradí tajomstvo prsteňa samotný Joffrey, keď ho bude rozprávať Angelike

prezradím iba toľko že prsteň pocháddza s časov Raymonda VII a Albigenských

dnes či zajtra sem pridám nové pokračovanie

Moiro, Budu se těšit na nové pokračování i Joffreyovo vyprávění o tajemství prstenu. Hořím zvědavosti

tak dobre sa to číta, že ma vždy zamrzí, keď už je koniec. Kedy bude pokračovanie?

páči sa mi, ako vlastne dopĺňaš, čo sa dialo "behind the scenes", teda všetko mimo Angelikinho vnímania deja. Ako to mesto prežívalo, keď došlo k zatknutiu grófa, čo sa dialo v paláci Veselého poznania (aké kruté! ) a čo robili Joffreyovi priatelia. Scéna s umierajúcou pani de Peyrac bola krásna. Ona svojho syna tak veľmi ľúbila!

A teraz rozmýšľam, ako fungoval vodovod v paláci a či mali aj teplú vodu. Normálne by sa mi zišiel technický výkres, ako to bolo s cisternou a potrubím.