Na mě to hlavně v prvním ďábelském díle působí jak pěst na oko, jelikož je tam hrozně zjevné už od počátku, že všechny rozpory pochází pouze od jednoho zdroje.. např. kdy hydra prohlásí, že otec de Vernon nechtěl, aby královo dcery zůstaly v Gouldsboro, to samé se řešilo i s protestanty/Abigail a novými obyvateli Gouldsboro, ta informace přišla od hydry, poté i ta nedůvěra vůči Colinovi byla na základě toho, že hydra údajně slyšela piráty hovořit o tom, že Colin hodlá uchvátit Gouldsboro pro sebe a pro ně - všechny tyto pro Angeliku zdrcující zprávy přišly od hydry, která se snažila (zpočátku zjevně celkem úspěšně) rozsévat zmatky a nepřátelství mezi lidi... a Angelika začne raději nedůvěřovat všem svým starým či novým přátelům? To mi prostě neštimuje. Ty jiné lidi zná delší dobu, někteří jí i zachránili život, byli jí věrnými přáteli... tak se mi příčí ta idea, že raději poslechne a uvěří jedovatým řečem právě vyplavené velryby oproti lidem, jejichž charakter zná. Jasně, jsou tam napsané pochyby, neodsoudila je na první dobrou, ale to jednání je nelogické - nejrozumnější by přeci bylo rovnou za tou osobou zajít a říct si to fair and square z očí do očí. Jediné, co jsem jakžtakž pochopila, bylo její zděšení a strach, kdyý ji hydra začala krmit tím, že Joffrey ji vlastně nemiluje a chce hydru - protože naše hlavní hrdinka už si zažila to, že o svou velkou lásku přišla a v podstatě celé ty díly jsou o tom, jak se k sobě snaží najít cestu, jak se mezi nimi vyvíjí nová forma jejich vztahu, a zároveň o ohromném strachu, že o to, co už si znovu našli a vybudovali, opět přijdou. Protože ve finále tohle je Angeličin ultimátní strach.
Ovšem to, že se podivuje nad razantní změnou charakteru svých přátel, kterou pak bez nějakého hlubšího zamyšlení akceptuje, tomu prostě odmítám uvěřit - těch drobnějších i větších věcí tam prostě bylo moc naráz. Chápu, že zamilovanost dělá z lidí hlupáky, ale tohle mi přišlo už přehnané i na "moc zamilovanou houbu"
A taky je mi jasné, že bez toho by nebyla zápletka knihy... a souhlasím, čte se to jedním dechem, ale nůž se mi v kapse otvíral téměř konstantně
Navíc se i tato série dá celkem solidně brát jako návod jak věci NEDĚLAT - těch problémů (a mrtvol!), které zde vyvstávají jen kvůli absenci základní komunikace, je přehršel. Možná jsem na to už vysazená, ale před nějakou dobou jsem rezignovala na takové to intrikářství či jak to nazvat, takové to "domnívám se, že ten dotyčný/ta dotyčná se domnívá, že já se domnívám... ", možná proto jsem na to i v literatuře, filmu a vlastně všude kolem víc citlivá