Náhodou jsou to velmi hezké myšlenky, který ukazují na to že ty charaktery nejsou černobílé a mě se líbí. Tady je otázka cti asi jindy, myslím že by hlavní zájem asi byl o Cantora a jeho pocity. Myslím, že to by byl na prvním místě. Na druhou stranu, žili v jiné době, kdy se prostě zjistit zda někdo přežil ve starým světě, když objevuješ nový bylo dost těžké. Možná i ten kontext je dobré vzít do úvahy a teda to že to neměl v sobě zpracované je zcela zřejmé z 6 dílu. Já bych dokonce řekla, že neměl zpracovaný absolutně nic co jích dvou týče Ale tady jde hlavně o Cantora. Minimálně si myslím, že ta otázka přišla, když přišel druhý bratr Florimond určitě. Mám v hlavně fikci, kdy Joffrey prosí Florimond at Cantorovi nesděluje nic o umrtí matky a on ho konfrontuje s jinou realitou.

Ale jo asi jsou myslitelné obě varianty, mě na první dobrou přišlo že by to samozřejmě řekl. Porovánala jsme to s tím, kdy lhal ohledně synu v 6 díle, kde ho mimo jiné pálila žárlivost a jiné pocity, ale nějak mi přišlo logické, že kdyby se týkali Cantora, tak by tam byli daleko jiné pocity.

Lole píše: *

13 črc 2024, 11:24

Náhodou jsou to velmi hezké myšlenky, který ukazují na to že ty charaktery nejsou černobílé a mě se líbí. Tady je otázka cti asi jindy, myslím že by hlavní zájem asi byl o Cantora a jeho pocity. Myslím, že to by byl na prvním místě.

To je dobrá připomínka. Je pravda, že ze mě mluví nematka... Jasně, prioritou každého rodiče by ideálně měly být především well-being dítěte. A bylo by teda v optimální, aby to Joffrey Cantorovi co nejcitlivěji sdělil, aby se celá ta věc nepřevalila do ještě většího traumatu.

A máš pravdu, Joffrey neměl zpracované vůbec nic. Ještěže ta plavba přes oceán tehdy trvala tak dlouho...

Lole píše: *

13 črc 2024, 11:24

Ale tady jde hlavně o Cantora. Minimálně si myslím, že ta otázka přišla, když přišel druhý bratr Florimond určitě. Mám v hlavně fikci, kdy Joffrey prosí Florimond at Cantorovi nesděluje nic o umrtí matky a on ho konfrontuje s jinou realitou.

Tak v době setkání s Florimondem a následně s Angelikou, byl už Cantor celkem velký (v roce 1676 mu bylo 15 let). Tam bych už očekávala dospělejší uvažování s tím, že se sám bude ptát po matce. Ale osobně si to představuju tak, že věci se rozběhly s Florimondovým příjezdem. Představuju si, že Cantor v celé té "Angeličině smrti" zůstal bez traumatu, protože nejdřív Joffrey oddaloval sdělení té smutné zprávy a pak už přijel Florimond a prostě navázali tam kde přestali. Takže ani nevěděl, že jeho matka "umřela". To by pro něj vlastně bylo v konečné verzi nejmilosrdnější.

Well being pro dítě bych viděla spíš v zatajení informací. Ať si Cantor žije v tom, že je maminka milenkou krále a má se dobře, bratři jsou dobře situovaní dvořané, nikdo nemá hlad a markýz se o všechny stará. Dítě v Americe se těžko dostane k aktuálním informacím z Francie a nač mu kazit bezstarostné dospívání. Na Joffreyově místě by mě akorát drásaly okamžiky, kdy by syn vyslovil touhu po setkání s rodinou nebo "až se s matkou zase uvidíte, otče".

Ms_Rescator, moc se mi líbí Tvé úvahy stran Joffreye a nezpracovaných traumat. V mých očích ho to vůbec nesráží, naopak je pro mě lidštější.