Tak jsem zatím dorazila na str. 109 Toulouské svatby a přišla jsem na zajímavou nesrovnalost. V tomto vydání to mezi Angelikou a Joffreyem jiskří podstatně dřív než ve vydání Čs. spisovatele. Přesněji: návštěva arcibiskuba barona de Fontenac, ona pověstná žádost, aby se s ním hrabě de Peyrac rozdělil o tajemství výroby zlata, jinak ho obviní z čarodějnictví, následuje v novém vydání hned po návštěvě vědce Bernalliho. Při ní také hrabě „usedl poblíž ní. Nemohla ho vidět, ale cítila jeho dech, jehož vůně jí připomínala včerejší vzrušující okamžiky. Navíc vnímala, že jí Joffrey de Peyrac při banálním rozhovoru s arcibiskupem nepřestává hladit pohledem týl a ramena, a dokonce jí nestydatě nahlíží do sladkého stínu živůtku.“. Těmito vzrušujícími okamžiky pak je v tomto případě jejich rozhovor po odchodu vědce Bernalliho a Angeličino rozrušení „Nebyla si jistá, jestli ten výraz, s nímž ji Joffrey de Peyrac občas pozoroval při žertování, k němuž je situace dohnala, vítá anebo zda se ho obává. Hrabě někdy přestával být ironický a ona v nastalém tichu pocítila jakousi zvláštní touhu, která ji pohlcovala a spalovala. Připadala si jako nahá, ňadra pod krajkovým živůtkem se jí zvedala. Nejraději by zavřela oči. … Při zvuku jeho hlasu se chvěla jako uštvaný kůň. Točila se jí hlava a vybavila se jí chůvina slova: Láká ženy podivnými písněmi…“
Zatímco ve vydání Čs. spisovatele návštěva arcibiskupa proběhne až poté, co se Joffrey Angelice dvoří v garonnském letohrádku coby Zlatý hlas království. V novém vydání zpívá Zlatý hlas Angelice až na str. 132.
Víte některá, jak to je v originále? Měnil sled událostí Čs. spisovatel, Fragment anebo sama Anne Golon?
Doufám, že se nezpronevěřuju stránkám nebo autorce, když ty dva kousky cituji
.