tak sa ich dočkáme od 9.10.!!!

Hhurááá! Takýmto čakaním budem trpieť ešte pár rokov?! Neviem si to predstaviť.

to je parada, to je za chvilku

Jupíííííííí! Já to ani tak brzy nečekala!

Vydavateľstvo Fragment ju už má v ponuke "do 30-tich dní".Už som si ju objednala

Majka371 píše:

Vydavateľstvo Fragment ju už má v ponuke "do 30-tich dní".Už som si ju objednala

Majka, Ty žiješ v Česku? Mám dojem, že Fragment dodáva len v ČR. Ja som si ju kupovala cez martinus.sk.

Bývam v Košiciach, ale Fragment posiela knihy aj nám. Platím cez Slov.sporiteľňu v ,-Sk, banka mi to preráta na CZ korunky.Jednoduché a rýchle.A práve dnes mi Fragment potvrdil, že 9.10.2008 je ten deň "D" keď vydávajú 3. diel.Mňamky.
A zabudla som,že ak si objednáš knihu cez Martinus,vyjde ťa to tak isto ako objednávka z CZ.Poštovné je u nás lacnejšie,ale kniha je drahšia = rovnaká cena až na pár málo korún, ktoré ma netrápia

Tak už ji máááám!!!

Ach jo... to zas budu číst nadšené komentáře, než se dostane až sem do toho našeho zapadákova...

Já už ji taky mám, právě jsem si ji přinesla.

dasha píše:

Ach jo... to zas budu číst nadšené komentáře, než se dostane až sem do toho našeho zapadákova...

ja som si ju dnes objednala, majú ju dodať do 10 dní, takže budeme čakať spolu

Tentokrát jsem si to ošetřila líp než minule, kdy jsem knihkupectví našeho okresního města obrážela asi 3x... poprosila jsem v jednom, aby mi ji rovnou objednali a informovali mě emailem.. a už jí pro mne mají

dasha píše:

Tentokrát jsem si to ošetřila líp než minule, kdy jsem knihkupectví našeho okresního města obrážela asi 3x... poprosila jsem v jednom, aby mi ji rovnou objednali a informovali mě emailem.. a už jí pro mne mají

Přesně takhle jsem to udělala i já, objednala jsem si ji včas, abych ji měla co nejdříve, když vyjde. Jinak se obávám, že by ji ani neměli.

a je na nej napísané, že chystajú ďalší diel?

A jo... no není. Možná proto, že už to bude jako další část a ne díl první části, jestli mi rozumíte . Teda snad...

Aha . Já pořád žiju v domnění, že jsou tři, i když je to vlastně blbost přece!!! No jsem nějaká mimo, miláček mi odjel pryč a já jsem z toho špatná, tak mi to nemyslí ani u tak zásadních věcí jako je Angelika . A Jeanne, bude tedy?

A už jste ji začali číst? Já ji jen nakousla v autobuse, když jsem se s ní vracela domů a hned v první kapitole jsem našla nějakou nesrovnalost. Myslím si, že na straně 14 by mělo být datum 7. února 1638 - ten leden je podle mě asi blbost, to by jinak časově vůbec nesedělo???

Teda holky, vy asi pilně čtete, tady se nic neděje . Jaké jsou dojmy? Mně se to prozatím moc líbí, ty dlouhé popisy věcí kolem svatby a tak. Je pravda, že v původním vydání se ta svatba tak přešla, že mi to vůbec nepřišlo podstatné a tady je to prostě ta pořádně důležitá událost .

Taky se na ní moc těším, jenže přítel mi jí chce dát až k Vánocům.

Tak to je za trest .

Andrej píše:

Teda holky, vy asi pilně čtete, tady se nic neděje . Jaké jsou dojmy? Mně se to prozatím moc líbí, ty dlouhé popisy věcí kolem svatby a tak. Je pravda, že v původním vydání se ta svatba tak přešla, že mi to vůbec nepřišlo podstatné a tady je to prostě ta pořádně důležitá událost .

Konečně už ji mám taky doma a ty popisy ceremoniálu den po dni, někdy i "hodinu po hodině", jsou opravdu pro náročného čtenáře! Rapidně se to tedy rozchází s představou béčkové romantiky, která je u našich knihkupců tolik vžitá..

tak som zvedavá na trochu dejepisu Včera mi ju poslali, tak tipujem, že najneskôr v piatok už budem môcť s vami plynule debatovať.

Už jsem ji přečetla, tenhle díl se opravdu povedl!!
Jen škoda, že na zadní straně všech tří dílů je úplně ten stejný text, když popisuje vlastně jen události v prvním, s přihmouřenýma očima ještě ve druhém díle, ale v tomhle třetím už je to od věci, že o její ruku požádal bohatý šlechtic a ona opouští rodný dům...

Ta barva je opravdu spíš vyblitě sedomodrá (doteď mi to ani nevadilo, ale originál je lepší), mapka tam není vůbec. Alespoň je tam docela podrobný obsah.

som ešte len na strane 68, ale veľmi sa mi to páči! Všetko je zatiaľ kompaktné, logické. A tie prvé kapitoly z histórie sú úplne v pohode, čítajú sa ľahko, vôbec nie sú podané nudne

haló, diskutérky, kde ste? Vari ju zatiaľ prečítala len Dasha a ja?

Tak ja sa vyjadrím: Kráľovské slávnosti sú veľmi dobré. Určite zatiaľ najprepracovanejšia a najrozširovanejšia časť, ale nielen čo do historického kontextu, ale aj do vzťahov medzi postavami (Angelika - Joffrey, Angelika - Margot, Angelika - Hortense) a ich charakteristikami. Kto by si bol pomyslel, že kráľovná Mária Terézia je celkom pekná a pôvabná? Že Joffrey vie tancovať a to dokonca rád, a že žiarli ako každý normálny chlap? Čo mi však trochu bolo ľúto: v predchádzajúcich dieloch som si nevšimla, žeby niečo chýbalo z pôvodného vydania. Scény boli síce pozmenené, rozšírené, ale mala som pocit, že všetko staré ostalo. Teraz bolo toho dosť doplneného a pár vecí aj vypustených. Osobne mi veľmi chýba poznámka o šikovnosti parížskych krajčírov v porovnaní s ich madridskými kolegami Ale ináč Jeanne, je to tak, ako som Ti vravela: tretí diel už bude dokonalý Vďaka.

Tak už mám Královské slavnosti taky (vypadá to moc pěkně), ale asi mi bude chvíli trvat, než je přečtu, neboť musím nejdřív dočíst povinnou literaturu (:roll:), ale víte co? Povinná literatura počká

Já se teď zasekla...a nějak se mi do toho nechce...přišla ta část, kterou nenávidím a to sice hledání Joffreye a já to vážně nemám ráda, to zas budu číst se sebezapřením. Vždycky mi to přijde hrozně líto, že to takhle je .

Tak už jsem ji přečetla. Musím říct, že taky nemám ráda hledání a proces. Taky jsem si teprve až teď uvědomila, díky rozšířenému vydání, kde se mnohem vííce píše o tom v jakém žila Angelika přepychu a jak jí Jofrey miloval a hýčkal, jak to pro ni muselo být hrozně těžké spadnout do takové bídy. Přečetla jsem si všechny nové díly znova. Mimochodem čekání na nové díly mi připomíná čekání na ty staré. První díl mi taťka koupil, když jsem chodila do 7 třídy na základku a poslední vyšel, když jsem byla ve čtvrťáku na střední. No síla! Tak si tak říkám, první díl nového vydání jsem si koupila přesně na den 2 měsíce před porodem, tak kolik bude dceři až vyjde poslední díl. Žeby 6 let a půjde do první třídy :-)

Andrej píše:

Já se teď zasekla...a nějak se mi do toho nechce...přišla ta část, kterou nenávidím a to sice hledání Joffreye a já to vážně nemám ráda, to zas budu číst se sebezapřením. Vždycky mi to přijde hrozně líto, že to takhle je .

mne je to tiež veľmi ľúto. Teraz vlastne, keď je tam viac o Joffreyovi (presne ako napísala Malagelo), príde mi strašne nespravodlivé, čo sa mu všetko stalo. Ako dieťatko utrpí takmer smrteľné zranenia, potom sa mu kvôli týmto zraneniam posmievajú, a aby to ešte nebolo dosť, jeho výzor, spôsobený práve ranami v detstve, mu pridáva na povesti čarodejníka, čo ho privedie do väzenia a vlastne takmer na hranicu ... To musela byť strašne silná osobnosť, toľko toho prežiť a nezblázniť sa. A nezačať nenávidieť ... A to všetko sa mu dialo len kvôli tomu, ako vyzeral. No nie je to príšerné?

Malagelo, ja si myslím, že dcérka bude už končiť prvý stupeň

Tak dočteno!!! Moc se mi to líbilo. Nebylo to takové letem světem, ale všude byla úžasně vystižená atmosféra událostí, lépe jsem si představila, jaký byl ten Angeličin život s Joffreyem, líbilo se mi rozvinuté přátelství se Vznešenou slečnou, to bylo původně také zmíněno poměrně okrajově a konečně se mi moc líbil i život u Hortenzie, který je tu taky popsán mnohem podrobněji, a Angeličino vnímání Paříže s častými odkazy na Dvůr zázraků. Prostě super. Už se těším na další díl. Jeanne, nevíš tak zhruba, jak to s ním vypadá?

Musím se přiznat, že narozdíl od mnohých z vás nejsem až takový nadšenec do historie, abych fakta (neposunující děj) schroupla s lehkostí jako pralinku. Většinou spíš sem tam ťuknu, listuju lehčí literaturou, ale nezvládám studovat historii systematicky, a dějiny Francie si půjčuju z knihovny na pokračování . Na druhou stranu mě ty statě nutí přemýšlet o historii - jednak si cením samotného nutkání sáhnout po atlase a učebnicích dějepisu anebo srovnávat si to, co píše AG s tím, co píšou historici ; a jednak se mi líbí nahlížet do soukromí historických postav a místo prázdných pojmů v učebnici vidět živoucí lidi s jejich starostmi a radostmi, přednostmi i slabostmi. Mazarin vypadá úplně jinak, když si představím, jak moc ho možná bolí jeho nemocné tělo. Budoucí královna že se cítí potěšena Ludvíkovým zájmem (tajně zmíněný dopis). Anna Rakouská jako starostlivá matka strachující se, zda nevěsta bude aspoň trochu přitažlivá... No prostě mě to obohacuje, i když je náročné některé části přelouskat (a občas si říkám, že by mohlo té historie být tak polovic ).

Jsem asi ve třetině knihy, takže nemám ještě definitivní názor a leccos ještě "nevím".

Ale už jsem například stihla zaznamenat příznivější vyznění povahy Vznešené slečny. V prvním vydání byla taková, řekněme, trochu potrhlá starší panna, kdežto tady je popsána jako velmi inteligentní, sympatická mladá dáma .

Jo, a nejděsivější je pro mě ve Slavnostech (zatím) atmosféra oněch okamžiků, kdy Angeliku sleduje ten Neznámý se žhnoucím pohledem. Vůbec popisy Angeličiných děsivých předtuch ve mně vyvolávají pověrčivou hrůzu. Jsou to negativní pocity, ale skláním se před AG, jak sugestivně je dovede vylíčit.

Nespravedlnost, bolest a utrpení taky nemám moc v lásce. Odstavce o Joffreyově zatčení v této části asi ještě zvládnu, ale trochu se bojím toho, co přibyde v Popraveném od Notre Dame. Moc nemusím popisy života v té nejhorší bídě, a nějak se nemůžu srovnat s případným popisem Joffreyova utrpení ve vězení .

Elis píše:

Musím se přiznat, že narozdíl od mnohých z vás nejsem až takový nadšenec do historie, abych fakta (neposunující děj) schroupla s lehkostí jako pralinku. .

Té větě se musím smát, jsem na tom, Elis, úplně stejně!!
Celé jsi to krásně napsala, úplně se s tím ztotožňuji.. asi si jdu tenhle díl přečíst znova, podruhé..

Zaregistrovaly jsme s Precious jeden zajímavý detail. V původním vydání později vzpomíná už zchudlá Angelika na to, jak Florimond málem spolkl v den královy svatby šestikarátový diamant. Precious to použila i do svého kvízu, protože se slovenštině se v původním vydání píše:
Tá veta v slovenčine odznela presne po popise Angelikiných zlatých šiat a znela takto: "Zrazu Margot vykríkla a vrhla sa k Florimondovi, ktorý si strkal do ústočiek šesťkarátový diamant..."

Kdežto v původním českém vydání tato věta zcela chybí, najdeme ji až ve vydání novém na str. 44, přesně na tom místě, jak popisuje Precious: "Margot najednou vykřikla a vrhla se k Florimondovi, který právě málem spolkl šestikarátový diamant."

Znamená to, že existují i rozdíly v původním vydání mezi českou a slovenskou verzí?

Á, nová anketka na hlavní stránce . Zajímavá otázka... Jinak, u mě je odpověď, pochopitelně, naprosto jasná

errnie píše:

AK... ak by nezatkli Joffreya a kráľ by ani nemal v úmysle to urobiť (že aká utópia - moja fantázia pracuje ale len na nultý pohon) isto by navštívili Paríž, veď palác bol dokončený, mali kam ísť, a Joffrey mal v pláne ho časom navštíviť..
nepochybne by Angelika svojou prítomnosťou urobila riadny rozruch u dvora, kráľ sa jej páčil, aj podľahla jeho čaru (veď už to bolo aj na hrane, ale zadržalo ju vedomie, že dal popraviť Joffreya ) tak neviem neviem, ako by to dopadlo, keby ... keby Joffrey žil a boli u dvora, kráľ by bol jeho sokom a tam neviem, ako by si s tým poradil (...)
ktovie ako by vyzeralo ich manželstvo,
(...)
a Cantor by sa narodil podľa toho, kedy by mu Angelika povedala, že čaká dieťa, ak by boli v Paríži, isto by nepodnikli dlhú cestu späť do Toulouse a v paláci vo štvrti Marais by mala všetko pohodlie, aké by si vedela predstaviť, ak by sa boli vrátili zo Saint-Jean-de-Luz späť do Toulouse, tak by dieťa prišlo na svet tam, alebo by išli do Beárnu...

Hm zaujímavá úvaha

ale o čom tu ja chem diskutovať, pretože a nachádzame v rubrike "Královské slavnosti - 3. díl l'Intégrale"
je to, že ja mám z knihy pocit že bolo už dopredu nejako dohodnuté že pôjdu po kráľovskej svadbe
spoločne, podobne ako ostatní dvorania, zo sprievodom až do Paríža - nebol to dôvod prečo Joffrey rýchlo dokončoval
úpravy paláca?

a nemyslela si Angelika keď Joffrey zmizol že sa snáď vybral dopredu do hlavného mesta pripraviť ich Palác?

moirra píše:

a nemyslela si Angelika keď Joffrey zmizol že sa snáď vybral dopredu do hlavného mesta pripraviť ich Palác?

tohle se tam objevilo jako jedno z vysvětlení... Pokud vím, tak úplně první, kdo začal plašit a Angeliku burcovat, že je něco špatně, byl ještě za tepla Lauzun...

Moje dojmy:

Knihu jsem rozečetla někdy loni a zasekla se u královské svatby. Ne, že by to nebylo zajímavé, ale v té době jsem ještě neměla tak zmáknuté události a osobnosti, takže to na mne místy působilo jako telefonní seznam, a výčet jmen a jejich funkcí se mi četl hrozně těžkopádně. Kromě samotných událostí "velkých dějin" tam navíc skoro den ode dne a hodinu od hodiny jsou popisovány osudy Angeliky a Joffreye - resp. jen Angeliky . Jak odjela s ostatními do španělského města sledovat španělského krále apod. Protože jsem byla pořád natěšená na nějakou akci, tak mne tyhle pasáže při prvním čtení úplně nebavily. Letos jsem ale po Integrale sáhla znovu a dala si ho od začátku. Tentokrát mne bavila víc i Markýza andělů a víc jsem se chytala u událostí frondy, takže pak ani Královské slavnosti pro mne nebyly takovým utrpením. Pořád si ale myslím, že některé z vědomostí autorka nemusela prodat za každou cenu, třeba když jsou popisovány osobnosti, které se účastnily svatebního obřadu, je to skutečně jen výčet jmen, titulů a funkcí, sem tam doplněný tím, co měly osoby na sobě.

Přemýšlela jsem, jestli třeba tomuto výseku dějin Francie je věnovaná nějaká samostatná publikace, nějaké syntetizující dílo. Protože pokud ne, tak zas dokážu ocenit, že to Anne Golon sepsala na jednou místě, byť beletristickou formou, a kdo by se tomu chtěl v budoucnu dopodrobna věnovat, tak tady opravdu najde vyčerpávající informace a nejrůznější detaily.

Co se týče vsuvek, které naznačují cosi temného kolem hraběte de Peyrac (Angeličino omdlení na španělské komedii, muž jménem Flégétanis, …) to vše pro mne poněkud postrádá smysl díky tomu, že tyto doplněné pasáže nejsou nijak rozvedeny v dalších dílech, které a) do češtiny nebyly přeloženy, b) asi už ani nevyjdou .

Protože jako čtenář vím, co má přijít, tak jsem ten padající stín na toulouskou zamilovanou dvojici viděla poměrně dobře, ale zajímalo by mne, jak třeba tu houstnoucí atmosféru, záhadné zmizení Joffreye, kdy Angelika pořád netuší, co se děje, a její nervozita narůstá, atentát v lese u Orléansu apod., vnímal někdo, kdo to četl úplně poprvé a bez znalosti následujícího děje. Ale klidně to mohlo být ještě zlověstnější, různé narážky panovníka na Joffreyovo bohatství, větší "schíza" Angeliky z toho, že pořád neví, co s manželem je a kam se poděl... dokážu si to představit až v thrillerových barvách .

Nu a závěr byl moc pěkný - králův příjezd do Paříže mne překvapivě nudil podstatně méně než výčty španělských a francouzských šlechticů v první části knihy a užívala jsem si ho stejně jako čtyři divačky na balkoně paláce de Beauvais. A to bylo právě to, co přišlo jako bonbonek na závěr - kdy já už vím, co ty tři dámy čeká a jak zasáhnou do osudů svého panovníka .

Penelopo, svým příspěvkem jsi mě naladila na důkladné opětovné znovu přečtení Královských slavností.

PenelopaW píše:

Ne, že by to nebylo zajímavé, ale v té době jsem ještě neměla tak zmáknuté události a osobnosti, takže to na mne místy působilo jako telefonní seznam, a výčet jmen a jejich funkcí se mi četl hrozně těžkopádně. Kromě samotných událostí "velkých dějin" tam navíc skoro den ode dne a hodinu od hodiny jsou popisovány osudy Angeliky a Joffreye - resp. jen Angeliky . Jak odjela s ostatními do španělského města sledovat španělského krále apod. Protože jsem byla pořád natěšená na nějakou akci, tak mne tyhle pasáže při prvním čtení úplně nebavily. (...) Pořád si ale myslím, že některé z vědomostí autorka nemusela prodat za každou cenu, třeba když jsou popisovány osobnosti, které se účastnily svatebního obřadu, je to skutečně jen výčet jmen, titulů a funkcí, sem tam doplněný tím, co měly osoby na sobě.
....
Přemýšlela jsem, jestli třeba tomuto výseku dějin Francie je věnovaná nějaká samostatná publikace, nějaké syntetizující dílo. Protože pokud ne, tak zas dokážu ocenit, že to Anne Golon sepsala na jednou místě, byť beletristickou formou, a kdo by se tomu chtěl v budoucnu dopodrobna věnovat, tak tady opravdu najde vyčerpávající informace a nejrůznější detaily.

No teraz keď už mám postavy naštudované je to celkom zaujímavé - ale ako si vtipne vystihla - keď človek nieje zrovna renomovaný historik alebo pološialený Angelikológ , ono sa to vskutku číta ako parížsky telefónny zoznam

PenelopaW píše:

Co se týče vsuvek, které naznačují cosi temného kolem hraběte de Peyrac (Angeličino omdlení na španělské komedii, muž jménem Flégétanis, …) to vše pro mne poněkud postrádá smysl díky tomu, že tyto doplněné pasáže nejsou nijak rozvedeny v dalších dílech, které a) do češtiny nebyly přeloženy, b) asi už ani nevyjdou .

No ten Flegantis sa v Integrále ešte raz neskoršie spomína - keď Polačka pošle Angeliku
za tým čarodejom do Justičného nádvoria.

PenelopaW píše:

Protože jako čtenář vím, co má přijít, tak jsem ten padající stín na toulouskou zamilovanou dvojici viděla poměrně dobře, ale zajímalo by mne, jak třeba tu houstnoucí atmosféru, záhadné zmizení Joffreye, kdy Angelika pořád netuší, co se děje, a její nervozita narůstá, atentát v lese u Orléansu apod., vnímal někdo, kdo to četl úplně poprvé a bez znalosti následujícího děje. Ale klidně to mohlo být ještě zlověstnější, různé narážky panovníka na Joffreyovo bohatství, větší "schíza" Angeliky z toho, že pořád neví, co s manželem je a kam se poděl... dokážu si to představit až v thrillerových barvách .

malo tam byť definitívne oveľa viacej Joffreya a Angeliky a ako ty hovoríš kľudne tam mohlo byť aj viacej thrilleru

PenelopaW píše:

Nu a závěr byl moc pěkný - králův příjezd do Paříže mne překvapivě nudil podstatně méně než výčty španělských a francouzských šlechticů v první části knihy a užívala jsem si ho stejně jako čtyři divačky na balkoně paláce de Beauvais. A to bylo právě to, co přišlo jako bonbonek na závěr - kdy já už vím, co ty tři dámy čeká a jak zasáhnou do osudů svého panovníka .

ano parádny záver, súhlasím - to už je zasa svižné vtipné farebné písanie pani AG ako ju poznáme

dasha píše:

Znamená to, že existují i rozdíly v původním vydání mezi českou a slovenskou verzí?

na a ešte aj v integrále chýbajú dôležité veci zo starého vydania

napríklad hneď tuto v knihe Kráľovské slávnosti, hňeď potom čo po predstavení kráľovi Angelika konečne znovu nachádza Joffreya:
prenesme sa v starom vydaní k vete:

Podle španělské etikety musí španělský král snídat sám a zachovávat velice složitý ceremoniál.

ktorú nájdeme v integrále takto:

Podle španělské etikety musí španělský král jíst sám a dodržovat velice složitý ceremoniál.“


medzi touto vetou a Lauzunovým skonštatovaním o pár riadkov ďaľej:

„Hotová mumie,“ zašeptal ještě Péguilin.

Je v starom vydaní naša obľúbená krajčírska replika a toto všetko tam chýba:

Sál byl ověšen goblény, které ve smutných zlatohnědých tónech, občas hrajících do červena
či do modrošeda, vyprávěly dějiny španělského království. Všude bylo strašně lidí. Strkali do sebe.
Oba dvory soupeřily v přepychu a nádheře. Španělé vítězili v množství zlata a drahých
kamenů, Francouzi zas byli lepší ve střihu a eleganci oblečení. Mladí šlechtici družiny Ludvíka
XIV. měli pláště z šedého sukna pošité zlatými krajkami, přichycenými ohnivými stuhami k
podšívce ze zlatého hedvábí. I brokátové kabátce měli zlaté a klobouky, zdobené bílými péry, si na
jedné straně přichytili diamantovou sponou.
Se smíchem si ukazovali na dlouhé nemoderní kníry Španělů a na jejich starodávné oblečení
s bohatou výšivkou.
„Všimli jste si těch huček, co mají na hlavách, a těch hubených pírek?" šeptal Péguilin a
zalykal se smíchem.
„A dámy? Zástup starých bidel, kterým pod mantilou málem vykukují kosti."
„V té jejich zemi se krásné manželky drží za mřížemi."
„Infantka prý nosí pod krinolínou tak široké železné obruče, že je musí naklonit, když chce
projít dveřmi."
„A korzet má tak stažený, že vypadá, jako by neměla ňadra, přestože je prý má velice
hezká," dodala paní de Motteville a načechrala si krajky na hubeném hrudníku.
Joffrey de Peyrac na ni upřel jeden ze svých nejsžíravějších pohledů.
„Opravdu se zdá," poznamenal, „že madridští krejčí jsou velice nezkušení, když dokážou
zakrýt to, co je krásné, zatímco ti pařížští jsou tak šikovní, že dávají vyniknout i tomu, co už krásné
není."
Angelika ho štípla do ruky. Rozesmál se a políbil jí provinile ruku. Měla dojem, že před ní
skrývá nějaké starosti, ale vzápětí na to zapomněla. Najednou se totiž rozhostilo ticho. Právě vešel
španělský král. Angelika nebyla zrovna vysoká, ale podařilo se jí vyskočit na stoličku.


a potom to v oboch knihách pokračuje Péguilinovým vyhlásením „Hotová mumie“

moirra píše:

Joffrey de Peyrac na ni upřel jeden ze svých nejsžíravějších pohledů.
„Opravdu se zdá," poznamenal, „že madridští krejčí jsou velice nezkušení, když dokážou zakrýt to, co je krásné, zatímco ti pařížští jsou tak šikovní, že dávají vyniknout i tomu, co už krásné není."Angelika ho štípla do ruky. Rozesmál se a políbil jí provinile ruku.

Hahaha úžasně rescatorské, už tenkrát. Vůbec se nezměnil, jako Angelika bych se zas ptala sama sebe: "Jakto, že jsem ho nepoznala?!"

Tereza píše:

moirra píše:

Angelika a Joffrey boli predstavení kráľovi 9. května 1660
a teraz máte ty a Mimi poriadnu hádanku - ako si to dovoľujem s takou istotou tvrdiť - keď ten dátum nikde nieje ?

To jsem zvědavá, jakou indicii jsi k tomuto datu objevila . Je to možná blbost, ale nedá se třeba někde dohledat, že právě v tento den přijeli do Saint Jean de Luz Španělé?

Vydanie Integrále Kráľovké slávnosti je prešpikované dátumami ako Desgrez diplomami - takže od momentu kde sa vraví že bolo 11 mája

som listovala v knihe spätne dopredu - a zistila, podľa indícii v texte (ako kedysi francúzski fanúšikovia počítali ktorý deň si rescátor zložil masku) že prešli od predstavenia kráľovi akurátik dva dni

plus ako správne predpokladáš v tejto knihe sa dátumy zhodujú s historickými udalosťami lebo tuto myslím že mala pani AG
ako zdroj vtedajšieho kráľovského kronikára
takže aj tam kde dátum neuvádza, sa dá tento zistiť podľa udalostí dňa

tedá pánečku, k tej kronike sa musím nejak dostať

Takže odpoveď je: Na konci 6 kapitoly v integrále je napísaná veta: Bylo 11. května. Dva dni predtým boli Joffrey a Angelika predstavení kráľovi.

Joffrey cestoval so ženou a dieťaťom, karavána sa skladla z vozov a kočov .... tie v tom čase ako to má správne v kanone aj pani AG išli takmer krokom - preto som sa , keď som knihy čítala zamladi, čudovala že akoto že Angelika na ceste do Toulouse išla popri kočiari ..... a začiatkom Mája sa už promenádovali v Saint Jean de Luz

vzdialenosť je najmenej 300 kilometrov ak by sa človek trepal cez hrebene hôr - ale ak ich obchádzali aj oveľa viac
takže cesta im istotne trvala pár týždňov


Angelika a Joffrey boli predstavení kráľovi 9. května 1660

moirra píše:

.......Vydanie Integrále Kráľovké slávnosti je prešpikované dátumami ako Desgrez diplomami - takže od momentu kde sa vraví že bolo 11 mája...........
Takže odpoveď je: Na konci 6 kapitoly v integrále je napísaná veta: Bylo 11. května. Dva dni predtým boli Joffrey a Angelika predstavení kráľovi.

Tak jsem si tuto část prolistovala a datum 11.5. jsem skutečně dohledala. Snad nebude vadit, když přidám pár vět jako ukázku z 10.května :

....„Joffreyi, včera ráno, když jsme mluvili s Binetem, jsem slyšela, jak nazýváte kardinála ,ten darebák ministr‘. I Bineta to vyděsilo a doporučil nám, abychom si dávali pozor.“
Joffrey ji vzal kolem pasu a se smíchem ji roztočil.
„Moje malá vílo! Moje malá čarodějnice! Zbožňuju vás, když mi děláte kázání.“.....


......V každém případě mdloby uprostřed španělské komedie, na niž každý chodil jako na povinné kázání, aby se zalíbil královně matce, to byl tedy výkon! Když se to Anna Rakouská dozvěděla, dojalo ji to. Slečna, jako obvykle nejlépe informovaná, mluvila o té doposud neznámé ženě velice vřele a tvrdila, že zde působila jako zjevení díky zlaté toaletě.........,

.....A staří provozovatelé starobylého umění zvaného „Jak se už při prvních krocích u dvora stát předmětem obdivu nejvyšších osobností, pokud možno samého krále?“ přiznávali, že i oni podivné moci oné jižanské víly okamžitě podlehli.
Při uždibování pečených kousků masa, usrkávání likérů, limonády nebo ovocné šťávy, chroustání bonbonů, oříšků, čerstvé či vařené zeleniny – nikomu se nechtělo takhle na noc pojídat něco vydatnějšího – si přítomní kladli otázky, jakého kouzla se stali obětí.
Byl to její pohled? Způsob úsměvu? Pootevřené rty, když poslouchala jejich slova? Největšího úspěchu dosáhla tím, jak půvabně se ve zlatých šatech zvedala z hluboké poklony.
Nebo snad měl na její úspěch vliv mocné osobnosti, kterou jen málokdo znal, leda z doslechu, z protikladných a vzájemně si odporujících historek… Stín Velkého kulhavce z Languedoku.

Bylo třeba si znovu vybavit kouzlo osobnosti nové hvězdy stoupající na horizontu francouzského dvora, udělat si o ní daleko přesnější mínění, aby se zvolil správný způsob chování............Pak přišla řeč na její úspěchy u karetního stolu.
..... Byly v tom jakési čáry. Připomínalo to Languedoc, zemi, kde dlouho vládla inkvizice, jejíž pronásledování šlo tak daleko, že vyhledávala kacíře a poté je upalovala. Zemi katarských čarodějnic s andělskými tvářemi ctnostných žen. Zemi vzdělaných lidí, kteří měli své ďábelské dvojníky, mezi něž provinciální řeči a biskupovy stížnosti řadily i obávaného hraběte de Peyrac de Morens d’Irristu, tak pohádkově bohatého, tak svobodomyslného, tak málo bohabojného. ......
Mluvilo se o jeho nesčetných milenkách, šílících láskou, které mizely neznámo kam. A zejména – osud krásné Carmencity de Mérecourt znepokojoval její přátele. Nevědělo se, kam se poděla…

......Španělský král Filip IV., jeho dcera infantka a jejich doprovod se objevili na hranicích města Tolosa, tedy několik dní pochodu po pobřeží španělských baskických provincií.
Bylo 11. května.

O Peyracových, kteří zaujali dvůr, se v době před svatbou Ludvíka XIV. jistě hodně mluvilo. O to víc mrazí, jaký strach měl v té době každý u dvora o svou existenci a o přízeň u krále, když všichni (až na Bernarda) dokázali Angeliku a Joffreye okamžitě vymazat.

Tereza píše:

O Peyracových, kteří zaujali dvůr, se v době před svatbou Ludvíka XIV. jistě hodně mluvilo. O to víc mrazí, jaký strach měl v té době každý u dvora o svou existenci a o přízeň u krále, když všichni (až na Bernarda) dokázali Angeliku a Joffreye okamžitě vymazat.

Ano presne, začali chápať že kráľ nieje žiadny slaboch a začali sa ho báť. ... každý sa najviac zo všetkého obával aby sa kráľovi neznepáčil ....

Ó Tereza to si vybrala skvelé citáty.

Kráľovské slávnosti nemám tak dobre načítané ako ostatné knihy a niektoré veci si už vôbec nespomínam, napríklad na toto:


..... Byly v tom jakési čáry. Připomínalo to Languedoc, zemi, kde dlouho vládla inkvizice, jejíž pronásledování šlo tak daleko, že vyhledávala kacíře a poté je upalovala. Zemi katarských čarodějnic s andělskými tvářemi ctnostných žen. Zemi vzdělaných lidí, kteří měli své ďábelské dvojníky, mezi něž provinciální řeči a biskupovy stížnosti řadily i obávaného hraběte de Peyrac de Morens d’Irristu, tak pohádkově bohatého, tak svobodomyslného, tak málo bohabojného. ......
Mluvilo se o jeho nesčetných milenkách, šílících láskou, které mizely neznámo kam. A zejména – osud krásné Carmencity de Mérecourt znepokojoval její přátele. Nevědělo se, kam se poděla…

moirra píše:

errnie píše:

AK... ak by nezatkli Joffreya a kráľ by ani nemal v úmysle to urobiť (že aká utópia - moja fantázia pracuje ale len na nultý pohon) isto by navštívili Paríž, veď palác bol dokončený, mali kam ísť, a Joffrey mal v pláne ho časom navštíviť..
nepochybne by Angelika svojou prítomnosťou urobila riadny rozruch u dvora ......

ja mám z knihy pocit že bolo už dopredu nejako dohodnuté že pôjdu po kráľovskej svadbe
spoločne, podobne ako ostatní dvorania, zo sprievodom až do Paríža - nebol to dôvod prečo Joffrey rýchlo dokončoval úpravy paláca? a nemyslela si Angelika keď Joffrey zmizol že sa snáď vybral dopredu do hlavného mesta pripraviť ich Palác?

---------------------------------

Joffrey jednoznačne mal v úmysle ísť po kráľovskej svadbe do Paríža:


V knihe Toulouska svadba:

„Madame, váš manžel by vám rád ukázal krásy tohoto města a představil vás králi. Proto se potřebuje ujistit o stavu vašeho tamějšího sídla. Zdá se, že ten palác, jehož plány sám nakreslil, bude zřejmě jedním z nejnádhernějších a nejelegantnějších ve čtvrti Marais. Během svého pobytu se bude pan de Peyrac zřejmě snažit, aby dal budovu zařídit nábytkem a vybral vhodné tapiserie.“
D’Andijos a kroužek přátel, pověřených hrabětem de Peyrac starat se o Angeliku v jeho nepřítomnosti, jí opakovali jeho příkazy.

A ešte:

Mířil sem Bernard ďAndijos. Hrabě de Peyrac ho jmenoval svým pobočníkem a vyslal ho do Paříže najmout palác, protože se chystal na cestu do hlavního města. Při zpáteční cestě měl ďAndijos jet přímo do Toulouse, aby tam hraběte zastupoval na Květinových hrách. V Béarnu ho nečekali.

A potom:

Pro vás existuje jen Toulouse a jeho slunce. Ale já umírám touhou poznat Paříž a vidět krále.“
(Andijos) : „Uvidíte ho na svatbě. Možná že ten ceremoniál bude opravdu začátkem jeho dospělosti. Ale pojedete-li do Paříže, zastavte se ve Vaux a pozdravte pana Fouqueta. To je dnes skutečný král Francie. Ten přepych, přátelé! Nádhera!“
„Takže vy jste také jel podkuřovat tomu podezřelému a nevzdělanému finančníkovi?“ zeptal se hrabě de Peyrac, který se zrovna vrátil.
-----------------

V Knihe královské slávnosti:

Pro toalety mladé hraběnky byly z města hedvábí dovezeny ty nejkrásnější látky. Bylo třeba připravit se nejen na nejrůznější svatební ceremoniály, ale také na triumfální vjezd královského páru do jeho hlavního města. Angelika s manželem totiž hodlali dvůr doprovodit až do Paříže.
Podle Angeličina názoru dva kočáry a tři vozy spolu s párem naložených mul budou právě tak dostačovat pro přepravu všech připravených zavazadel. Dohromady však tvořily docela slušný průvod. Joffrey a Angelika opouštěli Toulouse brzy ráno, než nastalo vedro.

A potom ešte:
Svěřila se jen markýzi d’Andijos, jehož téměř náhodou potkala na ulici a který, jak se obávala, nebral zmizení svého přítele i ochránce hraběte de Peyrac vážně. Jde pouze o několikahodinovou nepřítomnost, poznamenal. Vyprávění o tom, jak se Kouassi-Ba vynořil uprostřed noci a sháněl šavli, ho s konečnou platností uklidnilo.
„Ale samozřejmě,“ zvolal, jako by najednou spadl z měsíce. „Pan de Peyrac odjel do hlavního města dřív než dvůr. Říkal mi o svém záměru odjet předčasně, aby svůj pařížský palác připravil na váš příjezd. Víte, jaký je, jakmile se jednou pro něco rozhodne.“
„Jenže Kouassi-Ba by mi byl předal dopis, pár slov od něj, jimiž by mě upozornil na svůj záměr.“
„Maur prostě zapomněl nebo lísteček ztratil…“

A potom:

I Angelika jela do Paříže, následovala dvůr.
„Dokud vám nikdo nic neříká, dělejte, jako by se nic nestalo,“ radil jí Péguilin.
Stále častěji opakoval své pst! a při sebemenším hluku sebou trhl.
„Váš manžel hodlal jet do Paříže, jeďte tam tedy. Tam se všechno vysvětlí. V podstatě může jít o pouhé nedorozumění.“
„Co o tom víte, Péguiline?“
„Nic, nic… Nevím nic.“
A s neklidným pohledem odbíhal šaškovat před králem.

Tereza píše: *

01 dub 2019, 19:10

......Španělský král Filip IV., jeho dcera infantka a jejich doprovod se objevili na hranicích města Tolosa, tedy několik dní pochodu po pobřeží španělských baskických provincií.
Bylo 11. května.

No toto! Zasa raz dobrý postreh Tereza! že som toto prehliadla! vraj TOLOSA - tak totižto Rimania volali Toulouse a v okcitánčine tak ružové mesto volajú dodnes

netušila som že aj na Španielskej strane mali TOLOSA

ach tak na francúzskej Wiki je k tomu vysvetlenie:

Tolosa zdedila svoj názov po francúzskom meste Toulouse, ktorého latinský a okcitánsky názov je práve Tolosa. Mesto Tolosa založil v roku 1256 kastílsky kráľ Alfonz X2, ktorý ho podľa vtedajšieho zvyku pomenoval podľa iného už existujúceho mesta s povestnou prestížou, ako to bolo v prípade francúzskeho mesta. Okrem Tolosy v Guipuzcoa a pôvodného francúzskeho mesta sa Tolosa nachádza aj v Portugalsku.

Mesto sa nazýva rovnako v baskickom aj španielskom jazyku. Jeho obyvatelia sa španielsky nazývajú Tolosanos alebo baskicky Tolosarrak.


a tuto je:

pridávala som to na nemecký FB tak som si povedala že o pridám aj sem
preklad je môj vlastný

považujem za rozkošné ako sa Angelika vytešuje že aj Joffrey konečne raz očividne žiarli

pridávam aj ilustráciu zo zákulisia filmu, alebo scény, ktorá sa očividne nikdy do filmu nedostala... ale keďže má Angelika an sebe zlaté šaty musí sa jednať o kráľovskú svadbu

Na kráľovskej svadbe v Saint-Jean de Luz: "Kde ste boli? Povedal Joffrey. Ako ste mohli prejsť jednoducho len tak do Španielska, bez toho aby si mi to povedali?" V jeho hlase zaznel panovačný tón, ktorý nikdy predtým voči nej nepoužíval.... Alebo že by na to bola iba zabudla?
"Ste žiarlivý," zvolala, "Ach, aké je to rozkošné!"
Angelika vnútorne zajasala šťastím, úľavou i nehou. Bol jej útočiskom, jej silou a ON sa o ňu bál!
"Láska moja," odvetil, "či neviete, že ste môj život? Nesmiete už nikdy takto zmiznúť!"

Zuzanka62 píše: *

06 zář 2023, 21:39

Já mám jenom jednu připomínku vůči kánonu. Zajímám se o drahé šperky. Pokud byla Angelika na královské svatbě, měla s sebou určitě ty nejlepší. Tudíž měla v klenotech jmění. Její osobní šperky či jiné věci jí nebyly zabarvený. Dle mého z prostředků získaným jejich prodejem by měla dost prostředků na život. I v současné době se jedná o šperky za desítky milionů EUR.
Ale je to nádherná kniha kde nejde jen o realitu.

Zaujímavá úvaha pretože podľa integrále mala zo sebou šperky nielen Angelika ale aj Joffrey, a nespomínam si že by už na kráľovskej svadbe zabavovali nejaké ich majetky, čiže musela doniesť všetko zo sebou.

V tomto diely sa spomína TRUHLIČKA ZO ŠPERKAMI v ktorej sa Angeliak a Hortenzie.

„Opravdu si myslím, Hortenzie, že bys dokázala být docela hezká, kdyby ses neustále netvářila tak kysele.“
K jejímu velkému překvapení se Hortenzie neurazila. Vzdychla a pohlédla na sebe do velkého zrcadla:
„Také mám ten pocit,“ řekla. „Co dodat. Vždycky jsem nenáviděla prostřednost, a přesto jsem nic jiného v životě nepoznala. Ráda se bavím, stýkám se s chytrými a dobře oblečenými lidmi, miluju divadlo. Jenže mě naprosto pohlcují starosti o do mácnost. Letos v zimě jsem se dostala na večírek, který pořádal satirik a básník Scarron. Příšerný chlap, ošklivý a zlý, ale tak inteligentní, má drahá! Nemůžu na ten večírek zapomenout. Scarron je bohužel těžce nemocný. Takže jsem se znovu vrátila do své prostřednosti.“
„V této chvíli vůbec nejsi politováníhodná. Ujišťuju tě, že vypadáš báječně.“
„Je jisté, že tytéž šaty by na ,opravdové‘ prokurátorově ženě nedělaly takový dojem. Urozenost se nedá koupit. Tu musí mít člověk v krvi.“
Sklonily se nad šperkovnicí, vybíraly klenoty a znovu nalezly soudržnost šlechtického klanu. Zapomněly na tmavý pokoj, bezcenný nábytek, na zdech visící fádní goblény z Bergama, které se vyrábějí v Normandii právě pro takové měšťáčky.

Nadôvažok Angelika neskoršie ešte k tomu bez rozmyslu daruje Montespanke diamantový náhrdelník. Na jej ospravedlnenie môžem iba povedať že zrejme si v tom čase ešte ani len nevedela predstaviť že by im zabavili nejaké majetky. myslela si teda že je ešte stále nesmierne bohatá a preto bola taká veľkorysá.
Až neskoršie, keď sa Andijos vrátil z Toulouse s tým že všetko je zabavené a zapečatené, pochopila že už nemá nič. Myslím teda že nepredala len koče a kone, ktoré s platmi sluhom a kočišovi robia každý deň výdavky - dnes je treba benzín a garáž, vtedy stajňu a ovos pre kone, ale že predala aj šperky. Veď z niečoho musela žiť a tiež platiť výdavky okolo obhajoby manžela.

Konkrétna hodnota takých šperkov sa určite dá zistiť z dobových kroník. Všimnime si že sa písal rok 1660 a Montespanka ešte nebola vydatá za svojho gaskonského pološialeného Montespana.

K osmé hodině zastavil před domem značně omšelý kočár slečny Athénaïs de Tonnay-Charente. Byla to hezká dívka se svěží tvářičkou: zlaté vlasy, zrůžovělé tváře, alabastrové čelo ozdobené muškou. Modré šaty jí výborně ladily se safírovýma očima, mírně vypoulenýma, ale živýma a chytrýma.
Málem Angelice ani nepoděkovala, přestože ta jí kromě šatů darovala i velice krásný diamantový náhrdelník.
Slečna de Tonnay-Charente de Mortemart si přece všechno zaslouží a být k ní velkorysý je pro každého čest. I přes stávající rodinnou situaci byla přesvědčená, že její urozenost nahradí majetek. Její sestra a bratr si pravděpodobně mysleli totéž. Všichni překypovali energií a pomlouvali kdekoho s tak sžíravou ironií a zasvěceností, že působili jako ti nejpříjemnější a zároveň nejnebezpečnější lidé na světě.

Precious píše: *

27 říj 2023, 13:00

Ale – a to bez toho, že by som chcela znižovať autorkin talent – musím veci uviesť na pravú mieru: práve tieto časti prvej kapitoly, kde sa opisuje útek zo Saint-Jean-de-Luz a prechod na španielsku časť Bidassoy, sú umne „vytiahnuté“ z kánonu a šikovne zapracované do fikcie. Musela som pri preklade pracovať s knihou „Kráľovské slávnosti“ a až tam som si uvedomila, ako málo tento diel poznám , lebo je tam všetko, o tom tábore kočovníkov, Angelikina účasť na procesii v San Sebastiene (čo som si matne pamätala, lebo Joffrey jej vyčítal, že mu ušla do Španielska ), plávajúci most na Bažanťom ostrove atď. Nuž, mám vážne medzery v čítaní Integrále

Ak by ste si to chceli oživiť rovnako ako ja, o tomto píše AG hlavne v kap. 6 a 9. v tretej časti Integrale - "Kráľovských slávnostiach".

No ja tiež nechcem znižovať talent pani AG ale práve tie podrobné opisy z kráľovskej svadby deň po dni pochádzajú z pera kráľovského kronikára a pani AG ich hojne použila v v tomto diely. Pokúsim sa niekde nájsť ten zdroj, mám pocit že to aj vyšlo ako kniha. Takže toto pani AG v podstate umne vytiahla z kráľovskej kroniky a zamontovala do knihy.
V prípade dielu Integrále Kráľovska Svadba musím povedať že to pani AG prehnala a precpala to historickými udalosťami a je tam príliš málo Joffreya a Angeliky - čo samozrejme na druhej strane necháva priestor pre zanietené písateľky fikcií ktoré radi doplňujú kánon.

Očividne sa niekde dajú nájsť aj záznamy španielskeho kronikára, a pani AG ich čítala.

Španělský kronikář, který zřejmě věnoval této svatbě dojemnou pozornost, zaznamenal, že tentokrát se infantka a její manžel viděli zblízka a ne přes celou řeku ....

Zuzanka62 píše: *

27 říj 2023, 22:58

Další krásná fixe, jsem zvědavá na zápletku. Asi budou Peyrakovci pronásledováni i ve Španělsku. Myslím si jen, že JP měl určitě nějaké peníze ve Španělsku, či možnost je získat. Jsem zvědavá zda tam bude mít ochránce.

Veľkomožný pán Rescator niekde v kánone o sebe hovorí že má príbuzných u všetkých kráľovských dvorov Európy - čo sa ani nečudujem, keďže je posledným potomkom Toulouských grófov. Nejneskoršie v momente keď sa človek dostane do Toulouse pochopí ako veľmi tam cítiť že to mesto nieje ďaleko od Španielskych hraníc. Joffrey mal podľa kánonu aj léna blížšie u španielskych hraníc - V Bearne a v Baskickej časti.

V čase kráľovskej svadby bolo ťažko v meste zohnať ubytovanie - a Joffrey z Angelikou sa ubytovali v dome nejakej jeho tetičky. Tuto je citát:

Ten byl ještě přeplněnější než palác ***, v němž byl u staré vzdálené tety ubytován hrabě de Peyrac

*** palác kde bývala Vznešená slečna, hne´d vedľa toho kde bývali Peyracovci

Tetička sa spomína viackrát, tuto sa spomína tetička znova po zmiznutí Peyraca:

Angelika bláhově doufala, že ji manžel očekává doma, ale našla tam pouze Margot, která hlídala spícího Florimonda, a starou tetu, ztracenou v okolním zmatku a bloudící po schodištích. Ostatní služebnictvo si vyrazilo zatančit si do města. Nebyl tu žádný velký hluk, jen trocha povyku.
Angelika se oblečená vrhla na postel. Sundala si punčochy a boty. Otekly jí nohy z toho bláznivého pobíhání po městě, které absolvovala s vévodou de Lauzun. Hlavu měla úplně prázdnou.
Budu o tom přemýšlet až zítra, řekla si a upadla od těžkého spánku.

dovoľujem si pripomenúť aj toto vlákno:

Pyrenejský Mier Kráľovská svadba a návrat dvora do Paríža

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=16&t=855