Raymond de Sance si v každom prípade zaslúži svoje vlastné vlákno, ako ho už majú Hortenzia a Gontran.

začnime teda tým čím som sa zaoberala najnovšie: Raymondovou pomocou Angelike s ubytovaním v Temple a jeho následovnou cestou do Ríma:
Policajt ako vždy válí:

Desgrez se usmál.
„Pojďme navštívit bratra jezuitu,“ řekl, „čtvrtého zástupce vaší podivné rodiny.“
„Oh, Raymond je opravdová osobnost!“
„Už kvůli vám v to doufám, madame.

---------------------------------------

Zaujímavé ako dobre bol Raymond Informovaný. Možno preto Desgrez podotkol že sa mal stať Jezuitom? Tí zrejme mali všade rozhodené svoje siete.

Nakoniec aj spovedníkom Ľudovíta XIV bol jezuita:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A ... _la_Chaise

Mezitím vešel rychlým krokem otec de Sancé. Angeliku okamžitě poznal.
„Sestřičko!“ zvolal.
Přistoupil k ní a bratrsky ji objal.
„Oh, Raymonde,“ šeptla, uklidněná tím přijetím.
Vyzval je, aby si sedli.
„Co vás sem přivádí?“
Slova se ujal Desgrez, neboť Angelika byla tak dojatá, že opět vidí bratra, i událostmi prožitými v uplynulých třech dnech, a také energickou léčbou mistra Georgese, že v hlavě měla úplně prázdno.
Advokát úředním tónem shrnul situaci. Hrabě de Peyrac je v Bastile, obviněn – tajně – z čarodějnictví. Což dále ztěžuje skutečnost, že se znelíbil králi a vyvolal podezření vlivných osob.
„Já vím! Já vím!“ drmolil jezuita.
Neřekl, kdo ho tak dobře informoval, pohlédl však na Desgreze zkoumavým pohledem a pak se ho bez okolků zeptal:
„Co si myslíte, pane doktore, že bychom měli podniknout na záchranu mého nebohého švagra?“

---------------------------------------------------------

„Přesto se mi zdá, že jste v oblasti církevního práva velice silný.“
„Ah, jsem nacpaný diplomy jako marcipán mandlemi,“ přiznal Desgrez, který poprvé během tohoto rozhovoru upustil od svého afektovaného vyjadřování.
Raymond se usmál a Angeliku udivilo spontánní porozumění, které mezi oběma muži vzniklo. + hihi

---------------------------------------------------------------------

Vidím, mistře, že si o lidech svého cechu neděláte iluze.“
Desgrez: „Nedělám si iluze o nikom, otče.“
„Děláte dobře,“ přisvědčil Raymond de Sancé.

--------------------------------------

K Raymondovi jsem si tuším taky někde sestavovala pracovní soubor, zkusím to dohledat .

Jednak bylo někde zmíněno, že dělal zpovědníka královně, a pak jsem si jistá, že s Desgrezem byli v kontaktu i po procesu.

Co jsem zatím nedohledala, to byl ten náboženský svár, který musel Raymond jet do Vatikánu akutně žehlit v předvečer procesu, a proto se ho nemohl účastnit. (Na rozdíl od filmu, kde je s Angelikou v auditoriu.)

PenelopaW píše: *

25 bře 2024, 15:22

Co jsem zatím nedohledala, to byl ten náboženský svár, který musel Raymond jet do Vatikánu akutně žehlit v předvečer procesu, a proto se ho nemohl účastnit. (Na rozdíl od filmu, kde je s Angelikou v auditoriu.)

Práve o tom píšem vo fikcii ktorej diel som práve zverejnila. Ešte pridám o tom niečo viac. Dôvodom sporu boli Mazarinové machinácie.

Tuto je citát z knihy:

----------------------------------------------

Kdosi zaklepal na dveře. Zahlédli stín, který cosi šeptal malému Oprátkovi.
„Někdo hledá paní Angeliku,“ hlásil chlapec.
Angelika vstala. Myslela si, že je to Desgrez. Ve dveřích spatřila jezdce ve vysokých botách, zahaleného do širokého pláště, jemuž obličej skrýval zvednutý límec pláště.
„Jdu se s tebou rozloučit, drahá sestřičko.“
Byl to Raymond.
„Kam jedeš?“ podivila se.
„Do Říma... Nemůžu ti vykládat podrobnosti o poslání, jímž jsem byl pověřen, ale už zítra bude celý svět vědět, že se vztahy mezi francouzským vyslanectvím a Vatikánem zhoršily. Vyslanec se odmítl podřídit rozkazu Svatého otce, který žádal, aby se pod střechou vyslanectví přijímali výhradně lidé s diplomatickým posláním. Ludvík XIV. se vyjádřil, že odpoví silou komukoliv, kdo by mu chtěl vnucovat jiné rozhodnutí než jeho vlastní. Jsme na prahu roztržky mezi francouzskou církví a papežem. Této katastrofě je třeba za každou cenu zabránit. Musím jet co nejrychleji do Říma a pokusit se vyjednávat a uklidnit rozpálené hlavy.“
„Odjíždíš!“ opakovala zděšeně. „I ty mě opouštíš? A co dopis pro Joffreye?“
„Bohužel, holčičko, obávám se, že za těchto podmínek by jakákoliv papežská přímluva byla naším vladařem přijata velice špatně. Samozřejmě se můžeš spolehnout, že během svého pobytu v Římě se budu touto záležitostí zabývat. Tady máš trochu peněz. Poslouchej, před necelou hodinou jsem mluvil s Desgrezem. Tvého manžela právě převezli do vězení v Justičním paláci.“
„Co to znamená?“
„Že bude brzy postaven před soud. A to není všechno. Pan Desgrez doufá, že se mu tam spíš podaří dostat otce Kihera a jeho pomocníky. Možná ještě dnes v noci... Využijí zmatku při střídání stráží a proniknou k vězni. Nepochybuju o tom, že zkouška dopadne dobře. Neztrácej víru!“
Poslouchala ho s ledovým srdcem, neschopná vzkřísit v sobě jiskřičku naděje.
Nakonec si ji kněz přitáhl za útlá ramena a bratrsky ji políbil na ledové tváře.
„Neztrácej víru, sestřičko,“ opakoval.
Čekala, až utichne dusot koní, tlumený sněhovým kobercem; koně projeli branou Templu a vzdalovali se směrem k centru Paříže.
Raymond branou Saint-Antoine zamířil na Lyon a tryskem ujížděl k Alpám, do Itálie a do Říma, do Vatikánu. Možná ještě není vše ztraceno.
Angelika se roztřásla. Ještě téže noci, když se rozezněly vánoční zvony, se tři muži opatrně pohybovali ve strašlivé tmě kobky a snažili se rozpoznat ďábla.
V tichosti si připevnila k opasku měšec, který jí předal Raymond, vrátila se na své místo vedle paní Scarronové a pokoušela se modlit.

-----------------------------------------------------------

a potom neskoršie, Angelika dúfala že bude môcť zostať v Temple kým sa Raymond vráti z Ríma. No to veru bola optimistka, pretože Raymond odišiel do Ríma niekedy v decembri 1660 a toto bol koniec Februára 1661. Taká cesta v XVII storočí poriadne trvala.

…Ještě několik dní žila Angelika klidně v Templu. Zbylo jí trochu peněz a doufala, že se vrátí Raymond.

PenelopaW píše: *

26 bře 2024, 11:17

Raymond de Sancé na mě ve fikci působí hodně mladistvě a trochu naivně, ještě nezkažený realitou života. Z knihy, ale možná je to i valem kvůli Borderieho filmům, kde ho hraje zralý muž, na mě působí mnohem vyzrálejší a otrlejší. Viz i naše různé debaty stran Desgreze, který byl z našeho pohledu "mladý ucho", ale v knize i fikcích vystupuje jako člověk s životním nadhledem a bohatou zkušeností. Podobně vnímám i Raymonda, tedy jako muže cílevědomého, který chápe, jak svět funguje, umí se v něm pohybovat, a má i jisté "diplomatické" (politické) vlohy, aby uměl vycházet s mocnými a nezadal si jako třeba jeho mladší sestra, která mockrát nevěděla, kdy by měla držet pusu .

no aj som si o ňom spravila výcuc zo všetkých knih - on stvrdol až neskoršie, v 5 diely, predtým sa pravidelne prejavovala aj jeho mäkká stránka

veď aj Angeliku celkom srdečne objal

Mezitím vešel rychlým krokem otec de Sancé. Angeliku okamžitě poznal.
„Sestřičko!“ zvolal.
Přistoupil k ní a bratrsky ji objal.
„Oh, Raymonde,“ šeptla, uklidněná tím přijetím.

PenelopaW píše: *

26 bře 2024, 11:17

Taky mě zaujalo, že Raymond měl zchromlého koně a řešil zpáteční cestu. Nebyl k zažehnání sporu do Vatikánu vyslán Tovaryšstvem? Nedali mu nějakého "služebního" koně, kterého by někde vyměnil? Jak to vůbec jezuité měli s "organizační sítí"?

ha to je dobrá otázka - ako to malo tovaryšstvo Ježišovo alias Compagnie de Jésus netuším, ale predpokladám že keďže vznikli na začiatku 16 storočia, v 17tom už mali hustú sieť kláštorov

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tovary%C5 ... D%C5%A1ovo

ale istotne to mali podobne ako mnohí iní : podľa životopisov z toho obdobia som zistila že niektorí kone vymieňali a iní nie

tak ja som sa rozhodla že nevymieňal. Istotne po ceste nocoval u bratov Jesuitov. A časť cesty možno aj absolvoval loďou.
Nalodiť sa dalo aj s koňom.

inak poznáme presný dátum jeho odchodu: Ještě téže noci, když se rozezněly vánoční zvony 25.12.1660
to preto lebo hneď zatým sa píše že:
Angelika se roztřásla. Ještě téže noci, když se rozezněly vánoční zvony, se tři muži opatrně pohybovali ve strašlivé tmě kobky a snažili se rozpoznat ďábla.

A tu je zápisnica Otca Kirchera : Podrobil jsem této noci, 25. prosince 1660, jako jediný exorcista, pověřený římským oficiálem vykonávat v pařížské diecézi tyto záležitosti, za přítomnosti dalších dvou kněží naší svaté kongregace Joffreye de Peyrac zkouškám a výslechům

PenelopaW píše: *

26 bře 2024, 11:17

Bude konflikt Vatikán x Francie rozebrán podrobněji? Zatím z toho nejsem moc moudrá - v textu se hovoří o obchodnících - podvodnících a o tom, že Mazarin financoval tažení cizinců proti vlastním. Bude to ještě vysvětleno?

netušila som že by niekoho zaujímali podrobnosti - myslela som si že vo fikcii som dosť jasne vysvetlila dôvod roztržky : že sa na Francúzskom veľvyslanectve schovávali pred trestami podvodní obchodníci
a Pápež sa rozčuľoval že imunita na veľvyslanectve neslúži na to aby sa tam podvodníci schovávali pred spravodlivým trestom
no možno o tom ešte bude v pokračovaní fikcie a keď nie vysvetlím v Mazarinovom alebo Raymundovom vlákne neskoršie.

Mňa inak zaujalo že Raymond býval ako Jezuita v Temple.
Naozaj bývali v Temple aj Jesuiti ?

Raymond je v Paříži?“ podivila se Angelika.
„Ano. Bydlí v Templu, ale je zpovědníkem v nevím kolika klášterech, a dokonce bych se nedivil, kdyby byl i zpovědníkem mnoha vysokých osobností u dvora.“
Angelika se zamyslela. Raymondova pomoc by se jí hodila. Možná si kněz vezme celou věc k srdci – jedná se přece o jeho rodinu…