Aj ke´d neviem koľko z vás to vôbec číta, pridávam teda sľúbenú ďalšiu časť.

Na tomto mieste už môžem prezradiť že sa červený Fantóm tesne pred osudnou nocou skutočne v Louvri zjavil - tak o tom aspoň píšu viacerí svedkovia tej doby.

Spomínané udalosti som sa snažila opísať v súlade s tými historickými.
V tejto časti sa dostávame ku kľúčovej udalosti ktorá ma inšpirovala k napísaniu tohto fikčného vlákna.

Istotne by bolo zábavné nechať vás hádať ktoré s tých vecí čo tam opisujem sa skutočne historicky takto stali.

moirra píše: *

04 bře 2023, 23:34

Aj ke´d neviem koľko z vás to vôbec číta, pridávam teda sľúbenú ďalšiu časť.

Četla jsem krátce po přidání, ale teprve nyní se s omluvou dostávám k vložení komentáře:

Požiar v Louvri

Už při prvním čtení nově přidané části mi bylo Mazarina spíše líto. Přiznám se, že o něm nemám načteno tolik, takže mám – pod vlivem Tří mušketýrů – potřebu srovnávat ho s kardinálem Richelieu, který v mé hlavě stále vypadá jako Charlton Heston. A protože Dumas z kardinála R. dělá docela záporáka, Mazarin mi ze srovnání vždy vycházel líp a vnímala jsem ho jako mentora a možná i milujícího „otčíma“ Ludvíka XIV. Proto mne překvapilo značně negativní vykreslení „rudého ďábla“. To, že ho v lásce neměli obyčejní lidé, mne nepřekvapuje, ale že by o něm takhle negativně smýšleli i jeho nejbližší? Některé z použitých výrazů byly opravdu velice neuctivé.

Skutečně na Mazarina při požáru zapomněli? (Věřím, že zrovna tohle je historicky podložené, ale je to docela síla, vezmeme-li v potaz, jakou roli Mazarin pro království sehrál.)

Toulouských obrazů z Joffreyovy sbírky mi je líto, ale hezky to vysvětluje, kam se majetek hraběte de Peyrak poděl .
Btw: Zmínka o tom, že se pálily i Joffreyovy knihy, mi připomněla někdejší debatu nad tím, jestli měl ve své knihovně i kámasútru. (Samozřejmě to teď jako na potvoru nemohu najít, ale slibuji, že odkaz doplním.)


Vsimla si si ze v novej fikci prezradzam Desgrezovho informanta v Louvri?

Neboj se, tohle mi neuniklo . Jakmile někde vidím "Desgrez", v hlavě se mi rozcinká zvoneček .

Od té doby to často převracím v hlavě, protože mi to k Desgrezovi (i Briennemu) příliš nesedí. Osobně by se mi víc líbila verze, kde by oba dva sdíleli jednu milenku, ale po těch několika dnech, co nad tím přemýšlím, to jako vysvětlení taky beru .


Před fantomem Mazarin sice unikl do Vincennes, tam ho zastihla ale zpráva o zmizelém Toulouském zlatě .

Ďakujem za recenziu ♥

budem sa snažiť prečo som to po načítaní hromad historických materialov, ktoré mňa osobne veľmi zaujali, napísala tak ako som to napísala

PenelopaW píše: *

09 bře 2023, 09:59

Už při prvním čtení nově přidané části mi bylo Mazarina spíše líto. Přiznám se, že o něm nemám načteno tolik, takže mám – pod vlivem Tří mušketýrů – potřebu srovnávat ho s kardinálem Richelieu, který v mé hlavě stále vypadá jako Charlton Heston. A protože Dumas z kardinála R. dělá docela záporáka, Mazarin mi ze srovnání vždy vycházel líp a vnímala jsem ho jako mentora a možná i milujícího „otčíma“ Ludvíka XIV. Proto mne překvapilo značně negativní vykreslení „rudého ďábla“. To, že ho v lásce neměli obyčejní lidé, mne nepřekvapuje, ale že by o něm takhle negativně smýšleli i jeho nejbližší? Některé z použitých výrazů byly opravdu velice neuctivé.

Skutečně na Mazarina při požáru zapomněli? (Věřím, že zrovna tohle je historicky podložené, ale je to docela síla, vezmeme-li v potaz, jakou roli Mazarin pro království sehrál.)

No ano, tak ako som to opísala to opísal Brienne vo svojich pamätiach na neho mysleli pri požiari ako posledného, pretože najskôr šlo o kráľovskú rodinu. Inak Mazarina nemal pri dvore skoro nikto rád - a myslím že keď vám o ňom v jeho vlákne napíšem pár historických faktov, hlavne o tom ako celé tie roky okrádal kráľa, ktorý bol vďaka tomu na žobrote a tým sa stal od neho celkom závislý, kým jeho bohatstvo dosiahlo doslova astronomické sumy - tak si ten názor o milujúcom krstnom otcovi aspoň trochu celkom určite zrevidujete.

Som presvedčená že keby som ja bola tvoja krstná mama a starala sa o tvoje majetky a príjmy kým si ty bola neplnoletá rovnakým spôsobom že by si sa mi v dospelosti veru veľmi nepoďakovala.

Ano zachránil kráľovi trón ale za obrovskú cenu - posadil na trón sám seba a vycucal kráľovstvo v neuveriteľnom rozsahu, a tým sa stal jedným z najbohatším mužom v celej Európe - a to nemal pri príchode do Francie ničovaté nič. Proti tomu bol Fouquet anjel - hoci ten to robil spôsobom podobným - a ja už viem aj celkom presne ako to robili, pretože ma to ako ekonómku samozrejme zaujímalo.

Čo sa týka kráľa, ku koncu bolo podľa dobových svedkov očividné že kráľ ktorý už nebol naivný pubertiak ale dospelý muž sa zmietal v rozporuplných pocitoch voči Mazarinovi. Na jednej strane bol na neho citovo naviazaný už od detstva, na druhej strane sa už nevedel dočkať kedy konečne bude vládnuť on sám.

Takže pozrime sa na historické fakty:
- panika o zjavení sa červeného fantóma v Louvri ako predzvesti nešťastia tesne pred požiarom (a rovnako pred začiatkom Frondy) - historický fakt
opis toho ako Brienne zažil požiar v Louvri - a aj to že Mazarin onemel - historický fakt - na to nieje Brienne jediný svedok ale je ich viacej
že Brienne Mazarina pozoroval v jeho paláci kam ho preniesli ako oplakáva svoje umelecké diela ako tam šmatle v papučiach a že takmer padol do horiaceho kozubu - historický fakt
to že Mazarin odmietol dať peniaze kráľovi na hru ale na druhý deň dal veľkú sumu svojej neteri Olympii a že vždy uprednostňoval svoju rodinu pred kráľom - historický fakt
že ho pápež roky volala ancikristom a že ho hromada ľudí u dvora za chrbtom volala hnusnými menami ( a nielen obyčajní ľudia ktorých zdieral)- historický fakt
že sa ku konci života podľa očitých svedkov pár krát nelichotivo vyjadril o kráľovne matke ako o tej ženskej čo ho dovedie do hrobu - historický fakt
že nechával neúctivo kráľovnú matku ale bežne aj kráľa čakávať vo svojej predizbe kým im láskavo poskytne audienciu a že sa ku kráľovi častejšie aj na verejnosti nechoval ako by sa poddaný ku kráľovi mal - historický fakt

netreba zabúdať že Mazarin bol škola pána Richllieu a napokon Dumas to aj čo sa týka charakteru Mazarina spísal viac ako dobre

a ani aj som teda nevidela dôvod prečo by som mala v mojej fikcii prikrášľovať skutočnosti a opisovať ho ako dobrosrdečného strýčka ktorý neskonale miloval kráľa - hoci Mazarin mal ako každý svšetkými masťami mazaný politik dobrú PR a na povrchný pohľad sa presne takto prezentoval

Prečo ho pápež volal Ancikristom to ešte vysvetlím v jeho vlákne práve kvoli týmto problémom šiel Angelikin brat Raymond do Ríma

PenelopaW píše: *

09 bře 2023, 09:59

Toulouských obrazů z Joffreyovy sbírky mi je líto, ale hezky to vysvětluje, kam se majetek hraběte de Peyrak poděl .
Btw: Zmínka o tom, že se pálily i Joffreyovy knihy, mi připomněla někdejší debatu nad tím, jestli měl ve své knihovně i kámasútru. (Samozřejmě to teď jako na potvoru nemohu najít, ale slibuji, že odkaz doplním.)

No aj som tú kamasutru spomínala vo svojej fikcii kráľovstvo francúzske kedy ju Joffrey v paríži požičal či dokonca daroval Ninon a vraví že mu ju kedysi zabavili
takže myslím že sme sa možno o tom bavili vo vlákne k tej fikcii

PenelopaW píše: *

09 bře 2023, 09:59

Vsimla si si ze v novej fikci prezradzam Desgrezovho informanta v Louvri?

Neboj se, tohle mi neuniklo . Jakmile někde vidím "Desgrez", v hlavě se mi rozcinká zvoneček .

Od té doby to často převracím v hlavě, protože mi to k Desgrezovi (i Briennemu) příliš nesedí. Osobně by se mi víc líbila verze, kde by oba dva sdíleli jednu milenku, ale po těch několika dnech, co nad tím přemýšlím, to jako vysvětlení taky beru .

Ono je historicky podložené že páni od dvora si radi inkognito vyhodili z kopýtka v parížskych kabaretoch, krčmách či bordeloch a samozrejme chodili aj na St. Germainsky jarmok. Preto sa aj aféra z oplátkami skutočne stala, to boli páni od dvora práve na jednom z takýchto záťahov v uliciach Paríža.

PenelopaW píše: *

09 bře 2023, 09:59

Před fantomem Mazarin sice unikl do Vincennes, tam ho zastihla ale zpráva o zmizelém Toulouském zlatě .

Hm tak toto je dobrá pripomienka nad týmto musím pouvažovať - ja to mám nastavené tak, ako som už vo fikcii spomenula, že to sa už dozvedel predtým. Ono totižto historicky bol Mazarin až do zimy 1660-1661vo Vincenes - potom bol v Louvri lebo tam vraj v zime bola moc zima, a po požiari zasa späť vo Vincennes ale nespomínam si už presne aký dátum som presne dala Andijosovi a zmiznutému zlatu.

Zdravím milé kolegyně. Na rozdíl od vás budu stručná, protože vše již bylo napsáno. Moiro Tvoje pokračování je vynikající a už se nemůžu dočkat pokračování.
Historická fakta jsou perfektní, já bych si ale také ráda přečetla o Joffreyových myšlenkách. Zda se aspoň trochu zabýval co se děje s jeho rodinou a o tom co udělá v budoucnosti, zda má více plánů nebo žádný.
Ps jak už jsem psala, těším se na Tvé Království francouzské,

PenelopaW píše: *

09 bře 2023, 09:59

Přiznám se, že o něm nemám načteno tolik, takže mám – pod vlivem Tří mušketýrů – potřebu srovnávat ho s kardinálem Richelieu, který v mé hlavě stále vypadá jako Charlton Heston. A protože Dumas z kardinála R. dělá docela záporáka, Mazarin mi ze srovnání vždy vycházel líp a vnímala jsem ho jako mentora a možná i milujícího „otčíma“ Ludvíka XIV. Proto mne překvapilo značně negativní vykreslení „rudého ďábla“. To, že ho v lásce neměli obyčejní lidé, mne nepřekvapuje, ale že by o něm takhle negativně smýšleli i jeho nejbližší? Některé z použitých výrazů byly opravdu velice neuctivé.

Penelopa, ja som na tom úplne, ale že úplne rovnako! Tiež som ho vnímala oproti Richelieuovi ako toho lepšieho atď. Preto ďakujem Moirre, že nám ho priblížila takého, akým naozaj bol.

Táto fikcia sa ani nečíta ako fikcia, je to skrátka plnohodnotný historický román. Som si naschvál prečítala, čo o tomto požiari píše Wikipedia, ale bola tam len jedna stručná veta. Tvoj popis tomu dodáva šťavu a oživuje suché fakty.

Pamätám si z kánonu, že kardinál naozaj zomrel vo Vincennes. Ty ho očami ostatných postáv opisuješ ako "starého Mazarina", tak som si aj vygúglila, koľko mal rokov, keď zomrel - a, prekvapenie, nemal ani šesťdesiat Ale možno to vnímam len ja tak, veď pre dvadsiatnikov ako bol napr. Desgrez, je každý nad tridsať starec!

Pridávam sa k Zuzanke a tiež si prosím vrátiť sa aj k Joffreyovi a jeho odysei.

Zuzanka62 píše: *

09 bře 2023, 17:52

Zdravím milé kolegyně. Na rozdíl od vás budu stručná, protože vše již bylo napsáno. Moiro Tvoje pokračování je vynikající a už se nemůžu dočkat pokračování.
Historická fakta jsou perfektní, já bych si ale také ráda přečetla o Joffreyových myšlenkách. Zda se aspoň trochu zabýval co se děje s jeho rodinou a o tom co udělá v budoucnosti, zda má více plánů nebo žádný.
Ps jak už jsem psala, těším se na Tvé Království francouzské,

ďakujem Zuzanka ♥ prepáč za oneskorenú odpoveď.
Joffrey samozrejme ešte na scénu príde a samozrejme aj Angelika - je tam aj jeden dátum ktorý je dôležitý pre všetkých troch: Mazarina, Angeliku aj Joffreya.

Angelika je v momente keď vypukne požiar v Louvri ešte stále v Temple, Hortenzia ešte stále býva v pekelnej ulici, a Joffrey je na svojej ťažkej, trnistej ceste Inkognito smerom Vincenes, kam sa po požiari v Louvri odobral Mazarin na svoju poslednú cestu.

Precious píše: *

09 bře 2023, 18:23

PenelopaW píše: *

09 bře 2023, 09:59

Přiznám se, že o něm nemám načteno tolik, takže mám – pod vlivem Tří mušketýrů – potřebu srovnávat ho s kardinálem Richelieu, který v mé hlavě stále vypadá jako Charlton Heston. A protože Dumas z kardinála R. dělá docela záporáka, Mazarin mi ze srovnání vždy vycházel líp a vnímala jsem ho jako mentora a možná i milujícího „otčíma“ Ludvíka XIV.

Penelopa, ja som na tom úplne, ale že úplne rovnako! Tiež som ho vnímala oproti Richelieuovi ako toho lepšieho atď. Preto ďakujem Moirre, že nám ho priblížila takého, akým naozaj bol.

Ja už mám o Mazarinovi načítaných hodne historických faktov, a človek by sa fakt nestačil čudovať. Nejeden dnešný Oligarch, či už východný alebo aj hocaký západný, by nad Mazarinovými (veľmi úspešnými) politicko-ekonomickými machináciami zbledol závisťou. Ak osom už vravela tie jeho top agendy pridám neskoršie do jeho vlákna.

Precious píše: *

09 bře 2023, 18:23

Táto fikcia sa ani nečíta ako fikcia, je to skrátka plnohodnotný historický román. Som si naschvál prečítala, čo o tomto požiari píše Wikipedia, ale bola tam len jedna stručná veta. Tvoj popis tomu dodáva šťavu a oživuje suché fakty.

Pamätám si z kánonu, že kardinál naozaj zomrel vo Vincennes. Ty ho očami ostatných postáv opisuješ ako "starého Mazarina", tak som si aj vygúglila, koľko mal rokov, keď zomrel - a, prekvapenie, nemal ani šesťdesiat Ale možno to vnímam len ja tak, veď pre dvadsiatnikov ako bol napr. Desgrez, je každý nad tridsať starec!

Pridávam sa k Zuzanke a tiež si prosím vrátiť sa aj k Joffreyovi a jeho odysei.

Precious, veľmi Ďakujem za milý feedback a ospravedlňujem sa za oneskorenú odpoveď.

Nuž Mazarin mal takmer 60, čiže bol v rovnakom veku ako ja - a to bol v 17 storočí, (keď si pozrieme akého priemerného veku sa vtedy ľudia dožívali a uvedomíme že nemobol nezvyčajné sa ženiť v 14tich) vysoký vek a teda bol starý.
A ako si správne podotkla s pohľadu Desgreza, Angeliyk či samotného kráľa - ktorí mali v tom čase všetci traja 20+ to bol starec.

práve keď to píšem sa mi zjavilo pred očami ako jedna žena na Ukrajine vravela že v priebehu vojny za rok celkom zošedivela a vyzerá ako keby odrazu, za pár mesiacov, zostárla najmenej o 10 rokov
nuž stres alebo choroba toto môžu spôsobiť
mne samej sa stalo neičo podobného.. .dlhé roky rokúce som vyzerala o 10 až 15 rokov mladšia ako som bola
a odrazu šup a akoby cez noc som začala vyzerať na vek ktorý v skutočnosti mám ....

Mazarin bol už dlhú dobu chorý, bol celkom šedivý, poloplešatý, mal popolavožltú nezdravú farbu pleti - proste v roku 1661 vyzeral ako starec a to nielen podľa historických svedkov, ako vždy to pozorne zachytila aj pani AG

Ako som už vravela, práve ten požiar v Louvri ma naštartoval k písaniu tejto fikcie. Popravia nevinného Joffreya a pár dní na to sa zjaví v Louvri červený fantóm a vypukne požiar...a Mazarin od hrôzy na 24 hodín onemie....
to doslova volalo po fikcii
Nuž som už tak troch uako dráčik požiarnikom, pretože aj ten požiar v Toulouse mi krásne zapadol na Joffreové narodeniny ... ale keď človeka kopne múza, nedá sa inak.

K Joffreyovi a jeho odysei sa samozrejme ešte vrátime a tiež máme ešte Angeliku v Temple. Ako sa dozvedáme z nemeckého kánonu zostala tam ešte pár týždňov kým jej brat Raymond bol na ceste do Ríma - táto cesta samozrejme ako inak súvisela zo vzťahmi mníchov, francúzskej cirkve, Vatikánu a problémami z Mazarinom.

O tých pár týždňov v živote Angeliky po domnelom upálení Joffreya sa z kánonu nedozvedáme ničovaté nič, ale poznáme presný dátum kedy Angelika zaniesla deti Hortenzii a tiež kedy sa Joffrey zjavil v paláci Beautreillis.

Moiro,Moiro, kdy bude pokračování, mám abstinenční příznaky.
Včera jsem konečně dokoukla druhý díl Král, veverka a užovka. Chvílema jsem měla pocit, že sleduji Jofreyův proces a osud, kdyby se mu nepodařilo utéct. Je jasné, kde se paníGolon inspirovala. Film se mi moc líbil, jenom mě zarazilo, jak líčili Colberta. On je vždy vyzdvihován jako ten pravý ministr a Fouquet jako padouch.
Více takových filmů.

Tak aj ja som konečne dopilovala a pridala nové pokračovanie. je predlžený víkend, tak si snáď nájdete čas na čítanie.

Časť šiesta: Všetky cesty vedú do Vincennes.

Keďže sme vo Vincennes minulý rok v lete boli (ja už dokonca druhý krát), mala som pri písaní Vincenneské veže a lesík živo pred očami.

V tomto pokračovaní vystupuje hromada postáv, z ktorých všetky vystupovali aj v kánone.
Dúfam že väčšina z nich je vám známa a že niektoré z nich potešia či dokonca pobavia.
Popri dôkladnej rešerši historických udalostí toho času, som sa snažila vysvetliť a doplniť veci ktoré neboli celkom objasnené v kánone.

V tomto pokračovaní sa nachádzame neikde v strede mesiaca Február 1661. V ďalšom pokračovaní sa dopracujeme k viacerým osudným udalostiam ktoré sa odohrali koncom februára.

O la la, konečně to tu zase víc žije!

Kapitolu jsem přečetla na jeden zátah, ještě si ji chci pročíst důkladně, slibuji proto, že řádný komentář ještě přidám. Píšu teď především proto, že mne trkla jedna věc, a to účinkování Gontrana v příběhu. Ten se totiž někdy na podzim (září, říjen?) vydal na malířskou cestu po Francii. Navštívil Angeliku, aby ji předal nějaké peníze, ale de facto byl prvním, kdo ji z jejího okolí opustil. Setkáváme se s ním v ději až výrazně později, kdy už více méně maluje sám na sebe, a i když nemám tucha, jak dlouhé byly podobné cesty malířů, nejsem si jistá, že by už za půl roku byl zpátky v Paříži...

Gontran de Sancé má své diskusní vlákno zde:
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?t=824

PenelopaW píše: *

30 dub 2023, 08:18

účinkování Gontrana v příběhu. Ten se totiž někdy na podzim (září, říjen?) vydal na malířskou cestu po Francii. Navštívil Angeliku, aby ji předal nějaké peníze, ale de facto byl prvním, kdo ji z jejího okolí opustil. Setkáváme se s ním v ději až výrazně později, kdy už více méně maluje sám na sebe, a i když nemám tucha, jak dlouhé byly podobné cesty malířů, nejsem si jistá, že by už za půl roku byl zpátky v Paříži...

prečo by nemohol? ďakujem za upozornenie, na to že odišiel som samozrejme nezabudla
u mňa už späť bol, z určitých dôvodov, - ak nešiel napríklad do Holandska alebo možno do Talianska kľudne sa už mohol vrátiť a Angelika sa o tom mohla dopočuť alebo dokonca Angelike mohol povedať že sa do Nového Roku mieni vrátiť
ako sa vraví topiaci sa slamky chytá ....

sám vraví Angelike toto: potom se vydám na cestu po Francii takže na to pol roka skutočne stačí ...

PS: díky....to vlákno je skutočne super, dobre že si mi to pripomenula, si na tom vskutku dobre zapracovala

PenelopaW píše: *

25 srp 2018, 13:28

PenelopaW píše:

Popis:
Pomocník pozoroval s hlavou lehce skloněnou na stranu nedokončený mistrův obraz. Na obličej mu padalo mdlé denní světlo. Středně vysoký mládenec v plátěné košili rozhalené na opáleném krku, s kaštanovými vlasy ostříhanými pěkně nakrátko a patkou, která mu napůl padala do tmavých očí, vypadal jako člověk z lidu. Jenže Angelika by mezi tisíci rozeznala ta vzdorovitá ústa a zvědavý nos, a taky rozhodnou, poněkud těžkou bradu, která jí připomněla otce, barona Armanda.
(Markýza andělů 2)

Vždycky jsem myslela, že měl taky zelené oči?? Je informace výše zavádějící nebo jsem jen špatně hledala?

PenelopaW píše:

Co se osobního života týče, Gontran se oženil s Mariedje Van Osselovou, dcerou bývalého mistra, a provozoval vcelku výnosnou živnost.

Cha! A tady mám podnět a zvídavou otázku pro zkušenější angelikoložky - měl Gontran s Mariedje nějaké děti??? A co se s nimi stalo po jeho smrti??
Doufám, že některá z autorek Království francouzského tuto otázku osvětlí . Ostatně by mne vůbec zajímaly životní osudy ostatních dětí z rodiny Sancé...
Když se Joffrey ve fikci od Moirry setkal s Hortenzií, co kdyby navštívil Raymonda? Ten by mohl mít z rodiny největší přehled o ostatních, včetně odpovědi na otázky, zda Gontran měl malé Holanďánky .

BINGO! Presne do tohoto sa hrabem, lebo sa obávam že ak to nespravím ja - tak sa toho nikto iný nechytí.

PS: Včera som to pridávala neskoro v noci, takže som to teraz celé ešte raz upravila a opravila.

Aby som citovala Dashu:" je tam postav jako na Orloji" hi hi

Tak ja som si novú kapitolu užila už dvakrát a môžem napísať, čo ma v nej najviac oslovilo. Boli to asi tieto veci:

To, ako Hortense nenávidela vlastnú sestru. Až tak, že jej priala, aby ju upálili s jej bosoráckym manželom. Vždy mi bolo jasné, že tie dve sa neznášajú - aj keď zo strany Angeliky je to skôr taká láska-nenávisť. Hortense ide očividne iba o vlastný prospech a nemá žiadny problém zaprieť vlastnú krv.

Predstava pána Clopota užívajúceho si s kňažkou lásky! Je jasné, že aj on je len človek, "Hocako sa to, ako niekto s povesťou slušného a bezúhonného muža bránil priznať, nikto ho nevedel lepšie utešiť ako ona!" Predstavujem si ho ako takého šťúpleho mužíčka, ktorý sa opatrne zakráda ulicami Paríža ako taký potkan a zrazu sa mu na tvári rozleje úsmev, keď ho objíme prostitútka

Rovnako ma pobavil obraz Joffreyho sediaceho na pníku a čítajúceho noviny. Ja viem, že by som sa na tom asi nemala smiať, ale prišlo mi to vtipné, ešte aj ten dovetok, že mu chýbala už len cigara. Náš pán veľkomožný je ako vystrihnutý z kánonu: "Dokonca sa na ten proces, ak by malo skutočne k nemu dôjsť, tak trochu tešil."

Časti, kde vystupuje Angelika a Joffrey a ktoré vypĺňajú medzery v kánone, ma veľmi potešili. Oceňujem hlavne to, že si "vyriešila" dieru v zápletke, ktorú našla Zuzanka ohľadom toho, že gróf poveril Molinesa, aby sa postaral o jeho ženu a Molines to neskôr ani slovkom nespomenul. Takto by to dávalo zmysel.

A na záver: história sa opäť pekne preplieta s fiktívnymi postavami a ich príbehom. Mimochodom, prečo kráľ nazýval Mazarina "Veľkoturek"?

Ďakujem za ďalšie príjemne strávené chvíle a teším sa na pokračovanie!

moc ďakujem za rozsiahly feedback a samozrejme aj za opravu textu, musím to vymeniť

Precious píše: *

10 kvě 2023, 20:23

Predstava pána Clopota užívajúceho si s kňažkou lásky! Je jasné, že aj on je len človek, "Hocako sa to, ako niekto s povesťou slušného a bezúhonného muža bránil priznať, nikto ho nevedel lepšie utešiť ako ona!" Predstavujem si ho ako takého šťúpleho mužíčka, ktorý sa opatrne zakráda ulicami Paríža ako taký potkan a zrazu sa mu na tvári rozleje úsmev, keď ho objíme prostitútka

no ale to nebola len tak hocaka prostitutka - to bola "ONA" vlastne pôvodne nápad Penelopy - ženská ktorú dohodil Clopotovi Desgrez aby sa ostýchavý súdny pisár priučil

pridám viacej o údolí lásky ktoré sme navštívili keď sem boli v Paríži keď dokončím robotu - bola som chorá, ešte aj trochu som, tak mám čo doháňať

Precious píše: *

10 kvě 2023, 20:23

Časti, kde vystupuje Angelika a Joffrey a ktoré vypĺňajú medzery v kánone, ma veľmi potešili. Oceňujem hlavne to, že si "vyriešila" dieru v zápletke, ktorú našla Zuzanka ohľadom toho, že gróf poveril Molinesa, aby sa postaral o jeho ženu a Molines to neskôr ani slovkom nespomenul. Takto by to dávalo zmysel.

No chcela som poriešiť to že to Molines nespomínal. I ke´d pravdou zostáva že pôvodne v rozhovore kráľ Angeliak vraví že kázal aby nesiahali na jej majetky, a ona odpovedá že nič nieje iba jej, a HLAVNE: na konci ju vlastne zbavil celej existencie, postavenia, titulov ... čiže pravda je taká že ani tak by jej to už nepomohlo - pretože si pohnevala kráľa a ten jej povedal že už o nej nechce počuť - proste neexistuje
tj. bez titulov bez mena by jej nenechali nič z majetkov i keby to bol Molines stihol prepísať

Precious píše: *

10 kvě 2023, 20:23

A na záver: história sa opäť pekne preplieta s fiktívnymi postavami a ich príbehom. Mimochodom, prečo kráľ nazýval Mazarina "Veľkoturek"?

to som veru ešte celkom presne nezistila, ale pracujem na tom
(pravdepodobne narážka že sa chová ako sultán, alebo kvoli tej zologickej čo mu založil vo Vincennes)

že ho tak volal som sa dozvedela v rozsiahlej historickej práci o Mazarinovi čo má skoro 900 strán a ja ju čítam v Nemčine - čiže najskôr sa budem musieť dopracovať k tomu ako to slovo bolo pôvodne vo Francúzštine

v lexikóne sa dozvedáme že Veľkoturek bol TITUL sultána sultánov, čiže v slovenčine by mu malý Ľudovít XIV asi hovoril pán PAŠA:
Der Groß-Türk: eine ehedem sehr gewöhnliche Benennung des Türkischen Kaisers, wofür jetzt Großherr und Groß-Sultan üblicher sind.

Dekuji za krásné pokračování. Moc se mi líbilo. Hlavně, že mířila k Peyracovi a o tom co se s ním dělo po útěku. Jsem moc ráda, že jsi mi vysvětlila záhadu Molinese a majetku.
Při čtení Tvého a Precios příspěvku mě napadl jeden dotaz. Když se někdo narodil jako šlechtic, mohl mu král vzít titul? To že mu byl zabaven majetek je jasné ale titul, na ten měl nárok z důvodu původu? Chudý ale hrabě.
Ještě mi jde na mysl jeden moment, ať to když Filip představuje Angeliku králi a žádá povolení ke sňatku, tak říká, že Angelika je jeho sestřenice a má šlechtický titul. Tudíž ji nemohl být odňat. Úrozen je od narození.

ďakujem za feedback Zuzanka

Zuzanka62 píše: *

13 kvě 2023, 23:08

Při čtení Tvého a Precios příspěvku mě napadl jeden dotaz. Když se někdo narodil jako šlechtic, mohl mu král vzít titul? To že mu byl zabaven majetek je jasné ale titul, na ten měl nárok z důvodu původu? Chudý ale hrabě.
Ještě mi jde na mysl jeden moment, ať to když Filip představuje Angeliku králi a žádá povolení ke sňatku, tak říká, že Angelika je jeho sestřenice a má šlechtický titul. Tudíž ji nemohl být odňat. Úrozen je od narození.

Rozsiahlu odpoveď ohľadne titulov som pridala sem - aby sa to nestratilo v komentároch k fikciám

Tuto o Angelike a Joffreyovi a ich tituloch

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 186#p32186

a tuto o Angelike ako obchodníčke a Filipovi z cesty do Versailles:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 188#p32188

Apropos, niektoré tituly sa očividne dali aj predať či darovať, ako vyplýva z tohto úryvku, z rozhovoru pri hre v karty, keď Angelika hrala vabank o palác Beautreillis:

Uvedl příklady: tak bankéř Tortemer v minulém století žádal šlechtický titul Montmorencyů, a znovu opakoval, že praděd de Villarceauxe souhlasil s tím, že když prohraje, přenechá protivníkovi svou ženu a pluk. (...)
Vzpomínáte na bankéře Tortemera, který požádal Montmorencyho o jeho erb?“
„A ten Tortemera o celou flotilu.“
„A Tortemer prohrál…“


Cesta do Versailles II

Moirro, dostala jsem se k přečtení celé fikce až teď a je to opravdu moc pěkné dokreslení událostí z druhé strany. Moc hezky se to čte. Dala sis přitom velice záležet na detailech, nad kterými jsem sama nikdy nepřemýšlela. Tohle Ti muselo dát spoustu práce.

Moirro, opět máš můj obdiv a potlesk.
Skvěle spojené historické události s doplňkami v ději knih. Těším se na další pokračování.

Delphine a Mimi veľmi pekne ďakujem za feedback, aspoň viem že to aj niekto číta.

mimi píše: *

14 kvě 2023, 20:18

Moirro, opět máš můj obdiv a potlesk.
Skvěle spojené historické události s doplňkami v ději knih. Těším se na další pokračování.

Delphine píše: *

14 kvě 2023, 20:06

Moirro, dostala jsem se k přečtení celé fikce až teď a je to opravdu moc pěkné dokreslení událostí z druhé strany. Moc hezky se to čte. Dala sis přitom velice záležet na detailech, nad kterými jsem sama nikdy nepřemýšlela. Tohle Ti muselo dát spoustu práce.

Nuž prácu to dalo, ale v tomto prípade je tá práca súčasne aj zábavou a dokonca aj poučením, lebo človek sa čo to nového dozvie a naučí. Snažím sa preplietať životné osudy hrdinov s osudmi skutočných historických postáv, pričom pracujem po vzore Dumasa a pani AG: tj. hrabem sa v biografiách archívoch a historických análoch kde sa dozvedám udalosti toho konkrétneho času.

A samozrejme že to musí súznieť aj s kánonom, takže jednoduché to nieje, ale ja píšem rada. Takto sa aspoň môžem podeliť zábavnou formou o mojej objavy z oblasti histórie.

A ešte musím dodať že človeku sa to píše ľahšie keď má miesta ktoré vo fikciách opisuje pochodené. Posledné leto sme sa motali presne tam kde sa motal v mojej fikcii pán Clopot keď sa konečne odvážil na ulicu a boli samozrejme aj v Hortenzinej Pekelnej ulici a tiež v ulici kde Polačka šľapala chodník. Išli sme okolo miesta kde z veľkou pravdepodobnosťou býval pán Clopot a navštívili aj Justičný palác a jeho väznice. Place de Greve kde sa uskutočnila poprava samozrejme tiež.

Je mi jasné kade utekal Brienne keď sa ponáhľal k Louvre a vo Vincennes som ja osobne bola už druhý krát a z holkami sme tam mali byt. Takto je to písanie oveľa zábavnejšie a teším sa na to kedy už Penelopa zasa raz bude mať čas na písanie a pridá sa a bdue pokračovať v jej fikcii.

Keďže mi z ďalšieho pokračovania vznikol dlhočizný útvar pridávam prvú polovicu - pracujem na opravách a úpravy druhej polovice ktorú potom hneď pridám.

Milé dámy, poviem vám, pretože chcem podobne ako pani AG aby to bolo historicky dôveryhodné, tak som sa na túto fikciu narešeršovala až sa mi z hlavy parilo, ale samozrejme som využila aj materiály ktoré už roky zbieram. Mňa na tom baví že takto sa človek zábavnou cestou hromadu naučí.

Hoci sa teraz tak trochu obávam aby ste pri čítaní náhodou nepočuli zvoniť kostolné zvony ....

Ale sľubujem že druhá časť potom už bude mať spád... bez toho aby sme osvetlili čo sa dialo v Kráľovstve francúzskom koncom februára roku pána 1661, by to nebolo celkom ono.

Čo asi majú spoločného dnes stále obľúbený nápoj Campari a Krvavočervené rúcha katolíckych kardinálov, a čo to má všetko spoločné s Gontranom A Joffreyom de Peyrac, a jeho pred-modelom, pánom Golonom? Alebo lepšie povedané keby nebolo Gontrana, nerozoberala by som až tak to kardinálovo rúcho.

To sa teda niektoré s vás budú čudovať. Kto budete pozorne čítať, myslím že na to príde.

Tak teda čo majú Campari, Mazarinovo rúcho, Gontran de Sance de Monteloup, Joffrey de Peyrac a a Sergej Golibinov aka Serge Golon spoločné?
Stavím sa že po prečítaní tejto časti to budete Vedieť.

A, ach, keďže všetky cesty vedú do Ríma, pôjdeme v tejto fikcii aj tam.

Ten Breviár politikov Mazarin skutočne napísal, a mám vážne podozrenie že odvtedy ho má v tajnej knižnici takmer každý politik tohto sveta.

Prajem príjemné čítanie a dúfajme iba že sa vám pri tejto časti nebude pariť z hlavy ako Mazarinovi v jeho posteli vo Vincennes.

PS: Tým prológom od Dumasa som vás chcela navnadiť na čítanie Vicomta de Bragelonne - to zahrňuje naše obdobie.

O Vincencovi s Pauly:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 638#p33638

O Mazarinovi, kde som pridala aj prvú kapitolu od Dumasa na stiahnutie:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=1003

O Raymondovi de Sance a jeho ceste do Ríma:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=1051

Moiro, Děkuji za další díl tvé úžasné fikce. Určitě
ti dala hodně práce. Mazarin byl více politik než duchovni, ale byl duchovni, když nepřijal kněžské svěcení ? Podle mého názoru duchovní nebyl. To jen na okraj. V žádném případě to neznamená omluvu pro jeho krádeže a další zločiny .
Zvláště děkuji za popis cesty Raymonda de Sancé do Říma. Ty dobře víš, že Řim i Vatikán je mou srdcovou záležitostí. Tak ještě jednou díky.

Sob píše: *

25 bře 2024, 20:28

Mazarin byl více politik než duchovni, ale byl duchovni, když nepřijal kněžské svěcení ? Podle mého názoru duchovní nebyl. To jen na okraj. V žádném případě to neznamená omluvu pro jeho krádeže a další zločiny .

ďakujem za milý feedback. No či podľa názoru Vatikánu Mazarin bol a či nebol duchovní sa dozvieme v ďalšom pokračovaní fikcie.
Ale hlavne sa už dostanem k momentu príchodu Joffreya do Vincennes k jeho kaplnke.

Moirro, Dumasova Vicomta de Bragelonne mám z celé série o mušketýrech nejraději. Je to období Angeliky.

Máš můj obdiv, jak jsi zkombinovala historické osobnosti a hrdiny z knih.
Moc zajímavě jsi to propojila a ještě přidala ochutnávku z Říma.
Teď v období před Velikonocemi je to aktuální.
Zaujala mě věta Quo vadis?
Znáte tu knihu, případně i některé z filmového zpracování ?
Samozřejmě se těším na pokračování o Joffreyovi.

mimi píše: *

25 bře 2024, 21:19

Zaujala mě věta Quo vadis?
Znáte tu knihu, případně i některé z filmového zpracování ?

pre tie čo nevedia, táto veta sa nachádza v Jánovom evanjeliu 13,36:

Dicit ei Simon Petrus: "Domine, quo vadis?" Respondit Iesus: "Quo vado, non potes me modo sequi, sequeris autem postea."

Šimon Peter sa spytoval: "Pane, kam ideš?" Ježiš odpovedal: "Kam idem, tam ma teraz nemôžeš nasledovať. Ale budeš ma nasledovať neskôr."

ďakujem za milý feedback ano aj ja myslím že táto časť mojej fikcie sa dobre hodí k Veľkonočnej atmosfére - aj keď Raymond odišiel do Ríma tesne pred Vianocami

Legenda "Quo vadis?" z ranokresťanskej tradície
Na túto pasáž sa odvoláva príbeh v apokryfných Skutkoch Petrových. Podľa tejto legendy apoštol Peter na jeho úteku z Ríma stretol Krista a spýtal sa ho: "Domine, quo vadis?" ("Kam ideš, Pane?") Dostal odpoveď: "Romam venio iterum crucifigi" ("Do Ríma, aby som sa nechal opäť ukrižovať"). Peter sa potom vrátil späť, v Ríme ho zajali a ukrižovali.

--------------------------------------------------------------------------

film mám niekde na DVD aj knihu mám niekde ale som nedočítala a film nedopozerala - možno na Veľkú noc dopozerám aspoň film

možno som nezvládala toho Nera a tie sadismy ale je to monumentálny majstrovský kúsok svojej doby a je tam aj o láske

https://www.youtube.com/watch?v=ZAdIwD3QItc

ano jasne bolo tam hodne brutality, ako tuto kde Nero vraždí kresťanov - ako vidíme tých levov nemal iba Mulej
v tejto scéne je aj svätý Peter

https://www.youtube.com/watch?v=uHFxNlgOprs

Moirro, já měla také problém s brutálními scénami v knize i později ve filmových zpracováních.
Kromě filmu, ze kterého si přidala ukázky, existuje ještě nový film natočený s polskými herci. Tam je myslím ještě více těch krutostí.
V knize je citována právě Ježíšova odpověď, že se vrací do Říma, aby se nechal znova ukřižovat. To změní rozhodnutí svatého Petra odejít z Říma, aby se vrátil zpět a přijal krutou smrt.

mimi píše: *

25 bře 2024, 21:19

Zaujala mě věta Quo vadis?
Znáte tu knihu, případně i některé z filmového zpracování ?

Knihu jsem nečetla, ale máme ji doma, znám jen filmové adaptace. Starý film, kde Nera hraje Ustinov, jsme sledovali v rámci hodin latiny na střední škole. Nero musel být absolutní magor (viz i zpracování v Gravesově "Já, Claudius"), ale Ustinov ho zahrál výborně! Krátce nato šla do televize polská verze, kterou jsem viděla jen 1x, ale třeba mým rodičům se líbila natolik, že si ji pořídili na DVD. Pamatuju si, že mě na VŠ zaujalo, že hrdina jede do Říma kolem akvaduktu - a ten se reálně nachází v jižní Francii nedaleko Nîmes (Pont du Gard: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_du_Gard). Chápu, že potřebovali nějakou "dobovou kulisu", ale kdybych to brala vážně, tak by si hrdina docela slušně zajel .

Sob píše: *

25 bře 2024, 20:28

Mazarin byl více politik než duchovni, ale byl duchovni, když nepřijal kněžské svěcení ?

Jsem zvědavá, jak to Moirra odkryje. Mně to zatím připadá, že historie se opakuje a "nic nového pod sluncem". Vždyť i u nás Hus brojil proti tomu, aby církevní posty zastávali laici, kteří se navíc běžně i ženili nebo minimálně žili v konkubinátu, a obročí pak svěřovali svým dětem...

Ale k samotné fikci:

Vo svojom byte v Louvri cíti pán de Mazarin, že sa blíži smrť. Dnes sa nechal odniesť až do paláca v ulici Neuve des Petits Champs a prehliadol si nádhernú knihovňu, v ktorej Gabriel Nausé zhromaždil 35 tisíc zväzkov, ktoré za drahé peniaze kúpil v Holandsku, Flandroch, v Anglii či v Taliansku.
Haha, je vidět, že to psal Dumas, protože kdyby ten úvod byl z pera autorky fikce, nechyběla by nenápadná zmínka o tom, že některé z těch 35 000 svazků si Mazarin vzal z Peyrakových konfiskátů .

Opět na mě nejsilněji působilo ryze negativní vykreslení pana kardinála. Vždy jsem si myslela, že sehrál významnou státotvornou úlohu v dějinách novověké Francie, ale tady z toho ten odpor vůči němu přímo čiší . Machiavelismus bych mu asi ani nevyčítala, bez toho to v té době asi nešlo (30letá válka, fronda, ...), aby se člověk udržel u kormidla (u koryta?), a smutně můžeme konstatovat, že se tak chovají i mnozí současní politici, kterým o blaho státu skutečně nejde...

Skutečně Mazarin Vincenta z Pauly tak nesnášel? (Mimochodem, v Liberci je jeden paulyánský kostel! Neměla jsem o tom ani ponětí, protože v této části města se běžně nepohybuji. Zjistila jsem díky parádní každoroční akci Noc kostelů, kterou vřele doporučuji, pokud se bude někdy konat ve Vašem městě.)

Raymond de Sancé na mě ve fikci působí hodně mladistvě a trochu naivně, ještě nezkažený realitou života. Z knihy, ale možná je to i valem kvůli Borderieho filmům, kde ho hraje zralý muž, na mě působí mnohem vyzrálejší a otrlejší. Viz i naše různé debaty stran Desgreze, který byl z našeho pohledu "mladý ucho", ale v knize i fikcích vystupuje jako člověk s životním nadhledem a bohatou zkušeností. Podobně vnímám i Raymonda, tedy jako muže cílevědomého, který chápe, jak svět funguje, umí se v něm pohybovat, a má i jisté "diplomatické" (politické) vlohy, aby uměl vycházet s mocnými a nezadal si jako třeba jeho mladší sestra, která mockrát nevěděla, kdy by měla držet pusu .

Líbí se mi slovní hříčka talent (nadání) x talent (peněžní jednotka) . Přesně takovými detaily, včetně nenápadných a umně zakomponovaných vstupů do různých oborů a odvětví (barvířství, náboženství, filozofie, ...) se vykazuje i originál.

Bude konflikt Vatikán x Francie rozebrán podrobněji? Zatím z toho nejsem moc moudrá - v textu se hovoří o obchodnících - podvodnících a o tom, že Mazarin financoval tažení cizinců proti vlastním. Bude to ještě vysvětleno?

Taky mě zaujalo, že Raymond měl zchromlého koně a řešil zpáteční cestu. Nebyl k zažehnání sporu do Vatikánu vyslán Tovaryšstvem? Nedali mu nějakého "služebního" koně, kterého by někde vyměnil? Jak to vůbec jezuité měli s "organizační sítí"?

Moiro mimi, Quo vadis patří i k mým oblíbeným knihám a doporučuji jako vhodnou četbu pro období Velikonoc. Moje nejmilejší postava je Petronius. Polský film se věrně drží knižni předlohy. V Římě stojí kostel přezdívaný Domine Quo vadis. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Kostel_ ... lle_Piante

ďakujem za obsiahly Feedback

PenelopaW píše: *

26 bře 2024, 11:17

že mě na VŠ zaujalo, že hrdina jede do Říma kolem akvaduktu - a ten se reálně nachází v jižní Francii nedaleko Nîmes (Pont du Gard: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_du_Gard). Chápu, že potřebovali nějakou "dobovou kulisu", ale kdybych to brala vážně, tak by si hrdina docela slušně zajel .

no ono tí Rimania stavali hodne kvalitne, ono tých Aquaduktov je ešte aj dnes po celej Európe je hodne - napríklad po jednom čiastočne ide ešte stále voda z Alp do Viedne - Filmový tvorci si zrejme vybrali ten čo sa im asi najlepšie na natáčanie hodil

Zoznam známych Aquaduktov: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_aqueducts

Pod talianskom sú aj linky na Aquadukty v Ríme, tých je tam dodnes neúrekom, a tiež na Aquaducty za Rímskej Ríše - všetko sem dávať nebudem, ale tuto je zoznam tých Rímskych:

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_a ... ty_of_Rome

Sob píše: *

26 bře 2024, 11:17

Mazarin byl více politik než duchovni, ale byl duchovni, když nepřijal kněžské svěcení ?

o tom ešte bude v pokračovaní - v každom prípade seriozne špekuloval ako sa stať novým Pápežom

PenelopaW píše: *

26 bře 2024, 11:17

Jsem zvědavá, jak to Moirra odkryje. Mně to zatím připadá, že historie se opakuje a "nic nového pod sluncem". Vždyť i u nás Hus brojil proti tomu, aby církevní posty zastávali laici, kteří se navíc běžně i ženili nebo minimálně žili v konkubinátu, a obročí pak svěřovali svým dětem...

to že sa ženili či mali milenky nebolo na tom to najhoršie - najhoršie bolo že to boli očividne neveriaci ktorí si z božieho slova spravili výnosný bussines, To že boli neveriaci o tom sami svedčili svojim konaním, tým že bez strachu a škrupúľ konali kontra voči všetkým prikázaniam z biblie

odpoveď k Mazarinovi pridávam do jeho vlákna

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 653#p33653

PenelopaW píše: *

26 bře 2024, 11:17

Raymond de Sancé na mě ve fikci působí hodně mladistvě a trochu naivně, ještě nezkažený realitou života. Z knihy, ale možná je to i valem kvůli Borderieho filmům, kde ho hraje zralý muž, na mě působí mnohem vyzrálejší a otrlejší. Viz i naše různé debaty stran Desgreze, který byl z našeho pohledu "mladý ucho", ale v knize i fikcích vystupuje jako člověk s životním nadhledem a bohatou zkušeností. Podobně vnímám i Raymonda, tedy jako muže cílevědomého, který chápe, jak svět funguje, umí se v něm pohybovat, a má i jisté "diplomatické" (politické) vlohy, aby uměl vycházet s mocnými a nezadal si jako třeba jeho mladší sestra, která mockrát nevěděla, kdy by měla držet pusu .

no aj som si o ňom spravila výcuc zo všetkých knih - on stvrdol až neskoršie, v 5 diely, predtým sa pravidelne prejavovala aj jeho mäkká stránka
ale dobrá pointa: vôbec ma netrklo že po Joffreyovom návrate by ešte mohol navštíviť Raymonda alebo naopak

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 655#p33655

Mlada Přemyslovna, dcera knížete Boleslava I., cestovala do Říma , aby jménem svého otce papeže požádala o založení biskupstvi v Praze

Gratulujem, Moirra, k ďalšej prepracovanej kapitole! Umenie, história, ekonomika, politika, náboženstvo, filozofia a to všetko spojené osobou talianskeho kardinála. On bol naozaj zo Sicílie? Bohvie prečo som si myslela, že pochádzal z Ríma... A to, že bol najbohatším človekom Európy, to je pre mňa novinka.

Keď som čítala o tom, ako píše svoju knihu o "vedení štátu" - ak ju tak môžem nazvať - chodil mi po rozume nielen Machiavelli, ale aj Tallyerand, ktorý žil o 150 rokov neskôr ako Mazarin. Určite sa aj on riadil "ponaučeniami" týchto dvoch prešibaných mužov; spomínam si na jeden jeho citát: "Človeku bola daná reč, aby skryl svoje myšlienky". V Mazarinovom texte a zmýšľaní som zachytila čosi veľmi podobné...

"Ale či si človek, ktorý sa stará o vysokú politiku, nezaslúži poriadny plat?" Toto ma skvelo pobavilo. Darebák si vždy vie odôvodniť svoje výčiny, napokon sa hádam aj cíti urazený, keď mu niekto povie, že to nakradol a že to patrí občanom, od ktorých to zobral. Aká to paralela s dnešným (a myslím, že nielen) Slovenskom...

V Ríme som bola prvýkrát pred pár mesiacmi, takže mám ešte v živej pamäti (aj) Námestie sv. Petra. Raymondove prechádzky som si teda vedela spojiť s vizuálom. Celý čas som rozmýšľala, či vie, ako skončil proces s jeho švagrom, napokon sa ukázalo, že nie. Som zvedavá, či bude hľadať svoju sestru, keď sa vráti domov...

Moc ďakujem za feedback - prezradím že v ďalšej časti bude spomenutý aj Filip a jeho rodičia
vyplynulo to celkom prirodzene z deja kníh Angelika a tiež z historických súvislostí

Precious píše: *

29 bře 2024, 16:55

Keď som čítala o tom, ako píše svoju knihu o "vedení štátu" - ak ju tak môžem nazvať - chodil mi po rozume nielen Machiavelli, ale aj Tallyerand, ktorý žil o 150 rokov neskôr ako Mazarin. Určite sa aj on riadil "ponaučeniami" týchto dvoch prešibaných mužov; spomínam si na jeden jeho citát: "Človeku bola daná reč, aby skryl svoje myšlienky". V Mazarinovom texte a zmýšľaní som zachytila čosi veľmi podobné...

No keďže je Veľká Noc napadol ma citát Ježišov ktorý vravel že definíciou diabla je, že je vynálezcom lži a že v ňom nieto pravdy.

Precious píše: *

29 bře 2024, 16:55

"Ale či si človek, ktorý sa stará o vysokú politiku, nezaslúži poriadny plat?" Toto ma skvelo pobavilo. Darebák si vždy vie odôvodniť svoje výčiny, napokon sa hádam aj cíti urazený, keď mu niekto povie, že to nakradol a že to patrí občanom, od ktorých to zobral. Aká to paralela s dnešným (a myslím, že nielen) Slovenskom...

Aj keby sa niekomu zdalo že nenávidím boháčov, to nie je pravda. Môj Joffrey bol poriadne bohatý - ale nikoho neokrádal. Dôvod prečo ma takéto bezmedzné, špekulatívne hrabanie rozčuľuje je iný. Rozčuľuje ma na tom že to vždy, a to bez výnimky, je spojené s nesmiernym utrpením iných. Z utrpením tisícov, ba čo státisícov. Vždy to ide spolu ruka v rukáve.
Stačí si prečítať kapitolu o tom za akých podmienok sa stavalo Versailles - v 5 diely keď sa hovorí o Gontranovi a jeho smrti.

A keď už nieto poriadne z čoho hrabať, v bitkách o moc bohatstvo a o tróny sa začne vždy bez výnimky bubnovať do vojny. Vojny vždy boli o tom istom - to že sa mocnári snažia nahovoriť národu iné dôvody (podľa hesla rozdeľuj a panuj), neznamená že to tak nieje. keby im totižto povedali pravdu: Musíte do vojny aby sme si my udržali poprípade rozmnožili naše majetky - nikto by do vojny nešiel.

Táto planéta totižto nie je nekonečná, a teda sa na naje ani nikdy nebude dať nekonečne kradnúť. A tiež tu nie sú k dispozícii nekonečné prostriedky. Tým pádom jediná cesta ako špekulatívne hrabať je zobrať niekde inde, ožobračiť iných.

Najľahšia cesta, ktorú volia mnohí ktorí na nič iné nemajú a ich jedinou "kvalitou" je že nemajú súcit svedomie ani chrbtovú kosť, je kradnúť vo veľkom z daní. A najlepší ťah na šachovnici je si to potom ešte aj legalizovať. A v tomto bol Mazarin majster majstrov. A kto by sa ho chcel zastávať, nech potom nereptá keď bude jemu podobnými okrádaný až do konca života.

Tak jsem po přečtení této dokonale zpracované kapitole přemýšlela, co dodat . Tvrdé surové uvažování a činy Mazarina mi připadají jako konání člověka, který nemá svědomí a nevěří a nebojí se Boha, jen o tom nahlas nemluví.

Politika byla, je a bude žumpa. Vzpomněla jsem si po přečtení této části, , co ráda říkala manželova maminka : "Blaze tomu, kdo nic nemá, blaze tomu, kdo nic neví."

A líbí se mi, jak taková v podstatě bezelstná žena, jako byla Angelika, mohla ve všech těchto dějinných událostech dojít tam, kam došla.

Moc ďakujem Tereza za komentár ktorý som nejako prehliadla, až teraz ke´d sa chystám pridať ďalšiu časť som ho zbadala.
Díky moc.

manželová maminka je múdra žena- a jej porekadlo v podstate zodpovedá Ježišovmu ktorý tiež vraví
že čím viac človek vie tým viacej trpí (kto kupuje poznanie, kupuje bolesť)

čím viac čítam ako sa stal Mazarin najbohatším človekom v Európe- dokonalý diabol vybudoval si skorumpovaných vazalov tým že ich namočil do kadejakých vecí a tak získal nad nimi moc, lebo už nemali ako vycúvať

tom usa v dnešnej politike hovorí že ak sa niekto nechá do pár vecí poriadne namočiť a trasie sa aby nebol odhalený - je veľmi ľahko vydierateľný
Mazarin bol genialny diabol: vždy si dával pozor aby mal na všetko čo nebolo s kostolným poriadkom slamenných panákov aby všetky stopy nekončili uňho - a v podstate mohol potom tvrdiť že on s tým nič nemal, aj keď to nariadil

a tak sa rozrastalo jeho kráľovstvo + ... ano jeho!

kým žil bol aj samotný kráľ jeho poslušným vazalom - možno ho aj preto za mladi prezýval Veľkoturek (sultán)

Nuž z jednej časti pokračovania vznikli časti tri - takže pridávam dopilované druhú časť

Prejem príjemné čítanie Dúfam že tam je tentokrát dosť Joffreya. Filip až v ďalšej časti.

V diaľke sa už pred hodnou chvíľou pred Joffreyom vynorila silueta starobylého hradu Vincennes. Rozkliknite si to. Presne sem niekde sa Joffre potrebuje dostať:

Tohle pokračování se mi opravdu moc líbilo a děkuji za "poctivou dávku" Joffreye. Úplně skvěle jsi rozklíčovala, jak to bylo s tou kapličkou ve Vincennes! Celá ta historie o dědečkovi Peyrakovi a Jindřichu IV. se mi moc líbila, působí velmi věrohodně a velmi dobře zapadá do kánonu.

Ztotožňuju se s myšlenkou, že Joffrey během své cesty do Paříže (a ani později) na Angeliku a děti moc nemyslel, protože by ho to samotného oslabovalo a reálně ani nebyla šance, jak by jim mohl pomoci. Rozhodně to nastavení v hlavě, řešit jeden problém po druhém, tak jak vyvstávají, a nedívat se příliš do budoucnosti, je taky něco, co si myslím, že dělal.
Ale konec mě dojal - Joffreyovi určitě muselo mnohokrát proběhnout hlavou (i během dalších let), že chudák Angelika ani neví, že tam tenkrát na hranici neumřel. Vždycky jsem tak trochu fantazírovala co by se stalo, kdyby se teoreticky tenkrát náhodně potkali někde na ulici v Paříži. On jako žebrák a mrzák s maskou, ona jako členka Rošťákovy bandy... Jak by asi příběh pokračoval?!

Mám dva dotazy:
1. Hostinec U Zelené mříže byl v Hyacintové ulici? Jak tohle víme? Musela jsem to někde přehlédnout. Ptám se protože si zas hraju na mapaře

2. S tím Gontranem - Angelika si mu chtěla říct o pomoc? Možná hloupá otázka, ale ten konec prvního dílu jednoduše nemám načtený, nerada ho čtu... Ale jinak Angelika určitě ještě nějaké peníze měla, protože je dala Hortenzii / Barbe pro děti, pokud si vzpomínám. Ale možná to nebyly stříbrňáky. A ani jsem nevěděla, že byl Oprátka v Louvru!

Moc pěkné čtení, díky a těším se na pokračování v tajné chodbě!

Srdečná vďaka za milú recenziu.

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 20:59

Vždycky jsem tak trochu fantazírovala co by se stalo, kdyby se teoreticky tenkrát náhodně potkali někde na ulici v Paříži. On jako žebrák a mrzák s maskou, ona jako členka Rošťákovy bandy... Jak by asi příběh pokračoval?!

No tak to by bola iná fikce. No ale keď ho Angelika nespoznala pod maskou neskoršie ako Rescatora, celkom určite by ho nespoznala ako žobráka.

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 20:59

Mám dva dotazy:
1. Hostinec U Zelené mříže byl v Hyacintové ulici? Jak tohle víme? Musela jsem to někde přehlédnout. Ptám se protože si zas hraju na mapaře

2. S tím Gontranem - Angelika si mu chtěla říct o pomoc? Možná hloupá otázka, ale ten konec prvního dílu jednoduše nemám načtený, nerada ho čtu... Ale jinak Angelika určitě ještě nějaké peníze měla, protože je dala Hortenzii / Barbe pro děti, pokud si vzpomínám. Ale možná to nebyly stříbrňáky. A ani jsem nevěděla, že byl Oprátka v Louvru!

To prvé mám z kánonu, ten lokál očividne naozaj existoval lebo som o ňom našla zmienky aj inde ako v Angelike a to druhé som si vymyslela. V kánone je akurát že Gontran Angelike pôvodne po atentáte v Louvri ponúkal peniaze našetrené na jeho umeleckú vandrovku aby sa vrátila do Monteloupu, ale ona odmietla a mala v úmysle ďalej bojovať za Joffreya.
Pridala som to do jeho vlákna, v ktorom nám už Penelopa Gontrana vynikajúco stabuľkovala.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 309#p34309

Čo sa peňazí týka, no nejaké mince zrejme Angelika ešte mala, ale zdá sa mi že Barbe vravela že to je pre deti na mlieko, takže to museli byť už iba nejaké drobné. Strieborniak bol v tom čase dosť veľký peniaz.
Mňa zaujalo že neskoršie podozrievala Nicolasa že jej ukradol zlatú obrúčku. Takže keby nestretla Barcarola, bola by ju ešte mohla speňažiť. Stavím sa že obrúčka od Joffreya nebola obyčajná. najviac ma rozčuluje že na začiatku ľahkomyseľne rozdávala, hoci ju Hortenzia aj Falot varovali. Stále ma ešte rozčuľuje ako mohla Montespanke iba tak darovať diamantový náhrdelník, z ktorého mohla dobre žiť aj z deťmi hoci aj rok?

Tie dátumy, a niekedy aj čas, dávam do fikcie schválne, pretože v tomto období vieme čo sa vtedy dialo v kánone.
Som zvedavá či si niekto podľa dátumov všimne k akej príhode sa očividne schyľuje. Ak nie ajtak sa to dozvie v mojom pokračovaní.

A ešte dve perličky, pretože moja fikcia má základy na rozsiahlych historických rešeršiach:

Heinrich IV mal skutočne také detstvo a v Beárne používal tajnú chodbu na svoje mnohopočetné zálety.

Druhou perličkou je že tí čo sa zaoberajú tajnými chodbami Paríža, ktoré tvoria celé podzemné mesto tvrdia že dlhá chodba vedúca kdesi z Vincennes až do Paríža skutočne existovala, a že ju využívali nacisti keď okupovali Francúzsko v druhej svetovej vojne. Väčšina týchto chodieb ktorých je pod hlavným mestom neúrekom, je to celé podzemné mesto, vznikalo tým že sa pod zemou ťažil materiál na stavby. S tým začali už starí Rimania ,a neskoršie, už aj za vlády Ľudovíta XIV to už bolo regulované, aby sa im nezosypalo mesto, keď bolo celé podryté. To znamená že Jofferey mohol na svoje účely využiť z veľkej časti už vykopané podzemné priestory, ktoré dal potom iba zamurovať ako tunel napájajúci sa na jeho chodby.

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 20:59

Vždycky jsem tak trochu fantazírovala co by se stalo, kdyby se teoreticky tenkrát náhodně potkali někde na ulici v Paříži. On jako žebrák a mrzák s maskou, ona jako členka Rošťákovy bandy... Jak by asi příběh pokračoval?!

moirra píše: *

16 čer 2024, 22:15

No tak to by bola iná fikce. No ale keď ho Angelika nespoznala pod maskou neskoršie ako Rescatora, celkom určite by ho nespoznala ako žobráka.

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 20:59

No to není tak úplně jisté, v té době měla Angelika ještě Joffreye v čerstvé paměti. Možná by jí její láskou zbystřená intuice a jeho kulhavý krok (stejný jako v soudní síni) napověděli...

moirra píše: *

16 čer 2024, 22:15

To prvé mám z kánonu, ten lokál očividne naozaj existoval lebo som o ňom našla zmienky aj inde ako v Angelike a to druhé som si vymyslela.

Čo sa peňazí týka, no nejaké mince zrejme Angelika ešte mala, ale zdá sa mi že Barbe vravela že to je pre deti na mlieko, takže to museli byť už iba nejaké drobné. Strieborniak bol v tom čase dosť veľký peniaz.
Mňa zaujalo že neskoršie podozrievala Nicolasa že jej ukradol zlatú obrúčku. Takže keby nestretla Barcarola, bola by ju ešte mohla speňažiť. Stavím sa že obrúčka od Joffreya nebola obyčajná. najviac ma rozčuluje že na začiatku ľahkomyseľne rozdávala, hoci ju Hortenzia aj Falot varovali. Stále ma ešte rozčuľuje ako mohla Montespanke iba tak darovať diamantový náhrdelník, z ktorého mohla dobre žiť aj z deťmi hoci aj rok?

1. A nemáš tu ulici zaznamenanou na mapě? Abych to nemusela složitě hledat...
2.Ano, ty zbylé peníze využili pro kojnou v Neuilly
3. S tím snubním prstenem je to zajímavý point. Já si ho teda vždycky představovala jako zlatý kroužek, asi proto že je to tradiční a taky proto, že je takový pak popisován v 9. díle, pokud si správně vzpomínám. Na druhou stranu váhám, jestli by snubní prsten od svého manžela prodala?! Bylo to to poslední co jí po něm zůstalo, symbol jejich svazku, na druhou stranu když neměla z čeho živit děti... no nevím.
4. Ohledně toho darovaného diamantového náhrdelníku - pokud jsem to správně pochopila, tak v německém překladě není zmínka, že by ho Angelika Athenais darovala, jen že ho měla na krku. Ta věta o darování, tam byla evidentně dopsána později, ve francouzském překladu už je. Musím si to zaznamenat do své super-integrale.

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 23:04

4. Ohledně toho darovaného diamantového náhrdelníku - pokud jsem to správně pochopila, tak v německém překladě není zmínka, že by ho Angelika Athenais darovala, jen že ho měla na krku. Ta věta o darování, tam byla evidentně dopsána později, ve francouzském překladu už je. Musím si to zaznamenat do své super-integrale.

No keby ho Angelika ešte bola mala, ako poznám Joffreya musel byť veľmi hodnotný, tak by ho mohla predať a mala by hodne peňazí. Neviem či ostatné šperky predala, asi aby mohla financovať proces, ale jednoznačne predávala čo mala, najskôr koč a kone a neskoršie aj úbožiaka Kouassi-Bu ktorý sa na toto ako oddaný priateľ rodiny sám ponúkol.

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 23:04

moirra píše: *

16 čer 2024, 22:15

Mňa zaujalo že neskoršie podozrievala Nicolasa že jej ukradol zlatú obrúčku.

3. S tím snubním prstenem je to zajímavý point. Já si ho teda vždycky představovala jako zlatý kroužek, asi proto že je to tradiční a taky proto, že je takový pak popisován v 9. díle, pokud si správně vzpomínám. Na druhou stranu váhám, jestli by snubní prsten od svého manžela prodala?! Bylo to to poslední co jí po něm zůstalo, symbol jejich svazku, na druhou stranu když neměla z čeho živit děti... no nevím.

Než se vrhnu na čtení přidané fikce a komentování, připomínám k tomuto tématu jednu kratičkou fikci od Terezy .

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 027#p23027

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 23:04

Musím si to zaznamenat do své super-integrale.

Tam by si zasloužily zařadit i některé mikrofikce ve vláknu citovaném výše .

PenelopaW píše: *

17 čer 2024, 07:39

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 23:04

Musím si to zaznamenat do své super-integrale.

Tam by si zasloužily zařadit i některé mikrofikce ve vláknu citovaném výše .

To ne, super integrale je pouze z chybějících textů AG případně opoznámkovaná, pokud najdem chyby v překladech a letopočtech. Ale klidně si jí okopíruj a vlož si do ní cokoliv co ti přijde vhodné.

Ms_Rescator píše: *

17 čer 2024, 08:31

To ne, super integrale je pouze z chybějících textů AG případně opoznámkovaná, pokud najdem chyby v překladech a letopočtech. Ale klidně si jí okopíruj a vlož si do ní cokoliv co ti přijde vhodné.

Rozumím . Myslela jsem to tak, že některé z (mikro)fikcí jsou tak propracované a promyšlené, že kánon doplňují a mohly by zaplnit slepá místa. Každopádně ale původní Angelika je jen jedna a má jen jednu autorku .


Konečně jsem se dostala k přečtení a moc děkuji za krásnou fikci. Text byl dlouhý, a tak nevím, zda se mi povede postihnout všechny myšlenky, dojmy, nápady či připomínky, ale zkusím shrnout to zásadní.

1. Říkám si, jestli bys název neměla přejmenovat, když už jsme se ve vyprávění dostaly až do února .

2. Oprátka na mě z knihy působil spíše jako duchem chudý, ne moc bystrý chlapec. Nelíčila ho tak sama jeho matka? Proto mě trochu překvapilo, že se sám iniciativně (aby se zavděčil mlaďoučké vdově) vypravil k Van Osselovi - věděl by vůbec, že na něj Angelika přes Gontrana má nějakou vazbu?

3. Víme z kánonu něco víc o Gontranově malířské cestě? Měla jsem za to, že ji absolvoval celou, získal zkušenosti, know-how a následně odešel od Van Ossela a založil si vlastní živnost. Co se jeho malířského snu týče, přišel mi knižní Gontran velmi cílevědomý, bral malířskou profesi vážně, nechce se mi věřit, že by Van Osselovou zbouchnul, i kdyby z neopatrnosti , a že by s ní pak ještě utekl. Zde bych se sama klonila k tomu, že naopak ve službách mistra šel za svým profesním cílem, a teprve poté, co se vrátil z cesty a mohl se živit sám na sebe, se oženil a měl děti. Pokud by Angelika o jeho osudech věděla již v téhle chvíli, celý ten wow efekt s nalezením štítu se starým Vilémem by trochu ztratil punc překvapení.

4. Nevybavuji si to zcela přesně, ale Angeliku přece z Templu "vyhodili", když zjistili, po kom je to vdova?

5. Vincennes - s ohledem na to, že jsi poslala Mazarina na projížďku, zatímco se ke kapličce blíží Joffrey, jsem čekala, že se ti dva náhodně střetnou a kardinál ho pozná. A nebo nepozná a hodí malomocnému almužnu a velkoryse přejde to, že se mu courá po lesíku .

6. Vysvětlení s kapličkou, včetně popisu, kam vedla chodba, jak se do ní lezlo, kde byly klíče, to vše bylo fakt promyšlené a propracované .

Ms_Rescator píše: *

16 čer 2024, 20:59

Ztotožňuju se s myšlenkou, že Joffrey během své cesty do Paříže (a ani později) na Angeliku a děti moc nemyslel, protože by ho to samotného oslabovalo a reálně ani nebyla šance, jak by jim mohl pomoci. Rozhodně to nastavení v hlavě, řešit jeden problém po druhém, tak jak vyvstávají, a nedívat se příliš do budoucnosti, je taky něco, co si myslím, že dělal.

7. Taky se kloním k tomuhle výkladu. Problém je, že když člověk začne psát fikce a chce je napsat poctivě, dříve nebo později začne propočítávat časovou osu. V tomto případě tedy, jak dlouho to Joffreyovi trvalo, než se do Paříže vrátil. A jakmile člověk dojde k nějakému konkrétnímu počtu dní, nutně musí přijít myšlenka, co Joffrey (samozřejmě kromě přesunu) celou tu dobu dělal a na co myslel. Já ho vždy vidím jako totálně fyzicky zdevastovaného (podle popisů v knize se mu noha volně protáčela a visela jen na šlachách), který byl rád za to, že je schopen se alespoň nějak pohybovat. Jen s nejvyšším vypětím vůle se zmobilizoval a za počasí, jaké bylo (dle historické klimatologie vcelku teplo, dle knihy minimálně kolem procesu třeskuté mrazy), byl schopen někam dojít. Nemluvě o tom, že to muselo naprosto brutálně bolet. V Paříži se pak zhroutil a ještě ho kurýroval otec Antoine...

Jak teď píšu o tom počasí, teprve mi došlo tohle: Vincennes počasie v tento deň vskutku praje. Vonku je takmer bezvetrie, ani lístoček na strome sa nepohne. Aby ne, když to bylo v zimě a stromy byly jistě bez listí .

Zpět k Joffreyovi: Souhlasím s Ms_Rescator, že na Angeliku a děti moc nemyslel, že většinu jeho bdělých myšlenek opanovala vůle přežít a dostat se do paláce. Pokud na ni myslel, tak třeba v nějakých horečných snech před usnutím. Navíc to nebyla žádná procházka, ale cesta přežití, kdy ho kdykoli kdokoli mohl zastavit, lustrovat nebo dopadnout. (Že v Paříži po jeho útěku byla mobilizace branných sil z kánonu také víme.) Tohle období a tuhle cestu vnímám jako v mlze, kdy nefungoval s úplně čistou hlavou. Což by vysvětlovalo i to, nad čím se opakovaně pozastavuje Zuzka, že se po manželce a dětech nesháněl mnohem dřív. (Na rozdíl od filmu, Joffrey v knize přece ani nevěděl, že byla u procesu, ne?)

Neber to samozřejmě jako kritiku, ono frfňat umí každý, ale napsat příběh, aby měl hlavu a patu a dával smysl, aby byl historicky věrný a dokresloval kánon, už každý neumí. Tohle jsou jen takové glosy k případné diskusi . Těším se na pokračování.

Moirro, tak jsem si také konečně přečetla další část fikce.
Je věnována hlavně Joffreyovi, což mě potěšilo.
Vyprávění to sice není zrovna veselé, ale Joffrey žije a zatím se mu daří zůstat nepoznán a v uvozovkách řečeno volný.
Moc se mi líbily pasáže o přátelství jeho dědečka a dobrého krále Jindřicha. Jejich společně prožitá dobrodružství v dětství mi připomněla dětství Angeliky.
Mám moc ráda tyhle výlety do životů předků pana hraběte.
Nemyslím si, že by si Joffrey na Angeliku a nyní již jeho dvě děti nevzpomněl. On si myslel, že se vrátí do Monteloupu a tam jí pomůže Moulines.
Jeho cesta ke svobodě musela být po tom všem, co prožil, hodně bolestná a také i nebezpečná. V takové situaci prostě člověk musí řešit to nejdůležitější.
Zajistit si prostředky na cestu a co nejdříve opustit zemi.
Je to moc pěkná fikce a těším se na pokračování.

Moc ďakujem za obšírnu recenziu.


1. Říkám si, jestli bys název neměla přejmenovat, když už jsme se ve vyprávění dostaly až do února .

BINGO! – nemyslela som že sa to tak rozvinie

Jak teď píšu o tom počasí, teprve mi došlo tohle: Vincennes počasie v tento deň vskutku praje. Vonku je takmer bezvetrie, ani lístoček na strome sa nepohne. Aby ne, když to bylo v zimě a stromy byly jistě bez listí .

Haha ano – ešte že mám pozornú lektorku – nebudem tu polemizovať že som myslela večne zelené ale idem to prepísať že ani vetvička na strome sa nepohla

2. Oprátka na mě z knihy působil spíše jako duchem chudý, ne moc bystrý chlapec. Nelíčila ho tak sama jeho matka? Proto mě trochu překvapilo, že se sám iniciativně (aby se zavděčil mlaďoučké vdově) vypravil k Van Osselovi - věděl by vůbec, že na něj Angelika přes Gontrana má nějakou vazbu?

V minulej časti ho tam poslala Angelika. Oprátka nebol žiadny zaostalec alebo hlupák, to by ako budúci kat veru nepochodil, a jeho ujo by ho ako učňa nevzal. Bol mladý a nie moc zhovorčivý, ale hlupák nebol
veď to bol on čo Angelike v Temple bez mihnutia oka prišiel povedať že vonku čaká Kouassi-Ba – kým iní sa čierneho obra báli.

3. Víme z kánonu něco víc o Gontranově malířské cestě? Měla jsem za to, že ji absolvoval celou, získal zkušenosti, know-how a následně odešel od Van Ossela a založil si vlastní živnost. Co se jeho malířského snu týče, přišel mi knižní Gontran velmi cílevědomý, bral malířskou profesi vážně, nechce se mi věřit, že by Van Osselovou zbouchnul, i kdyby z neopatrnosti , a že by s ní pak ještě utekl. Zde bych se sama klonila k tomu, že naopak ve službách mistra šel za svým profesním cílem, a teprve poté, co se vrátil z cesty a mohl se živit sám na sebe, se oženil a měl děti. Pokud by Angelika o jeho osudech věděla již v téhle chvíli, celý ten wow efekt s nalezením štítu se starým Vilémem by trochu ztratil punc překvapení.

Gontran, ak si uvážime všetko čo o ňom vieme, mne nepríde ako niekto kto by vydržal žiť roky v celibáte, hlavne keď má krásne dievča rovno pod nosom. Pripomínam že Desgrez v tvojej fikci tiež rýchlo vyrobil potomka, i ke´d si dával väčšinu času pozor.
Podľa mojej teórie sa Gontran s manželkou vrátili, Van Osel keď vyfučal jeho prvý hnev ich prijal späť. A neskoršie možno ešte bol ešte trochu na vandrovke a dokončil výuku a otvoril si vlastné živobytie aby mohol živiť rodinu.
Angelika predsa vedela o ceste aj o Van Oselovi, ibaže nepátrala ďalej, kým nenarazila na ten vývesný štít – ktorý by bol určite prekvapením – či už vedela iba to s kánonu alebo niečo viacej, ako v mojej fikcii.

A okrem toho, Gontrana si z väčšej časti dokonale zmapovala ty sama:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=824

4. Nevybavuji si to zcela přesně, ale Angeliku přece z Templu "vyhodili", když zjistili, po kom je to vdova?

Ano presne tak – dali jej najavo že je tam nežiadúca. Ale to že je vdova po Peyracovi sa tam očividne vedelo celý čas. Veď tam býval aj jej brat Raymond, pokiaľ sa nemýlim a Florimonda decká volali skrigôňom. Okrem toho vedeli tri ženy od dvora že tam je: Montespanka, (prišla navštívit Scaronovú) Scarronka sama a Soissonka. Takže to podľa mňa vedel aj dvor.

5. Vincennes - s ohledem na to, že jsi poslala Mazarina na projížďku, zatímco se ke kapličce blíží Joffrey, jsem čekala, že se ti dva náhodně střetnou a kardinál ho pozná. A nebo nepozná a hodí malomocnému almužnu a velkoryse přejde to, že se mu courá po lesíku .

BINGO! ja som vedela že si to všimneš ... Udrela si klinec po hlavičke ale ono to bude o čosi divokejšie ha-ha tvoja mikrofikce je tiež hodne vtipná
ale povedz nebol by to hriech, aby to človek nepoužil do fikce, keď vie že Mazarin sa tam nechal nosiť v ten deň keď tam podľa kánonu dorazil Joffrey?

6. Vysvětlení s kapličkou, včetně popisu, kam vedla chodba, jak se do ní lezlo, kde byly klíče, to vše bylo fakt promyšlené a propracované .

ďakujem

Citovat:

Ms_Rescator píše: * ned čer 16, 2024 7:59 pm
Ztotožňuju se s myšlenkou, že Joffrey během své cesty do Paříže (a ani později) na Angeliku a děti moc nemyslel, protože by ho to samotného oslabovalo a reálně ani nebyla šance, jak by jim mohl pomoci. Rozhodně to nastavení v hlavě, řešit jeden problém po druhém, tak jak vyvstávají, a nedívat se příliš do budoucnosti, je taky něco, co si myslím, že dělal.

7. Taky se kloním k tomuhle výkladu. Problém je, že když člověk začne psát fikce a chce je napsat poctivě, dříve nebo později začne propočítávat časovou osu. V tomto případě tedy, jak dlouho to Joffreyovi trvalo, než se do Paříže vrátil. A jakmile člověk dojde k nějakému konkrétnímu počtu dní, nutně musí přijít myšlenka, co Joffrey (samozřejmě kromě přesunu) celou tu dobu dělal a na co myslel. Já ho vždy vidím jako totálně fyzicky zdevastovaného (podle popisů v knize se mu noha volně protáčela a visela jen na šlachách), který byl rád za to, že je schopen se alespoň nějak pohybovat. Jen s nejvyšším vypětím vůle se zmobilizoval a za počasí, jaké bylo (dle historické klimatologie vcelku teplo, dle knihy minimálně kolem procesu třeskuté mrazy), byl schopen někam dojít. Nemluvě o tom, že to muselo naprosto brutálně bolet. V Paříži se pak zhroutil a ještě ho kurýroval otec Antoine...


..... Souhlasím s Ms_Rescator, že na Angeliku a děti moc nemyslel, že většinu jeho bdělých myšlenek opanovala vůle přežít a dostat se do paláce. Pokud na ni myslel, tak třeba v nějakých horečných snech před usnutím. Navíc to nebyla žádná procházka, ale cesta přežití, kdy ho kdykoli kdokoli mohl zastavit, lustrovat nebo dopadnout. (Že v Paříži po jeho útěku byla mobilizace branných sil z kánonu také víme.) Tohle období a tuhle cestu vnímám jako v mlze, kdy nefungoval s úplně čistou hlavou. Což by vysvětlovalo i to, nad čím se opakovaně pozastavuje Zuzka, že se po manželce a dětech nesháněl mnohem dřív. (Na rozdíl od filmu, Joffrey v knize přece ani nevěděl, že byla u procesu, ne?)

Keď si Joffrey prerezal šľachy tak ho noha podľa kánonu prestala bolieť, znecitlivela, ibaže sa otáčala zo strany na stranu. Keďže nebol Guatama Buddha, aby dokázal mesiac nerozmýšľať, a napokon aj budhisti meditujú 30 rokov aby aspoň na 5 minút boli schopní celkom o ničom nerozmýšľať, istotne hodne rozmýšľal – ale na deti a Angeliku sa snažil myslieť čo najmenej. Ja som to aspoň brala tak že Ms Rescator reagovala práve na to v mojej fikcii – že Angeliku a deti príliš nerozoberal. Ale možno sa mýlim.

ďakujem Mimi za milý feedback ♥

mimi píše: *

18 čer 2024, 17:39

Moc se mi líbily pasáže o přátelství jeho dědečka a dobrého krále Jindřicha. Jejich společně prožitá dobrodružství v dětství mi připomněla dětství Angeliky.
Mám moc ráda tyhle výlety do životů předků pana hraběte.

to som rada .. ja sa mu snažím vymyslieť ten rodokmeň spätne až po Grófov Toulouskych ktorí vládli v Toulouse - takže už mám dátumy narodenia Joffreya, jeho otca, matky a dedečka Peyraca a niekde budem mať aj bratov lebo o tých som už písala v Toulouskom vlákne

Vďaka za nečakaný update Užila som si ho naplno! Najviac sa mi asi páčilo, ako si vkladala do histórie svoje vlastné fiktívne postavy a myšlienky. Priateľstvo Joffreyho starého otca s Henrichom IV. a pozadie okolo kaplnky vo Vincennes bol skvelý nápad a ešte aj výborne napísaný, tiež oceňujem detaily toho, čo sa deje na Dvore: sobáš Monsieura s jeho sesternicou Henrietou Anglickou či kardinálove starosti o zabezpečenie ďalšej netere. Už som to tu určite písala, ale nedá mi, musím sa opakovať: Za týmto všetkým musí byť – a aj určite je – kopa štúdia a čítania historických prameňov, či už odbornej literatúry alebo populárno-náučných životopisov. Vidno, že nepíšeš „len“ fiktívny príbeh, ale naozaj si dávaš záležať na tom, aby to bol historický román či novela (ak to tak môžem nazvať). „Smolu“ máme ale potom len my čitatelia v tom, že musíme dlhšie čakať na ďalšie kapitoly

PenelopaW píše: *

18 čer 2024, 15:36

5. Vincennes - s ohledem na to, že jsi poslala Mazarina na projížďku, zatímco se ke kapličce blíží Joffrey, jsem čekala, že se ti dva náhodně střetnou a kardinál ho pozná. A nebo nepozná a hodí malomocnému almužnu a velkoryse přejde to, že se mu courá po lesíku .

Tak toto by bolo úplne parádne, Penelopa!

PenelopaW píše: *

18 čer 2024, 15:36

2. Oprátka na mě z knihy působil spíše jako duchem chudý, ne moc bystrý chlapec. Nelíčila ho tak sama jeho matka?

Zaujímavé, že takto vnímam túto postavu aj ja...


Z kánonu som tiež mala skôr dojem, že Joffrey bol pri svojom putovaní do Paríža jednou nohou v hrobe a prežil len zázrakom: človek vysilený mučením a dlhým pobytom za mrežami, doráňaný na mnohých miestach, omdlievajúci od bolesti, ledva schopný chôdze, vystavený hladu, zime a navyše na úteku „pred spravodlivosťou.“ Nehovorím, že by nebolo možné, aby sa z toho vylízal. Ale zároveň si sama pre seba priznávam, že práve toto je jeden z prvkov, ktorý robí Angeliku romantickým čítaním. Ty však osvetľuješ jeho prežitie vcelku racionálne a dávaš nám nahliadnuť aj k prameňom tejto sily, ktorá mu to umožnila: pobyt medzi mníchmi, zoceľovanie tela aj mysle, cibrenie toho, čo mu už bolo dané do vienka a vďaka čomu vlastne sa dokázal postaviť na nohy aj po úraze v detstve. Aj Angelika sama v posledných dieloch pri pozorovaní svojho najmladšieho syna Raimona-Rogera hovorí, že „má takú istú zaťatosť, akú musel mať Joffrey v detstve, keď bojoval so svojimi zraneniami.“ Zároveň je jasné, že gróf si pri bránach Vincennes siahol na dno svojich síl, takže sa vôbec nebudem diviť tomu, ako sa otcovi Antoinovi zosype k nohám, keď dôjde do jeho kláštora...

Už aby bolo pokračovanie! Ale aj tak ďakujem!

Sice jsem tuhle sérii už četla někdy na jaře, ale teď jsem si ještě chtěla přečíst samostatný příběh Joffreye, nepřerušovaný dalšími dějovými linkami. Tak rovnou nasdílím co mě tentokrát zaujalo.

Táto, pre veriaceho, avšak slobodomyseľného Joffreyho veľmi smiešna predstava, ho napriek jeho poľutovaniahodnému stavu takmer rozosmiala. Nikdy neveril v takéto čierno-biele rozdeľovanie.

Haha, jsem ráda za odlehčení těžkého tématu. Připomíná mi to Angeliku, která taky v nejnevhodnějších chvílích přemýšlela nad směšnými věcmi. A mně se to taky stává docela pravidelně. Jen tady u Joffreye je to ještě o level někde jinde.

Joffrey de Peyrac bol už takmer celkom zmierený so smrťou. Ale odrazu, keď jeho oči zazreli portál Matky božej , patrónky materstva a manželstva, sa mu pred očami nevdojak zjavila jeho stará vízia. Kedysi za šťastných dní v Toulouse dokonca už sníval aj o tom, ako budú na starosť spokojne žiť obklopení vnúčencami.
- Tebe som sa nespreneveril! - volal k nej. - Rodina mi vždy bola všetkým!

Tady si moc pěkně dokreslila to, co máme v kánonu.

D´Artagnanovi ľudia našťastie doslova odvliekli toho pološialeného mnícha poriadny kus na stranu, a to tentokrát celkom nešetrne pod zámienkou, že by sa mu mohla chytiť kutňa.

Hehe.

Parížsky kat bol človek bohabojný a poverčivý, a preto veľmi nerád klamal. Keď jeho mladej žene povedal, že niekto na povraze urobil uzol – neklamal. Takto sa s´Artagnanovi ľudia poistili, aby sa nestalo nejaké nešťastie. Ten pološialený mních Becher totižto neustále krúžil okolo odsúdeného ako sup, a vyzeral, že by ho čochvíľa najradšej sám uškrtil. Napokon to s tým uzlom potreboval spraviť aj u toho druhého, ale celkom z iného dôvodu: Aby mŕtvole nepadala hlava.

Tohle si vymyslela skvěle! Vždycky mi přišlo až hororově kruté, že mistr Aubin řekl Angelice, že nemohl Joffreye uškrtit a ona tak musela žít s vědomím, že měl velmi bolestivou smrt. Pokud si dobře pamatuju, v našem překladu tohle ani nebylo, bylo to jen ve starém německém překladu a v integrale a já nikdy moc nepochopila, proč to do té integrale tenkrát vrátily. Nějak mi to celé nedávalo smysl, přišlo mi to zbytečné. Ale tys mi to pěkně dovysvětlila i když být mistrem Aubinem, tak bych to Angelice neříkala. Pokud jí chtěl vrátit peníze o kterých myslel, že na ně neměl nárok, mohl si vymyslet jakýkoliv jiný důvod...

Na úteku mu pomohla mníšska kutňa a bakuľa ktoré našiel vo voze. Veľký drevený vyrezávaný kríž na šnúrke ktorý mu darovali kým bol ešte v kláštore doplnil jeho nový vzhľad dokonale.

Zajímavý detail. I když si myslím, že by kutna mohla být možná až příliš výrazná - mnich o berlích... nevím. Já si ho představovala třeba spíš v nějaké kápi s kapucí hodně do obličeje. Protože v kánonu je vždycky popsaný jako žebrák o berlích a ne putující mnich nebo tak něco.

Neskoršie, keď si v lesíku na čistinke sadol na peň aby si trochu oddýchol a nabral síl na ďalší pochod, si ušmudlané noviny ako vítané spestrenie počas monotónnej cesty prečítal. Keby k nim bol mal ešte aj svoju obľúbenú cigáru, nazdal by sa azda že všetky tie útrapy posledných mesiacov boli iba zlý sen poslednej noci.
(...)
Ten pochod by mu vôbec tak nevadil, veď na svojich dobrodružných cestách zažil kadečo, keby nebolo tej prekliatej nohy ktorá sa, po tom čo si prerezal tie vyčnievajúce biele motúzy v otvorenej rane pod kolenom, správala ako noha bláznivého pajáca na povrázkoch. Točila sa na všetky strany, ale už mu aspoň nespôsobovala také neznesiteľné bolesti.

Ten detail s novinami je super, sama jsem si něco takového už představovala. Jen mi trochu přijde, že Joffrey tu tou "procházkou" ani moc netrpí. Ne že bych ho chtěla vidět trpět, to rozhodně ne, ale vzhledem k tomu, že když došel do Beautreillis / k lazaristům, tak opravdu umíral, celá ta cesta musela být fakt hodně velká tortura.
Už jen to, že byl leden, mrzlo a on nebyl příliš oblečený (i kabát a vlněný plášť není mnoho), zvlášť třeba když nemá pořádné boty, nemá rukavice a holé ruce na berlích a v noci spí v lese. Musel být dost podchlazený, možná mohl mít i omrzliny. Nehledě na nebezpečí třeba před vlky, ale to je zas jiné téma. A k tomu hlad a těžká zranění z mučírny... Myslím, že v němčině je, že měl dokonce tu nohu vykloubenou, kromě otevřených ran. Sečteno podtrženo, i pokud by si tu nohu částečně znecitlivěl tím, že si vyřízl ty šlachy, co se mu o sebe odíraly, myslím, že i tak se dost trápil a měl bolesti a rozhodně to nebylo tak, že od té doby by se mu šlo už dobře.

Neber si mou poznámku špatně, jen mi prostě přijde, že tady to působí, že je Joffrey dost v pohodě. Samozřejmě pokud se budeme bavit o jeho psychice, tak zlomený nebyl, ale myslím, že i tak si to dost protrpěl.