Náš hrdina ve snaze ochránit se rozhodl ubližovat co nejvíce. Chtěl, aby u Anny vyvolal ten nejhorší dojem a to se mu povedlo. Bude si ho pamatovat jako bezcitného hulváta a zapomįnánį pro ni bude lehčí.Využil vše, co se dalo. Na jeho obranu je nutné přiznat, že i on trpėl a neřįkalo se mu to lehce.
Anna mu na začátku chtěla něco sdělit a poradit se s ním. Co to asi bylo? Doufám, že se to brzy dozvíme.
Patetické mi tohle vyprávěnį nepřišlo. Desgrez spálil mosty , ale spálil je navždy?

mimi píše:

Anna mu na začátku chtěla něco sdělit a poradit se s ním. Co to asi bylo?

Mimi má ode mne pochvalu za všímavost . Otázky úmyslně ponechávám nezodpovězené

Po dlouhé odmlce přidávám začátek další kapitoly. Pokračování bude o víkendu, ale ještě to zdaleka nebude vše...

Bastila:

Přidávám obligátní výčet odkazů:

http://www.nicolaslefloch.fr/Lieux/Bastille.htm (FJ; stránka již neexistuje, ale díky way-back-machine se mi podařilo získat její text, který mohu zájemcům poskytnout)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bastila (ČJ)
https://fr.wikipedia.org/wiki/Bastille (FJ)
https://en.wikipedia.org/wiki/Bastille (AJ)

A nezapomeňme na plány a obrázky:

http://parismuseescollections.paris.fr/ ... rincipales
http://parismuseescollections.paris.fr/ ... rincipales
http://parismuseescollections.paris.fr/ ... rincipales
http://parismuseescollections.paris.fr/ ... rincipales
http://parismuseescollections.paris.fr/ ... let-1789-3
(veškeré obrázky z těchto stránek lze kliknutím na příslušnou ikonku zvětšit na celou obrazovku)

https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b84423514/f1.item (možno stáhnout do počítače v JPG nebo PDF; viz příloha)

http://www.parislenezenlair.fr/histoire ... tml#page-1 (zde je mj. zajímavý obrázek Ludvíkova zatykače - lze si tak hezky představit, jak mohl vypadat ten Joffreyův)
http://pietondeparis.canalblog.com/arch ... 89496.html (mnoho obrázků a mapek)

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=JIEIBAkaLY0 (animace umístění pevnosti v současné Paříži a velmi stručná virtuální prohlídka, zahrnující pád Bastily: začátek na 0:50)
https://www.youtube.com/watch?v=cxCsXgF2GSk (velmi pěkné video zahrnující mj. průřezy pevností; zhruba na 2:08 začínají obrázky pádu Bastily a následuje její destrukce)

Printscreeny z videí samozřejmě mám, takže zájemci (Moirra??) se mohou hlásit .

-------------------------------

Co se týče mnou uváděných délkových jednotek, vycházela jsem z toho, že v 17. století se metrická soustava ještě běžně neužívala. Délka lokte se lišila dle oblastí, ale obecně činila kolem 1 metru, takže ve fikci počítejte 1 loket = 1 metr.

Když jsem se dočetla, že Bastila měla vlastní zvonici, chtěla jsem si trochu víc vyhrát s tím motivem zvonění. V knize totiž Desgrez Angelice říká, že návštěvu má domluvenou na poledne:

Její důvěra byla odměněná. Advokát se večer skutečně vrátil se dvěma výbornými novinkami: předali mu část spisů a dostal povolení navštívit vězně.
(...) Řekl, že půjde do Bastily zítra kolem poledne. S vězněm může mluvit jedině v přítomnosti správce, ale doufá, že později se mu podaří promluvit si s hrabětem de Peyrac mezi čtyřma očima.

Jenže, když se mi podařilo najít o zvonech krásný článek, zjistila jsem, že byly instalovány až roku 1784...

http://histoireduvaldepitres.blogspot.c ... tille.html

-------------------------------

O Bastile jako takové padlo již něco málo zde:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... ila#p24439

Ráda bych tu zapadlou diskusi trochu rozdmýchala, neb na ní mi visí podstatná část kapitoly.

PenelopaW píše:

Aj napriek svojej neutešivej situácii videl pozitívne, že práve k Vianociam dostal milý darček. V tajnosti a za prísnych opatrení ho previezli z Bastily do väzenia Justičného paláca. A večer , keď po dlhých mesiacoch zložil svoje zmorené, vychudnuté a zoslabené telo na tvrdú lavicu, ďakoval osudu,že konečne nemusí spať schúlený na vhkej, stuchnutej slame v malej cele.

V noci, keď nevedel spávať , počúval štrkot reťazí, výkriky, náreky, úbožiakov ako on, rozliehajúce sa zo susedných ciel a mráz mu chodil po chrbte. Posledné dni už len ležal, nevládajúc niekedy ani zjesť nedefinovateľnú hmotu, podobajúcu sa na kašu, ani kúsok suchého chleba, ktorý mu hodili v polorozbitej miske na zem.

Tým, že sa ocitol v Justičnom paláci, znamenalo, že ho čaká súdny proces.

Když jsem si sestavovala osu událostí, které předcházely samotnému jednání před soudem, narazila jsem na to, že naopak v Bastile bylo s Joffreyem zacházeno dobře:

„Viděl jste ho?"
„Koho?"
„Mého muže."
„Oh ne! O tom nemůže být ani řeči, je dokonale utajený. Velitel Bastily ručí hlavou za to, že s nikým nepromluví a nikomu nenapíše."
„A zacházejí s ním dobře?"
„V této chvíli ano. Má dokonce postel a dvě židle a nosí mu jídlo přímo od velitele. Dokonce prý často zpívá a popsal malým kamínkem stěny své cely matematickými vzorci. Taky se pokusil ochočit si dva obrovské pavouky."
„Oh, Joffreyi," usmála se Angelika, ale do očí jí vstoupily slzy.

Takže Joffrey měl velmi slušnou celu i dobré jídlo .

PenelopaW píše:

Bastillu jsem zatím tolik nestudovala, takže netuším, jaké typy cel zde byly, a určitě tam byly i cely špatně vybavené, kde vězeň nemohl mít vlastní nábytek a spal jen na slámě. Plus je otázka, kdo za Joffreye pobyt platil, protože rodina oficiálně nic nevěděla a uvězněn byl v podstatě incognito. Nicméně dle toho prvního citátu z Markýzy Andělů 2 usuzuji, že s ním zprvu zacházeno zle nebylo. Tipovala bych tedy, že až do okamžiku, než král jmenoval soudní porotu, byl Joffrey "jen" uvězněn (aniž by pořádně věděl proč), ale zacházelo se s ním dobře. Ovšem v okamžiku, kdy byla jmenovaná porota, musela být už vznesena obžaloba. A to je podle mne ten moment, kdy se s ním začalo jednat podstatně hůř, neboť francouzský právní systém v té době hodně vycházel ze středověkého práva, kdy se se zatčeným zacházelo jako kdyby už byl shledán vinným (na rozdíl třeba od anglického práva, kde se vina prokazovala u soudu a na obviněného se nahlíželo optikou presumpce neviny). A s ohledem na to, že jednotlivé fáze tehdejšího procesu se prolínaly, bylo naprosto běžné vykonávat výslechy, včetně použití útrpného práva (které se pak ještě praktikovalo po odsouzení k zostření uloženého trestu), ještě před samotným soudním procesem a vynesením rozsudku.

Co se tedy vzhledu cely týče, z toho, co jsem vydedukovala při četbě, a vyčetla jinde, bych řekla, že do nějaké vlhké a hnusné díry ho dali právě až po převozu do Justičního paláce.

Tomu by odpovídalo i to, nač jsem letmo narazila na různých webech:

Bastila sloužila mj. jako vězení pro královské vězně (šlechtu, vyšší měšťanstvo), kteří zde měli větší pohodlí než v jiných věznicích. Měli k dispozici velké pokoje, jídlo, sluhu, nábytek a kamna na vytápění. Měli svolení udržovat písemný styk s vnějším světem, přijímat návštěvy a relativně volně se pohybovat po pevnosti (...).

Bastila měla rovněž od konce 17. století část mnohem méně vybavenou pro obyčejné vězně umístěnou šest metrů v podzemí, a která sloužila jako trest pro neukázněné vězně.

Otázka do pranice:

Měl Joffrey po celou dobu pobytu v Bastile jednu celu, a nebo byl poté, co se věci daly do pohybu, přesunut do nějaké hnusné díry??

-------------------------------

Snad Vám stručnost přidané části fikce vynahradí nalejvárna o Bastile a hlavně zamyšlení, jak to bylo s tou celou .

Celá fikce je parádní, ale jestli na něco opravdu celou dobu čekám, tak je to právě setkání obou osudových mužů Angeliky. A tato chvíle je už za rohem .

Jinak jsem pro smradlavou, chladnou a vlhkou celu. Žádné ohledy, nepřítel číslo jedna. I to pozdější mučení mi spíš nahrává myšlence, že s Joffrey nebylo zacházeno jako s jinými, kteří se z nějakého důvodu ocitli v Bastille.
A nevím, kde jsi přišla na míru 1 loket = přibližně jeden metr. Náhodou jsem se touto otázkou lehce před několika lety zabývala, loket měl většinou délku cca 50 - 80 cm max, průměrně okolo 60 cm (podle země či většího města). Byla to obecně vzdálenost od konečku prstů k loketnímu kloubu, takže 1 metr je podle mě příliš mnoho.

A takové drobnosti se mi moc líbí. Když čtu, slyším je :
První zvon za hradbami začal pravidelnými údery do šedivého nebe ohlašovat poledne, a zvony ostatních pařížských kostelů a klášterů mu záhy začaly odpovídat.

Přidávám se k Tereze. Jsem pro temnou, vlhkou celu, kde leží Joffrey na nějaké tvrdé pryčně. Samozřejmě jsem zvědavá na první setkání D. a J. Mám svou představu a ráda ji srovnám s tvou.
Délku loktu jsem měla také zafiksovanou 60 cm. Metr mě překvapil.
Těším se na pokračování.

Tereza píše:

Jinak jsem pro smradlavou, chladnou a vlhkou celu. Žádné ohledy, nepřítel číslo jedna. I to pozdější mučení mi spíš nahrává myšlence, že s Joffrey nebylo zacházeno jako s jinými, kteří se z nějakého důvodu ocitli v Bastille.

mimi píše:

Přidávám se k Tereze. Jsem pro temnou, vlhkou celu, kde leží Joffrey na nějaké tvrdé pryčně.

To jsou zatím dva hlasy ku mému prospěchu, protože to nechci přepisovat . Pokud se neobjeví ještě i nějaký hlas protichůdný, s dostatečně pádnými argumenty, dopustím se sice historického anachronismu, ale na druhou stranu hezky napojím na fikci od Errnie. A tohle propojování fikcí mne moc baví. S ohledem na témata, která volím, jsem si zatím jen vypůjčila od Terezy pekaře Deneviewa coby přítele tesaře Mersona .

Tereza píše:

A takové drobnosti se mi moc líbí. Když čtu, slyším je :
První zvon za hradbami začal pravidelnými údery do šedivého nebe ohlašovat poledne, a zvony ostatních pařížských kostelů a klášterů mu záhy začaly odpovídat.

Nu a zde jsem měla krásnou vsuvku ve smyslu, že Desgrez tentokrát vnímal především hlas tří zvonů vězeňské zvonice, který jindy nechával bez povšimnutí, ale nyní zaznamenával každý úder na úkor ostatních zvonů, a ještě víc na něj z toho padaly chmury .

Doma mám tuším někde digitalizovanou nahrávku gramodesky, která zachycovala zvonění pražských zvonů před druhou světovou válkou, kdy jich kupa byla roztavena...

Tereza píše:

A nevím, kde jsi přišla na míru 1 loket = přibližně jeden metr. Náhodou jsem se touto otázkou lehce před několika lety zabývala, loket měl většinou délku cca 50 - 80 cm max, průměrně okolo 60 cm (podle země či většího města). Byla to obecně vzdálenost od konečku prstů k loketnímu kloubu, takže 1 metr je podle mě příliš mnoho.

mimi píše:

Délku loktu jsem měla také zafiksovanou 60 cm. Metr mě překvapil.

Původně jsem si chtěla sypat popel na hlavu a obhajovat se, že když jsem své duševní úsilí soustředila směrem k Bastile, děti mne neustále vytrhovaly z "flow", a tak došlo k chybě...

JENŽE mi to nedalo, abych si raději neotevřela soubory, kde mám informace k francouzským historickým mírám a vahám. "Pařížský loket" (L’aune de Paris) činil skutečně kolem 1 metru, přesněji 1,884 m (3 stopy a 8 palců). V Bordeaux byl loket dlouhý 1,4561 m, v Troyes 0,812 m...

https://www.histoire-genealogie.com/Les ... et-mesures
http://www.genealexis.fr/cartes-postale ... iennes.php

A protože miluji výzvy (a mám kulové co dělat), otevřela jsem si Vademecum pomocných věd historických, v němž se praví:

S expanzívní politikou antického Říma se římská měrná soustava dostávala i do zaalpských provincií. Tam žila v barbarizované podobě i po rozpadu říše v tvořících se raně feudálních státech, splývajíc namnoze s tradičními místními jednotkami, které vznikly z praxe společenského života. (...) V jednotlivých oblastech se míry hodně lišily, vlivem feudální ekonomické i politické roztříštěnosti. Míry (a váhy) byly odvozovány od přirozených měr (odvozených od rozměrů lidského těla), od přežívající antické (zvláště římské) normy a od přírodních podmínek jednotlivých oblastí (členitost území, klima, úrodnost půdy). Jako první se pokusil zavést jednotnou měrnou soustavu Karel Veliký koncem 8. století, který adaptoval původní římské míry. Kupř. stopa činila dnešních 0,34 m (což když si vynásobíme třemi, tak se skutečně blížíme k 1 metru pařížského loktu!)

Od počátku 13. století se v centralizovaných monarchiích začaly prosazovat snahy o sjednocování měr (Anglie, Uhry, Kastilie, ...), přičemž přednost měly hlavně míry ústředního tržiště a hlavního města. V zemích, kde se začaly prosazovat kapitalistické vztahy nejdříve (Nizozemí, Anglie), se sjednocování měr v 16. století dělo spontánně v důsledku vytváření nadregionálních celozemských trhů. Legislativní unifikace byla většinou druhotná a završovala celý proces.

Ve Francii začal iniciativu ve sjednocování měr a vah přejímat stát poprvé v roce 1650, poté v letech 1671 a 1725.

A pro úplnost vývoje jen dodávám, že objektivní situaci k vytvoření nové metrologické soustavy, která by jednotlivé měrné soustavy vzájemně spojila a jednotlivé míry exaktně a vědecky definovala, vytvořila Velká francouzská revoluce...

V našem prostředí užívaný český loket byl v celé Evropě naprosto metricky výjimečný (0,5914 m), neboť vždy odpovídal dvěma římským stopám.

Nicméně, když se v knize dívám na tabulky starých antických měr a vah, tak římský loket činil 0,444 m. Na počátku 17. století byl loket u nás dlouhý 0,5914 m, v rámci systému Dolnorakouské soustavy měr a vah činil 0,777 m. Netuším, kde tedy Francouzi vzali ten cca 1 metr - asi měli delší ruce .

Přidán další kousek. Ty, které se těší na Joffreye, asi zklame, ale na druhou stranu si "ve stručnosti" zopakujeme, čemu má hrabě čelit, a to také není na škodu .

Přidán další kousek. Ty, které se těší na Joffreye, asi zklame, ale na druhou stranu si "ve stručnosti" zopakujeme, čemu má hrabě čelit, a to také není na škodu .

PenelopaW píše:

Přidán další kousek. Ty, které se těší na Joffreye, asi zklame, ale na druhou stranu si "ve stručnosti" zopakujeme, čemu má hrabě čelit, a to také není na škodu .

Je pravda, že jsem se těšila na duel J+D , ale tato "vsuvka" mi byla jen ku prospěchu. Hezky mi uskládala okolnosti procesu a znovu připomněla celou jeho absurditu.

A tato událost mi nic neříká :
Mnozí z nich ještě pamatovali loudunskou aféru, ve své době o to hrůznější, že ďábel Grandinovým prostřednictvím pokoušel právě ženy zasvěcené Bohu, a navíc na svaté půdě přímo v klášterních celách.
Mohla bych poprosit autorku o nějaké bližší informace?

Tereza píše:

Je pravda, že jsem se těšila na duel J+D , ale tato "vsuvka" mi byla jen ku prospěchu. Hezky mi uskládala okolnosti procesu a znovu připomněla celou jeho absurditu.

Než k rozhovoru dvou idolů přistoupíme, je nutné si uvědomit, že je touto dobou sice mladíkem, který má již něco najeto, ale stále ještě ne úplně zkušeným a proti JP je to kuře. Aby tedy z duelu nakonec nebyl duet .

Tereza píše:

A tato událost mi nic neříká :
Mnozí z nich ještě pamatovali loudunskou aféru, ve své době o to hrůznější, že ďábel Grandinovým prostřednictvím pokoušel právě ženy zasvěcené Bohu, a navíc na svaté půdě přímo v klášterních celách.
Mohla bych poprosit autorku o nějaké bližší informace?

Vida, vida, čekala jsem, jestli se spíše někdo chytí té "ruky vítězství", k níž jsem ještě včera listovala v přečtených knihách a snažila se učinit stručné shrnutí. Leč, jak to tak bývá, zaboha jsem nemohla najít (ale našla pak nečekaně něco jiného, co jsem hledala před půl rokem ).

Nevím, kdy to heslo na wikipedii vzniklo, ale byla bych přísahala, že ještě před rokem tam nebylo: https://cs.wikipedia.org/wiki/Urbain_Grandier

Vše podstatné tedy zde, a dokonce v češtině. Samozřejmě, že při napsání Grandierova jména a slůvka "Loudun" do googlu, vyjede ještě mnoho cizojazyčných zdrojů, ale pro základní vhled to stačí.
Zájemcům o podrobnější verzi (včetně zmínky o tom, že Grandier měl styk s jednou svojí milenkou přímo v kostele - to by bylo teprve rouhačské, kdyby toto Peyrac provedl toulouskému arcibiskupovi, a ještě s vlastní manželkou!!) doporučuji Pitavala.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... val#p24723

Řekla bych, že některé z Pitavalových příběhů byly na 100 % inspiračními zdroji Anne Golon. Celý čarodějnický proces s Joffreyem vykazuje mnoho stejných prvků, obvinění z ovlivňování žen jsou dokonce téměř identická. A i nebohý abbé Grandier byl nakonec kvůli závisti a intrikám odsouzen k upálení...


Poznámka : Grandierovo jméno uvádím ve stejné formě, jako v kánonu, tzn. jako "Grandin".

U sousedního stolu komentoval líčení starý písař pro své kolegy:
„Jestli ta jeptiška sehrála komedii, tak se jí to tedy povedlo. V mládí jsem byl u procesu s abbé Grandinem, kterého upálili za to, že očaroval jeptišky z Loudunu. Odehrávalo se to naprosto stejně. V sále nebylo dost plášťů, aby zakryly všechny ty krasavice, které se svlékaly, jakmile Grandina uviděly. Nikdo nestačil ani vydechnout. Dneska to ještě nic nebylo. To když se přišlo do Loudunu, tak se ty nahotinky válely po zemi a..."
Naklonil se a ty nejdráždivější podrobnosti jen šeptal.


A na závěr pro "fajnšmejkry", toto bylo součástí Anniny charakteristiky v první kapitole fikce:

Jeptišky si ji brzy oblíbily, neboť byla zbožná, pokorná, učenlivá a pracovitá. V její prospěch hrálo i to, že patřila mezi ta hezčí děvčata - i když od aféry v Loudunu, která šokovala polovinu Francie včetně ženských klášterů, uplynulo již 20 let, trápily ji nějakou dobu obavy, aby ji kvůli jejímu vzhledu neposedl ďábel, neboť ten je pověstný tím, že prý má dobrý vkus. Nakonec pochopila, že i když má pěknou tvář, zlý duch do ní nevstoupí, ale čím starší byla, tím více začínala snít o tom, že se jednou vášnivě zamiluje do nějakého uhrančivého muže. Ve svých představách mu nedávala žádnou konkrétní podobu, cítila jen neurčitou potřebu velké a osudové lásky.

Penelopo, to byl výstižný úvod k setkání Desgrez s jeho klientem. Na to jsem opravdu zvědavá a těším se. Trochu mi začíná chybět Anna. Jsem napnutá, co chtěla panu advokátovi tenkrát říci. Jak moc se trápí tím nečekaným a tvrdým ukončením vztahu.
Loudunskou aféru jsem znala. Při čtení procesu s Joffreyem jsem si říkala, že se tím paní A.G. inspirovala.
Ta ruka osudu mě nějak zapadla po předchozí čtení fikce. Snad na to mělo vliv setkání Desgreze a Angeliky.
K Anninu přání nevím jestli se jí to vyplnilo, jak si o tom snívala. Asi moc ne.

mimi píše:

Trochu mi začíná chybět Anna. Jsem napnutá, co chtěla panu advokátovi tenkrát říci. Jak moc se trápí tím nečekaným a tvrdým ukončením vztahu.

Na Annu si budeš muset nějakou dobu počkat... teď to bude hlavně o Desgrezovi a procesu...

mimi píše:

Ta ruka osudu mě nějak zapadla po předchozí čtení fikce. Snad na to mělo vliv setkání Desgreze a Angeliky.

Vliv to nemělo . "Ruka osudu" byl artefakt, který používali hledači pokladů, a s kterým mj. obchodovala Voisinová, poté, co jí městský kat dělal dodavatele. Jednalo se o ruku nebožtíka, která se nějak vyvařila, a jejíž kosti měli ukazovat hledačům, kde leží poklad... Samozřejmě, že až nebudu hledat, tak k tomu najdu víc .

A tak jo... k víkendu tam je další část. Ve wordu má skvělé 2 a půl strany, tady je to takový delší odstaveček...

Moc, moc jsem se těšila na setkání pánů Peyraca a Desgreze, a najednou jsem z toho celá taková bolavá jako po chřipce.
Byly to sice (jak autorka říká ) jen dvě a půl stránky ve Wordu, ale byly sakra dobré .
Zprostředkované svědectví o cele a celkovém stavu Joffreye de Peyrac bylo opravdu působivé. Myslím, že Joffrey už v tuto chvíli věděl, že je to pravděpodobně jeho konec. Mučení a ponižující podmínky jistě nebyly standardem pro vysokého šlechtice.
A ta jeho provotní nedůvěra hraničící až s opovrhováním Desgreze, která proběhla ze strany J.d.P. téměř beze slov a za asistence ironického pohledu, se mi moc líbila.
Doufám, že se po přečtení listu od manželky rozpovídá.
Opravdu moc se těším na pokračování. A kladu si otázku, co všechno pak Desgrez po prvním setkání s Joffreyem Angelice zamlčí.

Ó, děkuji za pochvalu! Mohu prozradit, že příště nás čeká Angeličin dopis .

Tereza píše:

A kladu si otázku, co všechno pak Desgrez po prvním setkání s Joffreyem Angelice zamlčí.

Nu, to, co Desgrez řekl či neřekl, je obsaženo v kánonu (Markýza andělů 2, část Popravený u Notre-Dame, kapitola 7):

Konečně Angelika zahlédla Desgreze; přecházel padací most a vracel se k ní. Srdce se jí rozbušilo těžko definovanou zlou předtuchou.
Zdálo se jí, že má advokát nějakou divnou chůzi a zvláštní výraz ve tváři. (...)

PenelopaW píše:

Nu, to, co Desgrez řekl či neřekl, je obsaženo v kánonu (Markýza andělů 2, část Popravený u Notre-Dame, kapitola 7):

Konečně Angelika zahlédla Desgreze; přecházel padací most a vracel se k ní. Srdce se jí rozbušilo těžko definovanou zlou předtuchou.
Zdálo se jí, že má advokát nějakou divnou chůzi a zvláštní výraz ve tváři. (...)

Co řekl Desgrez v kánonu vím, ale co ještě si Ti dva muži při tomto prvním shledání v cele ještě řeknou, to je mi zatím utajeno. Tento rozpor jsem měla na mysli.

No jo, mně nedošlo, žes to na rozdíl ode mne nečetla . Ale přivedlo mne to na moc hezkou myšlenku, kterou ihned zapracuji!

Penelopo, vyprávění bylo kratičké a zatím ještě zůstává dost neznámého. Jinak popis cely a první setkání odpovídá mým představám. Kobka, která musela Joffreyovi působit ponížení lidské důstojnosti. Fyzicky vyčerpaný člověk mučením. Odmítání advokáta a ironický výraz. Jsem zvědavá na obsah dopisu od Angeliky a Joffeyovu reakci.

PenelopaW píše:

Mohu prozradit, že příště nás čeká Angeličin dopis .

A je tam...

Dasha coby beta-čtenář zpochybňovala tykání v korespondenci. Přímo napsala: "nemyslím si, že by Agelika manželovi v dopise, který bude pravděpodobně číst někdo cizí, tykala. V kánonu je psáno, že mu tykala pouze důvěrně a o samotě (a ještě ne vždycky)." S tím souhlasím a pod to se podepisuji, ale to tykání mi v závěru přišlo silnější než vykání, a tak jsem si jej - jen v této závěrečné pasáži - dovolila ponechat.

Bude-li zájem, v neděli přihodím pokráčko . Jen sebou musím hnout, neb další kapitolu mám jen v konceptu, následující (proces) tak v 1/8 a poslední kapitolu první části vůbec...

Takhle nějak jsem si představovala Angeličin dopis. Protkaný milosrdnou lží, doporučující Desgreze. Přiznání těhotenství. A najednou jsou malé informace, které jim i nám v každodenním shonu připadají běžné , povýšeny na ty nejvzácnější momenty našich životů - třeba slova o tom, jak se daří synkovi.
Psát takový dopis na jedné straně a čist ho na straně druhé jsou jistě ty nejniternější a nejtěžší chvíle, které nejdou vymazat z paměti. Já v tento okamžik vidím zlom i u Desgreze, který bude na Angeliku od této chvíle pohlížet jinak než na ženu, která má ta nejkrásnější prsa, jaká kdy viděl. Na tento dopis si možná Desgrez v budoucnu nejednou vzpomene - třeba v okamžiku, kdy bude muset prosící Angeliku odstrčit od kočáru.

Mám k dopisu jedinou poznámku, která vychází z něčeho, nad čím jsem už dávno přemýšlela a co mám také už napsáno ve fikci a co je dle mého docela slovo do pranice. Je to jen můj osobní pocit, ale představuju si, kdybych psala takový dopis takovému muži já, jsem přesvědčená, že bych tři vykřičníky na závěr, dokonce ani ten jeden vykřičník nikdy nenapsala. Zvolila bych pro něj jen prosté a vševypovídající sdělení těchto dvou posledních slov.

P.S. Budu muset s sebou hodit a dopilovat Výročí, abych vysvětlila, co jsem tím slovem do pranice měla na mysli.

Tereza píše:

Mám k dopisu jedinou poznámku, která vychází z něčeho, nad čím jsem už dávno přemýšlela a co mám také už napsáno ve fikci a co je dle mého docela slovo do pranice. Je to jen můj osobní pocit, ale představuju si, kdybych psala takový dopis takovému muži já, jsem přesvědčená, že bych tři vykřičníky na závěr, dokonce ani ten jeden vykřičník nikdy nenapsala. Zvolila bych pro něj jen prosté a vševypovídající sdělení těchto dvou posledních slov.

A já za to slovo do pranice, a na něj navazující zamyšlení, děkuji. Je pravda, že ty vykřičníky jsou - když teď nad tím uvažuji - zbytečně dramatické. A když nad tím přemýšlím hlouběji, vyjadřují takový až zoufalý strach, že se mu něco stane - což v danou chvíli nikdo nevěděl, ba naopak zúčastnění poprvé mohli zadoufat, že bude líp. V tomhle kontextu by pouhá holá věta měla větší sílu a hloubku, neb by obsahovala vše podstatné i nevyřčené...

Na Výročí se už delší dobu nemohu dočkat.

P.S.: A jak jsem Ti psala v e-mailu, i já jsem si vzpomněla na garonnský letohrádek a jeho význam pro ústřední dvojici .

EDIT: Uvidíme, co na to ostatní. Ale vůbec se nebráním tomu konec dopisu přepsat. A to nejen proto, aby nám spolu fikce ladily. Líbí se mi to čím dál víc.

PenelopaW píše:

Ale vůbec se nebráním tomu konec dopisu přepsat. A to nejen proto, aby nám spolu fikce ladily. Líbí se mi to čím dál víc.

Žádné přepisování .

Tereza píše:

PenelopaW píše:

Ale vůbec se nebráním tomu konec dopisu přepsat. A to nejen proto, aby nám spolu fikce ladily. Líbí se mi to čím dál víc.

Žádné přepisování .

Penelopo, myslím, že jsi vystihla dobře styl dopisu, jakým mohl být napsán. Vše ošklivé zamlčeno, vždyť dopis se k Joffreyovi nemusel vůbec dostat. Popis "vcelku klidného života" se synem, sdělení o dalším dítěti, které se má brzy narodit a víra, že vše dobře dopadne.
Vykání bych také použila a změnu v tykání v závěru rovněž Ty vykřičníky bych možná nenapsala, ale nemyslím, že je třeba je dávat pryč a něco přepisovat.
Je to Tvoje představa dopisu, který píše milující žena manželovi do vězení a mě se líbí.

P.S.: Také se musím pochlapit a něco svého přidat. Jen teď nemám ani nakloněnou Múzu ani další příznivé okolnosti.

mimi píše:

P.S.: Také se musím pochlapit a něco svého přidat. Jen teď nemám ani nakloněnou Múzu ani další příznivé okolnosti.

Souhlasím! Tuhle se mi zdálo, že jsem hovořila s nějakou novou členkou klubu, která sepisoval "prequel" k První manželce. Něco ve smyslu, jak Joffrey zamlada cestoval po Evropě a stavil se i v Prešpurku, kde ho zahlédla mladičká Katarína. Podle původní Adiny fikce se sice setkali až po jejím příjezdu do Toulouse, ale když už tu vzniklo několik paralelních konců, mohl by vzniknout i paralelní začátek?

Tereza píše:

Žádné přepisování .

Snad nebudu bita, ale nakonec jsem přepsala... Mně se to fakt totiž líbí víc! Kdybys byla můj betačtenář, tak bych na Tvé doporučení dala rovnou a do ostré verze by to šlo bez vykřičníku a opakování. Tak snad mi bude odpuštěno...

__________

Tereza píše:

Psát takový dopis na jedné straně a čist ho na straně druhé jsou jistě ty nejniternější a nejtěžší chvíle, které nejdou vymazat z paměti.

Nad tímhle jsem shodou náhod při psaní další kapitoly taky přemýšlela. Dospěla jsem k tomu, že v danou chvíli možná pro Angeliku nebylo tak obtížné dopis psát. My tak trochu předjímáme, protože víme, jak to všechno skončilo, ale ona v danou chvíli:

a) netušila, že manžela uvidí až v soudní síni a
b) že s ním už nepromluví.

Takže lístek mohla po mnoha měsících brát jako možnost poprvé se s ním spojit + doufala, že to podstatné si pak řeknou v klidu a teple domova, až to všechno bude za nimi.

„Ale můj manžel není posedlý ďáblem," protestovala Angelika.
Rychle sklonila obličej do dlaní, aby zakryla úsměv, který nedokázala zadržet. Když tak naslouchala, jak její muž obchodoval s ďáblem, představila si Joffreye u pultu v krámě proti rohatému a usměvavému čertovi. Až se konečně dostanou zpátky do Toulouse, to se budou těm hloupostem upřímně smát! Představovala si, jak sedí Joffreyovi na klíně, noří tvář do bohaté hřívy vonící po fialkách, zatímco báječné Joffreyovy ruce laskají milované tělo.
Její nevhodný smích skončil krátkým vzlykem.

__________

Jako kompenzaci k provedené změně textu vkládám další dílek kapitoly. Tentokrát se dozvíme něco málo o vymítání ďábla a jak to tehdy chodilo. Vycházela jsem z Pitavala (nejen z případu Urbana Grandiera / Grandina, ale i ze závěrečných poznámek k jednotlivým kapitolám, které jsou pro zisk informací naprosto výborné) i protokolu, který v kánonu sepsal otec Kircher.

Včera jsem si uvědomila jednu věc. Errnie ve své fikci píše:

Joffreya striaslo od zimy. Pritiahol si bližšie k telu zamatový kabát,ktorý už dávno stratil zo svojej nádhery. Za tie mesiace mu slúžil ako prikrývka , čipkovaná košeľa stratila svoju belosť, na rukávoch boli kde tu diery od razidiel vyháňajúcich diabla a stará zaschnutá krv, ale bol rád, že ich má pri sebe a nezobrali preč. Aspoň mu pripomínali vonkajší svet a jeho minulý civilizovaný život.

Z toho by vyplývalo, že zkoušku svěceným razidlem Bécher prováděl přes rukáv košile - stejně, jako je to zobrazeno v Borderieho filmu. Ovšem, aby se prokázala posedlost, mělo by se razidlo dotýkat holé kůže...

__________

Něco málo o posedlosti:

PROJEVY

1. vznášení se ve vzduchu bez jakékoli opory, trvající po delší čas
2. při mši zkroucené ruce a obrácené oči, jméno Krista vyslovováno jakoby z donucení (podivné pohyby, postoje a zkřivení údů - nutno povolat lékaře, aby se zjistilo, zda tyto úkazy přesahují možnosti přírody)
3. znalost cizích jazyků (schopnost hovořit cizími jazyky, kterým se osoba neučila a jež neslýchala; schopnost odpovídat správně v kterémkoli jazyce na každou otázku) - hebrejština coby nejstarší jazyk, který ďábel musel znát dříve než kterýkoli jiný
4. znalost událostí ve vzdálených zemích, na vzdálených místech, vědomosti (správné sdělení o všem, co se děje v nejvzdálenějších zemích, když nejde o pouhou náhodu)
5. nalézání co nejlépe ukrytých předmětů, o nichž posedlý nemůže zcela jistě vědět

Už od nejstarších dob panovalo v křesťanských církvích přesvědčení, že ďábel může ovládat člověka a způsobit, že vykonává věci přesahující přirozené lidské síly. Tato křesťanská tradice se opírala o zmínky v Novém zákoně (Kristus vyléčil posedlého zlým duchem). Po celou dobu víry v čarodějnictví, od 2. pol. 15. stol., bylo církví zastáváno přesvědčení, že posedlost může způsobit čaroděj, který má smlouvu s ďáblem. V Evropě docházelo k případům udánlivé posedlosti v 16. a 17. století, zejména ve francouzských klášterech, kde jeptišky, mnohdy podněcované fanatickými a ctižádostivými exorcisty obviňovaly některého kněze, že je čaroděj a že je původcem jejich posedlosti. Šlo patrně o případy hromadné hysterie, jež zachvacovala celý klášterní kolektiv. (Slavné kriminální případy, s. 383-384)

Pronásledování čarodějnic a čarodějů se rozmohlo v západní Evropě v době, kdy činnost inkvizice proti kacířům začala upadat. Roku 1375 si stěžoval inkvizitor Eymeric: „Za našich dnů není více bohatých kacířů, takže panovníci, nemajíce vyhlídky na příjem, nechtějí mít výdaje s jejich stíháním; je žalostné, že naše záslužné řízení má být v nejistotě o svou budoucnost.“

Bulou papeže Innocence VIII. z 5. 12. 1484 byly oficiálně otevřeny brány pronásledování čarodějnictví, jež prováděly církevní i světské autority až do 2. poloviny 18. století. V předchozích dobách prohlašovala katolická církev víru v čarodějnictví za kacířství, a proto v prvním období narazila inkvizice na silný odpor. Teprve v letech intenzivně vedené propagandy se víra v čarodějnictví stala všeobecnou a až v 2. polovině 17. století se počaly ozývat pochybnosti. Inkviziční proces byl do detailů upraven řadou spisů a také tortura obviněných byla přivedena na vysoký stupeň odbornosti. Pro soud bylo nezajímavé, že sám zločin se nemohl stát a že nebylo možné jej dokázat, soudcové měli zájem jen na dosažení přiznání a vynucení jmen dalších osob, jež by mohly jako spoluviníky trestat. Za 200 let trvání čarodějnických procesů bylo v západní Evropě umučeno a popraveno asi 200 000 osob. Jejich pronásledování se stalo privilegovanou výsadou a důležitou hospodářskou činností.

Majetek odsouzených zajišťoval bohaté příjmy všem, kdo se souzení účastnili, a byl bohatou kořistí pro každou vrchnost nadanou soudní mocí. Veřejné popravy přiváděly do měst tisíce diváků, z nichž měli užitek obchodníci a živnostníci. Obětí inkvizice se proto často stávali bohatí lidé. (Tamtéž, s. 356-387)

Vymítání ďábla u Joffreye (a pozdější trest smrti upálením) mi dnes hodně připomněly film "Kladivo na čarodějnice". Jen s tím rozdílem, že ty oběti ve filmu ostříhali na krátko a pokud se pamatuji, tak Joffreye nikoliv, ale to jsme zmínila jen tak na okraj.

Na to, že je tento proces prvním opravdu velkým Desgrezovým případem,vede si výborně a zatím ustál setkání s hrabětem na výbornou. Síla vztahu hraběcího páru by ho mohla nakopnout k "slabé chvilce" a mohl by se pod návalem emocí, nejlépe i pod vlivem alkoholu, opět vydat k Anně. Už se mi po ní doocela stýská, nevíš, co je sní?

Přidávám se k Tereze, také se mi stýská po Anně.
Kladivo na čarodějnice byl silný film.

Tereza píše:

Na to, že je tento proces prvním opravdu velkým Desgrezovým případem,vede si výborně a zatím ustál setkání s hrabětem na výbornou. Síla vztahu hraběcího páru by ho mohla nakopnout k "slabé chvilce" a mohl by se pod návalem emocí, nejlépe i pod vlivem alkoholu, opět vydat k Anně. Už se mi po ní docela stýská, nevíš, co je s ní?

Nevím, opravdu nevím, jak to děláš, možná měli do Bastily zavřít Tebe, neb znáš cizí tajemství a čteš skryté myšlenky . (Neumíš hledat i skryté předměty?? To by se mi docela hodilo, děti pořád něco ztrácejí!) Tu slabou chvilku jsem Desgrezovi opravdu dopřála, a to hned v další kapitole . Ovšem bude u toho střízlivý... Sama si teď tak trochu říkám, že ho moc nešetřím, jestli k němu nebýt hodnější... Ale pak si řeknu, že ne .

Co je s Annou samozřejmě vím, ale prozradím teprve tehdy, až přijde ten správný čas .

Tereza píše:

Vymítání ďábla u Joffreye (a pozdější trest smrti upálením) mi dnes hodně připomněly film "Kladivo na čarodějnice". Jen s tím rozdílem, že ty oběti ve filmu ostříhali na krátko a pokud se pamatuji, tak Joffreye nikoliv, ale to jsme zmínila jen tak na okraj.

A víš že i nad tím jsem uvažovala? Ale když v kánonu před tribunálem má dlouhé vlasy, nechtěla jsem mu tu hřívu stříhat. Exorcismus mnicha Béchera proběhl na počátku prosince, proces byl v lednu, to by mu to určitě nedorostlo... Mimochodem, čarodějnicím se stříhaly vlasy kvůli tomu, aby se přerušilo jejich spojení s ďáblem - z toho důvodu kat před popravou ostříhal i Brinvilliersovou. Divákům se to příliš nelíbilo, jak reflektuje i paní de Sévigné:

A vystoupila sama a bosa po žebříku a na popraviště a kat ji tam čtvrt hodiny šlechtil, holil, rovnal a urovnával, byla to veliká krutost a ozvalo se reptání.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 469#p13389


Sama jsem v jiném tématu pokládala zvídavý dotaz (ale protože takových kladu neustále mnoho, zapadla jako většina ostatních):
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =15#p25123

PenelopaW píše:

Myslíte, že se Joffrey ve vězení holil??

Když probíhal soudní proces, při popisu Peyraka není o vousech žádná zmínka. Ovšem hned na začátku Markýzy andělů 2 je psáno, že vyholení Joffreyovy tváře byla dlouhá a složitá operace vyžadující lehkou Binetovu ruku (s. 14).

Byly tedy Joffreyovi umožněny ve vězení návštěvy holiče? Nebo se pod dozorem mohl holit sám? (Asi by mu břitvu jen tak nesvěřili??) Anebo byl oholen až kvůli soudu?

Pokud byl zprvu v pěkné cele, mohl možná využívat i služeb holiče (externista asi nebyl zadarmo) či vězeňského ranhojiče. Ale pokud by ho přesunuli do nějaké kobky, byl mu tento luxus dopřáván i nadále??

Úmyslně jsem o tom nic nenapsala, abych si nenakálela do vlastního hnízda, a mlčky tuto skutečnost přešla (stejně jako tvůrci seriálu LOST ignorovali, že na pustém ostrově by jejich hrdinky byly brzy zarostlé jako pralesní ženy, a chlapi měli plnovousy). Ale představa, jak se Desgrez setkává s hrabětem, který má neupravený a zcuchaný vous jen na jedné polovině obličeje... možná by advokát tomu nutkání neodolal a nakonec se opravdu pokřižoval...

Co se Kladiva týče, stačí mi kusé zmínky, co o této oblasti dějin (a o literárním / filmovém díle) mám. Pokud bych to četla / viděla, byly by pro mne některé pasáže mnohem drsnější, protože už bych věděla, co za na první pohled banálními formulacemi typu "zkoumali, jestli je posedlý" stojí. Vezměme si jen to zkoušení ďábelských znamení... Samo o sobě muselo být ponižující už jen to, že se vznešený akvitánský šlechtic musel vysvléknout donaha. Vždyť na to byl od určité doby zvyklý maximálně před milenkami, popřípadě vlastním lékařem, ale rozhodně mu muselo být nepříjemné se obnažovat před nějakým Bécherem, který evidentně neměl čisté úmysly... A pokud pak ještě vysílením omdlel, pochybuji, že mu před tím dali aspoň košili, takže se tam před Carmencitou mohl na podlaze válet nahý...

Když to člověk promýšlí do každého sebeohavnějšího detailu, je to vyznění najednou úplně jinde. A když si pak ještě do zmíněných situací dosadí sám sebe (jako jsem to dělala u fikce od Errnie - doporučuji si ji v tomto kontextu zopakovat: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=8&t=536), opravdu se mu od knihy či monitoru nemůže odcházet lehkým krokem...


Ale abych nekončila tak drsně:

„Odvahu, sestřičko," řekl jemně Raymond. „Narození Krista nás naplňuje nadějí: pokoj lidem dobré vůle."

A my přece víme, že to nakonec všechno dopadlo, takže jsme oproti hrdinům ve velké výhodě!

Penelopo, nepřemýšlela jsem o tom, jestli byl Joffrey před Carmencitou v košili nebo bez. Ji vedla jako mnoho zhrzených milenek touha po pomstě. Tak si to prostě užívala. Nezastavil ji ani pohled na mučeného člověka.

Jak všechno dopadlo, to víme a je to naše výhoda.
A na slabou chvíli pana advokáta se těším.

Jestli byl Joffrey s Carmencitou konfrontován s košilí či bez, se asi nedozvíme. Ale já Vám při víkendu mohu naservírovat konec kapitoly, kde se dozvíme, jaký další průběh to setkání v Bastile ještě mělo. A slibuji, že dojde i k jednomu nečekanému odhalení (byť tentokrát obraznému, nikoli svlékání hraběcí košile).

Bude-li někdo zklamán, že celý ten rozhovor byl vlastně velmi stručný, obhájím se tím, že ti dva neměli moc času, potřebovali si hlavně říct to podstatné a dojít konsensu v tom, že se Peyrac nebude obhajovat sám, ale přijme Desgreze za advokáta. A to se, myslím, podařilo...


Vysvětlení pro ty, co nevládnou latinou a nechce se jim zneužívat google:

Aut viam inveniam aut faciam! = Buď cestu najdu nebo si ji udělám!
Fiat iustitia, ruat caelum. = Nechť je spravedlnosti učiněno zadost, i kdyby se nebesa měla zbořit.


Co se týče Desgrezova závěrečného prozření, to jsem si vypůjčila z Integrale. V původním vydání něco takového vůbec napsáno není! Na druhou stranu, Popravený u Notre-Dame postrádá zmínku o cvičených pavoucích, což je dle mého názoru velká škoda.

Vkládám odkaz na diskusi u Lauzuna a výborný postřeh od Moirry, který celý ten pobyt v Bastile trochu zlehčuje, abychom nebyly v depresi:
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 608#p17829):

moirra píše:

to najzábavnejšie o čo som zakopla, bolo keď som sa akýmsi nedopatrením naklikla do rakúskeho kriminalistického archívu. Oni si tu Lauzuna ešte stále opatrujú v archívoch ako nebezpečného kriminálnika.
Nuž čo. Táto naša K&K Monarchia sa nezdá!

Ale aspoň nám uchovali túto rytinu:



Pozrime sa vo väčšom rozlíšení, čím si to vlastne kráti v tej Bastile dlhú chvíľu. (nakliknutím sa obrázok zväčší)

http://www.bildarchivaustria.at/Preview/9278072.jpg

No predsa tým istým, čo robil v Bastile aj Joffrey! Krotením pavúkov.

Vím, že je to těžké, ale zapomínáme na hudební doprovod! A já tentokrát náhodou narazila na tuhle píseň:

Jaromír Nohavica - To nechte být: https://www.youtube.com/watch?v=64iL0CwXozU

Písnička od Nohavici se k pokračování hodí perfektně, přiznávám, že tuhle skladbu ani neznám.

V tomto prvním rozhovoru beze svědků se Ti Penelopo podařilo učinit z postavy Angeliky skutečné pojítko mezi dvěma muži s velmi nerovným společenským postavením. Líbilo se mi, že jim stačilo pár vět, aby si věcně a bez zbytečných emocí sdělili vše podstatné. Jen pro zajímavost jsem text znovu přelétla a spočítala, že hraběti stačilo přibližně 16 stručných vět (včetně takových, jako je prosté "Ano,"...) aby s Desgrezem prolétli finanční situaci Angeliky, prodej Kouassi-Ba, geologii, možné prvky obhajoby i vzkaz pro synka.

Joffrey má na rozdíl od Desgreze mnohem více času na přemýšlení. Je prosinec, je zima, mučili ho, nemá v podstatě informace o tom, co se děje venku a jeho advokát je pro něj neznámý mladík. Ta jeho ironie mísící se se smutkem, jak jsi tak hezky napsala, na mě působí dojmem, že si dává dvě a dvě dohromady a tuší, že balancuje nad propastí.

Děkuji za pochvalu!

Tuhle skladbu od JN jsem také neznala, narazila jsem na ni opravdu hodně velikou náhodou, a sedla mi k tomu jako zadek na hrnec. Navíc má i poměrně nenásilnou melodii, takže to vyznění není tak drsné. Ale jak píšeš... v posledním měsíci jsem se něco napřemýšlela nad Joffreyem, který jinak vždy stál mimo můj zájem. A ty měsíce v Bastile, a obzvlášť období, kdy začaly probíhat výslechy, musely být velmi těžkou životní zkouškou. V knihách je to poměrně stručné: Angelika dorazí do Paříže, najme si advokáta, přijede král, a pak je rázem prosinec a jsme u procesu. V reálu to ovšem trvalo víc jak půl roku - a vlastně až při Desgrezově návštěvě, možná z otázek u výslechů, se Joffrey dozvěděl, zač je vlastně vězněn a co se od něj "očekává".

Původně jsem si myslela, že ten rozhovor napíšu s prstem v nose, ale nakonec to moc humory nebyly. Vycházela jsem hlavně z toho, že ti dva opravdu neměli moc času se nějak vypovídávat, a když jsem se pak pustila do psaní, vstoupily mi do toho další aspekty... Vznešený akvitánský šlechtic vidí nějakého pařížského drbana, který se mu vnucuje jako advokát. Stejně tak mladý, ale sebevědomý Desgrez poprvé vidí muže, kterého má obhajovat, kterého si na základě toho, co o něm slyšel, a hlavně podle jeho manželky, udělal nějakou představu a ta je nyní konfrontovaná s realitou... Přiznám se, že to vůbec nebylo jednoduché, a tak jsem se soustředila hlavně na věci, které čtenáře posunou blíž k samotnému procesu. A samozřejmě na zmínky z kánonu. Důležitým momentem byl Angeličin dopis, který vytvořil jakýsi most, aby se ti dva spolu vůbec mohli bavit.

Nu a nebohý kancléř Séguier, který ani v kánonu není líčen moc sympaticky, toho jsem si neodpustila - přišlo mi to jako takové milé zlehčení a vysvětlení toho, proč se s Peyrakem při jeho návštěvě Bastily pohádali. Onehdá jsem si vyhledávala citáty o Rescatorovi, a když si představím, jak si zmučený Joffrey strážce pečeti musel vychutnávat a ironicky srážet, líbí se mi to čím dál víc . škoda jen, že tím pan hrabě nakrknul dalšího vlivného muže v království .


Jen na okraj: Stále platí to, co jsem zákulisně psala e-mailovou formou, že bych si moc ráda přečetla různé verze setkání těchto dvou z pera jiných fikčních autorek. Protože ta scéna jako taková má velký potenciál a je hrozně silná... Svého času mi něco poslala jen Mimi (pokud to nemáš uložené, mám to v e-mailu ) a já navrhuji založit diskusní téma, kde by byly různé verze setkání v Bastile. Hrozně moc moc moc bych si chtěla přečíst, jak to vidí Moirra, Tereza, Errnie či Jeanne... nemluvě o takové dauphine, která je odbornicí na Rescatora, takže by dokázala skvěle popsat různé Joffreyovy proměny. Dáte mi někdo takový předčasný vánoční dárek?


Pokračování zkusím přidat před víkendem - kapitolu ještě nemám úplně dopsanou... Musela jsem se trochu odpoutat od procesu a naordinovat si nějaké lehké čtivo, protože vžívat se do jednotlivých postav bylo i na mne moc.

jeanne píše:

Já připomínám, se v tématech Bastily a procesu opravdu nerealizuji, a nepřinášejí mi žádné potěšení, a proto se ani nezapojuji k jejich diskutování v posledních měsících. Ráda se zase jednou do něčeho menšího zapojím, ale víš, že mi víc sedí postavičky typu pan de Villedavray se zlatou holí uprostřed Akádie…

Chápu a rozumím. Nicméně téma se dá uchopit i parodicky ve stylu, jak si Joffrey plánuje na nějakých 20 let od své ženy odpočinout, stát se Rescatorem a zneužívá k tomu díry ve francouzském justičním systému . Když arcibiskup toulouský zjistil, že byl vyprovokován, aby podal obvinění, zuby nehty se jej snažil vzít zpět a celou tu maškarádu Peyrakovi včas zatrhnout. No a Desgrez solidárně chlapsky nabídl pomocnou ruku, protože moc dobře věděl, jak se ženy umí na muže vázat . Bože, to je capina, jen to píšu .

Bude nějaká ta Akkádie ke čtení??

Ač stále nemám dopsáno (odmítám se alibisticky vymlouvat na nepřítomnost múzy, neb má Desgrez-múza je všudypřítomná a zjevně se jí již nikdy nezbavím - zkrátka jsem jen líná), přidávám po delším čekání polovinu další kapitoly. Sice bych to mohla ještě zkrátit, ale a) úvod tvoří události nám dobře známé, které jsem pojala stručně, neb v originále jsou víc rozepsány, a b) protože by to bylo jen líčení obehraného, přidala jsem i tu avizovanou slabou chvilku.

Písňový doprovod bude, ale až s koncem kapitoly .

Končí opravdu smutné vánoce....
Pro otce Kirsera a a Hauera jsou dokonce poslední, Angelika a Joffrey prožívají těžké chvíle odloučení a Desgrez vyřešil samotu po "desgrezovsku" . Jediný vítěz je asi Sorbonna, která skončila v páníčkově posteli.
Znovu jsem si přečetla část o vánocích, které strávil Desgrez rok předtím s Annou a bylo mi Desgreze v roce 1660 líto.
Škoda, že jsem někde pod čarou nenašla pár řádek, jak tytéž chvíle prožívá Anna.

Tereza píše:

Jediný vítěz je asi Sorbonna, která skončila v páníčkově posteli.

Toto byl nakonec naprosto spontánní nápad, ale přišel mi moc hezký (a mírně škodolibý) na to, abych ho nepoužila .

Tereza píše:

Znovu jsem si přečetla část o vánocích, které strávil Desgrez rok předtím s Annou a bylo mi Desgreze v roce 1660 líto.

Zde jsem parafrázovala kánon...

ANGELIKA: Když si představila poslední vánoce, které prožila na slavnostech v Toulouse, zmocňovala se jí hrůza při vidině cesty, kterou od té doby prošla.

DESGREZ: Když si představil poslední svátky, které prožil v přátelské atmosféře domu v rue Jean-Beausire, málem se otřásl při představě, co vše se od té doby změnilo. Jen aby ta cesta, jíž se vydal, měla šťastný cíl…

Tereza píše:

Škoda, že jsem někde pod čarou nenašla pár řádek, jak tytéž chvíle prožívá Anna.

Však já Vám pořád říkám, že na Annu dojde, až přijde ten správný čas . A ten ještě nepřišel...

Hezké povídání o velmi smutné době. Vánoční atmosféra ovlivnila i Desgreze. To se mi líbilo. Sorbonne se osvědčila jako nejlepší přítel člověka. Pan advokát to nakonec vyřešil po svém způsobu.
Vím, že ještě není čas na vyprávění o Anně, ale chybí mi.

Dnes ráno, po asi 8mém kojení, mě napadla písnička k téhle části kapitoly. Jen nevím, nevím, jestli z toho nedělám už až příliš romantického hrdinu :

https://www.youtube.com/watch?v=SlFVmX5qBHE

Penelopo, mě se písnička líbí a myslím, že vystihuje situaci, kterou hrdina prožívá.

Za mě

Bubáci a strašáci sice budou chodit až zítra, ale jeden se zjevil na mostě přes Seinu už dnes...

Pokráčko bude na Dušičky.

Včera večer jsem si pro zajímavost přečetla totožnou část ( jakou jsi Penelopo zpracovala ve fikci) v kánonu.
A porovnala jsem si stejný úsek z pohledu jiného aktéra.
Desgrezova postava je daleko jemnější než v knize, protože má za zády Annu. Ale to víme jen my tady, ne Angelika.

A právě při tom tichém čekání v tom nuzném pokoji bylo krásně vidět, proč oba nejen přežili, ale dosáhli nakonec až k nejvyšším metám . Angelika se dokázala vždy perfektně přizpůsobit a Desgrez byl neobyčejně zarputilý.

Na začátku kapitoly v kánonu jsem objevila krásný popis prosince v Paříži od paní A.G. :
Najednou tu byl prosinec. Se svými ledovými mlhami, čtyřmi týdny adventu plnými modliteb a každovečerními bohoslužbami v blízkém kostele… a s Vánocemi na konci.
Angelika se vyděsila, když si uvědomila, že rok končí, a osud Joffreye de Peyrac stále ještě není vyřešen. Tady, na Île-de-France, vnímají lidé daleko citlivěji změny ročních období než na jihu, kde všechny události provází slunce. Tady Vánoce znamenají tajemné světlo prokmitávající tmavými a chladnými dny. A ten, kdo se během sladkých Vánoc nemůže schoulit do lůna rodiny, prožívá ještě trpčí samotu.

Čímž jsem dodatečně vystavila Desgrezovi omluvenku za tu prostitutku.

A připravuji se na to, že "dušičková" část bude ještě víc tíživější.

Tereza píše:

A připravuji se na to, že "dušičková" část bude ještě víc tíživější.

Neboj, zas taková depka to nebude . Zaplníme jedno slepé místo (resp. jej vysvětlíme) a můj oblíbenec , ze kterého dělám měkkotu, na konci kapitoly dá - takříkajíc jako v Harry Potterovi - neporušitelný slib.

EDIT:

Tereza píše:

A právě při tom tichém čekání v tom nuzném pokoji ...

Coby Desgrezovu největší fanynku na mne v kánonu silně působí, jak Angelika čeká, až advokát dopíše a neustále kouká k té rozházené posteli... Ovšem rozhodla jsem se, že tentokrát na k té výzvě byla vnímavější jen ona, neb se zkrátka a jednoduše zakousl do práce . Jeho škoda, třeba by se byl dostal aspoň na první metu mnohem dřív .

Nastalo chladné počasí a den se krátí. Pro tohle období je to vyprávění jako stvořené.
Podle mě zas není pan advokát taková měkkota. Jak řekl král Jan, tak ani z boje neuteče.
Služba profesionálky odpovídala řešení samoty u muže v sitaci, ve které se nacházel.

A je to tam...

Píseň pro tuto kapitolu: Jarek Nohavica - Moje malá válka https://www.youtube.com/watch?v=rJTMdB9D7p0

VYSVĚTLIVKY:

Rozhovor Desgreze s panem d'Aubray je inspirován dialogem z nového filmu (2013), byť tam anachronicky s advokátem rozmlouvá pan de La Reynie . Pokud by se někomu zdálo, že některé z replik jsou doslovným přepisem, tak se mu to nezdá .

V propočtech délky jízdy koňmo z Paříže do Nantes jsem vycházela odsud: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 723#p20915

Zdráhám se tvrdit, že Desgrezova rodina pochází přímo z Nantes, ale vybrala jsem jedno z největších měst té oblasti, odkud náš hrdina mohl putovat ještě někam dál. Podle četného výskytu jména Desgrez (ve formách Desgrées, des Grez, des Grées, ...) v této části Francie jsem jeho původ (resp. původ jeho rodičů) zasadila právě sem. Nemluvě o tom, že dcera Desgreze historického se provdala za vysoce postaveného státního úředníka z La Rochelle, a to už nemůže být náhoda... Moc hezky se nám to napojuje i na kánon a pozdější Desgrezův výstup v průběhu Angeličina výslechu Baumierem právě v La Rochelle .

Omnia Romae cum pretio = Vše v Říme má svou cenu (Iuvenalis)
Timor mortis morte pejor = Strach ze smrti je horší než smrt

Znalci poznají, že v jednu chvíli jsem zcela úmyslně parafrázovala Errnie.

Zde pro úplnost přikládám původní úryvek z její fikce Joffrey (http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=8&t=536):

Ulice sú určite prikryté bielym snehom. Cez malú škáru z ktorej presvitalo denné svetlo videl, ako mäkko padá. Zvony Paríža v predvečer božieho narodenia, ktoré sa rozozvučali vo zimnom večernom tichu mesta vyvolali v ňom smutnú nostalgiu. Pravidelné vyzváňanie zvonov mu každým novým úderom pripomínali, že takýto krásny a pokojný čas je najkrajší v kruhu najmilovanejších, rodiny, detí a manželky.
Akurát si denne kládol otázku, či existuje aj väčšie peklo, ako to čo prežíval za posledných pár mesiacov. Jediné, čo ho držalo pri živote, ráno po prebudení a večer po ťažkom dni plnom mučení a výsluchov, bola nespravodlivosť a snaha dokázať svoju nevinu. A Angelika, jeho zelenooká víla, jeho priateľka, jeho žena. Musíš žiť, kvôli nej.
Bol príliš mladý, aby skončil svoju životnú púť. Čakajú ťa vedecké výskumy, máš mnohé nadania, ešte musíš toho toľko objaviť. A čaká ťa náručie tvojej ženy.


__________________________

Příště už nás čeká čarodějnický proces... A já mám stručnou kvízovou otázku, jejíž zodpovězení mi moc pomůže:

Byl mnich Bécher

a) zaslepený fanatik věřící tomu, co dělal
b) vypočítavý, nesmiřitelný a nepřátelský člověk, který vše dělal úmyslně (jaké pak byly příčiny jeho jednání?) ???

Nejdříve - Bécher byl dle mého fanatik a magor. Ale přiznávám, že jsem v případě jeho postavy ovlivněná filmem.

Rozhovor s Antoinem Dreux d'Aubray a jeho nabídka pomoci byla pro Desgreze opravdu zásadním okamžikem. Nikdy dřív jsem nepřemýšlela, kde se po prohraném procesu u té brány vzal ten kůň. A také mám pocit, že se právě touto nabídkou odstoupit z procesu zrodil budoucí pan Neúplatný.


Úryvek od Errnie byl moc hezký, škoda, že se odmlčela.

Penelopo, hezky jsi to doplnila a propojila s vyprávěním od Errnie.
Podle mě byl mnich Bécher zaslepený fanatik a věřil, že jedná pro dobro vêci. Tak jako mnoho dalších a bohužel jen ne v dobách před několika stoletími.

Zatím mi to s tím Bécherem neulehčujete, podlý člověk by se psal lépe .

Úvodem dlužím Tereze poděkování, neb na myšlenku doplnit do textu úryvky z Angeličina dopisu mne přivedla ona. Takhle je to mnohem lepší .


Kde se u svatomartinské brány vzal ten kůň jsem řešila hodně dlouho. Pan d'Aubray mi přijde jako logická volba, protože jen tak někdo by asi koně v té době nepůjčil (obzvlášť bez záruky, že ho dostane zpátky), a jeho nákup byl mimo Desgrezovy finanční možnosti. Vycházím z toho, co se v tomto směru píše o útěku básníka Špíny:

Odpoledne zašla na Saint-Germainský jarmark a koupila koně, který ji stál polovinu úspor.
Pak si v Údolí lásky „vypůjčila“ od Fešáka jednu z jeho pistolí. Dohodli se, že před půlnocí se Fešák, Pivoňka a několik dalších vydají s koněm k Montmartreské bráně. Špína tam taky dorazí s pár spolehlivými chlapy Dřevěnýho zadku. Doprovodí ho přes předměstí až na venkov.

A protože dle mých fikčních úvah Aubray Desgrezovi pomáhal již v minulosti, nebo se minimálně znali (jednak syn přítele, druhak melouchařil pro policii), proč by svému "podřízenému" nemohl půjčit koně? Pokud by ho Desgrez nechal na nějaké přepřahací stanici, tak by se oř vždy k policejnímu veliteli dostal nějakou cestou zpátky. Nebo nejpozději při Desgrezově návratu do hlavního města. Úmyslně jsem taky podsunula do přímé řeči to zvratné zájmeno, kterým si policejní velitel advokáta tou výpomocí "přivlastňuje" a nepřímo určuje jeho další dráhu:

"(...) A až se situace uklidní, pošlu si pro vás."


Souhlasím s tím, že fikce od Errnie je fakt dobrá! Psala jsem to do komentáře v diskusi, z té první části na mne velmi živě dýchá ta bezútěšnost Joffreyovy situace. Takže @Errnie, piš dál!!

S ohledem na bezútěšnost Peyrakovy situace jsem čekala, že se někdo ozve na tu jeho prosbu, aby se Desgrez postaral o Angeliku. Takový hrdý muž a něco takového pustil z pusy?? Jistě věřil, že bude zproštěn všech obvinění, ale se všemi těmi výslechy, čekáním v cele, únavou, vysílením... ho určitě nejednou muselo napadnout to nejhorší. Nebylo by tedy rozumné snažit si bezpečnost milované ženy nějak pojistit??

Tenhle nápad jsem dostala při psaní toho jejich prvního setkání v Bastile a přišel mi naprosto geniální. Protože by to taky znamenalo, že pan policista - přítel Desgrez - pomáhá Angelice nejen proto, že je do ní zamilován, ale i proto, že kdysi dal slib jejímu muži...

...Jemuž slíbil, že se vynasnaží, aby se jí dařilo dobře, čemuž dostál i v okamžiku, kdy za ním přišel abbé Antoine. Pragmatický Desgrez vyhodnotil, že Angelice bude líp, když se provdá za Filipa, získá postavení a majetek, které ji zajistí, než kdyby se měla pouštět do rizika s láskou, která už možná není co bývala... A třeba ho i dojal záblesk její dívčí naivní lásky, když o úmyslu vdát se za krásného markýze mluvila?

PenelopaW píše:

S ohledem na bezútěšnost Peyrakovy situace jsem čekala, že se někdo ozve na tu jeho prosbu, aby se Desgrez postaral o Angeliku. Takový hrdý muž a něco takového pustil z pusy?? Jistě věřil, že bude zproštěn všech obvinění, ale se všemi těmi výslechy, čekáním v cele, únavou, vysílením... ho určitě nejednou muselo napadnout to nejhorší. Nebylo by tedy rozumné snažit si bezpečnost milované ženy nějak pojistit??

Tenhle nápad jsem dostala při psaní toho jejich prvního setkání v Bastile a přišel mi naprosto geniální. Protože by to taky znamenalo, že pan policista - přítel Desgrez - pomáhá Angelice nejen proto, že je do ní zamilován, ale i proto, že kdysi dal slib jejímu muži...

Tak tato událost mě zarazila, ale měla jsem čas ji dohledat v kánonu až dnes. V "Angelice a její láska" totiž Joffey de Peyrac vzpomíná na lodi na to, že napsal závěť a požádal Molinese, aby se o ženu postaral. Nežádal Desgreze, ale Molinese - zde důkaz :

Jednou večer se však vracel v záři měsíce do svých pokojů a s překvapením objevil na svém lůžku krásnou dívku s velký¬ma laníma očima, rudými ústy pod lehkým závojem. Průhledná tunika prozrazovala nádherné tělo.
Bývalý languedocký mistr v umění milovat už tak strašně dávno nepomyslel na milostné souboje, že ho napadlo, že jde o žen nějaké služky a málem ji poslal pryč. Řekla mu však, že ji poslal sám svatý marabut a pověřil ji, aby v noci pobavila jeho hosta, kterému se už vrátily sily a může je tedy věnovat i ženám.
Nejdřív se rozesmál. Díval se, jak s vědoucí prostotou svého povolání odhazuje jeden za druhým své mnohé závoje, a srdce mu začalo tlouct. Zatoužil po ženě.
Stejně jako toužil po chlebu, když umíral hlady, po prameni vody, když žíznil, právě tak ho to teď táhlo k Šafránové pleti, vonící po ambře a jasmínu. Právě v tuto noc zjistil, Že opravdu zůstal naživu.
A právě téhle noci si za dlouhé měsíce poprvé vzpomněl na Angeliku. Tak ostře ho zabolelo u srdce, že nemohl usnout. Milenka spala na koberci jako klidné mladé zvířátko, dokonce i dýchala sotva slyšitelně.
On ležel na orientálních polštářích a vzpomínal. Poslední žena, kterou držel v náručí, byla ona, jeho žena, Angelika, víla z poitouských močálů, jeho malá modla se zelenýma očima.
Utonula v hlubině času. Chvílemi ho napadlo, co se s ní asi stalo. Nedělal si starosti. Zřejmě se vrátila k rodině a netrpí samotou ani bídou. Pověřil přece Molinesa, svého poitouského společníka, aby se postaral o finanční záležitosti mladé ženy v případě, že by se s ním něco stalo. Zřejmě uprchlá s oběma synky na venkov, říkal si.

Spíš se mi podle toho zdá, že Joffrey Desgrezovi oznámil, že sepsal závěť (možná už dřív) a pověřil spolehlivého Molinese, ať se postará o jeho rodinu. Desgreze podle mého možná v této otázce vynechal.

Tereza píše:

Tak tato událost mě zarazila, ale měla jsem čas ji dohledat v kánonu až dnes. V "Angelice a její láska" totiž Joffey de Peyrac vzpomíná na lodi na to, že napsal závěť a požádal Molinese, aby se o ženu postaral. Nežádal Desgreze, ale Molinese

Jsi dobrá, HODNĚ dobrá! Dokonce jsem to zpětně dohledala ve svých poznámkách a je to na s. 138 v knize . Ihned doplňuji do tabulky s časovou osou procesu!

Ovšem já to teď musím přepsat a celá má geniální myšlenka šla vniveč!

Prosím pěkně, je toho víc, co jsem zapomněla? Abych to při přepisování sladila s kánonovou realitou??

Tereza píše:

Spíš se mi podle toho zdá, že Joffrey Desgrezovi oznámil, že sepsal závěť (možná už dřív) a pověřil spolehlivého Molinese, ať se postará o jeho rodinu. Desgreze podle mého možná v této otázce vynechal.

Pokud závěť sepsal před procesem*, mohl ji Desgrez Molinesovi z Paříže poslat, neb tvořil jediného prostředníka mezi vězněným Joffreyem a zbytkem světa venku. Ale samozřejmě Desgrez nemusel mít ani tuchy, co se tam psalo, jen "hodil dopis do schránky".**

* Kdyby to bylo PO procesu:
- netuším, zda vůbec měl pravomocně odsouzený možnost sepisovat nějakou závěť
- dostal by se takovýto dopis vůbec k Molinesovi? (je v kánonu zmínka o tom, že by Molines závěť opravdu obdržel??)

* To, že to bylo PŘED procesem by mi sedělo z vícero důvodů:
- Peyrac neví, co bude, a chce manželce krýt záda (PO procesu už VĚDĚL, co bude)
- vynesením rozsudku věděl, že nemá jak manželku finančně zajistit, takže neměl, co jí odkázat (Cituji z rozsudku: "Všechen jeho majetek připadne králi.")
- kdyby při psaní závěti již věděl, že všechny jeho majetky připadly králi, těžko by se po letech domníval, že Angelika zůstala zajištěná, odjela k příbuzným a měla se dobře

Zajímavé je, že až mnohem, mnohem později se dozvídáme, že Angelice zůstal ten zlatý důl. Plus král později hovoří o tom, že JI chtěl ponechat stranou, viz zde:

„(...) Nechci, aby mě Vaše Veličenstvo pokládalo za tak nedbalou, že si dovoluji před ně předstoupit v nemoderních šatech a příliš skromných špercích."
„Nedal jsem příkaz, aby byl zabaven váš majetek, dokonce jsem doporučil, aby madame de Peyrac byla ponechána na svobodě a nikdo ji neobtěžoval."
„Jsem Vašemu Veličenstvu nesmírně vděčná, že se ke mně chová s takovou pozorností," řekla Angelika s úklonou. „Ale nemám nic, co patří jenom mně, a protože jsem spěchala, abych se dověděla, co se stalo s mým manželem, vyrazila jsem do Paříže pouze s malou částkou peněz a několika šperky. (...)"

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =30#p25262

- tudíž, pokud se k Molinesovi závěť dostala, s ohledem na obstavení majetku v Toulouse a jeho propadnutí Koruně by se M. mohl starat jen o ten zlatý důl... Což sedí.

(Jen mě v tomto kontextu napadá, proč se na něj neobrátila mnohem dříve? Po procesu byla i duševně na dně, ale když začala stoupat nahoru ... ? Jistě, sama nevěděla, že nějaký důl má, ale Molines by jí mohl dát nějakou radu... ?)

„Přiznejte, Molinesi, že jsem si nepočínala tak špatně,“ uzavřela.
Pokývl hlavou.
„Zasloužíte uznání. Přiznávám, že vaše spojení mi nepřipadají špatná. Samozřejmě všechno závisí na tom, jaký majetek jste měla na počátku.“
Angelika se tvrdě a hořce zasmála.
„Na počátku?… Neměla jsem nic, Molinesi, méně než nic. Chudoba, v níž jsme žili v Monteloupu, nebyla nic ve srovnání s tím, v čem jsem žila po smrti pana de Peyrac.“
Když vyslovila to jméno, zůstali hezkou chvíli tiše. Protože oheň uhasínal, Angelika vzala špalek z koše, stojícího před krbem, a položila ho na žhavý popel.
„Musím vás informovat o vašem dole ve Stříbrné Huti,“ řekl Molines stejným klidným tónem. „Za poslední léta velkou měrou přispěl k zlepšení situace vaší rodiny a bude jen správné, abyste výtěžek z tamější výroby teď dostávala vy a vaše děti.“
„Důl tedy nebyl zkonfiskován jako ostatní majetek hraběte de Peyrac?“
„Unikl hrabivosti královských kontrolorů. Kdysi to přece bylo vaše věno. Otázka vlastnictví pozemku byla poněkud zamlžená…“
„Jako všechny záležitosti, kterými jste se zabýval, mistře Molinesi,“ zasmála se Angelika.
„Máte talent sloužit několika pánům.“
„Ale to ne,“ bránil se správce upjatě. „Nemám několik pánů, madame. Mám jen několik obchodů.“

(Cesta do Versailles 2)

** Pokud závěť s instrukcemi a adresou dostal až v den procesu, kdy pak musel narychlo opustit Paříž, co když ho vůbec neposlal?

Já mám svou teorii.
Co když Joffrrey, který si byl vědom, že leží mocným v žaludku, už vše s Molinesem dohodl dříve, např. po narození Florimonda. Prostě pro jistotu, kdyby se s ním něco stalo. Angelice to už nestačil říci, nechtěl ji strašit.
Trochu mě vrtá hlavou, proč nevzkázal po Desgrezovi nebo po svém zpověníkovi Angelice ať se obrátí na Molinese, že s ním dohodl pomoc v případě nouze.

Mohlo se stát obojí -Joffrey mohl závěť sepsat opravdu dřív, když už se stahovala mračna a mohl o pomoc i požádat ve slabé chvíli ústně Desgreze (což se ve fikci právě stalo a je to i logické, protože je na dně a neví, jestli další mučení přežije).
Ale také mohl dostat možnost sepsat závěť před popravou, ale třeba jí velitel nebo někdo mocný stopil. Což není špatná teorie, protože o závěti nikdo jiný nemluví.
Nebo ji mohl dát abbému a ten nějakému poslovíčkovi, kterého ale špehovali a přepadli Fouquetovi lidé, takže se závěť ztratila.

Že závěť nedoputovala k Molinesovi, je totiž možné. Ve výše citovaném rozhovoru Angeliky s Molinesem vůbec nepadá slovo závěť. Jen je patrné, že se Molines pídil po majetku, který nebyl konfiskován. O závěti se tam vůbec nemluví, což je divné.