Moderátor
|
|
Offline |
|
Příspěvky: 3417 Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Bydliště: Liberec
|
| |
|
|
Tato předehra se ti moc povedla :
....a začala si rozčesávat dlouhé vlasy. Tuhle večerní podívanou měl ze všeho nejraději, připadala mu intimnější než cokoli jiného, co mohl z ženské toalety zahlédnout. Už jako malý chlapec se nemohl zbavit dojmu, že v tom nedbalém rituálu úpravy ženského zevnějšku před spaním je cosi prastarého a magického.......
Hned mi naskočila scénka ze seriálu Doktorka Quinnová(lepší kvalitu jsem nenašla), kdy Sally (skutečný PAN Dokonalý, pamětnice mi jistě dají za pravdu ) vezme hřeben do ruky a :
https://www.youtube.com/watch?v=BILWXkqwfU0
(POVŠIMNĚTE SI PROSÍM TOHO PSA)
Opět se mi potvrzuje, že ty nejdrobnější, ale nejpůsobivější detaily se zrodily náhodou. Tahle pasáž v úplně první verzi kapitoly vůbec nebyla, napadla mne až dodatečně, když jsem se - zcela náhodně - na Annu podívala Desgrezovýma očima...
Ad dr. Quinnová (kamarádkou familiárně přezdívaná "Quínnka"): Jóó, Sully! S mojí tehdy nej kamarádkou ze skautu jsme seriál sledovaly, byť ona jím byla stižena podstatně víc než já a dokonce měla doma i komplet knižní díly. Protože kniha "Příběh Sullyho" se jí od rodiny sešla k narozeninám dvakrát, jeden exemplář mi věnovala, a já pak tajně zamačkávala slzy nad příběhem Sullyho první ženy Abigail. Žel, byť jsme se s kamarádkou stylizovaly do postav ze seriálu, ona si zabrala doktorku (a tedy i jejího sexy - a celkově ideál muže - zálesáka), a já se stala sice k životu přivedenou Abigail Bralovou, ale taky manželkou slizouna Jakea Slickera, který nám ze všech ostatních mužských postav jako jediný vycházel relativně normální. Doma mám ještě schovaný svazek dopisů, které jsme si psaly jako seriálová alterega, takže za mne tento odkaz vyvolal nostalgickou vlnu vzpomínek .
Asi byl Desgrez a muži té doby zvyklí, ale ty čepce na spaní......otočila se s již zapletenými vlasy, když sahala po noční čepičce....... možná zabily nejednu erotickou chvilku.
A zase mi bleskla hlavou myšlenka na film Anna a král a část, kdy se Anna, která si poctivě v noci dává na hlavu ten příšerný čepec,udělá výjimku a sebere a jde k moři a tam ji zcela prostovlasou načapá král. Je evidentně rozhozen a netušíc, že zažívá vzácnou cvilku jí řekne, že si myslel, že Angličanky nedají večer bez čepce ani ránu.
Annu a krále jsem neviděla, musím napravit - vždy jsem chytla jen kousíčky. Tuším, o čem snímek je, ale celkový obraz mi chybí...
Co se těch čapek a čepců týče, pozor, tehdy je nosili i muži! Říkám si, že to asi mělo praktický význam - kvůli parukám se vlasy stříhaly nakrátko, v domech nebylo centrální topení a když vychladlo v krbu či kamnech, a měděná ohřívadla získala pokojovou teplotu, muselo tam i přes závěsy kolem postele být pěkná zima... Mimochodem: noční čepičku tuším nosil na hlavě i v knize "The Oracle glass".
DOPLNĚNO: Myslela jsem, že je to v pasáži, kdy za ním v noci přiběhl nešťastný advokát Perrin s informací, že se čarodějnice Bosseová chlubila, kolik lidí otrávila, ale tady to nebylo... Tak buď mne mate paměť nebo moje jazykové znalosti. Ale pro úplnost úryvek připojuji:
When the party ended, he departed in a flurry of cheerful compliments. And even though it was past midnight, he went directly to the house of Captain Desgrez of the Paris Police.
As Desgrez’s wife and servants bustled about lighting candles, Desgrez himself, still clad in nightshirt and slippers, showed Maître Perrin to his private study. He did not seem to mind being awakened at all.
Volný překlad: Když večírek skončil, odjel v záplavě rozjásaných komplimentů. A přestože již bylo po půlnoci, zamířil přímo do domu kapitána pařížské policie Desgreze.
Ve světle svíček se seběhla Desgrezova manželka a služebnictvo, až dorazil samotný Desgrez, ještě oblečený v noční košili a pantoflích, a zavedl mistra Perrina do své soukromé pracovny. Nezdál se vůbec být probuzený.
(Na téhle knize se mi líbí i to, že ctí fakta a můj oblíbenec je zde ženatý .)
v souvislosti s děvčaty, které si vodí do svého podnájmu do domu svíčkaře, k němu káravě zvedám prst. Toto jsem četla před pár dny :
https://www.denik.cz/rodina/slavne-kurt ... 00215.html
Většina těch dam skonala na následky syfilidy. Takže soudím, že Desgrezovi nestačí jen se (jak jsi sama vypozorovala) o p l á ch n o u t, ale měl by přistupovat k výběru dam zodpovědně. Jestli něco chytí, ať si mě nepřeje .
Ten článek je hodně zajímavý, rozšířil mi opět obzory!
Co se týče Desgreze, to nebyl žádný nováček na poli lásky! O čemž svědčí i kánon:
Mistr Georges, majitel, ji vyzval, aby se posadila a chvilinku počkala. Právě holil rozmáchlými gesty jakéhosi mušketýra a přitom diskutoval o trablech s mírem, který je pro udatné bojovníky hotovou pohromou.
Po chvíli přenechal „udatného bojovníka“ svému učni a ten mu myl hlavu, což nebyla žádná maličkost. Pak si mistr Georges utřel ostří břitvy do zástěry a s horlivým úsměvem přistoupil k Angelice.
„Ale ale, je mi to jasné! Další oběť nesvědomitých záletů. Chceš, abych ti ji dal do pořádku, než se s ní potěšíš, co, ty nenapravitelný sukničkáři! Opatrnosti není nikdy nazbyt, s tím souhlasím. Důvěřuj mi, krasavice. Nejdřív pořádná koupel, to nemůže škodit, ať si říkaj doktoři, co chtěj. Pak tři baňky, aby se vyměnila krev, a nakonec obklad z bylinek na patřičné místo, na ten miloučký Venušin pahorek, aby na něj mohl mistr Desgrez bez obav vylézt.“
Úryvek je z Integrale ("Popravený u Notre-Dame") a oproti původnímu vydání Čs. spisovatele je rozšířen o onen Venušin pahorek . V knihách je pak ještě mnoho zmínek o prevenci před "francouzskou nemocí" (kondomy alias "anglické redingoty" v té době ještě asi nebyly tak dostupné - mimochodem líbí se mi "anglický" pršiplášť na "francouzskou" nemoc ), počínaje zmínkou, že se z ní kurýroval jeden z Angeličiných bratrů, konče jednou z položek mezi zbožím Velkého Matyáše.
„Máte před sebou, pánové a dámy, největší vědeckou osobnost na světě, virtuosa, vynikajícího ve svém oboru, perlu mezi lékaři, Hippokratova přímého následníka, přírodního badatele, metlu všech fakult, vidíte před sebou lékaře metodika, specialistu a odborníka, patologa, chemika, vědce i praktika. Vojáky léčím ze zdvořilosti, chudáky z lásky k Bohu a bohaté obchodníky pro peníze. Nejsem ani učenec, ani filozof, ale mé masti léčí stejně jako učení lékaři a filozofové. Zkušenost je důležitější než věda. Mám tu mastičku na vybělení pleti: je bílá jako padlý sníh, voňavá jako balzám a pižmo… Mám tu i zázračnou mast, neboť poslouchejte dobře, galantní pánové a zalétne dámy, ta mast chrání ty, kdo se příliš často popíchají o trny lásky.“
Pak vztáhl pateticky paže:
„Pojďte, pánové, pospěšte si
pro slavný lék na bolesti,
touto zázračnou mastí
se bláznům rozum vrátí,
stařenám milenci, darebákům čest,
viníkům jejich dobrá pověst,
zamilovaným starcům mladá milenka
a hlupákům chytrá myšlenka.“
Při té poslední tirádě, kterou recitoval s vykulenýma očima, Angelika vyprskla smíchy. Zahlédl ji a přátelsky jí pokynul.
A samozřejmě i výstupy Angeličiny prohlídky před stykem s Lidožroutem:
Jakýsi voják odvedl Angeliku až k ranhojičově pracovně. Ten se právě dvořil starší vězeňské dozorkyni.
Angelika si musela lehnout na lavici a podrobit se ponižující prohlídce.
„Řekni kapitánovi, že je čistá jako novej sous a svěží jako růže,“ vykřikl ranhojič na odcházejícího vojáka. „Něco podobného se tady moc často nevyskytne.“
Poté ji dozorkyně odvedla až ke kapitánově pokoji, kterému se vznešeně říkalo „byt“.
Jak vidno, nejen Desgrez patřil mezi "preventisty", kteří při zájmu o milostný prožitek dbali na osobní zdraví .
V tomto kontextu nezapomínejme na "parohatého markýze" de Montespan, který si zašel pro francouzskou nemoc do Údolí lásky, aby jí pak nakazil svoji ženu a ta krále :
„Tady je ta děvka! Nemyslete si, že mi utečete! Nechával jsem vás v klidu z osobních důvodů. Teď však nadešel čas pomsty!“
„Pane de Montespan, myslím, že zapomínáte na dobré vychování,“ přerušila ho důstojně paní de Montausier.
„Vy mlčte, musím si něco vyřídit s ní a s králem,“ okřikl ji hrubě.
Paní de Montausier se chytila za srdce. Athénais ale uměla čelit nepříteli.
„Jak se opovažujete pronést slovo král a nečervenat se hanbou, vy drzoune?“
„Tak… to já se snad mám stydět?“
„Samozřejmě. Král k vám byl vždycky velkorysý. Nezaslouží si, aby se o něj otíral takový ničema, jako jste vy.“
„Tak já vám řeknu, co si zaslouží. Abyste ho nakazila syfilidou!“
„Syfilidou? Ale já ji přece nemám,“ vykřikla uraženě Athénais.
„Budete ji mít,“ zařval a hrůzostrašně se ušklíbl. „Já ji totiž mám a přenechám vám ji, jak je mezi dobrými manžely zvykem.“
„Pomoc! On se zbláznil,“ vrhla se Athénais zděšeně na pohovku.
Manžel skočil za ní. Paní de Montausier hrůzou napůl omdlela a skácela se do křesla.
Služebnictvo se tlačilo u dveří. Angelika visela markýzovi na paži a snažila se ho zadržet a přivést k rozumu.
„Pusťte mě,“ řval, „ta děvka za to musí zaplatit!“
„Koneckonců, Pardaillane, sám jste to přece chtěl!“
„Cože?“ zarazil se. „Takže je má vina, že jsem paroháč?“
„Přesně tak. Pročpak jste nedovolil Athénais odejít ode dvora, když vás o to žádala?
Přemlouval jste ji, aby zůstala a snažila se zalíbit králi. A teď po vykujete. Co je to za logiku?“
„Logiku?“ prohlásil s gestem tragéda. „Copak tohle je logika? Madame, vy neznáte Gaskoňce.“
„Zaplať pánbůh.“
„Mezi tím, co by mohlo být a co je, leží celý svět. A já nejsem schopen snášet to, co se právě odehrává mezi králem a mou ženou. Pusťte mě, říkám vám. Nevyrazil jsem za tou syfilis až do
Údolí lásky proto, aby mi k ničemu nebyla… Ach, ta ničemnice!“
A opravdu moc jsem zvědavá na tu básničku pro Annu.Že ji napíše, o tom nepochybuji.
P.S.: Myslím, že netřeba zmiňovat, kdo byl autorem onoho portrétu: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=824
|
|