Milá Precious, moc děkuji za komentáře! Coby sebestředného autora potěší každá zpětná vazba, i to, že je čtenář "zblblý" a vlastního psa oslovuje jako Sorbonne
. Je to známkou toho, že člověk si do příběhu "vlezl" a je s postavami i tehdy, kdy zrovna nečte.
Zpětně mne mrzí, že jsem první část nenapsala celou a nedoladila před samotným publikováním. Z mého pohledu je znát, co bylo sepsané najednou a co už jsem dopisovala s odstupem času. Pokud jako čtenáři nevidíte tento přechod a čtení nikde nevázne, tak se mi to podařilo zamaskovat
. Zajímavé je, že když nad tím přemýšlím, nemohu říct, jestli se mi hůř psalo to, co jsem roubovala na kánon, nebo pasáže, které byly zcela vymyšlené a zachycovaly samotné budování vztahu mezi Desgrezem a Annou. Na tomto místě je namístě poděkovat Moiře za beta čtení a nápady, kterými příběhu dodala šťávu - kupříkladu celá scéna s rozbořenou kůlnou je z její hlavy
. Každopádně samotnému psaní předcházela velmi důkladná příprava a sestavování časové osy, aby do sebe události zapadaly a dávaly smysl. I proto jsem se teď trochu ztratila u druhé části, protože nemám ještě hotové všechny rešerše
. Nu a část třetí, tu dopíšu možná až v důchodu, protože na tu musím načíst hned několik cizojazyčných monografií o Travičské aféře, aby reálie a události hezky seděly
.
Nejhůř se mi psaly asi pasáže kolem procesu, kde jsem se snažila nahlédnout do hlavy vícero postavám a chování každé z nich vysvětlit a možná i ospravedlnit. Je na čtenáři samém, jak se k nim postaví, zda v něm vyloudí trochu soucitu nebo je odsoudí tak, jako když četl kánon. Mně při tom psaní bylo vlastně líto i toho zaslepeného Béchera.
Kdybych měla Desgreze v první části nějak charakterizovat, tak na to, jak byl ve svém věku už životem otřískaný, v některých věcech byl přece jen mladík a zracionalizoval si něco, na co vůbec rozumem jít neměl. Angelika byla femme fatale i pro jiné mužské postavy, není divu, že podlehl jejímu kouzlu, tak snad se mi podaří vybalancovat jeho budoucí konflikt, protože je Vám všem doufám jasné, že Annu jsme neviděli naposledy
.
Rychlé odkazy
FAQ
Registrovat
Přihlásit se
Cítiť, že si si musela načítať veľa-preveľa o histórii a geografii Fancúzska a špecificky Paríža, má to hlavu a pätu a hlavne ten pocit, že som naozaj v 17. storočí. (ktorý mi dali aj manželia Golonovci). Opäť sa musím skloniť pre tvojím pisateľským štýlom a len potichu obdivovať. 
A dnes ráno som si v duchu hovorila, že musím dať zvyšky jedla Sorbonne (namiesto mena nášho psa!).
), normálne mi je ľúto, že o toto všetko idú čoskoro prísť... 
Ťa obdivujem, že si toho bola schopná. Môžem porozumieť správaniu "záporákov", viem si ich "zracionalizovať", ale prejaviť k ich obludnostiam súcit... Uf, to bude fuška! No zázraky sa dejú, uvidíme... náboženskí fanatici sa mi hnusili už v útlom detstve, ale nechám sa prekvapiť.
tak tomu sa hovorí pravá postihnutá Angelikoložka - za pripomenutie azda stojí že aj filmový predstaviteľ Desgreza Jean Rochefort, ktorý vôbec vo filme hrať nechcel, napokon kapituloval a kúpil si psa ktorému dal meno Sorbonne 
, mal si sa spýtať odborníkov 
.