Moirra, super vysvětlení, proč nebylo dost vhodných kandidátu pro Angeliku, v knize to není takto vysvětlené. Mas 100% pravdu.
Nakonec jsem rozklikávací tu ekonomii, můj Peyrac s obdivem četl par prizpevku, s tím, ze to musím vytisknout.

Ešte sa chystám niečo napísať o extrémnej inflácii - a vzniku moderných, papierových peňazí - všetko 17 storočie. Iba nestíham. Tka pridám aspoň čo som pridala na FB - citát o Philipovi a jeho vzťahu k ženám.

„A proto jste nikdy nepotkal lásku,“ řekla Angelika, jako by mluvila sama se sebou.
„Ale ano! Myslím, že na tomto poli jsem měl četné a rozmanité zkušenosti.“
„Jenže to není láska, Filipe!“ Cítila se ohromená, smutná a plná soucitu.
„To jste nikdy nemiloval… aspoň jednou, skutečně nemiloval… nějakou ženu?“
„Jistě, určitě svou kojnou. Jenže to už je dávno.“
Angelika se neusmála. Dívala se na něj vážně, ruce sepjala v klíně.
„Ten cit,“ šeptala, „který v jediné bytosti soustřeďuje velikost celého světa, něhu veškerých
nepojmenovatelných snů, sílu života…“
„Nádherná slova. Ne, opravdu si nepamatuji, že bych někdy prožil podobné vytržení… Jen
vzdáleně tuším, co chcete říct. Jednou jsem napřáhl ruku, jenže přelud zmizel…“
Sklopil oči a se svým klidným obličejem a lehkým úsměvem v koutku úst měl najednou
tajemný výraz kamenných soch, jež leží na hrobkách králů. Nikdy jí nepřipadal tak vzdálený jako
v okamžiku, kdy se k ní možná přibližoval.





A ono to pokračuje tým nádherným vyznaním o jabĺčku pre dievčatko ktoré nazval Barónkou Popoluškou.

„Bylo to v Plessis. Bylo mi šestnáct a otec mi koupil pluk. Hledali jsme na venkově rekruty.
Při jedné slavnosti mi představili mladou dívku. Byla přibližně stejně stará, ale v mých zkušených očích to bylo ještě dítě. Měla na sobě šedé šaty s modrými mašlemi na živůtku. Styděl jsem se, že je mou sestřenkou. Ale když jsem ji vzal za ruku a chtěl jsem s ní jít tančit, cítil jsem, jak se jí ruka chvěje v mé dlani, a to ve mně vyvolalo nový a báječný pocit. Až do té doby jsem to byl vždycky jenom já, kdo se chvěl před velitelskou touhou zralých žen nebo při dvojsmyslných řečech mladých koket u dvora. Tahle dívka mi dodávala podivnou moc. Její obdivné oči mi vlévaly balzám do bolavé duše. Cítil jsem se najednou jako muž, už ne jako hračka: jako pán, ne lokaj. Přesto jsem ji představil kamarádům s posměchem: ‚To je,‘ řekl jsem, ‚baronka Popelka.‘ A ona utekla.
Pozoroval jsem svou prázdnou dlaň a najednou jsem pocítil nesnesitelný žal. Stejný jako v den, kdy mi uletěl ochočený pták, s nímž jsem se spřátelil. Všechno mi najednou připadalo šedivé. Chtěl jsem ji znovu najít, zmírnit její hněv a znovu uvidět ten proměněný pohled, nevěděl jsem však jak postupovat, protože mé učitelky mě nenaučily jak okouzlit plachou dívenku. Cestou jsem vzal z mísy ovoce, abych jí je nabídl na usmířenou… Myslím, že to bylo jablko, růžové a zlaté jako její tvář. Hledal jsem ji po zahradách. Ale ten večer už jsem ji nenašel…“
Co by se stalo, kdybychom se ten večer znovu setkali? napadlo Angeliku. Rozpačitě bychom se na sebe dívali… Dal by mi jablko. A procházeli bychom se za svitu měsíce a drželi se za ruce… Dva světlovlasí mladí lidé by kráčeli šumícími alejemi parku, kam se chodí toulat laně z Nieulského lesa… Dva mladí lidé, překypující nevýslovným štěstím, takovým, jež lze prožít, jen když je vám šestnáct a chtěli byste umřít při polibku ve tmě…
Angelika by možná neodhalila tajemství skříňky s jedem… Její život by se odehrál úplně jinak.
„Tu dívku už jste nikdy nenašel?“ vzdychla.
„Ano, o mnoho let později. A vidíte, je s podivem, jaké mladické iluze může vyvolat vášeň. Protože ona byla najednou horší, krutější a tvrdší, prostě daleko nebezpečnější než všechny ostatní dohromady.“

Moirra, ďakujem za pripomenutie toho, že Filip je naozaj zaujímavá a komplexná postava. AG vedela, ako napísať charaktery, ktoré sa čitateľovi navždy zapíšu do pamäti!

Precious píše: *

12 lis 2022, 09:47

Moirra, ďakujem za pripomenutie toho, že Filip je naozaj zaujímavá a komplexná postava. AG vedela, ako napísať charaktery, ktoré sa čitateľovi navždy zapíšu do pamäti!

Celkom hore v prvom citáte som ti doplnila vetu ktorá mi tam pri kopírovaní vypadla - a preto úryvok nedával celkom zmysel.

Som zvedavá či niekedy dopilujem moju fikciu o Filipovi ktorú už mám čiastočne napísanú - a kvôli ktorej som porobila hromadu rešerší - okrem iného zaujímavé rešerše ako sa presúvali vojská z Francie do Rakúska (Vtedy ešte Svätá Rímska Ríša).

Obsahom fikcie je Filipová cesta na Rakúsko-Maďarské hranice v roku 1664, a samozrejme som si nenechala ujsť Filipov pobyt s vojskom vo Viedni 17 storočia - dokonca som aj zistila kde presne vo Viedni rozložilo vojsko svoje tábory a čo približne robili vyšší dôstojníci a maršáli. Samozrejme že boli na aj na návšteve u dvora a tiež na slávnosti usporiadanej na ich počesť.

Po návrate z bojiska sa maršál du Plessis ešte ten istý rok objavuje v spoločnosti šľachticov u červenej masky. .....

moirra píše: *

12 lis 2022, 11:08

Som zvedavá či niekedy dopilujem moju fikciu o Filipovi ktorú už mám čiastočne napísanú - a kvôli ktorej som porobila hromadu rešerší - okrem iného zaujímavé rešerše ako sa presúvali vojská z Francie do Rakúska (Vtedy ešte Svätá Rímska Ríša).

Obsahom fikcie je Filipová cesta na Rakúsko-Maďarské hranice v roku 1664, a samozrejme som si nenechala ujsť Filipov pobyt s vojskom vo Viedni 17 storočia - dokonca som aj zistila kde presne vo Viedni rozložilo vojsko svoje tábory a čo približne robili vyšší dôstojníci a maršáli. Samozrejme že boli na aj na návšteve u dvora a tiež na slávnosti usporiadanej na ich počesť.

Po návrate z bojiska sa maršál du Plessis ešte ten istý rok objavuje v spoločnosti šľachticov u červenej masky. .....

sem s ňou! (prečo tu nemáme smajlíka, ktorý žiadostivo načahuje ruky?)

Precious píše: *

12 lis 2022, 15:19

sem s ňou! (prečo tu nemáme smajlíka, ktorý žiadostivo načahuje ruky?)

Protože máme tohohle:

je logické že ma naštartovala zmienka v 6 diely INTEGRALE cesta do Versailles - zmienka o tom že sa Filip zúčastnil
v slávnej bitve pri Saint-Gotharde, 1 augusta v roku 1664 v dnešnom Rakúsku písala som už o tom dávnejšie v tomto vlákne

plus som dala úryvok prekladu aj sem:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=1&t=886

Na fickii pracujem už dávnejšie - a je toho už spísaného dosť.
Sľubujem že sa to budem snažiť dopilovať, ale skôra ko v Decembri sa k tomu zrejme nedostanem.
Ale od 2 Decembového týždňa by som mala mať všetko voľnejšie, tak sa vynasnažím.

Tuto úryvok z cesty do Versailles:

„Oh, Philonido!“ vykřikla Angelika a úplně strnula na místě. „Podívejte… tamhle!“
„Co je?“
„Tamhle,“ opakovala Angelika stěží slyšitelným hlasem.
Několik kroků od ní stál nevšímavě v zeleni lesíka vysoký mladík, opřený o podstavec mramorové sochy. Byl výjimečně krásný, což ještě zdůrazňovalo jeho dokonalé oblečení. Mandlově zelené sametové šaty měl zdobené zlatou výšivkou v podobě ptáků a květin. Bylo to poněkud výstřední, ale krásné jako livrej jara. Bohatou světlou paruku zdobil bílý klobouk se zelenými péry. V orámování dlouhých loken zářil mužův obličej, mírně přepudrovaný, ozdobený světlým knírkem, jakoby narýsovaným jemným štětcem. Měl velké průsvitně modré oči, které se ve stínu listí zdály zelené. Šlechticova tvář byla neproniknutelná, díval se do neurčitá. Snil? Přemýšlel?
Jeho modré panenky vypadaly prázdné, jako oči slepce. Nehybný a chladný pohled připomínal pohled hada. Neznámý vypadal, jako by si neuvědomoval, jaký zájem vzbuzuje.
„Bože, Angeliko,“ okřikla ji suše slečna de Parajonc, „vy namouduši ztrácíte rozum!
Obdivujete tu mužského jako nějaká poslední měšťačka.“
„Kdo… kdo je to?“
„To je přece markýz du Plessis-Belličre. Co je na něm divného? Zřejmě očekává svého galána. Vždyť vy přece podobné hejsky moc nemilujete, tak proč tady civíte, jako by do vás uhodilo?“
„Promiňte,“ omluvila se Angelika, která se pomalu vzpamatovávala.
Na vteřinku se z ní znovu stala plachá holčička, planoucí obdivem. Filip! Velký pohrdavý bratranec! Ach, Monteloup a vůně jídelny, kde se pod talíři horké polévky pářilo z ubrusů. Utrpení a slast dohromady.
Prošly kolem něho. Zdálo se, že si jich všiml, pohnul se a s výrazem nedozírné nudy je pozdravil a smekl klobouk.

mne sa moc páči táto FANART-Ilustrácia:

tento fanart Filipa vystihuje - je v ňom niečo ženské, ale zároveň niečo také tvrdé, že si ho so ženou nemôže pomýliť nik! Skvelá práca!

Penelopa, dobre, vyšlem teda do neba modlitbičku za všetky nedokončené a nenapísané fikcie

neviem prečo, ale namýšľala som si že som vám tu už vravela že poznám presný dátum Filipovej smrti - teda aj viem akých dátumom končí Angelika a kráľ I. - prvý diel, a v inojazyčných vydaniach kapitola kde Filip zahynie

zaujíma to niekoho?

bohužiaľ Lisina časová os nieje správna, ja som pre istotu vychádzal z nemeckého vydania ale v§čšinu tých dátumov nájdeme aj v českom a slovenskom vydaní :

https://angelique.cz/angelique-books-ph ... meline.php

inak dala som tuto komentár k dátumom ohľadne Cantora, pani AG mala ako som už spomínala 90percent dátumov dobre- hoci ako autorka beletristického diela mala nárok na oveľa väčšiu nepresnosť - klobúk dolu pani Golonová Dumas si bral oveľa v§čšiu voľnosť, hoci aj toho historici chvália že sa držal histórie a dokonale vykreslil dobu a jej udalosti:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=693

Pridávam vo WORDE výcuc s časovej osi 3 dielu ktorá presne ukazuje kedy zomrel Filip - a je to aj historicky správne - to už som overila. Dole nižšie v tom texte je to preložené do Slovenčiny.

takže dámy FILIP DU PLESSIS-BELLIERE zahynul pri obliehaní Dole 14 Februára 1668

https://fr.wikipedia.org/wiki/Si%C3%A8g ... %281668%29

Dnes večer sa môžeme pripraviť na večeru korunovanú víťazstvom v Dole .... vraví kráľ tesne pred Filipovou smrťou

úžasne talentovaný maliar van de MEULEN nám ten deň dokonca zvečnil na obraze:

Prise de Dole - 14. Fevrier 1668. Obraz od Van der Meulena - že by ten blonďavý chlap bez klobúka bol Filip ?

väčšie rozlíšenie:

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... lle%29.JPG

Výborné zhrnutie o skoro svokrovi Filipa

PenelopaW píše: *

15 kvě 2023, 22:47

moirra píše: *

14 kvě 2023, 13:23

Filip si vzal do hlavy že si kvoli peniazom vezme dcéru bankéra (čo by samozrejme bola tiež mezaliancia, ktorú už vytkla Gontranovi)

Jen drobná oprava: Slečna de Lamoignon nebyla dcera bankéře, ale soudce, tedy příslušnice "talárové šlechty"

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 374#p25374

Samozrejme že máš pravdu. To už sme rozoberali a ty si to skvele zhrnula. Písala som to spamäti, a ako vieme v sérii Angelika je nespočet postáv, tak aj mne niekedy niečo vypadne z hlavy. Mňa pani AG tak trochu pomotala že píše že malá Lamoignová nebola šľachtického pôvodu, pričom ale keď sa na to dívam rodičia aj starí rodičia všetci boli šľachtického pôvodu, i keď nízkeho rodu.

Aké ponaučenie z toho vyplýva? Že sa často dozvieme viac z našich vlastných poznámok a rešerší ako čo vypľuje google.

Toto je správne: Filip du Plessis se nemůže tak snížit, aby se oženil s dcerou předsedy soudu, jistě vysoko postaveného, ale přece jen nízkého původu.“

Avšak vo francúzskom a nemeckom, a to aj v novom integrále je napísané že nebola šľachtického pôvodu.

----------------------------------------------

Doplním teda o preklad a pár vecí:

Tuto je originál z francúzskej knihy ktorý tvrdí že Lamoignonka nebola šľachtického rodu ale podľa rešerší toto nesedí:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Famille_de_Lamoignon

slovné spojenie "d’origine roturière" definitívne znamená nešľachtického pôvodu

Philippe du Plessis ne peut s’abaisser à épouser la fille d’un président, haut placé il est vrai, mais d’origine roturière.

Philippe du Plessis sa nemohol znížiť k tomu, aby sa oženil s dcérou prezidenta, síce vysokopostaveného, ale bez šľachtického pôvodu.

nuž v každom prípade ten Lamoignon bol veľmi zaujímavá osobnosť a šľachticom bol - čiže Filip by nebol urobil až takú zlú partiu

---------------------------------------

Kandidát na Filipovho svokra – Predseda súdu (parlamentu) Lamoigon

Syn Chrétiena de Lamoignon, predsedu parížskeho parlamentu, a Marie des Landes. Oženil sa s Madeleine Potierovou (1623 - 1705), dcérou Mikuláša IV.

Počas parlamentnej Frondy bol rebelom a potom sa pridal k regentstvu. Postupne bol radcom v parlamente (14. decembra 1635), maître des requêtes (15. decembra 1644), prezidentom Bretónskych stavov (1655) a prvým prezidentom parížskeho parlamentu, funkciu, ktorú dostal od Mazarina ako nástupca Pomponna de Bellièvre 2. októbra 1658 a ktorú zastával až do svojej smrti. Keď ho Ľudovít XIV. informoval o svojom vymenovaní, povedal mu: "Keby som poznal lepšieho muža, dôstojnejšieho poddaného, vybral by som si ho.

Lamoignon nechcel predsedať komisii, ktorá mala súdiť superintendenta Fouqueta, s ktorým bol v priateľskom vzťahu, ale s ktorým sa odvtedy pohádal.

Počas aféry s jedmi, keď sa povrávalo, že markíza de Brinvilliers, hlavná obžalovaná, je svätica, poveril spovedaním teológa Edmonda Pirota.

Vytvoril sui generis Lamoignonskú akadémiu a priklonil sa k antike. Zrušil takzvanú skúšku pred kongresom (povinnosť v súdnych procesoch o neplatnosť manželstva dokázať impotenciu manžela verejnou demonštráciou).

Napísal dielo známe ako Arrêtés de Lamoignon (vydané v roku 1702), v ktorom načrtol rozsiahly plán, ktorý vypracoval na reformu právnych predpisov. Bol členom Spoločnosti Najsvätejšej sviatosti, priateľom a ochrancom literárneho sveta: obzvlášť blízky bol Boileauovi a práve na jeho žiadosť tento básnik skomponoval Lutrin.
-------------------------

Zaujímavá perlička je že Angelika očividne po sobáši s Filipom navštevovala salón v paláci Lamoignon.
Vyplýva to z rozhovoru zo Scarronkou:


„Françoise,“ řekla Angelika energicky, „otřete si slzy. Protože jste šikovná a už teď jste dokázala získat vysokou a významnou protekci. Prý je vaší ochránkyní paní d’Aumont.“
„A paní de Richelieu a také Lamoignonová,“ dodala paní Scarronová, jež už překonala slabou chvilku. „Tři roky pravidelně navštěvuju jejich salóny.“
„Jsou to přísné salóny,“ ušklíbla se Angelika. „Vždycky se tam k smrti nudím.“
„Člověk se tam sice nudí, ale pomalu stoupá nahoru. Vidíte, kde na vás číhá nebezpečí, Angeliko, a kde děláte chybu. A pro tutéž chybu se slečna de La Valličre řítí do záhuby. Od chvíle, kdy jste přišla ke dvoru, vás ještě nenapadlo, abyste si zvolila své nepřátele. Nepatříte ani ke královninu klanu, ani ke klanu Madame či princů. Nevybrala jste si ani mezi ‚důležitými‘ a ‚šviháky‘, ani mezi ‚volnomyšlenkáři‘ či ‚svatoušky‘.“
„Svatoušky? Myslíte, že mohou hrát nějakou roli?

Angelika a Kráľ I

Keď uvážime že podľa prekladu ktorý som pridala do Filipovho vlákna Lamoignon bol tiež členom Spoločnosti sviatosti oltárnej, ktorá útočila proti Angelike po škandále keď bol pristihnutá s Lauzunom, všetko do seba zapadá ako ozubené kolečká, a doslova si to koleduje o fikciu.

Filipov skoro-svokor dal svoje meno nádvoriu Lamoignon, ktoré zaniklo pri rekonštrukcii Justičného paláca v Paríži, a tiež hotelu na ulici Pavée, v ktorom dnes sídli Bibliothèque Historique de la Ville de Paris a ktorého bol od roku 1658 nájomcom a neskôr sa stal majiteľom.




Hôtel de Lamoignon:

https://en.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_de_Lamoignon

palác sme videli na ulici Rue des Francs-Bourgeois - padne do oka pretože má tu rohovú izbu čo trčí s vežičkou do ulice:



Nádvorie v justičnom paláci pomenované po Lamoignovi:

Phillipe Du Plessis

Inšpirácia Pani Golonovej

Chcem sa spýtať či ste už niektorá z vás má teóriu koľko mal Filip rokov, tj. o koľko bol od Angeliyk starrší. Myslím že kniha nám dáva jasnú odpoveď čím by sme mali rok narodenia aj rok a dokonca presný dátum smrti.

čo myslíte, v akom znamení bol Filip du Plessis narodený?

Ryby? Vodnár? myslím tým že mal také "rybacie" či "morské" priesvitné oči

Pripomínam štúdiu Filipa od Lisy ktorú máme zatiaľ na webe iba po anglicky.

https://angelique.cz/angelique-books-philippe-intro.php

Tuto obraz z obliehania Dole - že by sa pani AG bola inšpirovala obrazmi?
Kráľ v modrom plášti. Tá blond hlava kľudne mohla byť Filipová. Aj keď ten by bol zrejme býval lepšie oblečený. hento bude kabátec nejakého obyčajného dôstojníka.

Ale aspoň vidíme ako vyzeralo také obliehania ktorého sa zúčasnil Kráľ dvor a často aj kráľovná aj dvorné dámy (historický fakt)

Dolu pod obrazom link na väčšie rozlíšenie:



https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... 8_3049.jpg

ja viem že tu asi vediem monológ, ale jednoho dňa keď zatrepem bačkorami budete tu mať všetko pekne zrešeršované

Fanúšičky Filipa du Plessis si spomenú čo presne mi evokuje táto kresba, akú scénu z knihy? (tie čierne vlasy u chlapa si odmyslite)

Milování na koberci?

PenelopaW píše: *

28 lis 2023, 06:58

Milování na koberci?

BINGO! presne tak - a celkom určite si pritom ani nevyzul čižmy

Položila mu prst na ústa.
„Nezačínejte zase s hrubostmi, Filipe! Vy nevíte, co je to láska, nevíte, co je to štěstí.“
„No dobrá, veďte mě tedy, krásná dámo, naučte mě, co ženy jako vy očekávají od milence krásného jako bůh.“
V hlase mu zazněla hořkost. Ovinula mu paže kolem krku. Byla najednou bezvládná, podlamovaly se jí nohy a on ji pomalu stáhl na měkký koberec z vysoké vlny.
„Počkejte, Filipe,“ špitla, „myslíte, že je to skutečně vhodná chvíle a místo na podobné lekce?“
„Proč ne?“
„Na koberci?“
„Co má být? Jsem voják a vojákem zůstanu. Pokud nemám právo se milovat s vlastní ženou ve vlastním domě, pak se odmítám zajímat o zahrady rozkoše.“
„Může sem někdo přijít!“
„Co na tom záleží? Já vás chci teď. Cítím, jak hoříte, jste odevzdaná a přístupná. Oči se vám lesknou jako hvězdy, rty máte vlahé.“
Vpíjel se jí očima do obličeje s horečnatými skvrnami na tvářích.
„No tak, sestřenko, pohrajeme si trochu, a lépe, než když jsme byli mladí.“
Angelika slabě vykřikla a vztáhla k němu ruce. Už nebyla s to odporovat, uniknout návalu touhy. Sama ho k sobě přitáhla.
haha a samozrejme perličkou bolo ako na to reagoval dvor a kráľ. Škoda len že vo filme bolo Filipa málo a vôbec tam nebolo ich pomalé zbližovanie a hromada dojímavých aj vtipných scén opísaných v knihe

Samozřejmě se stalo, co se muselo stát. Někdo vešel. Sluha uváděl dva hosty: pana de Louvois a jeho otce, starého Michela le Tellier. Starci málem upadl lorňon. Louvois zrudl. Oba se spěšně vytratili.
Druhý den zřejmě Louvois vyzvonil pikantní příhodu u dvora.
„Za bílého dne… s vlastním manželem!“
Mohli snad obdivovatelé krásné markýzy snést podobnou urážku? S manželem! Domácí soupeř! Rozkoš ve vlastním domě…
Paní de Choisy chodila ve Versailles po galerii a opakovala rozhořčeně:
„Za bílého dne! Za bílého dne!“
Při ranní audienci u krále se tím bavili všichni.
„Král se ale nesmál tolik, jak jsme očekávali,“ poznamenal Péguilin. Nebyl sám, kdo vytušil panovníkův skrytý hněv.
„Na všechno, co se týká vaší osoby, je citlivý,“ vysvětlovala paní de Sévigné Angelice.
„Upřímně se vás bude snažit smířit s nesnesitelným manželem. Nesmíte však svou manželskou oddanost přehánět. Pan du Plessis svou snahu uspokojit panovníka poněkud přehnal. Možná upadne do nemilosti, neboť nepochopil, že některé příkazy zase nemusí být tak přesně splněny.“
„Dejte si pozor na Spolek svátosti oltářní, drahoušku,“ ušklíbla se zlomyslně Athénaďs.

To sa skutočne podarilo! Aká pikoška pre spoločnosť svätuškárskych pokrytcov alias Spolok svätosti oltárnej. V tomto prípade nemohli aspoň vytknúť manželskú neveru, hoci bolo verejným tajomstvom že všetci vyšší cirkevní hodnostári vo Francii mali milenky.

Aby sme si trochu spravili obraz kto vstúpil do miestnosti, boli to títo dvaja páni:

Starý Tellier - na prvom obrázku a jeho syn na obrázku pod nim, Marquis de Louvois, ktorý bol približne v Angelikinom veku (1641–1691).
Louvois bol vojenským ministrom od roku 1666. Úrad prebral po svojom otcovi ktorý bol neskoršie vymenovaný za kancelára Francie, čo sa v tedy rovnalo funkcii dnešného premiéra. (Wiki: V roce 1677 byl jmenován kancléřém Francie)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A ... de_Louvois

obrázok je nádherný, aj keď Filip nie je blonďák