Pokračuji ve čtení Angeliky a jsem stále u Angeliky a Krále.

Ach, on je tak sexy. Není to sice můj miláček Filip, ale je to druhý muž, co mě úplně vzrušil.

Omlouvám se za výlev.

Nikita, vitaj opäť medzi nami, už som si myslela, že si to nadobro vzdala potom, čo sme zdupali Scarlett.

k tomu kráľovi len toľko: asi by ma nedokázal vzrušiť muž, ktorému milenka vykričí, že páchne až do neba.

Musím se znovu vyjádřit. Král je neuvěřitelně přitažlivý a sexy. Teď jsem u scény, kdy Louise upravuje Athenais šaty a král je na ni hrubý. A potom se vidí s Angelikou a ona mu tak úžasně oponuje. Král je muž, který nechce přemíru lásky, jakou mu dává Louise, ani ženu s chladným srdcem jako Athenais, jak sám říká a vzhledem k tomu, že já bych asi byla spíš Louise, bláznivě do něj zamilovaná, tak moc držím palce Angelice, aby ho zlomila a vím, že zlomí.

Ludvík XIV byl tuším znamení Panna. Jako já. A stejně jako on miluje Střelkyni, i já miluji Střelce, kterého nemůžu mít.

Souhlasím, že je Ludvík sexy a určitě to se ženami umí, ale mě by na Angeličině místě na něm vadily dvě věci:
Ta první, to je nad "Slunce" jasné, že zatočil s Peyrakem.. i když si přísahala, že na to zapomene, tak to v podvědomí pořád má..
a ta druhá: Pokud o Angeliku tak stojí a uhání ji, proč nepošle Montespanovou někam ... do kláštera? (Vím, že by to odporovalo historickým faktům ).. ale prostě nemůžu věřit chlapovi, který tvrdí, jak mě miluje a přitom má pořád svého "vrabce v hrsti"...
To s těmi znameními je zajímavé, jdu na to rovnou založit téma Astrologie ve volné diskusi, pokud se chcete někdo dále vyjádřit

V neděli byl v Kalendáriu věnován Ludvíkovi malý příspěvek a zřejmě ve snaze o "objektivitu" tam o něm nebylo řečeno nic dobrého: že zruinoval státní pokladnu, že vedl 30 let nevýznamné války, jimiž ničeho nedosáhl, a, mimo jiné, že po neúspěšné operaci čelisti mu nesnesitelně páchlo z úst - to jsem slyšela poprvé, už jste se s tím někdo setkali??

Ty jo...to toho zbylo z velkého panovníka. No nevím co to je trend, taky jsem se s tím už setkala několikrát, že je Ludvík najednou popisován zcela negativně. Je pravda, že jeho válečná mánie, kterou měl, Francii moc neprospěla, zrušil Edikt Nantský atd., ale měl přeci velký význam pro celou Evropu a její budoucnost, jak kulturně, tak politicky, ale i ekonomicky, i v té politice byly pozitivní věci. Dřív jsem se setkávala s přehnaně pozitivními popisy a teď zas opak...

jeanne píše:

...stále více se setkáváme s tím, jak se (slušně řečeno) zdejší lid vyjadřuje nenávistně vůči Americe a obdivně vůči čínským komunistům... Každopádě z toho jde strach...

To je tedy pravda! A (ač taky nemám Američany ráda - popravdě nemám ráda ani Číňany) je to fakt strašné...

Nikito111 já Ludvíka také zbožňovala...divila jsem se, že mu Angelika nepodlehla(když už podlehla téměř celé Francii )bože jak on ji chtěl. Já být ní, tak jsem zřejmě ještě horší tak neodolatelní muži se neodmítají a já bych k tomu ani neměla sílu jako Angelika..jak ona byla krutá. No jo, to by Joffreyovi nemohla udělat ale já bych v té chvíli na Joffreye zapomněla

Simonamafia píše:

Nikito111 já Ludvíka také zbožňovala...divila jsem se, že mu Angelika nepodlehla(když už podlehla téměř celé Francii )bože jak on ji chtěl.

myslím, že to bolo v tom, že vo vzťahu A. - kráľ chýbala chémia (a tak to aj A. vysvetľovala). Tá povestná iskra z Angelikinej strany jednoducho nepreskočila. Niekto môže byť pre niekoho superstar a sexsymbol, iná by sa za ním ani neobzrela. Určite to poznáš z vlastnej skúsenosti, Simonka

Ono kdyby četla "Angelika" knihu-svůj příběh a četla pasáže o sobě a králi, tak by se do něho určitě zamilovala.

Všimla jsem si, že král je konkrétně v těchto scénách idealizován - píše se, jak byl mužný, jak se naučil rozdělávat oheň, jak voněl jeho kabát, to vše přispívá k velice svůdné atmosféře. Ale o pár stránek dál (či v dalších dílech - např. v Buřičce!) se o něm zdaleka tak idylicky nemluví. Je to jistě autorčin záměr a rafinovanost - nejprve způsobí, že se do něj zamilujeme a pak ho líčí jako bídáka!

Ale nějaké kouzlo ( mimo to, že byl nejmocnějším mužem ve Francici ) z něj muselo 100% vyzařovat, alespoň když byl mladý. Většina autorů píšících o L.XIV. se na tom shoduje.
V šedesáti už asi sotva někoho přitahoval ( když pominu jeho bezzubou pusu a to, že se nemyl ).Ani v dnešní době není mnoho šedesátníků nad kterými bych se rozplývala

No vidíte, a já celou dobu měla za to, že se Angelika zmítá mezi kouzlem, které ji k Ludvíkovi přitahovalo jako magnet, a nenávistí, kterou cítila kvůli tomu, že nechal popravit Joffreye.

Já si myslím, že v určitých chvílích ji přitahoval, ale nestačilo to...a navíc tam byl Joffrey.

Určitě by mu podlehla...ale už to, že zničil Joffreye a byl člověkem, který je rozdělil-zničil tu jejich idylu. Joffrey byl"mrtvý "ale i přesto nemohla památku na něj potupit tím, že by se vyspala s člověkem který je rozerval. Byla by to zrada, která se neodpouští nejen ve světě živých ale i ve věčnosti, v nebi, kde by se svému muži nemohla podívat do očí....Jen nechápu, že ji zapomněl vyčítat to, že se vyspala s celou Francii, dvorem...

Simonamafia píše:

Jen nechápu, že ji zapomněl vyčítat to, že se vyspala s celou Francii, dvorem...

a keby len to! Aj s celým Stredomorím, pirátmi počínajúc a eunuchmi končiac, no a samozrejme aj s celou severnou Amerikou, na Indiánov nesmieme zabúdať! Alebo žeby to bolo v nejakej inej knihe?

Mohlo by to být v jakémsi knižním bonusu-brožura se seznamem jejích ctitelů, milenců, manželů...atd.Jejich popis,portréty...

Ja by som L.XIV nechcela. Keď si pripomeniem opis ako sa Angelika a Joffrey znova "zoznamujú" po úteku z La Rochelle... stráca pre mňa význam nejaký kráľ . Viete si predstaviť aké fatálne následky by mal jej pomer s kráľom? To by musela byť úplne iná Angelika. V tom je tá krása, že nie moc a sláva ju opantali... Veď podľahla "iba" básnikovi, policajtovi (aj ten je sexi,že?)... ale utiekla z háremu, kde mohla byť 1. ženou ... čo ešte dodať? Tá milá pani Golon to mala teda riadne prešpekulované . Len tie nové vydania keby boli rýchlešie na dennom svetle ...

Prostě Ludvík (Toja) Byl jen z nejpěknějších herců filmu a postava Ludvíka v knize zase jedna z pěknějších v knize. Ve filmu se mi líbil jeho knírek, který mu dodával svůdnosti (jinak knírky nenávidím). Ale díky němu to ve filmu vypadalo, že se stále usmívá . Ale slušelo mu to i ve třech mušketýrech
http://mestroismousquetaires.blog4ever. ... 012032.png (ten napravo )
http://img5.allocine.fr/acmedia/medias/ ... 881569.jpg
http://image.toutlecine.com/photos/a/n/ ... y-02-g.jpg

Já se teda přiznám, že Toja jako Ludvík byl pro mě nejpřitažlivějším mužem celé filmové série . Kam se na něj hrabal Hossein . S tím pak mám problém při případném vybírání si "nového" krále - nikdo pro mě není tak atraktivní jako Toja .

V knize pak obdivuji Ludvíkovu inteligenci, vytrvalost, s kterou se snaží dát do pořádku svou zemi. Ale samozřejmě mu nemůžu zapomenout Joffreyův osud, a ostatně ani snahu si podrobit i Angeliku. Tam cítím to pnutí a ty rozpory - na jednu stranu inteligentní a přitažlivý muž, na druhou stranu svým způsobem despota.

Elis píše:

Já se teda přiznám, že Toja jako Ludvík byl pro mě nejpřitažlivějším mužem celé filmové série . Kam se na něj hrabal Hossein . S tím pak mám problém při případném vybírání si "nového" krále - nikdo pro mě není tak atraktivní jako Toja .

Mám to přesně taky tak Žádný jiný herec z Angeliky mě tak nepřitahoval. A taky se to ve mě bije, když o L. XIV. pak čtu, že se moc nemyl, měl zkažené zuby, byl despotický atd. Ale vždycky, když o něm něco čtu, tak se mi vybaví přítažlivý Toja.

no tak neumyti se zkazenyma zubama byli v te dobe vsichni

A co teprve blešky vešky a jiné potvůrky

Jacques vo filme? Neviem čo si mám o ňom myslieť. On je taký králik ( nemyslím teraz zajace)

A vo filme je strašne škaredý kráľov brat

dasha píše:

V neděli byl v Kalendáriu věnován Ludvíkovi malý příspěvek a zřejmě ve snaze o "objektivitu" tam o něm nebylo řečeno nic dobrého: že zruinoval státní pokladnu, že vedl 30 let nevýznamné války, jimiž ničeho nedosáhl, a, mimo jiné, že po neúspěšné operaci čelisti mu nesnesitelně páchlo z úst - to jsem slyšela poprvé, už jste se s tím někdo setkali??

No ja som to citala ze mu jeho sialeny lekari vytrhali uz v mladom veku vsetky zuby, lebo boli
nazoru ze tie su pricinou vsetkych chorob a pri tom zurivom trhani mu urvali aj cast podnebia
takze mal v podnebi dieru a jedlo sa mu dostavalo do nosovej dutiny, kde potom zvysky
poriadne zapachali.

Pisal to aj Uwe Schulz vo svojej knihe LUDVÍK XIV. A JEHO DOBA alebo v Knihe Versailles,
ktore som ja citala po nemecky ale vysli aj v Cestine a Slovencine.
A je aj pravda ze svojimi nezmyselnymi vojnami a budovanim Versailles zruinoval statnu pokladnu,
takze na konci jeho vlady bolo Francuzko na statny bankrot, a obyvatelstvo sa vraj zredukovalo
vojnami a hladomormi na jednu tretinu z povodneho.

Takze ako sa vravi: Nieje vsetko zlato co sa blisti....

Nasla som velmi dobry clanok kde sa spomina ze Ludwig XIV zapachal:

Asi nejvýraznější osobností Evropy na přelomu 17. a 18. století byl "král slunce" Ludvík XIV. Je známý bezpočtem milenek. Jaký vlastně byl? Měřil jen 162 cm, proto nosil stále vysoké podpatky. Po nepovedené operaci čelisti mu v horním patře zůstal otvor a když jedl, vytékalo mu jídlo z nosu. Nesnesitelně páchl, čehož si byl vědom, proto vždy všude nechával větrat. Přesto byl pro ženy neodolatelný a už před svatbou poznal mnoho milenek.

Zdroj:

http://milasko.blog.cz/1101/zajimavosti ... ba-ludviku

jeanne píše:

Škoda, že ten blog ale neuvádí primární zdroj, takže jakoby žádný nebyl...

Ja si myslim ze to bude mnou uz uvedeny zdroj, v ktorom som to nasla
ja uz predtym: Knihy od Uweho Schultza, ktory je jednym z nauznavanejsich expertom na
absolutisticke Francuzko.

Viacej tuto:
Uwe Schultz Ludvík XIV. a jeho doba

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=9&t=535

jeanne píše:

moirra píše:

Zdroj: http://milasko.blog.cz/1101/zajimavosti ... ba-ludviku

Škoda, že ten blog ale neuvádí primární zdroj, takže jakoby žádný nebyl...

K tomuto som našla knihu aj zo zdrojami - ibaže si ju musím znovu požičať z knižnice lebo som ju nestihal dočítať

- Volá sa Louis XIV a jeho lekári (je to v Nemčine)

Ľudovít XIV bol známy tým že mu skoro nikdy nebolo zima - práve naopak bolo mu neustále teplo. ( No pri tom množstve čo dokázal za deň zjesť sa ani nečudujem) preto boli vždy všade kde sa zdržoval dokorán otvorené okná a to aj keď bola vonku treskúca zima .... preto ľudia okolo neho a to hlavne dámy (ktoré na sebe nenosili teplé kabátce ako páni) neraz od zimy drkotali zubami ... kráľ ale neznášal keď sa niekto sťažoval že mu je zima ...

aj madame Maintenon sa sťažovala že celý život mrzla pretože kráľ sa často zdržoval v jej apartmánoch a vždy rozkázal pootvárať všetky okná dokorán ....a o aj keď vonku mrzlo

podľa historikov bola veľa miestností vo Versailles bez komína a v tých čo komín z kozubom mali,
bolo po zakúrení všetko tak začmudené že sa teprva museli otvoriť okná keď sa založil oheň....

spomínajú to viacerí historici - zoznam zdrojov ešte doplním keď sa k tomu dostanem

O tom ako sa staval kráľ k pocitom chladu vedela samozrejme aj pani AG a napísala nádhernú romantickú scénu
ktorá mi pri čítaní doslova ožíva pred očami:

Jak se při těch vábných představách sklonili k mapě, hlavy měli najednou blízko. Angelika
cítila, jak se jí o tvář otřely královy vlasy.
V rozpacích se rychle vztyčila. Znovu jí projel pocit chladu. Obešla stůl a usedla zpátky
naproti králi; všimla si, že během jejich rozhovoru oheň vyhasl. Při tom pohledu se roztřásla. Byla
zoufalá, že nemá na sobě plášť. Musela však počkat, až ji panovník sám pošle pryč.
Nevypadal, že by to chtěl udělat; rozpovídal se o Colbertových plánech na dílny v Lyonu a v
Marseilles. Konečně se odmlčel.
„Vy mě neposloucháte. Co je s vámi?“
Angelika se zimomřivě choulila a váhala s odpovědí. Král byl velice robustní postavy.
Nevěděl, co je to zima či vedro nebo únava, a dokonce odmítal brát na vědomí podobné slabosti u
těch, kteří měli tu čest být v jeho společnosti. Stížnosti vyvolávaly jeho špatnou náladu a někdy i
nemilost. Když jednou stará paní de Chaulnes při jakési vojenské přehlídce na ledovém větru hlasitě
projevila svůj názor, požádal ji, aby si „jela léčit revmatismus na svůj zámek“.
„Co se děje?“ naléhal král. „Vypadáte, jako byste propadala nějakým nebezpečným úvahám!
Doufám, že se mi nehodláte
postavit na odpor a odmítnout poslání, jímž jsem vás právě pověřil?“
„Ne, Sire, to ne. Kdybych to chtěla udělat, neposlouchala bych vás tak dlouho. Copak mě
snad Vaše Veličenstvo podezírá, že k němu nejsem loajální?“
„Myslím si, že jste schopná úplně všeho,“ zamračil se král. „Takže mě nehodláte zklamat?“
„Jistěže ne.“
„Co vám tedy je? Proč jste najednou taková nesvá?“
„Je mi zima.“
Král sebou udiveně trhl.
„Zima?“
„Oheň vyhasl, Sire. Jsme uprostřed zimy a jsou dvě hodiny ráno.“
Na tváři Ludvíka XIV. se objevil pobavený údiv.
„Takže přece jen máte nějakou slabinu. Nikdy jsem neslyšel, že by si někdo takhle
stěžoval.“
„Nikdo se neopováží, Sire. Každý se příliš bojí, že se vám znelíbí!“
„Zatímco vy…“
„Já se bojím taky. Ale ještě víc se bojím, že onemocním. Jak bych pak mohla splnit příkazy
Jeho Veličenstva?“
Král se na ni zamyšleně usmál a poprvé měla dojem, že to pyšné srdce pocítilo cosi
neznámého: něhu.
„Dobrá,“ prohlásil rozhodně, „ještě s vámi chci mluvit, ale zahynout vás nenechám.“
Rozepnul si teplý hnědý kabát, sundal ho a položil jí ho přes ramena.
Vnímala, jak se utápí v závanech toho chlapského tepla, smíšeného s lehkou kosatcovou
vůní, kterou měl panovník tak rád a která připomínala kouzlo i strach z jeho přítomnosti. Pocítila
téměř smyslnou rozkoš, když si přitáhla na ňadra zlatem obšité klopy kabátu, jenž jí byl příliš
volný. Králova ruka, spočívající jí na rameni, v ní vyvolávala týž pálící pocit, jaký měla ve snu.
Zavřela oči, pak je znovu otevřela.
Král klečel u krbu a prostě a jednoduše přikládal polena na žhavý popel, aby chytila.
„Bontemps si šel na chvíli lehnout,“ řekl, jako by se omlouval za tak nevhodné počínání,
„ale já nechci, aby někdo jiný věděl o naší důvěrné schůzce.“
Vstal a otřel si ruce – Angelice najednou připadal jako někdo cizí, kdo se tu náhle objevil.
Jen v košili a v dlouhé vyšívané vestě, jejíž střih dával vyniknout mohutnému hrudníku, vypadal
jako mladý měšťan. Uvědomila si, že v životě už prožil i hořké chvíle, octl se v situacích
hraničících s chudobou. Drsný kočovný život a útěky po rozbahněných cestách, ubohé zámky, kde
prchající dvůr od roku 1649 nocoval v průvanu a na otepích slámy. Právě tam se malý král
v děravých kalhotách naučil rozdělat oheň, aby se zahřál.
Angelika na něj najednou pohlížela úplně jinak. Všiml si toho a usmál se.

Dnes jsem narazila na takové kratochvílné čtení.
Tak se s Vámi podělím:
https://www.stoplusjednicka.cz/frivolno ... -internetu

Terezin příspěvek mne přiměl přečíst si celé Ludvíkovo téma, které jsem jinak nechávala stranou. Pokud budu reagovat na to, co zde zaznělo, tak:

dasha píše:

V neděli byl v Kalendáriu věnován Ludvíkovi malý příspěvek a zřejmě ve snaze o "objektivitu" tam o něm nebylo řečeno nic dobrého: že zruinoval státní pokladnu, že vedl 30 let nevýznamné války, jimiž ničeho nedosáhl, a, mimo jiné, že po neúspěšné operaci čelisti mu nesnesitelně páchlo z úst - to jsem slyšela poprvé, už jste se s tím někdo setkali??

Zápach z úst ponechám stranou, k tomu už tu psala podrobně Moirra. A obávám se, že kromě úst smrděl celý, ostatně jako páchli všichni - co jsem si četla o tehdejší hygieně, tak s dnešními požadavky na čistotu bych v baroku nevýslovně trpěla .

Co matně doluji z paměti, že jsme si o něm říkali ve škole - na to, v jakém stavu byla země, když se ujímal vlády, z ní udělal velmi silnou velmoc + majestát panovníka upevnil tak, že mu jiné monarchie mohly jen závidět. K tomu přičtěme veškeré revoluční momenty v různých sférách společenského života, v módě, v kuchyni... vše, díky čemuž je nyní Francie brána za známku luxusu, vděčíme jemu a jeho poradcům.
Na druhou stranu luxusní styl života korunu značně zadlužil, náboženská nesnášenlivost a odliv schopného obyvatelstva, o válkách nemluvě, to vše pokračovalo a na dalším vývoji Francie, který vedl až k revoluci, se to dost krutě podepsalo.
Takže je otázka, v jakém úhlu pohledu ho člověk hodnotí. Jako jedinec byl určitě neuvěřitelně schopný a asi i charismatický člověk, to, čeho se mu povedlo dosáhnout, je obdivuhodné, oceňuji i fakt, že se obklopoval schopnými lidmi bez ohledu na jejich stavovský původ. Ovšem to, k čemu absolutismus ve Francii vedl, to už je jiná kapitola a tam si asi jeho politika kritiku zaslouží...

dasha píše:

mě by na Angeličině místě na něm vadily dvě věci:
Ta první, to je nad "Slunce" jasné, že zatočil s Peyrakem.. i když si přísahala, že na to zapomene, tak to v podvědomí pořád má..
a ta druhá: Pokud o Angeliku tak stojí a uhání ji, proč nepošle Montespanovou někam ... do kláštera?

Souhlasím . A naopak je dobře, že se s ním Angelika nevyspala a nestala se oficiální milenkou, protože pak by nám haprovalo dějinné zázemí románu .

Btw: On si panovník ten svůj okamžik upřímnosti taky načasoval dost blbě. V momentě, kdy mu už Angelika pomalu padla do náručí a souhlasila s tím, že bude jeho... jí řekne, že její osudový muž žije. Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky .

A i když si nyní dějinný rámec odmyslím - dokázal by vztah Joffrey a Angeliky přežít to, že byla milenkou panovníka? To už je otázka hodná dlouhé diskuse...

K jeho sexappealu:

Simonamafia píše:

Nikito111 já Ludvíka také zbožňovala...divila jsem se, že mu Angelika nepodlehla(když už podlehla téměř celé Francii )bože jak on ji chtěl. Já být ní, tak jsem zřejmě ještě horší tak neodolatelní muži se neodmítají a já bych k tomu ani neměla sílu jako Angelika..jak ona byla krutá. No jo, to by Joffreyovi nemohla udělat ale já bych v té chvíli na Joffreye zapomněla

Viz výše, co psala Dasha . Ačkoli je fakt, že když jsem to jako náctiletá četla poprvé, taky mi přišlo na hlavu, že jediný, kdo "nesmočil", byl zrovna Ludvík. Zpětně v tom ale vidím genialitu autorky, jak se popasovala s mnoha konflikty a případnými třecími plochami: jak vyřešit, že žádná oficiální metresa Angelika v reálu neexistovala (protože Angelika by jistě zanechala silnější stopu u kronikářů, než nějaká Montespanová), a jak vyřešit opětovné shledání Joffreye s manželkou. Nemluvě o tom, že tím, že Angelika přislíbila, že vlastně milenkou bude, a pak proti přání krále uprchla hledat manžela... už tím je krásně připravena živná půda pro další vývoj děje, buřičku z Poitou, královu nenaplněnou idealizovanou touhu, když posílá do Nového světa dopis... Mně se nakonec to rozhodnutí, že mezi Angelikou a králem líbí velmi .

Simonamafia píše:

Ono kdyby četla "Angelika" knihu-svůj příběh a četla pasáže o sobě a králi, tak by se do něho určitě zamilovala.

No a tady se mi třeba na Angelice líbilo to, že ona jako jedna z mála viděla v Ludvíkovi muže, a ne a priori krále. Proto mu také dokázala odporovat, debatovat s ním, a proto ho podle mne taky hodně okouzlovala, na rozdíl od jiných, které s ním chtěly do postele, aby získaly výhody, mohly se chlubit, že s nimi spal král, vzhlížely k němu nekriticky jako k modle apod.

Elis píše:

Já se teda přiznám, že Toja jako Ludvík byl pro mě nejpřitažlivějším mužem celé filmové série . Kam se na něj hrabal Hossein .

Tady souhlasím. Hossein s těma štěněcíma očima a silným zátylkem je pro mne fuj . Herecký představitel Ludvíka se mi líbí taky, dokonce je pro mne ideálním Aramisem, a to mám pod kůží hlavně zpracování s Michaelem Yorkem v roli d'Artagnana.

Precious píše:

Simonamafia píše:

Jen nechápu, že ji zapomněl vyčítat to, že se vyspala s celou Francii, dvorem...

a keby len to! Aj s celým Stredomorím, pirátmi počínajúc a eunuchmi končiac, no a samozrejme aj s celou severnou Amerikou, na Indiánov nesmieme zabúdať! Alebo žeby to bolo v nejakej inej knihe?

Četly jsme stejné knihy? Rozhodně to nebyla celá Francie, ani celý dvůr, natož celé Středomoří. A Indiáni?? Nevím o žádném, s nímž by Angelika spala .

PenelopaW píše:

Btw: On si panovník ten svůj okamžik upřímnosti taky načasoval dost blbě. V momentě, kdy mu už Angelika pomalu padla do náručí a souhlasila s tím, že bude jeho... jí řekne, že její osudový muž žije. Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky .

Dovoluji si poukázat na malinkou nesrovnalost či chybné vyjádření - král v knize neprohlásil, že Joffrey žije. Stejně jako ve filmu řekl , že nezemřel na popravišti, ale v řece.

Při pohledu na její bledou a zmučenou tvář se král zamračil.
„Neřekl jsem ale, že žije. Nechovejte žádné naděje, madame. Hrabě je mrtvý, mrtvý, ne však
díky okolnostem, za něž mě činíte odpovědným. Dokonce bych řekl, že zemřel vlastní vinou.
Daroval jsem mu život, ale ne svobodu. Mušketýři ho měli odvézt do pevnosti, kde měl být
uvězněn. Jenže během plavby ve tmě uprchl. Strašná neopatrnost! Byl příliš slabý, aby mohl
bojovat s proudem, a tak se utopil a jeho tělo, které řeka vyvrhla, bylo nalezeno o několik dní
později.
Tady jsou listiny, které potvrzují, co jsem vám právě svěřil. Hlášení od mušketýrů a papíry,
které dosvědčují jeho útěk a nález těla… Proboha! Nedívejte se na mě tak vytřeštěně!

Opravuji - sdělil jí, že mu udělil milost a tedy, že nezemřel na náměstí Gréve. Už to je pro milující ženu docela informace pod pás, která by dokázala zkazit atmosféru i jiných momentů .

Tereza píše:

Dovoluji si poukázat na malinkou nesrovnalost či chybné vyjádření - král v knize neprohlásil, že Joffrey žije. Stejně jako ve filmu řekl , že nezemřel na popravišti, ale v řece.

Presne tak Tereza! Kráľ tvrdil že Joffrey je mŕtvy.

PenelopaW píše:

Btw: On si panovník ten svůj okamžik upřímnosti taky načasoval dost blbě. V momentě, kdy mu už Angelika pomalu padla do náručí a souhlasila s tím, že bude jeho... jí řekne, že její osudový muž žije. Chápu,Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky .

To že Joffrey žije Angelike (ktorá intuitívne neverila že jej manžel sa utopil) prezradil až drahoušek Desgrez , z oprávnenej obavy že ak začne pátrať na vlastnú päsť, natropí zasa poriadnu šľamastiku, čo sa aj neskoršie naplnilo. Podľa mňa však Angeliku vlastne nepriamo vyhnal hľadať Joffreya na vlastnú päsť kráľ, keďže vtedy už na ňu robil príliš veľký nátlak aby konečne bola jeho milenka, čo po odhalení z Joffreyom bola pre Angeliku záležitosť nemožnosti ešte oveľa viac ako po celý čas predtým.

ale s týmto absolutne súhlasím: Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky

PenelopaW píše:

Zpětně v tom ale vidím genialitu autorky, jak se popasovala s mnoha konflikty a případnými třecími plochami (...) a jak vyřešit opětovné shledání Joffreye s manželkou. Nemluvě o tom, že tím, že Angelika přislíbila, že vlastně milenkou bude, a pak proti přání krále uprchla hledat manžela... už tím je krásně připravena živná půda pro další vývoj děje, buřičku z Poitou,

Angelika napokon kvôli deťom a ich budúcnosti pristala - a keby jej Montadour (a tým pádom kráľovské vojsko) nepodpálil zámok a nezavraždil syna, nebola by sa z nej stala vzbúrenkyňa z Poitou, ale bola by zrejme naspäť u dvora a hlavne v královej posteli, ktorý si ju tam, zo zúrivosti nad tým že sa mu kvôli nej posmievalo celé kráľovstvo, neváhal tam dať dovliecť hoci aj vlastnou armádou. Pokiaľ si spomínam poslala Molinesa s listom že sa poddáva za (dosť ponižujúcich) podmienok ktoré si určil kráľ

PenelopaW píše:

královu nenaplněnou idealizovanou touhu, když posílá do Nového světa dopis... Mně se nakonec to rozhodnutí, že mezi Angelikou a králem líbí velmi .

presne tak - a priložil aj svoju odpoveď na jej vtedajší dopis zaslaný cez Molinesa, ktorý ju kedysi už nezastihol
pretože Molines po návrate našiel už iba vypálený zámok ...
kráľ si ale aj vstúpil do svedomia- lebo si napokon uvedomil za aké príšerné veci v Angelikynom živote je zodpovedný a koľko žiaľu a utrpenia tej žene vlastne spôsobil

to je samozrejme zasa geniálny ťah pani AG - kde vlastne naozaj jeho list prichádza v období, kde sa už aj ,historicky podložene, pod rastúcim vplyvom pobožnej pani de Maintenon, začal kajať za veľa vecí vo svojom živote ...

Pridala som rozhovor Joffreya a Angeliky o kráľovi v Gouldsbore:

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 184#p24184

A teraz z piateho dielu:

Tuto máme čo urazený a ponížený kráľ žiadal od Angeliky:

Madame,
naše bolest byla veliká, když jste před několika měsíci odpověděla nevděkem a
neposlušností na dobrodiní, které jsme ráčili prokázat Vám i Vaší rodině. Dostala jste příkaz, že
nesmíte opustit Paříž, a Vy jste neuposlechla. Nebyl ten příkaz snad diktován touhou Vás
ochránit – znali jsme vaši impulzívní povahu – před Vámi samotnou a nerozumnými činy, kterých
byste mohla být v pokušení se dopustit? Což se také stalo: vrhla jste se do nebezpečí a stihlo Vás
zklamání, jehož jsme Vás chtěli ušetřit. (...) Jako zajatkyně Berberů jste si konečně začala uvědomovat své pobloudění a s obvyklou nesvědomitostí osob Vašeho pohlaví jste se obrátila na svého panovníka, kterého jste předtím oklamala, a prosila
jste ho o pomoc. (...) Nejste ve vyhnanství. Musíte zůstat na místě pouze do doby, než se sama svobodně rozhodnete přijet doVersailles a podrobit se nám.

Pan de Marillac hrdinně pokračoval ve čtení:
„Teď se krátce zmíníme o tom, jak si pokání paní du Plessis-Belličre představujeme. Neposlušnost členů její rodiny, z nichž jeden se nedávno dokonce dopustil zločinu urážky Jeho Veličenstva, je příliš známa, ono pokání se tedy musí stát příkladem pro odbojné duchy, aby je tyto politováníhodné příklady nesvedly na pokraj vzpoury. Vzhledem k tomu, že nás paní du Plessis-Belličre urazila veřejně, musí být i náprava veřejná. Vinice přijede do Versailles ve smutečně vyzdobeném kočáře, který však zůstane stát před mříží, neboť ztratila právo vjíždět na čestné nádvoří. Paní du Plessis bude oblečená skromně v tmavých barvách. V přítomnosti celého dvora musí vyjít vstříc králi, pokleknout před ním, políbit mu ruku a zopakovat svou přísahu poddané vazalky. Navíc bude požádána, aby koruně předala darem jedno ze svých panství v Touraine.
Doklady a smlouvy o tomto daru musí být našemu kancléři odevzdány během tohoto obřadu na znamení úcty a veřejného pokání. Od té chvíle musí být madame du Plessis-Belličre ochotna sloužit svému pánu s naprostou věrností. Zůstane ve Versailles, přijme pocty a tituly, které uznáme za vhodné jí propůjčit. Uvědomujeme si, že to bude pro její pýchu těžší než nepřijímat žádnou službu. Bude své úkoly plnit svědomitě: krátce, musí být připravena sloužit králi oddaně ať už v jeho království, u jeho dvora…“ „… nebo v jeho posteli,“ dodala Angelika.
Pan de Marillac strnul. Už chvíli byl přesvědčen, že je nesmysl adresovat takový proslov ubožačce, která tu leží beznadějně nemocná, ba polomrtvá.Angeličin dodatek a šibalský pohled, který na něho vrhla zpod přivřených víček, svědčily o
tom, že poslouchala velice dobře a že není tak bezmocná, jak se tváří.

------------------------------------

A tuto scénu kde sa mu po rozhovore z Molinesom predsa len rozhodla napísať:

„Budete všemocná,“ opakoval. „Pomyslete na hodinu, která bude následovat po vašem
pokoření. Na králova slova… Víte dobře, že nebudou přísná…“
Ozdůbko, nesnesitelné dítě, má nezapomenutelná…
V šerém svítání nad Versailles po noci, kdy se její rty zavřou po výkřiku vzpoury – možná že zasténá jako kriminálnice, již právě označili žhavým železem navždy –, se král nad ní skloní. Bude ještě napůl spát, tělo ukojené – ach, jak dobře zná tu lenivou a nádhernou malátnost, to nekonečné uvolnění a pohroužená do sladkého spánku se možná znovu začne těšit z nádhery, kterou objeví. Pohlazení ji napůl probudí, obrátí se pod krajkami nevědomky téměř smyslně a najednou otevře dokořán oči do vůně lesa. Vidí ho před sebou a přestává se bránit a konečně ho vyslechne, po tolika letech unikání, zajatá… podrobená… zatímco on jí polohlasně řekne jako příkaz, jako triumfální výzvu:
Angeliko, my dva spolu… byli bychom neporazitelní…
Pobouřeně potřásla hlavou.
„To je strašné,“ zasténala. „To jako byste po mně chtěl, abych zemřela, ztratila veškerou naději.“
Měla dojem, že tuhle scénu s Molinesem už kdysi prožila, a znovu před sebou uviděla Osmana Ferradžiho, jak ji přesvědčuje, aby se oddala Mulaji Ismailovi. Jenže ona se před Mulajem Ismailem nepokořila… A vyvraždili všechny židy z melláhu a otroky nabodali na kůly…Takže všude, na všech místech žijí tyranští pánové a podrobené národy, trýzněné jejich vrtochy, je to nevyhnutelnost, zákon…
Venku začalo drobně pršet, les se rozšuměl a najednou sem dolehly výkřiky Florimonda a Charlese-Henriho, kteří utíkali před lijákem. Správce přikročil k sekretáři a vzal list papíru, brk a inkoust a přinesl to Angelice.
„Pište… Napište králi. Odjedu dnes večer. Odvezu ten dopis.“
„Co mu mám říci?“
„Pravdu. Že k němu přicházíte a podrobujete se. Že to není ani z lítosti nad tím, čeho jste se dopustila, ani z výčitek svědomí, ale proto, že kolem vás mučí jeho nejvěrnější poddané. A že nemůžete věřit, že je to na jeho rozkaz. A že nepřijedete do Versailles, dokud neodvolá všechny vojáky pana de Marillac a nepošle zpět Louvoisovy armády. Že se mu však poníženě podrobíte, přesně tak, jak žádal, protože znáte jeho spravedlivost, dobrotu a trpělivost…“
Horečně začala psát ....

Pridávam časové osi kráľa Ľudovíta XIV

http://www.louis-xiv.de/index.php?id=41

https://fr.wikipedia.org/wiki/Chronolog ... _Louis_XIV

http://vbonhushist.11vm-serv.net/pages/chrloui14.htm

http://www.kronobase.org/chronologie-ca ... rance.html

http://www.timelineindex.com/content/view/1733

Chronologia mileniek:

http://www.kronobase.org/chronologie-ca ... s+XIV.html

Zaujímavá časová os Paríža za vlády kráľa slnko:

https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_ ... _Louis_XIV

Tohle mne zaujalo:

Athénaïs s modrýma očima plnýma nadšení zašeptala:
„Je v těch stříbrných šatech skutečně nádherný. Ale myslím, že nebude špatný ani bez šatů nebo dokonce bez košile. Královna má opravdu štěstí, že má v posteli takového muže.“
(Královské slavnosti, scéna, kdy Angelika s Athenais, Hortenzií a Scarronkou sledují králův triumfální návrat do Paříže)

Angelika si všimla, že dveře malého kabinetu se zavřely a že zůstala s panovníkem o samotě. Pocítila podivný neklid, téměř paniku. Vždycky viděla krále jen uprostřed početného davu. Tehdy jí vlastně ani nepřipadal úplně skutečný a živý: byl jako herec na divadle.
Nyní vnímala přítomnost mírně obtloustlého muže, jemně vonícího kosatcovým pudrem, jímž si podle poslední módy silně poprášil hnědé vlasy. A ten muž byl král.
(Popravený u Notre-Dame)

Že by budoucí mme de Montespan byla na tlouštíky? (No... ona spíše byla na krále, ale i tak mne ta myšlenka pobavila.)

A tady mi krále bylo skorem líto:

Angelika cítila, jak pod jeho chladným pohledem tuhne.
Nevěděla, že Ludvík XIV. nezdědil prostotu svého otce Ludvíka XIII., zato jeho nesmělost ano. Měl vášnivě rád nádheru a pocty, a tak se snažil ze všech sil potlačit pocit méněcennosti, který se k jeho postavení vůbec nehodil. Přestože už byl ženatý a navíc to byl záletník, kdykoliv se ocitl o samotě se ženou, a obzvlášť s krásnou ženou, ztratil sebejistotu.

Náhodou jsem narazila na tento dokument o králi, tak ho hned přidávám.

https://www.youtube.com/watch?v=_gqG-kdouqw

PenelopaW píše:

Tohle mne zaujalo:

Že by budoucí mme de Montespan byla na tlouštíky? (No... ona spíše byla na krále, ale i tak mne ta myšlenka pobavila.)

nezabúdajme že tom čase bol úplne iný vkus, a čo mi považujeme za tlouštíka možno vtedy bol štandart ...

myslím že za našimi dnešnými modelkami by vtedy ani pes neštekol ... z Angeliky by veru po podľa opisu pani AG modelka veru nebola

telo ako bohyňa plodnosti, som to dávala sem:

viewtopic.php?f=3&t=429

Hortenzia sa mala narodiť v dnešných časoch ...na nej kosti iba tak hrkali ... keď sa len pozriem na Victoriu Beckham ako sa vždy kyslo tvári úplne by zapadala

Mňa zaujalo ako to mala pani AG všetko dobre zrešeršované vrátane charakteru a zvykov samotného kráľa Slnko:

„Co vám tedy je? Proč jste najednou taková nesvá?“
„Je mi zima.“
Král sebou udiveně trhl.
„Zima?“
„Oheň vyhasl, Sire. Jsme uprostřed zimy a jsou dvě hodiny ráno.“
Na tváři Ludvíka XIV. se objevil pobavený údiv.
„Takže přece jen máte nějakou slabinu. Nikdy jsem neslyšel, že by si někdo takhle stěžoval.“
„Nikdo se neopováží, Sire. Každý se příliš bojí, že se vám znelíbí!“
„Zatímco vy…“
„Já se bojím taky. Ale ještě víc se bojím, že onemocním. Jak bych pak mohla splnit příkazy Jeho Veličenstva?“


Čítala som totiž že kráľ, ktorý mal neustále otvorené okná, dokonca aj v najtuhšej zime, nemal rád keď sa okolo neho niekto sťažoval, že mu je zima. Pani de Maintenon sa zvykla sťažovať (po tom čo začala žiť s kráľom) že je tam ustavičný prievan. Ale samozrejme radšej nie pred kráľom - pred tým sa každý bál.

Spomína sa to aj v knihe a dvojdielnom filme Kráľová Aleja o ktorej som tu na fóre už písala.

Ale predsa len prišlo aj na neho, keď v roku 1709 udrela na Versailles zima s teplotami -30°C. Dokonca aj v máji 1709 ešte stále mrzlo ...


"Každé ráno hovoríme o mŕtvych nájdených v poliach;" všetci v paláci sa chvejú od zimy; dokonca aj víno zamŕza v karafách; atrament pri písaní zamrzne na konci hrotu pera
Dokonca aj samotný kráľ, ktorý inak miluje lov, sa teraz vyhýba vychádzkam ... “

Napísala Princezná Palatine alias Liselotte von Pfalz alias Alžbeta Šarlota Falcká v jednom zo svojich dopisov domov do Nemecka

Trocha bulváru ze 17.století
https://www.dotyk.cz/magazin/cerna-prin ... d=14145436

Tereza píše: *

08 lis 2021, 10:45

Trocha bulváru ze 17.století
https://www.dotyk.cz/magazin/cerna-prin ... d=14145436

No vida! Jen jestli hraběnka de Soisson nepůjčovala svého Maura ještě královně!

PenelopaW píše: *

08 lis 2021, 17:38

Tereza píše: *

08 lis 2021, 10:45

Trocha bulváru ze 17.století
https://www.dotyk.cz/magazin/cerna-prin ... d=14145436

No vida! Jen jestli hraběnka de Soisson nepůjčovala svého Maura ještě královně!

Super dobrý bulvárny objav Tereza.
ja už som si tú dámu dávnejšie zrešeršovala, ale toto je prvý krát čo niečo vidím v češtine.

Nuž ja by som ruku dala do ohňa, že niekde v knihe Angelika je zmienka o "čiernej chlpatej príšerke" čo sa narodila kráľovne a pošepkávalo sa že to preto lebo pije toľko čokolády. Ale teraz v akom vydaní? Nemeckom? Talianskom? Niektorom z bývalej juhoslávie? Nepridávala som už o tom niečo sem?

Inak v tom novom seriáli Versailles je vraj aj o tom narodení maurky. Oni s toho ale spravili historicky úplne niečo iné, kráľovná tam mala vzťah s nejakým princom Annaba from Assinia a že to bola jej nelegitímna dcéra. Bohužial ten seriál je plný šialeného a nechutného násilia tak hoci to mám na DVD vždy pozriem iba kúsok a znechutená to zasa vypnem. Tuto za to zavraždia čierneho kráľovninho šaša a je nájdený mŕtvy vo fontáne. Jediné čo je na tom seriáli pekné sú kostýmy. Vôbec sa Francúzom nečudujem že sa nad tým celým ako je to vykreslené znechutene búchajú do hlavy. (seriál je anglicko-kanadská koprodukcia)

takže zatiaľ iba v skratke čo viem z iných zdrojov:

Vraj to čierne dievčatko zamenili za mŕtve akože zomrelo po pôrode. Kráľ mal skutočne vo svojej zbierke jej obraz.
Ak by ju nepovažoval za svoju dcéru, sotva by ho mal spolu z obrazmi iných svojich detí. Vznešená slečna vo svojich pamätiach vraví že to zrejme bude dieťa čierneho trpaslíka Nabo, s ktorým mala kráľovná blízky vzťah.

Mníška disponovala doslova kráľovskou penziou. Kráľovná a po jej smrti aj Madame de Maintenon, čiernu mníšku pravidelne navštevovali.

jedno sa veru Ľudvíkovi XIV musí nechať: Miloval svoje deti. A to všetky. Legitímne aj tie nelegitímne, a snažil sa o ne postarať. Snáď ho to tak trochu naučili aj roky núdze prežité v detstve.

Všimnime si aj jej meno zložené z mien rodičov: Louise-Marie-Therese


A zdá sa že napriek tomu že je čierna, má tú Habsburgovskú dolnú gambu.

Marie Tereza Habsburská tady nemá kolonku, tak jsem tento příspěvek, na který jsem narazila, vložila k manželovi Ludvíkovi XIV.
Přináší naprosto jiné vysvětlení "černého dítěte" královny a černé jeptišky.
No nevím, ale každopádně jsou v článku pěkné obrazy Marie Terezy.

https://www.dotyk.cz/magazin/marie-tere ... d=14952170

Ja už som tých teórii čítala viacej ale aj s toho článku n ktorom je odkaz sa pokladajú otázky

Viem že sa opakujem ale: Všimnime si aj jej meno zložené z mien rodičov: Louise-Marie-Therese

1. Keby bola pridusená a už celkom čierna asi by nežila ešte 3 týždne:

zemřela jen několik týdnů po porodu za velmi podivných okolností

2. Ak by nebola vysokého rodu, nemaloval by ju kráľov osobný maliar:

Je pravděpodobně dílem Pierrah Goberta, osobního malíře Ludvíka XIV.

3. Toho šaška menom Nabo potom odstránili

Velmi pozoruhodné je, že Nabo prý záhadně zemřel jen několik dní po narození malé princezny…

4. To že dostávala vysokú kráľovskú apanáž (to som čítala inde) a že dostala aj veľké veno pri vstupe do kláštora už samo o sebe ukazuje že nebola len tak hocikto

vysoké věno, které od krále dostala - 20 000 dukátů

Známe je že kráľ miloval svoje deti vrátane všetkých ľavobočkov, čo mu skutočne musím pripísať k dobru, lebo v tom čse veru nebolo bežné byť starostlivým otcom svojho potomstva.

Takže ja sa podľa horeuvedených indícií prikláňam k teórii že Maurka bola ľavoboček kráľovny, ale mohla byť samozrejme aj kráľová dcéra ako sa tvrdí tuto:

Pak ale existuje ještě jedna teorie, která z černé maorské krásky z obrazu dělá skutečně levobočka Ludvíka XIV., nikoli královnina. Jeho matkou pak byla jakási Afričanka neznámého původu, s níž měl Král slunce údajně více dětí, k nimž se ale veřejně nemohl přihlásit.

Ale to mi skôr píde tak trochu pritiahnuté za vlasi, lebo historici by si museli všimnúť nejakej maurky pohybujúcej sa v blízkosti kráľa ....

Denní rozvrh Ludvíka XIV. (stránky versailleského zámku): https://en.chateauversailles.fr/discove ... afternoons

Dík za pripomenutie - ja už som si to kedysi skopírovala a preložila - takže pridávam preklad:

PREKLAD

Deň zo života Ľudovíta XIV.
Slávny autor memoárov o Ľudovítovi XIV, vojvoda zo Saint-Simonu o Ľudovítovi XIV. napísal: "S almanachom a hodinkami sa dalo zo vzdialenosti 300 míľ presne povedať, čo kráľ práve robí." Kráľov deň bol načasovaný na minútu, aby si dôstojníci v jeho službách mohli podľa toho naplánovať svoju prácu. Od rána do večera jeho deň bežal ako hodinky podľa rozvrhu, ktorý bol rovnako prísne usporiadaný ako život na dvore.
Denný rozvrh Kráľa Slnka teoreticky pokračoval aj počas vlády Ľudovíta XV. a Ľudovíta XVI, ale ani jeden z neskorších panovníkov nedokázal tak dokonale zniesť ťaživé ceremoniálne rituály. Čo najčastejšie sa uchyľovali do svojich súkromných apartmánov alebo blízkych kráľovských rezidencií. V priebehu rokov sa verejné obrady vstávania a odchodu do postele stávali zriedkavejšími a dvorania sa sťažovali, že na rozdiel od čias Ľudovíta XIV. kráľa nikdy nevideli.

Ráno
8.30: Prvý komorník de Chambre budil kráľa slovami: "Sire, je čas vstávať". Po návšteve Prvého lekára a Prvého chirurga sa začal prvý obrad vstávania. Členovia sprievodu, osoby s dôležitými úlohami a niektorí priatelia, ktorí mali tú česť zúčastniť sa na takýchto chvíľach, postupne vstupovali do kráľovskej komnaty, zatiaľ čo panovníka umývali, česali a holili. Potom vstúpili dôstojníci komnaty a skladu šiat na veľkolepý obrad vstávania, počas ktorého bol kráľ oblečený a pil polievku na raňajky. Okrem najdôležitejších členov dvora mohli tento obrad sledovať aj najbližší kráľovskí služobníci. Počet divákov, všetko muži, bol pravdepodobne okolo 100.
0.00 h: v Zrkadlovej sieni pri východe z kráľovských apartmánov sa sformoval sprievod a kráľ prešiel štátnymi apartmánmi nasledovaný svojimi dvoranmi. Na tomto mieste mohol dav, ktorý sa zhromaždil pozdĺž cesty, konečne vidieť kráľa. Niektorí sa s ním mohli krátko porozprávať alebo mu podstrčiť písomný odkaz. Kráľ si sadol na tribúnu v kráľovskej kaplnke na omšu, ktorá trvala pol hodiny. Zbor "Kapelová hudba", ktorý bol známy po celej Európe, spieval každý deň novú skladbu, ktorú skomponovali Lully, de Lalande a ďalší.
11.00: po návrate do svojho bytu sa kráľ radil vo svojej komnate. V pondelok (každé dva týždne), v stredu, vo štvrtok a v nedeľu sa konala štátna rada alebo "Najvyššia rada". V utorok a sobotu to bola Finančná rada, zatiaľ čo v piatok sa zaoberala Rada svedomia (náboženské záležitosti). V neposlednom rade sa raz za dva týždne v pondelok, keď sa nekonalo zasadnutie Štátnej rady, schádzala Rada vyslancov (ktorá sa zaoberala medzinárodnými záležitosťami). V tieto dni mohol kráľ rozhodnúť aj o preskúmaní postupu prác na projektoch. Päť alebo šesť ministrov pracovalo s panovníkom, ktorý málo hovoril, pozorne počúval a vždy spravil sám konečné rozhodnutie.
13.00: Kráľ jedol sám vo svojej spálni, sedel za stolom otočeným k oknám. V zásade sa toto jedlo podávalo v súkromí, ale Ľudovít XIV. mal vo zvyku pripustiť všetkých mužov dvora, spravidla tých, ktorí boli prítomní na obrade vstávania.

Popoludnie
14.00: kráľ vydal rozkazy a oznámil svoje plány na ráno. Ak sa vybral na prechádzku, bolo to pešo v záhradách alebo v Barouche (česky bryčka**, otvorený koč bez strechy) s dámami. Ak by sa rozhodol ísť na poľovačku, obľúbený šport Bourbonovcov, panovník by išiel do parku, ak by sa rozhodol loviť pešo so zbraňou, a do okolitých lesov, ak by lovil na koni.
18.00 alebo 19.00 hod: Ľudovít XIV. často prenechával svojmu synovi *** zodpovednosť za zábavu v interiéri, napríklad za večerné stretnutia. Medzitým kráľ podpisoval početné listy, ktoré pripravoval jeho tajomník, a potom odchádzal do apartmánov Mme de Maintenon, kde študoval dôležité dokumenty s jedným zo svojich štyroch štátnych tajomníkov.

Večery
22.00: Dav sa ponáhľal do kráľovskej predsiene, aby sa zúčastnil na večeri pri kráľovskom stole. Kráľ zasadol k večeri s členmi kráľovskej rodiny. Po skončení jedla panovník prešiel cez miestnosť a vošiel do salóna, aby pozdravil dvorné dámy. Potom sa odobral do svojho kabinetu, aby sa voľnejšie rozprával so svojou rodinou a niekoľkými blízkymi priateľmi.
23.30: obrad odchodu do postele. Tento verejný rituál, pri ktorom sa kráľ odobral do svojej spálne, bol presným opakom obradu vstávania.
----------------------------------------

*** Dauphin prišiel na svet v roku 1661 – čiže bol rovnaký ročník ako Cantor, ibaže ten sa narodil na začiatku roka, koncom januára a kráľov syn na konci roka, v novembri. Dvor sa celkom presťahoval do Versailles v roku 1682. Technicky to znamená že pri návrate Joffreya, a neskoršie aj Angeliky budú mať obaja mladí muži cez dvadsať rokov, a v tom čase už 14-roční velili plukom a ženili sa.
Florimond bol v kánone správcom kráľovských slávností vo Versailles, okrem iného pripravoval aj ohňostroje a Cantor páža u dvora.
**Bryčka:
https://en.wikipedia.org/wiki/Barouche

Polačka si neodpustí ešte aj poznámku ktomu líhaniu si o 23:30 o tom vieme svoje
kráľ šiel oficiálne spať a Ľudovít naháňal po nociach milenky alebo aj oni jeho



Na pripomenutie aj na WEBE máme pár pôvodných článkov týkajúcich sa Kráľa Slnko :

Faktory rodinného prostředí dvora krále Slunce:

https://angelique.cz/ludvik-xiv-vychova ... stredi.php

Doba krále Slunce

Od smrti Mazarina vládl Ludvík XIV. sám, pouze s oporou skvělých ministrů Colberta a Louvoise. Kromě toho se stačil věnovat své vášni pro pomerančovníky, lovy jelenů, taneční představení, jichž byl hlavním aktérem, budování přepychových paláců a zahrad s vodotrysky, pořádání ohromných slavností a v neposlední řadě svým krásným milenkám. Vláda nejdéle panujícího monarchy v evropských dějinách patří k těm nejzajímavějším a nejzářivějším obdobím a právě do druhé poloviny 17. století je zasazeno dílo Anne Golon, které je zaplněno stovkami reálných postav.

https://angelique.cz/ludvik-xiv-doba-krale-slunce.php

Přispějí otázkou, dozvěděl se Ludvík XIV o Montadourove zločinu. Ze zabili malého ChH a vyplenili zámek jeho nastávající favoritky, která mu napsala dopis ve kterém se mu podrobila.
Zabit posledního dědice z vyznamneho rodu byl určitě hrdelní zločin. Sice M… byl zabit, ale měl jistě nějaké pomocníky. Byl za ten čin králem někdo potrestán