Potager du Roy a Versailles
No a teraz prídem k téme ktorá má vlastne ku kráľovským zeleninovým záhradam priviedla.
ZELENÝ HRÁŠOK
Pamätáte sa ešte na rozhovor Angeliky a kráľa keď bola naňho naštvatá?
Copak se dělo v Paříži, než jste odjela?“
Angelika na něj chladně pohlédla.
„Zrovna zvonili na nešpory, Sire.“
„Ptám se, co bylo nového.“
„Zelený hrášek. Veličenstvo.“
Ty odpovědi by se daly brát jako vtip, kdyby je markýza neříkala tónem stejně chladným,
jako byly její oči.
Král ztuhl, do tváře se mu vehnala krev a nezmohl se na jediné slovo.
Paní de Montespan zase jednou zachránila situaci tím, že vybuchla smíchy. Poznamenala, že
teď je v módě odpovídat co nejsměšněji, ale v podstatě přesně na položené otázky. V pařížských
salónech u preciózek už vznikla celá řada slovních hříček. Madame du Plessis je v tomto ohledu
nesmírně vynalézavá. Každý se okamžitě snažil ji napodobit. Večer skončil v pohodě.
Konečne som sa dozvedela prečo mu Angelika dala zrovna túto odpoveď:
Nie iba preto že by sa zelený hrášok bol tak vynikajúco hodil k jej zeleným očiam či ktomu že práve bola zelená od zlosti
Ten zelený hrášok bol skutočne pri dvore veľmi populárny, ako to spomína v jednom z jej listov
pani de Sevigne.
"posadnutosť zeleným hráškom pokračuje. Netrpezlivé čakanie kým sa hrášok bude jesť, že sa hrášok jedol a potešenie z jeho konzumácie sú jediné tri subjekty ktoré naše kniežatá diskutovali za posledné štyri dni stále dookola."
my si to už dnes nedokážeme predstaviť, ale boli časy keď čerstvá zelenina bola iba vtedy keď bola sezóna.