Musím povedať že pre mňa je štrnásty a posledný diel Angeliky absolutný chaos, a to nielen kvôli chaosu
v historických udalostiach.

Mohol by mi niekto z vás pomôcť vydesgrezovať čo sa asi stalo z Kouassi-Ba ???? Na začiatku knihy je o ňom zmienka že Joffreyovi a Angelike varí na lodi kávu. Ale potom už v knihe nieje žiadna stopa.

Takže: Bol vo Wapassu? A ak áno, čo sa s ním stalo? A kde boli Joffreyovi Španieli?
Odplával z Joffreyom do Francie?

Ako sa vraví viac hláv viacej rozumu.
Spolieham na vás dievčence.

Tý jo! Já osobně nevím; co na to Dasha, Fantina, Errnie, ty jsou zběhlé v kánonu...?

Ale neřekla bych, že je to chaotické. AG zamýšlela napsat poslední díl, čili nebyla potřeba aby všechno vypisovala ve 13. a 14. když to pak může retrospektivně vysvětlit jednou větou v 15.

V každom prípade aspoň vysvetlím prečo si myslím že Kouassi Ba zrejme odplával z Joffreyom.

Nespomína sa vo Wappasu (kam by určite Angeliku sprevádzal, alebo by ju tam čakal)
ani v Gouldsboro. Avšak na lodi s nimi bol, pretože Angelike a Joffreyovi varil kávu.

V čom je chaos, sú historické súvislosti spomínané v 14 diely. Všetky sú z rozličných období, akoby sa autorka ešte ani sama nerozhodla v ktorom roku sa nachádza, a preto sa vyjadruje že uplynuli odvtedy či odvtedy "dva či tri roky")

Budem si musieť nejako tie historické udalosti vypísať a až bude Fantina mať trochu času snáď nám to stabuľkuje.

Nie že by sa mi ten 14 diel nepáčil ,ale som jednoducho zvyknutá na iný "systém" ako pani AG skladala svoje predošlé
knihy a aj na to že dôležité udalosti opisovala oveľa precíznejšie. (Napríklad kam zmizli všetci vo Wapassu a prečo sa muži nevrátili z poľovačky)
Ale ktovie či jej toto tiež poriadne neosekali.

Musím si ten diel ešte raz poriadne prečítať.

moirra píše:

V čom je chaos, sú historické súvislosti spomínané v 14 diely. Všetky sú z rozličných období, akoby sa autorka ešte ani sama nerozhodla v ktorom roku sa nachádza, a preto sa vyjadruje že uplynuli odvtedy či odvtedy "dva či tri roky")

Hmm, to je možný, ale zas ten román neber příliš dogmaticky, AG jde hlavně o to vylíčit dobovou atmosféru, běžný život, zvyky... nezapomínej, že se na více místech nedokázala rozhodnout v jakém roce se nacházíme (ať je to příhoda s Lauzunem a poté smrt Henrietty ve 3. díle nebo třeba vláda Mulaje Ismaila ve čtvrtém).

No na jednom se shodneme určitě, ty poslední dva díly mají zvláštní, úplně odlišnou atmosféru než celý zbytek série a tak trochu tam nezapadají, což neznamená, že by nebyly hezké. Ráda bych se dozvěděla, co AG vedlo k takové změně atmosféry a jestli by takto pokračovala v Království Francie.

dauphine píše:

Hmm, to je možný, ale zas ten román neber příliš dogmaticky, AG jde hlavně o to vylíčit dobovou atmosféru, běžný život, zvyky... nezapomínej, že se na více místech nedokázala rozhodnout v jakém roce se nacházíme (ať je to příhoda s Lauzunem a poté smrt Henrietty ve 3. díle nebo třeba vláda Mulaje Ismaila ve čtvrtém).

No na jednom se shodneme určitě, ty poslední dva díly mají zvláštní, úplně odlišnou atmosféru než celý zbytek série a tak trochu tam nezapadají, což neznamená, že by nebyly hezké. Ráda bych se dozvěděla, co AG vedlo k takové změně atmosféry a jestli by takto pokračovala v Království Francie.

K zmene atmosféry ju mohla viesť smrť manžela, ktorý umrel počas ich rešerší v Maine a Quebecu v roku 1972
keď akurát vyšla Démonka. Podľa toho ako som to pochopila mala vtedy už rešerše na ďalšie dve knihy skoro hotové,
takže vlastne iba na posledných dvoch pracovala celkom sama ...čo pre ňu muselo byť veľmi nezvyčajné...
A istotne aj veľmi trpela. Veď sama vravela ako veľmi ho ľúbila a keď sú takí ľudia, také dve spriaznené duše, celý život zvyknutí robiť všetko spolu, je to potom veľmi bolestivé keď jeden ostane sám.
To by teda aspoň trochu mohlo tú zmenenú atmosféru posledných dvoch kníh vysvetliť.

Pani AG tvrdí že bez jej manžela a ich veľkej lásky by nikdy nebola vznikla Angelika a Joffrey.

Veľmi mi jej bolo ľúto keď o smrti manžela aj ako ho ľúbila rozprávala v Interview, z ktorého robím prekladové výpisky a potom ho dám sem na fórum.

Čo sa týka toho Muleja, neviem či to nieje v 6 diely, ale niekde píše že Mulej ešte oficiálne nebol vládcom ale že už na seba takemer celkom strhol moc.

Ten tretí diel ešte nemám vôbec poriadne zrešeršovaný a znovu načítaný Bude zasa treba porovnávať z nemeckým kanónom.

Ale celkovo som bola od nej zvyknutá že má veľmi málo chýb v historických rešeršiach.

Zmienka o Catherine Monvoisin alias Susedke

Fantina toto zatiaľ chcem nechať v diskusii tuto a potom to stabulkujeme do časovej osy.

Catherine Montvoisin la Voisin zatkli 12 marca 1679 - mam to overene z aspoň 50 zdrojov

Pozrime sa čo vraví Ambroisine, Vévodkyně de Maudribourg ALIAS žena nového guvernéra
paní de Gorrestat:

Když projížděla Paříží, chtěla se poradit se slavnou čarodějkou
Mauvoisinovou, zvanou Sousedka.
Zašla za ní, ale před jejím domem narazila na skupinku knězi,
patřících k řádu založenému panem Vincentem de Paul na ochranu
chudiny. To ji natolik vyděsilo, že rychle odešla. O dva dny později
se v Paříži rozkřiklo, že čarodějnici zatkli. Ambroisine se ještě teď
zachvěla hrůzou. A zatykač vydal znovu ten strašlivý policista
Francois Desgrez.
Kvůli tomu člověku vypadal její odjezd do Le Havru jako útěk.
Stejně jako poprvé, když mu jen taktak unikla právě ve chvíli, kdy
zatýkal její nejlepší přítelkyni markýzu de Brinvilliers. Tentokrát
policista zasáhl přímo srdce spolku travičů. Novinky se šíří rychle a
pan a paní de Gorrestat se ještě nestačili nalodit, když se doslechli, že
Sousedka je obviněna z toho, že chtěla otrávit krále. AthénaTs de
Montespan rychle zmizela ode dvora.

To by znamenalo že odplávala v roku 1679?????

Zmienka o Marie Angélique de Scoraille (neskoršie vojvodkyňa de Fontanges)

https://en.wikipedia.org/wiki/Marie_Ang ... Scorailles

Vzťah bol utajovaný až do jara 1679, kedy bola oficiálne vyhlásená za maitresse royale en titre.

Ale koncom roku po pôrode ochorela a už strácala kráľovú priazeň.
6 apríla 1680 jej kráľ na rozlúčku ako to mal vo zvyku daroval titul vojvodkyne de Fontanges

takže tuto sa zasa musí hovoriť o roku 1679:

Pan ďEstrée vraví Angelike:

Jak vidím, vy AthénaTs dobře znáte. Takže je vám jasné, že by nikdy nepřenechala své místo u
krále jiné ženě! K tomu nikdy nedojde. Nová favoritka brzy zmizí jako všechny ostatní."
"Paní de Maintenon!" zvolala Angelika, náhle plná obav o tu chudinku Francoise ďAubigné,
svou ostatně i Athénaísinu bývalou přítelkyni. Jenže pro Athénais, zmítající se vášní a strachem o královu přízeň,
určitě žádné přátelské pouto dávno nic neznamená.

Dvořan pokrčil rameny.
"To se mýlíte! Mluvím o nové favoritce, slečně de Scoraille, krásné osmnáctileté blondýnce.
Náš král se dostává do věku, kdy se začínají muži otáčet po mládí..."
"Ale vždyť já jsem slyšela, že paní de Maintenon..."
"Netvrdím, že se guvernantka králových levobočků netěší králově přízni.
Udělal z ní markýzu, což není zanedbatelné. Jenže co může vtomhle zmatku dělat?

Marie Angélique de Scoraille mala 18 rokov v roku 1679 !!!!

Ano, ano, Moirro, já to bohužel vím. Zmiňovala jsem se o tom, když jsme s Dauphine v březnu byly "kontrolovat muzeum"
To je přesně to, co mi tam nesedí - veškeré "vzpomínky" a myšlenkové pochody Ambroisine v této knize jsou v rozporu s rokem 1682. Nic mi z toho jejího vyprávění do sebe nezapadá. A stejně tak ty údaje o nové milence krále, ty jsem zmiňovala už na srazu v srpnu ve Vídni....
Co se týče časových událostí skutečné historie, tak ty jsem právě začala zpracovávat v tom souboru Časové osy základ = na prvním listu s názvem "Časová osa HISTORICKÁ". Tam jsem vypisovala jen skutečné historické události a dávala si k nim poznámku, kdy je o tom v knize zmínka. Dost mi to pomáhalo. Ještě to není dodělané, ale když si to stáhneš, třeba ti to pomůže

Bohužel o tom, kam se poděl Kouassi-Ba, jsem nikdy neuvažovala. Nejspíš jsem podvědomě měla za to, že odplul s Joffreyem, protože v doprovodu karavany do Wappasu tuším nebyl

Teraz sa budeš smiať Fantina, ale ja to mám s tými historickými udalosťami presne opačne ako ty.

Ak sú stabuľkované v Exeli je mi to neprehľadné, ak ma nimi Jeanne zasype vo fikcii tak si ich zapamätám.

Ale pozriem sa na to a možno si to hodím do Wordu alebo upravím vytlačím.

No mne by sa super hodilo keby bol rok 1679. Aspoň by sa diali po ich návrate samé turbulentné udalosti, ak by sa
vrátili už v roku 1680, ale to zasa nevychádza. Podľa predošlých udalostí a kníh musí byť aspoň rok 1680 ak nie 1681.

Ja ešte musím dokončiť moju tabuľku ku dvom knihám z Quebecu tiež historické zvlášť a dátum z knihy zvlášť.

Ale jedno je isté: Posledná kniha nezapadá vôbec do kontextu.

Ak by boli aj vyplávali o rok skôr 1675 (ako by mohol zatknúť Desgrez potom Brinvillers)

počítajme že Cantor a Florimond sú už 3 roky u dvora:

1676 + 3 je 1678 to by museli odplávať do Francie hneď ďalší rok po zime vo Wappasu !!!!!
a ak by doplávali 1676 už by to vôbec nevychádzalo lebo by museli odplávať okamžite ako pristali

a kedy by im kráľ stihol vrátiiť titul

všetky časové osy ostatných kníh proste kazí tento posledný diel !!!! bohužial

Ha ha, to jsi mě pobavila. No jo, no, tak to je pak těžký.

moirra píše:

Podľa predošlých udalostí a kníh musí byť aspoň rok 1680 ak nie 1681.

No, on musel být rok 1682, protože jak už tady v diskuzi časové osy zmiňovala tuším Jitka, tak tento rok je jasně napsaný v díle A. a nový svět:
Hrabě de Loménie měl rád vznešenost a odvahu.
Když zvedl hlavu, z očí mu zazářila úcta se spontánní, nevypočítavou náklonností. Prostě přátelství na první pohled, napadlo ho, pokud se to dá o přátelství říct.
Tahle slova napsal o pěkných pár let později panu Danielu de Maubeuge v dopisu ze září 1682, který nedopsal. Vzpomínal na jeho stránkách na své první setkání s hrabětem de Peyrac, a přestože už uplynula spousta času, vybavoval si s melancholickým obdivem každou podrobnost.

.... ten dopis nedopsal, protože ho Angelika v říjnu 1682 ve Wappasu zastřelila....

A mně přijde, že ty vzpomínky na útěk Ambroisine jako by se vztahovaly k tomu jejímu prvnímu odplutí z Francie, což by tedy bylo později než v roce 1677, o kterém si myslíme, že se kniha A. a dáblice odehrávala, ale zase bychom konečně našly ty dva ztracené roky

ten 1681 som myslela keď Cantor plával do Ameriky. Takže po zime vo Wapassu bol samozrejme rok 1682.

Lenže to by zasa bola pekná blbosť, lebo to by Frontenac nestihol doplávať do Quebecu, keďže zimu 1681-1682 trávili vo Francii aby ho mohli podľa skutočných dejín v roku 1682 kráľovým dopisom odvolať z funkcie.

Jedine že by ho kráľ poslal zároveň zo svojim listom aby odvolal sám seba.

Samozrejme ešte ostáva opcia že pán a pani Goressat mali falošné povolávacie listiny za Guvernéra.
Ale je to všetko tak pomotané že neviem ako sa z toho chce pani AG vymotať.

Ambroisine spomína na dva úteky v poslednom diely: prvý keď zatýkali Brinvilliers keď doplávala ako dobrodyňka
a druhý keď zatkli La Voisin a doplávala ako guvernérová žena.

A tým že sa spomína ten list, v podstate pani AG už dopredu plánovala že bude rok 1682 ....

och všetko pomotané

Záhada štrnásteho dielu: Angelika Cesta k vítězství alias slovesky Angelikino víťazstvo

udrelo mi do očí ako keby ten posledný diel naozaj písal ghoswriter (niekde som raz čítala toto tvrdenie že posledné diely nepísala pani AG) - čiže niekto iný, pretože je tam veľké množstvo vecí ktoré ukazujú ze pisateľ nepozná poriadne predošlé diely .....

je však samozrejme možné že pani AG po smrti manžela čo to vyfučalo z hlavy....ale že by tak extrémne?
pozerala som jej interview v rozličných jazykoch a podľa toho čo rozpráva si veru veľmi dobre i vo vysokom veku pamätá detaily zo života Joffreya a Angeliky.....

Preto otváram rubriku 14 dielu - do ktorej prosím ukladať všetky takéto nezrovnalosti, tvrdenia ktoré su v rozpore z
predošlým kanónom. Viem ze ich v poslednom ale aj v predposlednom diely je neúrekom.

errnie píše:

Angelika spomínala, že sa chcela vybrať do Ameriky, bolo to v 10.dieli na str. 198
dlho som túžila ísť do Ameriky, Bola som ešte malé dievčatko.

ale nespomínala tam detaily, a je pravda, že tam už mali všetci v "hlave a v nose" ako píše Tereza, pretože to bola hostina prichystaná v mapovni - na pevnine

v 14.dieli na str. 7 citát:
či ste už zabudli na detskú logiku? Na to, ako ste rozmýšľali vy, keď ste boli dieťa? Či ste mi nerozprávali, že ste ako desať či dvanásťročná chceli odísť do Ameriky, že ste podnikli cestu s kŕdľom sedliackych dievčat........

super Errnie, ja som vedela ze ty to najdes kde to bolo ale mapovna je miestnost na lodi pokial viem....musim na to mrknut

a už zasa mi udrelo do očí toto: "podnikli cestu s kŕdľom sedliackych dievčat" pokiaľ si spomínam v tej bojovej výprave viedla kŕdeľ chlapcov.....

Začátkem léta se tedy Angelika de Sancé de Monteloup s partou mladých sedláků, které
zverbovala pro své tulácké záměry, chystala odjet do Ameriky (...) Nicolase přesvědčila snadno. "Být námořníkem je lepší než pást dobytek. Vždycky jsem chtělcestovat." Několik ostatních kluků, kteří raději lítali po lesích, než dřeli na poli, je uprosilo, aby jetaky vzali, samozřejmě včetně Denise. Bylo jich celkem osm a Angelika, jediné děvče, jim velela.

no ale treba pozrieť ako to je napísané v iných jazykoch...mohol by to byť aj nesprávny preklad....

áno, presne ten preklad som si včera všimla, že ona viedla svojich anjelikov do Ameriky, a to boli chlapci a nie dievčatá... a keďže nemám nemecký 14. diel nemôžem si to tam overiť... ja len dúfam, že to bol zlý preklad, lebo pani AG takéto prešľapy nerobí....

Teším sa že som dostala od úžasnej Fantiny dohromady k Vianociam a narodeninám zvyšok českých kníh, pretože slovenské preklady sú ultimatívna katastrofa. Ako mohli nechať prekladať niekoho kto neovláda vo francúžtine ani základné rody?
Som zvedavá ktorá sofistikovaná univerzita dala tým prekladateľkám (boli až štyry!!!!!) zápisy z Francúžtiny. grrrrrrr

Takto je to v českej:
"Lásko moje," řekl po chvíli, "copak jste zapomněla na svou vlastní dětskou logiku? Nevyprávěla jste mi snad, že jste coby deseti či dvanáctiletá holčička hodlala odjet do Ameriky, že jste dokonce s sebou vzala skupinku malých vesničánků a nikdo z vás si ani v nejmenším nedělal starosti s tím, jaké trápení tím způsobíte svým rodičům?"

A takto v nemeckej:
"nach Amerika zu reisen mit einer Horde kleiner Bauernlümmel" to znamená v slovenčine
der Bauernlümmel - neokrôchanec, či neohrabaný sedliak a hore uvedené je jednoznačne v mužskom rode

Pozrime sa do francúzštiny:

une troupe de petits croquants

čo znamená zo skupinkou neohrabaných sedliakov, slovo croquant neznamená iba chrumkavý ale v prenesenom význame slova i keď chce niekto povedať že je to iba "neohrabaný sedliak"

takže záhada vyriešená, zastreliť prekladateľky ktoré sa už zaskveli aj tou čelenkou:
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =30#p19502

dauphine píše:

Dovolila bych si to ještě trochu doplnit (jinak téma darovaných hodinek se řešilo ve vlákně "Šperky a doplňky"):
Jde totiž o to, že v kánonu byly Angelice hodinky s liliovými kvítky darovány dvakrát! Jednou v 10. díle, viz citát nahoře, a pak ještě téměř ten stejný scénář ve 14. díle. Tam je dostala coby poděkování k výročí, kdy zachránila Joffreyovi život zastřelením Varange.
Jenže proč by AG, která měla vždycky perfektní přehled o ději a přemýšlela vždy o několik dílů napřet, psala stejnou věc dvakrát?! Že by si popletla kam co zapsala, nezdělila nám, že ty první hodinky Angelice ukradli Irokézové a nebo je to další stopa konspirační teorie, že poslední dva díly vůbec AG nenapsala?! Hmmm

Presne tak ! Ako sme už rozoberali na našom jednodňovom stretnutí, je to čudné že Joffrey Angelike daruje ľaliové hodinky
v 10 diely po tom ako mu zachránila život, a vraví že jej ich daroval "len tak" a odrazu jej daruje v podstate také isté
v 14 diely zo spomienkou na to ako mu zachránila život v 10 diely.

Ak by sme predpokladali že v chýbajúcom roku, ktorý akosi nieje v knihách Angelike padli do mora. alebo sa rozbili,
alebo ich ako úplatok darovala Indiánom aby niekoho vykúpila, tak by si pri darovaní tých druhých istotne
spomenula na tie prvé.

Veľmi, veľmi čudné!

ďalšia vec ktorá ma v 14 diely zarazila je že Desgrez už nebýva v paláci na predmestí St. Germain
pred ktorým naňho na začiatku 4 dielu číhala Angelika, ale odrazu zasa býva vo svojom druhom nám známom bydlisku
na Pont Notre Dame - pretože podľa mňa by tam inak v žiadnom prípade nemal v šuplíku uschovaný list od Angeliky:

V to slunečné zimní ráno, kdy se usmívala i průčelí domů na mostě Panny Marie nad Seinou, stál Florimond de Peyrac
v druhém patře jednoho z nich v prosté měšťanské místnosti, kde by ho nikdy nikdo nehledal. Rozmlouval s vysoce
postaveným policistou Francoisem Desgrezem, pravou rukou jedné z nejvýznamnějších osob království,
velitele kriminální policie pana de La Reynie, jenž si ho pozval na tajnou schůzku.

Pokladá sa hromada otázok:

1. Akoto že Desgrez už nebýva v paláci v ktoromm býval na začiatku 4 dielu, hoci odvtedy už istotne znovu postúpil na úradnom aj spoločenskom rebríčku.

2. Tajnou schôdzku zorganizoval na známom mieste? Alebo Florimond prišiel v Maske? A bardagne tiež?

3. Ak by tam už nebýval, a mal to iba ako akúsi pracovňu (pretože odtiaľ to mal na rozdiel od predmestia St.
Germain bližšie do Chateletu Na Súdny dvor aj na Radnicu, či dokonca aj do Louvre) prečo potom schovával list od Angeliky v pracovni a nie doma?

4. Akú úlohu hrala čierno-biela dlažba ktorá sa v súvislosti s týmto bytom spomína - alebo je to iba jednoducho opísané z
2 dielu?

FACIT: Mne tiež príde ako by sa pisateľ poslednej časti románu nevyznal v predošlých knihách, a prvá polovica 14 dielu sa zdá byť akoby pozliepaná z modifikovaných výpiskov s predošlých dielov


Florimond de Peyrac se svým lehkým krokem vzdálil a Francois Desgrez vstal od stolu. Pohlédl oknem na Seinu, která se vinula dole pod mostními oblouky. Bezděky utkvěl očima na černobílých dlaždicích podlahy. Usmál se, protože si po dlouhé době vzpomněl na svého věrného psa Sorbonnu.
"To už je dávno," zašeptal. Otočil klíčkem jedné zásuvky. Otevřel ji: dopis byl na místě.
Opatrně ho vzal do ruky, byl ve skladech už skoro prošoupaný, a zvedl ho k očím. Znal ta slova už zpaměti.
Desgrezi, příteli Desgrezi, píšu vám z daleké země, vy víte, z které. Musíte to vědět, nebo to
aspoň tušíte. Vždycky jste o mně věděl všechno...
Nebral ten dopis do ruky proto, aby si ho četl. Ale znamenal pro něj strašně mnoho: papír, písmo, pomyšlení, že ona držela pero, které psalo tyhle řádky, že ho skládaly její křehké štíhlé prsty, že voněl jejím parfémem a že v něm zůstala troška její přítomnosti.Dělal to často a raději by se nechal lámat kolem, než by to komukoliv přiznal.
Ale nedokázal odolat, obejít se bez toho.

PS: POZOR FANTAZMAGÓRIA:
Alebo že by bol Desgrez, toho času historicky podložene už ženatý, tak pod papučou, že sa ten list bál schovávať doma,
a preto ho mal v "kancelárii" na moste?

Odpovede a pokračovanie konšpiračných teórií nájdete v Sekcii postavy
pod heslom DESGREZ

moirra píše:

FACIT: Mne tiež príde ako by sa pisateľ poslednej časti románu nevyznal v predošlých knihách, a prvá polovica 14 dielu sa zdá byť akoby pozliepaná z modifikovaných výpiskov s predošlých dielov

14 diel som práve znovu raz dočítala, a musím bohužiaľ povedať že to vyzerá keď niekto

poprvé:zabudne čo písal v predošlých knihách
podruhé: a na dôvažok aj v historických udalostiach skáče bez ladu a bez skladu z obdobia do obdobia
dopredu...dozadu a naspäť ...

výsledkom je potom pre čitateľa znalého predošlých kníh ťažko stráviteľný chaos*** presne povedané: 14 diel Angeliky - ktorý sa s kvalitou hlavne prvých 6-tich dielov Angeliky nedá vôbec porovnať - a pritom mohol byť veľmi dobrý


----------------------------------------------

100 bodov však dávam z moju TOP obľúbenú scénu v ktorej Angelika vysvetľuje že povinnosťou zajatkyne je utiecť

Prvá kapitola v časti knihy zvanej Mezi dvěma světy je úplne boží


Připomněla si tu zoufalou naději, díky níž dokázala jako šílená
čelit nebezpečím, která hrozí ženě ve Středozemí, a představovala si
etapy své cesty. Jedna z nich ji v Kandii dovedla k setkání s
tajemným maskovaným Rescatorem.

V tom zmatení mysli nepoznala ani jeho. Ta mezihra, při níž se
málem setkali, a pak se ještě tragičtěji od sebe odtrhli, v ní zanechala
pocit lítosti, z něhož se nedokázala utěšit.

"Tolik jsem chtěla vidět váš palác růží v Kandii. Jen jsem utekla,
a už se mi začalo stýskat, tak mě okouzlil ten maskovaný pirát, který
mé právě koupil. Ale chtěla jsem utéct. Když pomyslím, jakou
hloupost jsem to udělala. To, o čem jsem snila, to štěstí bylo tak
blízko... Ne, nemohu říct, že to byla hloupost. Se starým Savarym
jsme ten útěk tak přesně naplánovali. Otrok má přece za povinnost
hledat příležitost k útěku?"

Rozesmál se.
"To jste celá vy. Že jsem si to včas neuvědomil! Zapomněl jsem
snad, kdo jste? Jak se dokážete proti všemu vzbouřit? Nebo jsem vás
skutečně tak špatně znal?

to je celá Angelika ako ju poznáme a máme radi
iná žena by si sypala na hlavu výčitky že v Kandii ušla a ona napokon skonštatuje:

Otrok má přece za povinnost hledat příležitost k útěku?

Angelika si predstavuje ako budú s Joffreyom šťastní a tiež že príde pre ňu ako sľúbil.

Strašně po něm zatoužila: chtěla by se znovu setkat se svými syny, s celou svou rodinou, chtěla je mít kolem sebe jako tenkrát. Už se jí nezdálo tak nemožné přeplout kvůli tomu oceán. Všech1 no jde svou přirozenou cestou, stejně jako vyrostl tenhle kvítek. Honorina za nimi přijde do Gouldsbora, pak se nalodí a konečně se všichni setkají pod Joffreyovými ochrannými křídly: Florimond, Cantor, Honorina, RaimonRoger, Gloriandra i CharlesHenri a všechny děti, které budou potřebovat jejich pomoc na počátku své životní cesty tímto zmateným stoletím.
Jenže kde pro všechny najdou střechu nad hlavou? V jakém kraji se usadí? Ale na tom nezáleží. Tam, kde Joffrey řekne: Tady zůstaneme. Tam, kde při své opatrnosti a zkušenostech, při své znalosti lidí najde přátele a prohlásí: Tady postavme stan. Tady můžeme žít v klidu a míru až do smrti.
Joffreyi! Joffreyi! Brzy bude jaro a všichni se shledáme.


Ak správne počítam - z Wapassu vyrážajú niekedy v apríli - takže podľa toho že cesta trvá pár týždňov budú v Gouldsboro koncom mája či až začiatkom júna.

čo myslíte dámy, ktorá z týchto štyoch možností sa uskutoční?

1. Joffrey už na nich bude čakať v Gouldsboro.

2. Joffrey tam ešte nebude ale príde neskoršie.

3. Joffrey sa nevráti a pošle Angelike odkaz aby ho nasledovala.

4. Joffrey sa nevráti ani nepríde žiadny odkaz a Angelika sa z vlastného rozhodnutia vydá na cestu do Francie.


(samozrejme môžete si vymyslieť aj iné možnosti)

tuto som dala pár indícii čo vraví pani Golonová o kráľovstve Francúzskom:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 1&start=15

moirra píše:

čo myslíte dámy, ktorá z týchto štyoch možností sa uskutoční?

1. Joffrey už na nich bude čakať v Gouldsboro.

2. Joffrey tam ešte nebude ale príde neskoršie.

3. Joffrey sa nevráti a pošle Angelike odkaz aby ho nasledovala.

4. Joffrey sa nevráti ani nepríde žiadny odkaz a Angelika sa z vlastného rozhodnutia vydá na cestu do Francie.


(samozrejme môžete si vymyslieť aj iné možnosti)

tuto som dala pár indícii čo vraví pani Golonová o kráľovstve Francúzskom:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 1&start=15

Mne pripadá najviac pravdepodobná 4.možnosť. Aspoň vzhľadom na to, ako dobrodružne sa vyvíjal celý príbeh Angeliky

Maira píše:

moirra píše:

čo myslíte dámy, ktorá z týchto štyoch možností sa uskutoční?

1. Joffrey už na nich bude čakať v Gouldsboro.

2. Joffrey tam ešte nebude ale príde neskoršie.

3. Joffrey sa nevráti a pošle Angelike odkaz aby ho nasledovala.

4. Joffrey sa nevráti ani nepríde žiadny odkaz a Angelika sa z vlastného rozhodnutia vydá na cestu do Francie.


(samozrejme môžete si vymyslieť aj iné možnosti)

tuto som dala pár indícii čo vraví pani Golonová o kráľovstve Francúzskom:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 1&start=15

Mne pripadá najviac pravdepodobná 4.možnosť. Aspoň vzhľadom na to, ako dobrodružne sa vyvíjal celý príbeh Angeliky

Mně by se líbila 1. Společná plavba do Francie, kde by si ujasnili budoucnost, kde budou bydlet a tak dále.

1. a 2. jsou asi romantičtější a ve stylu pana dokonalého "mám vše pod kontrolou". V Angeličině stylu "dělám si co chci" by mi víc seděly možnosti 3. a 4. a možná by to byla zajímavější zápletka pro další děj, něco jako: "Co se stalo, že Joffrey nemohl dorazit?!"

dauphine píše:

1. a 2. jsou asi romantičtější a ve stylu pana dokonalého "mám vše pod kontrolou". V Angeličině stylu "dělám si co chci" by mi víc seděly možnosti 3. a 4. a možná by to byla zajímavější zápletka pro další děj, něco jako: "Co se stalo, že Joffrey nemohl dorazit?!"

Dauphine, přesně jsi to vystihla.

Jsem pro variantu 4, která by vyplynula z nějakých intrik proti Peyracovým. Mám ráda akci.

Pôvodných trinásť zväzkov sa skončilo, keď mala Angelika 45 rokov. Píšem zvyšok, ktorý potrvá do jej veku 48 rokov. Angelika, odíde z Nového sveta a vráti sa do Paríža.

(skoro vždy sa zdá že Angelika pôjde naspäť sama)


Angelika bola ročník 1638, keďže pani AG vravela že bola kráľová rovesníčka keď k tomu pridáme 45 rokov tak posledný diel končí podľa pani AG na jar v roku 1683

A Joffrey s Frontenakom do Francie odplávali v roku 1682 (čo by aj sedelo dohromady s historickým odchodom Frontenaka z Nového Sveta a príchodom nového guvernéra)

Citát:
V roce 1680 upozornil Colbert guvernéra, že si prakticky každý stěžuje na jeho „tyranii“ a v ten samý rok ho Ludvík XIV. napomenul slovy „(Nová Francie) riskuje úplné zničení, pokud nezměníte vaše vedení a zásady“.[3][7] Roku 1681 byl opět varován, že jestliže nezmění své jednání, bude nutné ho odvolat. Frontenac na tato varování nedbal, dál vedl spory s kdekým významným v kolonii, nechal mj. uvěznit intendantova syna a jednoho z členů Conseil Souverain. Královi a Colberotvi definitivně došla trpělivost a v roce 1682 Frontenaca odvolali.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_de_ ... _Frontenac

A Fantina to presne vystihla:

fantina píše:

No, on musel být rok 1682, protože jak už tady v diskuzi časové osy zmiňovala tuším Jitka, tak tento rok je jasně napsaný v díle A. a nový svět:
Hrabě de Loménie měl rád vznešenost a odvahu.
Když zvedl hlavu, z očí mu zazářila úcta se spontánní, nevypočítavou náklonností. Prostě přátelství na první pohled, napadlo ho, pokud se to dá o přátelství říct.
Tahle slova napsal o pěkných pár let později panu Danielu de Maubeuge v dopisu ze září 1682, který nedopsal. Vzpomínal na jeho stránkách na své první setkání s hrabětem de Peyrac, a přestože už uplynula spousta času, vybavoval si s melancholickým obdivem každou podrobnost.

.... ten dopis nedopsal, protože ho Angelika v říjnu 1682 ve Wappasu zastřelila....

Takže 14 diel končí na jaro 1683 ako je teraz aj potvrdené od pani AG.

A nesedí časová osa!

keby Angelika Lomenieho zabila v říjnu 1681 tak by září 1682 asi ťažko napísal dopis

http://angelique.cz/historicke-udalosti ... slunce.php

jednu vec som vďaka našim hádankám objavila, ktorá je do slovenčiny preložená správne ale v češtine neviem prečo inak.

Spomínate si ešte na úbohého psa na reťazi ktorého Honorine ľutovala, Angelika sa ho snažil oslobodiť a napokon sa stal členom rodiny Peyracových.

jedná sa o slovné spojenie, ktoré je podobne prezývkou aj menom zároveň

Malí Raymon-Roger a Gloriandra plakali že im zmizol (pôvodne Banistierov) Hlúpy Pes

Le chien niaiseux est parti = stratil sa hlúpy pes

"hlúpy pes" už medzi časom bolo jeho meno - tak ho každý volal, a iné meno nemal - (v Slovenčine) rovnako ako "pán kočka" (slovensky pán kocúr) bolo meno pre mačiaka a iné meno nemal

To je aj pointa celého toho, že zvieratá u Peyracovcov mali zábavné mená: Hlúpy pes a Pán kočka (geniálne v češtine, nie su toto dva rozličné rody aj v Češtine ) a

podobne ako nevyšiel preklad Angelikynej prezývky "maličkosť" kde to česká prekladateľka prekombinovala a vnikla ozdúbkam tak to prekonbinovala aj tuto:

14 diel: "Bojácný pes se ztratil," hlásil jí CharlesHenri, který se objevil vždycky v patách obou skřítků.

nene aj vo francúžtine je jeho meno rovnako ako v slovenskom preklade Hlúpy Pes

Toto som pridávala na FB tak pridávam aj sem:

Joffrey de Peyrac si říkal, že Angeličino chování může někdy lidi zaskočit. Jemu se to líbilo. Byla prostě taková. Král na ni čeká. Sní o ní ve svém versailleském paláci. Uprostřed poct a nádhery velkolepého dvora je tajnou, ale jednou z nejdůležitějších starostí tohoto nejmocnějšího panovníka na světě, dosáhnout svou bezmeznou trpělivostí a nezměrnou velkorysostí toho, aby se Angelika de Peyrac jednoho dne uráčila opustit temné a ledové americké končiny a objevila se u jeho dvora.




V poslednom diely sa viackrát spomína kráľ a dvor vo Versailles.

Tuto vraví známy francúzsky námorný dôstojník a dobrodruh ďEstrée (skutočná postava v mojej fikcii sused Hortenzie v Kráľovsktve Francúzskom) ktorého počas plavby vzali do Peyracovej Flotily :

Pan ďEstrée se znovu dostavil se svým vlajkonošem na jejich palubu, aby se rozloučil a
poděkoval jim.
"Protože z našeho setkání nevyplynula žádná nepříjemnost, dovolte mi, abych vyjádřil potěšení, že jsem měl díky svému
incidentu příležitost seznámit se s osobami tak slavnými i u dvora, přestože jste od Krále Slunce poměrně daleko. Ve Versailles
neuplyne jediný den, aby nepadla zmínka buď o jedné z nejkrásnějších žen království, nebo o muži, který zřejmě způsobil nový rozkvět našich kolonií v Americe tím, že jim dodal jistotu, jež jim tak dlouho chyběla. Je ovšem pravda, že máte v Paříži jako
vyslance své dva syny, kteří si dokázali získat královu přízeň."
Dosud se nezmínil, že se setkal s Florimondem a Cantorem. Údajně je tak dobře nezná, jen z dvorských klepů. Oba královi
oblíbenci ho zajímali pouze proto, že pocházeli z Ameriky. Teď už bude lépe vědět, kam je zařadit.


A potom ešte:

Ale přes nádheru pařížských ulic a skvělost Versailles si nedokázala představit, že by se tam ještě někdy octla. Byla v těchhle klidných dnech tak šťastná. Tolik věcí se podařilo uskutečnit. Měli tu obě nejmladší děti a Joffrey měl čas sledovat, jak rostou.

Angelika sa pohrávala častejšie s myšlienkou vrátiť sa do Versailles:

WAPASSU ZIMA 1682: Když se vrátila do tepla, neklidně pohlédla do zrcadla a slibovala si, že příště bude opatrnější. Jestli se jednou opravdu znovu objeví ve Versailles, nesmí na sobě nést stopy svého pobytu v Novém světě. Jizvy zdobí pouze muže.

------------------------------

Vybavila si dvůr. Mluvil o něm, a to ne bezdůvodně, jako o nebezpečné džungli. Kdo to ví lip než ona? Přesto v téhle pustině
viděla jen krásu Versailles a zapomínala na nebezpečné intriky, které se odehrávají uvnitř paláce. Hold, který tu král vzdává kráse a umění, v Angeličiných očích Ludvíka XIV. ospravedlňuje.
Dvůr je džungle, ale i chrám krásy.
"A přesto je daleko obtížnější," poznamenala Angelika, "vrátit se s důvěrou ke břehům, kde jste vyrůstal, než tam zažít svůj válečný křest." Ale cítila v sobě sílu znovu se vrhnout do boje. Teď, když Joffrey navázal kontakt s králem a splnil svou diplomatickou misi, chtěla být vedle něj, nechtěla ho nechat samotného uprostřed té nebezpečné smečky, která je proti němu. Ve dvou by bylo všechno jednodušší, snesitelnější, a jistě i zábavnější. Ve dvou by mohli vychutnat nádheru Versailles a všechno, co je tam dokonalé, co se však při jednání s panovníkem tak těžko vnímá.

Myslím že čas na Angelikyn návrat do Francie dozrel najneskoršie keď Joffrey odplával.

Já si také myslím, ze se A vrátí do Francie a tam budou spolu čelit různým intrikam, třeba cesta do Prahy. Francouzi jsou velcí patrioti a jestli je série jejich tzv bibli, tak mi připadá nemožné, ze by žili v Americe, hlavně ne v anglické části

Zuzanka62 píše: *

04 dub 2022, 18:30

Já si také myslím, ze se A vrátí do Francie a tam budou spolu čelit různým intrikam, třeba cesta do Prahy. Francouzi jsou velcí patrioti a jestli je série jejich tzv bibli, tak mi připadá nemožné, ze by žili v Americe, hlavně ne v anglické části

No to ano, určite sa vrátia, veď to aj pani AG potvrdila a okrem toho aj rešeršovala vo Francii k poslednému dielu.

Dále mne napadla ještě jedna věc, Anglicino dávné přátelství s madam de Maitenon.
Král ji miloval do konce života. Někde jsem četla, ze ji byl věrný.
Vycházím z toho, ze jsou přítelkyně a Kralova posedlost Angelinou se muže změnit v přátelství.

A ještě jedna poznámka o cestě Joffrey do Prahy. Sledovala jsem pořad o Praze jako vstupu do jiné dimenze. Co když pojede do Prahy hledat nějakou záhadu.

Zuzanka62 píše: *

21 dub 2022, 16:27

Dále mne napadla ještě jedna věc, Anglicino dávné přátelství s madam de Maitenon.
Král ji miloval do konce života. Někde jsem četla, ze ji byl věrný.
Vycházím z toho, ze jsou přítelkyně a Kralova posedlost Angelinou se muže změnit v přátelství.

No ta ťa napadlo dobre. Rovnako ako aj mňa, keď som si vravela že Joffreymu bude nad slnko jasnejšie že pani de Maintenon je zárukou že kráľ už nebude obháňať jeho ženu. A keď sa s ňou v roku 1683 dokonca ožení, Angelika určite bude žehnať nebesiam že má Mainenonka kráľa pekne pod palcom a vedie ho k zbožnosti a manželskej vernosti. Ja si myslím že práve táto kráľová odrazu objavená zbožnosť mu prikazovala si Maintenonku vziať a byť jej verný. A zbožný sa podľa historických údajov stal po tom čo ním nesmierne otriasli listiny z aféry s jedmi, s ktorých veľkú časť spolu s novou manželkou spálil. Inak by musel odsúdiť pol noblesy kráľovstva a dokonca aj ľudí blízkych trónu.

Stavím sa že aj pani AG práve preto v románe vybrala tento moment na Joffreyov návrat do Francie - a celkom určite aj Angelikin - lebo to potvrdila v Interview že aj Angelika sa vráti.

Zuzanka62 píše: *

21 dub 2022, 16:27

A ještě jedna poznámka o cestě Joffrey do Prahy. Sledovala jsem pořad o Praze jako vstupu do jiné dimenze. Co když pojede do Prahy hledat nějakou záhadu.

Ja som tu kedysi pridávala časť takej šialenej fikcie talianskej fanúšičky, v ktorom bol pod Joffreovým parížskym palácom Beautreillis vchod do pekla - a on ho strážil.

Takže vchod, či portál do inej dimenzie práve v Prahe, mi vôbec nepripadá až taký pritiahnutý za vlasy.
Možno preto nemá ísť Joffrey do Prahy aby sa Angelike nevyparil do inej dimenzie.

To bol nejaký film čo si pozerala?

Zuzanka62 píše: *

21 dub 2022, 16:27

Dále mne napadla ještě jedna věc, Anglicino dávné přátelství s madam de Maitenon.
Král ji miloval do konce života. Někde jsem četla, ze ji byl věrný.
Vycházím z toho, ze jsou přítelkyně a Kralova posedlost Angelinou se muže změnit v přátelství.

No, ono by to s tím přátelstvím ze strany Maitenonky nemuselo být po případném návratu Angeliky do Paříže tak vřelé. Jakmile se kolem chlapa, bývalého kocoura, začne točit krásná žena, předmět jeho bývalé??? touhy, může být po přátelství. A Peyraců mohla být po jejich návratu plná Paříž. Že by "královna" nežárlila?

Tereza píše: *

22 dub 2022, 19:03

No, ono by to s tím přátelstvím ze strany Maitenonky nemuselo být po případném návratu Angeliky do Paříže tak vřelé. Jakmile se kolem chlapa, bývalého kocoura, začne točit krásná žena, předmět jeho bývalé??? touhy, může být po přátelství. A Peyraců mohla být po jejich návratu plná Paříž. Že by "královna" nežárlila?

Myslím, že knižní madame de Maintenon ne... Vzpomeň, že Angelika byla jedna z mála, která se s ní přátelila i v době po Scarronově smrti, kdy chodila "žebrat" do Versailles. Navíc obě dvě vyslechly Sousedčinu věštbu, že je král bude milovat, takže od začátku věděla, do čeho jde .

Doufejme, že v Království Francie už král dokáže své vášně ovládat a k Angelice bude vázán pouze silným přátelstvím a mnoha společnými vzpomínkami.

Zuzanka62 píše: *

23 dub 2022, 20:51

Jsem asi naivní, ale věřím v ženské přátelství. Madam De Maintenon je alespoň knižně popisována jako žena s nadhledem, zároveň i zbožnost je důležitá ve vztahu Ludvíka k okolí.
Dle mne se velmi změnily podmínky u dvora, také s přibývajícím věkem klesá sexuální apetit a člověk si váží více jiných hodnot. Proto věřím, ze v posledním díle se bude jednat o hluboké
Přátelství mezi všemi protagonisty. No uvidíme zda se dočkáme posledního dílu.

No ja už som jenu takú naivnú fantáziu dávnejšie spísala vo vlákne Kráľovstvo francúzske rok 1694 ... alebo 1696 ?

tam už všetci štyria žijú v harmónii a hlbokom priateľstve ...

ja si myslím že máš pravdu a človek vekom zmúdrie a ukľudní sa a už má iné hodnoty ako za mladi - kedy kráľovi stačila plytká a zábavná Montespanka

je historickym faktom že po afére z jedmi z roku 1982 bol kráľ zhrozený a Montespanka sa mu zhnusila ... je to celkom dobre opísané v knihe aj v rovnomernom filme v dvojdielnom Kráľová Alej

ak si si to ešte nepozrela vrelo odporúčam

Už jsem ho viděla, tady pouze 2 část, první se mi nepodařilo pustit ve slovenštině
Je Tvá fikce zde ke čtení, moc rada si ji přečtěte

Nájdeš ju pod názvom Kráľovstvo Francúzke sú tam v tom vlákne dve rôzne - Prvá časť je o Honorine v roku 1685
a v druhej časti som sa preniesla až do roku 1694 tam sa v mojej fantázii zhovárajú kráľ a Joffrey ako postarší páni, prechádzajúc sa po Versailles

na to druhé som ti odpovedala tuto aby to našli aj ostatní čo potrebujú poradiť ako na to s prepínaním audio stopy z jedného jazyka na druhý:

viewtopic.php?f=10&t=65&p=30677#p30677

Děkuji

Angelikino víťazstvo - alias Angelika - cesta k vítězství
alias posledný diel ešte nemá svoje vlákno, takže ho týmto otváram.

V Slovenčine je to 14ty diel a v Češtine 13ty - pretože Slovenčina má Quebeckú knihu rozdelenú na dve časti.

Začnem anotáciou z nášho webu. Pozor, hlavne pre tie čo ten diel ešte nečítali sú to poriadne spoilery:

Angelika cesta k vítězství
Na počátku osmdesátých let se opět ozývá králova vůle, díky níž Angelika stráví další zimu sama ve vnitrozemní pevnosti Wapassu, zatímco v Quebeku, ale i v Paříži a ve Versailles, kam se děj pozvolna vrací, se odehrávají nejhorší zločiny. Psychopatičtí nepřátelé, na které se jen pozapomnělo, se vracejí v nové síle, s cílem konečně zničit to, co nenávidí. K tomu se přidávají nečekané zvraty v osobnostech bývalých přátel a přinesou o to větší překvapení a nebezpečí. Depresivní zbytek příběhu se odehrává na spáleništi uprostřed tvrdé kanadské zimy, což je ideální okamžik pro vyjasnění všech nedorozumění mezi Angelikou a těmi, které pokládala za nepřátele, a kteří na oplátku nenáviděli ji. Díky nim a indiánům se jí podaří přežít a s jarem přichází také spása z Francie. Už nikdy neuvidí Wapassu, velkou dřevěnou pevnost, v níž žilo mnoho rodin, přátel, a kde se odehrálo tolik šťastných zim během minulých let.

Potom ešte anotácie z obálok kníh:

Slovenská:

Končia sa epizódy plné šľachetných citov, hrdinských skutkov, ale i intríg a záludných úskokov. Príbehy o Angelike sa završujú, uzatvára sa pred nami celý jej pohnutý život a verným čitateľom iste bude ľúto za príbehom samotným i za jeho bohatou a pestrou dekoráciou, za čipkami, šperkami a indiánskymi ozdobami, no pedovšetkým duševnými pohnutiami, aké mohli sledovať v toľkých zväzkoch manželov Golonovcov v slovenskom preklade.

V poslednom štrnástom diele sa odohrá všeličo neočakávané. Prekvapivé sú najme peripetie osudu pátra Orgevala, ale aj Ambroisiny, ktorí sa v rozprávaní opäť nečakane zjavia.
Wapassu vyhorí, zostane vyplienené a ruinách, ale v jeho popole nezanikne nič z toho, čo spoločne priniesli do Nového sveta.
Ako zápasí Angelika s krutou zimou sama s deťmi, ako rastú dvojičky Raimon-Roger a Gloriandra, aké útrapy musí podstúpiť Honorine, a predovšetkým ako sa všetci opäť stretnú, to všetko sa dočítame v poslednom, záverečnom zväzku Angeliky.

Česká:

Uzavírá se čtrnáctidílný románový cyklus o dobrodružných životních osudech francouzské dívky ze zchudlého šlechtického rodu, jež žila někdy v sedmnáctém století a jmenovala se Angelika. Na křídlech převeliké lásky dosáhla nejvyšší přízně u dvora krále Ludvíka, pod tíhou bolesti a pronásledování se dotkla samého dna bídy lidské spodiny. Po neúnavném pátrání nalezla milovaného, již oplakaného manžela, s jehož ztrátou se nikdy nesmířila.

Na otázku či mal byť 14 diel skutočne dielom posledným sa nám dostáva odpovede priamo z úst pani AG:

Po 14 tom diely ktorý tu v televízii prezentuje v roku 1985 sa vtedy pani AG očividne nechystala písať ďalšie diely pretože tuto na konci v tomto videu hovorí približne toto:

Tento váš posledný diel Angeliky, je naozaj posledným dielom? Anne Golonová odpovedá:
Áno, presne tak. To preto že som Angeliku v podstate priviedla tam, kam som ju chcela priviesť.
Moji čitatelia dostali všetky odpovede, ktoré dostať chceli. Môžu si z toho čo už bolo napísané vydedukovať , že Angelika bude prijatá vo Versailles kráľom, s veľkou pompou, že sa s ním porozpráva, že konečne bude šťastná, že ju už nepostihnú žiadne veľké problémy, že si vybojovala právo nebyť v nebezpečenstve a žiť v pokoji a mieri.
Takže to bude Happy-End pre Angeliku? Pýta sa reportérka.
Ano, presne tak odpovedá pani AG "

Je to s tohto videa, ktoré pochádza z archívov Švajčiarskej televízie.

na začiatku rozpráva o obsahu posledného dielu kde hovorí podobne ako v nižšie uvedenom texte o tom ako Angelika v poslednom diely bude musieť vybojovať svoje posledné osudové boje.

Keďže už v 7mom diely sa objavuje list nedopísaný List Lomenieho s dátumom 1682 - je to jasný indikátor že nás pani AG už od prvého dňa v Novom Svete plánovala doviesť do roku 1682 - kedy historický guvernér Fontenac opúšťa Quebec a Nový Svet (v našom prípade s ním v poslednom diely odpláva aj Joffrey)

teda aj v tomto vídeu sama potvrdzuje že nás ako čitateľov doviedla tam kam mala na pláne nás doviesť.

https://www.youtube.com/watch?v=l6qaRHjpTI0

--------------------------------------

A tuto máme preklady textov (pozor SPOILERY ) z obalov dvoch Francúzskych kníh, ktoré sú podľa mňa dosť dobré a vystihujú podstatu kníh:

Edícia JaLui

Podarí sa Joffreyovi de Peyrac a Angélike, ktorí sa konečne stretli pod milosťou francúzskeho kráľa, izolovať sa od sveta, ktorý k nim bol taký krutý, a vo svojich sídlach v Novom svete piť naveky šialené víno opätovného stretnutia až do svojich posledných dní?
Na to by však boli potrební dvaja. Skutočne obaja. Žiaľ, v rovnakom čase ako gróf Loménie-Chambord sa znovu na scéne objaví duch mocnejší ako všetci živí: Jezuita Sébastien d'Orgeval, ktorého fanatický tieň sa chystá obnoviť svoju kliatbu voči Angélike zo záhrobia.
Zaslúži si ako krásna a ohnivá žena, aby ju Cirkev zavrhla?
Odpoveď jej dá najúžasnejší zo všetkých divadelných prevratov osudu.

-----------------------------------------
To by som nebola ja keby som zasa neprihodila obálkovú hádanku: Kto je okrem Angeliky na tejto obálke ?
Dá sa rozkliknúť na poriadnu veľkosť:

https://angelique.cz/obaly-fr/trevise-4 ... elique.jpg
-----------------------

Edícia Trevise

Po "Ceste k nádeji" sa s Angélikou opäť stretávame, keď sa pripojí k svojmu manželovi Joffreyovi de Peyrac v Tadoussacu. Stále si neuvedomuje, že stojí na prahu posledného boja, najťažšieho a najzákernejšieho, ktorý rozhodne o jej víťazstve alebo neúspechu. Intuitívne vycíti skrytú hrozbu.

Joffrey je ostražitý a snaží sa ju rozptýliť od jej obáv: či sa v Severnej Amerike, ktorá je ešte sotva preskúmaná a už poznačená bojmi o nadvládu medzi Francúzmi, Angličanmi a Indiánmi, neudeje všetko pre ňu najlepšie? Milosť francúzskeho kráľa zažehnala politické nebezpečenstvo a oni môžu pokojne žiť na svojom vidieckom sídle v Novom svete. Jedného dňa, uvažuje Angelika, sa vrátia k dvoru. Predstúpi pred kráľa a o všetkom sa porozprávajú.

Teraz sa cíti slobodná a teší sa na odchod do pevnosti Wapassou, kde vyrastajú jej dvojčatá Raimon-Roger a Gloriandre. Ale v momente ako s nimi loď vypláva smerom na Gouldsboro, cíti, že pre ňu ešte nie je všetkému koniec. Milosť francúzskeho kráľa veru všetko nevyriešila: zdá sa že dokonca aj zo záhrobia ju naďalej prenasleduje jezuita Sébastien d'Orgeval, ktorý pre ňu symbolizoval náboženskú ostrakizáciu večne viny ženy v podobe pokušiteľky Evy. Bude jeho duch nebezpečnejší ako jeho prítomnosť? Možno dúfať vo víťazstvo nad vplyvom mŕtveho muža a svätca?

Angelika za svojím osobným konfliktom s fanatickým tieňom jezuitu, ktorý zomrel ako mučeník, objavuje to, čo sa vznáša nad jej životom, čo sa vždy prelínalo s jej osudom a čo musí sama holými rukami zmieriť: starý antagonizmus medzi Ženou a Cirkvou. Je to posledná bitka, ktorú musí vybojovať a na ktorú má iba jednu jedinú zbraň: Byť sama sebou.
Preto sa zdá, že ako sa stránky otáčajú, postavy, ktoré poznačili jej život, prichádzajú, aby zaujali svoje miesto na šachovnici života, kde sa bude hrať záverečná hra.

Je tu kráľ, Desgrez, Chevalier de Malte Loménie-Chambord, s ktorým znovu objaví spomienky na svoju odyseu v Stredomorí, trucovitá Polačka, potom Delphine, chudobná kráľovská dcéra, guvernér Frontenac, sympatický Ville-d'Avray, ktorý akoby žil súčasne na dvore Ľudovíta XVI. a na svojom léne v Akádii. A na ceste k Wapassou, divokým Outtaké, Irokézom... Tlmený boj, diabolský vietor, ktorý mätie duchov, zákerné pasce, dej sa napína až k tomuto dramatickému zvratu, najsenzačnejšiemu v živote, ktorý je však bohatý na dobrodružstvá. Až do tohto ľadového, neľudského prostredia, ktoré bude dominovať rozuzleniu a kde sa každá postava, každá situácia stane symbolom. Aj tu, v obnažení bytostí tvárou v tvár neľútostnej prírode, môžeme hovoriť o víťazstve? Prečítajte si túto veľmi krásnu knihu, ktorá korunuje veľmi krásny príbeh: príbeh ženy plnej šarmu a zvodnosti, ktorú čitatelia sledujú od jej najrannejšieho detstva až po lesk jej zrelosti a triumf jej nádejí. V nej sa stretávajú a vytvárajú spojenectvo všetky ženy. Tie odvážne, veľkorysé, milujúce lásku, krásu, život, malé deti a prenasledovaných, milujúce harmóniu vo všetkých veciach, ale aj riziko, činy, boj za spravodlivé veci alebo potrebné bláznovstvá. Všetky ženy, ktoré snívajú o tom, že sú plnohodnotnými ženami. Nezabudnuteľná Angelika!

že by na tom obrázku bol Charles - Henri, Jennin syn? Ale kto je ten starší chlapec?

Precious píše: *

29 led 2023, 16:22

že by na tom obrázku bol Charles - Henri, Jennin syn? Ale kto je ten starší chlapec?

ideš na to dobre, ale uváž:

Posledný diel začína rokom 1682 - Charels Henri sa anrodil keď doplávali do Ameriky v roku 1676

Charles - Henri - je ten väčší podľa mňa

a keďže je na obálke horiaca pevnosť Wapassu - teda aspoň mne to tak príde - mne sa zdá byť jasné kto je ten menší

moirra píše: *

29 led 2023, 16:31

a keďže je na obálke horiaca pevnosť Wapassu - teda aspoň mne to tak príde - mne sa zdá byť jasné kto je ten menší

že by Raimon-Roger oplavel, teda oblonďavel?

Precious píše: *

29 led 2023, 16:40

že by Raimon-Roger oplavel, teda oblonďavel?

raymond-Roger bol ryšavý blonďák - a ten menší chlapec vyzerá byť doryšava.

Mrzí ma že tam na obrázku nieje aj Glorianda.

moirra píše: *

29 led 2023, 20:57

Precious píše: *

29 led 2023, 16:40

že by Raimon-Roger oplavel, teda oblonďavel?

raymond-Roger bol ryšavý blonďák - a ten menší chlapec vyzerá byť doryšava.

Mrzí ma že tam na obrázku nieje aj Glorianda.

myslela som si, že Raimon-Roger sa napokon ako batoľa "vyfarbil" na hnedo (oči mal ale určite hnedé, však?). To len dokazuje, ako zle poznám posledný diel

Gloriandru by som si tiež rada pozrela!

INFO: prišla som na to že 14 diel predsa len už mal vlákno , takže som obe vlákna zlúčila do tohto vlákna, takže vo vlákne knihy je teraz až 46 príspevkov - s ktorých niektoré citujú z knihy

o dvojičkách ti odpovedám tuto, lebo sa narodili v 13 diely Cesta Nádeje a tam je aj hodne ich opisov ako vyzerali:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=1&t=1001

Toto tu je však opis s posledného dielu ktorý som dodatočne našla:

RaimonRoger na ni pohlédl svýma hnědočernýma očima, které kontrastovaly se zlatými kučerami a bílou pletí. Když se na vás takhle upřeně podíval, zdály se přímo obrovské. Angeliku jejich povídání během cesty bavilo. Občas si je brala před sebe do sedla, objímala maličká důvěřivá tělíčka a cítila tlouct jejich srdce, jako když se probouzí ptáče a začíná zpívat své první písně. Vytvářela mezi sebou a jimi úzký a vroucný vztah, který bude sílit celý život: Mé dítě! Moje matka!
Modré Gloriandřiny oči a její černé vlasy, krásnější než nejkrásnější noc, RaimonRoger, tak ošklivý, až byl krásný, "zrzavý hrabě", který každého okouzlil, aniž bylo jasné proč a v němž cítila onu umanutou bojovnost, kterou měl zřejmě i Joffrey, když jako dítě odmítl zemřít v košíku katolického venkovana.

ale ako bónus pridávam Gloriandu z mojej zbierky - ja už mám položky vlastných Castingov, podobne ako Miss Florimon

takáto by mohla byť ako trojročná čo by mala v poslednom diely byť

moirra píše: *

28 dub 2015, 22:24

V

Nie že by sa mi ten 14 diel nepáčil ,ale som jednoducho zvyknutá na iný "systém" ako pani AG skladala svoje predošlé
knihy a aj na to že dôležité udalosti opisovala oveľa precíznejšie. (Napríklad kam zmizli všetci vo Wapassu a prečo sa muži nevrátili z poľovačky)
Ale ktovie či jej toto tiež poriadne neosekali.

Zrovna ho dočítám, v rámci zimní atmosféry a v momentě, kdy Angeliku najdou ve pevnosti Martial Berne společně s Colinem, tak jí sděluje, že zajatce odvedli indiáni z wappasu do Quebecu. Teda sděluje to jako udajnou informaci. Já spíš přemýšlím, že to jak zmizí více podtrhuje atmosféru zoufalství, jak je Angelika najednou sama. V českém vydání je tato informace na straně 423.

A co bude dále. Jaké bude pokracovani. Angelika zůstala sama.

Hádali sme postavy z Illustrácii, takže pridávam citát. Ilustrácia je z Brazílskej obálky k poslednému dielu - toto vydani ich má v Brazílii 26 dielov - každá kniha je rozdelená do dvoch častí.

PenelopaW píše: *

21 led 2024, 08:09

Archanděl účtuje s Ďáblicí .

Zaslechla kroky koně.
V záři posledních paprsků zapadajícího slunce s růžovými a nafialovělými odlesky se objevil bílý kůň s tak toužebně očekávaným mladým hrdinou v sedle.
Proč přijíždí na koni? Není z tohoto světa.
Oslepila ji záře jeho zlatých kadeří a široký klobouk s péry, v nichž si hrálo slunce. Jako by měl kolem hlavy aureolu.
V tom opojení z pohledu na něj ztratila pojem o své vlastní existenci, nedokázala se pohnout, udělat krok. Zmocnila se jí vášeň, cítila jednu horkou vlnu za druhou, skoro omdlévala.
Je snad tohle štěstí, které prožívají pozemské bytosti? ptala se zděšeně, protože příliš pozdě pochopila, že ji vlastní tělo, které doposud opatrovala jako poslušný nástroj své pomsty, přestalo poslouchat. Unášel ji podivný vír, zmítala se v osudové extázi, pro niž jsou "oni" ochotni zaprodat duši. Závratná, prudká rozkoš ji nutila zradit jejího pána, což v ní vyvolalo bezmeznou hrůzu a nesnesitelnou bolest, jako by se v ní lámaly odvěké okovy. Byla ztracená, zmítala se téměř v křečích a tak ani nezpozorovala, jak se na ni z hustého křoví vrhá tmavá chlupatá koule. Ten, který ji strhl z nebe na zem, byl útočník s planoucíma očima a strašlivým úšklebkem.
A ztracenou krásu ďábla na sebe vzal ten, jenž na ni ze svého stříbrného koně upíral oči průhledné jako studánka, jako azurové nebe.
"Buď prokleta, ty andělská tváři!" zvolala.
Zvíře se na ni vrhlo, až upadla. A v jediném okamžiku se z ní stala zohavená mrtvola.
"Pusť mě k ní blíž," křičel Cantor.
Přes odpor i pocit posvátného děsu seskočil na zem a přiblížil se k strašlivému divadlu, pokusil se uklidnit rozzuřeného rosomáka. Ale ten odmítal svou kořist pustit. Běsnil, vrhal se na ni, trhal ji na kusy.