Pridávam sľúbený preklad humorného rozhovoru kráľa a Lauzuna z nemeckého kanónu.
-----------------------------------------------------
Chýbajúca časť sa nachádza v Českej knihe tuto:
„Oh drahoušku, všechno je to velice bolestné, dovedu si to představit," vydechla vévodkyně de Soissons a s rozzářeným pohledem se ovívala vějířem. „Ale nezoufejte, kola osudu se točí dál. Člověk se dostane do Bastily, to je pravda, ale taky se dostane z ní.Víte, že Péguilina de Lauzunvzal král na milost?"
„Péguilina!" vykřikla Angelika, kterou to jméno a novinka okamžitě uklidnily. „To je báječné! Jak se to stalo?"
„Jeho Veličenstvo má slabost pro drzosti toho odvážného šlechtice. Využilo první záminky, aby ho zavolalo zpátky k sobě. Říká se, že Lauzuna poslali do Bastily, protože se utkal s Filipem Orleánským. Dokonce se i tvrdí, že se bil kvůli vám!"
Angelika se při vzpomínce na tu děsivou scénu zachvěla. Ještě jednou požádala madame de Soissons, aby její jméno zachovala v tajnosti a nikomu nevyzradila místo, kde žije. Paní de Soissons, kterou dlouhá zkušenost naučila, že je třeba mít ohledy na lidi v neštěstí, dokud panovník nerozhodne o jejich osudu, slíbila všechno, co se od ní žádalo, objala ji a odešla.
---------------------------------------------------
A v Slovenskej:
„Ach moja drahá viem si predstaviť aké vám to je všetko trapné.“ Vzdychla si vojvodkyňa de Soissons, veselo sa ovievajúc. „Ale nezúfajte, osud je nevyspytateľný. Človek sa dostane do Batily ale aj z nej vyjde. Viete že Pegulina de lauzun vzal kráľ na milosť?“
„ Peguilina?“ zvolala Angelika. Toto meno a dobrá správa ju okamžite upokojili. „Och taká som rada. Čo sa stalo?
„Jeho veličenstvo má zmysel pre bezočivosti tohto odvážneho šľachtica. Využilo prvú zámienku, aby ho zavolalo späť k sebe. Povráva sa že Lauzuna poslali do Bastily, pretože sa bil s Filipom orleánskym. Podaktorí dokonca vravia, že sa bil s Monsieurom kvôli vám.“
Angelika sa striasla pri spomienke na strašnú scénu. Ešte raz poprosila pani de Soissons, aby bola diskrétna, pokiaľ ide o ňu, a neprezradila miesto, kde sa zdržiava. Pani de Soissons ktorú dlhá skúsenosť naučila ako treba zaobchádzať s ľuďmi v nemilosti, pokým panovník nerozhodne o ich osude, všetko prisľúbila a na rozlúčku ju objala.
-------------------------------------------------------
Môj preklad zo starej Nemeckej knihy.
Ten rozhovor kráľa a Lauzuna pani AG napísala brilliantne.
"Ach, moja milá, všetko je to veľmi ťažké, tuším to" povzdychla si vojvodkyňa Soissons, „ale nenechajte sa odradiť, kolesá osudu sa neustále otáčajú.“ Iste, je ľahké dostať sa do Bastily, ale tiež je rovnako ľahké dostať sa von. Viete, že Péguillin de Lauzun bol opäť vzatý kráľom na milosť? "
»Péguillin!" Zvolala Angélique, ktorú táto správa a toto meno náhle rozveselili. "Ach, ako sa len teším! Ako sa to všetko zbehlo? "
"Poďte, sadnite si, porozprávajme sa trochu," povedala Soissonka milo. "Ten príbeh je na nezaplatenie. Avšak pretože dobe poznáte Péguillina, myslím že vás to vôbec neprekvapí.
- Dobre viete, že tento odvážny šľachtic, ktorý si nikdy berie servítky pred ústa, vraj už kráľovi zasa raz nahovoril toľko drzostí, že tento ho poslal do Bastily. Iní však hovoria, že to bolo preto, pretože Lauzun skrížil kord s kráľovým bratom, Philippom d'Orléans. Avšak je dosť možné, že jeho Veličenstvo už veľmi postrádalo Lauzuna a len hľadalo zámienku aby ho dalo zavolať späť k dvoru. Minulý týždeň rozprával jeden z dvoranov kráľovi pri Petit Lever o kapucínskych fúzoch, ktoré si väzeň nechal narásť
„Och, tie teda musím vidieť! "Povedal Kráľ. " Mali by ste ho neodkladne priviesť ku mne. "
O štyri hodiny neskôr, sa náš bradatý Péguillin postavil pred kráľom. Ten sa smial tak hlasno, že aj tí najmrzutejší dvorania, dokonca aj pán de Préfontaines, cítili povinnosť aby urobili to isté.
„Pane“ vravel Péguillin so smrteľne vážnym výrazom na tvári. "Človek vskutku musí byť mojim panovníkom, aby sa smel beztrestne smiať na mojich fúzoch.“
„Oh, ale tieto fúzy sú vskutku rozkošné! "Povedal Kráľ.
„Teda Vaše Veličenstvo vidí, že netreba toho veľa, aby sa človek z dobrej rodiny premenil na capa, predovšetkým v očiach galantného dvora.“
„Vojvoda, niekedy zachádzate vskutku priďaleko so svojimi vtipmi. Kedy sa už konečne polepšíte? "
„Namôjveru, Sire, práve preto že som taký ako som, pravdaže s výnimkou tých fúzov, som získal česť mať podiel na vašej láskavosti. Ak mám teda sám seba začať meniť, žiadam vás, dajte mi vedieť, vaše Veličenstvo, a my sa potom budeme zlepšovať spolu. "
„Nuž, vy nepolepšiteľný, ja vám teda odpustím. Ste voľný. "
„ Srdečná vďaka, môj vznešený vládca, ale rád by som bol ak by ste mi vysvetlili: Tú milosť dostal ten nehodník, ktorým som, alebo ten rozumný človek, ktorým by som sa mal stať?“
„V každom prípade, je to zrejme ten komický chlap, ktorým nepochybne ste, kto bude z toho všetkého ťažiť.“
Na čo si ten čertovský chlapec Lauzun kľakol a objal kráľové kolená. Nikto nedokáže lepšie ako on, zjednotiť odvahu rozmaznaného obľúbenca s poníženosťou dvorana. Kráľ preňho na mieste utvoril novú hodnosť kapitána dragúnov Francúzska a Péguillin si konečne dal oholiť bradu.
"Som veľmi šťastná pre pána de Lauzun," povzdychla si Angelika.
Vojvodkyňa z Soissons vyzerala zvedavo.
"Niektorí dokonca tvrdili že pán de Lauzun sa bil s Monsieurom kvôli vám..."
Angeliku striaslo pri spomienkach na tie príšerné scény. Opätovane poprosila madame de Soissons, o zachovanie najprísnejšej mlčanlivosti, aby nikto neodhaliť jej nové útočisko. Vojvodkyňa, ktorú skúsenosti už naučili, že sa k tým ktorí upadli do nemilosti treba chovať dobre, aspoň teda kým ich vladár definitívne nezavrhne, jej všetko svätosväte prisľúbila a s objatím sa rozlúčila.
--------------------------------------------------------------------
Originál Text v Nemčine:
»O meine Liebe, all das ist sehr hart, ich ahne es«, seufzte die Herzogin von Soissons, »aber verliert nicht den Mut, das Rad dreht sich unaufhörlich. Gewiß, man kommt leicht in die Bastille, aber man kommt auch wieder heraus. Wisst Ihr, daß Péguillin de Lauzun wieder vom König in Gnaden aufgenommen worden ist?«
»Péguillin!« rief Angélique aus, die dieser Name und diese Nachricht plötzlich aufheiterten. »Oh, wie freue ich mich! Wie ist das zugegangen?«
»Kommt, setzt Euch, ich werde Euch ein wenig unterhalten«, sagte die andere huldvoll. »Die Geschichte ist unbezahlbar, und da Ihr Péguillin kennt, wird sie Euch im Übrigen nicht verwundern. – Ihr wisst, dass dieser dreiste Edelmann, der nie ein Blatt vor den Mund nimmt, dem König so viele Frechheiten gesagt haben soll, dass dieser ihn in die Bastille schickte. Andere behaupten, es sei geschehen, weil Lauzun sich mit Philippe d’Orléans geschlagen habe. Wie dem auch sein mag, Lauzun fehlte Seiner Majestät, die nur nach einem Vorwand suchte, um ihn zurückzurufen. In der vergangenen Woche nun erzählte beim Petit Lever einer der Höflinge Seiner Majestät von dem Kapuzinerbart, den sich der Gefangene habe wachsen lassen. ›Oh, das muß ich sehen!‹ sagte der König, ›man soll ihn schleunigst zu mir führen.‹
Vier Stunden später stand unser bärtiger Péguillin vor dem König. Dieser lachte so schallend, dass die griesgrämigsten Höflinge und sogar Monsieur de Préfontaines sich verpflichtet fühlten, desgleichen zu tun.
›Sire‹, sagte Péguillin todernst, ›man muss schon mein Herr sein, um ungestraft über meinen Bart lachen zu dürfen.‹
›Oh, aber dieser Bart ist köstlich! bemerkte der König.
›Eure Majestät sehen, dass nicht viel dazu gehört, um aus einem Manne von guter Familie einen Ziegenbock zu machen, zumal an einem galanten Hofe.‹
›Herzog, Ihr treibt es immer zu weit mit Euren Scherzen. Wann werdet Ihr Euch endlich bessern?‹
›Meiner Treu, Sire, so wie ich bin – vom Bart abgesehen –, habe ich mir die Ehre verdient, Eurer Güte teilhaftig zu werden. Wenn ich mich ändern soll, bitte ich Euch, es mich wissen zu lassen. Eure Majestät und ich, wir werden uns dann gemeinsam bessern.‹
›Gut denn, Unbesonnener, ich begnadige Euch. Ihr seid frei.‹
›Habt Dank, mein erlauchter Gebieter, aber wollet geruhen, Euch zu erklären: Wird die Gnade dem Nichtsnutz gewährt, der ich war, oder dem vernünftigen Menschen, der ich sein soll?‹
›Auf jeden Fall ist es der komische Kerl, der Ihr seid, der daraus Nutzen ziehen wird.‹
Worauf der Teufelsbursche von Lauzun die Knie des Königs umschlang, denn niemand versteht besser als er, die Kühnheit eines verwöhnten Günstlings mit der Unterwürfigkeit eines Höflings zu vereinen. Der König hat für ihn die Stelle des Obersten der Dragoner von Frankreich geschaffen, und Péguillin hat sich den Bart abschneiden lassen.«
»Ich freue mich sehr für Lauzun«, seufzte Angélique.
Die Herzogin von Soissons betrachtete sie neugierig.
»Es ist sogar behauptet worden, Lauzun habe sich Euretwegen mit Monsieur geschlagen …«
Angélique durchschauerte es in der Erinnerung an die furchtbare Szene. Noch einmal beschwor sie Madame de Soissons, strengstes Stillschweigen zu bewahren und ihren Zufluchtsort nicht zu verraten. Die Herzogin, die lange Erfahrung gelehrt hatte, dass in Ungnade gefallene zu schonen waren, solange der Gebieter sie nicht endgültig verworfen hatte, sagte alles zu und verabschiedete sie mit einer Umarmung.
------------------------------