Prvé nemecké vydanie.

Otvorila som novu rubriku, pretože som presvedčená, že sa ju otvoriť oplatí.

Zistila som totiž, že hoci vyšlo vydanie Integrale, ani v tomto vydaní nie je všetko z originálneho
rukopisu , podľa ktorého vyšla Angelika v svetovej premiére v Nemecku v roku 1956.

Dnes som napríklad pri rešeršovaní zmienok o Fouquetovi v prvom diely našla celú kapitolu kde je Angelika,
a teraz sa podržte, na návšteve na zámku Vaux-le-Vicomte



Už som sa dívala do PDF, do českého prvého dielu aj integrale, a takisto do nemeckej integrale, ale nie je to tam.

Keď sa k tomu dostanem, tú kapitolu postupne preložím.

no teda! To bych si teda nikdy nepomyslila, jsem napjata na detaily - jak se tam dostala, co tam delala a s kym tam byla (Joffrey?).

No tak skuste uhadnut.
Zatial ste neuhadli. Z Joffreyom tam nebola

fúha, tak to sú novoty moirra,
ten zámok je dobre ďaleko od centra Paríža, len mi nie je jasné, čoby tam Angelika robila, keďže Fouguet bol jej nepriateľ, jedine, žeby jej tam dali návrh "zabudnúť" na Joffreya????
hmm... žeby tam bola s grande Mademoiselle?
alebo s nejakým chlapom?
to som teda zvedavá

Ha! Já už to vím!
Našla jsem si to a musím říct, že mě mrzí, že to ve francouzském originále, a tím pádem i v našich jazycích, vynechali. Docela důležitá a zajímavá pasáž.

Ostatně, to mě štve vždycky, když se dozvídáme - díky Moirre - o pasážích, které byly tak krutě vyškrtnuty z původního textu. Mým největším snem je, kromě vydání Království Francie, přečíst si originální znění rukopisu tak, jak ho doopravdy paní AG napsala

No ja som vedela že neodoláš a pozrieš sa Fantina.

Ja si na moje pokračovanie kráľovstva francúzskeho robím rozsiahle rešerše, a zaujímalo ma či sa Angelika niekedy stretla s Fouquetom osobne. A pri tom som narazila, vďaka tomu že sa nespolieham na naše vydania, na túto zaujímavú pasáž
v nemeckej prvej časti.

Takže, v súlade z historickou skutočnosťou, sa Kráľ aj zo sprievodom zastavil po svojej svadbe v St-Jean-de-Luz
na svojej ceste do Paríža u Fouqueta na Vaux de Vikomte, kde všetci prenocovali.....a Angelika tiež.

Nie je to dlhé, takže ten úryvok vám už prekladám.

PS: Smutná pravda je že pani Golonová vravela že z rukopisov má už iba veľmi malú časť, lebo toho bolo tak veľa že to nemali kde dať. Takže si sama vyžiadala nemecký originál keď sa dala do prepisovania kníh na integrale. Iba nechápem
prečo niektoré veci vynechali aj v integrále.

Moirro, to je super, že to přeložíš Taky mi hodně vadí, proč to všechno nevydali v Intégrale, když měli konečně možnost to doplnit. Vždyť těch chybějících odstavců nebylo zas tak moc a hlavně bez nich pak spousta věcí někdy nedávala ani smysl....

Pro ty, kdo by si chtěli udělat představu, kde odstavec chybí:

A. markýza andělů 2, ČS – str. 44
A. markýza andělů, Ikar – str. 304
A. markíza anjelov, Tatran 1972 (2. vydání bez foto) – str. 284
A. markíza anjelov, Tatran 1990 – str. 295

Na těchto stranách je odstavec, který končí větou: „Pochop, Margot, to všechno je jen nedopatření.“

Pak následuje odstavec o setkání s Fouquetem, které je v německém vydání Angélique, Blanvalet 1956 na str. 238-239.

Teprve po něm je odstavec o atentátu na Angeliku.

Diky Fantina za údaje,
ja som to zatiaľ prelozila horúcou ihlou. ;-)


Teraz to konečne dáva logiku prečo bol hneď potom ten atentát pri ktorom strieľali na Angeliku!!!!!

-------------------------------------------------------------

Ten vynechaný odsek začína hneď po tom čo našli Kouassi-Ba.

- Čo spravíme s Kouassi-Bom? Starostila sa Margot.
- Samozrejme že si ho necháme pri nás.
- Ale čo budú hovoriť ľudia?"
- Kto? Myslíte si, že všetci ľudia okolo nás nemajú čo iného robiť iba sa starať sa o činy môjho Negra? Dobre sa najesť, získať dobré kone na prepriahnutie, pohodlne stráviť noc, toto sú ich jediné obavy. Kouassi-Ba zostane schovaný na voze pod plachtou, a keď budeme v Paríži v našom vlastnom dome, všetko sa už vyrieši samo. "
Pretože sama sebe chcela dodať odvahu dôrazne opakovala: "Vieš dobre Margot, že to všetko je iba nedorozumenie."
Vo večerných hodinách piateho dňa sa celý dvor zastavil, aby prenocoval v zámku Vaux-le-Vicomte patriacom Monsieurovi Nicolasovi de Fouquet, ktorý bol správcom financií.
Angelika by bola najradšej pokračovala ďalej v ceste, ale jej zvedavosť bola príliš veľká. Toto bola vzácna príležitosť stretnúť slávneho Fouqueta, ktorého meno počula prvýkrát za takých zvláštnych okolností. Možno dokonca niekde v zámockých chodbách narazí aj na Clementa Tonnela ?
Poslala Andijosa a zálohu pripraviť ďalšiu zástavku v Rambouillet, a nechala si pri sebe len Cerbalanda ktorého vďaka jeho jemným očiam a miernej duši ešte stále volali mladý Cerbaland. Tento sa snažil najlepšie ako vedel nájsť pre ňu čo najlepšie ubytovanie, ale každý sa dnes chcel ubytovať u Fouqueta, takže Angelika napokon našla iba tak trochu nepohodlnú miestnosť nad stajňami. Kedže však nemala v úmysle tlačiť sa do popredia alebo sa dokonca nechať Fouquetovi predstaviť, neprekážalo jej to.

Stratená v zástupe dvoranov, obdivovala bielu budovu s harmonickou fasádou. Prešli po vestibule, zdobeného kolonádou stlpov a starovekými antickými sochami a vstúpili do veľkého oválneho salónu, ktorý bol hlavnou miestnosťou v dome. Vošli pod hlavnú kupolu ktorú podopieralo šesť Hermesov, nesúcich koše kvetín a ovocia na hlavách. Fresky v kupole ešte neboli dokončené. Maliar, o ktorom sa hovorilo veľa chvály, Charles Le Brun, podporovaný desiatimi remeselníkmi pracoval na jej výzdobe.
Dvorania pozdvíhali nosy hore a boli schopný rozpoznať, že umelec sa chystá reprezentovať akýsi nebeský slnečný chrám. V strede svietiacej oblohy bolo z hviezd vytvorené súhvezdie vo forme veveričky, čo bol Fouquetov znak v erbe. Bohovia a bohyne Olympu, ročné obdobia, mesiace, týždne, dni, hodiny, ho uctievali a podávali mu dary zeme a neba.


Dvorania upadali pri toľkej nádhere do extázy, a dokonca aj kráľ neskrýval svoj obdiv, ale jednako sa niektorí mlčky na seba významne pozerali. Vari Fouquet nevie že mladý kráľ si vybral slnko ako svoj znak? Nebola to jedinečná drzosť, umiestniť samopašnú veveričku takmer všade, aby vykukovala na každom rohu sprevádzaná arogantným mottom jej pána:
"Quo non Ascend?" Kam sa ja nevyšplhám?

Potom kráľ so sprievodom navštívil záhrady navrhnuté a založené umelcom akým bol Le Notre. Kým Angelika obdivovala veľkú perspektívu paralelne nasadených stromov a nadchýnala sa oslňujúcimi záhonmi kvetov, vytvárajúcich zložité obrazce ako na výšivke, nevdojak musela myslieť na svoju matku. Akú radosť by madame de Sancé zrejme mala z tohto harmonického usporiadanie krovia, vody a rastlín!
Angelika zbadala Nicolasa Fouqueta s kráľom ako prešli okolo nich v malom koči. Zvedavo si ho prezerala. Kto by si pomyslel, že za touto vychudnutou tvárou s veľkými melancholickými očami, v ktorých sa plachosť miešala z prefíkanosťou, ba až zlobou, vzplanuli toľké ambície?
"Ten Fouquet vyzerá v skutku desivo" pomyslela si.
--------------------------------------

A za týmto prichádza na druhý deň po odchode atentát...a celé to teraz samozrejme dáva viac zmyslu....

A samozrejme aj to že potom pokračovala Angelika v kráľovninom koči, kde bola v podstate dobre chránená kým sa dostala ako tak z Foquetovho dostrelu.

vďaka moirra, ja som si to už síce prečítala v nemčine, ale v slovenčine je to oveľa krajšie....
pekne prekladáš

Vďaka Errnie,
napadlo ma aká bola Angelika vtedy ešte nevinná a dôverčivá.....ešte by sa bola hádam aj s tým Clementom Tonelom pobratríčkovala...
ešte aj v Paríži verila že kráľ zasa dá všetko do poriadku
netrvalo však dlho kým sa presvedčila čo za zmotanina falošných jedovatých vreteníc žije na kráľovskom dvore...

No já jsem si to nakonec taky dohledala, ale tvůj překlad Moirro, ať je jakkoliv narychlo zpracovaný, je prostě lepší než ten z googlu . Takže díky moc! A budu si muset pročíst 3. díl integrale, protože si vůbec nic z tohoto kontextu nepamatuju.

moirra píše:

Vďaka Errnie,
napadlo ma aká bola Angelika vtedy ešte nevinná a dôverčivá.....ešte by sa bola hádam aj s tým Clementom Tonelom pobratríčkovala...
ešte aj v Paríži verila že kráľ zasa dá všetko do poriadku
netrvalo však dlho kým sa presvedčila čo za zmotanina falošných jedovatých vreteníc žije na kráľovskom dvore...

A predsa sa tam po pár rokoch snažila za každú cenu stoj čo stoj dostať

No to by sme aj mohli. Mám to ešte skontrolovať a hodiť do Wordu?

Tých vynechaných pasáži je viac, myslím že tá s komínmi sa aspoň dostala do Integrale.
Táto pasáž nie.

Zasa som náhodou urobila objav, ktorý sa nedostal ani do Integrale:

Po tomto (je to vtedy, keď Angelika z núdze predáva Kouassi-Bu )

Oh, drahoušku, všechno je to velice bolestné, dovedu si to představit,“ vydechla vévodkyně de Soissons a s rozzářeným pohledem se ovívala vějířem. „Ale nezoufejte, kola osudu se točí dál. Člověk se dostane do Bastily, to je pravda, ale taky se dostane z ní. Víte, že Péguilina de Lauzun vzal král na milost?“
„Péguilina!“ zopakovala Angelika, kterou to jméno a novinka rázem uklidnily. „To je báječné! Jak se to odehrálo?“
„Jeho Veličenstvo má slabost pro drzosti toho odvážného šlechtice. Využilo první záminky, aby ho zavolalo zpátky k sobě. Říká se, že Lauzuna poslali do Bastily, protože se bil s Filipem Orleánským. Dokonce se tvrdí, že to bylo kvůli vám!....

Po tomto nasleduje v nemeckom kanóne zábavný opis ako sa Lauzunovi podarilo zasa rýchlo s tej Bastily dostať.

Už som to začala prekladať, keď to budem mať hotové, tak to sem dám.

Pridávam sľúbený preklad humorného rozhovoru kráľa a Lauzuna z nemeckého kanónu.
-----------------------------------------------------
Chýbajúca časť sa nachádza v Českej knihe tuto:

„Oh drahoušku, všechno je to velice bolestné, dovedu si to představit," vydechla vévodkyně de Soissons a s rozzářeným pohledem se ovívala vějířem. „Ale nezoufejte, kola osudu se točí dál. Člověk se dostane do Bastily, to je pravda, ale taky se dostane z ní.Víte, že Péguilina de Lauzunvzal král na milost?"
„Péguilina!" vykřikla Angelika, kterou to jméno a novinka okamžitě uklidnily. „To je báječné! Jak se to stalo?"
„Jeho Veličenstvo má slabost pro drzosti toho odvážného šlechtice. Využilo první záminky, aby ho zavolalo zpátky k sobě. Říká se, že Lauzuna poslali do Bastily, protože se utkal s Filipem Orleánským. Dokonce se i tvrdí, že se bil kvůli vám!"

Angelika se při vzpomínce na tu děsivou scénu zachvěla. Ještě jednou požádala madame de Soissons, aby její jméno zachovala v tajnosti a nikomu nevyzradila místo, kde žije. Paní de Soissons, kterou dlouhá zkušenost naučila, že je třeba mít ohledy na lidi v neštěstí, dokud panovník nerozhodne o jejich osudu, slíbila všechno, co se od ní žádalo, objala ji a odešla.
---------------------------------------------------

A v Slovenskej:

„Ach moja drahá viem si predstaviť aké vám to je všetko trapné.“ Vzdychla si vojvodkyňa de Soissons, veselo sa ovievajúc. „Ale nezúfajte, osud je nevyspytateľný. Človek sa dostane do Batily ale aj z nej vyjde. Viete že Pegulina de lauzun vzal kráľ na milosť?“
„ Peguilina?“ zvolala Angelika. Toto meno a dobrá správa ju okamžite upokojili. „Och taká som rada. Čo sa stalo?
„Jeho veličenstvo má zmysel pre bezočivosti tohto odvážneho šľachtica. Využilo prvú zámienku, aby ho zavolalo späť k sebe. Povráva sa že Lauzuna poslali do Bastily, pretože sa bil s Filipom orleánskym. Podaktorí dokonca vravia, že sa bil s Monsieurom kvôli vám.“
Angelika sa striasla pri spomienke na strašnú scénu. Ešte raz poprosila pani de Soissons, aby bola diskrétna, pokiaľ ide o ňu, a neprezradila miesto, kde sa zdržiava. Pani de Soissons ktorú dlhá skúsenosť naučila ako treba zaobchádzať s ľuďmi v nemilosti, pokým panovník nerozhodne o ich osude, všetko prisľúbila a na rozlúčku ju objala.

-------------------------------------------------------

Môj preklad zo starej Nemeckej knihy.

Ten rozhovor kráľa a Lauzuna pani AG napísala brilliantne.


"Ach, moja milá, všetko je to veľmi ťažké, tuším to" povzdychla si vojvodkyňa Soissons, „ale nenechajte sa odradiť, kolesá osudu sa neustále otáčajú.“ Iste, je ľahké dostať sa do Bastily, ale tiež je rovnako ľahké dostať sa von. Viete, že Péguillin de Lauzun bol opäť vzatý kráľom na milosť? "
»Péguillin!" Zvolala Angélique, ktorú táto správa a toto meno náhle rozveselili. "Ach, ako sa len teším! Ako sa to všetko zbehlo? "

"Poďte, sadnite si, porozprávajme sa trochu," povedala Soissonka milo. "Ten príbeh je na nezaplatenie. Avšak pretože dobe poznáte Péguillina, myslím že vás to vôbec neprekvapí.
- Dobre viete, že tento odvážny šľachtic, ktorý si nikdy berie servítky pred ústa, vraj už kráľovi zasa raz nahovoril toľko drzostí, že tento ho poslal do Bastily. Iní však hovoria, že to bolo preto, pretože Lauzun skrížil kord s kráľovým bratom, Philippom d'Orléans. Avšak je dosť možné, že jeho Veličenstvo už veľmi postrádalo Lauzuna a len hľadalo zámienku aby ho dalo zavolať späť k dvoru. Minulý týždeň rozprával jeden z dvoranov kráľovi pri Petit Lever o kapucínskych fúzoch, ktoré si väzeň nechal narásť
„Och, tie teda musím vidieť! "Povedal Kráľ. " Mali by ste ho neodkladne priviesť ku mne. "
O štyri hodiny neskôr, sa náš bradatý Péguillin postavil pred kráľom. Ten sa smial tak hlasno, že aj tí najmrzutejší dvorania, dokonca aj pán de Préfontaines, cítili povinnosť aby urobili to isté.

„Pane“ vravel Péguillin so smrteľne vážnym výrazom na tvári. "Človek vskutku musí byť mojim panovníkom, aby sa smel beztrestne smiať na mojich fúzoch.“
„Oh, ale tieto fúzy sú vskutku rozkošné! "Povedal Kráľ.
„Teda Vaše Veličenstvo vidí, že netreba toho veľa, aby sa človek z dobrej rodiny premenil na capa, predovšetkým v očiach galantného dvora.“
„Vojvoda, niekedy zachádzate vskutku priďaleko so svojimi vtipmi. Kedy sa už konečne polepšíte? "
„Namôjveru, Sire, práve preto že som taký ako som, pravdaže s výnimkou tých fúzov, som získal česť mať podiel na vašej láskavosti. Ak mám teda sám seba začať meniť, žiadam vás, dajte mi vedieť, vaše Veličenstvo, a my sa potom budeme zlepšovať spolu. "
„Nuž, vy nepolepšiteľný, ja vám teda odpustím. Ste voľný. "
„ Srdečná vďaka, môj vznešený vládca, ale rád by som bol ak by ste mi vysvetlili: Tú milosť dostal ten nehodník, ktorým som, alebo ten rozumný človek, ktorým by som sa mal stať?“
„V každom prípade, je to zrejme ten komický chlap, ktorým nepochybne ste, kto bude z toho všetkého ťažiť.“
Na čo si ten čertovský chlapec Lauzun kľakol a objal kráľové kolená. Nikto nedokáže lepšie ako on, zjednotiť odvahu rozmaznaného obľúbenca s poníženosťou dvorana. Kráľ preňho na mieste utvoril novú hodnosť kapitána dragúnov Francúzska a Péguillin si konečne dal oholiť bradu.

"Som veľmi šťastná pre pána de Lauzun," povzdychla si Angelika.
Vojvodkyňa z Soissons vyzerala zvedavo.
"Niektorí dokonca tvrdili že pán de Lauzun sa bil s Monsieurom kvôli vám..."
Angeliku striaslo pri spomienkach na tie príšerné scény. Opätovane poprosila madame de Soissons, o zachovanie najprísnejšej mlčanlivosti, aby nikto neodhaliť jej nové útočisko. Vojvodkyňa, ktorú skúsenosti už naučili, že sa k tým ktorí upadli do nemilosti treba chovať dobre, aspoň teda kým ich vladár definitívne nezavrhne, jej všetko svätosväte prisľúbila a s objatím sa rozlúčila.


--------------------------------------------------------------------
Originál Text v Nemčine:

»O meine Liebe, all das ist sehr hart, ich ahne es«, seufzte die Herzogin von Soissons, »aber verliert nicht den Mut, das Rad dreht sich unaufhörlich. Gewiß, man kommt leicht in die Bastille, aber man kommt auch wieder heraus. Wisst Ihr, daß Péguillin de Lauzun wieder vom König in Gnaden aufgenommen worden ist?«
»Péguillin!« rief Angélique aus, die dieser Name und diese Nachricht plötzlich aufheiterten. »Oh, wie freue ich mich! Wie ist das zugegangen?«

»Kommt, setzt Euch, ich werde Euch ein wenig unterhalten«, sagte die andere huldvoll. »Die Geschichte ist unbezahlbar, und da Ihr Péguillin kennt, wird sie Euch im Übrigen nicht verwundern. – Ihr wisst, dass dieser dreiste Edelmann, der nie ein Blatt vor den Mund nimmt, dem König so viele Frechheiten gesagt haben soll, dass dieser ihn in die Bastille schickte. Andere behaupten, es sei geschehen, weil Lauzun sich mit Philippe d’Orléans geschlagen habe. Wie dem auch sein mag, Lauzun fehlte Seiner Majestät, die nur nach einem Vorwand suchte, um ihn zurückzurufen. In der vergangenen Woche nun erzählte beim Petit Lever einer der Höflinge Seiner Majestät von dem Kapuzinerbart, den sich der Gefangene habe wachsen lassen. ›Oh, das muß ich sehen!‹ sagte der König, ›man soll ihn schleunigst zu mir führen.‹
Vier Stunden später stand unser bärtiger Péguillin vor dem König. Dieser lachte so schallend, dass die griesgrämigsten Höflinge und sogar Monsieur de Préfontaines sich verpflichtet fühlten, desgleichen zu tun.

›Sire‹, sagte Péguillin todernst, ›man muss schon mein Herr sein, um ungestraft über meinen Bart lachen zu dürfen.‹
›Oh, aber dieser Bart ist köstlich! bemerkte der König.
›Eure Majestät sehen, dass nicht viel dazu gehört, um aus einem Manne von guter Familie einen Ziegenbock zu machen, zumal an einem galanten Hofe.‹
›Herzog, Ihr treibt es immer zu weit mit Euren Scherzen. Wann werdet Ihr Euch endlich bessern?‹
›Meiner Treu, Sire, so wie ich bin – vom Bart abgesehen –, habe ich mir die Ehre verdient, Eurer Güte teilhaftig zu werden. Wenn ich mich ändern soll, bitte ich Euch, es mich wissen zu lassen. Eure Majestät und ich, wir werden uns dann gemeinsam bessern.‹
›Gut denn, Unbesonnener, ich begnadige Euch. Ihr seid frei.‹
›Habt Dank, mein erlauchter Gebieter, aber wollet geruhen, Euch zu erklären: Wird die Gnade dem Nichtsnutz gewährt, der ich war, oder dem vernünftigen Menschen, der ich sein soll?‹
›Auf jeden Fall ist es der komische Kerl, der Ihr seid, der daraus Nutzen ziehen wird.‹
Worauf der Teufelsbursche von Lauzun die Knie des Königs umschlang, denn niemand versteht besser als er, die Kühnheit eines verwöhnten Günstlings mit der Unterwürfigkeit eines Höflings zu vereinen. Der König hat für ihn die Stelle des Obersten der Dragoner von Frankreich geschaffen, und Péguillin hat sich den Bart abschneiden lassen.«

»Ich freue mich sehr für Lauzun«, seufzte Angélique.
Die Herzogin von Soissons betrachtete sie neugierig.
»Es ist sogar behauptet worden, Lauzun habe sich Euretwegen mit Monsieur geschlagen …«
Angélique durchschauerte es in der Erinnerung an die furchtbare Szene. Noch einmal beschwor sie Madame de Soissons, strengstes Stillschweigen zu bewahren und ihren Zufluchtsort nicht zu verraten. Die Herzogin, die lange Erfahrung gelehrt hatte, dass in Ungnade gefallene zu schonen waren, solange der Gebieter sie nicht endgültig verworfen hatte, sagte alles zu und verabschiedete sie mit einer Umarmung.
------------------------------

Téda! Opět velice krásný rozhovor, škoda, že ho vydavatelé vyškrtli, každopádně děkuji, žes nás opět informovala a dala sis práci s překladem, vážím si toho!

Na téměř identickou historku jsem narazila v kontextu s Vardesem - když se vrátil z vězení (nebo exilu) teď si nejsem jistá, někdy v 80. letech, údajně předstoupil před krále v té době již nemoderním a zašlém oděvu, který měl když ho zatkli. Tím gestem uznal svrchovanost panovníka a dal tím najevo, že život mimo dvůr Krále Slunce z něj učinil trosku.

Nevím, jestli se nejedná o stejný příběh jen v jiné variantě, nebo jestli jsou to opravdu dva identické příběhy. Nenarazily jste na něj?

dauphine píše:

Nevím, jestli se nejedná o stejný příběh jen v jiné variantě, nebo jestli jsou to opravdu dva identické příběhy. Nenarazily jste na něj?

Samozrejme že som naňho narazila. O Vardesovej audiencii u kráľa po 11 rokoch exilu píšu rozličné zdroje, medzi iným aj pani de Sevigne. Spoločné má ten príbeh s Lauzunovým ten kabátec a to že sa kráľovi vrhol k nohám.

Keď sa k tomu dostanem, dám sem obidva príbehy.