1 Novembra 1661 porodila královna Dauphina.
V knihe išla Angelika s Kvetinárkami. Vo filme išla s cechom hostinských, ale scény sú spravené dosť dobre.
------------------------
Když se královna vrátila z Fontainebleau a znovu se usídlila v Louvrů s královským děťátkem, městské cechy se připravovaly na to, že jí půjdou složit poklonu.
Matka Marjolaine si Angeliku velice oblíbila, a tak jí potají řekla: „Půjdeš s námi. Není to sice zvykem, ale já oznámím, že jsi má učnice a poneseš koše s květinami. Těšíš se, že uvidíš královské sídlo, ten krásný palác v Louvrů? Prý jsou tam pokoje širší a vyšší než kostely.“
Angelika se neopovážila odmítnout. Ta dobrá žena jí tím prokazovala velikou čest. Ale aniž si to přiznávala, bála se, že se znovu ocitne v těch místech, která byla svědkem tolika jejích dramat.
Ale aniž si to přiznávala, bála se, že se znovu ocitne v těch místech, která byla svědkem tolika jejích dramat. Uvidí Vznešenou slečnu s očima oteklýma pláčem, nafoukanou hraběnku de Soissons, vtipného Lauzuna, zamračeného de Guiche, de Vardese… Koho z těch urozených dam a pánů by napadlo, že se mezi obchodníky objevila žena, která kdysi v nádherných šatech a s jiskřícíma očima,
následována neproniknutelným Maurem, pobíhala po chodbách Louvrů ….
-----------------------------------
Pak je nechali vejít do královnina pokoje. Dámy z cechu obchodníků poklekly a přednesly
slavnostní blahopřání. Angelika, klečící vedle nich na barevném koberci, viděla v polostínu lůžka se
zlatě vyšívanými nebesy královnu v bohaté róbě. (…)
Vo filme kráľ spoznal Angelikynu tvár. Inak v knihe - kde iba Angelika samotná prežívala toto stretnutie emotionálne:
------------------------------
Neviděla nikoho kromě usmívajícího se krále, stojícího na stupních vedle obrovského královnina lůžka. Dostala hrozný strach. Vůbec nepřipomínal mladého muže, který ji kdysi přijal v Tuileries a kterého měla takovou chuť chytit za krajkovou náprsenku a zatřást jím. (…)To bylo ale šílenství! Stejně jako to, že nepochopila okamžitě, že pod zdánlivou přecitlivělostí se už skrýval pevný charakter panovníka, který nikdy v životě nepřipustí sebemenší zásah do své autority. Od začátku to byl král, kdo musel triumfovat; protože to nepochopila, rozdrtil ji jako stéblo slámy.