Obchodovanie a finančný systém v 17tom storočí.

Otvorila som túto tému, pretože z pera pani AG sa dozvedáme že Rescator pomáhal
v Stredomorí znovu nastoliť finančnú rovnováhu. Takže som sa pustila do rešeršovania, a postupne sa tu
s vami o moje poznatky podelím (a dúfam že aj Dauphine, lebo ta k tejto téme rešeršovala tiež).

Prepáčte mi, vážené kolegyne, že v úvodnom článku pomiešam 17 storočie a dnešnú dobu,
ale nedalo mi to napísať ako som to napísala.

Bankovníctvo – legalizované špekulantstvo veksláckych mafiánov.

Pri rešeršovaní bankového a finančného systému v 17 storočí som prišla nato že banky už odjakživa pracovali rovnakým podvodníckym systémom. Všetky banky sú zákonom povolení kriminálni zločinci (no veď si tie zákony aj samy uzákoňujú)
Veď to človek vidí už aj podľa toho z čoho vlastne banky vznikli: z veksláctva dlhých nosov v Benátkach, a založili ich starodávni veksláci - to boli ti čo pri obchodovaní zamieňali - vekslovali na lavičkách (banco- lavička po taliansky ale môže to byt aj pult)rozlične meny rozličných štátov a potom vymysleli úpisy a papierové zmenky a dĺžne úpisy. Vlastne Rescator sa zaoberal nastolením finančnej rovnováhy v Stredomorí kde už vtedy dávno vládli Benátčania ako maličký ale najbohatší štát v Stredomorí a preto si mohli dovoliť dokonca kúpiť cely ostrov Kréta teda Kandiu, aby ešte viacej rozhodili svoje finančné siete v Stredomorí. Proste bohatli z rozličných špekulácii tým že postupne vytláčali zlate a strieborne peniaze ktoré mali svoju skutočnú hodnotu, obyčajnými zdrapmi papiera.
No a že z toho saracénsky svet nebol nadšený a že roky bojovali s Kandiou aby Benátčanov odtiaľ vysmradili, sa čudovať netreba. V tomto ich chápem, i keď ja v každom prípade žiadny zástanca Saracénov nie som a ani nikdy nebudem.
No a dnes už nepotrebujeme ani zdrapy papiera, mame virtuálne peniaze a bankovníctvo, v ktorom Banky často operujú reálne neexistujúcimi peniazmi. Keby si dnes ľudia čo majú na kontách uložené peniaze, tieto išli pýtať všetci naraz, zistili by rýchlo že ich banka ich jednoducho NEMÁ !!!! Že ich dáva do obehu a požičiava bez toho aby sa opýtala majiteľa, ale majiteľovi samozrejme za to že z jeho peniazmi špekuluje nič extra neplatí. Pripadne zisky si vocpe do vlastného vrecka, a keď sa náhodou prešpekuluje, buď to potom musí zaplatiť daňový poplatník, urobí sa zmena peňazí alebo banka skrachuje a ľudia prídu o peniaze. Ale i keď dáva do obehu dokonca peniaze ktoré majú ľudia na kontách, nielen že sa za takto požičane peniaze (bez opýtania) nemieni podeliť zo ziskami, ešte vám aj zaúčtuje za vedenie konta. Jedným slovom, banka neprehrá nikdy.

Možno si teraz poviete: Ale toto všetko my predsa už dávno vieme! Nuž dobre môj udiv spočíva v jednom: myslela som si že toto je choroba nového veku. Že svet je jednoducho skazenejší. Ale kdeže! Tieto praktiky robili banky už odjakživa!
Pri rešeršovaní finančníctva obdobia pána Rescatora som prišla na kadejaké veci, napríklad aj na to že Bankovníctvo bola už vtedy podvodná inštitúcia ktorá žila z monopolizovania a zo špekulácii.... vždy keď sa v špekuláciách prepočítali urobili zmenu meny čim sa vlastne zase hodnota peňazí devalvovala ( u nás to bol naposledy prechod na Euro kde cez noc vlastne všetko stalo o 40 % viacej) Už v tých časoch neváhali predávať riskantné falošné a dokonca neexistujúce akcie (napríklad akcie v Amerike). A keď to nešlo podobrotky a ani podvodmi aby ich ľudia kupovali (ako dnes keď dôverčivým starým babkám a dedkom podvodne vysvetlia že akcie sú niečo ako vkladná knižka ibaže oveľa ziskovejšie a lepšie a nepovedia im o rizikách) , tak ich donútili. Napríklad Ľudovít 14 donútil šľachticov aby kupovali Colbertove lodné akcie Východoindickej lodnej spoločnosti.
Takže jedným slovom zhrnuté: legalizovane a monopolizovane podvodníctvo.
to sú BANKY ......a to už zrejme viacej ako 2000 rokov....
veď ci sa v Biblii nespomína že Ježiš vekslákom ktorý vekslovali dokonca v chráme božom poprevracal stoly a išiel na nich bičom.... ??????
a pamätajme si: politici sú banky a banky sú politici.....
Tak ako Ľudovít XIV hovorieval: Ja som štát a štát som ja....

ešte ma napadá že v Biblii je napísane že jedného dna príde čas keď iba ten čo bude mat znak diabla bude moc kupovať a predávať , to znamená obchodovať
no bez Bankového konta už dnes nemôže človek existovať ani v pralese ci v strede púšte v Afrike...
a jedného dna čoskoro to už nebudú bankomatové či kreditné karty ale zrejme čipy ako implantáty...
a ten čo si ich implantovať nedá nebude môcť kupovať ani predávať... a k tomuto veru môže dokonca aj ateista povedať iba AMEN !

Začínam novú sériu o Daňových rajoch v 17 storočí v Paríži a inde

Mysleli ste si, podobne ako ja, že daňové raje sú vynálezom modernej doby?
Nuž veru omyl vážení! V XVII storočí ich bolo len v samotnom Paríži hneď viacero.
Zdá sa že veľa z nich bolo vynálezom katolickej cirkve, napríklad celá Malta
z jej Maltézkymi rytiermi.

Darmo sa Turci roky rokúce snažili Benátčanov, ktorý si kúpili ostrov Kréta vystrnadiť z ostrova.
Benátčania si kúpili ten ostrov aby mohli rozhodit svoje finančné siete a po ovládaní obchodu v stredomorí ovládnuť aj obchodovanie na blýzkom východe. Môžete si predstaviť aké bohaté boli Benátky, keď si mohli dovoliť kúpiť už celý ostrov.
Vexlácstvo a nehorázne špekulácie boli už vtedy motom dlhých nosov z Benátiek.
I keď Osmanska ríša napokon v roku 1669 zvíťazila, nič moc sa nezmenilo. Maltézsky rytieri si kúpili Batistan - Najväčší trh otrokov a iného tovaru na Kréte a takto v spojení s nimi Benátčania ovládali trhy a finančníctvo (hlavne o to im išlo) ďalej.
Ale o tom inokedy.

Pozrime sa teda najskôr do Paríža.

Na začiatok si posvietime na Parížsku štvrť, v ktorej Angelika bývala:

Temple - Alias Daňový raj v Paríži



Zatiaľ čo dnes niektorí rozhodnú sa usadiť v Gstaade, koncom sedemnásteho a v osemnástom storočí nebolo treba chodiť až tak ďaleko, aby ste nemuseli odvádzať vysoké dane. Jeden z rajov daňovníkov bol v hlavnom meste Francúzkeho kráľovstva v štvrti Marais.
Naozaj, rád Templárov zaviedol inštitúciu daňového raja priamo v centre Paríža. Úžasné, že áno?
Ak kedysi štvrť Temple poskytovala azyl prenasledovaným, už za vlády Ludvika XIV začala poskytovať azyl peniazom bohatých. Amen!

Viacej k tomu nabudúce

Este jeden obraz temple z tých časov:

Pracujem na článku ktorý osvetlí ako Rescator ukončil manipuláciu bankovníctva v Stredomorí v prospech pár špekulantov
a ako zasadil tvrdý úder ich finančnýcm machinnáciam, tým že začal kontrolovať obeh zlata a striebra. To samozrejme znamená že pán Rescator veľmi dobre chápal všetky ekonomické súvislosti vtedajšieho svetového hospodárstva.

Pinio se ve Středomoří převáželo vždycky. A taky vždycky
převážet bude. Dělalo se to už v době, kdy ten váš kulhavej milej ještě nebyl na světě. Řeknu vám,
že ho pašoval už můj otec. Byl to taky rescator, říkalo se mu tak. Jen menší a ne tak slavnej jako ten
dnešní. Tenhle je žralok. Tvrdí se, že přišel z Jižní Ameriky, kam ho poslal španělskej král pro zlato
a stříbro Inků. Pravděpodobně se pak chtěl osamostatnit a kšeftovat s tím sám. Od chvíle, co se tu
objevil, spolkl všechny drobný obchodníčky. Buď pro něj pracujou, nebo zkrachujou.
Prostě si vytvořil monopol, jak se tomu říká. Ale ne že bysme si stěžovali… Ve Středomoří
se teď obchoduje líp. I výměnnej obchod je jednodušší, klidněji se tu dejchá. Předtím si musel
člověk oči vybrečet, než se na trhu dostal k nějakejm penězům. Kolovalo tu jen pár mincí. Žaludek
se vám svíral strachy, co bude. Když chtěl kupec nakoupit větší množství hedvábí nebo jinýho
orientálního zboží, neměl většinou jinou možnost než si vypůjčit na příšernej úrok od bankéřů.
Turci chtěli jen hotový peníze, to je normální. A takovýhle kšefty pak rozkolísaly všechny kursy.
Teď sem tečou peníze proudem. Odkud? To nemusíte vědět. Hlavně že tu jsou.
Samozřejmě to zas nebylo po chuti všem. Hlavně těm, co kdysi peníze drželi a nepustili,
dokud nestoupla až pětinásobně jejich cena. Království, malé státečky… Počínaje španělským
králem, kterej se domníval, že všechno bohatství Novýho světa patří jen jemu. Pak jsou tu další
menší, ale stejně nenažraný: toskánskej vévoda, benátskej dóže, maltézský rytíř. Teď jsou nucený
přistupovat na normální kurs.“

Spomínané Pinio:
A v podpalubí vezu olovo.“
„V mé zemi tomu horníci říkají ‚lech‘. Vy tomu říkáte pinio. Ale je to totéž: surové
kamuflované stříbro, já to vím. Muly mého otce ho kdysi vozily až na pobřeží oceánu, kde se ty
ošklivé černé kusy nakládaly bez královské pečeti na loď.

strieborný sulfid:



zoxidované striebro vyzerá ako uhoľný prach



Inak smekám pomyslený klobúk pred pani Golonovou, ktorá bola čo sa týka dejín v každom smere v obraze,
a to nad rámec toho čo nás učia bežné učebnice dejepisu.

Téma je dnes aktuálna rovnako ako za čias veľkomožného pána Rescatora Dodnes sa nič nezmenilo.
Banky a určité zasvätené kruhy dodnes manipulujú svetovú ekonómiu
a kurzy jednotlivých mien manipulovaním ceny striebra a zlata si môžete prečítať tuto:

7 dôkazov o konci manipulácii zlata a striebra

https://www.zlateslitky.eu/clanky-zlate ... drezu-krk/

A ešte sa pozrime čo hovorí Joffrey:

Ano, španělské zlato se dá ve výhni přetavit s leštěncem olověným a s pyritem. Vypadá pak jako obyčejná škvára, kterou ani nejšikovnější celník nepodezírá.

A tuhle škváru převážejí muly vašeho otce z Anglie do Poitou, nebo ze Španělska do Toulouse, kde ji já nebo Hauer znovu změníme v krásné lesklé zlato."

Illustračná karavana, pripomínam že Ilegálnym pašovaním zlata kedysi zbohatli Rockefellerovci:



A takto vyzerali mulice s Poitou ktoré transportovali kamuflované Zlato a Striebro zo Španielska. Ako vidíte tá rasa s Poitou je špeciálna:



To je ale daňový podvod," řekla Angelika naoko přísně.
"Jste rozkošná, když takhle mluvíte. Tenhle podvod naprosto neškodí ani království, ani
Jeho Veličenstvu, a já díky němu bohatnu. Ostatně sem hodlám pozvat Fritze, aby dal do provozu
zlatý důl, který jsem objevil v Salsigne nedaleko Narbonne. S tímhle zlatem a se stříbrem z Poitou
už nebudeme potřebovat vzácné kovy z Ameriky, a tedy nebudu muset ani podvádět, jak říkáte."
"Proč jste se nepokusil získat pro své podnikání krále? Možná že jsou ve Francii ještě další
místa, kde by se dalo těžit vaším způsobem, a král by vám byl vděčný."
"Král je daleko, miláčku, a já nejsem žádný dvořan

A Rozzúrený Vivonne:

„Já je znám, moc dobře je znám,“ hrozil Vivonne nehybným rybářům, „jsou to špehové ve službách banditů ze všech koutů světa. Ty zlaťáky a stříbrňáky nesou Rescatorovo znamení.“


Na tomto mieste vyhlasujem súťaž o nakreslenie najlepšieho Rescatorovho znamenia ktoré bolo na jeho zlatých a strieborných minciach.

Předevčírem jsem přemýšlela a napadlo mne, že by bylo zajímavé zmapovat ceny zboží a potravin v Angeličině době. Pamatuju si, jak jsme na Úvodu do studia archivnictví řešili, jestli lze nějak převést tehdejší hodnotu peněz na tu dnešní. Že např. koruna v době první republiky měla hodnotu 50 korun dnes. A dobrali jsem se tomu, že hodnotu měny lze počítat skrze věci, které je za peníze možno koupit. Tedy např. že když dnes stojí mléko 20 kč, za první republiky bychom si za stejnou cenu koupili těch mlék třeba 100 litrů (teď si vymýšlím, ale vím, že moje babička si třeba kupovala boty a ty stály 10 kč). Existuje na to dokonce nějaká kniha, která je tuším dovedená pro naše poměry někde do středověku.

Na to konto jsem si říkala, jestli něco takového lze zmapovat z knih AG - kolik třeba byla Filipova renta, co vše si za to mohl pořídit, a provést srovnání s dnešními dny... Ale co si vybavuji, finančních údajů v knihách mnoho není, takže nevím, zda by toto téma bylo úplně nosné...


Z finančních údajů jsem dnes narazila např. na výlohy spojené s posláním pana de Calistére, který byl pověřen panovníkem k záchraně Joffreye před popravou:

20 liber za nájem hostince U modrého hroznu v den popravy
30 liber za mlčení majiteli hostince mistru Gilbertovi
10 liber za nákup mrtvoly v márnici; měla být spálena místo odsouzence
20 liber za mlčení dvěma mladíkům, kteří tělo dodali
30 liber katovi za jeho mlčení
10 liber majiteli nákladní lodi se senem, kterou najali na převoz vězně z přístavu Saint-Landry až k hranicícm Paříže
10 liber za mlčení převozníkům
5 liber za psy, najaté k pronásledování vězně po jeho útěku
10 liber za mlčení sedlákům, kteří zapůjčili psy a pomáhali prohledávat řeku
__________________________________________
celkem: 145 liber

Kdyby se podařilo dohledat, např. za kolik sous prodávaly květinářky květiny a kolik sous byla 1 libra, mohly bychom si přepočítat, kolik celá akce se záchranou hraběte stála .

PenelopaW píše:

Kdyby se podařilo dohledat, např. za kolik sous prodávaly květinářky květiny a kolik sous byla 1 libra, mohly bychom si přepočítat, kolik celá akce se záchranou hraběte stála .

Pane na nebi, až tohle uvidí Fantina, to bude nových tabulek!!!

Jinak super dedukce, hlaš se do našeho dezgrezovacího oddělení

Dostala jsem tip na tento odkaz: https://en.wikipedia.org/wiki/Livre_tournois.

Uvádí se zde, že jedna libra byla tvořena 20 soly (po roce 1715 sous /že by historická nesrovnalost v knize?!?/), které se dělily na 12 denárů (deniers, latinsky denarius, jinak též penny). Tzn. 1 libra = 240 denárů.

Teď ještě najít cenu nějakého drobného zboží, kytky, potravin apod., kterou si převedeme na dnešní hodnotu, a můžeme směle trojčlenkově počítat .

PenelopaW píše:

Teď ještě najít cenu nějakého drobného zboží, kytky, potravin apod., kterou si převedeme na dnešní hodnotu, a můžeme směle trojčlenkově počítat

No, já si z knihy pamatuju jen cenu osmiměsíčního Cantora Toho cikáni koupili za 30 sous, ale to se nám na dnešní dobu asi bude těžko s něčím srovnávat a přepočítávat

Jinak skvělá práce

fantina píše:

No, já si z knihy pamatuju jen cenu osmiměsíčního Cantora Toho cikáni koupili za 30 sous, ale to se nám na dnešní dobu asi bude těžko s něčím srovnávat a přepočítávat

Sice mám známé u policie, ale i tak mne nenapadá, koho se zeptat za kolik lze koupit zdravého kojence .

PenelopaW píše:

fantina píše:

No, já si z knihy pamatuju jen cenu osmiměsíčního Cantora Toho cikáni koupili za 30 sous, ale to se nám na dnešní dobu asi bude těžko s něčím srovnávat a přepočítávat

Sice mám známé u policie, ale i tak mne nenapadá, koho se zeptat za kolik lze koupit zdravého kojence .

Ha ha ha Penelopa ty nikdy nesklameš

Predajné ceny kandijského batistanu zo štvrtého dielu:

Řekové schizmatici 0 zl. tolarů
Rusové velice silní 100 tolarů
Mauři a Turci 7 tolarů
Francouzi bez výběru na výměnu 30 tolarů
Výměnný kurs
1 Francouz = 3 Mauři v Marseille
1 Angličan = 6 Maurů v Tane
1 Španěl = 7 Maurů v Monte-Christi (Agadir)
1 Holanďan =10 Maurů v Livornu nebo v Janově

Budem musieť pozrieť do inojazyčných vydaní - že by Grékovia boli zadarmo ?????
Čo by inak vysvetlovalo prečo mladá slečna Rescatorová odplávala do Stredomoria ....
možno sa chystá si pár nejakých kúpiť do zásoby...

Ďalšie údaje o cenách:

Dáš si sklenici vody, aby ses vzpamatovala? Mám čistou a zdravou vodu. Šest sous pohár.“
Angelika mlčky odcházela.

Z velkého hrnce nabízeli rybí polévku a rozlévali ji chudým, a za několik sous dovolovali námořníkům ohřát si na dvou
ohřívadlech jídlo. Vůně pečených ryb a bujabézy byla příjemná a Angelika si uvědomila, že má hlad.
Když se člověk pohrouží do života marseilleského přístavu, jako by chvíli zapomněl na všechny starosti.

jeden se bůhvíproč namaskoval za negra.“
Chytil Savaryho za vousy a nešetrně ho za ně zatahal.
„Co sis myslel, že tím získáš, ty starej kozle? Černej nebo bílej, za tebe nikdo nedá ani třice sous.“

(4 diel, Nezkrotná Angelika)
------------------------

„Upozorňuju vás, že v Železné ulici leží nebožtík a zítra se najímají plačky do průvodu.
Každý dostane deset sous a černou sukni nebo plášť.“

Veškerá tato žebrácká spodina respektuje Velkého Korzára, protože udržuje pořádek mezi konkurenčními bandami.
Do kotlíku padají sous, tolary a dokonce zlatky.

Muž zvaný Krysař prodával krysy po dvou sous.

Květinářky se na Pont-Neuf # Jedna z nich požádala Angeliku, aby jí pomohla vázat kytice, a protože to zvládla nesmírně
vkusně, dala jí dvacet sous.

Převozník ji za dvacet sous převezl do přístavu SaintLandry. Angelika se vydala Pekelnou
ulicí a zastavila se pár kroků od domu prokurátora Fallota de Sancé.

O chvíli později přišla Barbe se svícnem v ruce a Angelika ji následovala po rozvrzaném
schodišti až do podkroví, kde mistr Bourjus Barbe pronajímal za několik sous pokojík.

„Do Chaillotu! Do Chaillotu! Jedna osoba jeden sous!“ křičeli lodní či. Loď proplouvala
podél Královniny promenády s kláštera Milosrdných. O kousek dál se vystupovalo a šlo se do
Bouloňského lesíka na svačinu. „Do Paříže! Do Paříže! Za jeden sous!“ křičeli lodníci

Kromě toho vedla několik menších, ale prosperujících podniků, jako například „kočáry za pět sous“
(...) pařížské veřejné kočáry, které odjížděly z náměstí svatého Fiakra, nabíraly cestou prosté lidičky, sluhy, pážata, obchodníky a švadlenky, vojáky a spěchající kněze, a vozily je za pouhých pět sous, kam chtěli.

( 2 diel Cesta do Versailles )

Skvělá práce!!!

Osobně bych se odpíchla od té vody. Můžeme vycházet z cen balené vody v restauracích (cena se pohybuje okolo 1 €), nebo od ceny vodného a stočného .

PenelopaW píše:

Skvělá práce!!!

Osobně bych se odpíchla od té vody. Můžeme vycházet z cen balené vody v restauracích (cena se pohybuje okolo 1 €), nebo od ceny vodného a stočného .

nie nie toto bol pouličný predavač v Angelikynej čokoládovni stál pohár vody určite oveľa viac ako
jeden sous Ale je pravda že v skoro celej EU v stánkoch na ulici voda stojí okolo 1€ - pol litra

PS: všimli ste si že dnes stojí liter značkovej vody v priemere viac ako liter benzínu ????

Inak ja som tušila že Nemci to budú mať stabuľkované ako hodinky
(Fantina istotne mala nejakých nemeckých predkov )

https://de.wikipedia.org/wiki/Livre

tabuľku preložím



tu je kúpna sila Francúzkej meny v polovici 18 storočia plus vtedajšie ceny niektorých bežných vecí

1 Louis d’or 24 Livres
1 Livre 20 sous
1 sous 12 deniers


1Louidor = 24 Livres = 480 sous = 5760 deniers
1 livre = 20 sous = 240 deniers

Kúpna sila penazí v prevode na dnešný systém sa dá veľmi ťažko presne vypočítať, hlavne preto že
niektoré veci ktoré my dnes považujeme za bežné vtedy boli vzácne (napríklad koreniny)

Zvykne sa vychádzať z cien základných potravín a iných základných bežných potrieb - ale to je tiež často zavádzajúce

Tuto zatiaľ sľúbená preložená tabuľka:
bez tabuľky to moc dobre nevyzerá

1 livre ca. 5 bis 15 € Table d’hôte alebo obedová ponuka (meníčko)
2 bis 12 sous ca. 0,5 bis 3 € cena chleba
2 sous ca. 0,5 € Káva s mliekom
1 livre ca. 5 bis 15 € Miesto v divadle Comédie française
2 livres 8 sous ca. 5,20 bis 15,60 € Miesto n sedenie v Opere
72 livres ca. 360 bis 1080 € Doprava v koči z Bordeaux do Paríža
2 livres ca. 10 bis 30 € Zárobok tlačiara v tlačiarni za deň pri výrobe Encyclopédie.
3 livres ca. 15 bis 45 € Zárobok predáka za jeden deň.
100 livres ca. 500 bis 1500 € Cena jedného obyčajného koňa ore obchodníka.
300 livres ca. 1500 bis 4500 € Cena nového tlačiarenského stroja.
9 livres ca. 45 bis 135 € cena 500 kusov A4 papiera
10 livres ca. 50 bis 150 € Cena jedného kusa vzácnej Encyclopédie.
60 livres ca. 300 bis 900 € cena jedného Minot (ca. 39 kg) Soli.
6 deniers ca. 0,13 bis 0,40 € cena za čistenie topánok
2 bis 20 livres ca. 10 bis 300 € Cena Prostitutky v Palais Royal.
12 livres ca. 60 bis 180 € Predplatné časopisu La Gazette v roku 1774.

1 Louis d’or = 24 Livres
1 Livre = 20 sous
1 sous = 12 deniers

1Louidor = 24 Livres = 480 sous = 5760 deniers
1 livre = 20 sous = 240 deniers

moirra píše:

tu je kúpna sila Francúzkej meny v polovici 18 storočia plus vtedajšie ceny niektorých bežných vecí

A dá se to vztáhnout i na námi sledovanou dobu? Kurz se totiž určitě měnil a možná došlo k nějakému znehodnocení měny...

Ako som porovnávala celkom sa to dá, ale ja ešte istotne nájdem aj iné tabuľky.
Aj pani AG našla niekde poriadne zdroje - inak by tak podrobne nevyratúvala

Tuto ďalšie finančné údaje z dopisu Angelikynho otca kráľovi:

Druhý den po návštěvě výběrčího si baron Armand pečlivě seřízl brk a usedl k psacímu
stolu, aby napsal králi žádost o prominutí každoročních daní.
V dopise vylíčil, v jaké bídě je on, šlechtic, nucen žít.
Nejdřív se omluvil, že zatím nedokázal vychovat víc než devět zdravých dětí, ale že se jistě
narodí další, protože "on i manželka jsou ještě mladí a dělají je rádi".
Dodal, že pečuje o bezmocného otce, který nemá žádnou penzi, přestože byl za Ludvíka
XIII. plukovníkem. On sám že je kapitán a měl být povýšen, ale musel odejít z královských služeb,
protože plat důstojníka královského dělostřelectva, 1700 liber ročně, "mu neposkytoval možnost
udržet se ve službě". Zmínil se také o tom, že má na starosti dvě staré tety, které ani kláštery, ani
manželé nechtěli, protože nemají věno, a které teď musí žít v té největší skromnosti". Že má čtyři
sluhy, z nichž jeden je vysloužilý voják bez penze, kterou by za své služby zasluhoval. Dva nejstarší
syny má baron v koleji, kde platí za jejich výchovu 500 liber. Dcera měla jít do kláštera, ale chtěli
na něm dalších 300 líber. Na závěr dodal, že už léta platí daně za nájemce statků, aby je udržel při
půdě, nicméně je zadlužen a daňový výběrčí na něm chce 875 liber a 11 denárů jen za minulý rok.
Veškerý jeho příjem činí stěží 4000 liber ročně, z toho musí živit devatenáct lidí a nezpronevěřit se
přitom svému šlechtickému postavení ve chvíli, kdy ke vší bídě na jeho pozemcích navíc kradli,
zabíjeli, ničili a znásilňovali lupiči a ty nájemce, kteří přežili, uvrhli do ještě strašnější bídy.

moirra píše:

1 Livre 20 sous

Takže když Angelika dala Desgrezovi coby advokátovi manžela zálohu 1 500 liber, bylo to celkem 30 000 sous. A pokud budu brát, že 1 sous počítáme jako 5 Kč, dostal zálohu 150 000 dnešních Kč. To je slušné na práci advokáta, ti dnešní by mohli závidět .

A další údaj: Kouassi-Ba nabádá Angeliku, aby jej prodala... "Hrabě za mě zaplatil spoustu peněz. A to jsem byl tehda ještě malý. Dneska stojím nejmíň tisíc liber. Tím získáš haldu peněz a budeš moct dostat pána z vězení." (Markýza andělů 2, s. 172)

Takže maurského otroka jste v té době mohli pořídit za dnešních 100 000. Zajímavé porovnání s ohledem na to, kolik dostal Desgrez za zjišťování informací o Peyracovi...

Konečně se vévodkyně vzpamatovala. Rozevřela vějíř a mechanicky se začala ovívat.
„Kolik... kolik za něj chcete?"
„Dva tisíce pět set liber."
Služce svitlo v očích.
Olympie de Soissons sebou trhla, sestoupila zpátky na zem.
„ Vy jste se zbláznila."
„Buď dva tisíce pět set liber /tzn. 250 000,-/, nebo si ho nechám," oznámila chladně Angelika.
„Drahoušku..."
„Oh, madame," vykřikla Bertille, která bázlivě sáhla Kouassi-Ba na paži, „ten má ale jemnou pleť! Nikdy bych nevěřila, že chlap může mít tak jemnou pleť. Jako korunní plátek
uschlého květu."
Vévodkyně také přejela prstem po napjaté a pružné pokožce. Slastně ji zamrazilo. Osmělila se, přejela po tetované hrudi a rozesmála se.
„Rozhodnuto, kupuji ho. Je to bláznovství, ale cítím, že už se bez něj nemohu obejít. Bertille, jdi říct La Jacinthovi, aby mi přinesl pokladnici."

(Markýza andělů 2, s. 176)

moirra píše:

1 Louis d’or 24 Livres
1 Livre 20 sous
1 sous 12 deniers

1Louidor = 24 Livres = 480 sous = 5760 deniers
1 livre = 20 sous = 240 deniers

Ještě dodávám:

1 pistole = cca 10 livrů = 200 sous (tzn. x 6 = 1 200 CZK)

V č. překladu se objevuje překlad "libry", ale správnější je asi "livry"...

Ještě z knihy Jaromíra SLUŠNÉHO: Světové dějiny policie: Středověk, novověk. Praha: Slávy dcera, 2006 (s. 440):

LIBRA (LIVRA) - základ francouzského mincovního systému, váhová jednotka o váze 327 g, jejíž název převzaly i mince
- váha livru kolísala, stejně jako jeho hodnota; existovala livra pařížská, toulouská, ...

FRANK (franc) - zlatá mince ražená od dob Jana II. Dobrého (1350-64), později synonymum pro livru
- novověký frank vznikl 8. 4. 1794 a dělil se na 12 sou (1 sou = 12 denárů)

SOU (lat. solidus) - 1/20 franku

Existovaly i další mince:
GROŠ (tlustý denár - gros)
ZLAŤÁK LUDVÍKA XIII. (louisdor) = 24 livrů, později 20 franků
PISTOLE = 10 franků

neviem či som jediná ktorá si to všimla až dnes, ale Angelika mal tiež tak trochu svojské pojatie o
tom ako sa robia úspešné obchody:

Tato úleva na daních byla jejím prvním zadostiučiněním, které pocítila jako podvědomou pomstu za výběrčího daní,
který jí otravoval dětství. Snad si vybavila i první obchodní rady, jež jí udělil pan Molines.

Jedním z principů paní Morensové a možná tajemstvím jejího úspěchu bylo heslo, které
neprozradila hned tak někomu: Každý obchod je výhodný… bez berního úřadu.

Výměnou za půjčku a služby získala Angelika od Castevasta dva podíly na jeho lodích.
Navíc byla jeho jediným pařížským obchodním partnerem, pokud šlo o exotické zboží:
kakao, mušle, ostrovní ptáci, slonovina, vzácná dřeva.
Zásobovala dřevem nové královské nábytkářské dílny, které založil pan Colbert. Opice a
ptáky prodávala Pařížanům… Na tom všem nesmírně vydělávala.

aha!

Doplňuji další finanční údaje:

10 sous - si mohly vydělat plačky při pohřbech (10 x 5 = 50 CZK; předpokládám, že to nebyla hodinová sazba, ale za účast jako takovou )
20 sous - si Angelika vydělala uvázáním kytice na Pont-Neuf (20 x 5 = 100 CZK)
20 liber - byla nabídka za prokázání sexuálních služeb, kterou Angelika obdržela tamtéž (1 libra = 20 sous, tzn. 400 sous x 5 = 2 000 CZK)

(Světla a stíny Paříže)

PenelopaW píše:

Předevčírem jsem přemýšlela a napadlo mne, že by bylo zajímavé zmapovat ceny zboží a potravin v Angeličině době. .....

Z finančních údajů jsem dnes narazila např. na výlohy spojené s posláním pana de Calistére, který byl pověřen panovníkem k záchraně Joffreye před popravou:

ja som narazila na autenticke finančne údaje v spisoch z Bastily - dokonca v niektorých je aké sumy za ake služby
posielal kráľ Reyniemu a Desgrezovi a iným

potom som ešte narazila na finančné údaje v správach riaditeľa väznice Pignerol St.Marsa
kde boli zatvorení Fouquet, Lauzun a takzvaný muž zo železnou maskou ....

celkom iste existuje kopa ďalších zdrojov, a som si istá že pani AG mala toto dokonale zrešeršované ....

PenelopaW píše:

V knize, co teď čtu, mne zaujalo, když jedna z postav hovoří o tom, že šaty, které si nechala šít u dvora, jí přišly na 5 000 livrů..... vyšly šaty na 100 000 x 5 = 500 000 kč! Je to beletrie, takže netuším, nakolik to brát s rezervou, ovšem šaty za půl mega, tomu už říkám HAUTE COUTURE...

V Angelice je určitě někde zmínka, kolik dala Angelika za jedny šaty. Myslím, že je to někde v A + král a byla to taky pěkná pálka. Nemůžu to teď najít, ale myslím, že ty šaty byly modré. Nevzpomínáte si někdo na tuto pasáž ?

PenelopaW píše:

V knize, co teď čtu, mne zaujalo, když jedna z postav hovoří o tom, že šaty, které si nechala šít u dvora, jí přišly na 5 000 livrů. Pokud se mrknu do ekonomické sekce fóra, tak 1 libra (1 livre) = 20 sous, tudíž šaty stály 5 000 x 20 = 100 000 sous. A když to převedu na naše, tak podle převodníku, kdy 1 sous = 5 kč, vyšly šaty na 100 000 x 5 = 500 000 kč! Je to beletrie, takže netuším, nakolik to brát s rezervou, ovšem šaty za půl mega, tomu už říkám HAUTE COUTURE...

No keď sa pozrieme do záznamoch o testamente Desgrezovej dcery, dozvieme sa za čo pernajímala svoje tri domy:

Biens de la dame de Beauharnais : deux maisons se joignant à Paris rue Platrière, la première occupée par le sr Bléreau, scellier, 1200 l/an de loyer, la seconde par le sr Duchasel perruquier ; 260 l/an de loyer ; une maison rue de la Tixeranderie occupée par le sr Plongeon, marchand épicier, 800 l/an. Les trois évaluées 53 000 livres mais prochainement mises en vente. Puis observations diverses.

Nechce sa mi to prekladať celé ale ten velký v Rue Platriere prenajímala za 1200 libier ročne, ten malý 260 a ten tretí
za 260 ročne - tak si môžeme predstaviť akú hodnotu vtedy asi mala libra. Ale keď pomyslíme na to že niektoré šaty boli posiate diamantmi a drahokamami a vyšívane zlatom, všetko namáhava ručná robota steh sa stehom perla za perlou,
- nieje to celkom nerealistická cena.

Stačí si len porovnať cenu šiat nejakej dnešnej milonovej celebrity z ročným nájomným nejakého úradnika a zistíme
že takéto veci sú aj v dnešnom svete ľahko možné
Okrem toho existuje dostatok oficiálnych údajov o cenách rób v tom čase len by sa v tom človek musel poriadne pohrabať.

PS: Ten tvoj systém prevádzania je veľmi zjednodušený a z ekonomického hľadicka nieje celkom spoľahlivý lebo niektoré veci boli jednoducho v iných storočiach úplne inú hodnotu k pomere k bežným veciam (zoberme si napríklad koľko mesačných výplat musel dať človek za veľký farebný televízor pred 50 rokmi a koľko teraz)

moirra píše:

PenelopaW píše:

V knize, co teď čtu, mne zaujalo, když jedna z postav hovoří o tom, že šaty, které si nechala šít u dvora, jí přišly na 5 000 livrů. Pokud se mrknu do ekonomické sekce fóra, tak 1 libra (1 livre) = 20 sous, tudíž šaty stály 5 000 x 20 = 100 000 sous. A když to převedu na naše, tak podle převodníku, kdy 1 sous = 5 kč, vyšly šaty na 100 000 x 5 = 500 000 kč! Je to beletrie, takže netuším, nakolik to brát s rezervou, ovšem šaty za půl mega, tomu už říkám HAUTE COUTURE...

PS: Ten tvoj systém prevádzania je veľmi zjednodušený a z ekonomického hľadicka nieje celkom spoľahlivý lebo niektoré veci boli jednoducho v iných storočiach úplne inú hodnotu k pomere k bežným veciam (zoberme si napríklad koľko mesačných výplat musel dať človek za veľký farebný televízor pred 50 rokmi a koľko teraz)

Samozřejmě, že jde o převod otrocký, pro lepší porovnání by to chtělo znát ceny např.běžných potravin typu vejce, mléko, chléb. Musím najít tu knihu, kde tyto přepočty byly pro české prostředí!

(naše poslední příspěvky bychom měly přesunout spíše do tématu ekonomie...)

Aha čo som našla v úžasnej a vzácnej knihe od Vigarella ktorú som už spomínala v sekcii o hygiene:
(Voda,mydlo, púder, parfém - história Hygieny od Stredoveku)
PS: Pán Clopot má francúzske vydanie u Jeanne

Ceny košieľ:

Kráľovnine košele z jemného ľanového plátna stáli v roku 1610 8 libier za kus.
To je cena za ktorú robotníci tých časov pracovali dva týždne.
(Originál zdroj: Montbrison 1910, 13)

Molierová žena mala 15 košiel z kanevasu. 7 bielych a 8 žltých

v strede 17 storočia stála takáto kanevasová košeľa toľko, ako dvojdňová mzda jedného krajčíra alebo 4 jednodňové mzdy robotníka.

Avšak kanavasové košeľe neboli také jemné ako tie ľanové - a Madame de Montespan ich napríklad na sklonku života nosila na sebe v kláštore ako martýrsky trest.

Ako som už spomínala, ceny z rozličných epoch sa nedajú prepočítavať podľa nejakého pomysleného kurzu ako v bankách, pretože určité druhy tovaru boli v tých časoch v pomere k platu oveľa drahšie ako v časoch rozkvetu industrializácie.

Šatstvo bolo drahé lebo všetko sa šilo ručne. prvé prototipy šijacich strojov sa objavujú na javisku histórie až úplne na konci
18 storočia!!!!! Napokon aj "obyčajnú" kovovú ihlu používali n šitie až od 14 storočia. Dovtedy sa šilo kostenými ako za čias
lovcov Mamutov

Tereza píše:

V Angelice je určitě někde zmínka, kolik dala Angelika za jedny šaty. Myslím, že je to někde v A + král a byla to taky pěkná pálka. Nemůžu to teď najít, ale myslím, že ty šaty byly modré. Nevzpomínáte si někdo na tuto pasáž?

Jistěže ano! Je to jedna z mých nejoblíbenějších pasáží... Nejedná se zde však o cenový údaj celých šatů, ale o hodnotu diamantů.

Ve chvíli, kdy Angelika v tyrkysově modrých šatech, posázených proudem diamantů, které hořely všemi odlesky, vcházela do dolní galerie, objevil se na prahu svých komnat král. (...) „Filipe!“ vykřikla Angelika a zvedla si oběma rukama těžkou brokátovou sukni. „Filipe, na téhle sukni je diamantů za dva tisíce liber.“

Problém však je, že překlad není správný. České překladatelce se asi zdála hodnota diamantů moc, a tak si ji upravila podle svého. Francouzský originál a slovenský překlad zní takto:

Philippe, il y a pour dix mille livres de diamants sur cette robe. = 10.000 livrů (liber)
Filip, na týchto šatách je za desaťtisíc libier diamantov.

Takže Angelika měla na svých šatech diamanty za 1 mega našich peněz

PenelopaW píše:

V knize, co teď čtu, mne zaujalo, když jedna z postav hovoří o tom, že šaty, které si nechala šít u dvora, jí přišly na 5 000 livrů..... vyšly šaty na 100 000 x 5 = 500 000 kč! Je to beletrie, takže netuším, nakolik to brát s rezervou, ovšem šaty za půl mega, tomu už říkám HAUTE COUTURE...

Dost pravděpodobné A Moirra našla to srovnání s hodnotou šatů a mzdou obyčejných lidí také velmi správně. Dokonce i AG si toho byla vědoma, protože jinak by nenapsala toto (opět z A. a král, když ji podruhé "svedl" Desgrez):

Najednou se viděla taková, jakou ji viděl on, v toaletě a se šperky, které samy stojí tolik jako roční živobytí řemeslnické rodiny.

A samozřejmě je pravda i to, že i v dnešní době se šijí šaty za "nehoráznou" cenu... zde je pěkný článek na "OnaDnes.cz"

moirra píše:

PS: Ten tvoj systém prevádzania je veľmi zjednodušený a z ekonomického hľadicka nieje celkom spoľahlivý lebo niektoré veci boli jednoducho v iných storočiach úplne inú hodnotu k pomere k bežným veciam (zoberme si napríklad koľko mesačných výplat musel dať človek za veľký farebný televízor pred 50 rokmi a koľko teraz)

V knize "Noc, kdy se zrodilo šampaňské", pracuje autorka také s převodním systémem, ale vychází z jiného porovnání:

Základní měnová jednotka používaná ve Francii v 17. století byla libra (nezaměňovat s librou používanou již v té době v Anglii). Francouzská libra se skládala z dvaceti sou. Francouzský pěněžní systém prošel od dob Ludvíka XIV. tolika radikálními proměnami, že teoreticky není možné provést to, co jsme učinili v této knize - tedy přepočítat hodnotu udávanou v tehdejších librách na dnešní americké dolary. Přepočet, podle něhož se dvacet tisíc liber rovná přibližně milionu dolarů, je založen na jednom jediném možném srovnání - na ceně lidské práce. Průměrná denní mzda nekvalifikovaného nádeníka činila v Paříži mezi lety 1690 a 1695 asi 15 sou. Cena oděvu manželů Saint-Simoneových (dvacet tisích liber) se tudíž rovnala hodnotě 25 tisích pracovních dnů nádeníka pracujícího v závěru 17. století za minimální mzdu. V dnešních USA /kniha poprvé vyšla v roce 2005/ je minimální mzda za osmihodinový pracovní den 41,20 dolaru. 25 tisíc pracovních dnů má tedy hodnotu 1 030 000 dolarů. Uvedené srovnání - dvacet tisíc liber = milion dolarů = představuje základ i pro další přepočty používané dále v této knize.


Protože kniha vyšla před nějakými 13 lety, předpokládám, že přepočet na tehdejší dolar se na poměry k dnešnímu dni už použít nedá. Nicméně je zde uveden základ, který je zajímavý, a to oněch 15 sou, na které můžeme přepočíst současné tabulky s minimální denní mzdou . Akorát mně se to už nechce nikde hledat .

PenelopaW píše:

Nicméně je zde uveden základ, který je zajímavý, a to oněch 15 sou, na které můžeme přepočíst současné tabulky s minimální denní mzdou .

Tak tohle je opravdu velmi zajímavý způsob přepočtu.
Minimální hrubá (!) mzda v ČR je aktuálně 73,20 Kč/hod = 585,60 Kč/den (8 hod práce). Po zdanění by tedy denní mzda nekvalifikovaného pracovníka mohla být zaokrouhleně 390,00 - 400,00 Kč čistého.

15 sou = 390 Kč
1 sou = 26 Kč
1 libra = 520 Kč

To by nám pro začátek mohlo stačit, ne? Alespoň pro představu, v jakých cenových hladinách si máme hodnoty věcí a majetku v knize představit. Je ale pravda, že tento přepočet na současné české koruny se vůbec nedá srovnávat s přepočtem na dolary, protože americký dělník s nejmenší mzdou má skoro trojnásobek české minimální čisté mzdy

Keďže skoro celá Európa má Euro s počítania v českých korunách som vedľa ako tá jedla

Zaujímavé údaje nám v tejto knihe na 7 stranách poskytuje náš starý známy Audiger

https://books.google.at/books?id=vLCwWY ... 20&f=false

treba si nakliknúť stránku a scrolovať hore dolu - keď sa k tomu dostanem nejaké tie ceny sem pridám

z knihy usporiadaná domácnosť a umenie riadiť chod domácností u šlachticov aj iných

Konečně tu máme pořádný přepočet:

„Jak má ale mezitím žít básník, který má místo polévky pouze almužnu Literární Akademie, což je dvaatřicet sous denně.“
„Za třicet sous si můžete koupit libru dobrého másla, dvě kuřata, dvanáct vajec, láhev moštu a dvě libry hrachu nebo bobů. A ještě vám zbude na čokoládu u Španělské trpaslice,“ rozesmála se mladá žena, jíž konečně došlo, kam tenhle stejně zasněný jako praktický básník míří.

Libra činí zhruba 0,5 kg.

Když si to vyčíslíme na současné potraviny a jejich cenu, tak za 30 sous si toho člověk mohl pořídit opravdu hodně!

http://www.converter.cz/prevody/hmotnost.htm
https://www.jednotky.cz/hmotnost/libra/

Pro úplnost dodávám, že úryvek je z knihy Angelika a král 1 (rozhovor Angeliky s La Fontainem).

dasha píše:

Claro, to je velmi zajímavý postřeh, který mě ovšem přivádí k zamyšlení, kde tedy vlastně tedy brala šlechta peníze? Pronájem pozemků to nebyl, pozemky jim jako feudálům patřily nebo je měli v pronájmu od krále. V knize je řeč o nějakých "důchodech" či rentách, ví někdo, co je to vlastně za peníze a kdo je vyplácel? Renta, to mi zní jako úroky z nějakých jistin v bance.

Tohle je dotaz na Moiru, ale protože nás svojí dlouhodobou nepřítomností zde na fóru napíná, vkládám sem zatím jen stručný úryvek toho, co mi o rentách kdysi psala:

z ekonomického hľadiska ti zatiaľ napíšem iba toľko že existovali Renty ktoré sa dedily (Rentes perpétuelles)
a také čo sa nededili (rentes viagères), teda viazané na osobu - a mizli s úmrtím tej osoby

a ich výnosy (úroky) boli viazané na kapitál (peniaze) alebo na pozemky či iné nemovitosti - vznikol celý komplikovaný systém týchto RENTE

laicky vysvetlené napríklad Renta Barona de Sance bolo to čo mu museli odvádzať obyvatelia žijúci na pôde ktorá mu patrila
to je jeden druh Rente

iný je napríklad keď si Ninon de Lenclos uložila svoje peniaze a majetky z dedičstva a nechaal si potom vyplácať ročnú Rentu

napríklad Colbert založil systém kde systémom Rente si v podstate kráľovstvo požičalo peniaze (často ne vedenei vojen) a z týchto pôžičiek sa potom vyplácali renty plus úroky

dasha píše:

Jediný mně jasný zdroj příjmů, o kterém se také v kánonu píše, se mi jeví prodej pozemků, ale to není zrovna výhodná dlouhodobá strategie
A jak píše Clara, pokud žili nákladným životem u dvora, dostávali zřejmě "plat" za různé, často symbolické tituly a hodnosti, ale co ti ostatní, co třeba u dvora ani nežili?

Tohle je na samostatné téma . Ti, co u života nežili, jako třeba Angeličin otec či bratr, který pak převzal Monteloup, holt museli chovat muly .
Ten životní styl u dvora byl hodně nákladný a zatím ze všeho, co jsem o tom četla, mi vyšlo, že výnosy zdaleka nepokrývaly náklady...

Citovat:

napríklad Renta Barona de Sance bolo to čo mu museli odvádzať obyvatelia žijúci na pôde ktorá mu patrila
to je jeden druh Rente

- tohle právě nechápu, já myslela, že to byli nevolníci a ti platili svou prací.

Citovat:

iný je napríklad keď si Ninon de Lenclos uložila svoje peniaze a majetky z dedičstva a nechaal si potom vyplácať ročnú Rentu

- tohle si umím představit, sice by dneska musel mít člověk balík, aby se dalo tímhle způsobem uživit, a ne žebráckých pár mega, ale tenkrát možná byly banky štědřejší

Citovat:

napríklad Colbert založil systém kde systémom Rente si v podstate kráľovstvo požičalo peniaze (často ne vedenei vojen) a z týchto pôžičiek sa potom vyplácali renty plus úroky[/i]

- a tohle jsou v podstatě dluhopisy.

Nemyslím si, že by všichni šlechtici byli automaticky špatní hospodáři a ani že by se vyhýbali práci - vzpomeňme na markýzu, co se snažila získat monopol na prodej slanečků nebo Louvois, který si podával žádosti, aby získal majetek odsouzených. Tomu také věnoval nemálo času a skoro mám chuť rouhačsky parafrázovat Lotranda a Zubejdu: "Není to náhodou práce?"

dasha píše:

napríklad Renta Barona de Sance bolo to čo mu museli odvádzať obyvatelia žijúci na pôde ktorá mu patrila
to je jeden druh Rente
- tohle právě nechápu, já myslela, že to byli nevolníci a ti platili svou prací.

Musela bych si hodně moc osvěžit své znalosti novověkých dějin, abych to mohla tvrdit s jistotou, ale řekla bych, že ve Francii touto dobou nevolnictví tak, jak ho známe od nás nebo z Ruska, nebylo. Sedláci byli svobodní a za možnost užívat půdu apod. odváděli nějaké naturálie. Vždyť jeden ze statkářů barona de Sancé byl tuším bohatší než jeho lenní pán...

V červnu vdával otec Saulier s velkou slávou dceru. Byl to jediný statkář barona de Sancé, který zaměstnával nájemce.
Tedy zámožný muž, navíc místní krčmář.
Malý románský kostelík byl vyzdoben květinami a svíčkami silnými jako ruka. Nevěstu k oltáři vedl sám pan baron.
Hostina trvala několik hodin, na stole se skvěla jelita a jitrnice, klobásky a sýr. Pilo se víno.
Po hostině přinášely ženy ze vsi, jak bylo zvykem, dárky pro mladou novomanželku.
Seděla ve svém novém domě na lavici u velkého stolu, kde se vršilo nádobí, prádlo, měděné a cínové kotlíky. Její kulatý, poněkud přihlouplý obličejík svítil pod obrovskou kopretinovou
korunou radostí.
Paní de Sancé se skoro styděla, že přináší tak skromný dárek: několik pěkných porcelánových talířů, které měla schované pro podobné příležitosti. Angeliku okamžitě napadlo, že na zámku jedí ze stejných misek jako sedláci. Ta nelogičnost ji zároveň bolela i urážela - ti lidé jsou ale divní! Copak není naprosto jasné, že ani venkovanka nebude jíst z těchhle talířů, taky je schová do truhly a dál bude jíst z misky? I na Plessis je tolik nádherných věcí, které jsou tam uloženy jako do hrobu!

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nevolnictv%C3%AD

no k tým našim prepočtom som našla skvelú knihu kde sú spísané výdavky členov kráľovej rodiny v roku 1708 - ešte stáel za vlády Ľudovíta XIV - čiže približne by cenníky mohli sedieť aj na dobu skoršiu

1708 ⇔ MDCCVIII

Na listine sú výplaty a v zozname sú všetky možné funkcie kňazi, služobníctvo kráľa,

Guvernéri, Maršáli, Parochniari atď - v knihe sa dá vyhľadávať a dá sa aj zdarma stiahnuť


L' Etat De La France: Ou L'On Voit Tous Les Princes, Ducs & Pairs, Marêchaux de France, & autres Officiers de la Courone: les Evêques, les Cours qui jugent en dernier ressort, les Gouverneurs des Provinces, les Chevaliers des Ordres &c. Ensemble les noms des Officiers de la Maison du Roy, & le quartier de leur service .... Contenant les Dignités générales pour tout le Roiaume ...

https://books.google.at/books?id=ZoJAAA ... ie&f=false

Tu som našla prepočty mien za vlády kráľa Ľudovíta XIV

Za vlády Ľudovíta XVI boli okrem nám známych libier a sous ešte:

Louis dOR : le double louis (48 livres), le louis (24 livres ou 4 écus), le ½ louis (12 livres).
argent : l'écu (6 livres), le petit écu (3 livres), le 1/5 d'écu (24 sous), le 1/10 d'écu (12 sous), le 1/20 d'écu (6 sous).
billon (1) : les pièces de 2 sous, 1 ½ sous et 1 sous.
cuivre : le liard double ou ½ sous (6 deniers) et le liard (3 deniers).

Link:

https://homepage.univie.ac.at/alfred.no ... nnaie.html

PenelopaW píše:

dasha píše:

napríklad Renta Barona de Sance bolo to čo mu museli odvádzať obyvatelia žijúci na pôde ktorá mu patrila
to je jeden druh Rente
- tohle právě nechápu, já myslela, že to byli nevolníci a ti platili svou prací.

Musela bych si hodně moc osvěžit své znalosti novověkých dějin, abych to mohla tvrdit s jistotou, ale řekla bych, že ve Francii touto dobou nevolnictví tak, jak ho známe od nás nebo z Ruska, nebylo. Sedláci byli svobodní a za možnost užívat půdu apod. odváděli nějaké naturálie. Vždyť jeden ze statkářů barona de Sancé byl tuším bohatší než jeho lenní pán...

dasha píše:

Clara píše:

Přece i tenhle fakt byl důvod proč nad Joffreyem kroutili hlavou. Sice mu jeho bohatství záviděli, ale zároveň jim přišlo vulgární, že k němu přišel skrze něco tak ponižujícího jako je obchod. Filip nejspíš stejně jako jeho rodiče očekávali, že peníze mít budou a Molines se o to postaral, a tak se víc nezajímali. Myslím, že by Plessisové zbankrotovali už mnoho let předtím, kdyby nebylo Molinese a jeho "nostalgie". Navíc jak jsem zmínila v předchozím příspěvku, být dvořanem bylo evidentně nesmírně nákladné. Nejspíš ne tolik nákladné za Ludvíka XIII. jako za vlády jeho syna. Ale i tak to musel být majlant. A v jejich očích investování prostě nepřipadalo v úvahu.

Claro, to je velmi zajímavý postřeh, který mě ovšem přivádí k zamyšlení, kde tedy vlastně tedy brala šlechta peníze? Pronájem pozemků to nebyl, pozemky jim jako feudálům patřily nebo je měli v pronájmu od krále. V knize je řeč o nějakých "důchodech" či rentách, ví někdo, co je to vlastně za peníze a kdo je vyplácel? Renta, to mi zní jako úroky z nějakých jistin v bance.
Jediný mně jasný zdroj příjmů, o kterém se také v kánonu píše, se mi jeví prodej pozemků, ale to není zrovna výhodná dlouhodobá strategie
A jak píše Clara, pokud žili nákladným životem u dvora, dostávali zřejmě "plat" za různé, často symbolické tituly a hodnosti, ale co ti ostatní, co třeba u dvora ani nežili?

V prvom rade boli všetci Šľachtici feudálny páni - a mali v okolí svojich zámkov rozsiahle pozemky a lesy a lúky - svoje dediny a svojich sedliakov. V prípade Monteloupu to bola dedina Monteloup - preto aj sedliaci utekali pred zbojníkmi na zámok.

Plus remeselníkov ktorý im museli platiť prenájom. Niektorý vlastnili lesy - to znamená že im patrilo drevo, seno, úroda na poliach, ovocie, zelenina ..všetka ulovená zver ....ryby v rybníkoch ... žaby na stehienka ... proste všetky produkty. A tie sa dajú čiastočne speňažiť.

V prípade Plessis to bolo istotne veľké, bohaté a výnosné panstvo. A Molines ako šikovný obchodník toto vedel skvele speňažiť a pritom zarobiť dosť aj pre seba a svoju rodinu.
Preto nemohol niekto bestrestne uloviť srnku, diviaka či zajaca, alebo si narúbať drevo na kúrenie- všetko patrilo zemepánom.
A sedliaci boli až do Francúzkej Revolúcie povinný pre feudálnych pánov bezplatne pracovať. Nepatrilo im ničovaté nič. Ani len pozemok na ktorom stál ich dom. Mzdy začali dostávať až po revolúcii.

Nevolníctvo ako také sa takmer všade (s výnimkou Anglicka) v Európe skončilo až na celkom konci 18 storočia (v čase Francúzskej revolúcie) - a niekde až začiatku 19 storočia.


Čo sa týka tých penzií - zatiaľ iba v skratke: Existovali viaceré druhy. Jednou formou boli "penzie" ktoré pochádzali od vladára - tento ich mal samozrejme z daní - a tých daní už vtedy existovalo, podobne ako dnes neúrekom - Tieo penzie - bolo to čosi ako dnes vládne platy politikom. Vydelovali ich kráľ ale aj kráľovná - napríklad Scaron mal takú penziu a neskoršie si ju znova vydobila vdova Scaronová, najskôr od kráľovnej 8zapáčila sa jej svojou pobožnosťou) a neskoršie ako vieme od kráľa.

Druhou formou boli investičné penzie, kde človek akciovej spoločnosti banky - alebo samotnej kráľovksej pokladnici, keď súrne potrebovala peniaze, zložil balík peňazí, napríklad z dedičstva, za ktorý potom dostával doživotnú rentu. Toto zo svojim dedičstvom po otcovi spravila napríklad rozumná a praktická Ninon de Lenclos, čím bola doživotne zabezpečená.

Existovali ešte aj iné formy a varianty.

Funkcie pri dvore, aj tie čo veľa nevynášali, sa vždy spájali z udelním nejakých výhod, na ktorých si mohol potom dotyčný privyrobiť. A preto kráľ neraz vyhovel rozmarom svojich poddaných - keď im povolil vyberať poplatky za kadejaké somariny - a tiež pokuty za kadejaké voloviny - ako napríklad kontrolu gombíkov na odevoch.

Dokonca aj služobníctvo vždy malo určité výhody. Napríklad skupina služobníkov vo Versailles si vyžiadala právo zbierať zvyšky sviečok zo svietnikov vo Versailleskom paláci. Keďže vosk bol v tom čase parádne drahý, a panovníkovom sídle sa samopzrejme používal najkvalitnejší v krajine, dobre túto výhodu speňažili.

Proste a jednoducho, fungovalo to ako v každom pyramídovom ekonomickom systéme - a tak to, v trošku zmiernenej forme funguje až dodnes. Tí dole museli vždy platiť nejaké dane a poplatky tým hore. Platili sedliaci, remeselníci, cechy ....Tak je to dodnes. Kým sa neičo dopracuje k tomu kto je v pyramíde celkom dolu, je to už sto krát spoplatnené a zdanené. ľudovo povedané - už sa na tom nabalila celá pyramída - a ty to teraz zaplať.
Nič sa moc nemení, menia sa iba názvy pyramídového systému.

Šialené Francúzske číslovky uzákonené Francúzskou akadémiou za vlády Ľudovíta XIV:

Kamarát mi poslal video v ktorom sa taxikár z New Yorku rozpráva ako mu zákazník z Kanadského Montreálu vysvetloval Francúzske číslovky. Nevedela som kam to zaradiť ale myslím že čísla sú v ekonómii správne.

https://www.youtube.com/watch?v=9rmBqIFeHN8

Ja osobne som sa na vidu skvele pobavila. (zlomyseľne na účet Francúzov pretože ma tým otravujú hlavne keď čítam knihy v ktorých sú letopočty)

Za šialené Francúzske číslovky vraj môžu Kelti, ktorí radi počítali v dvadsiatkovej sústave.

Francúzi si jednoducho nevymysleli slová, ktorými by označili čísla 70, 80 a 90. Rozhodli sa, že logickejšie je poskladať si ich z niekoľkých matematických operácií. Preto:

70 – soixante-dix (60+10)

80 – quatre-vingts (4×20)

90 – quatre-vingt-dix (4×20+10)

A práve tieto čísla (obzvlášť číslo 90) sú hlavným dôvodom, prečo sa všetci Francúzom za ich číslovky stále smejú.

Pôvod týchto čísel siaha do stredoveku, kedy bolo vo Francúzsku bežné počítať v dvadsiatkovej číselnej sústave, číslo 30 bolo vyjadrené ako 20+10, 40 ako 2×20, 60 ako 3×20 a tak ďalej aj čísla 70, 80 a 90. Tento číselný systém používali Kelti a Normanďania a je pravdepodobné, že jedni alebo druhí ho predstavili aj Galom.

Ako všetci akademici, aj tí za vlády Ľudovíta XIV to museli mať radi komplikovane, a preto sa rozhodli uzákoniť túto variantu.

Na konci stredoveku však napokon vyhrali nad niektorými zloženými tvarmi, tvary jednoduché: trente, quarante, cinquante a soixante. Na 60-tke sa to však zastavilo a to aj napriek tomu, že existovali tvary septante, octante a nonante ! V 17. storočí to celé definitívne zaklincovala Francúzska akadémia, ktorá rozhodla, že zložené tvary čísloviek 70, 80 a 90 sú viac kúl.

Zdroj: https://lapetiteoptimiste.sk/ako-zvladn ... y-so-ctou/

dasha píše: *

25 črc 2019, 16:33

Clara píše:

Přece i tenhle fakt byl důvod proč nad Joffreyem kroutili hlavou. Sice mu jeho bohatství záviděli, ale zároveň jim přišlo vulgární, že k němu přišel skrze něco tak ponižujícího jako je obchod. Filip nejspíš stejně jako jeho rodiče očekávali, že peníze mít budou a Molines se o to postaral, a tak se víc nezajímali. Myslím, že by Plessisové zbankrotovali už mnoho let předtím, kdyby nebylo Molinese a jeho "nostalgie". Navíc jak jsem zmínila v předchozím příspěvku, být dvořanem bylo evidentně nesmírně nákladné. Nejspíš ne tolik nákladné za Ludvíka XIII. jako za vlády jeho syna. Ale i tak to musel být majlant. A v jejich očích investování prostě nepřipadalo v úvahu.

Claro, to je velmi zajímavý postřeh, který mě ovšem přivádí k zamyšlení, kde tedy vlastně tedy brala šlechta peníze? Pronájem pozemků to nebyl, pozemky jim jako feudálům patřily nebo je měli v pronájmu od krále. V knize je řeč o nějakých "důchodech" či rentách, ví někdo, co je to vlastně za peníze a kdo je vyplácel? Renta, to mi zní jako úroky z nějakých jistin v bance.
Jediný mně jasný zdroj příjmů, o kterém se také v kánonu píše, se mi jeví prodej pozemků, ale to není zrovna výhodná dlouhodobá strategie
A jak píše Clara, pokud žili nákladným životem u dvora, dostávali zřejmě "plat" za různé, často symbolické tituly a hodnosti, ale co ti ostatní, co třeba u dvora ani nežili?

Dotaz bol v téme Filip du Plessis-Belliere, avšak odpoveď patrí skôr do ekonómie. Samozrejme že mňa ako ekonómku také veci zaujímajú, takže si vždy všimnem keď sú o tom niekde zmienky.

Renty existovali nielen kráľovské ale aj renty investičné - Ninon de Lenclos si takto uložila svoje peniaze a dostávala potom s toho ročnú rentu. (niečo ako dnešné akciové pakety čo vynášajú rendity)
Pani de Sevigne spomína že mala dobré výnosy z nejakých majetkov a lesov v Bretónsku, ktoré zdedila po manželovi a to isté spomína aj Vznešená Slečna že mala z nejakého lesa, už si nespomínam presne ktorého, je o tom zmienka aj v kánone, dobré výnosy, kým jej nevyrúbali ten veľký les, lebo strielala na kráľa z dela z Bastily. (oboje historické fakty)
Nuž drevo je aj dnes ešte stále hodnotný tovar.
Nuž z panstiev a pozemkov boli vždy takzvané VÝNOSY, to je jedno či sa jednalo o vojvodstvo, barónstvo či grófstvo. Na toto som už dávnejšie chcela odpovedať, lebo som narazila na kadejaké informácie, takže dám príklad:

Grófi Toulousky vlastnili kedysi niečo cez 20 kilometrov od Toulouse malý zámoček. Keď sa tento predával objavujú sa autentické zápisy o výnosoch ktoré toto PANSTVO po jeho kúpe prinášalo už v prvom roku:

(Jedná sa o zámok La Salvetat-Saint-Gilles ktorý patril grófom Touloskym.)
V 17. storočí sa tu usadil parlamentný úradník rodiny Lombrail a Joseph Gabriel de Lombrail ho 10. júna 1729 predal Nicolasovi de Reversat de Célès za 65 000 livrov. Len zo seignioriálnych práv (grófskych panovníckych práv )sa získalo 109 siah pšenice, 18 siah ovsa, 200 kusov hydiny a 8 libier striebra.
(A to sa jednalo iba o malinkaté panstvo 20 km pred bránami Toulouse - a na moje počudovanie ešte zámoček stojí. že by to bol ten čo v ňom Angelika strávila poslednú noc pred príchodom na svadbu do Toulouse?)

Takže domnievať sa že na pozemkoch zemepánov žili sedliaci či meštiaci zadarmo by bolo naivné. Aj keď nevoľníctvo už bolo zrušené, za užívanie pôdy sa platilo výnosmi. Ako vidíme z horeuvedeného výnosov bolo istotne viac ako by pán sám stačil skonzumovať - takže ich určite predávali.

Neďaleko od Viedne je barokový kláštor kde som mala možnosť nahliadnuť do účtovních kníh zo 16 a 17 storočia. Dokonca aj kláštory sa živili výnosmi z pozemkov. Tento konkrétny zarábal najviac na prenájme viníc. Ak sedliak nemal peniaze odvádzal určitú časť hrozna - prípadne popri svojich obrábal vinice čo patrili kláštoru, a tým platil za nájomné. Kláštor buď vyrobil svoje vlastné víno alebo hrozno predal vinárom - zasa výnosy.

https://de.wikipedia.org/wiki/Stift_Klo ... ft_(3).JPG

nebudem tu azda pripomínať že aj slávny DOM PERIGNON ako prvé šampanské sveta vymyslel a vyrobil v 17 storočí mních z hrozna viníc
ktoré patrili k pozemkom mníchov - tiež sa museli niečim živiť

Takéto druhy výnosov mali všetci šľachtici. Preto mali finančných správcov ako Molinesa. Nakoniec myslím že sa v kánone hovorí aj o rente Angelikynho otca, a že bratranec baróna de Sancé tam obšírne vypočítavá svoje príjmy a výdavky.

neskoršie to dohľadám... dúfam že to nebude iba v nemeckej knihe, ako tá zmienka že Filipová matka mala pozemky v Bretónsku

PS: hore vyššie v článku o úlohách zlata a striebra v ekonomike a finančnom systéme som dala link v ktorom sa okrem iného dočítame: ...... Americké dôchodky pasúce sa na akciách boli zosekané na polovicu.....
dôchodky rovná sa RENTA

Doucement, Philippe, par grâce. Vous n'allez pas mettre en pièce ce plastron de perles qui m'a coûté 2 000 écus.

Upokojte sa, Philippe, preboha. Neroztrháte mi predsa na kúsky tento perlový náhrdelník, ktorý ma stál dva tisíce écusov.

V roku 1689 sa cena bieleho ecu, striebornej mince s hmotnosťou 27,45 g, zvýšila na 3 livre a 6 solov.

Píše sa tam že ju to vyšlo 2000 Ecus - 3 libry boli v tom čase 1 Ecu. To znamená okolo 700 Libier - keď vychádzam z toho že na začiatku 18 storočia si človek za 300 Libier mohol kúpiť tlačiarenskú mašinu - tak to teda určite límec, ako je to v slovenskom preklade, nebol. Musel to byť náhrdelník.

"Hádam mi neroztrháte perlový golier, ktorý stál dvetisíc libier!"

Je viem že francúzske slovo collier veľmi zvádza nazvať niečo golierom.

https://de.wikipedia.org/wiki/Livre

Filipov vyšívaný vojenský stan stál napríklad 2000 libier a úrad konsula v Kandii vyšiel Angeliku na 40.000 libier
Cesta poštovným dostavníkom z Paríža do Bordeaux stála 75 libier. 1 libru stál obed v dobrom lokáli. 100 libier kôň

Philippe, il y a pour dix mille livres de diamants sur cette robe.
Na týchto šatách sú diamanty v hodnote desaťtisíc libier. (Keď ju nazval barónka popoluška)

Nie som pre neho dosť bohatá, madam. (aby si vzala kuchára Dávida)
- Budeš, Javotte. Obdarujem ťa. Dám ti 400 libier v podobe renty. (ročnej samozrejme)

Z toho vidíme že 400 libier muselo byť v tom čase hodne peňazí.

Inak 1 libra teda bola 20 sous - to znamená že za 10 libier si človek mohol kúpiť 100 lacných chlebov

Říkala jsem si včera, že diskuse k "perlovému límci" by se hodila sem - předběhla jsi mě.

Když člověk vidí ty ceny šperků nebo šatů, Filipovy výbavy... není divu, že se ekonomika položila...

PenelopaW píše: *

03 bře 2024, 10:17

Když člověk vidí ty ceny šperků nebo šatů, Filipovy výbavy... není divu, že se ekonomika položila...

to je podobné ako dnes keď si človek pozrie čo si doprajú politici a iné elity tak nieto divu že sa ekonomický systém rúca - ako Ekonómka musím povedať že bohužiaľ aj my žijeme v dobe kedy má náš západný sytém už len na krôčik od toho aby sa celkom zosypal

a história sa opakuje stále dokola a dokola - aj napriek modernej technike ani elity týchto čias nič nového nevymysleli - vždy keď sa rúca nejaké impérium snaží sa ešte s posledných síl roztiahnuť a niekde sa nabaliť aby naplnili prázdnu kasu, poprípade splatili nekonečné dlhy sa množia sa vojny ....

Někde jsem četla, že právě války a přebujelý aparát, podpora americké války za nezávislost zruinovala Francii a ne Marie Antoineta.
Čtu nyní Ludvík XV milovaný a nemilovaný král. Zatím jsem u regenství po smrti Ludvíka XIV. Mimo jiné Filip II Orleánský začal zbavovat úřadu schopné a vzdělané měšťany a nahrazovat šlechtou většinou bez schopností a vzdělání.
P.s. Ruka ruku myje ať žijí plzeňská práva, kde se dá studovat rychlostí TGV.

Našla jsem zajímavé údaje o mzdách a cenách v 17. století z námořnického a galejnického prostředí.
Přidávám pro představu kolik co tenkrát stálo.

Můžeme to porovnat s již výše zmíněným údajem denní min. mzdy nekvalifikovaného dělníka (1690 - 1695) = 15 sou tj. 19 livrů měsíčně

- mzda kaplana galejníků 18 livrů / měsíc (později zvýšeno na 30 livrů / měsíc) - nevím, kdy se mzda zvýšila, těch 18 livrů mohlo být za Vincenta de Paul, ale je možné, že i otec Antoine dostával tak nízký plat (už i v 17. století se bralo, že je to nevyhovující plat, když ho porovnáme jen s o pár desetiletí minimální mzdou dělníka... )
- mzda kapitána galéry 250 livrů / měsíc
- fixní cena za převedení galejníka Paříž - Marseille 40 livrů (v jiném zdroji se uvádí 30 livrů)
- mzda pro 1 vojáka jako bezpečnostní doprovod galejníků z Paříže do Marseille za 26 dní = 65 livrů
- mzda pro 1 dozorce za 26 dní (převod galejníků z Paříže do Marseille) = 39 livrů
- mzda pro 1 kočího za 26 dní (převod galejníků z Paříže do Marseille) = 32 livrů
- jídlo pro 100 galejníků na 26 dní (cca 1 kg chleba, 250 g fazolí a asi 250 ml vína na den) = 260 livrů

a k tomu porovnání cen úřadů:
- cena úřadu generála galér v 1669 (Vivonne) - astronomických 700 000 livrů - Vivonne měl údajně trochu problém tu částku sehnat, no aby ne
- cena úřadu kapitána galéry v roce 1645 = 40 000 livrů
- cena úřadu vrchního velitele sboru (v rámci námořnictva) v roce 1679 = 170 000 livrů

(připomínám, že Angeličin úřad konzula v Kandii stál 40 000 livrů)

(zdroj: Fighting ships and prisons - Paul W. Bamford)