Péguilin alias Vojvoda de Lauzun



Antonin de Caumont Nompar, markíz de Puyguilhem a od roku 1692 Vojvoda de Lauzun


Antonin de Caumont Nompar, markíz de Puyguilhem , Vojvoda de Lauzun (narodil sa 05. 1633 v Lauzun vo Francúzsku, zomrel 19 novembra 1723 v Paríži)
bol francúzsky dôstojník a dvoran, kapitán telesnej stráže kráľa a od roku 1668 prvý generálplukovník kráľovských dragúnov
a Rytier Podväzkového rádu.

Narodil sa na zámku v Lauzun Marmande v Gaskonskej Guyenne, ako tretí syn z deviatich detí Gabriela, grófa z Lauzun, a Charlotte, dcéry vojvodu de la Force, Armand de Caumont Nompar, duc de La Force (1594-1675). Antonín vyrástol z 1647 spolu s deťmi bratranca svojho otca Antoine III. de Gramont (maršal de Gramont a bývalý gróf z Guiche) z ktorých jeden bol gróf de Guiche, neskôr milenec Henrietty Anglickej, vojvodkyne z Orleansu. Ďalšou z detí z ktorými vyrastal bola Catherine Charlotte de Gramont. Tá si neskôr sa vzala Louisa de Grimaldi a stala sa monacká princezná. Bolajeho detskou láskou.

Navštevoval jednu z mnohých vojenských akadémií v Paríži a vstúpil ako jednoduchý "Cadet de Gascoigne" (Gaskonský kadet známy z troch mušketierov od Dumasa ), do armády. Tam sa vyznamenal v bojoch hlavne jeho typickým gaskonským chvastaním a predvádzaním , čím si napokon získal priateľstvo poľného maršala de Turenne. V roku 1655 sa mu podarilo po jeho otcovi dostať miesto veliteľa „cent gentilshommes de la maison de roi“ alias "Sto prvých šľachticov kráľovského domu".
Puyguilhem (tiež sa niekedy píše ako Péguilin pretože tak ho volali pri dvore), bol predstavený kráľovi pri dvore, kam ho doviedol jeho strýko maršal de Gramont a rýchlo sa vyšvihol v obľube u kráľa Ľudovíta XIV.
---------------
Pokračovanie nabudúce

Takže ako rodený Gaskonec mal samozrejme zámok v Gaskonsku:

Před Béarnem vjeli cestovatelé do zámku Antonina de Caumont, markýze de Péguilin, vévody de Lauzun. Angelika s pobaveným údivem pozorovala toho mužíčka, jenž byl díky svému šarmu a inteligenci, jak tvrdil ďAndijos, „nejoblíbenějším chlapcem u dvora“. Sám král, přes své mládí většinou vážný, nebyl s to odolat Péguilinovým žertům a rozesmál se třeba uprostřed porady. Nyní se Péguilin raději zdržoval na svých pozemcích, neboť jeho nechuť k Mazarinovi překročila únosné meze. Nicméně vypadal, že ho to příliš nesouží, a hýřil veselými historkami o kardinálovi, o němž každý věděl, že je královniným milencem.
Angelika, nezvyklá na žargon galantního světa, jímž se u dvora mluvilo, nerozuměla ani polovině toho, co vévoda vykládal, a divila se, že se opovažuje mluvit tak nestoudně o vysoce postavených osobnostech.


Zámok kde sa Lauzun narodil a v ktorom Angelika prespala po ceste do Toulouse.
Jeho zámok bol na riečke Garonne, rovnako ako Joffreov letohrádok a vlastne celé ružové mesto Toulouse:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Lauzun_(Lot-et-Garonne)

Prečo tu vlastne píšem o Lauzunovi, i keď som to pôvodne neplánovala?

Pretože som oňho stále zakopávala pri rešeršiach o Andijosovi Boli spolu v jednom pluku. A nielen to. (o tom ešte napíšem viacej)

Ale to najzábavnejšie o čo som zakopla, bolo keď som sa akýmsi nedopatrením naklikla do rakúskeho
kriminalistického archívu. Oni si tu Lauzuna ešte stále opatrujú v archívoch ako nebezpečného kriminálnika.
Nuž čo. Táto naša K&K Monarchia sa nezdá!

Ale aspoň nám uchovali túto rytinu:



Čím si to vlastne kráti v tej Bastile dlhú chvíľu?
No predsa tým istým, čo robil v Bastile aj Joffrey! Krotením pavúkov.


Pozrime sa vo väčšom rozlíšení, (nakliknutím sa obrázok zväčší)

http://www.bildarchivaustria.at/Preview/9278072.jpg

Vždy ma poteší keď urobím nejaký objav. Vďaka veľmi starej nemeckej knihe som sa dozvedela
o čom ten obrázok je.

Tak toto nemá byť Lauzun v Bastile, ale vo väzení v Pignerole, kde v tom čase sedel aj Fouquet už od roku 1661.
Lauzuna tam na kráľov príkaz nasťahovali v roku 1671 a strávil tam 9 rokov (1671 -1680) Osobne ho tam na kráľov príkaz
dopravil so sprievodom 100 mušketierov slávny d´Artagnan. (aj o tom existujú dokumenty, dokonca doručil
vznešenej slečne odkaz od Lauzuna)

Toto hore by mala asi byť ilustrácia k nasledovnej legende:

Lauzunovi prvé roky vo väzení v Pignerole nebola dovolená žiadna zábava. Mal zakázané dokonca aj knihy a noviny, samozrejme okrem náboženskej literatúry.
Takže Lauzun sa zabával krotením pavúka, ktorého vraj tak skrotil, až mu jedol z ruky. Jedného dňa mu ho však väzenský dozorca Sant-Mars zabil.
(áno ten čo v skutočnosti všade zo sebou vláčil väzňa so železnou maskou, o ktorej existujú dodnes v knižnici parížskeho Arzenálu písomné záznamy z Bastily, že sa v skutočnosti jednalo o masku z čierneho zamatu, zmienka o železnej sa objavila až u Voltaira)

Zrejme preto, lebo už od začiatku vykonával svedomite svoju úlohu Lauzuna týrať, o čom sa tiež dodnes zachovala
korešpondencia medzi Sant-Marsom a úhlavným nepriateľom neštastného malého Gaskonca, Louvoisom.
(nečudo, tí dvaja patrili do jedného klanu, veď sestra jeho ženy bola Louvoisová milenka)

Pre tie čo vedia po nemecky, prosím tuto:

Pridávam palác ktorý si Lauzun kúpil v roku 1682. (teda v čase predpokladaného návratu Joffreya de Peyrac do
Francie)
Zachoval sa až dodnes. Stojí na ostrove Svätého Ľudovíta, s ktorého sa dalo prejsť v tom čase jediným mostom Pont Marie do štvrte Marais, kde stál aj Peyracov palác Beautreilles, vzdialený od Lauzunovho asi 10 minút chôdze (úbohy Joffrey ) Hoci tam malý Gaskonský Don Juan býval iba 3 roky, nad vchodom je plaketa z čierneho mramoru z nápisom „Hôtel de Lausun 1657“, čo evokuje pocit že tam býval dlhšie.
Pravda je že palác postavil v rokoch 1650-1658 architekt Louis Le Vau pre finančníka Charlese Gruyna. Tento bol Fouqetovým priateľom, a po jeho uväznení tiež upadol do nemilosti. Lauzunovi palác predala jeho vdova.
V roku 1685 ho od neho odkúpil markýz Richelieu.

Niekedy ho valajú aj Hôtel Pimodan. Ak by ste ho chceli navštíviť, presná adresa je nábřežie Quai d'Anjou č. 17 na ostrově sv. Ludvíka, hneď za katedrálou Notre Dame. prehliadky vraj zvyknú robiť iba v utorok. Palác je dnes majetkom mesta a slúží k poriadaniu oficiálnych recepcií starostu Paríža.





Malá zaujímavosť: Na nádvorí, na fasáde medzi oknami na druhom poschodí sú na stene umiestnené slnečné hodiny, ktoré možu slúžiť aj ako kalendár.



Našťastie sa uchovalo veľa z pôvodného interiéru zo 17 storočia.



http://paris-iea.fr/sites/default/files ... 67629a.jpg

http://culturezvous.com/wp-content/gall ... un_005.jpg

Album oficiálnych fotiek radnice mesta Paríž:

https://plus.google.com/photos/10238174 ... banner=pwa


Na virtuálnu prehliadku som objavila pekné video:

http://www.dailymotion.com/video/xl2etg ... n?start=54

A ešte jedno:

http://www.dailymotion.com/video/x2fwq7 ... louis_news

Ohováranie Lauzuna

No a teraz idem Lauzuna trochu ohovárať:

Pani Golonová nám tiež vynikajúco vystihla jeho charakter. A ukázala nám aj jeho druhu tvár.
Áno, bol milý a zábavný (i keď vždy veľmi drzý), pokiaľ dostal všetko čo chcel. Ale beda ak mu nebolo vyhovené. Vtedy ukazoval svoju druhú tvár.

Spomínate si ako sa na Angeliku osopil keď sa dozvedel že kráľ zrušil svoje zvolenie k svadbe z vznešenou slečnou?

(v skutočnosti to bolo 18 decembra 1670, Svadba z Mademoiselle mal byť 20. December 1670, )
……..„Pane de Lauzun!“ vykřikl král a hlas se mu chvěl jako ostří meče.
Angelika zděšeně vykřikla. Lauzun ji zahlédl a obrátil svůj vztek proti ní.
„Tak vy jste tady, vy malá hlupačko, vy neschopná ženská! Kde jste se včera courala, vy
jedna poběhlice, když jsem vás prosil, abyste dala pozor, jaké nástrahy mi budou klást princ a jeho
syn?“
„To stačí, hrabě,“ zarazil ho král mrazivě a vznešeně zároveň…….
----------------------------------------------------------
A samozrejme že nám na pani AG na konci tretieho dielu prezrádza aj to, čo sa s nim stalo potom:

„Kde je Lauzun?“ podivila se Angelika. „Ještě jsem ho neviděla.“
„Copak vy to nevíte? Je přece ve vězení. Příliš si dovolil kritizovat vztah paní de Montespan
a krále. Už nevím, jaký úřad mu to odmítli, i když mu ona slíbila, že se přimluví. Strašně jí vynadal,
choval se k ní hrubě a nakonec zašel za králem, zlomil před ním meč a prohlásil, že už mu nechce
sloužit.“
„Mravní ponaučení: další pobyt v Bastile.“
„Tentokrát je to vážnější. Říká se, že ho pošlou do pevnosti v Piemontě, do Pignerolu. Tam
bude v dobré společnosti. S tím pověstným finančníkem, víte přece… jak se jen jmenoval?“
„Fouquet,“ napověděl jí pan de Louvois, který se opíral vedle nich a ukusoval ze zákusku.
„Ano… už je to dávno. Začíná se na něj zapomínat, a přesto je veverka ve své kleci pořád ještě
živá.“

(v skutočnosti ho zatkli 25 novembra 1671, neviem prečo sa uvádza v niektorých zdrojoch že to bolo 1 decembra, to ešte musím vyšetriť)
-----------------------------------------------------

Podobne charakter malého Gaskonca vystihol aj Alexandre Dumas v jeho Pamätiach slepca. Nechce sa mi to momentálne prekladať, prosím, tuto:
http://www.dumaspere.com/pages/biblioth ... r27&cid=14

A takisto samozrejme SaintSimon a mnohí iní, vo svojich pamätiach.
----------------------------------------------------------
Pani de Sevigne nášho malého Gaskonca spomína často.

Tuto jeho opis:
Lauzun bol obdarený drzosťou, energiou, statočnosťou, márnivosťou, domýšlavosťou a pýchou postačujúcou pre dvadsať osôb.

Nedá mi neuviesť jej zmienku o Lauzunových suveníroch ktoré našli po jeho zatknutí v jeho apartmánoch. (O tomto som samozrejme našla aj iné zdroje).

V zásuvkách pána de Lauzun sa vraj našli hotové divy: nespočetné množstvo podobizní, nahotinky, jedna bez hlavy, iná z vypichnutými očami (je to vaša susedka) #, veľké a malé pramene vlasov označené štítkami, aby sa nepoplietli. Na jednom. Šediny tej a tej. Na druhom: mech z klína, inde zasa. Plaváčik vzatý z dobrého miestečka. A tak ďalej. Tisíc roztomilostí a zlomyseľností. Ale na všetko by som neprisahala, veď viete ako si zlomyseľní ľudia pri podobných príležitostiach vymýšľajú.

Pani de Sevigne, list datovaný 23.12.1671

#(vojvodkyňa Gramont, princezná z Monaca)
----------------------------------------------------------------

Lauzun courtier und Adventurer

Lauzun courtier and adventurer the life of a friend of Louis XIV

Lauzun - dvoran a dobrodruh - Život priateľa kráľa ľudovíta XIV.
------------------------------------

Zanietené Angelikologičky a historičky samozrejmne nechem obrať o veľmi zábavné čítanie, dostupné
bohužial iba po Anglicky a po francúzky (google books)

Som vďačná že niekto si dal námahu poskladať zo všetkých pamätí portrét o živote
nášho vydareného Peguilina de Lauzun. Z tej knihy sa dá dozvedieť veľa o diani pri dvore
a sú uvedené aj zdroje k jednotlivým citátom.



Linky:

Lauzun: Courtier and Adventurer, the Life of a Friend of Louis XIV, Volume 1 + 2

Sa dá tuto stiahnuť v rozličných formátoch:

https://archive.org/details/lauzuncourtierad01lauzuoft

https://archive.org/details/lauzuncourtierad02lauzuoft


Lauzunova mladá manželka, ktorú si vzal po smrti Vznešenej slečny:
Rytina zo strany 328 knihy "Lauzun: courtier and adventurer : the life of a friend of Louis XIV" z roku 1909 (teda uz bez copy rightu volna na stiahnutie)

https://c1.staticflickr.com/3/2898/1476 ... 2581_h.jpg

Díky za informace! Ten palác někdy musíme navštívit, nebo alespoň se k němu zajít podívat.

dauphine píše:

Díky za informace! Ten palác někdy musíme navštívit, nebo alespoň se k němu zajít podívat.

Čo takto zraz v Paríži v roku 2016 ? Už mám pripravenú perfektnú mapu po stopách Angeliky.

Tuto je úryvok aký bol Lauzun "rozkošný" keď si perský veľvyslanec žiadal suvenír z mäsa a kostí:

„Obtíže jsou ovšem ve výběru toho suvenýru,“ pokračoval král. „Mám chuť pověřit tím
delikátním úkolem pana de Lauzun. Je v tomhle oboru odborník.“
Péguilin si nenucené načechral manžety.
„Snadná věc, pane. Na našem dvoře je dost rozkošných kurviček.“ Ukazováčkem zvedl
bradu paní de Montespan. „Tahle by nevyhovovala? Už přece dokázala, že se může líbit králům…“
„Drzoune,“ zasípala zuřivě markýza a uhodila ho přes ruku.
„No dobře, tak tahle,“ pokračoval Péguilin a ukazoval na monackou princeznu, která byla
jednou z jeho milenek. „Ta mi připadá vhodná. Je to možná jediné dobrodružství, jež ještě nezažila.
Od pážete až po krále… všechno je jí dobré. Dokonce i žena…“
Král ho nespokojeně okřikl:
„Trochu slušnosti by neškodilo, pane hrabě! Pozor na slova!“
„Proč si mám dávat pozor na slova, Sire, když tu nikdo nedává pozor na činy?“
„Mám dojem, že se Péguilin připravuje na nový pobyt v Bastile,“ zašeptala paní de Choisy
Angelice. „Ale odpovídá vtipně.

V skutočnosti bol Lauzun do Monackej princezny zaľúbený, ale táto dala prednosť kráľovi.
Podľa historických pamätí a tomu naskôr všemocne snažil zabrániť, a potom sa na Monackej princezne pomstil
tak že jej opätkom surovo stúpil na ruku a vraj jej ju zlomil (v Kráľovských Slávnostiach Angelike takto niekto zámerne stúpi na ruku, už si nepamätám kto). Tvrdil že to bola nehoda, avšak pri jeho zatknutí našli obrázok Monackej princezny
s vypichnutými očami, čo svedčilo o jeho nenávisti k nej.

Lauzun po tom čo kráľ zakázal svadbu s Vznešenou slečnou prenasledoval pani de Montespan, príšerne jej nadával a vyhrážal sa jej.

Avšak podlľa hsitorických faktov si bol an vine sám:
Kráľ najskôr privolil, avšak odporúčal vznešenej slečne urobiť svadbu rýchlo v tajnosti. S týmto lauzun nesúhlasil, lebo on sa chcel stať vojvodom z Motpensieru a tým pádo maj kráľovým bratrancom zo všetkou pompou a verejne. Na toto otáľanie ktoré trvalo viac dní, doplatil, lebo medzitým sa strhal doslova lavína protestov proti tomuto zväzku. A nebola iba kráľová rodina vo francúzku ale aj z iných dvorov Európy, a kráľ bol doslova donútený svadbu zakázať.

Keď si vznešenú slečnu zavolal, aby jej to oznámil, a ona s plačom padla na kolená, kráľ si kľakol tiež,a držal ju v náručí veľmi dlho, a plakal s ňou, zlomený jej bolesťou.

Lauzuna si dal zavolať a povedal mu že nemusí mať obavy, že ho vyzdvihne tak vysoko, že mu to vynahradí takými poctami, že nič nebude musieť ľutovať.

Tento však bol večne nespokojný a viackrát nedodržal dané slovo... no a potom sa podľa porekadla "dovtedy sa chodí s džbánom po vodu kým sa nerozbije", prevalilo pár jeho klamstiev, machinácii a podvodov...veľa vyšlo najavo a strhla sa ďalšia lavína....

no ale o tom v pokračovaní

moirra píše:

dauphine píše:

Díky za informace! Ten palác někdy musíme navštívit, nebo alespoň se k němu zajít podívat.

Čo takto zraz v Paríži v roku 2016 ? Už mám pripravenú perfektnú mapu po stopách Angeliky.

To nezní jako špatný nápad! Student Agency má na své eurovíkendy poměrně slušné ceny ;-).

PenelopaW píše:

moirra píše:

dauphine píše:

Díky za informace! Ten palác někdy musíme navštívit, nebo alespoň se k němu zajít podívat.

Čo takto zraz v Paríži v roku 2016 ? Už mám pripravenú perfektnú mapu po stopách Angeliky.

To nezní jako špatný nápad! Student Agency má na své eurovíkendy poměrně slušné ceny ;-).

No napokon s toho bol iba minizraz vo dvojici - ja a Dauphine sme chodili koncom Septembra po Paríži po stopách Angeliky podľa mojej fikcie , tade kde chodia takto Joffrey a Desgrez po Paríži, a samozrejme sme vďaka mojim pološialeným mapám našli aj Lauzunov palác.
Ešte sme ani nestihli spracovať fotky - ale aj to bude

Hmm, tak to mohlo být pěkné! Závidím . (Mimochodem: Nemohu teď nikde najít informaci, koho zažádat o přístup do sekce fanfiction ). Když v USA mohou dělat zájezdy po stopách Carrie ze Sexu ve městě, proč neudělat cestovku zaměřenou na Angeliku? Zvažte, zda si to nenechat patentovat .

PenelopaW píše:

Hmm, tak to mohlo být pěkné! Závidím . (Mimochodem: Nemohu teď nikde najít informaci, koho zažádat o přístup do sekce fanfiction ). Když v USA mohou dělat zájezdy po stopách Carrie ze Sexu ve městě, proč neudělat cestovku zaměřenou na Angeliku? Zvažte, zda si to nenechat patentovat .

Čo sa týka fanfikce posielam ti SZ (súkromnú správu)

No a tá cestovka by nebola zlý nápad, dám si patentovať svoju mapku. ha-ha

moirra píše:

No a tá cestovka by nebola zlý nápad, dám si patentovať svoju mapku. ha-ha

Já nežertuji, pokud to už někdo neudělal, tak si to zkuste někde "registrovat" . Dá se začít komorně, pro české a slovenské čtenářky, náklady na cestu a ubytování si bude hradit každý sám, budeš průvodcovat, pak přibrat čtenářky se spřátelených webů... ono se to rozkřikne, a pak Tvé služby budou chtít využít i další . Já bych to nezatracovala . A nakonec se to může rozjet ve velkém a několikrát do roka dělat zájezdy pro "fanoušky" .

moirra píše:

dauphine píše:

Díky za informace! Ten palác někdy musíme navštívit, nebo alespoň se k němu zajít podívat.

Čo takto zraz v Paríži v roku 2016 ? Už mám pripravenú perfektnú mapu po stopách Angeliky.

No a už to máme za sebou!

Rýchlo zrealizované pološialené nápady z fóra sú najlepšie. Teraz už len konečne, takmer po roku, pridať fotečky
Lauzunovho paláca.

Zjistila jsem, že Lauzun figuruje v jedné z filmových povídek ve filmu Amours célèbres:
https://www.csfd.cz/film/38376-amours-c ... ie/?type=1
https://www.fdb.cz/film/slavne-lasky-am ... zeni/55581
http://www.imdb.com/title/tt0054516/
Jak je patrno z filmového obsazení, hraje ho J. P. Belmondo .

moirra píše:

Vždy ma poteší keď urobím nejaký objav. Vďaka veľmi starej nemeckej knihe som sa dozvěděla o čom ten obrázok je.

Tak toto nemá byť Lauzun v Bastile, ale vo väzení v Pignerole, kde v tom čase sedel aj Fouquet už od roku 1661. Lauzuna tam na kráľov príkaz nasťahovali v roku 1671 a strávil tam 9 rokov (1671 -1680) Osobne ho tam na kráľov príkaz dopravil so sprievodom 100 mušketierov slávny d´Artagnan. (aj o tom existujú dokumenty, dokonca doručil vznešenej slečne odkaz od Lauzuna)

V Pignerolu strávil Fouquet za velmi přísných a mnohdy zcela neobvyklých bezpečnostních opatření deset let a za ty roky pochopil, že milost nedostane nikdy. Nesměl přijímat návštěvy, psát, novinky o rodině dostával jen dvakrát do roka (...).
Teprve po deseti letech samovazby dostal Fouquet povolení ke styku s jiným vězněm, hrabětem de Lauzun, s nímž se znal ještě ze svobodných časů. Lauzun mu vyprávěl o Versailles, vybudovaných pro krále umělci, kteří stavěli Vaux, přidal zprávy o manufaktuře Gobelins, která před lety vyráběla nádherné tapiserie pro výzdobu Vaux a nyní patřila Colbertovi, o královské bibliotéce, jež vznikla ze surientandovy knihovny v Saint-Mandé, o skvělé kariéře Jeana-Baptisty Colberta i o zapomnění, do nějž upadla slečna de La Valliere, první králova metresa, která nechtěně přispěla k Fouquetovu pádu. Teprve díky Lauzunovi mohl Fouquet zrekonstruovat události patnácti let, strávených v pevnostních zdech.
Roku 1679 bylo Fouquetově rodině povoleno navštívit vězení a dcera Marie-Madelaine tu zůstala s otcem, čehož hrabě de Lauzun využil, aby jí svedl...

(Jiří Kovařík: Královské vraždění, s. 250 - 251)

Spomenula som to už aj inde -ale aby sme tu mali všetky informácie pekne pohromade pridávam to aj sem:

Tak napríklad prezradil skutočný historický Lauzun, aby sa poistil, holandským novinám,
kráľovo povolenie k sobášu zo vznešenou slečnou
a neskoršie tiež vraj zásnuby kráľového brata z Liselotou von Pfalz ( čo bolo vtedy práve ešte pre kráľovstvo tajomstvom, a TABU lebo to bol vojensky a strategicky dôležitý zväzok)

Keďže to čo malo byť aj vo Francii do poslednej chvíľe tajomstvom vyšlo v holandských novinách,
kráľ vraj príšerne zúril pretože sa to dalo považovať za ZRADU, prezradenie tajomstiev nepriateľom a vraj to bol jeden z dôvodov prečo Lauzun upadol u kráľa do totálnej nemilosti a skončil pri Fouquetovi a mužovi zo železnou maskou vo väzení Pignerole. A to na pekných pár rokov.

nezabúdajme že kvôli Lauzunovi, krátko predtým, sa najväčšia milionárka kráľovstva, vznešená slečna de Montpensier,
odmietla stať sa ženou kráľovho brata ....

Tuto rytina nerovného párika:

PenelopaW píše:

Teprve po deseti letech samovazby dostal Fouquet povolení ke styku s jiným vězněm, hrabětem de Lauzun, s nímž se znal ještě ze svobodných časů.

práveže nie ! mám 900 stranovú knihu o Lauzunovi v Angličtine a ešte jednu vo Francúžtine -
Fouquet Lauzuna takmer vôbec predtým nepoznal, lebo v časoch keď bol ešte na výslní
Lauzun nebol v podstate nikto čo by niečo znamenal .... keď mu najskôr cez dieru v stene za kozubom
Lauzun začal rozprávať že kráľ dal povolenie k jeho sobášu zo vznešenou slečnou ktoré potom zrušil ....
považoval ho Fouquet najskôr za blázna ktorý vo väzení zošalel ... a vôbec sa s nim zo začiatku nechcel rozprávať

PenelopaW píše:

Lauzun mu vyprávěl o Versailles, vybudovaných pro krále umělci, kteří stavěli Vaux, přidal zprávy o manufaktuře Gobelins, která před lety vyráběla nádherné tapiserie pro výzdobu Vaux a nyní patřila Colbertovi, o královské bibliotéce, jež vznikla ze surientandovy knihovny v Saint-Mandé, o skvělé kariéře Jeana-Baptisty Colberta i o zapomnění, do nějž upadla slečna de La Valliere, první králova metresa, která nechtěně přispěla k Fouquetovu pádu. Teprve díky Lauzunovi mohl Fouquet zrekonstruovat události patnácti let, strávených v pevnostních zdech.

toto skoro všetko sedí

PenelopaW píše:

Roku 1679 bylo Fouquetově rodině povoleno navštívit vězení a dcera Marie-Madelaine tu zůstala s otcem, čehož hrabě de Lauzun využil, aby jí svedl...

no podobne ako mala matka Scaronovej byt vo väzení kde vykonával trest jej otec, a tam sa napokon Scaronka aj narodila
tak si prenajala Fouquetová rodina byt v Pignerole. teda tam bývali. Preto mal Lauzun možnosť Fouquetovú dcéru zviesť.
A hoci bol v podstate tajne ženatý už od roku 1971 (potvrdzujú to viacerí historici) nebránilo mu to po prepustení z väzenia navštevovať ju a uchádzať sa o jej ruku

Nevieme prečo, ale kráľ odrazu povolil Lauzunovi viac slobodného pohybu po Pignerole, návštevy iných väzňov,
Fouqueta, dokonca vraj aj muža zo železnou maskou , a samozrejme návštevy bytu Fouuquetovej rodiny.
zachovalo sa aj veľa originálnych zápiskov Saint-Marsa, ktorého poznáme myslím aj z pera Alexandra Dumasa,
ktorý to väzenie v tom čase viedol.

Toto som presunula sem aby sa neskoršie príspevky týkajúce sa Filmu mohli presunúť do príslušného fóra

Ak by sa niekto chcel aspoň virtuálne poprechádzať v Lauzunovom paláci na Ostrove Svätého Ľudovíta,
čo by kameňom dohodil od ulice Beautreilles, iba čo sa cez most prejde, tak prosím:

myslím že na obdivovanie paláca zvnútra (ja a dauphine sme ho videli aspoň zvonku) nepotrebujete rozumieť francúzsky

http://www.lefigaro.fr/culture/2018/06/ ... lauzun.php

https://www.youtube.com/watch?v=a1gJ6gRaq8E

Amours celebres

Tento film, založený na dobre známych karikatúrach podľa kníh Paula Gordauxa, vychádzajúcich na pokračovanie v novinách "France-Soir" (podobne ako na začiatku vychádzala Angelika)

Tuto je výstrižok k Lauzunovi:



Neskoršie vyšli knihy "Amour celebres" medziiným napríklad kniha o Ninon:



Knihu o Lauzunovi z tejto série som zatiaľ nenašla

Pozrime sa čo nám vo svojich zápiskoch porozprával St. Simon a čo sa stalo predlohou k filmu:

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=10&t=815

Lauzun bol zamilovaný do Madame de Monaco, blízkej priateľky Madame a všetkých jej intríg. Bol na ňu veľmi žiarlivý a bol s ňou večne nespokojný. Jedno letné popoludnie odišiel do Saint Cloud a našiel Madame a jej dvor, sediac na zemi, tešiac sa z čerstvého vzduchu. Madame de Monaco napoly ležiac, mala jednu zo svojich rúk otvorenú a natiahnutú. Lauzun robil dámam svoje obligátne galantné poklony. Pri odchode sa potom rýchlo otočil , a to tak že jeho opätok skončil presne na ruke Madame de Monaco, na ktorej urobil piruetu a odišiel. Madame de Monaco našla dostatočnú silu, aby nevykríkla. Nevydala zo seba ani slovka.

Krátko potom všetko ešte zhoršilo. Malý žiarlivý Gaskonec sa dozvedel, že kráľ začal s Madame de Monaco intímny vzťah a dozvedel sa aj o tom, kedy sa má s nim tajne stretnúť. Bontems, kráľov hlavný komorník, viedol Monackú princeznú zahalenú v plášti zadným schodiskom na miesto, kde boli tajné dvere do kráľovského súkromného kabinetu. Lauzun tam čakal skrytý asi hodinu zatvorený v priľahlej malej súkromnej miestnosti, zachytiac dvere zvnútra hákom a cez kľúčovú dierku pozoroval, ako kráľ odomyká dvere svojej izby, necháva kľúč v zámku zvonku a opäť za sebou zatvorí dvere. Chvíľu počkal, potom opatrne vyšiel zo svojho úkrytu a počúval za dverami do ktorých kráľ práve dal kľúč. Napokon ich zamkol a vytiahol kľúč, ktorý hneď vhodil do priľahlého malého súkromného kabinetu, v ktorom sa opäť zamkol on sám.

Po malej chvíli dorazil Bontems s maskovanou dámou. Veľmi prekvapený, že nenašiel kľúč vo dverách kráľovského kabinetu, Bontems niekoľkokrát mierne zaklepal na dvere, ale márne. Nakoniec zabúchal tak nahlas, že kráľ už to nemohol prepočuť. Bontems hovorí, že je tam a požiada jeho Veličenstvo, aby otvorilo dvere, pretože kľúč nie je vo dverách. Kráľ odpovedá, že ho tam práve dal. Bontems sa pozerá na zem, zatiaľ čo kráľ sa pokúša otvoriť dvere zvnútra a zistí že sú zamknuté na dva krát. Samozrejme, všetci traja sú veľmi prekvapení a veľmi rozčúlení. Konverzácia prebieha cez dvere a nedarí sa im prísť na príhodne vysvetlenie, ako sa mohla stať táto „nehoda“. Kráľ sa namáha pri pokusoch otvoriť dvere, napriek tomu, že sú zamknuté na dva krát. Nakoniec im však nezostáva nič iné ako rozlúčiť sa cez dvere a Lauzun, ktorý počuje každé slovo, ktoré vyslovujú, a ktorý ich vidí cez kľúčovú dierku, sa s nekonečným zadosťučinením a potešením smeje do rukáva na ich nešťastí.




Zdroje môjho prekladu z angličtiny:

Memoirs of Louis the Fourteenth
by Duke Of Saint-Simon

http://www.gutenberg.org/ebooks/3875

pamäti online:

Memoirs of Louis XIV., by The Duke of Saint-Simon

https://www.mirrorservice.org/sites/gut ... 3875-h.htm

Lauzun bol v kanóne ale aj v skutočnosti častejším návštevníkom Bastily - ale vedel sa s nej rovnako rýchlo dostať.

Aby sme si však vedeli predstaviť ako to mali šľachtici vo väzení: Ich "cela" sa často skladala z viacerých miesností,
mohli si nechať priniesť vlastný nábytok, oblečenie a potrebné maličkosti a aj sluhu, komorníka či kuchára.

Víte, že mě málem zavřeli do Bastily?"
„Copak jste provedl?"
„Už si nevzpomínám. Mám pocit, že jsem příliš vášnivě objal malou Marii Manciniovou, do
níž byl král tak šíleně zamilovaný. Zatykač už byl napsán: jenže mě upozornili včas. Padl jsem v
slzách králi k nohám a rozesmál jsem ho tak, že mi odpustil, a namísto toho, aby mě poslal do černé
věznice, jmenoval mě kapitánem. Vidíte, jaký je to skvělý přítel... když není vaším nepřítelem."
„Pročpak mi to vlastně říkáte?" zeptala se náhle Angelika.
Péguilin de Lauzun otevřel doširoka modré oči, jichž uměl velice dobře používat.
„Ale jen tak, drahoušku."
Vzal ji přátelsky pod paží a vedl ji pryč.
„Pojďte, musím vás představit kamarádům, kteří hoří touhou vás poznat."

tie modré oči sedia!

Lauzun mal dokazateľne modré oči - pretože to vo svojich vlastnoručne písaných pamätiach spomína aj
vznešená slečna

Našla som skvelú stránku ktorá sa zaoberá nielen mužom zo železnou maskou
ale aj nám potrebnými údajmi o Lauzunovi a Fouquetovi.

Konečne mám stabuľkovanú predstavu ako to v tom väzení vyzeralo a v akom rozložení menovaní páni bývali:
Eustache Danger je meno muža zo železnou maskou (ktorá v skutočnosti nebola železná, v archívoch Bastily sa píše
že mal masku z čierneho zamätu, železnou tú masku nazval neskoršie až Voltaire, a toho sa chytil Dumas)



Väznica Pignerol v roku 1674



A v roku 1679:




PS: valet je po francúzsky sluha

Zdroj:

http://www.masque-de-fer.com/wp-content ... _final.jpg


Toto celé ma privádza na myšlienku že normálne by aj Joffrey musel mať v Bastile sluhu, ako ich tam vždy pri svojich pobytoch mávali Lauzun a iní páni. Veď kráľ sluhu neodoprel ani Fouquetovi. V Pignerole mal dokonca dvoch sluhov.

A byl některý z těch velkých pánů mučen?

Tereza píše:

A byl některý z těch velkých pánů mučen?

dobrá otázka - ale Lauzun a Fouquet boli odsúdení za zradu a spreneveru -
Fouquet mal aspoň súdny proces ale pokiaľ viem Lauzun žiadny nemal (takže Desgrez dobre Angelike
vravel že kráľ často strčí ľudí do väzenia aby sa na nich niekde na odľahlom mieste zabudlo)

Nezabúdajme však v Joffreyovom prípade na dva faktory:

1. Kráľ nejednal priamo ale sa chytil obvinení toulouského arcibiskupa
a po obvinení z bosorátstva bol teda Joffrey mučený pretože to bola bežná praktika na tých
čo mali byť posadnutý diablom

2. V tom čase bol samotný Fouquet generálnym prokurátorom a ktovie aké príkazy on v tomto zmysle vydal

ach! teraz som si spomenula že Joffreovi vzali šľachtický titul pred začiatkom pojednávania -
potom by už samozrejme právo na sluhu nemal - lebo toto právo mala iba šľachta

Tereza píše:

A byl některý z těch velkých pánů mučen?

Nechtěla jsem se včera unáhlit svými osobními úvahami, a spoléhala jsem na Moirru, že se odpovědi zhostí. Přiznám se, že jsem četla jen o Fouquetovi, a to jen jednu krátkou stať, a tam o tom nebylo ani zmínky. U Lauzuna zřejmě nebyl důvod - byl poslán do Pignerolu za trest, kdežto mučení se užívalo tam, kde bylo třeba dostat z viníka přiznání nebo se dobrat kompliců. Proto jsem váhala u Fouqueta, ale s ohledem na jeho vysoké postavení a vazby na mnoho osob, mučení by zřejmě hodně pobouřilo veřejnost - a v době procesu stále ještě nebylo jisté, zda nakonec nedojde k nějakému povstání v jeho jménu... Takže bych tipovala, že maximálně dostal nějaký nechtěný štulec od strážných, když ho někam eskortovali (nikoli od d'Artagna, který ho zatýkal, to podle všeho proběhlo s veškerou noblesou) .

Som prekvapená že som to sem ešte nikdy nedávala:

Takto teda pracujú Lauzunovia tohto sveta ....

Cassanovu zatiaľ nemám až tak načítaného, aby som mohla porovnávať týchto dvoch pánov,
ale talent zvádzať ženy mali určite spoločný:

Král však pokračoval:(...)
„Tak abychom si rozuměli,“ pohlédl na ni král laskavě. „Za koho jdete orodovat, za pana de
Lauzun, nebo za pana du Plessis?“ .......


Ozdůbko, vyprávějte mi, co se stalo ve Fontainebleau.“
„Vím, že jsem se chovala neomluvitelně, ale manžel mi tehdy ublížil… strašně, na veřejnosti.“ Bezděčně pohlédla na zápěstí, které ještě neslo zřetelné stopy poranění. Král ji uchopil za ruku, pohlédl na ni a neřekl nic.

„Sedla jsem si do ústraní. Byla jsem zoufalá. Pan de Lauzun šel kolem…“
Vyprávěla mu, jak ji Lauzun začal utěšovat nejdřív slovy, pak způsobem poněkud naléhavějším.
„Je nesmírně obtížné odolat svádění pana de Lauzun, Sire. Je tak pohotový, že než se stačíte rozzlobit nebo se začít bránit, octnete se v takové situaci, v níž se nemůžete ukázat na veřejnosti, aniž by vás to zahanbilo.“
„Ale, ale, takhle tedy on jedná.“
„Pan de Lauzun má tolik zkušeností. Je prohnaný, bez předsudků, a v podstatě má to
nejlepší srdce na světě. Ostatně Vaše Veličenstvo ho zná lépe než já.“
„Hm,“ poznamenal pobaveně král, „to záleží na tom, jak jste to myslela, madame. Jste
okouzlující, když se takhle červenáte,“ pokračoval.

Lauzun a jeho uväznenie v knihách Angelika:

„Kde je Lauzun?“ podivila se Angelika. „Ještě jsem ho neviděla.“
„Copak vy to nevíte? Je přece ve vězení

v novembri roku 1671 bol prevezený do Pignerolu

na konci 3 dielu je táto zmienka:

Angelika hledala očima krále. Mluvil s markýzem de La Valličre. Měl jedinečný talent usmívat se, když ho k tomu nutily okolnosti, i na ty, kterými nejvíc opovrhoval. Slečnu de La Valliere ještě zcela nezapudil. Šetřil tedy i malého markýze; jeho krádeže v armádě právě vyvolaly obrovský skandál.
„Kde je Lauzun?“ podivila se Angelika. „Ještě jsem ho neviděla.“
„Copak vy to nevíte? Je přece ve vězení. Příliš si dovolil kritizovat vztah paní de Montespan a krále. Už nevím, jaký úřad mu to odmítli, i když mu ona slíbila, že se přimluví. Strašně jí vynadal, choval se k ní hrubě a nakonec zašel za králem, zlomil před ním meč a prohlásil, že už mu nechce sloužit.“
Mravní ponaučení: další pobyt v Bastile.“
„Tentokrát je to vážnější. Říká se, že ho pošlou do pevnosti v Piemontě, do Pignerolu. Tam bude v dobré společnosti. S tím pověstným finančníkem, víte přece… jak se jen jmenoval?“
„Fouquet,“ napověděl jí pan de Louvois, který se opíral vedle nich a ukusoval ze zákusku.
„Ano… už je to dávno. Začíná se na něj zapomínat, a přesto je veverka ve své kleci pořád ještě živá.“

na začiatku 5 teho dielu - kde je Jaro 1672 sa spomína že Lauzun je s Fouquetom v Pignerole

Angelika se bouří - 23 PDF Lauzun je ve vězení. Zůstane tam dlouhá léta a vyjde odtud zestárlý
Je tam od novembra 1671