Osmy diel Angelikyno pokušenie - SVÄTOJANSKA NOC

Tento víkend, v noci z 23ho na 24 je Svätojánska noc, ktorá vraj rozpaľuje vášne a privoláva lásku.

to by nebola pani Golonová aby sme o tomto nenašli niečo v kanóne

Noc byla teplá a suchá a na obloze zářily hvězdy. Ale byla vůbec noc? Nebe bylo průzračné a zářilo mezi větvemi stromů.
„Je svatojánská noc,“ oznámil Adhemar. „Noc, kdy slunce nezapadá a kapradí vykvete malým červeným kouzelným kvítkem, který kvete jen pár hodin. Ten, kdo ho uvidí kvést, už se prý nikdy nevrátí… Rychle pryč z toho lesa… Je tu plno kapradí a už se stmívá. Blíží se svatojánská noc…“ Angelika kráčela jako náměsíčná.




zvláštná informácia - tu je o tom písané:

Bylinky majú túto svätojánsku noc z 23. na 24. júna obzvlášť silný účinok, dámy môžu spoznať tvár toho svojho nastávajúceho a ak nájdete kvitnúce papradie, máte poklad!

Se slunovratem souvisejí také skryté poklady. I tato tradice se pojí s rostlinami, je totiž potřeba nejprve najít kapradí se zlatým květem, díky němuž dotyčný prohlédne a poklad objeví. A když nic jiného, noční toulání lesem může být skvělá zábava.

Dúfam dámy že sa zopojíte do diskusie v hojnom počte ešte pridám ďalšie citáty

Když se na nebi zachvěla první hvězda a obrysy lesů se tmavě rýsovaly na hasnoucím nebi, nechali práce a teď zapálí obrovské hranice podél celého břehu.
Neboť byla svatojánská noc a bylo třeba tančit a skákat přes oheň.


Když se v osvětleném kruhu objevila Angelika se svými družkami, vesele je přivítali a
přijali je mezi sebe.
„U svatého Patrika,“ vykřikl Ir Porsons, „ta čertice vzala do tance naše ženy.“
„Říká se o ní všelicos,“ řekl Angličan Winslow. „Je to zřejmě opravdu ďáblice.“
„Ďáblice!“ ušklíbl se starý MacGregor. „Mlč, ničemu nerozumíš. Je to víla! Jako dítě jsem
jich na skotských pláních viděl spousty. Hned jsem ji poznal. Nech na hlavě, sousede. Dneska je
bláznivá noc.




"Midsummer Night Bonfire" by Nikolai Astrup a Norwegian painter (1880-1928)

Po půlnoci vyskočil z plamenů první skokan jako černý ďábel. A hop! (...)
„Já chci tedy také skočit,“ vykřikla Angelika
........ Jistě, byla trochu poblázněná a přiopilá! Jenže taková příležitost se jí možná už nenaskytne,
a ona o ní vždycky snila. .........
(...) „Jen se nebojte! Jsem dcera Střelce, mým znamením je Oheň, kohorta Násilníků a legie Salamandrů, kteří bez úhony projdou všemi plameny. MUSÍM skočit.





Svätojánska noc sa spája s letným slnovratom, ktorý je plný rituálov, zvykov, povier a magického tajomna. Doposiaľ zaužívaný zvyk je pálenie vatry nad dedinou. Oheň má symbolizovať víťazstvo slnka nad tmou a ak máte odvahu, môžete ho i preskočiť.

Už v minulosti sa verilo, že kto vatru preskočí, očistí sa a smrti sa tento rok báť nemusí.

http://www.pluska.sk/magazin/zaujimavos ... uziel.html

Angelika zná všechny figury, které se tradičně tančí při baskické farandole, a když se vrátili na pláž, vrhl se s ní doprostřed kruhu. Poddala se hudbě a tančila s ním komplikované rychlé a půvabné figury baskického lidového tance.

V Toulouse, v Akvitánii se většina těch figur tančila také. Na tamních zámcích je měli raději
než příliš vyumělkované dvorské tance a Joffrey de Peyrac několikrát vzal svou mladou ženu do Baskicka v Pyrenejích na velké lidové slavnosti, kde se jako paní tohoto kraje vesele vmísila do zábavy svých vazalů.
Při té ďábelské hudbě se jí všechny ty vzpomínky vracely.

Tanec, smích, dlaně tleskající do taktu, voňavé víno, sladké a zpěvné jako výzva malých fléten…

Aby sme si vedeli predstaviť ako tá baskická farandola vyzerala:

https://www.youtube.com/watch?v=R7F1VuWO4Xo

myslím že pri tomto si tú Angelikynu svätojánsku noc dokážeme dokonale predstaviť:

https://www.youtube.com/watch?v=y-UhSAJBm9E

(teda hlavne do minuty 1:30)

A ešte okcitanske tance:

https://www.youtube.com/watch?v=cX-RjvoUtbk

moirra píše:

V Toulouse, v Akvitánii se většina těch figur tančila také. Na tamních zámcích je měli raději
než příliš vyumělkované dvorské tance a Joffrey de Peyrac několikrát vzal svou mladou ženu do Baskicka v Pyrenejích na velké lidové slavnosti, kde se jako paní tohoto kraje vesele vmísila do zábavy svých vazalů.

Ach, to musely být parádní parties! Pološílení, veselí jižani, rychlá hudba, veselé tance v hadu, srandičky, dobré jídlo, spousta alkoholu, zpěv, dvorní muži, prostě nekončící zábava od večera do rána a druhý den znova pokud bych se někdy měla teleportovat, pak kromě Rescatora, bych určitě chtěla zažít tyhle uvolněné, jistě hrozně zábavné toulouské veselice.

Ano, to muselo být úžasné. Škoda, že o tom nebylo v kánonu napsáno více.Myslím o době, kdy Angelika prožívala tyto krásné časy a spolu s manželem poznávala život obyvatel Akvitánie.

Svätojánska noc má magickú moc: Pričarujte si lásku a šťastie dámy:

Keď sa spoja dve magické udalosti, stojí to za to! Pohania mali 21. júna letný slnovrat, kresťania ustanovili na 24. júna sviatok svätého Jána Krstiteľa. Tento deň, kedy Jánovia oslavujú meniny, sa považuje aj za deň narodenia Jána Krstiteľa. Obe noci majú magickú moc.

Oheň, ktorý v domoch zapaľovali od večera do polnoci slnovratu, teda 21. júna, prilákal šťastie a chránilo pred mocou temnoty. Zem sa v tomto čase otvára energii zo Slnka, preto môžu z neviditeľného sveta vystúpiť všetky bytosti. Hodiny z 23. na 24. júna patria kúzlam a tajomným bytostiam. Ak o polnoci natrháte na lúke devätoro kvetín a dáte si ich pod vankúš, vraj sa vám vo sne zjaví budúci manžel.

Už pred stovkami rokov sa táto noc spájala s ohňom, ktorý mal spáliť všetko zlé. Starí Slovania napríklad do vatry hádzali papieriky, na ktorých bolo napísané všetko, čoho sa chceli zbaviť. Spálenie znamenalo očistenie.

Podľa ďalších zdrojov písali na skaly aj svoje želania, ktoré chceli, aby sa im splnili. Kameň potom zahrabali pri niektorom zo stromov a do roka sa im malo vyplniť to, čo tam napísali.

pekná reportáž českej televízie o Svätojánskej noci:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1051 ... z/ostrava/

Svatojánská noc – síla slunce i milostná magie

Svatojánská noc patří mezi nejvýraznější tradice, kterým bohatě holdovali nejen naši předkové, ale i minulé generace po celé Evropě. Bohužel dnes tento lidový obyčej s náboženskými prvky pomalu upadá v zapomnění, což je velká škoda.

https://www.novinky.cz/zena/styl/406420 ... magie.html

Práve táto časť v Angelike mala vplyv na celú rodinu - odkedy som to čítala robíme na svätojánsku noc vonku oheň a ho preskakujeme. Zatiaľ sme to zvládli za každého počasia a to je už vyše desiatky rokov...

Prvý letný deň - slnovrat a SVÄTOJANSKA NOC

Okamih letného slnovratu (lat. Solstitium, gr. Heliostation), koniec jari a začiatok astronomického leta, nastane v roku 2019 v
Piatok, 21. júna 2019 (zajtra) a my si vďaka tomu užijeme najdlhší deň a zároveň najkratšiu noc v roku

Medzi hviezdami na oblohe sa Slnko nachádza v tento deň na rozhraní troch súhvezdí - Býka, Blížencov a Orióna.

Na Slovensku sa najtradičnejším zvykom oslavy letného slnovratu stalo pálenie svätojánskych ohňov počas najkratšej noci roka. Táto tradícia má svoj pôvod v indoeurópskej mytológii starých Slovanov. Slnovrat bol v minulosti chápaný ako začiatok novej etapy, vhodný na regeneráciu síl prírody aj človeka. Obrady letného slnovratu sú zväčša sústredené na 24. jún, deň Jána Krstiteľa. Pohanský obrad sa tak počas dlhých stáročí spojil s kresťanskou tradíciou. V tento deň bol rozšírený zber svätojánskych bylín a rose pozbieranej na lúke sa pripisovala liečebná moc. Na Jána sa nesmelo sadiť ani prať. Šťastie mal človek, ktorý chytil svätojánsku mušku a nosil ju pri sebe.

K oslavám slnovratu patril oheň vo viacerých formách. Dievčatá zakladali ohníčky týždeň pred Jánom, na Jána a po Jánovi. Ohne mali privolať dážď a popol z nich mal ochraňovať novú úrodu. Predstavy o začínajúcom klesaní Slnka z vrcholného bodu nebeskej klenby vyjadrovali v niektorých regiónoch horiace kolesá spustené z vrchov do dolín. Rozšírené bolo i vyhadzovanie fakieľ a zapaľovanie kolies na vysokých stĺpoch. Do vatier, ktoré symbolizovali silu Slnka, dávali ľudia kúsok cesta, posúch alebo odrobinky pečiva. Tieto akty boli pozostatkom pôvodných obetných rituálov Slovanov pred nástupom kresťanstva. Oheň sa tešil veľkej úcte, nesmel sa požičať ani zhasiť. Musel vydržať horieť čo najdlhšie.

Aj keď sa tu opakujem pripomínam:

Noc byla teplá a suchá a na obloze zářily hvězdy. Ale byla vůbec noc? Nebe bylo průzračné a zářilo mezi větvemi stromů.
„Je svatojánská noc,“ oznámil Adhemar. „Noc, kdy slunce nezapadá a kapradí vykvete malým červeným kouzelným kvítkem, který kvete jen pár hodin. Ten, kdo ho uvidí kvést, už se prý nikdy nevrátí… Rychle pryč z toho lesa… Je tu plno kapradí a už se stmívá. Blíží se svatojánská noc…“ Angelika kráčela jako náměsíčná.


Pozrite hore vyššie aj staršie citáty

Tento rok to ako bonus pridávam celé:

Znovu se rozesmála, rozjařená červnovou nocí, sklánějící nad nimi svou jasnou klenbu.
Dudy přehlušil rytmický zvuk fléten a bubínků. Angelika vyskočila rovnýma nohama.
„Slečno Pidgeonová, paní MacGregorová, paní Winslowová a vy, Dorothy a Janeton, pojďme si zatancovat s Basky farandolu.“
Vzala je za ruce a rozběhla se s nimi po svahu dolů.
Baskové kráčeli jeden za druhým na špičkách bosých nohou a otáčeli se a klaněli, byli
výteční tanečníci, půvabní a neúnavní. V záři ohně svítily jejich červené barety jako vlčí máky.
Dlouhý pružný ďábel před nimi kroužil se zdviženými pažemi a šikovnými prsty tloukl do
bubínku zdobeného měděnými plíšky.
Když se v osvětleném kruhu objevila Angelika se svými družkami, vesele je přivítali a
přijali je mezi sebe.

„U svatého Patrika,“ vykřikl Ir Porsons, „ta čertice vzala do tance naše ženy.“
„Říká se o ní všelicos,“ řekl Angličan Winslow. „Je to zřejmě opravdu ďáblice.“
„Ďáblice!“ ušklíbl se starý MacGregor. „Mlč, ničemu nerozumíš. Je to víla! Jako dítě jsem jich na skotských pláních viděl spousty. Hned jsem ji poznal. Nech na hlavě, sousede. Dneska je bláznivá noc. Sotva zaslechnu ty baskické flétny, začnou mě brnět chodidla. Pojď si taky zatancovat. Dneska je bláznivá noc.“
Farandola se vinula jako had mezi ohni, domy, skalami, stromy. Každá žena, stará nebo
mladá, babka, matka, dcera či dívka si musí o svatojánské noci zatančit. Velký kapitán harpunář
Hernani ďAstiguarza nabídl rámě Angelice, vzal ji do kola a nespouštěl z ní oči. Rychle zjistil, že
Angelika zná všechny figury, které se tradičně tančí při baskické farandole, a když se vrátili na pláž,
vrhl se s ní doprostřed kruhu. Poddala se hudbě a tančila s ním komplikované rychlé a půvabné
figury baskického lidového tance.

V Toulouse, v Akvitánii se většina těch figur tančila také. Na tamních zámcích je měli raději
než příliš vyumělkované dvorské tance a Joffrey de Peyrac několikrát vzal svou mladou ženu do
Baskicka v Pyrenejích na velké lidové slavnosti, kde se jako paní tohoto kraje vesele vmísila do
zábavy svých vazalů.Při té ďábelské hudbě se jí všechny ty vzpomínky vracely.




Krátká Estheřina spodnička jí dovolila vysoko zdvihat nohy při složitých krocích. Smála se
v náručí nezdolného baskického kapitána a její lehké nohy se už ani nedotýkaly země a světlé vlasy
jí poletovaly kolem hlavy a vlály za nijako závoj, vzápětí se jí nahrnuly do obličeje a zahalily jí tvář
svým hedvábným rounem.

Rybář na ni mluvil chvílemi baskicky, chvílemi francouzsky, vždycky když se v zápalu
tance setkali a jeho železná paže ji tiskla stále panovačněji.
„Víla vystoupila z moře kvůli svatojánské noci,“ říkal, „Monegan je šťastný ostrov. To je
jeho tajemství, madame. Jak to že umíte naše tance?“
„Protože jsem hraběnka de Peyrac de Morens d’Irristru.“
„Irristru? To je jméno od nás.“
„No právě.“
„Vy jste tedy z Akvitánie?“
„Ano, ale vdala jsem se tam.“
„Proč vás manžel nechává takhle samotnou běhat po konci světa?“
„Není daleko. Dejte si pozor, pane.“
„Madame“ řekl baskicky, „máte nejkrásnější, nejvábnější postavu, kterou jsem kdy držel v
náručí, a vaše oči mě opíjejí… Umíte sklizňový tanec?“ dodal francouzsky.
„Myslím, že ano.“
„Tak do toho.“
Bláznivě ji roztočil a jí se málem zatočila hlava. Tmavě modré nebe se kymácelo v rudých
plamenech hranice a rozšklebené tváře se kolem ní míhaly jako míče.
„Už nemůžu,“ křičela. „Točí se mi hlava.“
Začal se krotit, ale ještě ji vzal do náručí a několikrát s ní zatočil ve vzduchu.
Ozval se potlesk.
Udýchaná Angelika se smála. Kdosi jí podával láhev z kozí kůže. Musela vypít víno až do
dna. Tenhle její další hrdinský čin znovu přivítal nadšený potlesk.
O něco výš na skále seděli reverend Patridge, který podobné zábavy odsuzoval, a námořník
Jack Merwin, jenž neměl na něco takového náladu. Oba se opírali o kmen stromu a sledovali scénu
stejně odmítavým zamračeným pohledem.
Angelika je zahlédla a skoro se zalykala smíchem. Byli oba skutečně komičtí.
Její veselý smích rozjařil i ostatní, a tak se všichni znovu vrhli do tance, dospělí ve
dvojicích, děti ve skupinkách, bubínky doprovázely dudy, limusinské tance střídaly skotské a
cornwalské, a ti, kdo nebyli tak křepčí nebo se už unavili, alespoň tleskali do rytmu.

Po půlnoci vyskočil z plamenů první skokan jako černý ďábel.
A hop! Neúnavní Baskové skákali jeden za druhým jako na péru a s roztaženýma nohama a
rukama se vrhali do ohně. Každý skok byl doprovázen vyděšeným a obdivným výkřikem diváků.
„Tomu, kdo přeskočí svatojánskou hranici, už ďábel celý rok neublíží,“ prohlásil Hernani
ďAstiguarza.
„Já chci tedy také skočit,“ vykřikla Angelika.
„To ženy nesmějí,“ probudil se v Baskovi jeho cit pro tradici.
„Vy tedy chcete přenechat ženy ďáblovi?“ bránila se Angelika a stáhla mu baskickou čepici
na nos.
Jistě, byla trochu poblázněná a přiopilá! Jenže taková příležitost se jí možná už nenaskytne,
a ona o ní vždycky snila.
„Tahle smí,“ prohlásil Hernani pevně a sežehl ji vášnivým pohledem. „Ale co vaše vlasy,
madame… Musíte být opatrná,“ dodal a lehce pohladil Angeliku po hlavě. Ani si to gesto ve svém
opojení neuvědomila.
„Jen se nebojte! Jsem dcera Střelce, mým znamením je
Oheň, kohorta Násilníků a legie Salamandrů, kteří bez úhony projdou všemi plameny.
MUSÍM skočit. Pane d’Astiguarzo, podejte mi ruku.“
Odvedl ji kousek dál od hranice. Nastalo hluboké ticho.
Angelika shodila střevíce, vypůjčené od paní MacGregorové.
Pod bosýma nohama ji zastudil písek. Před ní hučel a vzpínal se vysoký zlatý plamen. Se
žaludkem plným horkých „lubinek“, opojného vína a mořské soli se sama cítila jako plamen,
připravený vzplanout a zajiskřit.
Hernani jí podával malý kalíšek. Přičichla si a poznala tu vůni.
„Armagnac! Tisíceré díky, pane.“
Jedním douškem ho vypila.







Všechny pohledy se upíraly na ni. Už si příliš nevzpomínali, jak se jmenuje, v zamlžených
mozcích jim jen neurčitě znělo všechno, co se o ní říká.
S bosýma nohama a připravená ke skoku jim připadala jako vtělení bohyně, skoro
nadpozemská, a přesto stála nad nimi jako klidná suverénní bytost, jistá si sama sebou.
Viděli, že její štíhlá postava není zase tak křehká, že její krásná vznosná ramena už nesou
tíhu mnoha trpkých zkušeností a bojů a ze záblesku jejích očí uhádli, že její pohrdání plameny je
jako znamení, kterým se chce bránit mnoha dalším zapáleným hranicím.
Angelika o ničem nepřemýšlela, soustředila se na úkol, který měla před sebou.
Cítila touhu celého těla, vybičovaného horkou nocí ke skoku, touhu svého živoucího těla,
které týž den málem zemřelo. Viděla v záchvěvech plamenů zářivý a obávaný obličej, jenž ji volal.
Byl to tajemný duch svatojánské noci, stravující duch ženy upíra s černými a planoucími vlasy.
Byla to Ďáblice…
Bubny duněly. Hernani ďAstiguarza chytil Angeliku za ruku a rozběhl se s ní, běželi čím dál
rychleji…
Před nimi se vztyčila zlatá stěna.
Baskova pěst zvedla mladou ženu do vzduchu a ona se vrhla kupředu, cítila horký dech
hranice, proletěla průhlednou splývající oponou, pocítila lehké sežehnutí, strhující vír, jenž ji chtěl
pohltit a uvěznit, a ona mu unikla a padla na druhé straně do chladné noci, kde ji čekal další Bask a
táhl ji ještě dál, do bezpečí…
Vrhli se k nim dva další muži a dlaněmi hasili okraj její sukně, který začínal doutnat.
Lehce tu páchly spálené vlasy. Potřásla hlavou.
„To nic není. Proskočila jsem. Díky, Bože!“

„Já se z vás zblázním,“ vykřikl Adhemar a opravdu se rozplakal. „Co by se bylo s námi
všemi stalo, kdybyste tam zůstala? Nestačila vám k smrti voda, vy ještě pokoušíte oheň?“
Ostatně byl úplně opilý.

Bubny duněly. Hernani ďAstiguarza chytil Angeliku za ruku a rozběhl se s ní, běželi čím dál
rychleji…Před nimi se vztyčila zlatá stěna.....

....dlaněmi hasili okraj její sukně, který začínal doutnat. Lehce tu páchly spálené vlasy. Potřásla hlavou.
„To nic není. Proskočila jsem. Díky, Bože!“

Poté nastal klid. Už svítalo. Tak skončila bláznivá svatojánská noc na ostrově Monegan, nejkratší noc v roce, pohanská
noc letního slunovratu, kdy se zapalují na kopcích a březích ohně a v mlází kvete kapradí, kdy starý Shapleigh vyráží do lesů Nového světa na divokou verbenu… Venušiny slzy… Mercurovu krev… Útěchu chudých prostých lidí…





Linky k téme:

https://uvalacha.sk/tradicie/janska-noc/

https://namro.abarin.cz/2015/06/sen-noc ... nskej.html

https://www.novinky.cz/zena/styl/406420 ... magie.html

Najvýznamnejšia je ale noc z 23. na 24. júna. V kresťanskom kalendári je 24. jún sviatkom narodenia Jána Krstiteľa a preto by v každej domácnosti mali zapáliť aspoň sviečku, je však dobré nezabudnúť na modlitbu. Najlepšie je zapáliť biele, červené a zelené sviečky. V žiadnom prípade ani modré a ani čierne. Kto cíti, že ma porobené, alebo je urieknutý nech je večer radšej doma. Platí zákaz pitia, nečisté sily sa skôr opitého človeka zmocnia. Mladí nech sa zabávajú, tešia, tancujú, ale nech pri tom nepožívajú alkohol. Je naozaj potrebná čistá hlava Z 23. na 24 je dobré dať si aj veštiť, vtedy predpovede vychádzajú najpresnejšie. V tento deň sa kladú svätojánske ohne. Cez oheň skáču ženy, ktoré nemôžu mať deti a dievčatá, ktoré sa nemôžu vydať, ale aj človek, ktorý chce mať slávu a úspech a peniaze. Tí, ktorí chcú mať úspech vravia: " Oheň dole a ja hore."

Hovorí sa, že všetky rastliny, ktoré na Jána kvitnú majú väčší účinok a niektoré dokonca magickú moc. Na juhozápadnom Slovensku sa tradovalo, že na Jána tesne pred východom Slnka sa každá rastlinka ohlasuje ľudskou rečou a prezrádza, akú chorobu lieči. V túto noc by mali bylinkárky zbierať rastliny, majú skutočne najviac sily. Stará povesť hovorí, že kto nájde "horiace" papradie, bude už po celý zbytok život bohatý. Rastlina je naozaj červená a kým ju neodtrhnete má sviežu výraznú farbu a vyzerá ako keby horela."

aha tak tú povesť poznala aj pani Golonová - celkom prvý citát z knihy hore

Zdroj:

http://www.vestenietarot.wbl.sk/Svatojanska-noc.html

dovoľujem pridať skvelé resumé zo začiatku knihy ktoré nám vyrobila Tereza, aby sa nám nestratilo v zábave:

Takže na jar po prvej spoločne prežitej zime sa Angelika a Jofferey vydávajú na spiatočnú cestu z Wappassu do Gouldsbora. Poslednú časť cesty sa plavia a spravia si malú zástavku pri jednej malej riečnej stanici.

-------------------------------

A ten rozhovor mezi jezuitou Filipem de Guérande a Joffreyem de Peyrac byl ze strany J.de P. opravdu provokativní.
Pro připomenutí přidám pár útržků z tohoto setkání typického jezuity a osvíceného muže :

Joffrey nenápadně zadržel Angeliku, jež chtěla odejít. Přál si, aby u té rozmluvy, byla. Usadila se vedle něj na velký, mechem obrostlý kámen. Ženskou intuicí vycítila, že otec de Guérande dává okázale najevo, že ji nevidí. „Představuji vám svou ženu, hraběnku de Peyrac de Morens d’Irristru,“ řekl Joffrey stále stejně zdvořile.Mladý jezuita kývl téměř mechanicky hlavou směrem k Angelice a ihned se odvrátil.............

„Neonemocněli jste kurdějemi? Netrpěli jste hlady? Zemřel někdo z vaší kolonie?“
„Ani jediný, chvála Bohu.“
Kněz se odmlčel a udiveně se usmál. „Jsme šťastní, že slyšíme, jak chválíte Boha, pane de Peyrac. Povídá se, že vy a vaši lidé nejste zrovna příliš zbožní. Že si vybíráte své muže mezi kacíři, nevěřícími, volnomyšlenkáři, a že máte mezi sebou dokonce pyšné jedince, kteří si dovolují rouhat se Bohu a proklínat ho budiž Jeho jméno pochváleno.“
.... "To si schválně vybíráte lidi mezi odpůrci církevní disciplíny?“
„Po pravdě řečeno, důstojný pane, já od těch, které najímám, vyžaduji spíš, aby uměli zacházet se zbraněmi, sekyrou a kladivem, aby dokázali snášet zimu, hlad, únavu a uměli bojovat, zkrátka aby čelili všem nepřátelským silám a nestěžovali si, aby mi byli věrní a oddaní během své služby a aby vykonávali dobře práci, kterou od nich vyžaduji. Jsou-li však navíc zbožní a věřící, nevadí mi to.“
„Přesto jste v žádném sídle, které jste vybudoval, nevztyčil kříž.“

....Angelika si mlčky nervózně kousala nehet na malíčku. ........ Pak se pohledem vrátila k manželově tváři.. Byl synem Akvitánie a dědicem bůhvíjaké liberální koncepce světa, pocházející z dávné minulosti pohanské civilizace. Byl jiný než ona nebo jezuita, vychovaní ve všemocné víře. Vymkl se jí. A také proto ho tak vášnivě milovala. Slyšela, jak pokojně odpovídá: „Důstojný pane, ať se modlí, kdo chce. A ty ostatní snad posvěcuje jejich dobře vykonaná práce, nemyslíte?“

...A jestli jste mě přišel požádat, abych vám pomohl vyvraždit Angličany a zničit Irokézy z pouhého principu, aniž by mě provokovali, odpovídám: Ne! Nejsem jeden z vás, nejsem nikoho. Nemohu ztrácet drahocenný čas a nepokládám za užitečné zanášet do Nového světa mystické spory ze Starého.“
„To je vaše poslední slovo?“
Jejich pohledy se zkřížily.
„Určitě nebude poslední,“ usmál se Peyrac.
„Pro nás ano!“ Jezuita se vzdálil do stínu stromů.

----------------------------------------------------------

Mňa dokonale pobavila táto Angelikyna úvaha o Jofreyovi:

Byl synem Akvitánie a dědicem bůhvíjaké liberální koncepce světa ....

A Terezo, dobrý postreh!
A v tomto rozhovoru je Joffreyem zmíněna Praha:
„Zapomněl jste, otče, že před sto padesáti lety mnich Tritheim v Praze učil, že zlato představuje duši prvního člověka?“

Ja som napočítala v knihách 3 zmienky o Prahe a jednu o Českom skle, lepšie o povedané laboratornych krivuliach z neho.
Napočítal niekto viac Prahy? 1. Tuto spomínané, na konci siedmeho dielu. 2. Keď Ruth a Naome veštili Angelike 3. V poslednom diely keď Angelika prosila Joffreya pri rozlúčke aby nechodil do Prahy.

Tenhle díl nemohu sehnat. Tak si čtu aspon zde...krásné

Sofinavo zkus třeba na www.muj-antikvariat.cz. Mají tam pár, za cenu, která se dá vydržet.

Na databázi knih funguje bazar. Tenhle díl je v nabídce z 289 Kč. Možná se objeví i levnější.

a máme tu ďalšie porovnanie slovenského a českého prekladu. Našla som napríklad toto:

2. kapitola časti "Porážka Zlatej brady" (Angelika v pokušení, Slovenský spisovateľ 1992, s. 261):

Zrazu si prudko odhalila tvár a ukázala mu veľkú modrinu, ktorá v nej po celý deň vyvolávala pocit hanby. Bolo to po prvý raz, čo sa s ním stretla takto zoči-voči od tej strašnej scény v predchádzajúci deň a pocítila mrazivú ľahostajnosť, akoby pred ňou stál celkom neznámy muž ... medzi nimi bol múr.

český preklad:
Snažila se před ním skrýt modřinu na tváři, za niž se celý den styděla. Setkali se poprvé od
strašné včerejší scény a ona cítila ledový odstup, jako by se najednou octla před cizincem…
vyvstala mezi nimi zeď.

Takže v slovenčine modrinu ukazovala, v češtine si ju skrývala.

či ďalej:
slovenčina, s. 379:
Za takýmto kvalitným a krásnym darčekom si Angelika predstavila svojho manžela, ako sa minulú jeseň skláňa nad svojím pracovným stolom, tajne, aby ho nevidela, tesne pred odplávaním lode, ako náhlivo a šikovne kreslil jednotlivé súčasti tohto malého veľdiela.
Dojatím sa jej stiahlo hrdlo.

čeština vložená modrým:
Za takýmto kvalitným a krásnym darčekom si Angelika predstavila svojho manžela, ako sa minulú jeseň skláňa nad svojím pracovným stolom, tajne, aby ho nevidela, tesne pred odplávaním lode, ako náhlivo a šikovne kreslil jednotlivé súčasti tohto malého veľdiela.
Zřejmě uvážil i to, z jakého materiálu zbraně zhotovit: ocel, měď či stříbro slonová kost nebo perleť? Rozhodl se z větší části pro dřevo. Je lehčí než kov, poddajnější než slonová kost. Vymyslel zřejmě i tvar pažby, tak aby lépe přilnula a držela zbraň bez sebemenší námahy.
A kvůli ní nechal zbraň ozdobit květy.
Dojatím sa jej stiahlo hrdlo.

Alebo predstavenie sa Petronille Damourtovej, vojvodkyninej "chuvy":
slovenčina, s. 349:
Pani Pétronille Damourtová - s "t", podčiarkla - tučná dáma, ktorú zachránila Angelika, ...

čeština:
Paní Petronilla Damourtová, ona korpulentní dáma, kterou Angelika zachránila,...

Aké drobnosti si človek zapamätá a potom mu vyskočia v hlave! Tiež si spomínam, že Colinova loď sa volala "Coeur-de-Marie", teda "Srdce Panny Márie", v češtine bola len "Panna Marie". Ale rozhodne sa česká verzia čítala ľahšie ako slovenská (ktorú preložili až štyria prekladatelia ), bola taká kompaktnejšia. A neboli v nej také hlúposti ako "Pescalotov brloh" namiesto "Rescatorov brloh".

Ináč otázka do pléna: keď ste prvýkrát čítali tento diel, tušili ste, kto bude Zlatá brada? Keď sa mu Angelika vrhla do náručia? Ja áno

Precious píše: *

19 lis 2021, 16:49

Aké drobnosti si človek zapamätá a potom mu vyskočia v hlave! Tiež si spomínam, že Colinova loď sa volala "Coeur-de-Marie", teda "Srdce Panny Márie", v češtine bola len "Panna Marie". Ale rozhodne sa česká verzia čítala ľahšie ako slovenská (ktorú preložili až štyria prekladatelia ), bola taká kompaktnejšia. A neboli v nej také hlúposti ako "Pescalotov brloh" namiesto "Rescatorov brloh".

Ináč otázka do pléna: keď ste prvýkrát čítali tento diel, tušili ste, kto bude Zlatá brada? Keď sa mu Angelika vrhla do náručia? Ja áno

Precious, som rada že mám na porovnávanie prekladov takú skvelú spolupracovníčku

samozrejme že musím mrknúť do iných kníh .. .to by mi nedalo.

čo sa týka Colina, už si na to nespomínam, či som vedela že ej to konkrétne Colin, ale v každom prípade v tej chvíli keď sa Angelika pirátovi vrhla do náručia, som predpokladala že to musí byť niekto koho dobre pozná, a má k nemu vrúcny vzťah
Angelika nebola s tých čo by sa chlapom len tak ľahko vrhala do náručia.

A keďže milujem ilustrácie, tak musím zasa raz jednu čo sa k tomu vrhaniu sa do náruče hodí pridať:

táto sa mi páčila najviac (pri prehliadke obalov k 8 dielu som našla jeden ktorý ma strašne rozosmial)

práve niečo pridávam do oblalov

Precious píše: *

19 lis 2021, 16:49

Ináč otázka do pléna: keď ste prvýkrát čítali tento diel, tušili ste, kto bude Zlatá brada? Keď sa mu Angelika vrhla do náručia? Ja áno

Já byla v době prvního čtení handicapovaná tím, že nám doma chyběl díl Nezkrotná Angelika a neviděla jsem tehdy film Angelika a sultán :-). Takže já byla naprosto mimo, vůbec jsem netušila, co je to za chlapíka, proč se s ním Angelika miliskuje a proč z toho pak Peyrac, kterému to uprchlý vězeň naprášil, dělá takové haló. Zato si vybavuji, že ten uprchlík nadšeně líčil zlatovlasou ženu a zlatovlasého muže a že Colin (buď přímo při popisu scény miliskování nebo dle vyprávění) Angelice pořád sahal do klína .

Později v knize sice byly nějaké narážky na pobyt v Meknésu (zmínka o Colinově ukřižování), takže jsem si domyslela, kdo to byl a že asi měl s Angelikou nějakou společnou minulost, nepřipravilo mě to ale ani zdaleka na čtení Nezkrotné Angeliky a právě onu "společnou minulost". (Útěk z harému, putování pouští, příchod do Ceuty, Colinovo odhalení, že Angelika je z "jiného světa" než on a jeho odchod, plus později potrat jejich dítěte...)

PenelopaW píše: *

19 lis 2021, 21:37

Precious píše: *

19 lis 2021, 16:49

Ináč otázka do pléna: keď ste prvýkrát čítali tento diel, tušili ste, kto bude Zlatá brada? Keď sa mu Angelika vrhla do náručia? Ja áno

Já byla v době prvního čtení handicapovaná tím, že nám doma chyběl díl Nezkrotná Angelika a neviděla jsem tehdy film Angelika a sultán :-). Takže já byla naprosto mimo, vůbec jsem netušila, co je to za chlapíka, proč se s ním Angelika miliskuje a proč z toho pak Peyrac, kterému to uprchlý vězeň naprášil, dělá takové haló. Zato si vybavuji, že ten uprchlík nadšeně líčil zlatovlasou ženu a zlatovlasého muže a že Colin (buď přímo při popisu scény miliskování nebo dle vyprávění) Angelice pořád sahal do klína .

Později v knize sice byly nějaké narážky na pobyt v Meknésu (zmínka o Colinově ukřižování), takže jsem si domyslela, kdo to byl a že asi měl s Angelikou nějakou společnou minulost, nepřipravilo mě to ale ani zdaleka na čtení Nezkrotné Angeliky a právě onu "společnou minulost". (Útěk z harému, putování pouští, příchod do Ceuty, Colinovo odhalení, že Angelika je z "jiného světa" než on a jeho odchod, plus později potrat jejich dítěte...)

No, chúďa moje, Ty si v tom musela mať riadny hokej! Zrazu čítať o nevernici Angelike, ktorá muža (takmer) podvádza s nejakým pirátom!

Ináč - nemáme k tomuto dielu nejakú mapu? Jasne, že som si všetky miesta našla v google maps, ale keby sme mali nejaký plánik s presne zakreslenými bodmi, kde sa A. hýbala, bolo by to super! A v podstate aj na 9. diel.

Moirra, ďakujem za umiestnenie Gouldsbora na mapu, ja som ho vždy hľadala na polostrove s menom Gouldsboro, ani by ma nenapadlo, že by mohlo ísť o mesto Bar Harbor na vedľajšom polostrove Mont Desert (alebo, ako to preložila česká prekladateľka, "Púštnej hore" )

Precious píše: *

22 lis 2021, 14:13

Moirra, ďakujem za umiestnenie Gouldsbora na mapu, ja som ho vždy hľadala na polostrove s menom Gouldsboro, ani by ma nenapadlo, že by mohlo ísť o mesto Bar Harbor na vedľajšom polostrove Mont Desert (alebo, ako to preložila česká prekladateľka, "Púštnej hore" )

Oh, som rada že aspoň niekoho zaujali moje mapy .... Mount Desert je Ostrov a nie Poloostrov

všimla si si že aj jedna z Joffreyových lodí sa volala Mount Desert ?

pracovať s knihami pani AG a snažiť sa chodiť po stopách Joffreya je akoby človek riešil napínavú detektívku ....

Samozrejme že Polačka ktorá miluje mapy, už medzičasom má mapy všetkého. Keďže pani AG často pomenila názvy miest poriadne som sa zapotila - a nielen to často som musela nájsť nejaké miesta len podľa ich opisu. Teraz musím mapu Gouldsbora ešte dokresliť a nascanoväť znovu, lebo medzičasom už viem aj kde bola Joffreyova veža nad zátokou, hodinu cvalu od tábora , musím dodatočne označiť ostrov na ktorom sa Angelika stretla s Colinom (ano za odlivu sa tam dá isť suchou nohou) a myslím že už som vysvetlovala prečo mohli ostrov opustiť suchou nohou a nemuseli sa ani kúsok plaviť, keď na konci 6 teho dielu odchádzajú do Katarunku (ktorý sa v skutočnosti volá Caratunk, preto mi ho kedysi bolo ťažko v Maine nájsť)

sľubujem že pridám obidve mapy, teda Gouldsboro aj mapu k tomuto dielu - suším si ich aj tak tuto v šuplíku



mapy k 6 a 7 a 8 dielu ešte dokresľujem zatiaľ pridávam mapu Mount Desertu kde som označila ako sa suchou nohou za odlivu dalo v tom čase prejsť na pevninu, v dnešných časoch tam je most - kedysi to bol BROD

potom krížikom prístav Gouldsboror (dnešný BAR HARBOR) a Ostrov Starej veslice na ktorom sa Angelika stretla s Colinom
a na ktorý sa pri odlive dalo tiež prejsť suchou nohou

kolečkom som označila miesto kde stála Jofferyova vyhliadková veža nad zátokou

a označila som aj Francúzsku zátoku o ktorej sú neustále zmienky v knihe - FRENCHMENS BAY

prečo tam bol taký veľký príliv a odliv - na tú tému sa baví Joffrey s Hugenotmi z La Rochelle na konci 6 dielu

A keď už som sa tak rozbehla, práve som dovyfarbovala tri nové ručne robené mapy ktoré teraz naskenujem, ale pridám asi až zajtra, tak aspoň citát s knihy ku ktorému mám ako nenapraviteľný romantik správne gýčovitú ilustráciu.

Uvědomili si souznění svých duší. Ona, Angelika a on, ten tak odvážný a bojovný, výjimečný muž, teď byli spojeni navěky. Nikdo je nemůže rozdělit.Pokukovala po něm, sledovala jeho obraz, tu snědou a zjizvenou tvář, obočí stahující se nad přimhouřenýma očima, oslněnýma jiskřením vody. Byla mu úplně blízko, vedle něj, a nemusela se ho ani dotýkat, cítila jeho kolena vedle svých a bez jediného gesta vnímala, jak jsou k sobě přitahováni tak vášnivě, že jí občas zrudly tváře. A to pak na ni vrhl záhadný, jakoby lhostejný pohled. Viděl skloněný profil a uvědomoval si něžnou křivku tváře, kterou jemně bičovala zlatá kadeř. Jaro ji znovu vzkřísilo. Její něžné tělo se zaoblilo, byla přirozeně půvabná, i když nehybně seděla, i když se pohnula. V očích jí zářily hvězdy, vlhké, lehce pootevřené smyslné rty se leskly. (...) Loďka přistála. Yann zachytil přečnívající větev stromu a vytáhl plavidlo na písek.Aby si manželka neumáčela střevíce a lem sukně, vzal ji Joffrey do náruče a vynesl na břeh. Aby jí dodal odvahu, spiklenecky se na ni usmál. ♥ ♥ ♥

Moirra, ďakujem za mapy. Som si myslela, že Mont Desert je polostrov, tak sa mi zdal. A áno, o tej Joffreyovej lodi viem, že sa tak volala. Naši to myslím preložili ako "Pustý vrch", čo sa mi zdá o dosť lepší preklad ako "Púštna hora".

Keď už hovoríme o Peyracových lodiach, ako sa volal jeho trojsťažník? Stále v 8. a 9. dieli spomínajú nejaký trojsťažník. Myslela som si, že trojsťažník bol "Gouldsboro"... ale zrejme nie, lebo som narazila na vetu "pobrežie križovali Gouldsboro a trojsťažník". Čo to bola za loď? Viem, že de Peyrac bol bohatý, ale ďalšia takáto loď? Kde bola doteraz? Tým "doteraz" myslím, že o nej dosiaľ nebola reč. Z Joffreyových lodí boli pomenované iba Gouldsboro, Rochellan a Pustý vrch.

A tá ilustrácia je krásna! Taká skutočne gýčovito romantická, ale také ja môžem Kde si ju našla? Je to kresba, ktorá bola inšpirovaná Angelikou?

Ja to zhrnutie Rescatorových lodí spravím neskoršie lepšie, takže teraz to najhlavnejšie v skratke:

Rescator mal v Stredmorí loď ktorá sa volala Morský Orol , Vivonne vraví v 4 diely že Rescátor má novú loď, čo znamená že predtým musel mať inú.
Tou loďou aj napadol Vivonneho keď si vzal Cantora, a tiež ju neskoršie videla Angelika keď sa plavila na palube Vivonnovej galéry sám o nej vraví že keď sa doplavil do Ameriky už bola stará. Najskôr som si myslela že ju už mal od začiatku - veď vravel že z Jasonom ktorého hugenoti zabili pri povstaní na lodi sa poznali 10 rokov. (takže 1666-1676). Nuž ale v roku 1676 už mal Gouldsboro. Do Karibiku odplával v roku 1671 alebo 1672.

Hugenotom Joffrey vraví že Gouldsboro mu postavili v Bostone podľa jeho vlastných plánov. Pokiaľ viem kapitán Erikson sa s ňou pravidelne plavil do Európy, dovážal rôzne veci, a Joffrey si postupne založil Flotilu ďalších lodí.

S tých jedna veľká bola Mont Desert, viem že Cantor mal menšiu jachtu La Rochelan, a potom tam bola ešte Dúha myslím tiež väčšia loď a ešte jedna jachta. S tou flotilou sa plavili do Quebecu.

PS: prosím ťa ak niečo cituješ, mohal bysi pridať citát alebo aspoň stranu kde ho nájdem, uľahčíš mi tým robotu pri rešeršovaní - kde sa hovorí o tom trojsťažníku čo sa plavil popri Gouldsboro?

konkrétne mám na mysli: "pobrežie križovali Gouldsboro a trojsťažník" aspoň stranu

medzičasom už viem o aký trojsťažník sa asi jedná, bola to Cantorová La Rochelle, ktorou hliadkoval v ústí zátoky čo viedla k Gouldsboro - viď mapy čo som vyrábala k novému svetu

PenelopaW píše: *

27 dub 2022, 16:04

U Angeliky v pokušení tedy netuším, o jakou jde scénu, ale vypadá to, že jsou všichni v nějakém hostinci??

mimi píše: *

27 dub 2022, 18:45

Obálka Angelika v pokušení taky nevím. Mě to taky připomíná hostinec nebo nějakou sešlost?

Sob píše: *

28 dub 2022, 18:31

Obálka Angelika v pokušení zobrazuje slavnost, na kterou Joffrey nechal jít Angeliku po boku Colina.

INAK TU MÁME KVÍZ K ANGELIKE V POKUŠENÍ :

https://www.angelique.cz/kviz-angelika-v-pokuseni.php


Ja som sa najskôr mýlne domnievala že na obrázku je Honorine, ktorá zostala na konci 7 meho dielu vo Wapassu, ale potom som pochopila že to nieje ona, ale malá Angličanka v šatoch od Honoriny, ktorú Angelika mala zaviesť do dediny Housnock.

Tým pádom je jasné kde sa toto odohráva:

Lodě, následované flotilou indiánských kanoí, znovu vyrazily po proudu a misie Noridgewook** brzy zmizela za hradbou cedrů a košatých a temných majestátních dubů. Když ujeli další úsek cesty a připravovali tábořiště, zahlédla Angelika indiánskou ženu, která utíkala s jakýmsi podivným předmětem na hlavě. Poslala pro ni a přivedená Indiánka jim bez prošení ukázala, co nesla: Byl to obrovský bochník pšeničného chleba. Právě ho vyměnila za šest kůží černé vydry v Holanďanově obchodní stanici, za dvě stříbrné lišky navíc dostala pohár pálenky. Vracela se do svého tábora, kde má další kožešiny. Tvrdila, že Holanďan je velice dobře zásobený. Kolem stanice to krásně vonělo pečivem. Indiáni měli nesmírně rádi obilný chléb a v době směnného obchodu ho obchodníkův pekař nestačil sázet do velké cihlové pece. Stanice stála na ostrově. Holanďan ji tam vybudoval v naději, možná marné, že se tak vyhne osudu předcházejících základen, které se stavěl už padesát let kolem velké vesnice Houssnock, a byly několikrát vyloupeny, vypáleny a pod nejrůznějšími záminkami srovnány se zemí. Houssnock*** byl dnes už jen malá osada. Zůstalo jméno a zvyk kočovníků, mířících na jih, zastavit se tu. Tady už byl znát příliv a odliv, ústil tu totiž Kennebec a přes průzračný, široký, klidný a mohutný proud řeky valící se mezi zalesněnými břehy tu mnohé svědčilo o tom, že moře není daleko.

takže to vlastne je scéna zo začiatku knihy - kedy Angelika a Joffrey opúšťajú Wapassu a plavia sa dolu po prúde rieky Kennebec a navštívia Noridgewook** - osadu ktorú založil Orgeval
(v skutočnosti ju založil Reverend Father Sebastian Rasle ako sa dozvedáme tuto:
viewtopic.php?f=3&t=874
a tiež sú tam fotky a obrázky ako to tam vyzeralo )



Joffrey a Angelika teda v 5-tej kapitole prichádzajú na Holanďanovú stanicu na rieke Kennebec, blízko jej ústia do mora.
V stanici ktorá je plná všakovakého tovaru stretávajú belochov, indiánov a dokonca tam stretnú aj ich suseda z Gouldsbora,
skutočnú historickú postavu, baróna de Castine z pevnosti Pentagoet ktorá susedila s ostrovom bar Harbor a teda s pozemkami Joffreyovho Gouldsbora. Tuto máme skvelý opis pevnosti:

Byla to však milá holčička, neboť když odcházeli z Wapassu, bez váhání nechala svou panenku Honorině. Přestože ji malá zbědovaná zajatkyně tolik milovala, že ji dokázala šikovně schovávat pod živůtkem, aby jí ji Indiáni nesebrali.
Honorina si dárku vážila. S nádhernou hračkou a svým ochočeným medvědem dokáže trpělivě vyčkat, než se matka vrátí.
Přesto Angelika litovala, že není s nimi. Maličké hospodyňce by se jisté v rušné pevnosti, kde se čile obchodovalo, líbilo. Holanďan, představitel a obchodní zástupce Společnosti zátoky Massachusetts, trůnil uprostřed dvora v zaprášených černých krátkých kalhotách se sukýnkou. V tuto chvíli měřil s mušketou v ruce svazek bobřích kožešin. Délka hlavně odpovídala čtyřiceti kůžím. Stavení bylo skromné, zastřešené šindeli napuštěnými ořechovým mořidlem. Angelika s Rose-Ann vešly do velkého sálu. Dvě okna s malými okénky z olovnatého skla tam vrhala dostatek světla a zároveň udržovala stín, takže tu nebylo vedro. Přestože sem neustále vcházeli a odcházeli odtud obchodující Indiáni, bylo tu poměrně čisto, což svědčilo o energické ruce a organizačních schopnostech pána těchto míst.
Napravo stál dlouhý pult s váhami, mincíři, různými nádobkami a odměrkami, do nichž se sypaly perly a železářské zboží. Nad pultem a podél téměř celé zdi byly dřevěné police se zbožím, mezi nímž Angelika už zahlédla pokrývky, vlněné čepice, košile a prádlo, surový i bílý cukr, koření, suchary. Stály tu také soudky hrachu, bobů, sušených švestek, špeku a uzených ryb.


Nuž historický barón de Castine mal za ženu Indiánku a tiež sa väčšinou neobliekal celkom ako francúzsky šľachtic:

https://en.wikipedia.org/wiki/Fort_Pentagouet

Sem tam posedávali muži a halili se do oblaků modrého kouře. Když Angelika vešla, nikdo se ani nepohnul, ale hlavy se pomalu otočily a oči se rozzářily. Pozdravila kolemstojící a vzala z krbu dva cínové poháry. Ale aby se dostala k sudu, musela vyrušit indiánského náčelníka, který zahalený ve vyšívaném plášti zdánlivě pospával na konci jednoho stolu. V jazyce Abenakisů ho uctivé, zdvořile pozdravila, jak to odpovídalo jeho postavení, o němž svědčila orlí péra vetknutá do černého účesu s dlouhými loknami. Indián jako by najednou procitl ze svého zasnění a rychle vyskočil. V očích mu zajiskřilo. Chvíli ji udiveně a okouzleně pozoroval, pak si položil ruku na srdce, pokrčil pravou nohu a složil jí dokonalou dvorskou poklonu. „Madame, račte mi prosím prominout,“ prohlásil dokonalou francouzštinou. „Takové zjevení jsem tu neočekával. Dovolte, abych se představil: Jean-Vincent d’Abbadie, pán na Rasdacqu a dalších místech, baron de Saint-Castine, královský poručík z pevnosti Pentagoet, guvernér královských pozemků v Akádii.“
„Barone, jsem šťastná, že vás poznávám. Už jsem o vás hodně slyšela…“
„A co teprve já o vás, madame… Ne, není třeba se představovat. Poznávám vás, přestože jsem vás v životě neviděl. Vy jste ta krásná, velice krásná madame de Peyrac. I když jsem byl na setkání s vámi připraven tolikerým vyprávěním, skutečnost daleko přesahuje všechno mé očekávání. Vy jste mě pokládala za Indiána?

A ďalej sa potom barón de Castine a Angelika bavia o malej Angličanke:

....vidět váš úsměv, jenž náhle ozářil tuhle tmavou a hrubou jeskyni, je nádherné překvapení. Nikdy na to nezapomenu.“
„Teď je mi úplně jasné, pane, že jste Gaskoněc,“ rozesmála se chápavě.
„Opravdu jste si myslela, že jsem Indián?“
Jistěže.“ Prohlížela si jeho snědou tvář, v níž plály ty nejčernější oči, jeho vlasy, jeho postavu.
„A co takhle?“ zeptal se a odhodil rudý plást pošitý perlami a dikobrazími ostny, do něhož se halil. Stál před ní v modrém, zlatě zdobeném kabátci uniformy důstojníků Carignan-Sallierského pluku s bílým krajkovým okružím. Jenže to bylo vše, co měl na sobě z uniformy. Jinak byl v kožených indiánských kalhotách a na nohou měl místo vysokých bot mokasíny. Postavil se před ni s rukou v bok v postoji mladého důstojníka z královy suity.
„A co takhle? Nejsem snad perfektní versailleský dvořan?“
Angelika potřásla hlavou. „Ne,“ prohlásila. „Vaše výřečnost přichází příliš pozdě, pane. V mých očích zůstanete abenakiským náčelníkem.“
„No dobrá,“ souhlasil baron de Saint-Castine vážně. „A máte pravdu.“ Sklonil se a políbil jí ruku. (...)
Tohle roztomilé dítě je vaše dcera?“
„Ne, to je malá Angličanka, kterou…“
„Pst,“ okřikl ji okamžitě mladý gaskoňský důstojník. „Angličanka! Kdyby si toho někdo všiml, nedal bych nic ani za její skalp, ani za její svobodu.“
„Ale vždyť jsem ji draze vykoupila od Indiánů, kteří ji zajali,“ namítla.
„To, že jste Francouzka, vám jistě mnohé usnadňuje,“ řekl Saint-Castine. „Jenže už se všeobecně ví, že pan de Peyrac nemá ve zvyku vykupovat Angličany, aby je mohl dát pokřtít. To se na nejvyšších místech nelíbí. Takže nedejte v nejmenším najevo, že je ta maličká Angličanka.“

Neskoršie tam prichádza Joffrey a kochá sa v tom ako ostatní obdivujú Angeliku. Neviem či to náhodou nie je Joffrey v rohu toho obrázku, čo fajčí tú fajku, hoci predtým, na zástavke naproti Noridgewook fajčil cigáru:
Čo vy na to dámy?



Inak tü mapu som už pridávala sem do máp k Novému Svetu,

viewtopic.php?f=16&t=945

ale keďže to vlastne precestujú v 8 diely od Wapassu až po Gouldsboro, pridávam ju aj sem:

pre tie čo nemajú načítané POZOR SPOILER!!!!!!!

Rekapitulácia cesty: Angelika a Joffrey opúšťajú Wapassu, kde nechávajú Honorine s Hugenotmi a Joffreyovými ľudmi a vydávajú sa pešo na cestu k brehom rieky Kennebec. Potom sa splavujú smerom k moru, kde na nich má čakať loď, a pritom stretnú jedného z Jezuitov pátra Orgevala a zastavia sa aj v kaplnke v Noridgewook. Potom sa splavujú ďalej až po Holanďanovú stanicu v Houssnocku na rieke Kennebec, čo je dnešné mesto Augusta.

Tam Angelika dostane falošnú správu od Joffreya, ktorú on nikdy neposlal a vydá sa iba s Cantorom do dedinky Brunswick-Falls zaviesť tam malú Angličanku. (dnešný Brunswick v Maine. Tam ich prepadnú indiáni Orgevala a zajme ju Piskaret

Neskoršie ich, kým na pobreží zátoky Casco čakajú na loď, a Cantor to odíde riešiť, prepadnú piráti - a zjaví sa Zlatá Brada alisa Colin Paturell. Joffrey nechápe prečo naňho Angelika nepočkala, nazdáva sa že napokon odplával aj s Cantorom a vydá sa pešo s barónom de Castine smerom k pevnosti Pentagoet a Gouldsboro.

Angeliak strávi na Colinovej lodi noc, a ten ju potom pustí aby odplávala na lodi Jacka Merwina smerom k Gouldsboru. Po tom čo sa mladá žena skoro utopí, a strávi svätojánsku noc na cudzom mieste, sa nakoniec predsa len Angelika dostáva najskôr do Pentagoetu a do Gouldsbora.

Angelika sa v Novom Svete takmer utopila - po ceste ľoďou z New Brunswicku do Gouldsbora.

Topila sa pri ostrove MONHEGAN - je to nádherné ale kruté miesto ako vidíme na fotografiách.
Ak som už spomínala, pani AG vždy opisovala konkrétne miesta.

https://www.visitmaine.net/wp-content/u ... land-3.png

https://www.visitmaine.net/wp-content/u ... d-view.jpg

Skočil po pás do vody a táhl loďku, dokud neucítil, že dno drhne o písek. Pak se vyšplhal na nejbližší skály a upevnil tam lano. Pracoval rychle: nato pokynul cestujícím, aby vystoupili.
„Rychle, rychle, pospěšte si. Nezůstávejte tam. Běžte k lesu,“ křičel na ně.
Věděl, jakému nebezpečí se vystavuje člověk, který se zdrží na břehu na východním pobřeží ostrova Monegan. Poslušně poslechli jeho příkaz a běželi po pláži nahoru s vaky a košíky se zbytky jídla.
„Quickly! More quickly!“ křičel Merwin a oni nevěděli proč.
A právě v té chvíli došlo k tragédii.
Mohutné hlubinné vlny, narážející na příkré skály Bílé hlavy a Černé hlavy tady na východním pobřeží ostrova Monegan, jsou strašné. Přicházejí potměšile a nikdy ze směru, odkud je čekáte, přiženou se a vzápětí mizí i se svou obětí.

(JACK MERWIN) Byl sám, obrovská temná silueta s vlajícími dlouhými černými vlasy, tmavý na chvějivém pozadí nebes s bělavými obláčky a jeho červená čepice jí připadala jako blížící se světlo. Natáhla k němu ruku, aby jí mohl podat svou. Ale proti jejímu očekávání se ani nepohnul, ani se nezachvěl, paže měl zkříženy na prsou.
Nenapřáhl k ní pomocnou ruku. Angeličiny prsty se sevřely do prázdna. Odřely se o drsný balvan, ale byly příliš slabé, aby se udržely, a když ji obrovský vír znovu hnal do moře, vykřikla.
Byl to výkřik dítěte, výkřik zatracení a ohromení. Ach, kdyby mi byl podal ruku, přece mě mohl… On mi tu ruku nepodal…
Do úst jí vnikla slaná voda, začala se zalykat. Soustředila veškerou energii na to, aby se udržela na hladině. Obrátila se tak, aby ji proud dřív či později musel odnést zpátky ke břehu. Jediná její záchrana byl vír, který neustále vyvěral z hlubin a jehož dunění a nárazy na skálu tady hřměly jako rány z děla, jejichž ozvěnu útesy vracely.
Pohltila ji černá vlna, a jak ji střemhlav unášela po hladině, zahlédla Angelika úplně blízko oči Jacka Merwina. A vtom pochopila. Nestál tu, aby ji zachránil, ale aby viděl, jak umírá. On totiž chce, aby zemřela. Četla to v jeho nehybné tváři, kde plály oči jako z jiného světa a dívaly se skrze ni, skrze to ubohé zmučené a zmítající se ženské tělo, které se moře právě chystalo rozervat na kusy a které je pro něj už jen bezcenný vrak.
A jak ho tak zahlédla v posledním jasném okamžiku, připadal jí ještě ďábelštější než předešlou noc. Z hloubi duše se jí vydral smrtelný výkřik:
„Joffreyi! Joffreyi!“
Zoufale křičela. Hlas v jejím nitru nepřestával volat: Joffreyi! Pomoc! Pomoc! Ti ďáblové mě chtějí zabít! Jsou tu!

Ilustrácia je zo švajčiarskej červenej série.

A tu máme ešte jednu scénu z ôsmeho dielu ktorej ilustráciu sme hádali:

Tereza píše: *

13 lis 2023, 21:53

Na scénu z výše uvedeného obrázku jsem si matně vzpomínala, že se jednalo vlastně o přímé vyhlášení války mezi Peyracovými a jezuity, musela jsem si ukázku dohledat, protože mám v těch panáčcích v sutaně hokej.
A když jsem si tu scénu u ohně přečetla, zajásala jsem - konečně skvělá ilustrace!
Mám pocit, že každá věta je v té ilustraci zachycená.
No posuďte sami :

Angelika a její manžel hrabě de Peyrac stáli pod svislými větvemi olše na břehu.
Opodál vlevo byly na písečný břeh zátoky vytažené kanoe z březové kůry, aby uschly.
Zátoku v půlkruhu lemoval skalnatý výběžek a na jejím konci se tyčily strmé a vysoké útesy, porostlé jilmy a duby, které ji příjemně stínily.
Pod nimi leželo tábořiště.
……… „Podívejte,“ řekl Peyrac náhle, ………….. Návštěva!“
…….S Angelikou v patách vykročil Peyrac směrem ke konci útesu a zamířil na břeh, kde zpěněné vlny zanechávaly na jemném písku hnědavou stopu. ………
„Jezuita,“ špitla Angelika.
…..Příchozí byl vysoký a štíhlý a vypadal velice mladě.
„Jsem otec Filip de Guérande,“ oznámil zdvořile. „Koadjutor otce Sébastiena d‘ Orgeval. Když se můj nadřízený doslechl, že míříte ke Kennebeku, pověřil mě, abych vám vyřídil jeho pozdravy.“
…….. „Představuji vám svou ženu, hraběnku de Peyrac de Morens ďlrristru,“ řekl Joffrey stále stejně zdvořile.
……Peyrac nabídl, že je pozvou na jelení a krůtí pečeni, která se už otáčela na rožních nad ohněm, a na lososy ulovené před chvílí a pekoucí se zabalené v listech nejrůznějších bylin v popelu.
…….Jsme štastní, že slyšíme, jak chválíte Boha, pane de Peyrac. Povídá se, že vy a vaši lidé nejste zrovna příliš zbožní. Ze si vybíráte své muže mezi kacíři, nevěřícími, volnomyšlenkáři, a že máte mezi sebou dokonce pyšné jedince, kteří si dovolují rouhat se Bohu a proklínat ho budiž Jeho jméno pochváleno.“
…… „Měl byste se posilnit, otče,“ naléhal Peyrac.
Jezuita potřásl hlavou……… „Přesto jste v žádném sídle, které jste vybudoval, nevztyčil kříž.“
Peyrac se narovnal; předtím jako by se shrbil pod tíhou svých myšlenek. Vyndal z kapsy kožené vesty doutník ze stočených tabákových listů a zapálil si ho o hořící větévku…..

Jen jsem si všimla takové maličkosti - nevím , co by to mohlo být za předmět vpravo dole v tom písku blízko nohy J.de P.
Čtvrtou postavu jsem nerozklíčovala.

Precious píše: *

14 lis 2023, 11:15

Tereza ma predbehla

Myslím, že tá štvrtá postava v diaľke je "šéf" Joffreyho španielskych osobných strážcov, don Alvaro Fernandez či ako sa volal.

Ano presne tak!

Ms_Rescator píše: *

22 kvě 2024, 21:56

moirra píše: *

22 kvě 2024, 21:36

myslím že niekde je o tom ešte viacej. Pokiaľ si ja spomínam Colin ukazoval poverovacie listiny Joffreyovi.

No já jsem v 8. díle dohledala jen tohle:

Citovat:

Aristide: "Ten dostal už v Paříži, než naposledy vyplul do Karibskýho moře. Dostal listiny podepsaný vod ministra. Byli sté tam spolu, ne, Lopezi?"
--
"Lopezi," zeptala se nahlas, "vy jste byl se Zlatou bradou v Paříži, když tam podpisoval pověřovací listiny. Jistě tam sháněl i peníze na svou výpravu. Kdo byl jeho ochráncem? Kdo byli jeho společníci a spojenci? Můžete mi nějakého jmenovat?"
Portugalec zavrtěl hlavou.
"Ne. Byl jsem s ním jen jako sluha. Občas přicházeli i jiný sluhové se vzkazama. Byl mezi nima takovej..."
Zamyslel se.
"Jenže nevím, jak se jmenuje. Ale jestli jednoho krásnýho dne narazíte na kapitána s fialovým mateřským znamínkem tady," ukázal na spánek, "tak si na něj dejte pozor. Vaši nepřátelé nebudou daleko. Půjčka na voplátku. At už sté čarodějnice, nebo ne, zachránila sté kamarádovi život."
--
"Moji finanční společníci z Paříže a z Caen patří ke Spolku svátosti oltářní," pokračoval Colin. "Slíbil jsem, že budu pomáhat misionářům v novém světadílu, kam jsem mířil. Jenže jsem nepředpokládal, že to bude tak složité. Ujistili mě, že Gouldsboro je anglická država. (...) Bohužel došlo k velkému omylu a já jsem až tady zjistil, že mě mí společníci v Paříži podvedli, když tvrdili, že tohle místo, Gouldsboro, je volné a patří Francii."

Z toho moc moudrá nejsem. Colbert nebo nějaký ministr mohl klidně podepsat listiny, ale to neznamená, že do toho musel být zapletený... Nenašla jsem, že by Colin řekl, s kým konkrétně v té Paříži mluvil. Ale že by to Joffreyovi neřekl?!

Ono asi nebude ťažké zistiť kto v tom čase vydával povolenia aby sa pirát mohol stať legálnym korzárom. Tie to povolenia boli v tom čase presne regulované a institucionalizované. Už vtedy fičala byrokracia ako ozubené kolečká.


Spoločnosť sviatosti oltárnej sa maximálne mohla za vydanie povolenia prihovoriť. Už som to tu písala že Korzár sa musel zaviazať že bude prepadávať iba nepriateľské lode, poprípade územia na súši a za to musel odvádzať kráľovstvu určitý podiel, a to dosť vysoký, zo svojho lupu.

Ono by toto inak patrilo do vlákna 8 dielu - takže to tam asi presuniem.

odpoveď na to ako s Colin dostal k právam na územia Goldsboro je tuto:

Nemusíte na mě tak kulit oči, krasavice. Dyť sem vám už přeci řek, že pan Zlatá brada je korzár, kerej má listiny a pověření vod ministra, svý společnosti v Paříži, a dokonce i vod vlády ze Želví zátoky. A navíc,“ raněný zvedl poučně ukazovák, „navíc si koupil od krále koncesi na celej kraj vod Modrejch hor až po Gouldsborskou zátoku.“
„To není možné!“ vykřikla Angelika.
„I když je Zlatá brada námořník všechna čest, furt ho pronásleduje myšlenka, že se s kamarádama usadí na nějakým kousku země a bude tam pěstovat francouzský vobilí.

KORZARI mali vždy korzársku licenciu alias korzársky patent - takto vyzeral:



Pripomeňme, že lettre de marque, lettre de course alebo letter of commission je patent od suveréna štátu , ktorý umožňuje kapitánovi a jeho posádke vyhľadávať, útočiť, zabavovať a ničiť lode alebo vybavenie protivníka v medzinárodných alebo cudzích teritoriálnych vodách.

Držiteľ tohto oprávnenia bol oprávnený rabovať ako pirát u nepriateľov svojej krajiny v čase vojny. Na získanie štatútu korzára bolo potrebné splniť množstvo podmienok vrátane evidencie koristi a zaobchádzania s posádkami nepriateľských lodí a ich cestujúcimi ako s vojnovými zajatcami. Zajatí korzári sa tiež považovali za vojnových zajatcov a nie za pirátov.

Translated with DeepL.com (free version)

PenelopaW píše: *

23 kvě 2024, 19:31

Nemohl by to být spíše Louvois? Ten už touto dobou pomalu přebíral vliv, ne? S Moirrou máme knihu Korzáři krále Slunce, mohu tam zkusit přes víkend mrknout.

Presne tak, a ja už ju mám z väčšej časti načítanú. Tuto anotace s menším vysvetlením kto vlastne tí korzári boli, ak to teda neboli obyčajní piráti.

Je tam 6 strán ako ukážka - tie celú záležitosť tiež pekne osvetľujú.

https://www.knizniklub.cz/knihy/353236- ... lunce.html

Slova korzár a korzárská válka zůstávají synonymem pirátských dobrodružství. V mnoha knihách, včetně renomovaných encyklopedií, je korzár označen za jistý druh piráta, tedy námořního lupiče. I výraz „korzárská válka“ označuje cosi nečestného a nezákonného. Jde však o omyl. Korzár nebyl pirát, ale námořník, který vedl záškodnickou válku se svolením svého vladaře či vlády. Korzárská válka měla přísná pravidla, zákony a specifika. V dějinách války na moři si dobyli francouzští korzáři výjimečné místo. Žádná jiná námořní velmoc nesvedla vést korzárskou válku s takovou intenzitou a v takové šíři. Francie to dokázala dokonce dvakrát. Poprvé ve válkami prosycené době vlády krále Slunce, Ludvíka XIV. Podruhé v dobách Francouzské revoluce a napoleonských válek. První svazek Korzárské války je věnován bojům a plavbám jak proslulých velitelů Jeana Barta, Claude Forbina a René Duguay-Trouina, tak mnoha zapomenutých. Jsou v něm vylíčeny i velké námořní bitvy, Texel, Bévéziers, Barfleur, La Hougue. Mluví však také o podmínkách a zvyklostech korzárské války, způsobech, jímž se vedla, životě na lodích za dlouhých plaveb i pravidlech boje. Byla napsána s použitím řady u nás neznámých dobových materiálů: vzpomínek slavných korzárů Forbina a Duguay-Trouina, statistik, nařízení, zpráv o plavbách, neumělou rukou psaných hlášení kapitánů z bojů. Korzáři krále Slunce jsou literaturou faktu plnou příběhů o nevšední statečnosti, velkých dramatech, strádání, výjimečných osudech, tragických koncích, velkých vítězstvích i slavných bojích.

Jeje tak toto sa tak skvele hodí k bitke ktorá sa strhal v GOULDSBORE medzi posádkou Joffreya de Peyrac a pirátom Zlatá Brada a jeho loďou - básnička by aj dokonale zapadla do komickej opery:

Colin napůl ležel na druhé straně ohně a nespouštěl z ní oči. Zdála se mu v záři ohně tak nesmírně bledá, že raději mlčel.
Šla si umýt ruce k vodě a to jí připomnělo celodenní obtížnou práci, po níž v tomhle tichém večeru cítila únavu a bolest v celém těle. Pomalé vlnění moře jí působilo závrat. Podkasala si sukni a rychle běžela zpátky k ohni.
„Šaty mi páchnou krví, střelným prachem, potem těch nešťastníků, smrtí… Kolik duší opustilo dnes tento svět… už ani nevím.“
Znovu usedla a bezděky se k němu přitiskla.
„Popište mi,“ požádal ji Colin, „co se vlastně stalo v zátoce u Gouldsbora. Sázím se, že došlo k nejhoršímu. Zmocnili se mé lodi, že?“
„Ano, a zničili ji. Je tečí v přístavu, napůl potopená. Polovina vašich mužů je mrtvá, ostatní jsou zajatí nebo zranění… Je to váš konec, Zlatá brado. Už nebudete obtěžovat poctivé lidi… Kde jste celý ten čas byl?“

Jak kapitán to uhlídal,
lajtnanta zavolat si dal:
'Lajtnante, zdali kuráž cítíš
na palubě ji napadnout,
do křížku se s ní popadnout?'

Hned lajtnant směle odpoví:
'Můj kapitáne, to se ví!
posádku lodní celou dejte
i statných námořníku řad
hned na palubu zavolat.'

Po větru lodi zatočil
a odpředu hned útočil,
sekerou, pikami a háky;
muškety naše houkaly,
až jsme mu řádně zahráli.

Co v Anglii mu povědí
a v Bordeaux, až se dozvědí,
kterak se nechal přepadnouti
skořápkou, co šest měla děl,
když on jich šestatřicet měl?

Vypijme sklenku, pijme dvě,
pozdravme všechny milence,
pozdravme francouzského krále,
anglickou královnu čert vem,
že vyzvala v boj naši zem!

zdrojom je táto stránka ktorá uvádza celú tú francúzsku korzársku pesničku prebásnenú :

http://napoleon-knihy.blogspot.com/2010 ... pisne.html