dauphine píše:

Super rešerš Moirro, až budu zas zpátky u svých knih a poznámek, můžu sem dodat pasáže z dopisů mme de Sévigné, kde píše o Desgrezovi & Brinvilliersce, kdysi jsem si z to všehno vypsala, takže to mám pěkně pohromadě...

jeanne píše:

Jestli vas afera tak zaujala, zkuste The affaire of the poisons od Anne Somerset, nikdy jsem ty desive popisy z vyslechu ani nedocetla.

dauphine píše:

Moirro, dávej si pozor na d'Andijose, aby nezačal žárlit, když teď věnuješ hlavní pozornost Desgrezovi...

jeanne píše:

Jestli vas afera tak zaujala, zkuste The affaire of the poisons od Anne Somerset, nikdy jsem ty desive popisy z vyslechu ani nedocetla.

jeanne píše:

Jo, kdysi dávno, ale opravu v ní ani nelistuju, takže jsem nevěděla, že tam do datum je... ačkoli se to dalo čekat. Se tímto tedy omlouvám, že sedím na informacích.

PenelopaW píše:

Tak nevím, nevím, je to otázka do pranice: měl Desgrez hezká záda a pozadí, nebo byla markýza tak ovlivněna výbavou rytíře Sainte-Croix, že jí Desgrez nebral?

moirra píše:

PenelopaW píše:

Tak nevím, nevím, je to otázka do pranice: měl Desgrez hezká záda a pozadí, nebo byla markýza tak ovlivněna výbavou rytíře Sainte-Croix, že jí Desgrez nebral?

to je dôležitá otázka do boje treba to dôkaldne zdesgrezovať

PenelopaW píše:

Nač číst Pitavala, když odpověď je ukrytá v mojí (zatím nepublikované) erotické fikci .

moirra píše:

mám to chápať tak že ve fikci bude podrobný opis desgrezovho čudného zadku?

moirra píše:

keďže sa do Desgreza ako mnícha tak rýchlo zaľúbila že sa nechala oklamať a išla s ním na rande von z kláštora, znamená že to bol pohľadný šarmantný muž, čo tiež potvrdzujú viaceré zdroje

moirra píše:

zrejme videla jeho zadok ako sa nesie na konskom zadku ....

PenelopaW píše:

Nojo, ale zadek pod kutnou vidět není .

moirra píše:

zrejme videla jeho zadok ako sa nesie na konskom zadku ....

Záhada vyřešena! Divný byl zadek toho koně! Upřímně... kdybych jela na smrt, taky bych nechtěla koukat do koňského zadku .

PenelopaW píše:

Kdyby byla Brinvillierka pohřbená a ne spálena a rozprášena, jistě by se v hrobě obracela . Ale líbí se mi, že jedna jediná poznámka vyvolá takový zájem o oděv důstojníků jízdní policie .

PenelopaW píše:

Pochopila jsem též, že s Desgrezem se Brinvillierka sešla za zdmi kláštera víckrát, než jí zjevil svoji pravou identitu a zatkl ji. Takže pokládám otázku: Myslíte, že policista zneužil/využil svého převleku a s markýzou se před zatčením vyspal??

Tereza píše:

Mně ze všech indicií vychází, jestli náhodou nebyla Brinvillierka nymfomanka Ta scéna, kdy jede Desgrez pár chvil před její smrtí před ní na koni ( i když jeho zadek stál asi opravdu za kouknutí - určitě se na tom koni pyšně naparoval a perfektně vysedal) tomu nasvědčuje a přiživuje tuto mou soukromou teorii.

Citovat:

Desgrez číhal u Louvru na markýze de la Fare aby ho chránil před lupiči šperků. Leč když byl markýz kousek od něj, odnikud se zjevil lupič, markýze přepadl a začal prchat pryč. Při honičce Desgrez zakopl o vlastní plášť a upadl. Markýz pak přeskočil zeď a zmizel Desgrezovi i jeho policistům. Historka se rychle rozšířila, vyšla tiskem s rytinou ďábla, před kterým stojí vystrašený Desgrez, a šířena po městě. Desgrezovi muži ztráceli kuráž a vyráželi do ulic s amulety a pokropeni svěcenou vodou .

moirra píše:

PS: nepatria tieto posledné dva príspevky do Desgreza ????

moirra píše:

Inak Slečna zo Scuderi bola viackrát sfilmovaná - a najlepšia verzia je nemecký Film z roku 1955

PenelopaW píše:

Doufám, že se teď nebudu opakovat, ale tuším, že první setkání Angeliky s markýzou de Brinvilliers tu citováno nebylo, i když by si zasloužilo pozornost.

A schválně, jestlipak víte, které to bylo? Když chtěla Angelika orodovat za propuštění svých známých ze Dvora zázraků u markýzina bratra? Nebo když ji Brinvillierska zvala na večeři?

(Cesta do Versailles 1)

PenelopaW píše:

moirra píše:

Desgrez sa zjavuje v prestrojení za kňaza

V originále je uvedeno, že je v převleku za abbého. K tomu správně clopotovsky dodávám vysvětlení:

ABBÉ - znamenalo původně ve Francii představeného kláštera, opata. Konkordátem z r. 1516 získal král František I. od papeže Lva X. právo jmenovat 225 opatů doporučených. V důsledku toho se mnoho synů z šlechtických rodin věnovalo duchovnímu stavu, ježto měli obročí již zaručené nebo spoléhali, že je získají. Počet obročí však nestačil a mnozí z nich se proto zaměstnávali jako vychovatelé (vzpomeňme na vychovatele Angeličiných synků abbého des Lesdiguires!), spisovatelé a nejvíce jako domácí přátelé a společníci v domech velmožů a boháčů. V 17. stol. byl abbé každý mladý muž s dobré rodiny, který měl vyšší nebo nižší svěcení. Nosívali černé nebo tmavě fialové roucho a tonzuru. Často to byli pouzí příživníci, všeobecně hráli ve vznešené společnosti úlohu šviháků, kteří oživovali zábavu v salónech. Satirická poezie i komedie je ostře napadala. Mnozí z nich ovšem byli skuteční učenci, jako Fénelon, Saint-Pierre nebo u nás "modrý abbé" Dobrovský.

Tímto popisem (přepsala jsem z poznámek k Pitavalovi) se vysvětluje několik věcí:

a) různé formy českého překladu slova "abbé" v souvislosti s Desgrezovým zatýkáním Brinvilliersky v klášteře (někde uváděn jako mnich, jinde jako kněz, v některých českých zdrojích dokonce překládáno, že do kláštera vnikl v přestrojení za zpovědníka)

b) proč se Brinvilliers nechala svést - nakonec asi nebyla tak amorální, aby se vyspala s knězem, který byl vysvěcen a vázán celibátem

PenelopaW píše:

historický román „The Oracle glass“, odehrávající se v období před Travičskou aférou, který mám díky Moiře (a nepřestanu ji za to milovat!) doma.

b) proč se Brinvilliers nechala svést - nakonec asi nebyla tak amorální, aby se vyspala s knězem, který byl vysvěcen a vázán celibátem

PenelopaW píše:

„Cítím se jako vyždímaný,“*** řekl Desgrez, projíždějíc prstem pod těsným výstřihem**** své sutany.
„Spíše páchnete jako gigolo. Co je to za věc, kterou jste se navoněl?“
„Něco, co moje manželka vyzvedla v Rue Beauregard.
***** Předpokládám, že to má svého nositele učinit neodolatelným.“
***** Tohle mi přijde obzvlášť vtipné, protože jak víme, v Rue Beauregard bydlela Voisinka.

moirra píše:

no ale manželku v historickej skutočnosti poslal niekto iný a to pre jed k veštici k Bosse, alebo?

Citovat:

* To docela těžko, když se narodila 1630…
** Z toho, co jsem zatím přečetla, bych se přikláněla k názoru, že se „nebavila“ moc dobrovolně a že toto byl jeden z motivů k vraždě obou starších bratrů.
*** Jestli se za ni dá považovat smrt při chemických experimentech, pane Žáku .
**** Tady věřím spíše Pitavalovi, že to přiznání získala policie až po prohledání klášterní cely v Liege.
***** WTF, pane Žáku?!

PenelopaW píše:

Úryvek z Pitavala:
Pan Pirot, doktor Sorbonny, jemuž se zpovídala a který ji doprovázel cestou na popraviště, sepsal velmi dojemnou zprávu o posledních čtyřiadvaceti hodinách života té proslulé vražednice. .

Vyborne sclopotovane skvely objav

La marquise de Brinvilliers: récit de ses derniers moments (manuscrit du P. Pirot)

sa da v roznych formatoch stiahnut tuto:

https://archive.org/details/lamarquisedebri00frangoog

PenelopaW píše:

Doufám, že se teď nebudu opakovat, ale tuším, že první setkání Angeliky s markýzou de Brinvilliers tu citováno nebylo, i když by si zasloužilo pozornost.

A schválně, jestlipak víte, které to bylo? Když chtěla Angelika orodovat za propuštění svých známých ze Dvora zázraků u markýzina bratra? Nebo když ji Brinvillierska zvala na večeři?

...Samá voda!

Od mostu Pont-Neuf se proti proudu nesl mlhou křik kejklířů a šarlatánů.
Na most vjížděl kočár. Skupinka se rozestoupila, aby ho nechala projet, ale na konci mostu se koně zarazili, protože se jim pod kopyta vrhl jakýsi trhan. Byl to Černej chleba, stařec s bílými
vousy, jeden z Rošťákových pobočníků, ověšený růženci a svatojakubskými mušlemi.
„Slitování!“ kvílel, „mějte slitování s ubohým poutníkem, který se vydal do Compostellu pomodlit se, a teď nemá na cestu. Dejte mi pár drobných a já se za vás pomodlím u hrobu svatého Jakuba.“
Kočí ho přetáhl bičem.
„Ustup, čertovskej modláři!“
Okénkem vyhlédla jakási dáma. V rozhaleném plášti jí zářil překrásný náhrdelník.
„Co se děje, Lorraine? Popožeňte trochu ty koně. Chci dojet do kláštera Saint- Germain des Prés na nešpory.“
Nicolas popošel o několik kroků a položil ruku na okraj dvířek.
„Zbožná dámo,“ řekl a smekl děravý klobouk, „jedete na nešpory a odmítáte almužnu tomuhle ubohýmu poutníkovi, kterej odchází za Bohem až daleko do Španělska?“
Dáma pohlédla do zarostlé tváře, která se před ní v soumraku objevila, a uviděla podezřelé individuum, jehož děravou halenou prosvítaly mohutné svaly a jehož opasek zdobil řeznický nůž.
Otevřela doširoka ústa a začala ječet:
„Pomoc! Vražda!“
Pivoňka už opřel špičku rapíru o vozkovo břicho. Černej chleba a Flipot, jeden z kluků, co rybařili v tůni, zadrželi koně. Přiběhl Posera, Rošťák skočil do kočáru a drsnou rukou umlčel ženin jekot.
Zavolal na Angeliku:
„Šátek! Dej sem svůj šátek!“
Angelika ani nevěděla, jak se octla v kočáře, ve vůni kosatcového pudru, vedle krásných, zlatem vyšívaných sukní.
Rošťák jí strhl šátek z krku a nacpal ho ženě do úst.
„Dělej, Posero! Seber jí ty cetky! A vem jí prachy.“
Žena se zuřivě bránila. Posera se potil, jak se snažil rozepnout ženin náhrdelník, krásný zlatý řetízek, jemuž se říkalo „obojek“, a cizelovaný zlatý přívěsek s několika zářivými diamanty.
„Pomoz mi, Markýzo andělů,“ sípal. „Nevyznám se v těch sarapatičkách.“
„Hoď sebou,“ vrčel Rošťák. „Už ji neudržím. Je jako úhoř!“ Angeličiny ruce nahmátly uzávěr. Bylo to jednoduché. Nosila kdysi podobné šperky.
„Mazej, kočí,“ vykřikl vesele Pivoňka.
Kočár se skřípěním vyrazil ulicí Fauborg Saint-Germain. Kočí, šťastný, že už nemusí mít strach, uháněl se spřežením jako divý. O kousek dál se ženě podařilo zbavit se roubíku a začala znovu křičet.

(Cesta do Versailles 1)

moirra píše:

Tá scéna ako prepadnú jej koč je dokonca ja vo filme Báječná Angelika.
V prvých dvoch filmoch sa Borderie dosť držal predlohy.

PenelopaW píše:

A další rozdíl oproti předloze: Brinvilliers není pasivní a sama strhává Markýze Andělů z hlavy šátek .