Penelopo, to bylo pěkné počtení. Nastoupil mužský hrdina v roli zachránce.
Jsem zvědavá, jak se bude vztah mezi nimi dál vyvíjet.
Intrikáni se také asi budou snažit najít nepohodlnou svědkyni. Desgrez je zatím šlechetný zachránce.
Ovšem jeho šarmu odolávat, nevím, nevím.

Těším se na neděli.

Desgrez momentálně vypadá jako neviňátko. Zachraňuje nevinné dívky, poskytuje právní služby prostitutkám, bordelmamá nad ním drží ochrannou ruku.
A kouří dýmku. Odkdy? Něco mi uniklo?
Ta slečna v nesnázích je vzhledem k nízkému věku vážně moc chytrá. Většina v jejím věku by možná utíkala k Vznešené slečně nebo za někým z rodiny a ona se spoléhá na jednoho neznámého advokáta. Věřím, že si tím asi záchránila život.
Těším se, až se ti dva opět setkají.

Mějte stále na paměti: Hlavní dějovou lini nadesignovalo mé 13leté já .

Nu, Desgrez Je vskutku maskovaný světec . Ještě v dobách čarodějnického procesu vykazoval jisté prvky romantického rytíře bojujícího za pravdu, práva nevinného a krásnou ženu... Ovšem pak ho život po zásluze potrestal. Ostatně si to prorocky předpověděl sám:

"Sentimentalita je nemoc, která se těžko léčí. A když se k ní ještě přidá touha po dobrodružství, znamená to naprosto jistě, že je člověk předurčen špatně skončit."
(Markýza Andělů 2, s. 149)

Tereza píše:

A kouří dýmku. Odkdy? Něco mi uniklo?

Kouří a navrch tabák šňupe! Co vím, tak od samého počátku. Nejsem teď u počítače, abych zkopírovala přislušné pasáže jako důkaz, ale a) šňupnul si, když potkal Angeliku v převleku za abbého s šedivou parukou, kdy ji tuším informoval o návštěvě Joffreye v Bastile. A b) prokazatelně kouřil dýmku v hospodě u Tří holí, kdy zde seděli s Angelikou, Gontranem a Cerbalaudem po nevydařeném atentátu na Angeliku v Louvru.

EDIT:

Potřásla hlavou, aby zahnala ponuré myšlenky, a právě se chystala vrátit k prokurátorovi, když jí zastoupil cestu jakýsi kněz v ošuntělých šatech.
„Klaním se vám, madame de Peyrac. Zrovna jsem chtěl zajít k panu Fallotovi, abych si s vámi promluvil."
„Jsem vám k službám, pane abbé, ale nepamatuji se, že bychom se znali."
„Skutečně?"
Když nadzvedl široký klobouk a zároveň i krátkou prošedivělou paruku, vyděšená Angelika poznala advokáta Desgreze.
„To jste vy? Ale proč to přestrojení?"
Mladík si znovu nasadil paruku. Polohlasně zabručel: „Protože včera potřebovali v Bastile zpovědníka."
Vytáhl ze záhybů pláště rohovinovou krabičku s tabákem, šňupl si, kýchl, vysmrkal se a pak se zeptal Angeliky: „Co vy na to? Nevypadám dost věrohodně?"
„Naprosto. Taky jsem se nechala nachytat. Ale povídejte, dostal jste se do Bastily?"
„Pst! Pojďme za panem prokurátorem. Tam si budeme moct promluvit."

U stolu se rozhostilo ticho, přerušované jen výkřiky opilců a hladových hostů, kteří klepali noži o talíře. Jakmile se ale objevil kuchař, mistr Corbasson, který nesl chřupavou zahnědlou kachničku, povyk umlkl. Hluk se utišil a do spokojeného mlaskání se mísilo jen rachocení nádobky s hracími kostkami.
Desgrez si s neproniknutelnou tváří nacpával holandskou dýmku s dlouhou troubelí.

A můj nejoblíbenější:

Angelika ji pohladila a zadívala se do tmy, kde pokračoval bláznivý tanec sněhových vloček. Sorbonna — to je Desgrez. Desgrez přijde a s ním i naděje. Určitě něco vymyslel. Řekne jí,
co má ještě udělat, aby zachránila Joffreye.
Zaslechla mladíkovy kroky na dřevěném mostě. Opatrně se blížil.
„Jste tu?" zašeptal.
„Ano."
Přiblížil se k ní. Neviděla ho, ale promluvil na ni tak zblízka, že jí tabáková vůně jeho dechu krutě připomněla Joffreyovy polibky.

Penelopo, pěkné další vyprávění. Myslím, že se ti daří vystihnout povahu Desgreze. Tak, jak ho chápu i já. Dokáže si užívat radostí života, ale i nezištně pomoci, přestože ví, že si komplikuje život. V kánonu tomu tak bylo.
P.S. Kdo jiný než odbornice na téma "Všechno co jste ještě nevěděli o Desgrezovi."
Kouření dýmky a šňupání tabáku mám s jeho postavou také spojené. Patří to k němu.

Tak teprve dnes v noci jsem si uvědomila, že jsem nevyhlásila další, dlouhodobou soutěž!

K jednotlivým částem fikce mám vybrané tematické písně. Tu první se ovšem dozvíte až na konci první části, protože ačkoli je ve francouzštině, text obsahuje spoilery z děje . Ale napadlo mne, zda by šlo vybrat nějaké písně k jednotlivým kapitolám, které by tématem či slovy korespondovaly s jejich obsahem. A to je předmětem "soutěže". Jelikož můj hudební vkus je silně omezený a točím stále stejné věci, aniž bych se orientovala v dobové či minulé produkci, dávám odpověď otázku, zda půjde ke každé kapitole něco vybrat, v plen. Víc hlav víc ví a třeba někoho něco napadne .

Osobně mne k první kapitole napadl jen dramatický Magneho motiv při atentátu na Angeliku v Louvru, což moc originální není . (Teď jsem si to schválně pustila a ten rytíř de Lorraine je fakt odporný.)

Penelopo, já zatím nehledala píseň, ale přehrávala jsem si úryvky z hudby Josefa Myslivečka. Je to sice 18.století, ale k tomu dëji, bych si něco dovedla představit. Písně, to nevím. Nějakou filmovou melodii ?

mimi píše:

Penelopo, já zatím nehledala píseň, ale přehrávala jsem si úryvky z hudby Josefa Myslivečka. Je to sice 18.století, ale k tomu dëji, bych si něco dovedla představit. Písně, to nevím. Nějakou filmovou melodii ?

Klidně zkus dát tip na konkrétní skladbu. Může to být i něco čistě instrumentálního, co náladou vystihne atmosféru, umocní děj nebo jen nějakou stěžejní scénu. Ve filmech hudba působí geniálně podprahově, říkala jsem si, že to můžeme zkusit i u čtení a vnést sem trochu interaktivnosti .

Myslela jsem, že "Marie-Claire" najde ještě na nějaký čas útočiště v nevěstinci. A ona už přitom míří k Desgrezovi, což možná bude pro něho zkouška ohněm. Je to přece mormální zdravý chlap .
Jen aby nedopadl jako Tom Cruise ve filmu Navždy a daleko. Mimochodem, také byl nucen s tou dívkou bydlet v bordelu.
https://www.youtube.com/watch?v=bXsmZGIAD_U
čas 51.30 - 55.00

Těším se na nedělní pokračování.

Penelopo, moc jsem zvědavá, jak se bude vztah mezi dívkou v nesnázích a jejím ochráncem Desgrezem odehrávat.
Bude ?

Těším se na další vyprávění.

Tereza píše:

Jen aby nedopadl jako Tom Cruise ve filmu Navždy a daleko.

Tak to bych si nechala spíše pro komickou fikci, kdy by se z Desgreze stal nejen ušlechtilý zachránce, ale i pradlena a nebožák, který se jde raději porvat, než by podlehl těm nejnižším pudům .
Měla jsem za to, že ten film neznám, ale když jsem koukala na video, bylo mi to hodně povědomé, takže jsem ho musela kdysi vidět .

mimi píše:

Penelopo, moc jsem zvědavá, jak se bude vztah mezi dívkou v nesnázích a jejím ochráncem Desgrezem odehrávat.
Bude ?

Bude, nebude... já myslím, že by mohlo .

A dnes se končí kapitola druhá, v níž se hrdinka na nepříliš důvěryhodném místě setkává se svým zachráncem, k němuž však od počátku cítí nevysvětlitelnou důvěru. Zda si ji neznámý zaslouží či nikoli... na to si už budete muset počkat v pokračování .

Napadá někoho nějaký hudební doprovod či výstižný song??

Nu a nyní ta horší zpráva: Vzhledem k tomu, že jsem od začátku publikování fikce nenapsala ani ťuk, a mílovými ruky se blížíme k částem, které nemám pořádně učesané, měním tímto do odvolání frekvenci publikování na 1x týdně . Ale slibuji, že to sem budu dávat v pátek, abyste na čtení (beztak to čte jen Tereza s Mimi ) měly celý víkend .

Penelopo, jako vždy jsem si hezky početla.
Hrdinka je snad v bezpečí, ale zase ji hrozí jiné nástrahy. Ovšem ty jsou příjemné.
Pan advokát odešel za prací. Co asi dělá
Těším se na další čtení.

Desgrezova chudoba v jeho začátcích byla známá, ale to prkýnko místo psacího stolu mě fakt dojalo.
Také mě opět zaujal popis domu, kde bydlel. Při popisu průchozího obchůdku svíčkaře mě napadla taková hloupá technická poznámka, jak asi Desgrez chodil domů, když měl majitel domu krámek zavřený a navíc spolu nevycházeli nic moc dobře. Stejnými dveřmi jako byl vstup do krámu?
A omlouvám se Penelopě i za následující dotaz. Kolik měl Desgrez v době setkání s M -C. let? Dvacet ? Vystupuje docela zkušeně a sebevedomě.
Budu se těšit na pátek .

Tereza píše:

Kolik měl Desgrez v době setkání s M -C. let? Dvacet ? Vystupuje docela zkušeně a sebevedomě.

To je otázka do pranice! Podle toho, co zatím víme, se narodil někdy mezi lety 1638-40. Takže roku 1659 mu mohlo být, správně , kolem dvaceti. Což na první pohled není tak velký věkový rozdíl, vycházím ovšem z toho, že toho stihl zažít podstatně víc, než majetná a vatovaná "Marie-Claire". V tomhle ohledu je poměrně vtipné, že když se seznámil s Angelikou, koukala na něj s despektem, že je mladý, a přitom byli podobně staří!

Tereza píše:

Také mě opět zaujal popis domu, kde bydlel. Při popisu průchozího obchůdku svíčkaře mě napadla taková hloupá technická poznámka, jak asi Desgrez chodil domů, když měl majitel domu krámek zavřený a navíc spolu nevycházeli nic moc dobře. Stejnými dveřmi jako byl vstup do krámu?

To vůbec není hloupá otázka, sama jsem tento dotaz kladla Yourimu Carbonnierovi, když mi posílal stavební plány . Stejná situace totiž byla i u domů na Pont Notre-Dame, kde jak víme Desgrez bydlel později, po svém nástupu k policii. V přízemí domů byly obchody, v prvním patře obvykle bydlela rodina majitele krámu, Desgrez tedy mohl mít pronajaté pokoje / byt v patře druhém. Vchod byl společný, stejně jako schodiště do vyšších pater. Na noc se dům zamykal + ty na Petit Pont ještě zavíraly "okenice" sloužící dole jako pult na vystavování zboží a nahoře jako stříška. Bydlel-li obchodník s rodinou v domě, tak na noc zamknul a šel do patra na kutě. A pokud tedy Desgrez coby flamendr a holkař chodil domů již za tmy a "po večerce", musel nebohého Jehana buď vzbudit, aby mu sešel odemknout, anebo si otevřít vlastním klíčem . První i druhá možnost (představa, že má ten protiva klíč od mého domu a vodí si přes můj obchod děvčata) jsou pro svíčkaře stejně naštvávací, takže si vyberte . A pikantní celá ta situace se společnými prostory musela být v zimě, kdy obchodníci bežně kvůli teplu přespávali s rodinnými příslušníky na matracích přímo v obchodě . Ale řekla bych, že tehdy se intimita tolik neřešila jako dnes...

Btw - k Jehanovi a tomu, jak ho Desgrez štval, je stručná narážka i v mé první fikci .

EDIT:
O bydlení na mostech jsme se s Moirrou rozepisovaly jednak v tématu Desgrez, a pak i v tématu PAŘÍŽ - Po stopách Angeliky.
Velmi hezké video s vizuálem domů zde: https://www.youtube.com/watch?v=G96kRpVlRzA (obrázky mj. v tomto příspěvku http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =15#p22386)
A k bydlení na mostních domech (nejen Petit-Pont, ale i Pont Marie a zejména Pont Notre-Dame) zde: https://www.youtube.com/watch?v=FywaN1wZ_rI
(V posledním videu jsou hezky vidět stavební plány s půdorysy a průřezy domů)

Třetí kapitola začala poklidně. Snad se i cestou pro peníze nic nezvrtne. Nebo jo?
Jen škoda, že jsem se nedozvěděla nic o tom, jak a s kým strávil noc
Třeba příště .

Marie-Claire potřebuje po tom všem vypětí trochu oddychu. Snad tedy její spoléhání se na bezpečný Desgrezův doprovod nebude marné . A její společník třeba za denního světla nebude působit tak přísným dojmem.

Tereza píše:

Jen škoda, že jsem se nedozvěděla nic o tom, jak a s kým strávil noc
Třeba příště .

Dozvíme, nedozvíme, ...

Hezké čtení na víkend.
Tajemství jména hrdinky se zatím neodhalilo.
Také by mě zajímalo, jak a kde pan advokát prožil noc. Jsem moc zvědavá, jestli najde hrdinka kmotra v pořádku.

Jelikož na mne padla chandra a spleen, rozhodla jsem se přidat malý kousek fikce...

Pro ty, co mají ke čtení rádi obrazový doprovod:

O Malém Chateletu:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petit_Châtelet
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... âtelet.jpg (plánek)

Petit Pont a Malý Chatelet:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... ,_1717.jpg
(za domy si představte úzkou uličku vedoucí do průchodu pod pevností, z druhé strany uzavřenou stejnou řadou středověkých domků)
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... ,_1780.jpg (zde již po požáru, kdy mostní domy nebyly obnoveny)

Jak to vypadalo na ulici u Malého Chateletu:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... Fig.50.jpg (pouliční scénka s bláznem u řezníkova krámku z roku 1887)

Brána sv. Bernarda:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... erelle.jpg
(pohled z druhé strany, než odkud přišli naši hrdinové - vpravo dole vidíme přístav, napravo od brány Pont de la Tournelle a domy na Ostrově svatého Ludvíka)
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... e_plan.jpg
(pohled z ptačí perspektivy ve směru, odkud přišli Marie-Claire s Desgrezem)

Další obrázky s Porte Saint Bernard zde: https://commons.wikimedia.org/wiki/Cate ... nt-Bernard

Penelopa krásne to všetko pokračuje a mňa okrem toho ako sa Marie-Claire energicky ujala vyjednávania o nájomnom
samozrejme (veď ma poznáš) najviac zaujala prechádzka po vtedajšom Paríži
ktorá je tak dokonale zrešeršovaná a miestami tak poeticky opísaná
akoby ju písal samotný Dumas či pani AG za asistencie historika zo Sorbone.

mám to všetko pred očami akoby som sa tam s nimi prechádzaal aj ja

moirra píše:

a mňa najviac zaujala prechádzka po vtedajšom Paríži
ktorá je tak dokonale zrešeršovaná a miestami tak poeticky opísaná
akoby ju písal samotný Dumas či pani AG za asistencie historika zo Sorbone.
mám to všetko pred očami akoby som sa tam s nimi prechádzaal aj ja

Ó, tak od Tebe mne ta chvála obzvláště těší! Mimochodem, místo Sorbony jsem četla Sorbonnu . Doufám, že ji máš při procházce dobovou Paříží po boku .

Penelopo, tak si říkám, že chandra a splín byly k dobré věci.
Hezky jsem si početla. Líbí se mi samozřejmě popis ulic a mostů v Paříži 17. století. Potěšilo mě, že se věnuješ i Sorbonně.

P.S. Já mám také splín, že mi nějak vázne psaní pokračování Kataríny. Tak si užívám čtení.

I já jsem si hezky početla.
Takového uvolněného Desgreze příliš neznám (příjemná představa), i v knize býval většinou stále ve střehu.
Úplně je vidím, jak skáčou přes ty kaluže a jak si tu společnou cestu užívají.
Snad jim ta veselá nálada vydrží alespoň do večera. Mám o tu mladou dámu totiž trochu strach. Ta druhá strana ji určitě horečně hledá a mladý advokát Desgrez nemá ještě tak dlouhé prsty, aby měl její ochranu pod kontrolou.
Držím jim palce.

I mně je ten bezstarostný Desgrez vcelku sympatický... přeji si, aby aspoň někdy zažil chvíle, kdy nebyl vždy tak rezervovaný a s dokonalým sebeovládáním. Snad mu to ještě chvíli vydrží .

Druhá strana je prozatím v nevýhodě, protože Paříž je jedno velké mraveniště plné zmatků. Jak píše Pitaval, pokud chtěl někdo zmizet, kolikrát stačilo odejít do vedlejší čtvrti, uvést jiné jméno, a po člověku se "slehla zem". Vzpomeňme jen na problémy s identifikací, s nimiž bojovala Rosina, než se mohla vdát (Stíny a světla Paříže). Ale souhlasím s tím, že spoléhat na to a hřešit na anonymitu je cesta do pekel... Tak snad se nic špatného nepřihodí. Nebo aspoň ne dnes .

Opět trochu obrazového doprovodu a informací k poučení:

Ostrov sv. Ludvíka:
https://en.wikipedia.org/wiki/Île_Saint-Louis (po přepnutí hesla do ČJ informace značně prořídnou)
http://francie.orbion.cz/pariz/pruvodce ... trovy-465/



Více odkazů na mapky a obrázky přidala Moirra sem: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =15#p24312

Hotel Lambert:
http://content.time.com/time/world/arti ... z2E3S1fnPZ
https://parispropertygroup.com/blog/201 ... int-louis/
https://honorandintrigue.blogspot.com/2 ... mbert.html (zde i půdorysy jednotlivých pater)

Nicolas Lambert de Thorigny:
https://gw.geneanet.org/wailly?lang=en& ... &p=nicolas (rodokmen - schválně, kdo se přes rodinné vazby prokliká ke kmotrovi z Provins )
http://www.britishmuseum.org/research/c ... -70&page=1 (portrét)

U paláce pana de Thorigny původně měl být ještě kulturně stavebně-historický popis exteriéru a interiéru, leč má konzultantka mi jej od června nebyla s to dodat. Protože však samotnému příběhu absence popisu nevadí, publikuji bez něj, a třeba bude jednoho krásného dne doplněn...

Zatím jen stručně. Jako vždy pěkné čtení s popisy sídla pana osobního bankéře hrdinky.
Říkala jsem si, jestli dorazí oba v pořádku. To jim vyšlo. Tak držím palce, aby se i šťastně vrátili domů.

Děkuji za krásnou ukázku toho, jak se za dob Ludvíka XIV chodilo do "bankomatu".
A šňupání obou pánů nemělo chybu - chlap bez nějaké neřesti není chlap . Chtěla bych na vlastní oči vidět, jak se může Desgrez s grácií vysmrkat .
Super část .

Díky.

...a oproti dnešní době byly tehdejší výběry peněz technologicky vyspělejší, člověk si nemusel pamatovat pin, stačilo dát dýško vrátnému a prokázat se vlastním obličejem - v dnešní době složitý návrat k rozeznávání obličeje chytrými telefony, zkoumáním sítnice apod.

EDIT: A co se těch neřestí týče, v kánonu k tabáku tolik:

"Och, hrabě, dáváte špatný příklad!" zvolal arcibiskup a káravě zvedl obočí. "Tabák je podle mne nástroj pekel. Jako prášek proti mozkovým neduhům, prosím, ale pouze na radu lékaře, a i to jen s krajním sebezapřením, neboť se mi zdá, že v něm lidé nacházejí nezdravé potěšení a příliš často si berou za záminku své zdraví, jen aby ho mohli po libosti šňupat. Kuřáci dýmky jsou spodina našich hospod, celé hodiny se tam otupují tou zlořečenou plodinou. V životě jsem ale neslyšel, že by tímto odporným způsobem užíval tabák nějaký šlechtic."

"Nemám dýmku ani tabák nešňupu. Kouřím stočený list jako někteří divoši v Americe. Nikdo mě nemůže obviňovat, že jsem vulgární jako mušketýr nebo přepjatý jako nějaký dvorní švihák."

(Toulouská svatba, s. 34 - rozhovor mezi toulouským arcibiskupem a hrabětem de Peyrac)

A ještě dál šel arcibiskup filmový v Borderieho Markýze Andělů, který (v českém dabingu naprosto nádherně afektovaně) na adresu Joffreyova doutníku prohlásil: "Ohavná věc, vypadá to jako lejno."



Mimochodem, Bluche píše, že ke konci vlády Ludvíka XIV. se šňupání silně rozšířilo u dvora i mezi dámami, které měly ukoptěný nos a kýchaly a smrkaly víc, než kdejaký mužský!

Nyní se již dostáváme k tomu, proč se kapitola jmenuje tak, jak se jmenuje. Níže opět odkazy s obrázky neboli oblíbená lekce z historie (povětšinou francouzsky). Česká hesla doporučuji přepnout do francouzské jazykové mutace, je tam toho mnohem víc...

Pont Marie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_Marie
http://lefildutemps.free.fr/paris/pont_marie.htm

Pont Rouge (později Pont Saint Louis):
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_Saint-Louis
http://lefildutemps.free.fr/paris/pont_saint_louis.htm

Pont Marie a Pont Rouge v roce 1760:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... _c1760.jpg

Pont Notre-Dame:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_Notre-Dame
http://lefildutemps.free.fr/paris/pont_notre_dame.htm

U Pont Notre-Dame připomínám témata "Desgrez" a "PAŘÍŽ - Po stopách Angeliky", stejně jako již zmiňované video (zde je i o Pont Marie):
https://www.youtube.com/watch?v=FywaN1wZ_rI

Pro lepší představu doporučuji putovat s hrdiny po Turgotově mapě (https://en.wikipedia.org/wiki/Turgot_map_of_Paris). Jen zde je již Pont Marie opraven (a bez obnovy stržených domů, proto vypadá tak divně) - stejně jako na vyobrazení z roku 1760.


Co se týče této "podkapitolky", pokorně se přiznávám, že zde došlo k jisté chybě v mém překladu. Obchodníky s galanterním zbožím nelze chápat v dnešním slova smyslu jako ty, co prodávají nitě, stuhy apod. Mercier (mimochodem - s ohledem na filmovou Angeliku hezká souhra náhod), neboli obchodník s galanterií, byl prodejcem módních doplňků. Manžel Voisinové navíc obchodoval s drahými kameny, což bylo to, co jej nakonec zruinovalo - a proto Sousedka následně svými "obchody" živila celou rodinu.

U zmíněné Marie Markéty jsem vycházela z knihy Královna Temnot od Hamelové, kde je uváděna jako dcera Voisinové. V jiných zdrojích jsem ovšem našla, že to byla dcera jen Montvoisina, tedy Voisinka ji vyvdala. Kromě ní ovšem měla ještě jiné děti (ovšem ty v Travičské aféře tolik nefigurovaly, takže se o nich příliš nemluví, ale pokud se dobře pamatuji, měla minimálně jednoho staršího syna + tuším dceru). Marie Markéta byla v době návratu krále do Paříže (tedy 1660) stára jeden rok. Později pomáhala matce s živností, fungovala jako médium, asistovala při Černých mších a později, při samotném vyšetřování, svědčila proti matce a byla to právě ona, kdo uvedla, že jednou z klientek byla madame de Montespan. Voisinová sama na mučidlech zarytě mlčela - podle všeho zřejmě doufala, že její mocná klientela jí hranice ušetří.
O dceři Voisinové je velmi zajímavá již zmiňovaná kniha Francoise Hamelové (http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... vna+temnot).

https://en.wikipedia.org/wiki/Marguerite_Monvoisin (anglicky)

Rodina podle Hamelové nejprve skutečně bydlela na Pont Marie, a až když byla Marie Markéta starší, přestěhovali se "Voisinovi" do Rue Beauregard ve Villeneuve (http://www.crommelin.org/history/Biogra ... Voisin.htm).


A na závěr vysvětlení jednoho slova, které možná leckdo přehlédl:

Traktér = živnost ve starších dobách ve Francii a zvláště v Paříži velice rozšířená. Traktéři (Rôtisseaur) pekli a prodávali maso, popřípadě i s příkrmy, a zákazníci si je odnášeli domů.

Pokud popřemýšlíme nad tím, jak se ještě kolem poloviny 17. století vařilo, pochopíme popularitu této živnosti. Drtivá většina domů nebyla vybavena kuchyní (natož jídelnou), obyvatelé se chodili stravovat do hospod, popř. si domů přinášeli již hotové pokrmy. Viz i to, že neexistovalo nic jako jídelní stůl - pokud se něco takového praktikovalo, tak šlo o dřevěné desky postavené na kozách. Ke změně došlo v druhé polovině století s obratem v celkovém pojetí gastronomie, kdy se začaly pořádat různé domácí oslavy, servírovat pokrmy pro návštěvníky apod. - v této době Audiger vydává svoji příručku . Následkem se mění i dispozice domů, objevují se kuchyně, jídelny... a řeší se, kam správně postavit sklenku a rozložit příbory.

V souvislosti s traktéry vkládám odkaz na obrázek Nicolase Guérarda s vyobrazením nočního života v Paříži, který je i součástí knihy Noc, kdy se zrodilo šampaňské:
http://parismuseescollections.paris.fr/ ... -rotisseur

Úryvek ponechávám celý, byť se dotýká i jiných témat, která byla zmiňována jinde, ale považuji to za zajímavé. Viz otázka pouličního osvětlení, které zavedl La Reynie. V důsledku došlo nejen k poklesu kriminality, ale byly dlážděny ulice, mnohem víc se začalo dbát na jejich čistotu a údržbu, a začalo se v nich žít nočním životem (viz jeden z dopisů, které si četly v Angelice dámy v Quebeku, jak se korzuje po ulicích, které svítí jako ve dne).

Jak píše DeJean (s. 187):
Na konci století zachytil rytec Nicolas Guérard poprvé scénu náležející do sféry nazývané od oněch dob nočním životem, kdy městský ruch pokračuje bez přerušení i po západu slunce. Ukázal, jak již funguje pařížské veřejné osvětlení. Na pravé straně vidíme elegantně oblečeného muže, který právě vyzvání na zvon, aby oznámil, že je čas zapálit lampy. Určený lampář se začíná přesně v určenou dobu věnovat svému úkolu. Vkládá zapálenou svíci do lampy, zatímco dítě se nahýbá nad košem, aby připravilo svíci pro další lampu. Muž spouštějící vpravo lampu u zdi domu mezitím čeká, aby ji mohl vrátit na původní místo, jakmile do ní bude vložena zapálená svíčka.
Guérardova rytina současně názorně dokumentuje, jaký dopad mělo zavedení nového systému veřejného osvětlení na Paříž a její obyvatele. Všimněte si samotné ulice: je čistá, bez odpadků, a současně i elegantně vydlážděná dlažebními kostkami. Obchůdek, jejž vidíme na levé straně, jen vzklétá zásluhou možnosti rozšířit napříště otevírací hodiny. Je jasně osvětlen, příjemně upraven a zve k návštěvě - nejlepší důkaz, nakolik kráčí pouliční osvětlení a rozvoj obchodování společně ruku v ruce. Guérard na rytině ukazuje podnik muže označovaného jako traiteur - jednalo se o nový druh profesionálního kuchaře, jehož podnikání se začalo rozvíjet spolu se zavedením pouličního osvětlení. Jeho specialitou bylo opékané maso. Zde připravuje skopovou kýtu, kterou si mohli zákazníci buď odnést a spořádat doma (jak dělají lidé na rytině), anebo sníst rovnou na místě na jednom z talířů zdobících zeď jeho krámu. (...)

Když to tak po sobě čtu, musím dát za pravdu Dashe

dasha píše:

Tak nějak tuším, že za touto fikcí bude víc rešerší než v samotném kánonu

Dnes jen kratičce... Oběd / večeře u Tří holí.

Původně jsem zvažovala, že od tohohle místa bych z toho udělala samostatnou stručnou kapitolku, ale nakonec jsem nechala v kpt třetí. Přece jen se ještě budou vracet na Petit-Pont, tak ať máme ty mosty komplet .

Bylo to velmi příjemné čtení. Hospodský U Tří holí je také sympaťák, voní tam jídlo, tabák, kdyby nešlo o život, člověk by řekl - pohodička. Kdo ví, jak dlouho to zejména Desgrezovi vydrží, jak ho znám, asi brzo vyrazí i se Sorbonnou do akce.
A kdo je traktér? Pouliční prodavač jídla?

Tak hrdinka a její sympatický ochránce si dopřáli klid a pohodu. Jsem zvědavá, jestli se to bude vyvíjet, jak mě napadlo při čtení jejich návštěvy v krčmě U tří holí. Těším se na další díl.

P.S.: Terezo, traktéři byli podle mě "dnešní stánkaří s občerstvením."

Nedá mi to: O traktérech máte v rešeršovacím příspěvku výše. I s obrazovým doprovodem (ve formě odkazu) .

Penelopo, knihu Noc, kdy se zrodilo šampaňské mám.
Citát:

Guérard na rytině ukazuje podnik muže označovaného jako traiteur - jednalo se o nový druh profesionálního kuchaře, jehož podnikání se začalo rozvíjet spolu se zavedením pouličního osvětlení. Jeho specialitou bylo opékané maso. Zde připravuje skopovou kýtu, kterou si mohli zákazníci buď odnést a spořádat doma (jak dělají lidé na rytině), anebo sníst rovnou na místě na jednom z talířů zdobících zeď jeho krámu. (...)




Já v nich vidím předchůdce dnešních stánkařů s jídlem. U stánku si také mohu sníst dát jídlo přímo nebo si ho odnést domů nebo třeba do práce. Prostě možnost rychlého občerstvení venku, příp. si jídlo odnést.

Zavedení osvětlení v ulicích Paříže prostě přispělo k příjemnějšímu a komfortnějšímu životu jeho obyvatel.

PenelopaW píše:

Nedá mi to: O traktérech máte v rešeršovacím příspěvku výše. I s obrazovým doprovodem (ve formě odkazu) .

Tak to dopadá, když vše, co nehoří, přesunu z nejrůznějších důvodů na víkend, do pohody, ke kafíčku - což jsem tentokrát učinila.

mimi píše:

Já v nich vidím předchůdce dnešních stánkařů s jídlem. U stánku si také mohu sníst dát jídlo přímo nebo si ho odnést domů nebo třeba do práce. Prostě možnost rychlého občerstvení venku, příp. si jídlo odnést.

Do jisté míry souhlasím, taky mi to evokovalo dnešní "fast foody". Ovšem moc mi nesedí to "rychlé občerstvení" - vsadím se, že koncept toho rychle se najíst / odnést si s sebou rychle připravené jídlo bez delšího čekání, se zrodil až v moderní době. Traktér podle všeho maso upravoval s veškerou péčí, dlouhé vaření je trend, který se opět vrací do módy, a Francouzi si jistě nenechali ujít pokrm co nejvíce vymazlit.

Osobně by mne jen zajímalo, jestli se k traktérovi dalo zajít "na blind" nebo se třeba pokrmy dopředu objednávaly. A nebo jestli byl zájem Pařížanů tak obrovský, že ať navařil cokoli, nic mu nezbylo .

Mimochodem - když už mluvíme o tom kupování jídla domů (jak jsem psala výše, kupa domácností neměla vlastní kuchyni a chodili se stravovat mimo dům, popř. si domů nosili již jídlo hotové), včera jsem v Integrale v Královských slavnostech narazila na první večeři Angeliky u sestry Hortenzie:

Podávalo se několik druhů ryb, vejce a mléčný pudink. Angelika podezírala sestru, že poslala pro dvě či tři hotová jídla do hostince, aby doplnila nabídku.
„Kvůli mně nemusíš měnit vaše zvyky.“
„Myslíš si, že prokurátorova rodina jí jen ovesnou kaši a zelnou polévku?“ odpověděla sestra uštěpačně.

Penelopo, to rychlé občerstvení, jak to dnes chápeme mi, to tak jsem to doslova nemyslela. Myslela jsem to tak, že lidé se nemuseli sami zdržovat nákupem, přípravou a pečením nebo vařením. Přišli k hotovému. Čas mohli věnovat třeba procházce.
Pak si vyzvedli nebo na místě snědli vymazlený pokrm.
Tu rychlost ve všech stránkách života podle mě přinesla až průmyslová revoluce.

Návšteva u Lamberta je napísaná skvele - sluha čo sa cítil na spoločenskom rebríčku oveľa vyššie ako návštevníci ma dokonale pobavil A už vidím desgreza ako si zisťuje všetky podrobnosti o rodinne d'Aligre.

Citovat:

Nicolas Lambert mu věnoval dlouhý a nepříjemně zpytující pohled, kterému však Desgrez statečně čelil. Jeho svědomí stran dívčiny počestnosti bylo čisté jako padlý sníh, a doposud ho nenapadlo na jejích nesnázích jakkoli těžit. Teprve ze zmínky o rodině d'Aligre a z Lambertova chování k dívce si v plném dosahu uvědomil, že Marie-Claire bude ze skutečně dobré rodiny, a že mezi nimi zeje hluboká propast.

Ach jaj!

a toto:

Citovat:

I přes srdečné rozloučení Desgrez pociťoval jistou nepříjemnou tíseň pramenící z toho, že on do světa boháčů, na rozdíl od Marie-Claire, nepatří. Zpětně si vyčítal i to, že se před děvčetem cestou na Ostrov svatého Ludvíka předváděl, a zaujal proto nyní mírně arogantní a odtažitý postoj.

no to ešte netuší akú klientku mu život jedného dňa šupne do cesty


OJ Penelopa! Voisinka alias susedka za mladi, to je bomba! skvelý nápad!
Nadchla ma návšteva v dome manželov Monvoisin! Bravo!
Úplne skvelé že sme sa mohli pozrieť do ich domu v období keď ešte všetko len začínalo. škoda len že
ju naša hrdinka nestretla osobne. Ale čo nieje, ešte môže byť. Bola by som skutočne zvedavá čo by jej vyveštila.

A veru pri tom by som chcela byť osobne keď desgrez dával Marie-Claire lekcie parížskeho žargónu.
Možno by mal na túto prácu angažovať Polačku?????
Angelika sa ho od Polačky naučila v rekordnom čase a nikdy sa ho celkom nedokázala zbaviť.

„Znám příjemnou hospůdku na náměstí de Montorgueil nedaleko královského paláce,“

no a už sme doma!!!! skvelé pokračovanie

moirra píše:

OJ Penelopa! Voisinka alias susedka za mladi, to je bomba! skvelý nápad!
Nadchla ma návšteva v dome manželov Monvoisin! Bravo!
Úplne skvelé že sme sa mohli pozrieť do ich domu v období keď ešte všetko len začínalo. škoda len že
ju naša hrdinka nestretla osobne. Ale čo nieje, ešte môže byť. Bola by som skutočne zvedavá čo by jej vyveštila.

Pořád koketuji s myšlenkou, že bych hrdinku alespoň jednou poslala k Voisinové…

moirra píše:

A veru pri tom by som chcela byť osobne keď desgrez dával Marie-Claire lekcie parížskeho žargónu.
Možno by mal na túto prácu angažovať Polačku?????

Protože víš o mé rozepsané fikci, v níž vystupuje Polačka i Desgrez, je to vlastně dost dobře pravděpodobné .


S ohledem na to, kdo dnes slaví v českém kalendáři, přidávám jako dárek další kousek fikce. Pravidelná periodicita přidávání příspěvků už dávno vzala za své a navíc si to mohu dovolit, protože mám něco málo napsáno do budoucna . Tím nám ale končí kapitola třetí, v níž jsme se prošli po několika mostech a věnovali se nakupování. Napadá někoho nějaká ilustrační písnička?


O Les Halles a Hřbitově neviňátek více v tématu "PAŘÍŽ - po stopách Angeliky":
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... les#p23357
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... les#p18208

Les Halles:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Halles_de_Paris
https://aparisguide.com/leshalles/index.html

Po přepnutí slovníkového hesla do FJ či AJ je zde více obrázků:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Halles_de_Paris
https://en.wikipedia.org/wiki/Les_Halles

Hřbitov neviňátek:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hřbitov_Neviňátek
https://www.histoires-de-paris.fr/cimetiere-innocents/

https://fr.wikipedia.org/wiki/Cimetière_des_Innocents
https://en.wikipedia.org/wiki/Holy_Inno ... 7_Cemetery

Penelopo, pěkné jako vždy. Večer si to vychutnam v klidu.
Kam jenom ten Desgrez večer chodí?

Moirro, přeji všechno nejlepší k svátku.

Mimi

Nedá mi to, ale na základě všech těch úžasných rešerší od Moiry a Penelope mě napadlo, jak krásně by vypadal román, kdyby byl interaktivně podbarven všemi těmi obrázky odkazy a komentáři.
Něco, jak noviny v Bradavicích .

Připojuji se k přání všeho nej k svátku.

Tereza píše:

Nedá mi to, ale na základě všech těch úžasných rešerší od Moiry a Penelope mě napadlo, jak krásně by vypadal román, kdyby byl interaktivně podbarven všemi těmi obrázky odkazy a komentáři.
Něco, jak noviny v Bradavicích .

Staticky to lze řešit poznámkami pod čarou a obrázky v textu, ale uznávám, že pohyblivost ilustračního doprovodu by byla nej. Mým snem je mít doma nějaký takový interaktivní atlas světa Angeliky, něco jako to, co je tu rozkouskované na fóru, kde by např. v sekci Paříž bylo možné vyhledat si nejen úryvky z kánonu, týkající se různých míst, ale i události, které se tam v Angeličině životě staly, zajímavosti apod., k tomu plánky, obrázky, mapky, videa a zvuky, scény z filmů... A kdyby to nešlo interaktivně, tak to mít aspoň ve formě vložených plánků, skládaček a leporela .

Podobného projektu by se měla ujmout nějaká univerzita a napsat si na to grant .

mimi píše:

Penelopo, pěkné jako vždy. Večer si to vychutnam v klidu.
Kam jenom ten Desgrez večer chodí?

Konečně jsem si přečetla poslední příspěvek Penelopiny fikce.
A netrpělivě čekám na další pokračování, protože mám šimrání v zátylku, neboť :
a) nákupy, tržnice, hospůdka.... cítím klid před velkou bouří
b)čichové vjemy M. - C. ......klube se z ní smyslné stvoření
c)přes veškerou pohodu, která z tohoto příspěvku sálá,stále nezapomínám, že se Desgrez záchranou M. - C. připletl k závažnému případu.....myslím Mimi, že nechodí , ale

I když u bodu c) připouštím možnost, že během jedné noci stihne obojí . Je to přece Desgrez.

K bodu c:
No právě, je to přece Desgrez.

mimi píše:

Moirro, přeji všechno nejlepší k svátku.

Mimi

PS: dakujem za gratulaciu , ja na svoje meniny zabudam, lebo na zapade sa skoro vobec neoslavuju - a v slovenskom kalendari je Miriam 8 septembra a v Rakusku 26 Augusta

Při pátku vkládám další kousek. Vše je zalito slunečním světlem, až se z toho "Marii-Claire" začínají trochu zapalovat lýtka.

Brána Saint Antoine:
https://en.wikipedia.org/wiki/Porte_Saint-Antoine





O lázních podrobněji v tématu "Hygiena, parfémy, toaleta": http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 0&start=60

A o hospůdce zde: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... fer#p22529

Penelopo, hezky jsem si početla.
Kolik sestřenic před Marie-Claire asi Desgrerz přivedl do lázní?

Popis oholeného, vymydleného pana ochránce s vlhkými staženými vlasy, to je prostě z pera znalkyně a odbornice na Desgreze.
Takže jsem napnutá a těším se na další vyprávění.

Docela mě překvapilo, že už při Marii - Claire se Desgrezovi honily v hlavě myšlenky na práci u policie. Při čtení románu zůstala otázka jak přesně proběhla jeho cesta k policii tak trochu viset ve vzduchu. Nebo jsem na nějakou důležitou pasáž zapomněla?
V novém zpracování Angeliky je ten moment, kdy dostane nabídku přejít k policii, docela dobře zpracovaný.

A tak jako Mimi i mně pobavil mistr Georges. Tohle je "pravá" hláška kamaráda, která opravdu "potěší":
Mistr Georges na vteřinu zaváhal, obzvláště protože ho Marie-Claire nepřátelsky propichovala safírovým pohledem, ale rychle se vzpamatoval. „Tak to dámě musíme dopřát tu nejlepší péči. Všechny sestřenice mistra Desgreze jsou u nás vítány!“

To pouštění žilou byl příšerný zvyk.

advokát Desgrez, který dorazil do svého bytu na Petit-Pont před svítáním a galantně si ustlal na podlaze před krbem, přičemž jako přikrývku použil vlastní kabát

ako vidím aj drsný policajt dokáže niekedy byť galantný ako zamilovaný trubadúr:

advokát Desgrez, který dorazil do svého bytu na Petit-Pont před svítáním a galantně si ustlal na podlaze před krbem, přičemž jako přikrývku použil vlastní kabát ....
.čo k tomu dodať? iba ak:

a toto:
neměl v úmyslu zneužít dívčích obav a strachu, a přetavit utěšování v předehru. Uvědomoval si a nepodceňoval ženskou potřebu čerpat sílu z mužských paží. A on byl silný dost.
ach!

Jedno mali Desgrez a pan Dokonalý definitívne spoločné + :

Obaja boli prekvapujúci muži mnohých tvárí a takmer nikdy nekonali ako by konal priemerný chlap.

tiež je veľmi rozkošné že mu Marie-Claire čo to v byte poobšívala:

Jeho pozornost náhle upoutalo něco jiného.

„Vy jste mi vyspravila pokrývky?“

Původně potrhané lůžkoviny byly totiž čistě zašité. Či spíše místa, která ještě opravit šla. A stejně tak některé díry na závěsech kolem postele.


HA-HA-HA

ten Mistr Georges sa vždy pred dámami postará o Desgrezovú reputáciu ...

„Vedeš mi další děvče na prohlídku?“ zeptal se lázeňský mistr. „Zdá se mi, že tahle je moc hezká na to, aby sis ji mohl dovolit.“ (...) „Tak to dámě musíme dopřát tu nejlepší péči. Všechny sestřenice mistra Desgreze jsou u nás vítány!“


spomeňme si čo o niečo neskoršie koncom roku 1660 vyhlásil pred Angelikou:
„Ale ale, je mi to jasné! Další oběť nesvědomitých záletů. Chceš, abych ti ji dal do pořádku,než se s ní potěšíš, co, ty nenapravitelný sukničkáři!"

PS: a znovu musím pochváliť skvelý opis Paríža 17 storočia