Keďže som si už dávno zbierala jednotlivé fakty, skúsim postupne pridať všetko čo považujem za indície
čo sa stalo za kulisami Joffreyovho zatknutia a následného odsúdenia.

Začnem momentkou z Toulouskej svadby:

---------------------------------

Angelika nahlédla dovnitř a uviděla u stolu královskou rodinu ve společnosti kardinála, arcibiskupa z Bayonne a z Toulouse, maršála de Gramont a pana de Lionne.


Král jedl s velkou chutí, ale noblesně: pil málo a několikrát požádal, aby mu víno dolili vodou.
„Na mou věru,“ ozval se najednou, „nejzvláštnější, co jsem dneska ráno viděl, byl ten podivný černozlatý pár z Toulouse. To je ale žena, přátelé! Nádhera! Říkali mi to, ale nechtěl jsem tomu věřit. A vypadá, že je do něj upřímně zamilovaná. Ten kulhavec mě skutečně mate.“
„Ten mate všechny, kdo se s ním setkají,“ prohlásil toulouský arcibiskup kysele. „Já ho znám už několik let a neopovažuju se tvrdit, že mu rozumím. Je v něm cosi ďábelského.“
Už zase žvaní, řekla si malomyslně Angelika.
Po králových slovech se jí zatetelilo srdce, ale arcibiskupova poznámka v ní znovu vyvolala neklid. Kněz zbraně nesložil.
--------------------------------------------------

ak by už bolo všetko pripravené a rozhodnuté, Arcibiskup by už nemal prečo prilievať olej do ohňa ....

moja teória je teda taká, že Arcibiskup sa chystal využiť Joffreyovú neprítomnosť v Toulouse, pretože vedel že sa zo Saint-Jeann de Luz chystá do Paríža - a mädlil si ruky ako s ním vybabre keď sa vráti domov a bude vydaní na milosť a nemilosť svätej cirkvi .... ako sám neskoršie vyjadril chel Joffreovi dať iba poriadnu príučku ...
ale prepočítal sa .. a to poriadne

Mazarinovi, ktorého inak arcibiskup sprevádzal na jeho cestách, sa už vtedy však v hlave zrejme rodil iný plán .... ako sa neskoršie dozvedáme z kánonu nebolo mu ťažko nahovoriť kráľa .....

a tiež sa dozvedáme že Arcibiskupa presvedčili aby sa procesu vzdal v prospech svetského súdu...

tieto moje tvrdenai sú samozrejme podložené citátmi z kánonu

------------------

Mne všetko nasvedčuje že rozhodnutie o procese možno Arcibiskup plánoval už dopredu ale rozhodnutie o zatknutí padlo práve na kráľovskej svadbe
zostáva doriešiť otázku či sa Arcibiskup dozvedel už V Saint-Jean de Luz že Joffreya zatkli alebo neskoršie
ja tipujem že Mazarin a kráľ hrali svoju hru a nechali naivného Frontenaka odísť do Toulouse a oni hrali svoju časť hry

PenelopaW píše:

mimi píše:

Moirro, měsíc květen navrhla Penelopa. Nemohl být vydán zatykač koncem května a Joffrey zatčen až v červnu na svatbě krále?

A to by klidně mohl být ten květen. Neboť: dle sestavené časové osy král navštívil Toulouse v květnu, kdy také oba manžele pozval na královskou svatbu.

Kráľ celkom isto nesušil zatýkač vo vačku od minulého roku mája 1659 (smajlík opice držiacej sa za hlavu)
A tiež si nespomínam si že by ich kráľ bol v Toulouse pozval na svadbu – aspoň v knihe som nič také nenašla, naopak:

Jediné čo som našla je toto:

Joffrey řekl, že si myslí, že za to pozvání vděčí svému obvyklému protivníkovi, toulouskému arcibiskupovi, který doprovázel kardinála Mazarina až na hranici.

Čiže ani Arcibiskup už dlhšiu dobu v Toulouse nebol ....

Možno si sa chytila tohto prísľubu:

„Král v Toulouse! Král v Paláci trubadúrské poezie, a já tam nebudu!“
„Neplačte, drahoušku,“ chlácholil ji Joffrey. „Slibuji, že budu tak úslužný a roztomilý, že králi nezbude než nás pozvat na svatbu. Uvidíte krále v Saint-Jean-de-Luz, a to ne jako zaprášeného poutníka, ale zaskví se ve vší slávě.“


Len pre zaujímavosť:

Doprovázel je (Angeliku a Joffreya) i Alfonso, věrný arcibiskupův špion ….

Spor o zlato z Arcibiskupom:


Spor o zlato kde sa Arcibiskup vyhrážal Joffreovi bol už dlhý – nič nového ich stará známa debata


Den po slavnosti byl palác tichý. Angelika zatoužila poobědvat s hrabětem de Peyrac o samotě: pokud se ovšem neobjeví nepostradatelný Bernard ďAndijos.
„Všimla jste si,“ řekl najednou hrabě, „jak je ten velký inkvizitor mazaný? Nejdřív pohovoří o morálce, jen tak mimochodem se zmíní o orgiích v Trubadúrském paláci, udělá narážku na mé cestování a odtud nás zavede k Šalamounovi. Najednou je zkrátka člověku jasná jediná věc: že pan baron Benoît de Fontenac, toulouský arcibiskup, mě žádá, abych se s ním rozdělil o tajemství výroby zlata, jinak mě nechá na Solném náměstí upálit jako čaroděje.“
„Ano, přesně tím hrozil,“ přisvědčila vyděšeně Angelika. „Myslíte, že se opravdu domnívá, že jste ve spojení s ďáblem?“
„On? Ne, to nechává na tom naivním Bécherovi. Arcibiskup je příliš inteligentní a příliš dobře mě zná. Je pouze přesvědčen, že znám tajemství výroby zlata a stříbra. Chce ho znát rovněž a chce mě k tomu zneužít.“
„Ten je ale podlý!“ zvolala mladá žena. „A to se tváří tak ctihodně, důvěryhodně a velkoryse!“

„Ale on takový je. Věnuje své bohatství na dobročinné účely. Každý den krmí chudé úředníky. Financuje hasičskou strážnici, nalezinec a co já vím co ještě. Chce zachraňovat duše a upřímně ctí Boha. Jenže podléhá jednomu démonovi: chce vládnout. Touží po oněch časech, kdy jediným pánem města, ba celé provincie byl biskup, který s berlou v ruce soudil, trestal, odměňoval. Takže když vidí, jak vedle jeho katedrály sílí vliv Trubadúrského paláce, bouří se. Jestli to takhle půjde dál, bude za několik let vládnout v Toulouse hrabě de Peyrac, váš manžel, drahá Angeliko. Zlato a stříbro dávají moc, a ta moc se najednou přesunuje do rukou zplozence ďáblova. To už nemůže monsignore váhat! Buď se o moc podělíme, nebo…“
„Nebo co?“
„Nebojte se, drahoušku. Dokud nám intriky toulouského arcibiskupa nemohou škodit, nebudeme se jich děsit. Odhalil svou hru. Chce znát tajemství výroby zlata.
Já mu ho rád prozradím.“
„Tedy ho přece jen víte?“ vydechla Angelika a rozevřela doširoka oči.
„Nesměšujme pojmy. Neznám žádnou magickou formulku, jak zlato vytvořit. Mým cílem není bohatství vytvářet, spíš nechat pracovat přírodu.“
„Ale není i to poněkud kacířská myšlenka, jak by řekl arcibiskup?“
Joffrey se rozesmál


A na královskej svadbe:

Náhle ji přepadlo zděšení a začala se prodírat směrem k Joffreyovi de Peyrac, který u paty schodiště ironicky vzhlížel k arcibiskupovi.
„Vzpomínáte si na ,toulouské zlato‘?“ říkal arcibiskup polohlasem. (...)
„Hrabě de Peyrac se nepřestával usmívat.
„Mám vás rád,“ šeptal, „a obdivuji vás. Máte v sobě něhu a krutost zásadových lidí. Vidím ve vašich očích plápolat plameny inkvizice. Takže mě neušetříte?“
„Sbohem, pane,“ procedil arcibiskup sevřenými rty.
Na obličeji Joffreye de Peyrac hrály odlesky svící. Díval se do dálky.
„Co se děje?“ zašeptala Angelika.
„Nic, krásko moje. Naše věčná hádka.“

ARCIBISKUPOVE INTRIGY A JEHO ULOHA V SUDNOM PROCESE:


------------------------
arcibiskup sa chystal na obvinenie Joffreya pred cirkevným súdom a postaral sa o to aby dostal pozvanie na kráľovskú svadbu, aby za kulisami mohol pripravovať proces
chcel sa ešte poradiť s Mazarinom - čo aj urobil a ihneď po návrate do Toulose rozbehol proces - to už samozrejme vedel že sa tam Joffrey nevráti
keby totižto nikto netušil že je zatknutý, mohli by sa obávať že sa tam Joffrey zjaví - čiže mali istotu že sa zjaviť nemôže a môžu ho pekne v suchu súdiť v neprítomnosti

Citovat:

- toulouský arcibiskup vznesl obvinění z čarodějnictví predtým ako odcestovali ...

To by šlo asi veľmi ťažko, keďže Joffrey bol sám váženým členom parlamentu (názov pre vtedajšiu súdnu radu. sídliacu v Narbonskom paláci. bývalého sídla grófov Toulouských)
to by Joffrey okamžite dozvedel - aj z hore uvedených príčin aj preto že mal v meste kamarátov ...
veď neskoršie sa kvôli nemu Toulouse aj provincia vzbúrili

arcibiskup bol dokonca taký zbabelec že sa postaral o to aby jeho meno nikde nefigurovalo

Tak ako si nemyslím že kráľ sušil nejaký zatýkač vo vrecku od mája tak si nemyslím že by súd súdil proces z dátumom rozhodnutia 26 mája ešte za prítomnosti Joffreya v meste .... pani AG tam nemá vôbec žiadnu chybu –

A napokon Arcibiskup ani v tom čase nebol v meste:

Seine Eminenz war nämlich zugleich mit dem Erzbischof von Bayonne eingeladen worden, Mazarin auf seiner Reise nach den Pyrenäen zu begleiten. Sprevádzal Mazarina an jeho ceste do Pyrenejí (vyhľadám v češtine)

Arcibiskupa Mazarin aj kráľ zneužili na svoje machinácie – keby totižto boli zatkli Joffreya na základe
už vydaného cirkevného rozsudku - zatýkač by stačil aby podpísala nejaká vysoko postavená cirkevná osobnosť a boli by ho museli šupnúť do cirkevného väzenia – neboli by ho okrem iného zatýkali inkognito na kráľov príkaz a nenariadili aby v Bastile bol inkognito - teda neuvádzať meno väzňa –

jednoznačne chceli získať čas aby uvideli čo bude ďalej ....

čo napokon kráľ aj neskoršie priznáva Angelike :

Nemyslete si, madame, že jsem podepsal ten zatykač jen kvůli obvinění z čarodějnictví. Mám v ruce hodnověrné důkazy o jeho zradě.“
Současně však přiznávám, že vysvětlení, jichž se mi dostalo o ďábelských praktikách pana de Peyrac, jsou velice neurčitá a vyžadují upřesnění.“ Řekl jsem pouze, že si vyžádám podrobnosti týkající se té transmutace zlata.“

„Takže si hrabě raději nechal své tajemství pro sebe, čímž se obohatil a zároveň měl záminku k tomu, aby u sebe přijímal cizince, Španěly, Němce, Angličany a kacíře ze Švýcarska. Díky tomu velice pohodlně připravoval vzpouru v Languedoku.“
„Můj muž nikdy proti Vašemu Veličenstvu neintrikoval.“
„A přece byl arogantní a nezávislý, a to o čemsi svědčí. Uznejte, madame: šlechtic, který od krále nic nechce – už to není normální. Ale když se chlubí, že svého panovníka nepotřebuje, to přesahuje všechny meze.“

(zvýraznené slovné spojenie premňa dokazuje že ho nachystal Mazarin)

a Desgrez somnou súhlasí:

Král vyslechne všechno, co říká kardinál. Ostatně
bohatství vašeho manžela vzbudilo jeho nevůli. Přimět ho, aby podepsal zatykač a příkaz k
uvěznění v Bastile byla dětská hračka."


----------------------
Takže Toulouský arcibiskup kecal z Mazarinom a tento s kráľom – veď v rozhovore na svadbe naznačuje že Joffrey je čudný – ak by už vtedy bolo všetko rozhodnuté – nemusel by nič vysvetlovať

Facit: toto všetko sa zomlelo na svadbe na ktorej bol zrejme aj Fouquet, hoci sa to v kanóne nespomína,
a ten už as ivtedy tiež kul svoje plány ...

----------------------------

premňa toto všetko vyplýva celkom logicky z kánonu


A že obyvatelia mesta Toulouse nadšení neboli, takže naozaj musel Arcibiskup čakať na Joffreyovu neprítomnosť, potvrdzuje aj toto:

D´Andijos se zdál být v rozpacích. Nebyl ve svém obvyklém dobrém rozmaru a neustále se neklidně rozhlížel. Vyprávěl, že Toulouse se začalo bouřit, když se dozvědělo o zatčení hraběte de Peyrac. Šuškalo se, že za tím vězí arcibiskup, takže se kolem arcibiskupského paláce začaly srocovat davy. Radní přišli za d´Andijosem a žádali ho, aby se postavil do čela odboje proti královské moci, ne méně, ne více. Markýz mohl opustit město a vrátit se do Paříže jen s největšími obtížemi

PenelopaW píše:

A navíc, když nad tím přemýšlím, arcibiskup by jistě Peyraka nechtěl soudit v nepřítomnosti, ba naopak by si hezky vychutnal, že před ním sedí soudcovské stolici a shlíží na něj spatra, zatímco pokořený pyšný viník a dosavadní provokatér se mu musí zpovídat ze svých skutků

Tak to by si teda bol ťažko mohol v máji vychutnať – cesta síce trvala dlho, a zrejme tam v Toulouse v máji Joffrey ešte čiastočne bol – ale arcibiskup už dávno nie

Naopak: on to všetko síce zariadil, zrejme z požehnaním Mazarina aj kráľa (pretože sa ako o dušu ponáhľal naspäť do Toulouse, preto ho Angelika po Joffreovom zmuznutí márne hľadala) a bol dokonca taký zbabelec že si dával dobrý pozor aby jeho meno v procese nikde nefigurovalo – to preto lebo ten proces vlastne „predal“

Možno sa tešil že keď sa vráti do Toulouse že si všetko pekne vychutná – preto sa tak ponáhľal naspäť - ale udalosti sa na kráľovo želanie zvrtli úplne inak ....

AKO SA TO ARCIBISKUPOVI CELÉ VYMKLO Z RÚK:

sa tešil že keď sa vráti do Toulouse že si všetko pekne vychutná – preto sa tak ponáhľal naspäť - ale udalosti sa na kráľovo (či skôr Mazarinovo) želanie zvrtli úplne inak ....

Prostřednictvím tohoto kardinála,(GONDI) kterého nelze podezírat ze sympatií k mocnému rivalovi z Languedoku, se dozvěděla, že toulouský arcibiskup byl skutečně strůjcem prvotního obvinění z čarodějnictví, ale tajnými cestami mu přikázali, aby se vzdal procesu ve prospěch královské spravedlnosti.
„Monsignore de Fontenac ve skutečnosti neměl v úmyslu hnát věc až tak daleko, on sám totiž v žádné čarodějnictví nevěří, alespoň ne v případě vašeho manžela. Byl by se spokojil s pokořením se buď před církevním soudem, nebo před toulouským parlamentem. Jenže mu obviněného ,vyrvali' speciálním zatykačem, který byl už dávno hotový."

Ono totižto rozhodnutie z 26.júna podpísal svetský prokurátor – to znamená že Arcibiskupa museli presvedčiť až po návrate do Toulouse – a všetko v kánone do seba pekne logicky zapadá

„Filibert Vénot, generální prokurátor se sídlem v Toulouse, vznáší obžalobu za zločin magie a čarodějnictví proti panu Joffreyi de Peyrac, hraběti de Morens.
Zjistil jsem, že řečený Joffrey de Peyrac je dostatečně usvědčen, že se zřekl Boha a oddal se ďáblu a že vícekrát vyvolal démony a spolčoval se s nimi, a v posledku se dopustil i několika černokněžnických činů.
Pro tyto a další důvody se postupuje světskému soudu, aby byl souzen za tyto zločiny.
Proti rozhodnutí pana Vénota z 26. června 1660 se řečený de Peyrac neodvolal a řekl, ať se děje vůle boží!“ (samozrejme sa k tomuto vyjadril až v Paríži)

---------------------

Desgrez jí to vysvětlil.
„Řečeno normálním jazykem to znamená, že církevní tribunál odsoudil vašeho manžela v nepřítomnosti, tedy bez vědomí obžalovaného, že předem rozhodl o jeho vině a předal ho královské světské spravedlnosti.“ (...)
Chcete slyšet můj názor, madame? Toulouský arcibiskup neměl v životě v úmyslu předat vašeho manžela světskému soudu. Jistě doufal, že bude stačit církevní soud, aby se hrabě před ním sklonil a pokořil se před hlavou církve. Ale monsignore se přepočítal ......
------------------------------------
ako peken sa zasa zhodneme však pán ?

Keď pani AG písala prvé diely bola mladá a plná energie tak toto mali samozrejme z manželom dobre premyslené – a istotne aj ten dátum

Veď Angelika po tom čo Joffrey zmizol už Arcibiskupa nenašla, takže sa ponáhľal do Toulouse aby odsúdil Joffreya v neprítomnosti (zrejme s požehnaním Mazarina) ale tam ho čakalo prekvapenie....

Audience byla u konce.
Angelika s manželem šli pozdravit monsignora de Fontenac, jehož zahlédli v kardinálově doprovodu....

A potom:

Všichni se samozřejmě bezelstně vyptávali na pana de Peyrac. Angelika nakonec prohlásila, že jel do Paříže předem, aby připravil jejich příjezd. Ale ještě před odjezdem ze Saint-Jean-de-Luz se marně snažila setkat s monsignorem de Fontenac. Prý už odjel do Toulouse.
Chvílemi měla pocit, že se jí to všechno zdá, opájela se falešnými nadějemi. Třeba je Joffrey prostě v Toulouse?

NESKORŠIE ARCIBISKUP ĽUTUJE ZE JOFFREYA OBŽALOVAL

PenelopaW píše:

A ještě k arcibiskupovi : Nevím, jak v původně vydané verzi, ale v Integrale se pak na několika místech zmiňuje, že monsignore de Fontenac apeloval opakovaně v Joffreyův prospěch, a dokonce se distancoval od činů svého někdejšího slouhy mnicha Béchera… Z toho je tedy jasně patrné, že si byl velmi dobře vědom, že se mu věci vymkly z rukou, a že měl Joffreye vlastně rád .

Ak ho aj mal rád, nebránilo mu to ho vydierať ho aby mu prezradil tajomstvo výroby zlata, ani pripraviť proces aby ho mohol ponížit a zlomiť jeho moc.

Tuto je čo Desgrez vraví o dištancovaní sa Arcibiskupa od civilného procesu:

„Dost té komedie!“ křičel a byl ještě bledší než na začátku. „Vy si děláte legraci ze soudu a církve. Zapomínáte snad, že obvinění z čarodějnictví vznesl nejprve arcibiskup? Zapomínáte, že hlavní svědek obžaloby je kněz a že byl proveden exorcismus, který prokázal, že obžalovaný je posedlý ďáblem?“
„Nezapomínám na nic, pane Bourié,“ odpověděl vážně Desgrez, „a odpovím vám. Je skutečně pravda, že jako první hraběte de Peyrac obvinil z čarodějnictví toulouský arcibiskup. Je jeho dlouholetým sokem v kraji. Ale copak tento duchovní později nelitoval gesta, které ve svém hněvu dostatečně neuvážil? Věřím, že ano, mám tu totiž obsáhlý spis, kde monsignore de Fontenac několikrát žádá, aby hrabě de Peyrac byl předán církevnímu soudu, a odmítá všechny rozsudky, které v tomto případě přijme civilní soud.

PRIEBEH SAMOTNÉHO ZATKNUTIA

Lauzun a zatknutie Peyraca:

„Nevím nic. Šlechtic z králova doprovodu nikdy nic neví. Mohl by si to šeredně odskákat. Ale už delší čas tuším, že se proti vašemu muži něco chystá.“
Zašeptal jí do ucha:
„Bojím se, že se ho pokusili zatknout.“
„Zatknout?“ opakovala Angelika. „Ale proč?“
Pokrčil bezmocně rameny.
„Vy jste se zbláznil!“ vykřikla Angelika. „Kdo by mohl zatykač podepsat?“
„Samozřejmě král.“
„Král má jiné starosti než dávat v takovýhle den zatýkat lidi. To, co mi tu vykládáte, nemá hlavu ani patu.“
„Doufám. Včera večer jsem hraběti poslal lísteček s výstrahou.
(...)
„Bohužel! Sympatie! Státní zájem… Vlivy… My, obyčejní dvořané, přece nemůžeme posuzovat královy sympatie. Uvědomte si, že je to Mazarinův žák, a ten že o něm řekl: ,Vydá se na cestu pozdě, ale dojde dál než ostatní.‘“
„Nedomníváte se, že je v tom nějaká intrika toulouského arcibiskupa, monsignora de Fontenac?“
„Nevím… nic nevím,“ opakoval Péguilin.
Angelika zůstala stát jako solný sloup.
Joffreyi!
Co to má znamenat, ptala se v duchu. Kde je? Kde může být?




Samotné zatknutie citát našla Tereza

----------------------------
V souvislosti s Joffreyovým tušením mne pak zaujala zmínka v knize Angelika a její láska:

"(...) Kdy jste proboha upřímný?“
„Když vás držím v náručí, krásko moje. Jen tehdy nevím, co dělám. A je to chyba, za kterou jsem draze zaplatil. Protože jsem projevil tu slabost a chtěl jsem zůstat s vámi, moje příliš krásná ženuško, před patnácti lety jsem včas neutekl královým pochopům, pověřeným mě zatknout. I předcházející noc jste uspala mou bdělost, a tak jsem poskytl vašim hugenotům čas připravit past a uvízl jsem v ní.“

Působí to na mne tak, že pan hrabě přímo dostal echo, že se něco stane, ale namísto aby utekl, zůstal se svojí ženou...

Ale přitom k zatčení došlo za bílého dne a kdyby se vytratil (takhle to vypadá, že to držení bylo kvůli nočním láskyplným radovánkám), tak by se přece nemohl účastnit královské svatby?

Hm... o koľkej presne to bolo? ráno? doobeda či poobede? otázka do pranice

----------------------------------

Samotné zatknutie opisuje Kouassi-Ba takto:


Vycenil zuby v podivném divošském šklebu.
„Přepadli mého pána,“ šeptal, „a já neměl svou velkou šavli. Ach! Proč dnes Kouassi-Ba neměl svou velkou šavli?“
„Jak ho přepadli, Kouassi-Ba? Kdo?“
„Nevím, paní. Jak bych já, ubohý otrok, mohl vědět? Nějaké páže mu přineslo papírek. Pán tam šel. Já šel s ním. Na dvoře domu bylo skoro prázdno, jen kočár s černými záclonkami. Vystoupili z něj muži a obklíčili ho. Pán vytáhl meč. Přišli další muži. Zbili ho. Zatáhli do kočáru. Já se přilepil na kočár. Dva sluhové stoupli dozadu na stupátko. Mlátili mě tak dlouho, až jsem spadl. Ale taky jsem jednoho shodil a zaškrtil.“
„Zaškrtil jsi ho?“
„Rukama, takhle,“ přisvědčil černoch a svíral a otvíral růžové dlaně jako kleště.

A ešte:

Požádala, aby si s místními mohla promluvit. Byli to ovčáci, pohybující se na jakýchsi chůdách, neboť jedině s jejich pomocí mohli chodit po pohyblivých dunách.
Ti potvrdili její obavy.
Ano, je to dva dny, co zaslechli křik a výstřely na cestě. Přiběhli a uviděli, že na jakýsi kočár zaútočil jezdec s černou tváří, který mával ohnutou šavlí, jakou nosí Turci. Lidé z kočáru měli naštěstí pistoli. Zřejmě černého muže zranili, protože uprchl.
„Kdo byli ti lidé v kočáře?“ zeptala se Angelika.
„Nevíme,“ odpověděli. „Záclonky byly stažené. Doprovázelo ho pět šest mužů. Dali nám peníze, abychom pohřbili toho, jemuž to monstrum useklo hlavu.“

------------------
V úkrytu chalup pod doškovými střechami, jejichž mlčenliví, ale přívětiví obyvatelé Angelice poskytli útulek, mohla vyslechnout a konečně si dát dohromady všechny podrobnosti o podivném atentátu, jehož obětí byl její manžel.
V Saint-Jean-de-Luz se Maurovi na koni podařilo dohnat tajemný černý kočár, který odvážel jeho pána.
Zuřivě bojoval, pak ho ale zranili a on musel ustoupit. Netušil, zda ho cestující v kočáře mohl slyšet a poznat. Angelice zatrnulo u srdce, když si představila ponurý kočár se staženými záclonkami, kde možná ležel zraněný a spoutaný muž, jehož milovala.
„Stráže i kočí byli maskováni,“ řekl Kouassi-Ba. „Na dveřích nebyl žádný erb. Bojovali urputně, ale mlčky a se šavlí to uměli… Dokázal jsem utnout jen jednu hlavu!“

----------------------

Tak projeli Bordeaux, Saintes, Poitiers, města, která Angelika, ztrácející se v tom zmatku, jen stěží poznávala.
Musela doufat, že ten tajemný černý kočár se staženými záclonkami jede po téže cestě, k témuž cíli. Už si nepřála nic jiného než dojet do Paříže a do toho krásného paláce, který nechal hrabě de Peyrac postavit v hlavním městě.

MAZARINOVA ÚLOHA PRI PROCESE

skvelé Desgrezovo zhrnutie akú úlohu kto hral:

Takže to shrňme: slečna Angelika de Sancé, tedy vy, je v podezření, že zná nebezpečné tajemství. (...)
Naprosto stupidní spory monsignora de Fontenac se jim znamenitě hodí. Mohou zatknout muže, který by je mohl kompromitovat, pod záminkou, že je čaroděj. Zatáhnou do toho i krále. Vzbudí v něm žárlivost na onoho příliš bohatého šlechtice. A je to! Za hrabětem de Peyrac se zavřou dveře Bastily. Všichni si mohou v klidu oddechnout.“ (...)
Pan kardinál se tváří, jako by byl hluchý. Chtějí zatknout toho toulouského šlechtice, tak ať si ho zatknou. Je to velice dobrý nápad. Král naslouchá všemu, co říká kardinál. Ostatně bohatství vašeho manžela vzbudilo jeho nevůli. Přimět ho, aby podepsal zatykač a příkaz k uvěznění v Bastile, byla hotová hračka.“


Mazarinov podiel na procese:


Pak Desgrez pokračoval:
„Kromě toho je tam Bourié, tajemník justiční rady, který má mezi lidmi od soudu pověst oficiálního padělatele, a jakýsi Delmas, podivná postava, jenž byl vybrán zřejmě proto, že je Colbertův strýc a doporučil ho sám Mazarin.

A že v tom mal prsty Mazarin – je mne úplne jasné z tohto textu:

„Ne," řekla Angelika zarputile. „Já je nenechám v klidu vydechnout. Vzbouřím nebe i zemi
a dosáhnu spravedlnosti. Já sama půjdu říct králi, proč máme tolik nepřátel."
„Pst," okřikl ji Desgrez. „Moc si nevyskakujte. Máte v ruce střelný prach, ale dejte pozor,
abyste nevyletěla do vzduchu první. Kdo vám zaručí, že král nebo dokonce Mazarin o té historii
nevědí?"
„Ale vždyť obětí toho spiknutí se přece měli stát oni," protestovala Angelika. „Chtěli zabít
kardinála, a pokud to bude možné, i krále a jeho bratra."
„Já slyším, krasavice, slyším," s omluvným gestem pokračoval Desgrez. „Uznávám vaši
logiku, madame. Ale víte, intriky vznešených jsou jak hnízda zmijí. Kdo se chce v jejich vztazích
vyznat, riskuje život. Je docela dobře možné, že byl pan Mazarin varován jedním ze svých špiónů,
jichž má všude spousty. Jenže co zajímá pana Mazarina minulost, když zvítězil? Kardinál přece
právě rokoval se Španěly o návratu prince de Condé. Copak to byla chvíle, aby k jeho černému
obrazu přidával další zločin? Pan kardinál byl hluchý. Chtějí zatknout toho toulouského šlechtice,
tak ať si ho zatknou. Je to velice dobrý nápad. Král vyslechne všechno, co říká kardinál. Ostatně
bohatství vašeho manžela vzbudilo jeho nevůli. Přimět ho, aby podepsal zatykač a příkaz k
uvěznění v Bastile byla dětská hračka."

Toto téma jsem měla v úmyslu založit už dávno, až to všechno sdesgrezuji a utřídím, včetně informací o francouzském justičním systému a inspiračních literárních zdrojích Anne Golon… Nu, předběhla jsi mne, tak snad v tom nebude velký zmatek, až sem začnu přidávat další příspěvky .

ČASOVÁ OSA PROCESU - koncept

Pro psaní fikce jsem sestavovala časovou osu přímo pro proces, protože jsem fikční události potřebovala nějak dějově zasadit. V kánonu přímo souslednost některých událostí uvedena není, z kontextu mi dokonce vyplývá, že o některých se hrdinka dozvídala zpětně s nějakým časovým odstupem, takže osa v přiloženém dokumentu je jen orientační. Současně se zatím jedná jen o koncept, takže prosím o shovívavost. Doplnění, upřesnění a rozšíření samozřejmě vítám a nebráním se mu, takže je možné, že tato verze bude nahrazována. Jinak podotýkám důležitou věc, a to, že při sestavování jsem nyní čerpala výhradně z Integrale, doposud jsem nenašla prostor časové údaje a popisované události porovnávat s původně vydanou verzí (natož s jinými překlady). V Integrale je toho sice víc, ale některé události jsou zase zcela vypuštěny (kupř. zmínka o tom, že si Joffrey v cele cvičil pavouky)! Samozřejmě mám v plánu to ještě porovnat a upravovat .

(Vím, že časové osy jsou tu vytvářeny v excelu, ale já si jsem blízká s Wordem, takže koho by to hodně iritovalo, ať si to tam překlopí sám ).

Nu a nyní k příspěvkům . Samozřejmě zdůrazňuji, že jde jen o můj osobní názor v diskusi, nejsem dogmatik, abych tvrdila, že to BYLO TAKHLE, a hlavně - stejně jako Moirra některé věci vidím hlavně mezi řádky, protože v textu výslovně uvedeny nejsou!! Proto prosím zejména zakladatelku, aby to nebrala tak, že se s ní hádám, ale jen prostě vyjadřuji svůj názor .

V tomhle je ta diskuse půvabná, protože každý si tam domýšlí něco jiného .

moirra píše:

MAZARINOVA ÚLOHA PRI PROCESE

skvelé Desgrezovo zhrnutie akú úlohu kto hral
že v tom mal prsty Mazarin – je mne úplne jasné z tohto textu

Jak jsem psala v příspěvku v diskusi, který toto téma vyvolal (http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 047#p25045), sama Mazarinovu osobní účast v procesu příliš nevidím. Naopak to na mne celé působilo tak, že hlavním strůjcem byli Fouquet a král. Fouquet se bál tajemství, které na něj Angelika měla, a které mu potvrdilo špiclování Clémenta Tonnela. Jak správně odhadl Desgrez, fronda nebyla zase tak dávnou minulostí. Ludvíkovu nelibost pak vzbudilo nejen bohatství, ale především autonomie toulouského hraběte. Mladý panovník se konečně ujal moci, ale země byla po občanské válce a po bojích se Španělskem vyčerpaná, takže sice na jednu stranu triumfoval, na druhou stranu ještě neměl zcela pevnou pozici. A jakákoli silná provincie a její velmož pro něj představovaly jisté ohrožení. Takže Fouquet mohl přilít trochu oleje do ohně a nahuškat Ludvíka, že by bylo dobré se toho zpupného hraběte zbavit a exemplárně ho potrestat.

Oproti tomu Mazarin motiv neměl žádný. Ba dokonce s Joffreyem na svatbě důvěrně rozmlouval a zdálo se, že ho toulouský hrabě zaujal. Celá role Mazarina tak na mne působí laxním dojmem, byl to už starý, unavený a nemocný muž, a co mu sešlo na nějakém Peyrakovi. Pokud panovník považuje za vhodné ho odsoudit, ať tak učiní, jemu je to jedno...

Desgrezovo shrnutí navíc probíhá v době (a zde čtu právě mezi řádky), kdy Angelika i on ještě nic pořádně nevědí, získávají jen mlhavou představu o celém pozadí případu. V této době Desgrez podezíral všechny vysoce postavené osoby u dvora, které zatčení mohly iniciovat, ale až po nabídce jednooké Katky (což bylo po příjezdu krále do Paříže, tedy na konci srpna) získal jistotu, že v pozadí stojí Fouquet...

moirra píše:

ARCIBISKUPOVE INTRIGY A JEHO ULOHA V SUDNOM PROCESE:

ak by už bolo všetko pripravené a rozhodnuté, Arcibiskup by už nemal prečo prilievať olej do ohňa ....

moja teória je teda taká, že Arcibiskup sa chystal využiť Joffreyovú neprítomnosť v Toulouse, pretože vedel že sa zo Saint-Jeann de Luz chystá do Paríža - a mädlil si ruky ako s ním vybabre keď sa vráti domov a bude vydaní na milosť a nemilosť svätej cirkvi .... ako sám neskoršie vyjadril chel Joffreovi dať iba poriadnu príučku ...
ale prepočítal sa .. a to poriadne

Mne všetko nasvedčuje že rozhodnutie o procese možno Arcibiskup plánoval už dopredu ale rozhodnutie o zatknutí padlo práve na kráľovskej svadbe
zostáva doriešiť otázku či sa Arcibiskup dozvedel už V Saint-Jean de Luz že Joffreya zatkli alebo neskoršie
ja tipujem že Mazarin a kráľ hrali svoju hru a nechali naivného Frontenaka odísť do Toulouse a oni hrali svoju časť hry

Já to zase vidím tak, že arcibiskup si hrál na vlastním písečku a vůbec netušil, že existují i jiní, kterým Joffrey (a jeho žena!) mohl ležet v žaludku. Takže vznesl obvinění a radoval se, jak pyšného soka pokoří. Jenže obvinění využili jiní, chopili se ho a použili jako záminku. Nerozporuji časový moment, kdy došlo ke konečnému rozhodnutí o zatčení - naopak to hezky sedí, využít toho, že Peyrac není na vlastním území a hezky v tichosti ho sebrat... Arcibiskup v tuto chvíli nebyl do konspirace namočen, takže pořád hrál jen svoji hru, dělal bububu, a v klidu pak odjel domů, kde se zřejmě teprve o zmizení a zatčení dozvěděl. (Docela bych si v tomhle ohledu přečetla nějakou povídečku psanou z jeho pohledu ).

moirra píše:

PenelopaW píše:

mimi píše:

Moirro, měsíc květen navrhla Penelopa. Nemohl být vydán zatykač koncem května a Joffrey zatčen až v červnu na svatbě krále?

A to by klidně mohl být ten květen. Neboť: dle sestavené časové osy král navštívil Toulouse v květnu, kdy také oba manžele pozval na královskou svatbu.

Kráľ celkom isto nesušil zatýkač vo vačku od minulého roku mája 1659 (smajlík opice držiacej sa za hlavu)
A tiež si nespomínam si že by ich kráľ bol v Toulouse pozval na svadbu – aspoň v knihe som nič také nenašla

Co se týče pozvání na svatbu, přiznávám, že teď nevím, kde jsem vzala, že padlo z úst krále. Jestli z Integrale? Anebo z filmu?? To ještě ověřím...

Ad zatykač:

Kde padl květen a rok 1659??
Úmysl ze strany krále, že Joffreye potrestá, se mohl začít rodit po návštěvě Toulouse, zatím jen v nejasných barvách, než ho Joffreyovi odpůrci definitivně našeptali. Do té doby se jen král mohl užírat zlostí, ale žádný zatykač sám nesestavoval. Věci se mohly dát do pohybu až těsně před svatbou nebo v nějakém období před...

a) Král jen mohl být načuřený, a až na svatbě, a po setkání s dámou ve zlatém, mu mohli podstrčit již připravený zatykač...

b) Panovník už dlouho mohl přemýšlet nad tím, co s Joffreyem udělat, připravovat si půdu, zjišťovat si o něm okolnosti, a pověřit Fouqueta, aby se toho ujal a něco vymyslel.
(Něco = obvinění z čarodějnictví + využití Joffreyovy a arcibiskupovy nepřítomnosti v Toulouse z důvodu účasti v Saint-Jean-de-Luz...)

Angelika a král 2:

„Měl jsem jiné starosti: z jedné strany mě ohrožovala čím dál větší moc mého správce financí Fouqueta v hospodářské oblasti, z druhé strany zpupnost Akvitánie, která léta soupeřila o moc s Ile-de-
France. Byla jste tehdy její královnou, má drahá. (…) Neuniklo mi, že tahle provincie má jinou, jakoby cizí kulturu. Tvrdě pokořená křížovou výpravou albigenských, později dlouho pod nadvládou Anglie téměř celá propadla kacířské víře a jen nerada přijímala nadvládu francouzské koruny. Pouhý titul hraběte de Toulouse ho tedy stavěl proti mně, bez ohledu na to, kdo je ten muž. A on byl
navíc osobnost! Nesmírně inteligentní, výstřední a podmanivý, bohatý, vlivný a vzdělaný. Viděl jsem ho a začal mě pronásledovat nepokoj. Ano, byl bohatší než já, a to jsem nemohl strpět, protože v našem století si peníze podrobují moc a dřív nebo později by se tahle moc chtěla měřit s mou. Od té chvíle jsem měl jen jediný cíl: zničit tu sílu, která se rozrůstá mimo mě, vytváří mi po boku jiný stát, možná brzy jiné království. Věřte mi, když vám říkám, že zprvu jsem nechtěl zaútočit proti hraběti jako člověku, ale pouze zmenšit jeho moc a omezit jeho výsady. Jenže když jsem nahlédl do života hraběte de Peyrac blíž, odhalil jsem trhlinu, jež mi dovolila přenechat ten obtížný úkol jinému. Váš manžel měl nepřítele. Nikdy jsem neodhalil proč, avšak Fouquet, všemocný Fouquet také přísahal, že ho zničí.“

„Od té chvíle jsem tu záležitost přenechal Fouquetovi,“ pokračoval. „Byl jsem si jist, že ji povede dobře, a nemýlil jsem se. Dokázal šikovně využít nenávisti toulouského arcibiskupa. Přiznávám, že jsem se zájmem sledoval metody správce financí. I on měl peníze a vliv. I on se málem cítil pánem celé země. Jen trpělivost! I na něj dojde a já jsem docela rád pozoroval, jak se nejprve postará o zničení mých nepřátel a já pak ten jeho nepřímý způsob použiji proti němu.

A o tom, že králi šlo především o mocenské postavení ve Francii, ještě zde:

„Ne,“ opakoval král potřetí téměř bez dechu, „nebyl upálen. Nebyl to on, kdo hořel na hranici toho posledního lednového dne roku 1661, ale mrtvola jakéhosi zardoušeného vězně, který
ho nahradil. Na můj rozkaz,“ zdůraznil ta slova, „na můj rozkaz byl hrabě Joffrey de Peyrac v poslední chvíli uchráněn strašného osudu. Já sám jsem si to vzal na starost a vysvětlil jsem katovi
svá přání stejně jako praktické podrobnosti, jak zachovat vše v přísné tajnosti. Nebylo mým úmyslem udělit mu okázalou milost. Chtěl jsem sice zachránit Joffreye de Peyrac, hodlal jsem však
odsoudit hraběte z Toulouse.“

moirra píše:

ARCIBISKUPOVE INTRIGY A JEHO ULOHA V SUDNOM PROCESE:
arcibiskup sa chystal na obvinenie Joffreya pred cirkevným súdom a postaral sa o to aby dostal pozvanie na kráľovskú svadbu, aby za kulisami mohol pripravovať proces
chcel sa ešte poradiť s Mazarinom - čo aj urobil a ihneď po návrate do Toulose rozbehol proces - to už samozrejme vedel že sa tam Joffrey nevráti
keby totižto nikto netušil že je zatknutý, mohli by sa obávať že sa tam Joffrey zjaví - čiže mali istotu že sa zjaviť nemôže a môžu ho pekne v suchu súdiť v neprítomnosti

Citovat:

- toulouský arcibiskup vznesl obvinění z čarodějnictví predtým ako odcestovali ...

To by šlo asi veľmi ťažko, keďže Joffrey bol sám váženým členom parlamentu (názov pre vtedajšiu súdnu radu. sídliacu v Narbonskom paláci. bývalého sídla grófov Toulouských)
to by Joffrey okamžite dozvedel - aj z hore uvedených príčin aj preto že mal v meste kamarátov ...
veď neskoršie sa kvôli nemu Toulouse aj provincia vzbúrili

arcibiskup bol dokonca taký zbabelec že sa postaral o to aby jeho meno nikde nefigurovalo

Tak ako si nemyslím že kráľ sušil nejaký zatýkač vo vrecku od mája tak si nemyslím že by súd súdil proces z dátumom rozhodnutia 26 mája ešte za prítomnosti Joffreya v meste

A napokon Arcibiskup ani v tom čase nebol v meste

Arcibiskupa Mazarin aj kráľ zneužili na svoje machinácie – keby totižto boli zatkli Joffreya na základe už vydaného cirkevného rozsudku - zatýkač by stačil aby podpísala nejaká vysoko postavená cirkevná osobnosť a boli by ho museli šupnúť do cirkevného väzenia – neboli by ho okrem iného zatýkali inkognito na kráľov príkaz a nenariadili aby v Bastile bol inkognito - teda neuvádzať meno väzň

jednoznačne chceli získať čas aby uvideli čo bude ďalej ....

Tady je to otázka do pranice, jak probíhalo obvinění před inkvizičním stolcem. Protože monsignore určitě obvinění nepodával u toulouského parlamentu, který byl soudem světským, a jehož byl Joffrey členem. Jakožto zástupce inkvizice tedy mohl dát podnět buď nějakému svému nadřízenému (tady netuším, jak byla církevní, potažmo inkviziční, správa vedena) anebo coby nejvyšší představitel inkvizice mohl celou věc projednávat sám. A ti, kdo se o obvinění dozvěděli, mu pak později dali pokyn, aby se jí vzdal - moc krále už v t éto době zasahovala i do dříve zcela autonomních církevních otázek, takže tlak na arcibiskupa mohl být jiného než autoritativně-církevního rázu.

Obvinění tedy mohl klidně vznést v době, kdy ještě pobývali v Toulouse s tím, že věc se bude projednávat v budoucnu, a v době jeho a Joffreyovy nepřítomnosti se pak mohly celé věci chopit jiní a využít toho, že dva hlavní aktéři nejsou ve městě...

Co se týče toho 26. 6. 1660 - kdy Joffrey odjel do Saint-Jean-de-Luz? Konkrétní datum jsem nikde nenašla, ale pokud cestoval s celým domem a dítětem, mohli touto dobou již být na cestě... A i kdyby přítomen byl, pokud řízení proběhlo jen písemně a onen Vénot byl nějakou figurkou, mohlo se to ututlat i v Toulouse... Ostatně zde mi nesedí ten výrok, že Joffrey prohlásil: "Děj se vůle boží", který by znamenal, že o tom rozhodnutí být předán soudu světskému musel vědět.

Nu a ten církevní rozsudek - z výroku od Filiberta Vénota jsem pochopila, že žádný nebyl. Protože kdyby Joffreye odsoudil církevní soud, nikdo by nic Fontenacovi z rukou nevyrval a nebyl by pak soud světský. Tzn. to, co říká Desgrez o odsouzení v nepřítomnosti (a co jsem původně opsala i do fikce) může být chybou českého překladu, protože Joffrey ODSOUZEN být nemohl. Ba dokonce ho původně zavřeli do Bastily na tajňačku a o žádném procesu se neuvažovalo, ten vyprovokovali až Desgrez s Raymondem...

moirra píše:

PenelopaW píše:

A navíc, když nad tím přemýšlím, arcibiskup by jistě Peyraka nechtěl soudit v nepřítomnosti, ba naopak by si hezky vychutnal, že před ním sedí soudcovské stolici a shlíží na něj spatra, zatímco pokořený pyšný viník a dosavadní provokatér se mu musí zpovídat ze svých skutků

Tak to by si teda bol ťažko mohol v máji vychutnať – cesta síce trvala dlho, a zrejme tam v Toulouse v máji Joffrey ešte čiastočne bol – ale arcibiskup už dávno nie

Možno sa tešil že keď sa vráti do Toulouse že si všetko pekne vychutná – preto sa tak ponáhľal naspäť - ale udalosti sa na kráľovo želanie zvrtli úplne inak ....

Ale já nikde netvrdila, že ho chtěl soudit v květnu! Arcibiskup mohl vznést obvinění a hezky čekat, až situace uzraje, Joffreye na svatbě ještě pěkně dusit a dávat mu "poslední šanci" k pokoře, než se rozhodne to rozjet natvrdo a ve velkém. Proto podle mých úvah arcibiskup do poslední chvíle neměl tušení, že to jeho obvinění zneužil někdo jiný, že Joffreye zatknou a že se jeho záměr zcela mine s účinkem.

moirra píše:

Ono totižto rozhodnutie z 26.júna podpísal svetský prokurátor – to znamená že Arcibiskupa museli presvedčiť až po návrate do Toulouse – a všetko v kánone do seba pekne logicky zapadá

to se nevylučuje s tím, co tu již padlo

PenelopaW píše:

moirra píše:

Ono totižto rozhodnutie z 26.júna podpísal svetský prokurátor – to znamená že Arcibiskupa museli presvedčiť až po návrate do Toulouse – a všetko v kánone do seba pekne logicky zapadá

to se nevylučuje s tím, co tu již padlo

ale ba že vylučuje :

ja som týmto v prvom rade reagovala na to ako ste , veľmi sebavedome "opravili" pani Golonovú" - tam kde ja vôbec na žiadnu opravu nevidím ani ten najmenší dôvod

PenelopaW píše:

mimi píše:

Tak jsem se pokusila najít ten chybný časový údaj. Joffrey byl zatčen na králově svatbě 9.6.1660.
Datum zatykače, který vypátral Desgrez je až 26.6.1660. To je můj tip.

Tipuješ naprosto správně a stáváš se tak dnešním vítězem . Pokud by to mělo být chronologicky správně, datum dokumentu by mohlo být třeba z května. Ale takto působí nesmyslně, že by v Saint-Jean-de-Luz použili jako záminku k zatčení něco, co ještě nespatřilo světlo světa... Jdu si to upravit do svého zdrojového souboru a časové osy .

a ešte:

PenelopaW píše:

Díky úplatkům se Desgrez ovšem dostal k rozhodnutí generálního prokurátora se sídlem v Toulouse, Filiberta Vénota, ze dne 26. 5. 1660.

toto mi na "nejsem dogmatik" nevyzerá

proste ma ta vaša slávna súťaž pekne Poalčkovsky namíchla a mi nedalo sa v tomto prípade postaviť na stranu Pani Golonovej

rozhodnutie svetského prokurátora Vernona, samozrejme prichádza až po cirkevnom procese a ako sa píše: Arcibiskupa presvedčili aby sa prípadu vzdal- takže musel byť v Toulouse prítomný a keďže tam v máji nebol lebo sprevádzal Mazarina spolu s Arcibiskupom Bayonským na jeho cestách v Pyrenejách (ako som už hore vyššie odôvodnila citátmi s kanónu) je iba najlogickejšie na svete že k tomu prišlo až po jeho návrate do Toulose - čo bolo aspoň teda pani Golonovej jasnejšie nad slnko

samozrejme v dnešnom čase by ho mohli presvedčovať aj po telefóne či online

Ešte k tomu prečo som si spočítala že Joffrey zrejme už v máji tiež nebol v Toulouse:

PenelopaW píše:

Co se týče toho 26. 6. 1660 - kdy Joffrey odjel do Saint-Jean-de-Luz? Konkrétní datum jsem nikde nenašla ...

úplne konkrétny možno nie ale stačí trocha logiky a pár iných dátumov z kráľovských slávností aby si človek všetko aspoň približne spočítal ...

ako si správne podotkla, Joffrey cestoval so ženou a dieťaťom, karavána sa skladla z vozov a kočov .... tie v tom čase ako to má správne v kanone aj pani AG išli takmer krokom - preto som sa , keď som knihy čítala zamladi, čudovala že akoto že Angelika na ceste do Toulouse išla popri kočiari ..... a začiatkom Mája sa už promenádovali v Saint Jean de Luz

vzdialenosť je najmenej 300 kilometrov ak by sa človek trepal cez hrebene hôr - ale ak ich obchádzali aj oveľa viac
takže cesta im istotne trvala pár týždňov

o doprave 17 storočia som si rešeršovala už dávnejšie keď som písala Šťastné a nešťastné časy Toulouske

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=16&t=723

aaach vždy keď ma namíchneš Penelopa urobím skvelý objav:

Angelika a Joffrey boli predstavení kráľovi 9. května 1660



a teraz máte ty a Mimi poriadnu hádanku - ako si to dovoľujem s takou istotou tvrdiť - keď ten dátum nikde nieje ?

Drahá samonamíchávací přítelkyně, v posledních týdnech jsem značně přecitlivělá, takže si dovoluji se této útočné konverzace přestávat účastnit, neb - přes veškerou snahu o vyložení jiného názoru - zůstávám uboze nelogickou a dogmatickou osobou. Slibuji, že v brzké době kontaktuji své VŠ pedagogy a univerzitu Karlovu a nechám si doporučit odbornou literaturu na téma francouzského soudnictví, invizice v Akvitánii a církevní správy. Anebo rovnou vrátím diplom, to bude snazší a jistější. A ode dneška již nebudu pokládat žádné anketní natož soutěžní otázky.

ak sa mám teraz cítiť zle že ti na všetko neprikyvujem ako oslík ale že si dovolím aj

oponovať tak to skutočne nemám v pláne

a čo má tvoj diplom spoločného s FIKČNÝMI dátumami ktoré do svojich románov vkladá pani AG mi zostáva nevysvetliteľnou záhadou

moirra píše:

Angelika a Joffrey boli predstavení kráľovi 9. května 1660
a teraz máte ty a Mimi poriadnu hádanku - ako si to dovoľujem s takou istotou tvrdiť - keď ten dátum nikde nieje ?

To jsem zvědavá, jakou indicii jsi k tomuto datu objevila . Je to možná blbost, ale nedá se třeba někde dohledat, že právě v tento den přijeli do Saint Jean de Luz Španělé?

Váhala jsem, jestli se také zapojit.
Nechtěla jsem opravovat datum paní A.G. Myslela jsem, že se jedná o chybu v tisku ve vydání Integrál, o záměnu měsíce května za červen 1660.
Vycházela jsem z předpokladu, že zatčení následuje až po vydání zatykače.
Jinak nevím, co ještě říci.

mimi píše:

Váhala jsem, jestli se také zapojit.
Nechtěla jsem opravovat datum paní A.G. Myslela jsem, že se jedná o chybu v tisku ve vydání Integrál, o záměnu měsíce května za červen 1660.
Vycházela jsem z předpokladu, že zatčení následuje až po vydání zatykače.
Jinak nevím, co ještě říci.

ja viem Mimi ale omyl bol práve v tom že sa u tej listiny nejednalo o zatýkač

aj Desgrez hovorí o dvoch rozličných veciach:


„Řečeno normálním jazykem to znamená, že církevní tribunál odsoudil vašeho manžela v
nepřítomnosti, tedy bez vědomí obžalovaného, předem rozhodl o jeho vině a předal ho královské
světské spravedlnosti."

„Já mohu soudit pouze z faktů," přerušil ji advokát. „A ta dokazují, že arcibiskup trvá na
tom, aby v téhle historii nepadlo jeho jméno. Podívejte, tady o něm není ani zmínky, a přitom je
zcela zřejmé, že právě on vyprovokoval ten soud s vyloučením veřejnosti.
Zatykač naopak nese podpis krále a Séguiera***, předsedy soudu.

PenelopaW píše:

Nu a ten církevní rozsudek - z výroku od Filiberta Vénota jsem pochopila, že žádný nebyl.

"že církevní tribunál odsoudil vašeho manžela v nepřítomnosti"

aspoň premňa toto zneje tak že cirkevný rozsudok jednoznačne padol - bola som kedysi zamesnankyňou prvostupňového súdu v justičnom paláci - a keď sme niekoho "odsúdili v neprítomnosti" znamenalo to že bol vynesený rozsudok

tak sa mi nečuduj že to jednoznačne takto interpretujem - napokon máš doma právnikov, tak sa ich spýtaj čo si o tom výroku myslia oni ....

***predpokladám že Séguier bol samozrejme na kráľovskej svadbe

Obraz Seguiera od Charlesa le Bruna:

Arcibiskupová neprítomnosť v Toulouse:

Arcibiskup pred kráľovskou svadbou mesiace a mesiace nebol doma v Toulouse:

Angeličin dům i království nyní prožívaly šťastné období. I toulouský arcibiskup přestal pro daleko závažnější starosti svého soupeře hraběte de Peyrac pronásledovat podezíráním.

Monsignore de Fontenac byl totiž spolu s arcibiskupem bayonnským pověřen doprovázet kardinála na cestě do Pyrenejí.
A zřejmě právě odsud unikla na veřejnost dosud tajená, překvapivá, až nepředstavitelná zpráva!
Vypadalo to, že v důsledku druhé bitvy v Dunách, v níž pan de Turenne na hlavu porazil své protivníky, prince de Condé a dona Juana Rakouského, se španělský král Filip IV. poprvé vstřícně postavil k návrhu na uzavření míru. Začátek byl nenápadný, ale kardinál Mazarin se okamžitě chopil příležitosti a předložil plán, jímž se zabýval už dlouho, a byl si jist, že konečně přinese světu mír: hodlal domluvit svatbu mladého krále Ludvíka XIV. s dcerou španělského krále, infantkou Marií Terezii ....

a potom:

Kardinál s osmi kočáry pro osobní potřebu a deseti kočáry se zavazadly, čtyřiadvaceti mulami, sto padesáti livrejovanými sluhy, stovkou jezdců a dvěma sty pěšáky mířil ke smaragdovým břehům Saint-Jean-de-Luz na atlantském pobřeží.
Cestou se k němu připojili arcibiskupové z Bayonne a Toulouse s veškerou pompou, která dodala delegaci ještě vznešenější zdání....

neskoršie sa píše:

Hrabě de Peyrac dal vale společenskému životu, který dosud vedl, a dělil svůj čas
mezi práci a mladou ženu. Aniž se svěřil Angelice, využil arcibiskupovy nepřítomnosti k tomu, aby k velké spokojenosti části představitelů provincie a obyvatelstva znovu ovládl veřejný život v Toulouse.

A keď angelika porodil Florimonda vraví Andijos, ktorý celý zadýchaný dorazil na zámoček v Bearne :

Dvůr se odebere do Aix, kde králova přítomnost bezpochyby zabrání vzpouře, k níž se tu schyluje. Jenže než dorazí celý ten vznešený svět do Bordeaux, zastaví se v Toulouse. A vy tam nejste! A arcibiskup také ne! Radní šílí…“
„Nepřijímají přece urozenou společnost a krále poprvé!“
„Musíte tam jet,“ prosil ho ďAndijos. „Proto jsem pro vás přijel osobně.

A potom už zmienka o arcibiskupovi nasleduje už len tuto:

Joffrey řekl, že si myslí, že za to pozvání vděčí svému obvyklému protivníkovi, toulouskému arcibiskupovi, který doprovázel kardinála Mazarina až na hranici.

PS: Tereza a Mimi: odpovedla som vam v predoslych prispevkoch

Poďme teda ďalej a pozrime sa na Joffreya vo väzení:

Joffrey vo väzení

Falot: Takže: vašeho manžela zatkli na základě zatykače třetího řádu, tedy dopisem, zvaným ,ve jménu krále'. Obžalovaný důstojník či šlechtic se jím zve, aby se tajně, ale svobodně, v doprovodu králova komisaře, odebral
na určené místo. Pokud jde o vašeho manžela, odvezli ho nejdříve do Fort-Léveque ****, odkud byl na
rozkaz jakéhosi Séguiera převezen do Baštily." #

„Děkuji vám za tyhle přece jen poněkud uklidňující novinky. Mnoho lidí se dostalo do
Bastily a vyšli odtud očištěni, jakmile se objasnilo, jaké úklady je tam dostaly."
„Vidím, že jste chladnokrevná žena," poznamenal pan Fallot a pochvalně potřásl hlavou,
„ale nechci ve vás vzbuzovat iluzi, že se věc vyřídí tak snadno. Současně jsem se totiž dozvěděl, že
v zatykači, podepsaném králem, se speciálně žádá, aby nebylo uvedeno ani jméno vězně, ani důvod,
pro který byl zatčen."

„Král zajisté nechce urazit někoho ze svých věrných dřív, než se sám přesvědčí o
přestupcích, z nichž je obviněn. Chce ho propustit bez velkého skandálu..."
„Nebo na něj zapomenout."
„Jak zapomenout?" zopakovala Angelika a najednou se roztřásla.
„Je mnoho lidí, na které se ve vězení zapomene," řekl mistr Fallot a přivřel oči, jako by viděl do budoucnosti stejně jistě jako na dno hrobu. „Sám pobyt v Bastile není samozřejmě nic tak
ponižujícího, je to vězení pro šlechtice, svůj čas tam už trávil i nejeden princ z královské krve a
vůbec si tím nezadal. Přesto ale trvám na tom, že být vězněn anonymně a tajně svědčí o tom, že jde
o obzvlášť vážnou záležitost."

------------------------------

V malé kanceláři mistra Fallota si advokát sundal paruku a prohrábl dlouhé vlasy. Jeho
obvykle veselá a živá tvář najednou zvážněla. Angelika si sedla ke stolečku a mechanicky si
pohrávala s jedním z prokurátorových brků. Neopovážila se Desgreze na cokoliv zeptat. Konečně to
nevydržela a vybuchla:
„Viděl jste ho?"
„Koho?"
„Mého muže."
„Oh ne! O tom nemůže být ani řeči, je dokonale utajený. Velitel Bastily ručí hlavou za to, že
s nikým nepromluví a nikomu nenapíše."
„A zacházejí s ním dobře?" „V této chvíli ano. Má dokonce postel a dvě židle a nosí mu
jídlo přímo od velitele. Dokonce prý často zpívá a popsal malým kamínkem stěny své cely
matematickými vzorci. Taky se pokusil ochočit si dva obrovské pavouky."
„Oh, Joffreyi," usmála se Angelika, ale do očí jí vstoupily slzy.
Takže žije, neudělali z něj slepý a hluchý přízrak. Ani zdi Bastily nejsou dost silné, aby
spoutaly jeho vitalitu.
Vzhlédla k Desgrezovi.
„Děkuji, pane."
---------------------


„Abych ho mohl hájit, musel by ho nejdřív někdo obvinit."
„A z čeho ho obviňují?"
„Oficiálně z ničeho. Prostě neexistuje."
„Takže mu taky nemohou nic udělat."
„Můžou na něj navěky zapomenout, madame. V bastilských kobkách jsou lidi, kteří tu hnijí
třicet či čtyřicet let a kteří si nepamatují, jak se jmenují, ani co udělali. Proto vám říkám: největší
naděje na jeho záchranu je vyvolat proces. Ale i v tom případě to bude určitě proces neveřejný a
advokáta mu nepovolí. Takže peníze, které utratíte, nebudou nic platné."
Vstala a upřeně na něj pohlédla.
„Vy máte strach?"
„Ne, pouze si kladu otázky. Není pro mě například výhodnější zůstat advokátem bez
případu, než riskovat skandál? Není pro vás výhodnější se schovat někam na venkov i s dítětem a s
penězi, které vám ještě zbývají, než přijít o život? Není pro vašeho muže výhodnější strávit několik
let ve vězení, než být zatažen do procesu a obviněn z čarodějnictví nebo kacířství?"
Angelika zhluboka vzdychla.
„Čarodějnictví a kacířství... Z toho ho tedy obviňují?"
„Přinejmenším to sloužilo jako záminka k jeho zatčení."
„Ale to není nic vážného! To je jen důsledek pitomosti toulouského arcibiskupa."

------------------------------------------------

****
Fort-Léveque



Fort-Léveque - obávaná Arcibiskupská väznica, ktorá podľa francúzskych zdrojov po jej rekonštrukcii za kráľa ľudovíta XIV
začala fungovať ako väzenie pre šľachticov
v§znica bola pri Seine neďaleko Údolia Chudoby

väznicu spomína aj Jean-François Parot vo viacerých svojich románoch s komisárom Nicolasom Le Floch

tuto dobová rytina a link:



https://pariscriminel.goodbarber.com/mo ... -1222-1783

https://www.nautesdeparis.fr/for-levequ ... 60-a-1780/

všimnite si, na obrázku nieje žiadna drevená pričňa ale posteľ s perinami a to ma privádza k ďalším úvahám

Mňa zaujalo toto, tak som to aj očakávala:

Má dokonce postel a dvě židle a nosí mu jídlo přímo od velitele.

ak sa s ním veliteľ väznice podelil o stravu istotne sa postaral aj o iné ....
veď šľachticky titul mu zobrali až pri procese, ci nie? Bolo by potrebné zrešeršovať kedy k tomu prišlo
pre mňa to znamená že sa oňho starali dobre, podobne ako napríklad o Lauzuna, Vardesa, muža zo železnou maskou a Fouqueta (ku ktorému pani AG zatknutie a proces z Joffreyom prirovnáva) ,
tých štyroch menovaných pánov mal neskoršie St.Mars všetkých pekne spolu v Pignerole

Toto už skvele okomentovala Penelopa, komentárom pod ktorý sa môžem tentokrát podpísať.
Mňa tá nádherná srdcervúca fikcia od Errnie tak chytila za srdce že som si toho poriadne ani nevšimla:
(a súhalsím s Penelopou že to na čtenársky zážitok nemalo žiadny vplyv)

PenelopaW píše:

Až díky popudu od Moirry jsem objevila tyto fikce a úvodem: děkuji za ně!

Nevím, jestli jsem je četla před dvěma lety, kdy jsem se na fóru zjevila poprvé, nebo unikly mé pozornosti, nicméně až nyní jsem si je pořádně mohla vychutnat. (což s ohledem na popisované téma zní divně, nejsem žádný saďour, jen mám ráda doplňování kánonu o scény, které AG nenapsala )

Před pár dny jsem posílala S.O.S. výzvu s prosbou o pomoc při fikčním psaní kvůli mé rozpracované fikci o Desgrezovi, a totiž prosbu o pomoc při psaní prvního setkání Desgreze s Joffreyem de Peyrac v Bastile, kdy se Desgrezovi konečně podařilo vymoci jmenování advokátem, díky kterému konečně mohl navštívit vězně. Protože se nepovažuji za odbornici na p. D., požádala jsem ostatní aktivní členky o konzultaci, a kdybych věděla, že toto téma již bylo naťuknuto, rozhodně bych napsala rovnou Tobě, Errnie .


K první části mám pár technických výhrad:

Aj napriek svojej neutešivej situácii videl pozitívne, že práve k Vianociam dostal milý darček. V tajnosti a za prísnych opatrení ho previezli z Bastily do väzenia Justičného paláca. A večer , keď po dlhých mesiacoch zložil svoje zmorené, vychudnuté a zoslabené telo na tvrdú lavicu, ďakoval osudu,že konečne nemusí spať schúlený na vhkej, stuchnutej slame v malej cele.

V noci, keď nevedel spávať , počúval štrkot reťazí, výkriky, náreky, úbožiakov ako on, rozliehajúce sa zo susedných ciel a mráz mu chodil po chrbte. Posledné dni už len ležal, nevládajúc niekedy ani zjesť nedefinovateľnú hmotu, podobajúcu sa na kašu, ani kúsok suchého chleba, ktorý mu hodili v polorozbitej miske na zem.

Tým, že sa ocitol v Justičnom paláci, znamenalo, že ho čaká súdny proces.

Když jsem si sestavovala osu událostí, které předcházely samotnému jednání před soudem, narazila jsem na to, že naopak v Bastile bylo s Joffreyem zacházeno dobře:

„Viděl jste ho?"
„Koho?"
„Mého muže."
„Oh ne! O tom nemůže být ani řeči, je dokonale utajený. Velitel Bastily ručí hlavou za to, že s nikým nepromluví a nikomu nenapíše."
„A zacházejí s ním dobře?"
„V této chvíli ano. Má dokonce postel a dvě židle a nosí mu jídlo přímo od velitele. Dokonce prý často zpívá a popsal malým kamínkem stěny své cely matematickými vzorci. Taky se pokusil ochočit si dva obrovské pavouky."
„Oh, Joffreyi," usmála se Angelika, ale do očí jí vstoupily slzy.

Takže Joffrey měl velmi slušnou celu i dobré jídlo .

Tomu by odpovídaly i jiné informace o Bastile, na které jsem narazila např. v knihách Jeana-Francoise Parota o Nicolasi Le Flochovi. O Bastile je relativně dost i v jediné česky vyšlé knize Spiknutí v ulici Bílých plášťů. Hlavní hrdina do Bastily nechá zavřít / ukrýt jednoho podezřelého, který je i jeho přítelem, aby se mu naopak v jiné věznici nestalo nic zlého a coby svědka ho nikdo nesprovodil ze světa:

Ta (Bastilla) je bezpečnější než věznice, kde je plno chátry, prostitutek a rodin zadržených, které si bez kontroly chodí sem a tam.

A když za ním později šel na návštěvu, cela je popisována takto:

Dlouho (dozorce) rachotil klíči, než nakonec otevřel těžké dubové dveře, vyztužené ocelovými pláty. Nicolase překvapilo, jak je cela rozlehlá. Byla to šestiúhelná místnost a sestupovalo se po ní po třech schodech, čímž působila ještě vyšším dojmem. Další tři schody vedly k úzkému okénku s tlustými mřízemi. Napravo byla dřevěná postel a Nicolase překvapilo, že jsou na ní bílá prostěradla a drogetová pokrývka. Nejprve Semacguse (= to je ten podezřelý) neviděli, byl ukrytý za dveřmi. Když sešli dolů, spatřili ho, jak sedí u stolu hned u krbu. Psal a cvaknutí zámku ho zjevně z práce nevyrušilo. Ozval se jeho arogantní hlas:
"Dali jste si načas! Je tu zima jak v psinci a už mi dochází dřevo!"
(...)
"(...) Vedu si účetnictví, přijde mě to draho, a to ve vězení netrčím nijak dlouho. Čtyři livry, čtyři soldy za stravu, jeden livr za víno, čtyřicet soldů za otop, a toho se ještě načekám a dovolíte-li, že jsem tak přízemní, livr a dva soldy za povlečení a vynášení nočníku. Ta ohavnost, jíž se říká pokrývka a jíž jsem si po svém příchodu do zdejšího hotelu musel posloužit, mě obštastnila tolika hosty, že se musím do krve škrábat. V podstatě si nestěžuji. Na slámě ležet nemusím, uznejte ovšem, že nevinný člověk odnětí svobody snáší těžce. Jak tuším, jsem tu na králův tajný rozkaz, obávám se, že souzen nikdy nebudu a zůstanu zde navěky."


Schválně jsem přidala i druhou část, kdy si vězeň stěžuje na to, jak je vězení drahé. Z toho jasně vyplývá, že pobyt zde si vězni hradili ze svého, a podle toho, jak byli oni nebo jejich rodiny štědré, si mohli pobyt velmi zpříjemnit. To, že pobyt ve vězení byl placený, ostatně říká i Hortenzie Angelice, když jí taktně "naznačuje", aby opustila její dům.

„Možná by mi bylo ve vězení líp. Aspoň bych tam bydlela zadarmo a nikdo by mi nic nevyčítal."
„Nevíš, o čem mluvíš, miláčku," ušklíbla se Hortenzie. „V žaláři se platí deset sous denně a určitě bych je musela platit já, tvá jediná příbuzná."
„To není tak drahé. Je to míň, než ti dávám. A to nepočítám šaty a šperky, co jsem ti věnovala."
„Se dvěma dětmi to bude třicet sous denně..."

Bastila:
https://en.wikipedia.org/wiki/Bastille
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b6942770n
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b84423514/f1.item
http://www.estampes-online.com/en/histo ... tille.html

Bastillu jsem zatím tolik nestudovala, takže netuším, jaké typy cel zde byly, a určitě tam byly i cely špatně vybavené, kde vězeň nemohl mít vlastní nábytek a spal jen na slámě. Plus je otázka, kdo za Joffreye pobyt platil, protože rodina oficiálně nic nevěděla a uvězněn byl v podstatě incognito. Nicméně dle toho prvního citátu z Markýzy Andělů 2 usuzuji, že s ním zprvu zacházeno zle nebylo. Tipovala bych tedy, že až do okamžiku, než král jmenoval soudní porotu, byl Joffrey "jen" uvězněn (aniž by pořádně věděl proč), ale zacházelo se s ním dobře. Ovšem v okamžiku, kdy byla jmenovaná porota, musela být už vznesena obžaloba. A to je podle mne ten moment, kdy se s ním začalo jednat podstatně hůř, neboť francouzský právní systém v té době hodně vycházel ze středověkého práva, kdy se se zatčeným zacházelo jako kdyby už byl shledán vinným (na rozdíl třeba od anglického práva, kde se vina prokazovala u soudu a na obviněného se nahlíželo optikou presumpce neviny). A s ohledem na to, že jednotlivé fáze tehdejšího procesu se prolínaly, bylo naprosto běžné vykonávat výslechy, včetně použití útrpného práva (které se pak ještě praktikovalo po odsouzení k zostření uloženého trestu), ještě před samotným soudním procesem a vynesením rozsudku.

Desgrez dokonce Angelice po své první návštěvě v Bastile, kdy se mu Joffrey svěřil s exorcismem mnicha Béchera, říká Angelice:

„Trpí hodně? Je zoufalý?"
„Je velice statečný, přestože je nesmírně vyčerpán a byl podroben víc než třiceti výslechům."

Tudíž do prosince, kdy Desgrez Joffreye poprvé navštívil, byl hrabě podroben již 30ti výslechům! (Jistě, ne všechny byly útrpné, ale i tak...)

Ovšem i tak bych čekala, že celu mu nechali stejnou, jen ho na výslechy někam odváděli.

Co se tedy vzhledu cely týče, z toho, co jsem vydedukovala při četbě, a vyčetla jinde, bych řekla, že do nějaké vlhké a hnusné díry ho dali právě až po převozu do Justičního paláce. Ve Světlech a stínech Paříže Polačka dokonce vypráví ostatním o celách Justičního paláce:

"Co se tejká vazebních cel, mezi Chateletem a Justičním palácem není žádnej velkej rozdíl.
Ale kobky, to je jiná. Ty v Justičním paláci jsou nejděsivější. Tím spíš, že se dlouho tvrdilo, že v tom paláci, kerej byl postavenej jako obydlí králů a jejich hostů, už dávno žádný kobky nejsou. To mlčení o jejich existenci, co se poruší, jen když voda v Seině pořádně stoupne, ještě zvyšuje tajemnost jejich existence. (…) Sou totiž," ujišťovala všechny Polačka, "v tý strašný věži jménem Žvanilka, přesně pod mučírnou, podle kerý dostala ta věž jméno, protože tam lidi vyžvaněj i to, co nevěděj."

Nemám v ruce originál, takže netuším, zda Polačka mluví o celách přímo v budově Justičního paláce nebo o Conciergerie, nakolik tyto "instituce" byly brány jako synonymum. Protože Joffrey byl podle všeho převezen do Conciergerie, kde byla několik let na to vězněna i markýza de Brinvilliers.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... rie#p24004

Justiční palác a Bastila ze stránek o Nicolasi Le Flochovi:
http://www.nicolaslefloch.fr/Lieux/PalaisJustice.html
http://www.nicolaslefloch.fr/Lieux/Bastille.htm

Conciergerie:
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k ... nciergerie

Protože vedením výslechů a předběžným řízením před procesem byli pověřeni sami soudci, věřím, že třeba takový padělatel Bourié, kterému byly slíbeny tři diecéze v případě, že vězeň bude shledán vinným, neváhal Joffreye podrobovat výslechu "jen tak" či aby prokázal pravdivost svých padělaných důkazů. Naposledy pak Joffreye mučili ještě noc před samotným procesem!

Když prošly velkým dvorem a vystoupily po několika schodech, narazily Angelika a její průvodkyně na úředníka, v němž Angelika s údivem poznala advokáta Desgreze. V širokém černém taláru, v límci pod čtverhrannou čepičkou ji skoro vyděsil. Držel v ruce úplně novou tašku, která se zdála plná listin; s vážnou tváří jí oznámil, že právě navštívil vězně v soudním vězení.
„Ví, že budu v soudní síni?" zeptala se Angelika.
„Ne. To by ho mohlo rozrušit. A vy? Slíbíte mi, že neztratíte chladnokrevnost?"
„Slibuju."
„Je... je velice utrápený," řekl Desgrez soucitně. „Strašně ho mučili. Jenže tyhle jasné známky zneužití úřední moci těch, kdo proti němu zinscenovali proces, by mohly soudce dojmout. Budete silná, ať se stane cokoliv?"

Jak si teď dohledávám informace o Bastile z kánonu, tak tam je zmínka hlavně spíše o těch hnusných celách:

Pod lehkým sněhovým příkrovem vypadala obrovská pevnost Bastily ještě ponuřejší a tmavší. Z věží stoupaly k nízkému nebi slabé pramínky šedého dýmu. To si jistě topí správce a strážní. Jenže Angelika si dokázala představit, jak ledově vlhké musí být cely, kde se „zapomenutí“ vězni choulí ve vlhké slámě.

O kousek dál spí ve tmě mohutné vězení Bastila, připomínající obrovskou velrybu uprostřed temného moře.
Na hradbách popotahují vojáci, protože je velice chladno, a měsíc se odráží v malých bronzových kanonech. V podzemních kobkách zapomenuté vězně navštěvují krysy s červenýma očima. O něco výš, v cele obložené koberci a látkovými tapetami, do níž ho dostal zatykač, píše Bussy-Rabutin supliku v alexandrinech králi, aby si od něj vyprosil milost, zatímco jeho sestřenka paní de Sévigné mu ze svého paláce v Templu píše: (…)

Že by tedy Joffreye po zahájení předběžného řízení (od okamžiku, kdy byla formulována obžaloba a sestavena soudní porota) přesunuli do nějaké hnusné cely??

Nicméně jak jsem psala výše, toto jsou výhrady spíše technického rázu, a kdybych to sama teď nečetla a nerozpitvávala do hloubky, nevěnovala bych tomu takovou pozornost . A v podstatě na čtenářský prožitek to nemělo žádný vliv.

PenelopaW píše:

„Trpí hodně? Je zoufalý?"
„Je velice statečný, přestože je nesmírně vyčerpán a byl podroben víc než třiceti výslechům."

Tudíž do prosince, kdy Desgrez Joffreye poprvé navštívil, byl hrabě podroben již 30ti výslechům! (Jistě, ne všechny byly útrpné, ale i tak...)

Ovšem i tak bych čekala, že celu mu nechali stejnou, jen ho na výslechy někam odváděli.

Co se tedy vzhledu cely týče, z toho, co jsem vydedukovala při četbě, a vyčetla jinde, bych řekla, že do nějaké vlhké a hnusné díry ho dali právě až po převozu do Justičního paláce. Ve Světlech a stínech Paříže Polačka dokonce vypráví ostatním o celách Justičního paláce:

"Co se tejká vazebních cel, mezi Chateletem a Justičním palácem není žádnej velkej rozdíl.
Ale kobky, to je jiná. Ty v Justičním paláci jsou nejděsivější. Tím spíš, že se dlouho tvrdilo, že v tom paláci, kerej byl postavenej jako obydlí králů a jejich hostů, už dávno žádný kobky nejsou. To mlčení o jejich existenci, co se poruší, jen když voda v Seině pořádně stoupne, ještě zvyšuje tajemnost jejich existence. (…) Sou totiž," ujišťovala všechny Polačka, "v tý strašný věži jménem Žvanilka, přesně pod mučírnou, podle kerý dostala ta věž jméno, protože tam lidi vyžvaněj i to, co nevěděj."

Nemám v ruce originál, takže netuším, zda Polačka mluví o celách přímo v budově Justičního paláce nebo o Conciergerie, nakolik tyto "instituce" byly brány jako synonymum. Protože Joffrey byl podle všeho převezen do Conciergerie, kde byla několik let na to vězněna i markýza de Brinvilliers.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... rie#p24004

Justiční palác a Bastila ze stránek o Nicolasi Le Flochovi:
http://www.nicolaslefloch.fr/Lieux/PalaisJustice.html
http://www.nicolaslefloch.fr/Lieux/Bastille.htm

Conciergerie:
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k ... nciergerie

Joffrey bol samozrejme tesne pred a počas procesu v Conciergerie.

"Co se tejká vazebních cel, mezi Chateletem a Justičním palácem není žádnej velkej rozdíl.
Ale kobky, to je jiná. Ty v Justičním paláci jsou nejděsivější.

No veru z mojich rešerší vyplýva že všade , teda v Bastile, Conciergerie a Fort-l'Évêque boli cely rozličných kategórií - od luxusných až po kobky.Pričom Bastila bola väznica šlachty, a mali tam často sluhov a vlastný nábytok, kdežto v Chatelete predpokladám žiadne luxusné cely neboli- pretože tam nezatvárali šľachtu ale "plebs".

na tomto meiste s ľútosťou dodávam že stránka Nicolas Floch zmizla z netu - a pre tých čo by si neičo zo stránky ešte chceli stiahnuť odporúčam Wayback-Machine

http://www.wayback.com/

Včera jsme poslouchali audiopořad věnovaný procesu s Husem a jeho upálení a je zvláštní, kolik tam bylo shodných míst s Peyrakovým procesem. Díky jeho žákovi Janovi z Mladějovic je k dispozici podrobná reportáž.
Návštěvy a dopisy v cele. Falešné a podvržené důkazy. (V vyslýchal vysoký hodnostář, vydávající se za prosťáčka, aby ho nachytal). Arcibiskupové v roli soudců, kteří sami neměli osobní zájem na tom ho upálit, protože vesměs i oni volali po reformě církve. Publikum koncilu, které vznášelo pochyby o tom, je-li skutečně kacíř. Odsouzený na hranici zpíval. Jeho popel hodili do Rýna.
Určitě tam toho bylo ještě víc. Bylo to fakt hodně emotivní a dojemné, tím spíš, že to nebyla fikce, ale skutečnost. A opět člověka napadá otázka, zda si to AG celé vyfabulovala, či spíše geniálně sepala poskládala střípky třeba i z různých procesů, protože "mustr" na popravy tohoto druhu byl asi podobný. Říkali tam třeba, že lebku i kosti roztloukli a nechali shořet na popel proto, aby si z něj Češi nemohli udělat relikvii a prohlásit ho za svatého.

dasha píše:

A opět člověka napadá otázka, zda si to AG celé vyfabulovala, či spíše geniálně sepala poskládala střípky třeba i z různých procesů, protože "mustr" na popravy tohoto druhu byl asi podobný.

Super postřeh, Dasho! Já si taky myslím, že AG prostě poslepovala různé intriky a procesy z historie a sepsala to do jednoho, svého fikčního procesu, vlastně je to ideální řešení.

Velký inspirační zdroj vidím v procesu Urbana Grandiera a loudunských jeptišek, který vyšel v českém výboru z Pitavala. Shodné prvky mám nahrubo zpracované v počítači, ale než jsem to stihla sumarizovat, vzniklo toto téma... U Grandiera ve vykonstruovaném procesu hrály taky roli intriky nepřátel, touha po jeho majetku, závist nad jeho milostnými úspěchy či přechovávání zakázaných knih... A při vyšetřování byly jako důkaz použity nejen posedlé jeptišky, ale také falešný exorcismus s jehlou... To, co vypovídají jeptišky proti Joffreyovi, je téměř totožné s obviněními proti Grandierovi, typu začarovaných růží házených přes stěnu kláštera apod. Pak i motiv zauzlovaného provazu při popravě, aby kat odsouzeného před upálením nemohl uškrtit, atd. atp. Doporučuji přečíst .

dauphine píše:

dasha píše:

A opět člověka napadá otázka, zda si to AG celé vyfabulovala, či spíše geniálně sepala poskládala střípky třeba i z různých procesů, protože "mustr" na popravy tohoto druhu byl asi podobný.

Super postřeh, Dasho! Já si taky myslím, že AG prostě poslepovala různé intriky a procesy z historie a sepsala to do jednoho, svého fikčního procesu, vlastně je to ideální řešení.

Absolútne bombastický objav Dasha!

Definitívne že si poslúžila pocesmi a zatýkaním tých čias. Mne sa čo sa týka Toulouse a toho Soľného námestia o ktorom vraví Joffrey Angelike položartom že ak neprezradí Arcipiskupovi tajomstvo výroby zlata, nechá ho tam tento upáliť, podarilo zistiť toto:

1. Naozaj tam upaľovali - veď Toulouse, ako pani AG správne podotýka v kánone bolo mesto inkvizičné (a zrejme je dodnes, pretože som našla vyjadnenei akéhosi biskupa že ak by bol každý taký dobrý kresťan ako krvilačník MONFORT, tak by bol tento svet oveľa lepšie miesto - chýba smajlík opise držiacej sa za hlavu takže:

2. celkom prvé upálenie za bosoráctvo v Európe vraj prebehlo práve v Toulouse kde v roku 1275 upálili bosorku Adelu "Adèle la sorcière"
Podľa mojich doterajších rešerší naposledy pred Joffreyovou dobou tam na soľnom námestí (place du Salin) upálili začiatkom 17 storočia za blasphemiu Talianského filozofa Luciana Vaniniho a zachoval sa aj originál záznam. "Reportáž" o poprave vyšla aj v tedajšom časopise MERCURE GALANTE.
Čo ma privádza na myšlienku že o procese z Joffreyom sa tiež muselo veľa písať v tedajšom (samozrejme cenzúrovanom) bulváre.

http://www.exobiologie.info/vanini.pdf

3. Soľné námestie sa nachádzalo pred budovou Toulouskeho parlamentu (parlament sa vtedy hovorilo vtedajšiemu súdnemu dvoru) umiestneného bývalom hrade grófov Toulouskych. (Narbonský kaštieľ)

A ešte jedna perlička ktorú som si vlastne sušila do fikce kráľovstvo francúzske:

Už v roku 1640 sa Parížsky parlament stal prvým súdnym orgánom v Európe, ktorý nariadil ukončenie trestného stíhania čarodejníctva. Kým sa tento návrh však zrealizoval v praxi však bolo potrebné počkať na vydanie oficiálneho vyhlásenia od Colberta z roku 1682, ktorým bolo v celom Francúzsku zakázané, aby prebiehali súdne konania na základe obvinenia z čarodejníctva.

https://fr.wikipedia.org/wiki/Sorcellerie#France

https://fr.wikipedia.org/wiki/Chasse_aux_sorci%C3%A8res

Stavím sa že toto si sušila aj pani AG vo svojich poznámkach. Ono to dátumovo pekne zapadá s návratom Joffreya a Angeliky do Francie.

PenelopaW píše:

Velký inspirační zdroj vidím v procesu Urbana Grandiera a loudunských jeptišek, který vyšel v českém výboru z Pitavala.

súhlasím, tým si zrejme pani AG poslúžila tiež - a tiež tá príhoda z jedom - podobne ako chcel v Louvri zabiť Angeliku - ale to zasa patrí do inej témy

Ako presne vyzerala súdna sieň v Justičnom paláci v roku 1661 sa dozvedáme z expozície z Vaux de
Vicomté z obrazu na ktorom je pojednávanie s Fouquetom 16 Decembra 1661.



Tuto vo veľkom a farebnejšom rozlíšení:

http://www.rennes-le-chateau-archive.com/fouquet_1.php

bohužiaľ ten link nejde inak ako keď si sami rozkliknete na stránke ten obraz a pozriete si detaily ktoré za to stoja

A mám další otázku do pranice... Myslíte, že se Joffrey ve vězení holil??

Když probíhal soudní proces, při popisu Peyraka není o vousech žádná zmínka. Ovšem hned na začátku Markýzy andělů 2 je psáno, že vyholení Joffreyovy tváře byla dlouhá a složitá operace vyžadující lehkou Binetovu ruku (s. 14).

Byly tedy Joffreyovi umožněny ve vězení návštěvy holiče? Nebo se pod dozorem mohl holit sám? (Asi by mu břitvu jen tak nesvěřili??) Anebo byl oholen až kvůli soudu?

Pokud byl zprvu v pěkné cele, mohl možná využívat i služeb holiče (externista asi nebyl zadarmo) či vězeňského ranhojiče. Ale pokud by ho přesunuli do nějaké kobky, byl mu tento luxus dopřáván i nadále??

moirra píše:

V souvislosti s Joffreyovým tušením mne pak zaujala zmínka v knize Angelika a její láska:

"(...) Kdy jste proboha upřímný?“
„Když vás držím v náručí, krásko moje. Jen tehdy nevím, co dělám. A je to chyba, za kterou jsem draze zaplatil. Protože jsem projevil tu slabost a chtěl jsem zůstat s vámi, moje příliš krásná ženuško, před patnácti lety jsem včas neutekl královým pochopům, pověřeným mě zatknout. I předcházející noc jste uspala mou bdělost, a tak jsem poskytl vašim hugenotům čas připravit past a uvízl jsem v ní.“

Působí to na mne tak, že pan hrabě přímo dostal echo, že se něco stane, ale namísto aby utekl, zůstal se svojí ženou...

Ale přitom k zatčení došlo za bílého dne a kdyby se vytratil (takhle to vypadá, že to držení bylo kvůli nočním láskyplným radovánkám), tak by se přece nemohl účastnit královské svatby?

Hm... o koľkej presne to bolo? ráno? doobeda či poobede? otázka do pranice

"Nevím nic. Šlechtic z králova doprovodu nikdy nic neví. Mohl by si to šeredně odskákat. Ale už delší čas tuším, že se proti vašemu muži něco chystá.“
Zašeptal jí do ucha:
„Bojím se, že se ho pokusili zatknout.“
„Zatknout?“ opakovala Angelika. „Ale proč?“
Pokrčil bezmocně rameny.
„Vy jste se zbláznil!“ vykřikla Angelika. „Kdo by mohl zatykač podepsat?“
„Samozřejmě král.“
„Král má jiné starosti než dávat v takovýhle den zatýkat lidi. To, co mi tu vykládáte, nemá hlavu ani patu.“
„Doufám. Včera večer jsem hraběti poslal lísteček s výstrahou. Ještě měl čas sednout na koně a ujet. Madame, jste si jistá, že strávil noc vedle vás?"
"Ano, naprosto jistá," řekla a trochu se začervenala.
"Nepochopil to. Zahrával si s osudem."

Markýza andělů 2, s. 38

To že strávil noc vedľa Angeliky je mi jasné - veď sa ešte ráno milovali - ale kedy ho potom zatkli je otázka -
podľa Kouassi-bu mu doručili lístoček aby sa niekam dostavil (ten citát som sem dávala) ale neuvádza sa kedy presne v prebehu toho dňa

---------------------------

A teraz k tej brade - ja si myslím že celkom určite bol oholený - teda aspoň v knihe - inak by mu asi neboli vidieť jazvy

Hrobové ticho, které se rozhostilo v soudní síni, vrátilo mladou ženu do reality. Srdce jí přestávalo bít.
Spatřila Joffreye. Vyšel a jen ztěžka se pohyboval, opíral se o dvě berle; kulhal daleko víc než dříve a při každém jeho kroku měl člověk pocit, že ztratí rovnováhu. Připadal jí vysoký a shrbený zároveň a byl neuvěřitelně hubený. Po dlouhých měsících odloučení, které v její paměti smazaly obrysy milované postavy, ho uviděla očima publika a zděšeně si uvědomila jeho zvláštní, skoro děsivý zjev. Bohatá černá hříva rámující zohyzděnou tvář, bledou jako tvář mrtvoly, do níž jizvy vryly rudé brázdy, obnošené šaty a vyzáblost, to všechno zjevně na diváky v soudní síni zapůsobilo.
Když však zvedl hlavu a jeho černé zářivé oči obhlédly pomalu, s jakýmsi posměšným sebevědomím celé auditorium, lítost, kterou někteří pocítili, zmizela a v obecenstvu se ozvalo nepřátelské mumlání. Jeho zjev předčil veškerá očekávání. To je skutečný čaroděj!
Hrabě de Peyrac, doprovázen strážemi, zůstal stát před lavicí obžalovaných, na niž nebyl schopen pokleknout.

Predpokladám aj že chceli vyvolať dojem normálneho férového procesu a zrejme by pred tribunál nedoviedli niekoho, hlavne šľachtica zarasteného ako pustovníka....

že holič vo väzniciach fungoval bežne vyplýva aj z toho že Lauzun rozosmial kráľa tým že si nechal v Bastile schválne narásť bradu ako pustovník .... myslím že je to historicky podložná príhoda a tuším sa do českej knihy nedostala ale zato je v nemeckej a niekde som to tu pridávala (ide o tretí diel Angelika a kráľ)

ach už to mám :

Minulý týždeň rozprával jeden z dvoranov kráľovi pri Petit Lever o kapucínskych fúzoch, ktoré si väzeň nechal narásť
„Och, tie teda musím vidieť! "Povedal Kráľ. " Mali by ste ho neodkladne priviesť ku mne. "
O štyri hodiny neskôr, sa náš bradatý Péguillin postavil pred kráľom. ....

celé je to tuto:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 9&start=15

moirra píše:

V souvislosti s Joffreyovým tušením mne pak zaujala zmínka v knize Angelika a její láska:


TOTO PISALA TEREZA:

Citovat:

Působí to na mne tak, že pan hrabě přímo dostal echo, že se něco stane, ale namísto aby utekl, zůstal se svojí ženou...
Ale přitom k zatčení došlo za bílého dne a kdyby se vytratil (takhle to vypadá, že to držení bylo kvůli nočním láskyplným radovánkám), tak by se přece nemohl účastnit královské svatby?

Hm... o koľkej presne to bolo? ráno? doobeda či poobede? otázka do pranice

No mne sa zdá akoby tá kráľovská svadba toho 9 júna 1660 končila neskoro večer či až v noci - a Angelika ešte predsa na schodoch v kostole videla Arcibiskupa a Jofreya - v svornej diskusii - to ma napadlo až teraz

Pečlivě pozorovala vnitřek kostela v Saint-Jean-de-Luz. V noci se klenby a spodní část chrámu koupaly v pozlacených odrazech tří balkonů, na nichž se z jedné strany lodi tísnili muži, z druhé ženy.
Jak se tak dívala směrem k úzkému schodišti, které vedlo na balkony, viděla nad sebou bledou a důstojnou siluetu. Pan de Fontenac ve fialovém rouchu a hermelínovém límci se tyčil na jednom z balkonů z pozlaceného dřeva. Opřel se o zábradlí. Z očí mu sálal ničivý oheň. Mluvil s někým, koho Angelika neviděla. Náhle ji přepadlo zděšení a začala se prodírat směrem k Joffreyovi de Peyrac, který u paty schodiště ironicky vzhlížel k arcibiskupovi.

moirra píše:

No mne sa zdá akoby tá kráľovská svadba toho 9 júna 1660 končila neskoro večer či až v noci - a Angelika ešte predsa na schodoch v kostole videla Arcibiskupa a Jofreya - v svornej diskusii - to ma napadlo až teraz

Pečlivě pozorovala vnitřek kostela v Saint-Jean-de-Luz. V noci se klenby a spodní část chrámu koupaly v pozlacených odrazech tří balkonů, na nichž se z jedné strany lodi tísnili muži, z druhé ženy.
Jak se tak dívala směrem k úzkému schodišti, které vedlo na balkony, viděla nad sebou bledou a důstojnou siluetu. Pan de Fontenac ve fialovém rouchu a hermelínovém límci se tyčil na jednom z balkonů z pozlaceného dřeva. Opřel se o zábradlí. Z očí mu sálal ničivý oheň. Mluvil s někým, koho Angelika neviděla. Náhle ji přepadlo zděšení a začala se prodírat směrem k Joffreyovi de Peyrac, který u paty schodiště ironicky vzhlížel k arcibiskupovi.

No, skromně musím nejprve říct, že ten citát z Angelika a její láska je můj, nikoli Terezy .

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 315#p25032

No a k tomu zatčení... Když jsem četla Integrale, tak jsem z toho pochopila, že obřad byl nějak ráno. A že Joffreye tedy zatkli hned po ránu. Teď jsem četla původní vydání od Čs spisovatele, a tam je řečeno, že po skončení obřadu se Angelika účastnila dalších radovánek díky protekci Vznešené slečny, takže byla na hostině, plese, a pak i u uléhání manželů. Tzn. z katedrály, kde se konal obřad, odešla se vznešenou slečnou a celý den byla mimo, dokud ji nevyhledal Lauzun a nezačal ji plašit, jestli viděla svého manžela, že ho už předchozího dne zkoušel varovat, že ho chtějí zatknout apod. Začali Joffreye shánět, Angelika uvedla, že ráno odcházel s panem de Gramont, takže šli nejprve k němu, potom k Henriettě, pak do hostince za Gaskoňci, ... a z těch popisů, co jim kdo řekl, jsem pochopila, že ho sebrali po obřadu. Což by byla i pěkná příležitost, protože všichni řešili průběh svatby, přesouvali se na další místa, měli v hlavě jen královský pár, takže si nikdo nevšiml, že Joffrey, jen v doprovodu Maura, v tom zmatku někam odešel (páže mu přineslo vzkaz a zabásli ho v nějaké méně frekventované části města)

Navíc Angelika s Joffreyem se milovali ještě noc před zatčením a z postele vylezli "až když slunce bylo vysoko":

Když se probudila, měla pocit, že se po celou noc ani nepohnul; pozoroval ji stejně tak, jako když usínala. Usmála se na něj.
Bylo chladno. Ještě nesvítalo, ale nebe už začínalo dostávat narůžovělý odstín těsně před východem slunce. Městečka se zmocnila prchavá malátnost.
Ještě polospící Angelika se k němu natáhla, jejich ruce se propletly a vzápětí oba splynuli v objetí.
Naučil ji dlouhotrvající rozkoši, dokonalé souhře s přestávkami, odvážnými výboji a ústupy, kdy se dvě urostlá těla trpělivě vzájemně vedou k vrcholu vášnivého prožitku. Když se konečně, unavení a ukojení, od sebe odtáhli, slunce už bylo vysoko na nebi.
„Tedy nechováme se tak, jako bychom před sebou měli únavný den," zasmála se Angelika.
Na dveře zabušila Margot.
„Madame, madame, musíte si pospíšit. Kočáry se už sjíždějí ke katedrále. Nezbude na vás místo a neuvidíte průvod."

Díky její protekci se mohla Angelika zúčastnit všech radovánek, které následovaly: hostiny i plesu. Večer procházel dlouhý průvod dvořanů a šlechty a ukláněl se před obrovským ložem, kde vedle sebe leželi král a jeho mladá žena. (...) Když sestupovali ze schodů, častovali se pánové a dámy lechtivými žerty. Angelika myslila na Joffreye, jenž k ní byl tak něžný a ohleduplný. Kde vlastně je? Celý den ho neviděla...
V hale královského paláce ji dohonil Péguilin de Lauzun. Byl trochu zadýchaný.
„Kde je váš manžel?"
„Taky ho hledám."
„Kdy jste ho viděla naposledy?"
„Odešla jsem hned ráno do katedrály se Vznešenou slečnou. On doprovázel pana de Gramont."
„Od té doby jste ho neviděla?"
„Vždyť vám říkám, že ne. Vypadáte rozčileně. Co je vám?"
(...) U vévody de Gramont, obklopeného družinou přátel, se dozvěděli, že hrabě de Peyrac odešel ráno po mši.
„Byl sám?" zeptal se Lauzun.
„Sám? Jak sám?" zabručel vévoda. „Co tím myslíte, příteli? Copak v Saint-Jean-de-Luz dneska existuje někdo, kdo by se mohl chlubit, že je sám? Peyrac mi nesdělil své úmysly, ale mohu vás ujistit, že měl s sebou svého Maura."

A Henrietta, u které pátrali potom, už uvádí, že se jí ho nepodařilo najít, když ho chtěla s dámami pozvat, aby jim zazpíval. Stejně tak ho nenašli Gaskoňci, kteří ho sháněli v paláci v Říční ulici. (Mimochodem: jestli nějaká taková v Saint-Jean-de-Luz je, tak je zde další místo pro "Francii po stopách Angeliky" ). Takže Joffreyova stopa mizí odchodem z katedrály...

Vtipné je, že ten rozhovor Joffreye a arcibiskupa je v původním vydání na úplně jiném místě, a to v San Sebastianu, kde probíhala svatba v zastoupení na španělské straně hranic...

Svatba v zastoupení se konala na španělském břehu, v San Sebastianu. Vznešená slečna vzala Angeliku s sebou. Dcera Gastona Orleánského, držící smutek po otci, tam být neměla. Ale rozhodla se, že tam půjde „inkognito", což znamenalo, že si uvázala saténový šátek a nenapudrovala se.
Procesí, která procházela ulicemi, připadala Francouzům jako nějaké podivné orgie. Nejdřív kráčelo sto tanečníků v bílém, se zvonečky na nohou, a šermovalo kordy. Následovalo padesát maskovaných chlapců, bubnujících na baskické bubínky. Pak tři obři z vrbového proutí, oblečení jako maurští králové a sahající až k prvním patrům domů; obrovský svatý Kryštof; strašidelný drak větší než šest velryb a nakonec pod baldachýnem svátost oltářní v obrovské zlaté monstranci, před níž padal dav na kolena.
Ta barokní pantomima a výstřední mystéria vyrážela cizincům dech.
V kostele za svatostánkem stoupalo až ke klenbě schodiště, osvětlené tisíci svící. Angelika okouzleně pozorovala ten proud světla. Těžká vůně kadidla umocňovala neobvyklou atmosféru katedrály. V šeru kleneb a postranních kaplí zářily pozlacené obrysy tří poschoďovitých balkónků, kde se tísnili na jedné straně muži, na druhé ženy.
Čekalo se strašně dlouho. Kněží, kteří neměli co dělat, si povídali s Francouzkami a paní de Motteville se znovu pohoršovala nad řečmi, které se kolem ní v šeru vedly.
„Perdone! Déjeme pasar! Uvolněte cestu, prosím," ozval se najednou chraptivý hlas vedle Angeliky.
Rozhlédla se, a když sklopila oči, zahlédla podivné stvoření. Byla to trpaslice, širší než delší, s nesmírně ošklivou tváří. Její buclatá ruka držela za obojek obrovského černého chrta. Za ní šel trpaslík, taky vyfintěný, s širokým okružím, ale s prohnaným výrazem ve tváři, takže při pohledu na něj měl člověk chuť se rozesmát.
(…)
Angelika viděla, jak se nad ní vynořuje bledá a důstojná silueta. Na jeden z balkónů z pozlaceného dřeva stoupal ve svém halovém rouchu s hermelínovou pelerínkou monsignore de Fontenac. Naklonil se přes zábradlí. V očích mu svitl ničivý plamen. Mluvil s někým, koho Angelika neviděla.
Vyděsilo ji to a okamžitě se snažila protlačit tím směrem. U úpatí schodiště zvedal svůj ironický obličej k arcibiskupovi Joffrey de Peyrac.

PenelopaW píše:

moirra píše:

No mne sa zdá akoby tá kráľovská svadba toho 9 júna 1660 končila neskoro večer či až v noci - a Angelika ešte predsa na schodoch v kostole videla Arcibiskupa a Jofreya - v svornej diskusii - to ma napadlo až teraz

No a k tomu zatčení... Když jsem četla Integrale, tak jsem z toho pochopila, že obřad byl nějak ráno. A že Joffreye tedy zatkli hned po ránu. Teď jsem četla původní vydání od Čs spisovatele, a tam je řečeno, že po skončení obřadu se Angelika účastnila dalších radovánek díky protekci Vznešené slečny, takže byla na hostině, plese, a pak i u uléhání manželů. Tzn. z katedrály, kde se konal obřad, odešla se vznešenou slečnou a celý den byla mimo, dokud ji nevyhledal Lauzun a nezačal ji plašit, jestli viděla svého manžela, že ho už předchozího dne zkoušel varovat, že ho chtějí zatknout apod. Začali Joffreye shánět, Angelika uvedla, že ráno odcházel s panem de Gramont, takže šli nejprve k němu, potom k Henriettě, pak do hostince za Gaskoňci, ... a z těch popisů, co jim kdo řekl, jsem pochopila, že ho sebrali po obřadu. Což by byla i pěkná příležitost, protože všichni řešili průběh svatby, přesouvali se na další místa, měli v hlavě jen královský pár, takže si nikdo nevšiml, že Joffrey, jen v doprovodu Maura, v tom zmatku někam odešel (páže mu přineslo vzkaz a zabásli ho v nějaké méně frekventované části města)

Navíc Angelika s Joffreyem se milovali ještě noc před zatčením a z postele vylezli "až když slunce bylo vysoko":

Když se probudila, měla pocit, že se po celou noc ani nepohnul; pozoroval ji stejně tak, jako když usínala. Usmála se na něj. Bylo chladno. Ještě nesvítalo, ale nebe už začínalo dostávat narůžovělý odstín těsně před východem slunce. Městečka se zmocnila prchavá malátnost. Ještě polospící Angelika se k němu natáhla, jejich ruce se propletly a vzápětí oba splynuli v objetí.Naučil ji dlouhotrvající rozkoši, dokonalé souhře s přestávkami, odvážnými výboji a ústupy, kdy se dvě urostlá těla trpělivě vzájemně vedou k vrcholu vášnivého prožitku. Když se konečně, unavení a ukojení, od sebe odtáhli, slunce už bylo vysoko na nebi.

„Tedy nechováme se tak, jako bychom před sebou měli únavný den," zasmála se Angelika.
Na dveře zabušila Margot.
„Madame, madame, musíte si pospíšit. Kočáry se už sjíždějí ke katedrále. Nezbude na vás místo a neuvidíte průvod."

Díky její protekci se mohla Angelika zúčastnit všech radovánek, které následovaly: hostiny i plesu. Večer procházel dlouhý průvod dvořanů a šlechty a ukláněl se před obrovským ložem, kde vedle sebe leželi král a jeho mladá žena. (...) Když sestupovali ze schodů, častovali se pánové a dámy lechtivými žerty. Angelika myslila na Joffreye, jenž k ní byl tak něžný a ohleduplný. Kde vlastně je? Celý den ho neviděla...
Takže Joffreyova stopa mizí odchodem z katedrály...

Vtipné je, že ten rozhovor Joffreye a arcibiskupa je v původním vydání na úplně jiném místě, a to v San Sebastianu, kde probíhala svatba v zastoupení na španělské straně hranic...

Presne tak, rozhovor Joffreya a Arcibiskupa je pôvodnom vydaní na úplne inom mieste

A s tvojim sklopotovaním absolutne súhlasím - svadba bola ráno a odvtedy Joffreya nikto nevidel takže myslím že to bolo presne ako si napísala:

Citovat:

tak jsem z toho pochopila, že obřad byl nějak ráno. A že Joffreye tedy zatkli hned po ránu. ...... Angelika účastnila dalších radovánek díky protekci Vznešené slečny, takže byla na hostině, plese, a pak i u uléhání manželů. Tzn. z katedrály, kde se konal obřad, odešla se vznešenou slečnou a celý den byla mimo, dokud ji nevyhledal Lauzun ...... a z těch popisů, co jim kdo řekl, jsem pochopila, že ho sebrali po obřadu. Což by byla i pěkná příležitost, protože všichni řešili průběh svatby, přesouvali se na další místa, měli v hlavě jen královský pár, takže si nikdo nevšiml, že Joffrey, jen v doprovodu Maura, v tom zmatku někam odešel (páže mu přineslo vzkaz a zabásli ho v nějaké méně frekventované části města)

ano myslím že to prebehlo presne tak

ja ešte pripomínam že Angelika išla hľadať Arcibiskupa , ale ho už nenašla pretože jej oznámili že ihneď po svadobnom obrade odišiel do Toulouse ... takže všetko bolo dokonale načasované proti Joffreyovi ....

a Lauzun musel niekde začuť že sa ho chystajú zatknúť, lebo vravel že sa Joffreya snažil varovať .... čo dokazuje že to nebolo kráľovo rozhodnutie na poslednú chvíľu ale to že ho zatknú museli vedieť už najmenej deň predtým ...

Pro osvěžení a doplnění čtu Markýzu andělů 2 a trklo mne několik věcí:

1. Důvod, proč Joffreye unesli a transportovali násilně do Paříže:

Pak jí slečna vysvětlila, že když pátrala u svých známých dál, získávala z nejvyšších míst stále větší jistotu, že Joffrey de Peyrac byl násilím unesen, aby ho nemohl soudit toulouský parlament.

2. Důvod, proč Angelice zůstal důl v Salsigne:

„(...) Nechci, aby mě Vaše Veličenstvo pokládalo za tak nedbalou, že si dovoluji před ně předstoupit v nemoderních šatech a příliš skromných špercích."
„Nedal jsem příkaz, aby byl zabaven váš majetek, dokonce jsem doporučil, aby madame de Peyrac byla ponechána na svobodě a nikdo ji neobtěžoval."
„Jsem Vašemu Veličenstvu nesmírně vděčná, že se ke mně chová s takovou pozorností," řekla Angelika s úklonou. „Ale nemám nic, co patří jenom mně, a protože jsem spěchala, abych se dověděla, co se stalo s mým manželem, vyrazila jsem do Paříže pouze s malou částkou peněz a několika šperky. (...)"

3. Skutečný důvod Joffreyova zatčení (králův motiv):

„Takže si raději nechal své tajemství pro sebe, čímž se zároveň obohatil a navíc měl záminku k tomu, aby u sebe přijímal cizince, Španěly, Němce, Angličany a kacíře ze Švýcarska. Tak se mu velice pohodlně připravovala vzpoura v Languedoku.“
„Můj muž nikdy neintrikoval proti Vašemu Veličenstvu.“
„A přece byl arogantní a nezávislý, což o něčem svědčí. Uznejte, madame: šlechtic, který nic od krále nechce — už to není normální. Ale když se chlubí, že svého panovníka nepotřebuje, to přesahuje všechny meze.“
(…) „Váš manžel chtěl vybudovat stát ve státě," řekl tvrdě král. „Bez náboženství, protože ať už byl černokněžník nebo ne, chtěl vládnout penězi a přepychem. Od jeho zatčení se Toulouse bouří a v Languedoku to vře. Nemyslete si, madame, že jsem podepsal ten zatykač jen pro obvinění z čarodějnictví. Mám v ruce hodnověrné důkazy o jeho zradě.“

PenelopaW píše:

Velký inspirační zdroj vidím v procesu Urbana Grandiera a loudunských jeptišek, který vyšel v českém výboru z Pitavala. Shodné prvky mám nahrubo zpracované v počítači, ale než jsem to stihla sumarizovat, vzniklo toto téma... U Grandiera ve vykonstruovaném procesu hrály taky roli intriky nepřátel, touha po jeho majetku, závist nad jeho milostnými úspěchy či přechovávání zakázaných knih... A při vyšetřování byly jako důkaz použity nejen posedlé jeptišky, ale také falešný exorcismus s jehlou... To, co vypovídají jeptišky proti Joffreyovi, je téměř totožné s obviněními proti Grandierovi, typu začarovaných růží házených přes stěnu kláštera apod. Pak i motiv zauzlovaného provazu při popravě, aby kat odsouzeného před upálením nemohl uškrtit, atd. atp. Doporučuji přečíst .

Něco málo k tomuto tématu zde: http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 390#p25419

PenelopaW píše:

Nevím, kdy to heslo na wikipedii vzniklo, ale byla bych přísahala, že ještě před rokem tam nebylo: https://cs.wikipedia.org/wiki/Urbain_Grandier

Vše podstatné tedy zde, a dokonce v češtině. Samozřejmě, že při napsání Grandierova jména a slůvka "Loudun" do googlu, vyjede ještě mnoho cizojazyčných zdrojů, ale pro základní vhled to stačí.
Zájemcům o podrobnější verzi (včetně zmínky o tom, že Grandier měl styk s jednou svojí milenkou přímo v kostele - to by bylo teprve rouhačské, kdyby toto Peyrac provedl toulouskému arcibiskupovi, a ještě s vlastní manželkou!!) doporučuji Pitavala.

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... val#p24723

Řekla bych, že některé z Pitavalových příběhů byly na 100 % inspiračními zdroji Anne Golon. Celý čarodějnický proces s Joffreyem vykazuje mnoho stejných prvků, obvinění z ovlivňování žen jsou dokonce téměř identická. A i nebohý abbé Grandier byl nakonec kvůli závisti a intrikám odsouzen k upálení...


Poznámka : Grandierovo jméno uvádím ve stejné formě, jako v kánonu, tzn. jako "Grandin".

U sousedního stolu komentoval líčení starý písař pro své kolegy:
„Jestli ta jeptiška sehrála komedii, tak se jí to tedy povedlo. V mládí jsem byl u procesu s abbé Grandinem, kterého upálili za to, že očaroval jeptišky z Loudunu. Odehrávalo se to naprosto stejně. V sále nebylo dost plášťů, aby zakryly všechny ty krasavice, které se svlékaly, jakmile Grandina uviděly. Nikdo nestačil ani vydechnout. Dneska to ještě nic nebylo. To když se přišlo do Loudunu, tak se ty nahotinky válely po zemi a..."
Naklonil se a ty nejdráždivější podrobnosti jen šeptal.

PenelopaW píše:

2. Důvod, proč Angelice zůstal důl v Salsigne:

„(...) Nechci, aby mě Vaše Veličenstvo pokládalo za tak nedbalou, že si dovoluji před ně předstoupit v nemoderních šatech a příliš skromných špercích."
„Nedal jsem příkaz, aby byl zabaven váš majetek, dokonce jsem doporučil, aby madame de Peyrac byla ponechána na svobodě a nikdo ji neobtěžoval."
„Jsem Vašemu Veličenstvu nesmírně vděčná, že se ke mně chová s takovou pozorností," řekla Angelika s úklonou. „Ale nemám nic, co patří jenom mně, a protože jsem spěchala, abych se dověděla, co se stalo s mým manželem, vyrazila jsem do Paříže pouze s malou částkou peněz a několika šperky. (...)"

K tomuto ještě něco málo zde:

„Přiznejte, Molinesi, že jsem si nepočínala tak špatně,“ uzavřela.
Pokývl hlavou.
„Zasloužíte uznání. Přiznávám, že vaše spojení mi nepřipadají špatná. Samozřejmě všechno závisí na tom, jaký majetek jste měla na počátku.“
Angelika se tvrdě a hořce zasmála.
„Na počátku?… Neměla jsem nic, Molinesi, méně než nic. Chudoba, v níž jsme žili v Monteloupu, nebyla nic ve srovnání s tím, v čem jsem žila po smrti pana de Peyrac.“
Když vyslovila to jméno, zůstali hezkou chvíli tiše. Protože oheň uhasínal, Angelika vzala špalek z koše, stojícího před krbem, a položila ho na žhavý popel.
„Musím vás informovat o vašem dole ve Stříbrné Huti,“ řekl Molines stejným klidným tónem. „Za poslední léta velkou měrou přispěl k zlepšení situace vaší rodiny a bude jen správné, abyste výtěžek z tamější výroby teď dostávala vy a vaše děti.“
„Důl tedy nebyl zkonfiskován jako ostatní majetek hraběte de Peyrac?“
„Unikl hrabivosti královských kontrolorů. Kdysi to přece bylo vaše věno. Otázka vlastnictví pozemku byla poněkud zamlžená…“
„Jako všechny záležitosti, kterými jste se zabýval, mistře Molinesi,“ zasmála se Angelika.
„Máte talent sloužit několika pánům.“
„Ale to ne,“ bránil se správce upjatě. „Nemám několik pánů, madame. Mám jen několik obchodů.“

(Cesta do Versailles 2)

Poslední žena, kterou držel v náručí, byla ona, jeho žena, Angelika, víla z poitouských močálů, jeho malá modla se zelenýma očima.
Utonula v hlubině času. Chvílemi ho napadlo, co se s ní asi stalo. Nedělal si starosti. Zřejmě se vrátila k rodině a netrpí samotou ani bídou. Pověřil přece Molinesa, svého poitouského společníka, aby se postaral o finanční záležitosti mladé ženy v případě, že by se s ním něco stalo. Zřejmě uprchlá s oběma synky na venkov, říkal si.

(Angelika a její láska)


Debata na toto téma zde: http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 435#p25509

(Ačkoli otázka Joffreyovy závěti / "závěti" by asi spadala sem...)

Na dnešním skype minisrazu (ještě jednou moc děkuji Sob a Mimi za velmi příjemné 2 hodinky!) jsme narazily na zajímavou otázku:

Myslíte si, že Joffrey od počátku věděl, že u soudu nemá šanci uspět?

Debatovaly jsme mj. o jeho povaze, ironizování, špičkování či "zkoušení" soupeře v komunikaci a diskusi, a jak se tato jeho stránka projevovala před tribunálem.
Přišla jsem s tím, že nebyl žádný hlupák a musel si spočítat, že kdyby sklonil hlavu a hrál si na pokorného, mohl by třeba verdikt soudců zvrátit (to, že by to bylo proti jeho přesvědčení, egu i sebepojetí je věc jiná). Padl názor, že se tak choval právě proto, že věděl, že to má spočítané a že ho odsoudí. S tím jsem nesouhlasila a poukazovala na jeho výkřik: "Jsem nevinný!" Za mne tedy pořád doufal, že se z toho nějak "vykecá", vrátí se k manželce, že mu prostě jen jako pyšnému a zpupnému chtějí dát ťafku, ale ne ho rovnou fyzicky zlikvidovat. Kdežto Mimi argumentovala, že ten výkřik byl apelem na svědomí soudců, kteří museli vědět, že je vše zinscenované, ale přesto ho odsoudili a dopustili se tak justiční vraždy. (Holky, klidně mě opravte nebo doplňte, jestli parafrázuji blbě.) Co myslíte?

PenelopaW píše: *

17 dub 2021, 18:56

Přišla jsem s tím, že JOFFREY nebyl žádný hlupák a musel si spočítat, že kdyby sklonil hlavu a hrál si na pokorného, mohl by třeba verdikt soudců zvrátit (to, že by to bylo proti jeho přesvědčení, egu i sebepojetí je věc jiná). Padl názor, že se tak choval právě proto, že věděl, že to má spočítané a že ho odsoudí. S tím jsem nesouhlasila a poukazovala na jeho výkřik: "Jsem nevinný!" Za mne tedy pořád doufal, že se z toho nějak "vykecá", vrátí se k manželce, že mu prostě jen jako pyšnému a zpupnému chtějí dát ťafku, ale ne ho rovnou fyzicky zlikvidovat. Kdežto Mimi argumentovala, že ten výkřik byl apelem na svědomí soudců, kteří museli vědět, že je vše zinscenované, ale přesto ho odsoudili a dopustili se tak justiční vraždy. (Holky, klidně mě opravte nebo doplňte, jestli parafrázuji blbě.) Co myslíte?

Podľa mňa mu bolo podľa priebehu a štýlu manipulácie procesu nad slnko jasnejšie že ho odsúdia a prikláňam sa k názoru Mimi že ten výkrik bol iba apelom na svedomie sudcov ktorí veľmi dobre vedeli že nieje žiadny čarodej ale nechali sa kúpiť.

To čo píšeš, že si možno myslel že mu "jako pyšnému a zpupnému chtějí dát ťafku" si podľa mňa myslel iba keď ho viezli do väznice. Keď už vedel že dokonca aj Arcibiskup Toulouský sa distancuje od toho procesu - si už nerobil žiadne ilúzie.
O to viac keď hlavným prokurátorom bol vtedy Fouquet. A Desgrez tiež dobre vedel že šance že ho neodsúdia sú pri takej konštelácii minimálne. Inak by nemal pripraveného koňa.

Poznámka na okraj: Fouquet urobil po smrti Mazarina ktorá prišla krátko po Joffreyovej poprave zásadnú chybu: ten úrad predal - čo mu tuším dokonca poradil jeho úhlavný nepriateľ Colbert.

Ty máš v komentároch k tvojej Desgrezovskej fikci hromadu skvelých vecí ktoré by bolo treba stabuľkovať a skopírovať tam kde patria.

Dobrý podvečer, líbí se mi Penelop. otázka, zda Joffrey věděl, ze soud bude zinscenovanou.
Čtu integrál a tam je dle mne zajímavy text ze které vyplývá, ze o zatčeni přinejmenším něco vedel a zároveň tušil, ze za vším je i král.
V A královské slavnosti je na str 191/192:

Zazpívat nám, zeptal se král……
a pokračuje:
Okouzlil jste nás, řekl král zpěvákovi “ nepřejí si nic jiného než mít častěji příležitost poslechnout si vás”.
Pohled JP pod maskou podivné zazářil.
“Nikdo si to nepřeje víc než já, Sire. Ale všechno závisí na Vašem Velicenstvu, není-liz pravda.
Angelice se zdálo, ze panovník lehce zvedl obočí.
Je to pravda. Jsem rad, ze jste mi to připomněl, pane De Peyrac”, odpověděl poněkud suše.


Ptám se celou dobu v Saint Jean vlastně JP dělal. Určitě vše věděl, proto souhlasím s názorem Penelope, ze nepočítal, ze situace je doopravdy tak vážná.
Myslím, ze by jinak zbavil rodinu a zmizel. To by zase ale nebyl kánon.

Aj ja súhlasím z názorom Penelopy že nepočítal že situácia je ak vážna. Osobne bol na návšteve u a Angelike ešte vravel že sa ničoho nemusí báť. Avšak sám dobre vedel aký falošný ten kardinál je - tak nechápem ako sa mohol nechať tak učičíkať.

Nuž zamilovaný človek je ako oslíček zo srdiečkami v očiach a Joffrey sám neskoršie skonštatoval že vlastne kvôli Angelike včas neušiel.
Nebral na vedomie ani varovania jeho priateľov.

Hoci definitívne niečo tušil - veď na kráľovskej svadbe povedal Arcibiskupovi Toulouskemu: Teda ma neušetríte?
Teraz ale neviem či to bolo predtým alebo potom ako navštívil Mazarina, ale myslím že predtým.
Možno ho Mazarin učičíkal aby ho mohli pohodlnejšie zatknúť.

Nechceli asi vyvolať škandál kým nebol na kráľovskej svadbe rukáv v rukáve, lebo Toulouse sa vždy kamarátilo zo Španielmi a stavím sa že Joffrey tam mal aj nejakú rodinu. HA! Pozrela som sa do kánonu a je to tu:

Podle toho, jak se tvářila paní de Peyrac,“ svěřovala slečna de Montpensier všem, kdo to chtěli slyšet, „je zřejmé, že jejího manžela přijalo Jeho Veličenstvo španělský král. Ti jižanští šlechtici mají díky těm svým horám spojence všude.“

Inak to že by Mazarin falošne prejavoval Joffreyovi svoju priazeň keď ho k sebe pozval, by sa naňho dokonale podobalo. Keď od neho Colbert žiadal už v roku 1658 aby zatočil s Fouquetom, tak povedal že teraz ešte nie lebo ho potrebuje. A Fouqueta ubezpečil aký je spokojný z jeho službami aby od neho vymámil poriadnu sumu peňazí - okolo jedného miliónu myslím. Ale už vtedy plánoval že sa ho treba zbaviť.

O návšteve Joffreya u Mazarina z knihy Kráľovská svadba:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=1003

---------------------------------------------------------------

ja som ale dnes do tohto vlákna prišla prispieť svojou troškou do mlyna čo sa týka mojich rešerší okolo kata Aubina:
podľa týchto dátumov vidíme že ten čo popravoval Joffreya musel byť synom toho čo popravil vraha kráľa Henricha IV, ktorého socha je na moste Pont Neuf a bol starým otcom Ľudovíta XIV

Ak Joffreya popravovali v roku 1661, tak KAT bol skutočne synom toho kto popravil Ravillaca

pani Golonová akurátik katovi zmenila meno a tiež príbeh (a z ďaleka nemala také rešeršovacie možnosti ako ja, hoci ja som sa kvoli tomu zasa musela aspoň pasívne naučiť po francúzsky) -
Aubin z kánonu nemal syna, ale to bolo v skutočnosti až neskôr v tej rodine kedy musel prebrať synovec

Parížsky Kati v 17tom storočí:

najstarší z klanu popravil Francoisa Ravaillaca - vraha dobrého kráľa Henricha
ako vidíme štyry generácie preberali štafetu synovia fils du precedent znamená syn predošlého

Jean Guillaume l'exécuteur de François Ravaillac (1594-1620)
Jean Guillaume, fils du précédent (1620-1666)
François Guillaume, fils du précédent (1666-1672)
André Guillaume, fils du précédent (1674-1682)
Jean Carlié, neveu du précédent (1682-) synovec

od roku 1688 sa začala slávna dynastia Sansonovcov ktorej členovia boli katmi 1688 až do 1847

Kto s vás uhádne ktorá slávna vysoko cenená ženská osobnosť ktorú, nepochybne skoro každý pozná, narodená vo Francúzku 18 storočia bola v skutočnosti katova dcéra.
A to z dynastie kde si dokonca aj dcéry s princípu vydávali za katov. (čo však ona neurobila)

Ako nápovedu uvediem že tá žena nezostala vo Francúzsku, nevydala sa za kata a svoje skúsenosti s katmi neskoršie využila vo svojom remesle ktoré ovládala dokonale.



Inak katové remeslo ľahké nebolo, napríklad pri stíňaní hláv si každý odsúdený želal mať skúseného a zručného kata ktorý bol schopný presne trafiť a odbaviť celú záležistosť na jeden pokus, čo tak bohužiaľ nie vždy bolo.



A inak ešte malé pripomenutie ako v mojej hlave vznikol nápad že Kata Aubina inštruoval samotný kráľ, Ono tá myšlienka pochádza od pani AG:

„Ne,“ opakoval král potřetí téměř bez dechu, „nebyl upálen. Nebyl to on, kdo hořel na hranici toho posledního lednového dne roku 1661, ale mrtvola jakéhosi zardoušeného vězně, který ho nahradil. Na můj rozkaz,“ zdůraznil ta slova, „na můj rozkaz byl hrabě Joffrey de Peyrac v poslední chvíli uchráněn strašného osudu.
Já sám jsem si to vzal na starost a vysvětlil jsem katovi svá přání stejně jako praktické podrobnosti, jak zachovat vše v přísné tajnosti.
Nebylo mým úmyslem udělit mu okázalou milost. Chtěl jsem sice zachránit Joffreye de Peyrac, hodlal jsem však odsoudit hraběte z Toulouse.“


KDE BÝVAL KAT AUBIN ?

A ešte ukážka ako vyzeralo námestie Pilori z jeho šibenicou a pranierom na ktorom tradične bývali parížsky kati, plus kde námestie nájdeme v dnešnej dobe. Ten verejný pranier zdemolovali až na konci 18 storočia v časoch revolúcie. Všimnime si aj že to námestie je kúsok od tržnice les Halles pri korom je zachovaná Fontána Neviniatok s Cintorína neviniatok a tiež že nablízku stojí Kosol St.Eustacha v ktorom je pochovaný Desgrez.


(Pri tom ma zlomyseľne napadá, že nejeden koruptný politik ktorý svojimi činmi narobil hromadu zla a spôsobil veľa utrpenia by si zaslúžil byť verejne vystavený na pranier aby ho ľudia mohli chodiť pozerať)

Na farebnom obrázku: PRANIER je tá vecička vežou vpravo, tá druhá vecička zo strieškou vľavo je studňa (kašna).
To že na obrázky treba kliknúť aby sa zväčšili väčšina z vás určite vie.

Já zkusím hádat.
Napadá mě madame Tussaud.

Bravo Mimi!

Ano Madame Tussaud bola pôvodne katová dcéra zo Štrasburgu.
Jej pôvodné meno bolo Anna Maria Grosholtz.

To že bola katová dcéra je okrem iného vidno aj na je prácach do jej strašidelného kabinetu.

Nuž česká Wikipédia jej otca označila za dôstojníka, ale v skutočnosti bol jej otec Johann Joseph Grosholtz KAT a Wassenmeister na čo som nenašla slovenský equivalent: To je niekto kto v meste odpratáva mŕtve zvieratá.

Ukážka z jej Grusselkabinetu v Londýne, takéto veci vyrábala už za vlády kráľovny Viktórie:

Moirro, taky jsem našla informaci, že její otec byl důstojník.
Pro jeho profesi bych asi v češtině použila výraz:
Ras nebo Pohodný.

mimi píše: *

15 úno 2023, 08:51

Moirro, taky jsem našla informaci, že její otec byl důstojník.
Pro jeho profesi bych asi v češtině použila výraz:
Ras nebo Pohodný.

Hore som to opravila - malo tam byť Henker a Wassenmeister tj. KAT a niekto kto odstraňoval mrtvoly.

Máš pravdu, v češtine to je na Wikipédii ako Pohodný

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pohodn%C3%BD

Pohodný neboli antoušek, někdy zvaný též drnomistr či travnímistr (latinsky excoriator, někdy též uváděn jako corpophorus; německy Schinder nebo Abdecker), provozoval již zaniklé řemeslo, respektive zvláštní živnost zvanou „pohodnictví“. Zkráceně se člověku vykonávajícímu toto povolání říkávalo ras, jeho obydlí pak rasovna.

Řemeslo spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat, dále v odchytu toulavých zvířat, zde zejména psů a koček a v jejich případném následném zabíjení.

No prosím! čo všetko sa pri Angelikovaní nedozvieme.

PenelopaW píše: *

09 úno 2023, 08:59

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

Som veľmi zvedavá čo na to poviete. Ono je tam totižto hodne kata Aubina

Klidně meškej, jen když to nakonec dopíšeš a zveřejníš . Mně se to čtení moc líbilo, chválím i délku, protože čím víc čtení, tím lépe.

Klidně jsi to ale mohla zveřejňovat po částech, aby čtenáři měli možnost si to vše hezky vychutnat, poválet na jazyku, popřemýšlet a napsat pořádný komentář .

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

do prílohy pridávam našípkovanú cestu popravčej káry z väznice v justičáku Conciergerie

Škoda, že jste při našem pařížském pobytu z Conciergerie utekly tak rychle. My se Zuzankou to prošly v letu celé a v části, která je zaměřená na Velkou francouzskou revoluci a Marii Antoinettu, je možnost prohlédnout si cely. Byly zde interaktivní obrazovky s obrázky a animacemi toho, kde přesně byly cely mužské a ženské, kudy vedli odsouzence, jaké jednotlivé části Conciergerie měla a k čemu sloužily. (Např. oddělený dvůr pro mužské a samostatný dvůr pro ženské vězně.) Zuzka to tehdy fotila a natáčela, protože tam bylo i hodně údajů ve vztahu k Brinvilliers - určitě by z toho šlo vytahat i nějaké detaily pro milovnice Peyraka a fajnšmejkry (tzn. detaily které člověk nakonec ve finálním textu fikce odbyde jednou holou větou ).

moirra píše: *

08 úno 2023, 18:39

Detektiv Murdoch vyšetřuje velmi bizarní případ, kdy se odsouzenému vrahovi nejspíše podaří přežít smrt pod popravčí smyčkou.....

hneď sa mi pred očami zjavil mladý Oprátka no ako ten ksicht aj ako ho hrá by na Casting úplne sadol

Kdysi jsem jako dítě četla komiks, kde popravený také přežil popravu, jen fingoval smrt a před samotným pohřbem uprchl a zachránil se. Tenhle konkrétní si dal do krku nějakou kovovou trubičku, aby mu smyčka nestáhla hrdlo a nezadusila ho. (Jak obešel lámání vazu netuším, ale možná ho jen věšeli z malé výšky a spoléhalo se na udušení, což je tedy docela surový způsob popravy.)

Máš někde foto „Oprátky“ ze seriálu?

Doplňuji ještě pro ty, kteří to třeba zapomněli, že pokud se Oprátka skutečně ujal řemesla po mistru Aubinovi, byl by to právě on, kdo popravoval markýzu de Brinvilliers a všechny pozdější účastníky Travičské aféry…

Pokud by někdo chtěl blíž nahlídnout do katovské živnosti v beletrii, v Červenákově sérii historických detektivech vystupuje i katův syn kaprál Jaroš. Tuším, že ve druhém díle, navštíví tatínka – pražského kata.

no ono to podľa zoznamu katov v Paríži vychádza trochu inak - ten historický kat (v našom prípade Aubin) mal ešte syna ktorý tuším popravoval Brinvillers (ešte to presen zistím) a až tento nemal potomkov a neskoršie prebral jeho synovec

oprátkovo foto z mudrocha pridávam ten sa tak chvastal a majster ho tak chválil, na konci tú svoju prvú popravu totálne pohnojil

inak je to S03E11 Mudrocha so českým názvom KAT - dá sa stiahnuť

ke´d prináša mrtvolu do pitevne chvastce sa pred doktorokou a hovorí že jeho Majster KAT vraví že je najlepším žiakom akého kedy mal (zrejme ani iného majster nikdy nemal ) a že bdue najlepším akotom aký kedy bol - ako to dopadlo vidíme na konci epizódy

nuž ten herec hrá skvele tak trochu pripečeného katovho učňa - podľa mňa vhodný kandidát na casting do seriálu Angelika na tej druhej fotke skúša popravu na bábke

Zuzanka62 píše: *

13 kvě 2023, 23:08

Při čtení Tvého a Precios příspěvku mě napadl jeden dotaz. Když se někdo narodil jako šlechtic, mohl mu král vzít titul? To že mu byl zabaven majetek je jasné ale titul, na ten měl nárok z důvodu původu? Chudý ale hrabě.
Ještě mi jde na mysl jeden moment, ať to když Filip představuje Angeliku králi a žádá povolení ke sňatku, tak říká, že Angelika je jeho sestřenice a má šlechtický titul. Tudíž ji nemohl být odňat. Úrozen je od narození.

Samozrejme že rovnako ako sa z meštiaka mohol stať šľachtic (ako tomu bolo napríklad u Massenaua) presne tak mohol kráľ zbaviť šľachtica titulov. Z určitými titulmi sa ani šľachtic nerodí.
Spomeňme si že aj Joffrey dal Florimondovi určité tituly, konkrétne titul grófa až v Quebecu. Tento zvyčajne prechádza z otca na najstaršieho syna buď prevodom za života alebo po smrti predchodcu.
V preklade to znamená že ak by mal Joffrey piatich synov, iba jeden z nich bude grófom.

Pripomínam aj že kedysi Touloskí Grófi stratili titul, preto nemal Joffery v priezvisku prídavok "de Toulouse", hoci bol posledným potomkom Grófov Toulouskych, pretože v 13 storočí pripadol po krížových výpravách proti Albigenským kráľovskej korune.
Kráľ ho síce obnoví v 17 storočí, ale Joffrey ho nedostane.

Napokon na konkrétne otázky nájdeme ako vždy odpoveď v kánone:

Po nepříliš slavném odchodu prvního předsedy soudu předstoupil před diváky hlavní žalobce Denis Talon, suchý a slavnostní, a rozlomil pečeť velké obálky. Ječivým hlasem začal číst obžalovací spis.
„Pan Joffrey Peyrac, zbaven všech titulů a majetku rozhodnutím Královské rady, je předán našemu soudu, aby byl souzen za činy čarodějnictví a pokoušení ďábla a další činy ohrožující zároveň náboženství i bezpečnost státu a církve alchymistickými pokusy a výrobou drahých kovů. Pro všechny tyto a další zločiny, uvedené v tomto obžalovacím spise, žádám, aby byl on i jeho případní spoluviníci upáleni na náměstí Grève a jejich popel byl rozptýlen, jak je zvykem u mágů, usvědčených z paktování se s ďáblem.

čo sa týka Angeliky, Angelika síce bola šľachtičná (dcéra Baróna)
Ale nespomínam si že by bola mala nejaký titul - a logicky ho ani mať nemohla. Jej otec mohol titul Baróna tiež dať iba jednému zo synov. Až po svadbe s Joffreyom získala vydajom titul Grófka de Peyrac.

kráľovo vyjadrenie po hádke pri audiencii v Louvri že už o nej nechce počuť znamenalo že aj ona stratila miesto šľachtičnej a svoje tituly:

Já jsem teď Rošťák a ty – ty nejsi nic. Tvý přátelé tě opustili. A ti odnaproti...“
Ukázal rukou na druhý břeh temné Seiny, k Tuileries a Louvru, kde se míhala světla.
„…pro ty už taky neexistuješ. A proto je tvý místo v podsvětí... To je domov těch, který jejich lidi opustili...(...)

(...) Angelika ho skoro neslyšela. Opírala se čelem o ledové mříže střílny jako vězeň, který už nemá naději. Cítila, jak se jí zmocnila nepřekonatelná únava. Tvoji přátelé tě opustili... A jako potvrzení těchto Nicolasových slov se jí vracely věty, ostré jako rána nožem:
„Nechci už o vás nic slyšet, nebo budu nelítostný. Sbohem, madame!“
Nemá už tituly, jméno, nic.
A Hortenzie se svíčkou v ruce, syčící jako harpyje: „Jdi pryč! Jdi pryč!“
Nicolas má pravdu. Nicolas Rošťák. Vznětlivý, divoký a silný jako Herkules.

samozrejme neskoršie práve kvôli tomuto dlho tajila kto je a žila pod menom pani Morensová, čo bola hračka s časťou Joffreyového priezviska

PS: toto je jedna z obálok na ktorej objavujeme upálenie Joffreya - V pozadí Radnica - skvele nakreslená a oheň na place de Greve

Moiro děkuji za vysvětlení. Přesto si myslím, že ač byl jedinec zbaven titulů, vždy ve společnosti byl brán jako urozený. Ono se to dalo jistě poznat dle vystupování, řeči, stolování atd.
Určitě byl titul také vázán k určitému majetku.
Samozřejmě další děti už neměly titul ale byli urození.
Neznám tuto tématiku, jak to bylo z hlediska titulů pro další děti? Např. Cantor, Raymond?
No i v současnosti je to problém viz Anglie Harry a Wiliem.

Zuzanka62 píše: *

20 kvě 2023, 15:53

Moiro děkuji za vysvětlení. Přesto si myslím, že ač byl jedinec zbaven titulů, vždy ve společnosti byl brán jako urozený. Ono se to dalo jistě poznat dle vystupování, řeči, stolování atd.
Určitě byl titul také vázán k určitému majetku.

K majetku titul viazaný nebol v tom zmysle že niekto musel byť bohatý, ale tituly boli samozrejme viazané k určitým majetkom alias panstvám - či už sa jednalo o statky, usadlosti (napríklad panstvo Plessis či usadlosť Monteloup) alebo celé grófstva ako to bolo v prípade Jofrreya de Peyrac.

Samezrejme šľachtic okamžite spoznal šľachtica aj podľa reči a vystupovania.

S pobavením ma napadlo že veľkomožný pán Rescator si v Novom Svete v podstate vrátil svoj titul sám - keď prestal tajiť svoje pravé meno. Úplne mi to vyfučalo z hlavy, ale teraz mi to príde nesmierne vtipné. +

musím tú zmienku v knihách nájsť - možno ich je viac

v každom prípade som pridala to prevádzanie titulov z Joffreya na Florimonda sem do jeho vlákna.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 1&start=50

Niektorí otcovia podobne ako Joffrey preniesli hlavné tituly na syna už za svojho života, u iných títo zdedili ich tituly až po ich smrti.

To bol osud tých čo neboli prvorodení, (a eše aj je, ako si správne podotkla u princa Harryho) že si museli nájsť niečo čo ich živilo - šli buď k armáde, aby spravili kariéru, poprípade im otec kúpil nejakú hodnosť či úrad. Či už cirkevný alebo svetský u dvora.
Okrem úradov u dvora existovali ešte aj posty mimo dvora ako napríklad guvernéri či výbercovia daní a tiež nejaké dozorné úrady. A potom ešte úrady parlamentárne - čiže súdne, s ktorých väčšinu tiež zastávali muži zo šľachtických rodín.

Dovoľujem si ešte pripomenúť že barónstvo Monteloup nakoniec zdedil jeden z najmladších v rodine: Denis. To však iba preto že ostatní bratia išli inou cestou.

V mojej fikcii Joffrey tiež nebol najstarší, ale napokon pripadol grófsky titul jemu. A to ešte pred smrťou jeho bratov. Osvetľujem to v fikčnom vlákne Montpeliér.

Ještě mě napadla jedna záležitost týkající se u nás např. Schvarzenberků a to různé větve. Bylo by možné aby např Cantor dostal nějaké panství i s titulem.
Jaký vlastně byl titul pro Cantor?

Samozrejme že bolo možné a u majetných otcov aj bežné ako som už písala že ostatní synovia mohli dostať nejaké panstvo aj s titulom. Markýzstvo, barónstvo, grófstvo ....

Cantor sa pokiaľ bol z Angelikou volal Cantor de Morens - a to aj keď bol nevlastným synom Philipa a neskoršie Cantor de Peyrac - ale nemá žiadny titul.

Florimond sa na konci Quebeckého dielu stáva Grófom Toulouskym a dostáva Joffreyovo kompletné priezvisko.

Jediné čo som zatiaľ neskúmala je čo vlastne z Joffreyom. Už nemá titul keď ho na syna previedol už pred smrťou, a samozrejme s ním aj pozemky k titulom patirace?

Prestanú ho oslovovať Gróf de Peyrac?

moirra píše: *

03 čer 2023, 20:36

Jediné čo som zatiaľ neskúmala je čo vlastne z Joffreyom. Už nemá titul keď ho na syna previedol už pred smrťou, a samozrejme s ním aj pozemky k titulom patirace?

Prestanú ho oslovovať Gróf de Peyrac?

to je dobrá poznámka! Samotná AG mu titul ponecháva, stále ho v posledných častiach uvádza ako "grófa de Peyrac".

Precious píše: *

04 čer 2023, 16:48

to je dobrá poznámka! Samotná AG mu titul ponecháva, stále ho v posledných častiach uvádza ako "grófa de Peyrac".

To ano, ale já to bylo dle práva?

moirra píše: *

14 úno 2023, 14:36

KDE BÝVAL KAT AUBIN ?

A ešte ukážka ako vyzeralo námestie Pilori z jeho šibenicou a pranierom na ktorom tradične bývali parížsky kati, plus kde námestie nájdeme v dnešnej dobe. Ten verejný pranier zdemolovali až na konci 18 storočia v časoch revolúcie. Všimnime si aj že to námestie je kúsok od tržnice les Halles pri korom je zachovaná Fontána Neviniatok s Cintorína neviniatok a tiež že nablízku stojí Kosol St.Eustacha v ktorom je pochovaný Desgrez.

Ještě se vrátím k tomu tématu umístění náměstí Pilori, trochu mi to vyrtalo hlavou...
Ono slovo "pilori" znamená francouzsky pranýř a když jsem hledala termín "place du pilori" jako je v knize, tak mi vyskakoval "Pilori des Halles" čímž byl myšlen pranýř na náměstí tržnice Les Halles. A on je dokonce vidět i na Turgotově mapě na tom náměstí. Když si porovnáte obrazy toho pranýře s nákresem, tak to opravdu sedí.

Tak jsem začala ještě trochu hledat informace o Les Halles a našla jsem v podstatě toto:
Les Halles byla pařížská obchodnická čtvrť okolo náměstí s pranýřem a v přilehlých uličkách, v sousedství kostela St. Eustache. Byli tam různí obchodníci - podle toho se taky jmenují ty přilehlé uličky - sýrařská, železářská atd. Ale na tom náměstí s pranýřem, by měl být hlavně rybný trh.
Z toho mi vyplývá (a případně mě opravte), že náměstí Les Halles (jak je to na Turgotově mapě) je vlastně to naše place du Pilori - tedy náměstí s pranýřem, kde obchůdky pronajímal kat.

Kat mistr Aubin bydlel na náměstí Pilori na rybném trhu. Musel bydlet tam a nikde jinde. Vykonavatelé nejvyšší pařížské spravedlnosti tady žili odnepaměti. Patřily mu všechny krámky a stánky na náměstí a on je pronajímal drobným obchodníčkům. Navíc měl právo vybírat od každého stánku na tržišti daň v naturáliích hrst zeleniny nebo zrní, sladkovodní nebo mořskou rybu a otýpku sena. Byly-li trhovkyně královnami Tržnice (myšleno Les Halles), byl kat jejím tajemným a nenáviděným vládcem. (...). Uličkami hrnčířů a sýrařů pronikla Angelika do téhle charakteristické části, (...)
- Le bourreau, Me Aubin, habitait sur la place du Pilori, au carré de la halle aux poissons. (...)
(1. díl)

"Jestli máte strach, že vás okradu, můžete jít do tržnice (=Les Halles) se mnou," řekla mu, (...) Na náměstí U pranýře (=place du Pilori) Angelika nakoupila vše potřebné a snažila se, aby ji příliš neokradli. (2. díl)

Jinak i ten pranýř byl poměrně zajímavá záležitost: bylo na něm místo pro několik odsouzených zároveň a byl otočný. Takže v určitý čas se vždycky ti odsouzení posunuli, aby na ně bylo postupně vidět ze všech stran. Házet se po nich mohlo čímkoliv co je nemohlo zranit. Takže kameny ne, ale třeba bláto ano a umím si představit, že když to byl rybný trh, mohla jim na obličeji přistát i nějaká stará ryba. (
přikládám obrázek, větší rozlišení a více obrázku najdete v prvním odkaze)

Rozložení tržnice z roku 1600:


Výřez z Turgotovy mapy - vidíme na něm pranýř na rybném trhu.


Pranýř v Angeličiných časech:


Odkazy:
https://marie-antoinette.forumactif.org ... -du-pilori
https://fr.wikipedia.org/wiki/Halles_de_Paris
https://paris-atlas-historique.fr/16.html