Nu a nyní k příspěvkům
.
Samozřejmě zdůrazňuji, že jde jen o můj osobní názor v diskusi, nejsem dogmatik, abych tvrdila, že to BYLO TAKHLE, a hlavně - stejně jako Moirra některé věci vidím hlavně mezi řádky, protože v textu výslovně uvedeny nejsou!! Proto prosím zejména zakladatelku, aby to nebrala tak, že se s ní hádám, ale jen prostě vyjadřuji svůj názor .
V tomhle je ta diskuse půvabná, protože každý si tam domýšlí něco jiného
.
MAZARINOVA ÚLOHA PRI PROCESE
skvelé Desgrezovo
zhrnutie akú úlohu kto hral
že v tom mal prsty Mazarin – je mne úplne jasné z tohto textu
Jak jsem psala v příspěvku v diskusi, který toto téma vyvolal (
http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic. ... 047#p25045), sama Mazarinovu osobní účast v procesu příliš nevidím. Naopak to na mne celé působilo tak, že hlavním strůjcem byli Fouquet a král. Fouquet se bál tajemství, které na něj Angelika měla, a které mu potvrdilo špiclování Clémenta Tonnela. Jak správně odhadl Desgrez, fronda nebyla zase tak dávnou minulostí. Ludvíkovu nelibost pak vzbudilo nejen bohatství, ale především autonomie toulouského hraběte. Mladý panovník se konečně ujal moci, ale země byla po občanské válce a po bojích se Španělskem vyčerpaná, takže sice na jednu stranu triumfoval, na druhou stranu ještě neměl zcela pevnou pozici. A jakákoli silná provincie a její velmož pro něj představovaly jisté ohrožení. Takže Fouquet mohl přilít trochu oleje do ohně a nahuškat Ludvíka, že by bylo dobré se toho zpupného hraběte zbavit a exemplárně ho potrestat.
Oproti tomu Mazarin motiv neměl žádný. Ba dokonce s Joffreyem na svatbě důvěrně rozmlouval a zdálo se, že ho toulouský hrabě zaujal. Celá role Mazarina tak na mne působí laxním dojmem, byl to už starý, unavený a nemocný muž, a co mu sešlo na nějakém Peyrakovi. Pokud panovník považuje za vhodné ho odsoudit, ať tak učiní, jemu je to jedno...
Desgrezovo shrnutí navíc probíhá v době (a zde čtu právě mezi řádky), kdy Angelika i on ještě nic pořádně nevědí, získávají jen mlhavou představu o celém pozadí případu. V této době Desgrez podezíral všechny vysoce postavené osoby u dvora, které zatčení mohly iniciovat, ale až po nabídce jednooké Katky (což bylo po příjezdu krále do Paříže, tedy na konci srpna) získal jistotu, že v pozadí stojí Fouquet...
ARCIBISKUPOVE INTRIGY A JEHO ULOHA V SUDNOM PROCESE:
ak by už bolo všetko pripravené a rozhodnuté,
Arcibiskup by už nemal prečo prilievať olej do ohňa ....
moja teória je teda taká, že Arcibiskup sa chystal využiť Joffreyovú neprítomnosť v Toulouse, pretože vedel že sa zo Saint-Jeann de Luz chystá do Paríža - a mädlil si ruky ako s ním vybabre keď sa vráti domov a bude vydaní na milosť a nemilosť svätej cirkvi .... ako sám neskoršie vyjadril chel Joffreovi dať iba poriadnu príučku ...
ale prepočítal sa .. a to poriadne
Mne všetko nasvedčuje že rozhodnutie o procese možno Arcibiskup plánoval už dopredu ale rozhodnutie o zatknutí padlo práve na kráľovskej svadbe
zostáva doriešiť otázku či sa Arcibiskup dozvedel už V Saint-Jean de Luz že Joffreya zatkli alebo neskoršie
ja tipujem že Mazarin a kráľ hrali svoju hru a nechali naivného Frontenaka odísť do Toulouse a oni hrali svoju časť hry
Já to zase vidím tak, že arcibiskup si hrál na vlastním písečku a vůbec netušil, že existují i jiní, kterým Joffrey (a jeho žena!) mohl ležet v žaludku. Takže vznesl obvinění a radoval se, jak pyšného soka pokoří. Jenže obvinění využili jiní, chopili se ho a použili jako záminku. Nerozporuji časový moment, kdy došlo ke konečnému rozhodnutí o zatčení - naopak to hezky sedí, využít toho, že Peyrac není na vlastním území a hezky v tichosti ho sebrat... Arcibiskup v tuto chvíli nebyl do konspirace namočen, takže pořád hrál jen svoji hru, dělal bububu, a v klidu pak odjel domů, kde se zřejmě teprve o zmizení a zatčení dozvěděl. (Docela bych si v tomhle ohledu přečetla nějakou povídečku psanou z jeho pohledu
).
Moirro, měsíc květen navrhla Penelopa. Nemohl být vydán zatykač koncem května a Joffrey zatčen až v červnu na svatbě krále?
A to by klidně mohl být ten květen. Neboť: dle sestavené časové osy král navštívil Toulouse v květnu, kdy také oba manžele pozval na královskou svatbu.
Kráľ celkom isto nesušil zatýkač vo vačku od minulého roku mája 1659 (smajlík opice držiacej sa za hlavu)
A tiež si nespomínam si že by ich kráľ bol v Toulouse pozval na svadbu – aspoň v knihe som nič také nenašla
Co se týče pozvání na svatbu, přiznávám, že teď nevím, kde jsem vzala, že padlo z úst krále. Jestli z Integrale? Anebo z filmu?? To ještě ověřím...
Ad zatykač:
Kde padl květen a rok
1659??
Úmysl ze strany krále, že Joffreye potrestá, se mohl začít rodit po návštěvě Toulouse, zatím jen v nejasných barvách, než ho Joffreyovi odpůrci definitivně našeptali. Do té doby se jen král mohl užírat zlostí, ale žádný zatykač sám nesestavoval. Věci se mohly dát do pohybu až těsně před svatbou nebo v nějakém období před...
a) Král jen mohl být načuřený, a až na svatbě, a po setkání s dámou ve zlatém, mu mohli podstrčit již připravený zatykač...
b) Panovník už dlouho mohl přemýšlet nad tím, co s Joffreyem udělat, připravovat si půdu, zjišťovat si o něm okolnosti, a pověřit Fouqueta, aby se toho ujal a něco vymyslel.
(Něco = obvinění z čarodějnictví + využití Joffreyovy a arcibiskupovy nepřítomnosti v Toulouse z důvodu účasti v Saint-Jean-de-Luz...)
Angelika a král 2:
„Měl jsem jiné starosti: z jedné strany mě ohrožovala čím dál větší moc mého správce financí Fouqueta v hospodářské oblasti, z druhé strany zpupnost Akvitánie, která léta soupeřila o moc s Ile-de-
France. Byla jste tehdy její královnou, má drahá. (…) Neuniklo mi, že tahle provincie má jinou, jakoby cizí kulturu. Tvrdě pokořená křížovou výpravou albigenských, později dlouho pod nadvládou Anglie téměř celá propadla kacířské víře a jen nerada přijímala nadvládu francouzské koruny. Pouhý titul hraběte de Toulouse ho tedy stavěl proti mně, bez ohledu na to, kdo je ten muž. A on byl
navíc osobnost! Nesmírně inteligentní, výstřední a podmanivý, bohatý, vlivný a vzdělaný. Viděl jsem ho a začal mě pronásledovat nepokoj. Ano, byl bohatší než já, a to jsem nemohl strpět, protože v našem století si peníze podrobují moc a dřív nebo později by se tahle moc chtěla měřit s mou. Od té chvíle jsem měl jen jediný cíl: zničit tu sílu, která se rozrůstá mimo mě, vytváří mi po boku jiný stát, možná brzy jiné království. Věřte mi, když vám říkám, že zprvu jsem nechtěl zaútočit proti hraběti jako člověku, ale pouze zmenšit jeho moc a omezit jeho výsady. Jenže když jsem nahlédl do života hraběte de Peyrac blíž, odhalil jsem trhlinu, jež mi dovolila přenechat ten obtížný úkol jinému. Váš manžel měl nepřítele. Nikdy jsem neodhalil proč, avšak Fouquet, všemocný Fouquet také přísahal, že ho zničí.“
„Od té chvíle jsem tu záležitost přenechal Fouquetovi,“ pokračoval. „Byl jsem si jist, že ji povede dobře, a nemýlil jsem se. Dokázal šikovně využít nenávisti toulouského arcibiskupa. Přiznávám, že jsem se zájmem sledoval metody správce financí. I on měl peníze a vliv. I on se málem cítil pánem celé země. Jen trpělivost! I na něj dojde a já jsem docela rád pozoroval, jak se nejprve postará o zničení mých nepřátel a já pak ten jeho nepřímý způsob použiji proti němu.
A o tom, že králi šlo především o mocenské postavení ve Francii, ještě zde:
„Ne,“ opakoval král potřetí téměř bez dechu, „nebyl upálen. Nebyl to on, kdo hořel na hranici toho posledního lednového dne roku 1661, ale mrtvola jakéhosi zardoušeného vězně, který
ho nahradil. Na můj rozkaz,“ zdůraznil ta slova, „na můj rozkaz byl hrabě Joffrey de Peyrac v poslední chvíli uchráněn strašného osudu. Já sám jsem si to vzal na starost a vysvětlil jsem katovi
svá přání stejně jako praktické podrobnosti, jak zachovat vše v přísné tajnosti. Nebylo mým úmyslem udělit mu okázalou milost. Chtěl jsem sice zachránit Joffreye de Peyrac, hodlal jsem však
odsoudit hraběte z Toulouse.“
ARCIBISKUPOVE INTRIGY A JEHO ULOHA V SUDNOM PROCESE:
arcibiskup
sa chystal na obvinenie Joffreya pred cirkevným súdom a postaral sa o to aby dostal pozvanie na kráľovskú svadbu, aby za kulisami mohol pripravovať proces
chcel sa ešte poradiť s Mazarinom - čo aj urobil a ihneď po návrate do Toulose rozbehol proces - to už samozrejme vedel že sa tam Joffrey nevráti
keby totižto nikto netušil že je zatknutý, mohli by sa obávať že sa tam Joffrey zjaví - čiže mali istotu že sa zjaviť nemôže a môžu ho pekne v suchu súdiť v neprítomnosti
- toulouský arcibiskup vznesl obvinění z čarodějnictví predtým ako odcestovali ...
To by šlo asi veľmi ťažko, keďže Joffrey bol sám váženým členom parlamentu (názov pre vtedajšiu súdnu radu. sídliacu v Narbonskom paláci. bývalého sídla grófov Toulouských)
to by Joffrey okamžite dozvedel - aj z hore uvedených príčin aj preto že mal v meste kamarátov ...
veď neskoršie sa kvôli nemu Toulouse aj provincia vzbúrili
arcibiskup bol dokonca taký zbabelec že sa postaral o to aby jeho meno nikde nefigurovalo
Tak ako si nemyslím že kráľ sušil nejaký zatýkač vo vrecku od mája tak si nemyslím že by súd súdil proces z dátumom rozhodnutia 26 mája ešte za prítomnosti Joffreya v meste
A napokon Arcibiskup ani v tom čase nebol v meste
Arcibiskupa Mazarin aj kráľ zneužili na svoje machinácie – keby totižto boli zatkli Joffreya na základe už vydaného cirkevného rozsudku - zatýkač by stačil aby podpísala nejaká vysoko postavená cirkevná osobnosť a boli by ho museli šupnúť do cirkevného väzenia – neboli by ho okrem iného zatýkali inkognito na kráľov príkaz a nenariadili aby v Bastile bol inkognito - teda neuvádzať meno väzň
jednoznačne chceli získať čas aby uvideli čo bude ďalej ....
Tady je to otázka do pranice, jak probíhalo obvinění před inkvizičním stolcem. Protože monsignore určitě obvinění nepodával u toulouského parlamentu, který byl soudem světským, a jehož byl Joffrey členem. Jakožto zástupce inkvizice tedy mohl dát podnět buď nějakému svému nadřízenému (tady netuším, jak byla církevní, potažmo inkviziční, správa vedena) anebo coby nejvyšší představitel inkvizice mohl celou věc projednávat sám. A ti, kdo se o obvinění dozvěděli, mu pak později dali pokyn, aby se jí vzdal - moc krále už v t éto době zasahovala i do dříve zcela autonomních církevních otázek, takže tlak na arcibiskupa mohl být jiného než autoritativně-církevního rázu.
Obvinění tedy mohl klidně vznést v době, kdy ještě pobývali v Toulouse s tím, že věc se bude projednávat v budoucnu, a v době jeho a Joffreyovy nepřítomnosti se pak mohly celé věci chopit jiní a využít toho, že dva hlavní aktéři nejsou ve městě...
Co se týče toho 26. 6. 1660 - kdy Joffrey odjel do Saint-Jean-de-Luz? Konkrétní datum jsem nikde nenašla, ale pokud cestoval s celým domem a dítětem, mohli touto dobou již být na cestě... A i kdyby přítomen byl, pokud řízení proběhlo jen písemně a onen Vénot byl nějakou figurkou, mohlo se to ututlat i v Toulouse... Ostatně zde mi nesedí ten výrok, že Joffrey prohlásil: "Děj se vůle boží", který by znamenal, že o tom rozhodnutí být předán soudu světskému musel vědět.
Nu a ten církevní rozsudek - z výroku od Filiberta Vénota jsem pochopila, že žádný nebyl. Protože kdyby Joffreye odsoudil církevní soud, nikdo by nic Fontenacovi z rukou nevyrval a nebyl by pak soud světský. Tzn. to, co říká Desgrez o odsouzení v nepřítomnosti (a co jsem původně opsala i do fikce) může být chybou českého překladu, protože Joffrey ODSOUZEN být nemohl. Ba dokonce ho původně zavřeli do Bastily na tajňačku a o žádném procesu se neuvažovalo, ten vyprovokovali až Desgrez s Raymondem...
A navíc, když nad tím přemýšlím, arcibiskup by jistě Peyraka nechtěl soudit v nepřítomnosti, ba naopak by si hezky vychutnal, že před ním sedí soudcovské stolici a shlíží na něj spatra, zatímco pokořený pyšný viník a dosavadní provokatér se mu musí zpovídat ze svých skutků
Tak to by si teda bol ťažko mohol v máji vychutnať – cesta síce trvala dlho, a zrejme tam v Toulouse v máji Joffrey ešte čiastočne bol – ale arcibiskup už dávno nie
Možno sa
tešil že keď sa vráti do Toulouse že si všetko pekne vychutná – preto sa tak ponáhľal naspäť - ale udalosti sa na kráľovo želanie zvrtli úplne inak ....
Ale já nikde netvrdila, že ho chtěl soudit v květnu!
Arcibiskup mohl vznést obvinění a hezky čekat, až situace uzraje, Joffreye na svatbě ještě pěkně dusit a dávat mu "poslední šanci" k pokoře, než se rozhodne to rozjet natvrdo a ve velkém. Proto podle mých úvah arcibiskup do poslední chvíle neměl tušení, že to jeho obvinění zneužil někdo jiný, že Joffreye zatknou a že se jeho záměr zcela mine s účinkem.
Ono totižto rozhodnutie z 26.júna podpísal svetský prokurátor – to znamená že Arcibiskupa museli presvedčiť až po návrate do Toulouse – a všetko v kánone do seba pekne logicky zapadá
to se nevylučuje s tím, co tu již padlo