moirra píše:

No ale teraz sa pýtam čo myslela pani AG vyjadrením že "Uměla trochu plavat." keď napokon oboplávala celé jazero.

No, je fakt, že i já umím trochu plavat, a kdyby mi šlo o život, asi bych dala i delší trasu... ale jezero bych neobplavala. Tak třeba Angelika plavala "na paní radovou" (tzn. s hlavou křečovitě zvednutou nad hladinu) a dávala si v plavání přestávky, popř. se plácala jen tam, kde stačila .

moirra píše:

A v kríkoch šmíroval páter Orgeval a ho ....l si ho.

Ale fuj... Doufám, že myslíš, že HOřekoval SI MOdlitby, anebo HOrlivě SI HO (= růženec) probíral .

našla som obraz ktorý by sa dokonale hodil na malü Angeliku ako tak behala po lúkach.

A byla stvořena Angelika
Jednoho dne v roce 1952 ve Versailles se v pokojíku Anniny matky, který si se Sergem pronajala po návratu do hlavního města, před jejíma očima vynořila nádherná krajina v Poitou. Anne objevila ten kraj při svých válečných cestách. Znovu viděla venkovskou krajinu, větve stromů sklánějící se nad blyštivými močály, velké žluté květy… a malou blondýnku, která tam vesele pobíhala. Angelika, markýza andělů, před Anne náhle stanula stejně živě, jako se jí zjevili hrdinové knih Mistr Kuji, Pokladnice z Limby nebo Hlídky svatých nevinných. Ne jako zjevení z Lourd, ale jak se to děje každému tvůrci, každému skutečnému romanopisci: prostě fantazie stvoří románovou postavu. (Úvod z Integrale vydania)

Pulcherie se někdy při pomyšlení na Angeliku rozpláče. Zdá se jí totiž, že Angelika je nejen důkazem neúspěchu jejích snah o dobré vychování, ale i svědectvím o úpadku celého rodu a šlechtických ctností, zaviněném bídou a nedostatkem.
Už za úsvitu utíká holčička s rozevlátými vlasy z domu, na sobě má jen košili, rozepnutou vestičku a vyšisovanou sukni, v níž vypadá jako nějaká venkovanka. Chodidla jemných šlechtických nožek má ztvrdlá jako rohovinu, protože hned za prvním křovím pravidelně odhazuje boty, aby se jí lépe běželo. Vmžiku je tatam – uhání, kam ji vedou její zářivé modrozelené oči barvy byliny, co roste v močále a jmenuje se jako ona: andělíka.







Obraz namaľoval William-Adolphe Bouguereau

PenelopaW píše:

Jiří Kovařík (Královské vraždění):
Pokud by se surintendant Fouquiet spokojil se světem peněz, cifer, kolonek dal a má dáti, půjček a úroků a dalších operací, zůstal by stranou pozornosti, jenže jeho lákal i jiný svět, ten, kde vládly elegance, nádhera, múzy, duchaplnost, vzdělanost, intelekt a vkus. Bohatství dával najevo a používal je způsobem, který bral dech, současně však budil obavy, obdiv i závist. (...) V Saint-Mandé a v nedalekém Charentonu, v salónu markýzy de Plessis-Belliere, surintendantovy přítelkyně, se scházela společnost veleduchů, která začala tvořit takřka Fouquetův dvůr. Častými hosty tu byli spisovatel a taškář Scarron, hvězda preciózní literatury de Scudéry, duchaplná markýza de Sévigné, slavný dramatik Pierre Corneille, divadelník Moliere, bajkař La Fontaine, zahradní architekt Le Notre, architekti Le Vau a Mansard... (...)

Během zatčení Fouquet prý poslal jednoho ze svých lidí za paní de Plessis:

"Za madame de Plessis, do Saint-Mandé", stačil říci (podle Colbertem redigované relace) Fouquet panu Codurovi, jednomu ze svých lidí.
Tento muž podle všeho dorazil včas a informoval markýzu de Plessis-Belliere, Fouquetovu oddanou a zasvěcenou přítelkyni, spíše však spojenkyni než milenku (byť si ji Anne a Serge Gollonovi vzali za předobraz své románové Angeliky). Paní markýza stihla varovat řadu Nicolasových přátel, leč odmítla zničit surintendantovy takzvaně tajné písemnosti, které pak policie ve Fouquetově domě našla (...). Nejpíš znala jejich obsah a věděla, že neobsahují nic převratného.

Podtržená zmínka mne trkla už při prvním čtení, skoro bych tipovala, že Kovařík, ač jinak tělem a duší oddán dějinám Francie, včetně Ludvíkovy vlády, sérii nečetl a vychází zřejmě jen povrchní znalosti filmů...

U niektorých fanúšikov Angeliky prevažuje názor že Susanne du Plessis Belliere inšpirovala pani AG k postave Angeliky.

Tuto sa to napríklad uvádza na francúzskej Wikipédii:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Suzanne_d ... li%C3%A8re

A tu dokonca existuje kniha ktorá toto tvrdí:

https://www.amazon.fr/MARQUISE-PLAISIRS ... 2847244719


Podľa mojich rešerší, kniha obsahuje životopis Susanne du Plessis Belliere a ten sa veru Angelikynmu veľmi nepodobá a tiež nei osobnosť a povaha tejto ženy.

ja teda s týmto názorom nesúhlasim - lebo si myslím že ona a jej manžel boli modelom Filipových rodičov, prečo osvetlujem tuto:

https://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopi ... 491#p28491

Existuje teda pár ludí ktorí sa nazdávajú že Susanne de Plessis bola predobrazom na Angeliku - ale ja sa nazdávam že táto bola akurátik jej fiktívna svokra - a preto am potešila zmienka o tých Bretónskych majetkoch v nemeckom starom vydaní - čo mi moje domienky potvrdzuje.

Nuž Angelika nebola žiadna priateľka Fouqueta a mala s tou pani pramálo spoločného - okrem vtipu a inteligencie takmer nič.

ja si myslím že predobrazom Angeliky bola dcéra pani de Sevigne - neskoršie osvetlím prečo

jeanne píše:

Nezapomeň, že Peyrakův příběh tematizuje Fouquetův příběh...

ha-ha čítaš my myšlienky - ale Fouquet v knihe vystupoval tiež

Takže v podstate mohla byť Susanne Angelikynou svokrou a tak trochu inšpirovať na nevestu.

Keďže manželský pár Plessis-Belliere, neilen že bol veľkým zástancami Fouqueta, ale aj ako som už uviedla v preklade z Integrále, ich najstarší syn s titulom markíz du Plessis-Belliere, bojoval v Rakúsku v bitke pri St.Gottard a táto skutočnosť sa spomína aj v Integrale v ceste do Versailles - a preto sa prikláňam k verzii že toto definitívne mali byť Filipový rodičia.

Françoise-Marguerite de Sévigné

V každom prípade však krásna dcéra pani de Sevigne dáva lepšiu Angeliku - bola krásna a inteligentná a sofistikovaná,
bola pri dvore, kráľ si ju všimol a obletoval, ale nemala o neho záujem. Nemala žiadne milostné škandály - to znamená že si vážila samú seba a neskočila hneď s každým do postele.

Do mojeje fikce som ju už rešeršovala a raz preložila čo o nej skutočne napísali.


Napokon sa zamilovala do výstredne škaredého Grignana (vlastná rodina sa mu vysmievaal pre jeho škaredosť) - ktorý ale mal vraj veľmi vyvynutého ducha a pekné vyšportované telo, a otočial sa chrbtom Versailles aj celému dvoru, a odišla na jih kde jej manžel mal vybudované svoje vlastné impérium - a vraj sa aj choval ako kráľ aj zoskupenie stoličiek uňho na slávnostiach bývalo tak že sedával na špeciálnom mieste ako vládca provincie.

Tento príbeh, aj tým že Francose odmietla kráľa a Grignan bol jižan - plus vzhľadovo kráska a zviera - definitívne vzorovo bližšie ako Susanne du Plessis ktorá na rozdiel od Francoise nepatrila ani do Angelikynej vekovej kategórie a na dôvažok bola z Bretonska a oddaná Fouquetovi.

To je môj názor po dôkladných rešeršiach.

Samozrejme pani AG pracovala ako DUMAS - ja som teraz schválne robila rešerše v jeho dielach - že si často veci skombinovala.

Hlavné je že nám vytvorial úžasné charaktery, ktoré doslova ožívaju pred očami a máme pocit že tie osoby poznáme a skutočne žijú.

Ako som už povedale, ja považujem dcéru pani de Sevigne ako hlavný vzor na Angeliku, už len ten samotný opis jej krásy z dobových kroník . Tak nikto nikdy Montespanku neopísal a ani Angeliku de Fontanges ktorá vraj tiež bola veľmi krásna (ale hlúpa). A plus že sa Francoise vykašlala na kráľa aj Versailles a odišla zo svojou láskou na jih.

Toto som kedysi dávno po dôkladných rešeršiach napísala o Francoise v mojom Kráľovstve Francúzskom:

Markíz de Tréville o tomto jej pôvabnom dieťati raz dávno napísal: Jej krása je schopná vrhnúť svet do plameňov. Avšak napriek jej nezvyčajným pôvabom si potajme každý myslel že sa krásna dcéra markízy de Sevigne nikdy nevydá. Takto to vtedy tvrdili zlé jazyky pri dvore: Je tak krásna a inteligentná, ale aj taká nad všetko a všetkých povýšená, že sa určite nenájde muž ktorý by jej bol hodný. Boli časy keď sa už-už zdalo že si ju kráľ vyberie za novú Maîtresse-en-titre, oficiálnu milenku. V júli 1668, keď sedela aj z matkou pri kráľovom stole a tento nemohol z nej spustiť oči, dvorania to už považovali za hotovú vec. Avšak napokon prekvapujúco znovu zvíťazila pani de Montespan. Pošeptávalo sa že krásna Françoise-Marguerite bola aj ku kráľovi chladná ako ľad. A aj to že panovníkovi máta v hlave iná: Pôvabná manželka Philippa du Plessis Bellière, kráľovho maršála.

Keď mladú de Sevigne dvorania videli prechádzať sa hrdú a krásnu v kráľovských záhradách, recitovali si za jej chrbtom posmešný Madrigal básnika Denisa Sanguina de Saint-Pavin ktorý napísal s ohľadom na danú situáciu:

A tak svet sa jednoducho príliš malý zdá
Ak chcete nájsť v ňom niekoho vôbec,
kto kandidát by bol vhodný
Kto by mohol byť považovaný jej spanilosti hodný.
A kráska to vie veľmi dobre a všetkými pohŕda,
pre ňu prijateľný nezdá sa jej žiadny.

O to prekvapujúcejšie bolo keď sa ku koncu toho istého roku pri dvore rozkríklo, že sa hrdá kráska predsa len ide vydávať. Dňa 4. decembra 1668 jej matka, Madame de Sévigné, napísala svojmu bratrancovi Bussymu-Rabutinovi nasledovné riadky: "Po dlhej dobe sa predsa len najkrajšie dievča vo Francúzsku ide vydávať - nie za najkrajšieho chlapca - ale za jedného z najpoctivejších mužov v kráľovstve: Je to všetkými veľmi vážený pán gróf de Grignan ."
François Adhemar de Monteil de Grignan, mal vtedy 36 rokov a bol dvojnásobný vdovec. Pochádzal zo starého a význačného provensálskeho rodu. Bol však aj pozoruhodne škaredý a jeho ošklivosť sa často stávala terčom rodinného vtipkovania. Napriek svojej nepeknej tvári bol gróf šarmantný a očarujúci. Mal vysokú atletickú postavu, bol vždy elegantný, a nadôvažok ešte aj vysoko inteligentný, vtipný a duchaplný. Podľa toho čo sa pošepkávalo sa on slečna de Sévigné do seba skutočne zamilovali. Vzali sa v Paríži 27 januára 1669.

Ludmila Menager namalovala novy celkom dobry obraz s tematikou Angelika



kedysi davno namalovala toto:

už sa tu veľakrát preberali Angelikine zelené oči (ktoré boli niekedy tyrkysové alias zelenomodré, inokedy smaragdové, ako sa hodilo ). Ja som našla tieto, a hoci nepatria človeku, viem si ich predstaviť aj v ľudskej podobe.

To je ale pěkná barva! Hned mne napadla Lidožroutova poznámka, když při pohledu do Angeličiných očí překvapeně zvolal, že její matka musela pít hodně absintu, když ji čekala .

Kolika jazyky hovořila Angelika ? Vzpomínám si, že kromě francouzštiny mluvila německy a arabsky. Z kláštera znala latinu.

ja som si niekde do Wordu napísala zoznam koľkými jazykmi hovoril Joffrey (podla zmienok v knihe) Angelika vedela Francúzsky Arabsky Nemecky a Latinu ich samozrejme učili v kostole - a v Novom Svete sa naučila nejaké tie indiánske dialekty - na viac si nespomínam - ak teda pominiem ze sa po čase naučila južanský dialekt - Okcitánštinu - pretože tým nářečím cela nadšená oslovila kuchára Davida ktorý bol s Toulouse

v každom prípade Okcitánština bola blízka Španielčine a Taliančine - ale či Angelika vedela Taliansky je otázne
pani de Sevigne mala v tom čase učiteľa Taliančiny - lebo ten jazyk bol v móde

Joffrey taliansky definitívne vedel, lebo sa učil spievať u starých talianskych majstrov

ja si spomínam, že vedela aj po anglicky - neviem síce, koľko, ale určite hovorila po anglicky, keď boli odviesť malú Angličanku Rose-Anne k starej mame pani Williamovej na začiatku 8. dielu. A potom na začiatku 13. dielu, keď boli v Saleme, tak dačo rozumela.

Precious píše: *

24 srp 2022, 09:18

ja si spomínam, že vedela aj po anglicky - neviem síce, koľko, ale určite hovorila po anglicky, keď boli odviesť malú Angličanku Rose-Anne k starej mame pani Williamovej na začiatku 8. dielu. A potom na začiatku 13. dielu, keď boli v Saleme, tak dačo rozumela.

Máš pravdu Angelika už od 7 dielu vedela určite aspoň trochu Anglicky a neskoršie, potom keď sú v 12 diely v Saleme určite už dosť dobre Holt bez Angličtiny sa človek už vtedy v Novom Svete nezaobišiel.

V 8 diely keď je Angelika v a Reverend Patridge robí kázání tak sa tam píše:

Angelika už rozuměla anglicky dost na to, aby zjistila, že hromový knězův hlas prohlašuje současného papeže postupně za Antikrista a Belzebuba, a zdálo se jí, že ve svých úvahách přece jen trochu přehání.

ako som už hore vyššie spomínala Okcitánština bola príbuzná Španielštine a ako vidíme Angelika rozumela dosť dobre.
Na konci štvrtého dielu keď sa ocitla v španielskej Ceute sa píše toto:

Angelika natolik rozuměla španělsky, aby pochytila podstatu toho dlouhého vášnivého vyprávění, které na ni dáma vychrlila a zvedala přitom oči k nebi.

A německy uměla z dětství, a jak se naučila anglicky, už v 7 díle je zmínka, ze něco anglicky umí, určitě měla talent na jazyky

Zuzanka62 píše: *

30 srp 2022, 19:32

A německy uměla z dětství

Jj, něco jí přece předal starý Vilém, se kterým se jako dítě bavila německy.

A co ta angličtina?

opakujem si Kráľovské slávnosti a na str. 127 je napísané, že Angelika rozumela po španielsky. O dve strany na to AG píše, že Angelika má skvelý sluch a výbornú pamäť, tak sa ľahko učí cudzie jazyky. Skúsim sem doplniť citáty priamo z knihy.

Nemohla AJ pochytit třeba i od Hugenotů v La Rochelle? Pokud Berne, Mercelot a další obchodovali i se zámořím, jistě museli ovládat jazyky .

Angeliku naučil anglicky Cantor.

PenelopaW píše: *

05 čer 2021, 18:40

moirra píše: *

05 čer 2021, 17:38

Ako som už spomínala alternatívna fikcia ako Joffrey dostáva milosť od kráľa a vracia sa do Francia v čase keď Filip ešte žije, by bola naozaj šialená jízda. Snáď sa do nej jednoho dňa niekto pustí.

Tohle začala psát Precious, ale skončila v tom nejdramatičtějším okamžiku .

hahaha, to vždy bolo mienené len ako jednorázová fikcia bez pokračovania. Presne len taký náhľad, čo by sa dialo, keby ...

Ale mám ďalší návrh na fanfiction podobného zamerania - a preto som ho dala do tohto vlákna. Vráťme sa do piateho dielu. Zámok Plessis je pod kontrolou Montadoura a jeho vojakov, situácia sa zhoršuje. Angelika píše kráľovi list a prakticky sa mu vzdáva. Čo by sa stalo, keby krátko nato nedošlo k výbuchu násilia a Angelika by sa vrátila na dvor? Po čase by sa stala kráľovou milenkou, žila by s ním pár rokov, kým tu zrazu, kdesi-čosi, začne kráľ dostávať správy z Ameriky o istom grófovi de Peyrac, ktorý sa tam usídlil a pletie sa do francúzskych záležitostí. A k Angelike sa tieto informácie samozrejme dostanú. Čo by urobila? (Predpokladám, že pri Ľudovítovom apetíte a plodnosti by s ním už mala zopár detí. ) To by len bola situácia par excellence, n´est-pas? Teším sa na vaše podnety!

PenelopaW píše: *

07 zář 2022, 12:26

Nemohla AJ pochytit třeba i od Hugenotů v La Rochelle? Pokud Berne, Mercelot a další obchodovali i se zámořím, jistě museli ovládat jazyky .

Presne tak! iečo sa už určite naučial v La Rochelle. Veď protestanti obchodovali hlavne z Angličanmi - ktorí im svojho času aj pomáhali. A neskoršie v Novom Svete ju doučoval Cantor.

Ja som po tom čo namňa vyskočilo jedno foto uvažovala o tom že Angelika musela mať nejaké takéto oči - to človek zriedka kedy vidí.

Ak mala podobé oči ako tieto dvojičky, čo podľa opisov v knihe sedí, vôbec sa nečudujem sa že všetci chlapi boli pri jej kráse z nej mimo a že ju sedliaci ako malú považovali za vílu. Tieto dve dievčatá majú naozaj oči ako by boli z iného sveta:

https://www.gb-dm.com/post/double-take- ... -the-world

Precious píše: *

07 zář 2022, 12:24

opakujem si Kráľovské slávnosti a na str. 127 je napísané, že Angelika rozumela po španielsky. O dve strany na to AG píše, že Angelika má skvelý sluch a výbornú pamäť, tak sa ľahko učí cudzie jazyky. Skúsim sem doplniť citáty priamo z knihy.

No určite sa nám podarí časom dohľadať všetky citáty o jazykoch ktoré Angelika ovládala.

Pri dnešnej prechádzke vonku, kedy som rozmýšľala nad niečim iným sami do toho zamotala ako vždy Angelika a pritom ma napadlo že Angelika bola niekedy až prehnane veľkorysá. Napríklad keď darovala Montespanke keď sa šli dívať na kráľov slávnostný príchod do Paríža po jeho svadbe diamantový náhrdelník alebo keď nevzala sp§ť mešec s peniazmi ktorý jej chcel vrátiť kat Aubin, pretože nesplnil jej požiadavku aby Joffreya uškrtil. (Viete si predstaviť čo to musí byť niekomu dať peniaze aby zabil milovanú osobu aby netrpela????)

Príkladov jej prehnanej veľkorysosti je v knihách hodne. Niekedy na to doplácala inokedy ju za to osud odmenil. Ktovie keby bola mala mešec od kata Aubina, ako by to dopadlo. Možno bolo lepšie že aspoň na chvíľu zmizla na dvore zázrakov, kde bola aspoň v bezpečí pred tými čo jej ukladali o život. Inde by ju možno našli a nadobro odstránili.

V prípade diamantového náhrdelníka si myslím že bola mladá a ešte príliš naivná a myslela si že je ešte stále bohatá, tak veselo rozdávala, netušiac že kráľ môže z minúty na minútu z boháča spraviť žobráka. čo si o tom myslíte vy?

Ešte ma napadlo že Angelika bola niekedy aj Forrest Gump, k niektorým veciam prišla celkom náhodou ako slepé kura k zrnu. Napríklad keď sa Rodogonova dýka ocitla v jej živôtiku a žobráci z dvora zázrakov mali kvôli tomu k nej rešpekt, alebo keď "omylom" premohla Utakeho v boji a priviedla ho ako Joffrey podotkol doslova na povrázku.

Uvažovala som aj o tom že Angelika si väčšinou nezískavala ľudí okolo seba tým že bola mimoriadne krásna, ale tým aká bola. Niekde o tom, dokonca viackrát, filozofuje aj Joffrey de Peyrac.

Moirro, s velkorysostí souhlasím.
Vzpomínám si, jak ji Sabine prosila, aby zachránila jejího syna. Nakonec se dokázala přenést přes to, čím jí Sabine ublížila.

Já jsem zase viděla Angeliku jako až moc důvěřivou. Ona nedokázala vidět, že jsou některé osoby, hlavně ženy v podstatě její nepřítelkyně.
Tím myslím Montespánku, která proti ní intrikovala u dvora. Myslím, že ji ošklivě pomlouvala u královny.
Potom to byla Ďáblice. Cantor jí vyprávěl, jak ho sváděla. Florimond jí upozorňoval na to, že si nemohla dopisovat s Keplerem. Ona tomu nepřikládala důležitost.
Myslím, že viděla v lidech spíše to lepší, i když to byla jen přetvářka.

Pokud jsem někde nebyla úplně přesná, tak mě doplňte.

S tím náhrdelníkem to diskutovala už Zuzka, v té souvislosti, že J. nechal A. bez prostředků a tímto darem se zbavila dost výrazné sumy. Nebo jak ve stejné době věnovala několikery šaty. (Samozřejmě nevím, v jakém tématu to Zuzka nadhodila.)

Edit: Snažila jsem se tu diskusi dohledat, ale marně, takže je možné, že jsme ji vedly osobně a záznam z ní není .

Montespanová v té době ještě neměla takové postavení u dvora a měla v podstatě "holý zadek". Nebrala A. věnování náhrdelníku jako investici do budoucna? Ve smyslu "já teď poškrábu tebe, ty pak jednou poškrábeš mě (až to budu potřebovat)"?

Jinak souhlasím s Mimi s tou důvěřivostí, konkrétně u Ďáblice. A souhlas s moirrou, že ke kupě věcí Angelika přišla dílem náhody, ne vlastním přičiněním.

Já bych řekla, že spíše to bylo, že si neuvědomovala že prodává něco cenného co jí bude chybět. Vždyť byla naprosto přesvědčená, že Joffrey je uvězněný neprávem a do poslední chvíle, čekala, že se tato situace vysvětlí. Ale nečekala bych v tom nic jen snahu něco dát sestře a jejím přítelkyním za to, že jí nechá u sebe bydlet. Navíc nepřišlo mi že by z toho bylo zřejmé že madam de Montespan někdy bude v budoucnu zastávat důležité místo u dvora. Myslím že věštba byla až později a obě se jí smáli.
Já nevím jestli je to naivita nebo vrozená důvěra a snaha vidět věci v dobrém světě. Mě vždy zatrne, když čtu jak tako lehce svádí může ve své blízkosti v Quebecu a možná i jindy v knize, ale hlavně tam. Jako by jim nabízí něco, co jim nechce a nemůže dát i když teda nakonec jo.
Nevím asi bych to nazvala nějakou emotivností živostí a rozhodování se podle momentálních emocí a ne podle racionálních úsudku. Baví se s těmi muži, protože je to příjemná společenská konverzace. Dále pomůže sestře, protože cítí vděk. Chce pomoc protestantským přátelím protože má o ně strach i když by bylo jednoduší jít sama hledat pomoc.

Lole píše: *

19 úno 2024, 18:51

Já bych řekla, že spíše to bylo, že si neuvědomovala že prodává něco cenného co jí bude chybět. Vždyť byla naprosto přesvědčená, že Joffrey je uvězněný neprávem a do poslední chvíle, čekala, že se tato situace vysvětlí. Ale nečekala bych v tom nic jen snahu něco dát sestře a jejím přítelkyním za to, že jí nechá u sebe bydlet. Navíc nepřišlo mi že by z toho bylo zřejmé že madam de Montespan někdy bude v budoucnu zastávat důležité místo u dvora. Myslím že věštba byla až později a obě se jí smáli.

Angelika ktorá neskoršie bola veľmi šikovná obchodníčka, ak šikovná že si získala aj obdiv a úctu ministra Colberta, tá Angelika ktorá už ako dieťa Molinesa ohúrila svojimi matematickými a logickými úvahami nemohla nepoznať hodnotu diamantového náhrdelníka...

PenelopaW píše: *

18 úno 2024, 19:56

S tím náhrdelníkem to diskutovala už Zuzka, v té souvislosti, že J. nechal A. bez prostředků a tímto darem se zbavila dost výrazné sumy. Nebo jak ve stejné době věnovala několikery šaty. (Samozřejmě nevím, v jakém tématu to Zuzka nadhodila.)

Edit: Snažila jsem se tu diskusi dohledat, ale marně, takže je možné, že jsme ji vedly osobně a záznam z ní není .

Montespanová v té době ještě neměla takové postavení u dvora a měla v podstatě "holý zadek". Nebrala A. věnování náhrdelníku jako investici do budoucna? Ve smyslu "já teď poškrábu tebe, ty pak jednou poškrábeš mě (až to budu potřebovat)"?

Niekde to tu na fóre určite je, neviem či náhodou nie v komentároch k fikciám.

čo sa Montespanky týka, tá ešte v tom čase nebola nikým. Nebola vtedy ani len vydatá za Montespana a nemala prístup medzi vyvolené dámy na kráľov dvor

dívala som sa do knihy a tipovala som správne: bolo to tesne predtým ako sa Andijos vrátil ....

takže pridávam ten úryvok z knihy sem kam podľa mňa patrí:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 284#p33284

pridala som ten úryvok sem:

Ne nemyslím, že neznala cenu toho co šperk stojí, ale spíš se neuvědomovala fakt, že její bohatství spojené s manželem bude nenávratně pryč. Celou dobu mi přišlo že v knize neztrácí naději na to, že jejího muže osvobodí a kdyby ho omilostnili, tak by si s jedním drahým darem pro paní de Montespan nemusela dělat starosti. Mě to "lehkovážné" darování spíš vede k tomu, že netušila na jak moc velké dno padne co se týče financí.

Já vidím vývoj Angeliky. Od v podstatě naivní, dobrosrdecne mladé dívky, která se v podstatě až do zatknuti manžela nepotkala s problémy, nedostatkem, nenávisti. Až po zkušenou obchodníci, ženu využívající i někdy nekalé praktiky k dosáhnutí návratu ke dvoru, na druhé straně odvážnou. Cesta do Středomoří v 17 století pro ženu v podstatě bez doprovodu byla obrovská výzva. Stejně jako povstání proti králi. Zde si ale myslím, ze byla do vzpoury vtlacena okolnostmi.
Moc by se mi líbila fikce o které psala Precios, kdy jako milenka krále se dozví o jakémsi hraběti De Peyrac, který mu děla problémy v Americe

Našla jsme na pinterestu obrázek který má zobrazit Alice in a magic world. Nevím zda je to přímo amine či ne, ale viděla jsme v tom Angeliku a Jofreye

Odkaz zde: https://i.pinimg.com/originals/7a/8e/d0 ... c28e5f.jpg

No tak ti dva tam jsou naprosto jasní . Jakápak Alice??

Netuším, já tem hned viděla je dva a už jsem nepřemýšlela

PenelopaW píše: *

27 úno 2024, 13:31

No tak ti dva tam jsou naprosto jasní . Jakápak Alice??

presne tak ! To je Angelika a Joffrey v paláci veselého poznania v Toulouse ako tancujú pod kupolou hviezdneho neba.
dokonalý úlovok, Lole!

Lole, súhlasím, to je na 100%!

Kdyby byli starší klidně by to mohl být Quebcký ples ale co si pamatuju tam Angelice nebylo dobře, takže Toulouská slavnost. Sem ráda že vám to též líbí a také je v tom vidíte To mi udělalo radost..

Otváram túto podtému s tým, že by som sem chcela uviesť pár citácií, o ktoré sa opieram, keď píšem fanfiction a musím sa dotknúť sexuality našej hrdinky. Ako aj v príbehu o rozhovore Abigail a Angeliky o svadobnej noci. Moirra ako feedback píše

moirra píše: *

06 bře 2025, 10:55

Ja si myslím že Angelika nehovorí celkom pravdu ke´d vyhlasuje že: Aj ja som bola taká. Ale beriem to že sa snaží učičíkať Abigail ako najlepšie vie.

Spomínam si na všetky tie príhody z minulosti: Ako dieťa už videla pohlavný styk u zvierat, zúčastnila sa dedinskej svadby kde mladomanželom niesli do posteľ svadobnú polievku, pozorovala princa de Condé z milenkou, v Poitiers nechala páža by jej vytiahol v spovednici prsia von zo živôtika (rovnako ako neskoršie neznámeho speváka v letohrádku) a veselo sa váľala s Nicolasom v sene na vlastnej svadbe a nechala by ho dielo dokonať keby ich nevyrušili. Angelika sa nikdy nebála telesných dotykov či telesnej lásky – bála sa Joffreya.

Uviedla si aj skvelé prípady toho, že Angelika bola "úplne v pohode" s pohlavným stykom, mala k nemu až ľahostajný postoj (podľa týchto citácií). Marí sa mi, že zatiaľ čo to páža bolo z nej "na větvi", ona úplne nevzrušene pozorovala oblaky

S Nicolasom to bolo o pomste, hlavu mala čistú a chladnú, takže o nejakom sexuálnom vzrušení sa opäť nedá hovoriť.

Zato máme o jej sexualite - hlavne vo vzťahu k Joffreymu - niekoľko viet priamo od AG:

Kniha "Markíza anjelov" potom, ako ju znásilnil de Vardes:
"Hrozila sa nenásytnosti svojho tela. Keď sa ocitla po Joffreyho boku, v jeho náručí, nevedela, aké pravdivé sú jeho slová: "Ste stvorená pre lásku!"
Ovplyvnená triviálnosťou určitých udalostí z detstva sa nazdávala, že je skôr chladná, pociťovala odpor k niektorým veciam a bola plachá. Joffrey ju vedel zbaviť týchto zábran, ba čo viac, zobudil v nej túžbu po rozkoši, takú prirodzenú v jej zdravom tele vidiečanky. Niekedy sa zdalo, že ho to až znepokojuje."

Čiže ja to vnímam tak, že sa jej - podobne ako Abigail v mojom príbehu - niektoré veci v rámci manželských povinností až hnusili. A to, že bola plachá, AG zmieňuje viackrát aj neskôr - "Angelika a jej láska", keď Rescator spomína na svoje manželstvo:

„Keď si ju v Toulouse bral za ženu, netušil, aké objavy mu prinesie jeho manželstvo – veď už mal tridsať rokov a ženskými dobrodružstvami sa zasýtil. Prekvapila ho jej krása a ešte väčšmi nevinnosť. Zaúčanie toho utešeného dievčaťa, obdivuhodne zmyselného a súčasne plachého ako srnka, bolo jeho najlepšou ľúbostnou spomienkou.“

Ešte bolo niečo v tomto duchu aj v ďalších amerických dieloch, či už z pohľadu Angeliky alebo Joffreyho. Určite čosi o tom, že Angelika po udalostiach v Plessis je opäť nedôverčivá vo veciach telesnej lásky a jej manžel musí v tejto „oblasti začať odznova“ a opäť si ju získať – čo mu pripomína ich manželstvo v Toulouse.

Takže ak to môžem zhrnúť, práve kvôli tomu, že vedela, čo sa deje v manželskej posteli, bola mladučká Angelika ľahostajná, možno až chladná k prejavom telesnej lásky. Alebo len musel prísť niekto, kto to v nej dokázal prebudiť, teda niekto, kto sa k nej hodil mentálne, emocionálne a aj na "chemickej úrovni"?

Mě napadlo jestli to není nějaká přirozená reakce. Podstatě to byla mladá dívka, co netušila nic o svém těle. V knize jsou ty momenty, kde se sexualita projevuje popisované tak jako náhodné doteky a ona sama moc neví co se děje. Mě to trochu připomíná takové ty dospívající dívky, co se snaží být ohledně sexuality nad věcí, ale ani úplně netuší o co se vlastně jedná. Nevím jestli to byla přímo lhostejnost v pravém slova smysl spíš nevědomost. Navíc je něco jiného náhodná erotický zážitek a intimita spojená s druhou blízkou osobou. To má úplně jiné dimenze. Podle mě to spíš jde o obecnou záležitost že sex a jeho prožitek je závislí na vztahu k druhé osobě. Minimálně to je nějaký můj pohled na věc. Na stranu druhou proč si to neinterpretovat po svém a tu fikci pak prostě podat skrze tvůj pohled. Upřímně jsme velmi zvědavá co vyplodíš