Nas slavny hrdina a Joffreyov priatel v skutocnosti existoval.

Bernard D'Andijos alias Bernat Daudijòs (okcitansky) alebo d'Audijòs alebo aj Daudejòs

Jeho meno sa pisalo v rozlicnych podobach, ako vsetky mena v tom case, lebo
vo Francii sa v tom case hovorilo viacerymi jazykmi a nebola este velmi ustalena
gramatika. ;-)

O Bernardovi napisali dokonc dve knihy:

Les Invisibles (neviditelni) od Jeana Harambata (opisuje rok 1665 a Andijosove povstanie)

The Muskets of Gascony: The Revolt of Bernard D'Audijos, od Waltera Scotta
Musketieri z Gaskonska: Povstanie Bernarda Andijosa

NIE! NIE! NIE! a NIE!

Andijos neumrel v roku 1677 na maláriu..to sa len historici pomýlili...
alebo si ho z niekym pomýlili....
v mojej fikcii vstane z mŕtvych...aké že to bude kráľovstvo francúzske bez Bernarda D'Andijos????

Andijos sa vraj preslávil svojimi kvalitami ako armádny veliteľ. Velil celému regimentu.
Jeho družinu volali "l'Audijos-Dragons" Andijosovi draci.

Vstúpil do armády markíza de Vivonne aby pomohol brániť Messinu na Sicílii proti Španielom.
Bitvu vyhrali a stretli sa z neapolským princom Cincinelli. A krátko na to v roku 1677 VRAJ
zomrel na maláriu!

Ale kdeze

Podľa mňa to našli nejakú inú mŕtvolu, ako v Joffreyovom prípade, a vynorí sa najskôr
niekde v Amerike aby sa konečne stretol z Joffreyom a Angelikou....to bude zábava!!!!

Koho by to zaujímalo nasla som cely Andijosov životopis podložený historickými dokumentami:

http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k2087752/texteBrut

Moirro, také gratuluji k úžasnému objevu Hledala jsem něco o něm, ale nic nenašla, tak jsem to pak vzdala. Jsi úžasná.

A ano, Jeanne má naprostou pravdu Plakat nebo se smát? D'Andijosův osud je smutný, ale ty jsi mě svým návrhem, jak historii obejít, taky moc rozesmála.
No, já pořád říkám, že fantazii se meze nekladou

jeanne píše:

Ale taky s tím nemám problém, klidně ho oživ a nechej pobíhat ve své fikci.
Hádám, že se to bude líbit i Dauphine. Jediný, kdo by tu s takovou "neseriózností" mohl mít problém je moirra, tak pozor na ni.

Jeanne, tohle mi nedělej! Slzím smíchy

jeanne píše:

Ale taky s tím nemám problém, klidně ho oživ a nechej pobíhat ve své fikci.
Hádám, že se to bude líbit i Dauphine. Jediný, kdo by tu s takovou "neseriózností" mohl mít problém je moirra, tak pozor na ni.

COZE

Ja s tym problem nemam! Mozem ja za to ze neseriozni historici roztrubuju kadekde taketo blbosti?
Velitel dracej armady a umriet na malariu? NIE! NIE! a NIE!

aj keby si Francuzi kvoli tomu museli
prepisat cele dejiny!!!! uz to mam! prepisem im ich ja!

moirra píše:

aj keby si Francuzi kvoli tomu museli prepisat cele dejiny!!!! uz to mam! prepisem ich ja!

Teda dámy, vy mi dneska dáváte, nemůžu se přestat smát! Moirro, tak tomuhle Tvému předsevzetí naprosto věřím Ty jsi schopná toho dosáhnout

kľudne ho moirra, oživ, veď je to náš miláčik
veď keď sa môžu historici mýliť v dátume narodenia (niekde je písané 1634, niekde 1638? ) a pozri, tu sa píše že ho zastrelili,

http://gasconyhistory.e-monsite.com/pag ... 1634-1677/

no tak by ho vlastne kľudne nemuseli zastreliť, či?

Detektiv Errnie, zaujimavy objav!

Pise sa o nom vselico ale ten link co som ja uviedla je cely spis poskladany z historickych faktov
a poskladal ho klub Gaskonskych historikov, ktori historiu Langedocu a Francie rozpitvavaju
do detailu tak ako my Angeliku

moirra píše:

Detektiv Errnie, zaujimavy objav!

Pise sa o nom vselico ale ten link co som ja uviedla je cely spis poskladany z historickych faktov
a poskladal ho klub Gaskonskych historikov, ktori historiu Langedocu a Francie rozpitvavaju
do detailu tak ako my Angeliku

viem, aj vo wikipedii je uvedené, že zomrel na maláriu , ale nie je príjemnejšie veriť, že to bolo inak

Moj oblubenec Andijos ma, ako inac aj svoju vlastnu webovu stranku

http://audijos.blogspot.co.at/2009/10/b ... dijos.html

A samozrejme ze som nasla este aj dalsiu knihu:

Une révolte antifiscale au XVIIème siècle. Audijos soulève la Gascogne

Môj miláčik Andijos v kanóne váli:

Když se Angelika a Cerbalaud blížili k tomuto místu, zaslechli křik a našli Lauzuna a
markýze d'Humičres v rozepnutých košilích, jak se oba vrhají na Andijose. Jeden přes druhého
vykládali, že když už byli nuceni se bít, oba tajně požádali Andijose, aby je ve jménu přátelství
přišel smířit, až budou stát proti sobě. Jenže ten zrádce se schoval do křoví a s hurónským smíchem
pozoroval, jak oba „nepřátelé" zmatkují a snaží se oddálit začátek souboje. Nejdřív zjistili, že jeden
má kratší kord, pak zase příliš úzké střevíce. Když se nakonec dostavil smiřovatel, začali
protestovat:
„Kdybychom nebyli tak šlechetní, už jsme se mohli nejmíň stokrát probodnout," křičel malý
Lauzun.
Angelika se k nim přidala a vyčítala Andijosovi:
„Myslíte si, že vás měl můj manžel patnáct let u sebe jen proto, abyste dělal podobné
hlouposti, právě když ho zavřeli do vězení?" křičela na něj. „Oh, tihle jižani!

Hahahaha! To už si zas vůbec nevybavuju, holt nemám načtenou pasáž, kdy je Joffrey ve vězení musíme někdy dát i na fb, až se na to tady zas trošku pozapomene, protože tohle rozesměje vždycky!

dauphine píše:

Hahahaha! To už si zas vůbec nevybavuju, holt nemám načtenou pasáž, kdy je Joffrey ve vězení musíme někdy dát i na fb, až se na to tady zas trošku pozapomene, protože tohle rozesměje vždycky!

Kouzelná scéna, taky mi vymizela z paměti! Taková "výměna mečů" po jižansku...

https://www.youtube.com/watch?v=bGKz58KsAB0

Dasha! tak toto sa ti podarilo!
Taková "výměna mečů" po jižansku... to video je uzasne, presne tak by to asi dopadlo keby
sa zacal Lauzun sermovat z markýzom d'Humičres a Andijos aby im bol robil rozhodcu.

V tom videu už len chýba rozčúlená Angelika ktorá Andijosovi tiež prišla vynadať.

Čo sa mi na Andijosovi tak veľmi páči, že hoci bol bezstarostný, veselý, typicky bláznivý Gaskonec,
keď išlo do tuhého, ukázalo sa kto je naozajstný priateľ.

Spolu z Lauzunom zachránili Angelike odvážne život a Andijos sa pritom tak rozohnil
že cválal naspäť domov rozdúchať v Langedocu povstanie.


Cerbalaud s očima rudýma nevyspáním a s voskovým obličejem odvyprávěl konec tragédie,
do níž byl nejpodivnější náhodou také zapleten.
Měl té noci stráž ve stájích v Tuileries, když se zahradami přiřítil udýchaný muž bez paruky.
Byl to Bernard ďAndijos. Proběhl velkou galerií, až se ozvěna jeho dřevěných podpatků ozývala v
celém Louvru i v Tuileries, a vylákala z pokojů a bytů vyděšené tváře. Andijos srážel strážné, kteří
se ho pokoušeli zastavit.
Přitom, jak rychle nasedal na koně, ze sebe vysypal, že madame de Peyrac byla právě
málem zavražděna a on sám že se pobil s princem Orleánským. Za okamžik už projížděl branou
Saint-Honoré a křičel, že jede vzbouřit Languedoc proti králi.
„Och, chudák markýz," rozesmála se Angelika. „On... a vzbouřit Languedoc proti králi?"
„Myslíte, že to nedokáže?" zeptal se Cerbalaud.
Vážně zvedl ukazovák.
„Madame, vy nechápete gaskoňskou duši! Smích i vztek se v ní rychle střídají a nikdy se
neví, jak to skončí. Když vztekem, pak pozor, nechodit Gaskoňci do cesty!"
„Je pravda, že jen a jen Gaskoňcům vděčím za to, že jsem naživu. Nevíte, co se stalo s
vévodou de Lauzun?"
„Je v Bastile."
„Bože můj," vydechla Angelika, „jen aby tam nestrávil příštích čtyřicet let."
„On na sebe nenechá zapomenout, to se nebojte





Cerbalaud sebou ve spánku trhl, najednou vyskočil a okamžitě tasil meč.
„Mordyjé, pánové, vyslechněte mě! Jdu do boje proti králi!"
„Mlčte, Cerbalaude," prosila ho vyděšená Angelika.
Vrhl na ni podezíravý pohled opilce, který se ještě úplně neprobral.
„Nevěříte, že to dokážu? To tedy neznáte Gaskoňce, madame. Válka proti králi! Všechny
vás beru s sebou! Vzhůru, rebelové z Languedoku!"
S taseným mečem se vypotácel po schodech na práh a odešel.

Bernard ďAndijos & Cerbalaud:
cválajú vzbúriť Languedoc proti kráľovi

Bernard D’Andijos alias Bernard D'Audijos a jeho skutočný historický príbeh.

To je objav milé dámy! Bernarda a Andijosa spájalo ešte aj čosi iné, ako len priateľstvo.
Andijos bol potomkom slávneho rodu de Foix. (Grófi de Foix a Toulousky Grófi bránili svoj Languedoc proti Simonovi Montfortovi a krížovej výprave proti Albigenskym a Joffrey de Peyrac dal svojmu najmladšiemu synovi meno po Raymondovi-Rogerovi de Foix)



Bernard D'Audijos sa narodil v roku 1634 v Coudure, vo veľmi malej dedine medzi St. Sever a Samadetom v Chalosse, v južnej časti Gaskonska. Bol šľachticom z dobrého rodu ale nemal moc šťastia, i keď patril ku slávnej rodine Foix-Candale. Slúžil vo francúzskej armáde po dobu desiatich rokov a odišiel z nej s hodnosťou kapitána. Vrátil sa domov a v roku 1664 sa dostal do opozície kráľovskej moci, reprezentovanej intendantom Pellotom, kvoli soľným daniam. Tieto dane boli veľmi nenávidené celým obyvateľstvom, pretože boli považované za nespravodlivo vysoké. Nuž kráľa vždy okrádali jeho ministri, najskôr Fouquet a neskoršie Colbert, tak musel odniekiaľ nahromadiť peniaze na financovanie megalomanských projektov a neustálych vojen. Postavil sa na čelo povstania. Toto trvalo desať rokov v provinciách Chalosse, Bearn a Bigorre, tieto tri okresy sú časťami Gaskonska a Baskicka.
(Zaujímavé že Peyracov priateľ v kanóne od pani AG, Pierre-Paul Riquet ktorý bol autorom projektu Canal Du Midi, spájajúceho mesto Toulouse zo stredozemným morom, si tiež kúpil úrad vyberača soľných daní)

Markíz D'Andijos organizoval útoky na vyberačov soľných daní stále častejšie. Andijos a jeho muži vždy našli prístrešky, niečo pod zub a na pitie u obyvateľstva Languedocu. V mestách, dedinách i na samotách vo vysokých horách a pahorkatinách. Dokonca i v Španielsku. Andijos dobre vedel že mu jeho krajania mu vždy pomôžu. Vyberači soľných daní ohromení a vystrašení, sa už neodvážili ísť vyberať skoro nikam, dokonca ani len v ozbrojených skupinách. Po čase už videli Andijosov prízrak všade po celom juhu i po celom južnom Gaskonsku. Bol niečo ako Francúzky Zoro pomstiteľ a existuje o ňom veľa legiend a tiež pár zaujímavých kníh.

Hral sa s nimi ako mačka z myšami a kráľovskí dragúni vyšli na posmech. Keď vojaci prišli príliš blízko k jeho oddielom, prešiel cez jedno údolie do Španielska aby sa iným priesmykom hneď vzápätí vrátil. Kráľ napokon proti nemu poslal vojská, ale jemu sa podarilo utiecť. Kráľovskí Dragúni ho hľadali po celej krajine, no nemali šťastie.

Na jeho hlavu vypísali vysokú odmenu. Vždy im však utiekol a prežil úspešne všetky lovy na jeho hlavu, ktorú mal samozrejme veľmi rád. Keď zmizol, okamžite sa zjavil späť na nejakom inom mieste, pripravil zálohu alebo nový nájazd. Napokon umiestnili vojakov pechoty po mestách a dedinách. Nedosiahli tým však pri jeho hľadaní o nič lepšie výsledky. On a jeho muži však už po niekoľkých rokoch boja pociťovali únavu. Andijos mal stále menej a menej nasledovníkov a pomáhačov. Intendanta Claude Pellota preložili do Normandie do Parlamentu. Nový intendant de Sieuvre bol pripravený zo vzbúrencami a ich kapitánom vyjednávať . Rokovania prebehli v roku 1675.
Kráľ prisľúbil že jemu a jeho mužom daruje život ak sa vzdajú.

Audijos sa napokon vzdal, a výmenou dostal od kráľa, ktorému už od legiend o hrdinských činoch tohto povstalca zvonili uši, velenie v kráľovskej armáde. Dostal hodnosť plukovníka a pridelený vlastný pluk dragúnov, do ktorého si mohol zaradiť aj svojich bývalých spolubojovníkov.
Zúčastnili sa bojov na Sicílii pod velením maršala a vojvodu de Vivonne.
Bojovali veľmi statočne, avšak v okolí mesta Messina Audijos s dvoma dragúnov padli do pasce Pri pokuse zhromaždiť svojich mužov, bol VRAJ zastrelený.
Bolo to v roku 1677, a to mal iba 43 rokov.

Obraz: Bernard d'Audijos a mené la rébellion contre la gabelle.
Gabelle volali Francúzi soľné dane.

Bernard d'Andijos alias d'Audijos (vo Francii sa v tom čase ešte stále písalo viacerými spôsobmi, nebola ustálená gramatika) viedol vzburu na protest proti vysokým soľným daniam.



PS:
Prečo VRAJ zastrelený: Pretože iné zdroje zasa tvrdia niečo iné, napríklad že neskoršie umrel na mor, a tento šialený zdroj samozrejme vie ako to bolo naozaj:
Andijos je predsa nesmrteľný, ako slávny Zoro.

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=8&t=459

Zdroje:
http://gasconyhistory.e-monsite.com/pag ... 1634-1677/
http://audijos.blogspot.co.at/2009_10_01_archive.html
http://www.sudouest.fr/2010/11/30/les-i ... 65-790.php

Ach, Moirro, to je moc pěkný, ucelený a přehledný článek, povedl se ti! Myslím, že by se mohl publikovat na web do nové rubriky o osobnostech 17. století, nebo alespoň jako medailon k Andijosovi do databáze postav.

dauphine píše:

Ach, Moirro, to je moc pěkný, ucelený a přehledný článek, povedl se ti! Myslím, že by se mohl publikovat na web do nové rubriky o osobnostech 17. století, nebo alespoň jako medailon k Andijosovi do databáze postav.

Naprostý souhlas s Dauphine.
Tak náš oblíbenec Bernard patřil k rodině Foix-Candale, z které pocházela i česká a uherská královna Anna, manželka Vladislava II. Jagellonského.

Keďže upravujem článoček o Andijosovi,
nedá mi sem nepostnúť dalšie jeho perlenie v kanóne:

Tak nech sa páči ako to vyzerá keď je Andijos "Pln dobré vůle"

Angelika ho najednou prudce chytila za ruku.
„Ach, pane ďAndijosi, tolik bych chtěla, abyste byl mým skutečným manželem vy! Proč jím nejste? Vás už znám. Mám vás ráda.“..........
....... Vy mě nechápete. Mám strach.“
„Vy máte strach?“ opakoval. „Ale z čehopak, srdíčko?“
Neodpověděla, ale odtáhla se od něho a opřela si čelo o zaprášenou mříž. Kousala se do rtů, aby se nerozplakala.
Markýz byl zcela vyvedený z míry. Pln dobré vůle se domníval, že se ozvala její cudnost.
„Nebojte se, ptáče moje,“ řekl žoviálně. „Všechny ženy všech dob to musely podstoupit. Ta záležitost sice stojí za malý výkřik, ale brzy se rozezní jiný nápěv. A hrabě, váš ženich, je mistr v poskytování rozkoše. Věřte mi, že v toulouském hrabství dnes bude plakat mnoho krásných černých očí a mnohé další vás budou pronásledovat žárlivými pohledy.“
Ale ona ho neposlouchala.

Ja viem že tuto v Andijosovi vediem v poslednom čase monológ, ale čo už. Článok, ktorý je už dávno napísaný, je už dávno hotový. A ja vám jednoducho povedať novinky.

https://angelique.cz/bernard-d-andijos.php

Vtedy bol mojim hlavným zdrojom 100 stranový manuskript zduženia amatérskych historikov vo Francii, podobných šialencov ako ja - amatéri ktorí robia vo voľnom čase historické rešerše na akademickej úrovni.

Ale rešeršovanie a nové objavy sa tým článkom samozrejme neskončili. Andijos je okrem iného zaujímavý aj tým že sa považuje za vynálezcu partizánskej vojny.

Konečne sa mi za rozumnú cenu podarilo zohnať túto knihu:

The Muskets of Gascony: The Revolt of Bernard D'Audijos

Gaskonské muškety alias povstanie Bernarda Andijosa.



Kniha sa ku mne trepala až z USA, z Indiany. Navyše ma však ešte nesmierne pobavil mail ktorý mi po zaslaní objednávky prišiel.

viac o tom tuto:

viewtopic.php?f=7&t=134&p=29340#p29340

Knihu napísal profesor Professor J.H.M. Salmon - či podľa jeho vlastných tvrdení skôr upravil a spracoval. Škoda že už nežije, keby ešte žil Polačka by ho zasypala tisíckami dotazov. myslím že keď človek z tohto sveta odíde, je dôležité aby tu po sebe zanechal aspoň niečo čím spraví niekomu inému radosť. A mne ten pán profesor radosť spravil, lebo objavil a spracoval niečo, pri čom poskočilo moje angelikologické srdiečko.

Nadšenie tohto profesora histórie pre francúzsky juh, hlavne Gaskonsko, nepoznalo hraníc. Takže sa kvoli svojim vlastným rešeršiam vybral na slnečný juh - tento krát do oblasti BEARNU a začal sa, po tom čo domácim v krčme pri slávnom Steaku a la Bearn a pri dobrom víne s miestnymi vynikajúcimi syrmi ako dezert, vysvetlil o čo ide, pretekať s nimi v rešeršiach. Keďže Gaskonci sú povestní tým že im dlho trvá kým sa pre niečo nadchnú, ale keď už sa pre niečo nadchnú tak za tým zúrivo idú. A keďže sa jednalo o ich národného hrdinu, o ich vlastného Francúzskeho Robin-Hooda, samozrejme že v rešeršovacích pretekoch napokon ako ináč vyhrali domáci.

Salmon ktorý behal hore dolu po Bearne, jednoho večera zasa raz prišiel na pravidelný rešeršovací zraz do krčmy, kde vždy každý priniesol svoje objavy. Všetci už porozprávali a poukazovali čo ponachádzal a pozisťovali, prišiel ako posledný na rad samotný majiteľ podniku, ktorý sa samozrejme ako plnokrvný Gaskonec zapojil tiež.

Salmon neveril vlastným očiam keď naňho krčmár, ktorý sa po celý čas záhadne a zhovievavo usmieval, zamával starým manuskriptom o Andijosovi Skoro spadol z nôh keď ten manuskript otvoril. Lepšie povedané to čo držal v ruke bol už hotový román, ktorý podľa krčmárových slov napísal jeden z potomkov samotného Andijosa, podľa toho čo sám o Andijosovi zozbieral, a z nejakého čudného dôvodu sa ho ani nepokúšal zverejniť. zrejme to skôr považoval za akúsi rodinnú kroniku, ktorá má zostať uchovaná nasledovným generáciám.

A ja tú kroniku konečne držím v rukách! Autorom bol Armand Dadeyos a Salmon iba knihu spracoval. A prezradím že aj Andijos napokon zažil pekný ľúbostný príbeh a zo svojou láskou sa aj oženil. Kniha ale končí tým ako sa podrobil Kráľovi a vrátil sa k svojej láske, tiež šlachtičnej z dobrého rodu, ktorá naňho celé tie roky čo partizánčil verne čakala, a iného nechcela (niekedy potajme zišiel z hôr a stretli sa ) a oženil sa.

A očividne existoval ešte jeden román o Andijosovi ktorý vychádzal v novinách v roku 1928:

Napísané tam je: Predstavujeme vám náš nový fejtón tri lásky rytiera Andijosa. - Doteraz nevydaný román Edoarda Dulaca.

tak to by som si tiež prečítala - neviem koľko lások Andijos mal, ale viem že mal v skutočnosti jednu veľkú - volala sa Jeanne- Marie Dubourdieu a s ňou sa aj oženil a to presne 28 januára 1676.

V októbri 1676 sa zo svojim regimentom dragúnov nalodil s vojvodom Vivonne, bratom madame de Montespan, smerom Sicília.
Ak by tie dátumy človek trošku ignoroval, ako to robil Dumas a často aj pani AG, to sa doslova ponúka na fikci o tom ako sa prekvapujúco stretol s Rescatorom. +
Veď keď sa to tak vezme, v knihe Angelika a kráľ sa Andijos postaví pred kráľa v roku 1666 kedy sa stretne s Angelikou ktorá ho najskôr nespozná. Vtipné je aj že má čerstvú jazvu na líci. Dostane rád modrého kabátca - v knihe aj v skutočnosti, ako dôkaz mimoriadnej priazne od kráľa.

Haha, ta Salmonova historka je dobrá! Skoro jako z ranku těch našich, angelikologických . Tomu pánovi bychom měli dát čestné členství .

Mohlo by se zdát, že zpracováním článku se některá témata zakonzervují a "skončí", ale angelikologie je koníčkem, který nemá hranic . Doufám, že po přečtení knihy se nejen svěříš s novými objevy a perličkami, ale že rozšíříš již zpracovaný článek. Mně samozřejmě nejvíc zajímá ta Andijosova manželka .

Setkání s Rescatorem ve Středomoří je perfektním námětem na fikci, ať už vážného či fantasmagorického rázu . Andijos se mohl stát nechtěným svědkem setkání dvou Angeličiných milenců a dělat jim nárazník .

Zmíněný Dulacův román se Ti také podařilo dopátrat??

PenelopaW píše: *

26 črc 2021, 14:40

Zmíněný Dulacův román se Ti také podařilo dopátrat??

Dík za komentáre. Článok samozrejme doplním. Dulacov román očividne vychádzal iba v novinách, z ktorých je iba jeden výtlačok online.

Podobne ako na začiatku vychádzaal Angelika v dvoch rozličných novinách, kým sa dožila svojej knižnej podoby. Holt kedysi ľudia čakávali každý týždeň na pokračovanie, a pre vydavateľov to bol lukratívny kšeft, lebo v časoch nedigitálnych chcel mať každý svoj vlastný výtlačok.

Hrabala som sa v starých pohladniciach Toulouse a našla krásnu ilustráciu k tvojej nočnej fikcii na veži. Napadlo ma však že v 17 storočí tam v meste v noci muselo byť poriadne temno, takže predvídavý Joffrey určite vybral noc keď bol spln.

Mňa však zaujala tá strecha Andijosovho paláca. Nespomínam si že by mu pani AG dala nejaké sídlo v Toulouse, pretože jeho zámok bol v rodnom Coudures, ale inšpirovalo ma to potom k myšlienke v mojej Toulouskej sérii, že nejaký starý schátraný mestský mini-palác, to čomu Francúzi hovoria hotel, možno predsa len v Toulouse mal.

Mne sa ten krásny opis pohľadu zo strechy veľmi páčil.

Sledovala jen tak nebo dalekohledem město pod sebou a nechala se po ochozu vést jako malé dítě popostrkované rukou starostlivého rodiče. Stačilo jen jeho pár vět a ocitla se s ním v naprosto neznámém světě.
Chvíli stál vedle ní , za pár okamžiků ho měla za svými zády, jeho ruka s nataženým ukazováčkem v blízkosti její hlavy ji upozorňovala na známá místa : „Garonna – odsud se zdá být širší než ze břehu… za ohybem řeky a za těmi vysokými stromy se ukrývá letohrádek…palác starého barona Cerbalauda ..kostel Saint – Étienne…Andijosovo sídlo – když se podíváte dalekohledem, má vážně pořádně děravou střechu …Assézatská věž je jako královna na šachovnici města…“



Neodolala som nepridať aj Assézatsku vežu

No vida, Bernardův palác mě vůbec nenapadl. Jsem si jistá, že když jsem Henriettu psala, ani mě nenapadlo, že by Joffreyův přítel neměl v Toulouse nějaké své vlastní bydlení.
Takže v tomto rozhovoru s Angelikou mluví Andijos o zámku v Coudures ?

„ Jenže neusuzujte na základě objemu mého břicha. Měla byste vědět, že jsem chudší než žebrák a že bez hraběte de Peyrac bych byl odsouzen žít jen v košili v rozpadajícím se zámku vedle prázdného holubníku.

To já si myslela, že mluví o Toulouse....

Tereza píše: *

22 říj 2021, 23:34

No vida, Bernardův palác mě vůbec nenapadl. Jsem si jistá, že když jsem Henriettu psala, ani mě nenapadlo, že by Joffreyův přítel neměl v Toulouse nějaké své vlastní bydlení.
To já si myslela, že mluví o Toulouse....

ja si myslím že kým som nezačala rešeršovať, tak som to mala podobne nastavené aj ja - teda kedysi keď som čítala knihy

No aspoň pre mňa samotnú zneje zámok s holubníkom ako vidiecke sídlo, a zámok ktorý Andijosovi patril dedičným právom bol v Coudures. Tak ako Lauzunov bol v osade Lauzun. Tam sa aj Angelika s jej sprievodcom zastavili po ceste do ružového mesta.

Preto to aj v mojej fikcii rozlišujem, citujem:
1. Vybral sa až domov do rodného Coudures a aby mal aspoň na cestu späť do Paríža predal svoj holubník. Napokon sa mu podarilo zohnať aspoň tých tisíc pištolí ktoré priniesol Angelike.
2. Preto Andijos a Riquet podpísali zmluvu podľa ktorej mu mladý barón predal svoj starý polorozpadnutý mestský palác s deravou strechou do ktorého neustále zatekalo.

Keď si pozriem hocaký bežný malý palác, tak aspoň podľa mňa tam v meste by ťažko mali na nádvorí holubník (môžeš pozrieť video ktoré som pridala do vlákna Toulouse).

Ale moc sa mi pozdáva myšlienka z tvojej fikcie, že z veže Touloskej katedrály bolo vidno jeho deravú strechu, tak som sa jej chytila: V bode 2, inšpirovaná tvojou fikciou, som pridala malý mestský palác v Toulouse

V mojom pokračovaní sa dozvieme ako k tomu malému starému, polorozpadnutému palácu v meste prišiel.

Na Bernarda jsem se nikdy takhle dopodrobna nezaměřovala, takže zmínka o tom, zda měl či neměl palác, a jestli navíc s holubníkem nebo bez, mi zcela unikla. Kdybych četla jen o polorozpadlém paláci, taky bych asi tipovala nějaký městský, analogicky podle jiných postav a situací v knize. Nicméně Moirra je na Bernarda odbornice a protože reálně existoval, má hned na čem stavět. A když pak člověk začne zjišťovat, jak takový holubník mohl vypadat (já si pod tímto slovem vždy představím jen ten, co měla Otíkova maminka ve filmu Vesničko má středisková), dává to všechno dokonalý smysl. Jeden by řekl, že je to "taková blbost", která člověku v reálném životě k ničemu není, ale líbí se mi, jak nad tím přemýšlíte, dámy .

moirra píše: *

23 říj 2021, 10:32

V mojom pokračovaní sa dozvieme ako k tomu malému starému, polorozpadnutému palácu v meste prišiel.

Už aby to pokračování bylo!

PenelopaW píše: *

23 říj 2021, 18:23

A když pak člověk začne zjišťovat, jak takový holubník mohl vypadat (já si pod tímto slovem vždy představím jen ten, co měla Otíkova maminka ve filmu Vesničko má středisková), dává to všechno dokonalý smysl. Jeden by řekl, že je to "taková blbost", která člověku v reálném životě k ničemu není, ale líbí se mi, jak nad tím přemýšlíte, dámy .

nuž takými rešeršami sa človek dozvie hromadu historických zaujímavostí a precvičuje si svoje logické a kombinačné myslenie (ja si pri tom ešte aj precvičujem rôzne jazyky) inak by sme museli argumentovať že šachy či hra v karty či lúštenie krížoviek v reálnom živote na nič niesú ... a veľa iných vecí tiež
a keď potom človek ešte napíše článok či fikci - je ešte aj kreatívny
oveľa lepšie ako čumieť bezcieľne do debny alebo surfovať v bulváre ....

a teraz k veci:

ty si myslela niečo takéhoto?



nuž taký holubník ktorý mali šľachtici pri svojich zámkoch, teda zvykol stávať niekde na ich pozemkoch vyzeral trochu ináč ako ten s Českej komédie
Ono to bývali drevené ale u šľachticov často murované stavby, a dnes sú často prerobené na ubytovanie hostí

francúzsky sa tomu hovorí "pigeonnier"

veď keby to bola bývala iba nejaká drevená búdka, to by si jej predajom Andijos nebol zarobil ani na cestu naspäť do Paríža

napríklad tuto Gaskonský v Bergerac s typickou okrúhlou formou:



alebo iný typický južanský hranatý typ - domček na stračej nôžke



iba chem dodať že moju hypotézu podkladá aj to že v zozname najkrajších zámkov Okcitánie je u jedenástich z nich zmienka o takých veľkých holubníkoch zo 17 storočia

https://www.mes-ballades.com/32/chateau ... france.htm

mimi píše: *

06 lis 2021, 18:49

Ještě zpátky k Bernardovi, byl o tom skutečném natočen nějaký film? Jeho život by možná vydal i na seriál.

Nuž film o ňom som zatiaľ žiadny nenašla, ale zato kniha ktorú som spomínala hore vyššie a táto čo práve pridávam, by už boli dokonalou predlohou na celovečerný film o našom hrdinovi.

BERNARD ANDIJOS KOMIX OBSAH

V svojom kreslenom diele v komixovom štýle sa Jean Harambat rozhodol vyrozprávať príbeh Neviditeľných tak, že ho rozdelil na tri hlavné časti, ktoré rozpráva buď matka, manželka alebo sestra Bernarda d'Audijosa.
Gaskoňsko, okolo roku 1665. V roku 1661, po Mazarinovej smrti, vládne Francúzsku sám kráľ Ľudovít XIV. Kráľovi Slnka na jeho ľude veľmi nezáleží. O rok neskôr krajinu zasiahol hladomor a epidémie. V tomto kontexte biedy, keď už obyčajní ľudia aj tak nevedeli kam s konopí, Colbert zaviedol takzvané „gabelle“ vysokú daň zo soli. A to hoci bol Beárn za určité historické ústupky v minulosti od soľných daní výhradne oslobodený.

V Gaskonsku to bol guvernér Pellot, arogantný buržoázny úradník, ktorý poveril bývalých vojakov, medzičasom bezcharakterných lúpežníkov, aby vyberali dane. Ale odpor v krajine je dobre organizovaný. Sedliaci, ktorí vedú vojnu proti vyberačom, majú prezývku Neviditeľní. Do ich čela sa stavia doslova nepolapiteľný Bernard d'Audijos. Pridala sa k nim aj miestna šľachta, buržoázia a dokonca aj vojaci, ktorí taktiež odmietli túto v očiach celého Bernu nespravodlivú daň. Popularita Bernarda d'Audijosa rastie. Na potlačenie povstania je napokon vyslaná armáda....

Jean Harambat nenakreslil hocaký komix – ale sa rozhodol vyrozprávať skutočný, autentický príbeh nám známeho Bernarda d'Audijos, gaskonského Robina Hooda, ktorý v roku 1665 na čele svojich "Invisibles" čiže neviditeľných bojoval proti Colbertovi, ktorý chcel zaviesť takzvanú Gabelle, daň zo soli, pre roľníkov, nachádzajúcich sa už beztak na pokraji hladomoru.



--------------------------------------------

Poctivou prácou autora, vidno že to robil z láskou, vznikol ambiciózny historický komiks, vynikajúco historicky zrešeršovaný, podľa literárnych kritikov dokonca hodný diel Alexandra Dumasa.
Kniha vyhrala aj cenu – tomu sa vôbec nečudujem.

Po dlhom čase sa raz komix objavil na second hande tak som si to vzala, ale neočakávala som nič moc. A hľa nakoniec dorazila viazaná kniha, 100 krát lepšia ako som očakávala – naozaj veľmi pekná, aj príbehy sú vyrozprávané očami tých troch hlavných žien Andijosovho života veľmi pekne. Plus – dozvedela som sa toho veľa o Beárne a celom Gaskonsku toho času – pretože autor neuveriteľne zanietene rešeršoval v autentických historických zdrojoch.
Nuž, čítanie po francúzsky mi ide ako v lete na saniach, ale už som na tom tak že rozumiem dobre, a nepotrebujem k tomu slovník. Tak si s tým vždy vleziem do postele a dám pár strán, pričom si dobre poprezerám to nakreslené, zamyslím sa nad napísaným a historickými súvislosťami. Taký relax.

Inak ten guvernér Pelot napísal aj pamäti - už som do nich aj nahliadla - ten teda mal poriadne nočné múry z Andijosa
ha ha ha

nuž narazila kosa na kameň ... pani AG dobre vedela že Joffrey by si nevybral za najlepšieho priateľa len tak hocikoho

PS: Ako ilustráciu som vybrala s komixu dva romantické obrázky bez textu. Inak v tom komixe sú dokonca aj autentické dobové pesničky.

Moirro, ten komiks je nádherný a jsem moc ráda, že se stal součástí angelikologického muzea!

Ta zmínka o filmu mne přiměla k takové úvaze... Ono by asi šlo vytvořit nějaké kratičké video na youtube, kde by byl hrdina představen, za použití pouze obrázků, možná úryvků z filmů (?) a namluveného komentáře. Takto vznikla například fanouškovská videa k Písni ledu a ohně, Pirátům z Karibiku a jiným dílům. Otázkou samozřejmě je, kdo by se toho zhostil, protože to vyžaduje nejen znalost techniky, ale i čas a lásku k předkládané látce. Tato videa nevznikají za komerčním účelem, ale pouze z fanouškovského nadšení. Možná by to mohl být zajímavý projekt do budoucna, který by oživil sekci postav i stránky samotné?

No ano, vyrobiť takéto videa nieje až také ťažké - existujú na to dobré pomocné nástroje - ale momentálne ma fakt poriadne kopla múza na písanie - tak ju nechem uraziť a robiť niečo iné, lebo inak odomňa odíde a pôjde inde.

Precious píše: *

13 lis 2021, 12:49

niet čo dodať, ako vždy skvelá fikcia a dokonale v súlade s kánonom. Samozrejme, to zlato bolo využité na povstanie, ako ináč! A nik ma nepresvedčí, že sa to takto "naozaj" (teda v knihe, keby sa to AG rozhodla napísať) nestalo. Bravo! Ináč dievčatá, ako to máte s filmovým Bernardom? Mne sa páčil, celkom dobre ho vystihli. A samozrejme ma mrzelo, že ho zabili.

ďakujem za pochvalu

mne sa filmový Bernard (menovec režiséra) veru páčil - bol to taký vysmiaty bezstarostný rojko, a ja som si ho presne tak vždy predstavovala

popri tej geniálnej scéne zo šermovaním ktorú som už postla hore vyššie, mám viacero obľúbených, napríklad túto, zo školy lásky v paláci veselého poznania:

To musíme být světci, abychom získali své dámy?"
"Bůh vás chraň, pane vévodo," zašeptala se smíchem mladá vdova.
"To je vážná námitka," skočil jí do řeči Andijos. "Chtěla byste mě vidět se svatozáří, drahoušku?"
"To jistě ne.
"Proč spojujete dobrotu se svátostí?" vykřikl Joffrey de Peyrac.

túto scénu máme obšírnejšie v Integrále, nezabúdajme že veľká časť z toho čo je v integrále, to už bolo už pôvodne v nemeckom, talianskom a chorvátskom vydaní ....




„Mám pocit, že příliš straníte ženám,“ protestoval šlechtic, který dostal přes prsty vějířem. „Kdybychom vás poslechli, museli bychom neustále umírat u jejich nohou.“
„A taky že ano,“ přisvědčila milenka Bernarda ďAndijos. „Víte, jak my v Paříži říkáme mužům, kteří se nám, preciózkám, dvoří? Umírající.“
„Ale já nechci zemřít,“ odpověděl ďAndijos zachmuřeně. „Umřít musejí moji soupeři.“

Borderie sa chytil toho že Andijos sa od začiatku staral, samozrejme s Joffreyovým povolením, o Angeliku už vo svojom filme - lebo zrejme poznal inú predlohu ako my. Podobne ako poznal ako má správne prebiehať scéna na konci súboja s Germontazom. napokon pani AG s manželom boli na sete.

Angelika očima hledala Péguilina de Lauzun. Viděla ho včera, snad spolu i tančili. Ale byla natolik ponořena do víru své úzkosti, že ji nedokázal rozptýlit. Markýz ďAndijos jí prozradil, že Péguilin odjel. Musel se okamžitě vrátit ke králi. Naopak on, Bernard, je přítomen. A to je výhoda. Markýz přímo zářil. Pan de Peyrac ho totiž požádal, aby Angeliku i nadále seznamoval s novým světem, který je od téhle chvíle také jejím světem. Okamžitě se svého úkolu chopil a odvedl ji k židli s vysokým opěradlem na opačné straně dlouhého stolu, v jehož čele měla sedět.
Nadšeně ji pozoroval.
„Ach! Tolik jste se změnila ve srovnání s tím, jak jsem vás měl tu čest nebo možná smůlu poznat, když jsem vám sloužil jako náhradní manžel. Je skutečně pravda, že díky lásce ženy zkrásní, láska změní tu nejbázlivější dívku v okouzlující královnu. Copak jsem vám neříkal, že váš manžel je mistrem v poskytování rozkoše? Vyprávějte mi o svých objevech, o vašich slastech… Dlužíte mi to za všechny ty slzy, které jsem vás viděl prolévat!“
„Co mi to tu vykládáte? Žádné slzy jsem neprolévala!“
„Bylo to ještě horší. Byl jsem jako kat, který vás vede na popraviště…“
Pak usedl po její pravici.
Angelika s radostí zjistila, že po její levé straně si sedl „malý“ Cerbalaud.


a ešte samozrejme toto:

„Madame, váš manžel by vám rád ukázal krásy tohoto města a představil vás králi. Proto se potřebuje ujistit o stavu vašeho tamějšího sídla. Zdá se, že ten palác, jehož plány sám nakreslil, bude zřejmě jedním z nejnádhernějších a nejelegantnějších ve čtvrti Marais. Během svého pobytu se bude pan de Peyrac zřejmě snažit, aby dal budovu zařídit nábytkem a vybral vhodné tapiserie.“ D’Andijos a kroužek přátel, pověřených hrabětem de Peyrac starat se o Angeliku v jeho nepřítomnosti, jí opakovali jeho příkazy.

Moja obľúbéná scéna s miláčkom Andijosom ktorá sa v plnom rozsahu objavuje v Českom aj Slovenskom vydaní, avšak Francúzom ju vo všetkých vydaniach vystrihli a zjavila sa im po prvý krát až v Integrále.

Prišla som na to až dnes, keď som ju pridávala na FB a v pôvodnom vydaní nenašla.

Nazítří ráno, celá nemocná z předtuchy očekávaných událostí, naposledy nastoupila do kočáru, který ji měl za několik hodin dovézt do Toulouse. Markýz ďAndijos se usadil vedle ní. Jeho vousy byly jakoby narýsované inkoustem, tolik na ně nanesl voňavé pomády. Angelika ho najednou prudce chytila za ruku.
„Ach, pane ďAndijosi, tolik bych chtěla, abyste byl mým skutečným manželem vy! Proč jím nejste? Vás už znám. Mám vás ráda.“
„Madame,“ odpověděl markýz a políbil jí galantně ruku. „Je to pro mne velká čest. Jenže neusuzujte na základě objemu mého břicha. Měla byste vědět, že jsem chudší než žebrák a že bez hraběte de Peyrac bych byl odsouzen žít jen v košili v rozpadajícím se zámku vedle prázdného holubníku. Za všechno, co mám, vděčím hraběti de Peyrac. Říkám vám to proto, abyste ničeho nelitovala. To on vlastní zlato a krásné diamanty.“
„Mohu se obejít bez zlata i diamantů. Vy mě nechápete. Mám strach.“
„Vy máte strach?“ opakoval. „Ale z čehopak, srdíčko?“
Neodpověděla, ale odtáhla se od něho a opřela si čelo o zaprášenou mříž. Kousala se do rtů, aby se nerozplakala.
Markýz byl zcela vyvedený z míry. Pln dobré vůle se domníval, že se ozvala její cudnost.
„Nebojte se, ptáče moje,“ řekl žoviálně. „Všechny ženy všech dob to musely podstoupit. Ta záležitost sice stojí za malý výkřik, ale brzy se rozezní jiný nápěv. A hrabě, váš ženich, je mistr v poskytování rozkoše. Věřte mi, že v toulouském hrabství dnes bude plakat mnoho krásných černých očí a mnohé další vás budou pronásledovat žárlivými pohledy.“

ha ha ha "pln dobré vúle" to jej teda povysvetľoval .....