V kolika letech jste poprvé začali číst Angeliku? Já jsem ostuda - až ve 24 letech A kdo vás ke knihám přivedl? Byli to vaši rodiče, přátelé, nebo jste knihy zahlédli v knihovně? Anebo jste se k nim dostali přes filmy? U mě platí to poslední - přes filmy a pak díky Internetu nebylo těžké sehnat si potřebné informace a nakoupit :-)

Vidíš, to je zajímavá anketa, která by si možná zasloužila místo i na úvodní straně
Já měla to štěstí, že jsem byla náhodně obdarovaná jedním dílem (Spiknutí stínů) v době, kdy jsem filmy vůbec neznala. Jinak myslím, že každá o tom píšeme ve svém čtenářském příběhu.

Také vítám novou členku! Já jsem se čtením začala asi ve 13 letech, protože jsem měla celou Dumasovu mušketýrskou ságu přečtenou už 10krát a chtělo to něco nového. Tak jsem dala Angelice šanci, i přes můj odpor k filmům o ní. A udělala jsem dobře .

Já začala číst tuším v prváku (to jest v někdy mezi 15-16). Zkrátka brzy to bude už čtyři roky od chvíle, kdy jsem tomu propadla. A co mě k tomu přivedlo? Kupodivu to byly filmy (nějak zvlášť ráda je nemám a asi ani mít nebudu, ale tahle zásluha se jim upřít nedá )

Mne sel tatka koupit knizku k 13tym narozeninam a knihkupec mu to doporucil, jako novinku :-)
takze od sedme tridy jsem si je zacala kupovat a posledni dil vysel, kdyz jsemm byla ve ctvrtaku na stredni
To cekani na dalsi dil bylo nekonecne!!!!

Já jsem jí četla poprvé asi tak v 15 - 16 letech. Dostala jsem se k ní díky filmům, když jsem se dozvěděla, že byly zfilmované na základě knižní předlohy. Zavítala jsem do knihovny a byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že existují i díly, které dosud zfilmované nebyly.

Zatinka, to je fakt zaujimava tema...ja poznam Angeliku uz 20 rokov! Mala som 9 ci 10 ked som prvy raz videla film a ako dieta som bola uplne ocarena Michelle Mercier...doteraz si myslim, ze je to jedna z najkrajsich zien ake som kedy videla, aj ked samozrejme moj nazor na film sa trochu zmenil po tom, co som citala roman. Dovtedy som zobronila az kym mi rodicia nekupili moju prvu Angeliku - Cestu do Versailles...mala som vtedy 12 a odvtedy ju citam kazdy rok, v puberte som ju citala dokonca stale dokola, cize som ozajstny fanatik

No musím se přiznat, že relativně nedávne.. před dvouma rokama teda ve 14

Ahojte. Dlho som tu nebola, ale pohltila ma škola :-). Ja som Angeliku 1x čítala asi v 24-och rokoch, ale až po filme. Mala som hrozný strach, že kniha bude horšia ako film . Celú sériu som čítala už asi 5x, teraz ju čítam zas, ale iba nové vydania postupne ako vychádzajú. Keď môžem porovnať, kniha je samozrejme oveľaaaaa lepšia, ale nenadávam ani na film. Človek si vie lepšie predstaviť tie krásne opisy Paríža, módu ... Čiže s kľudným svedomím môžem napísať ... Angelika ma sprevádza celou dospelosťou a kôli nej som sa začala zaujímať o históriu Francúzska aj Severnej Ameriky. Krásny historický román.

Tak to ja si skoro presne pamatuju i datum. Tyden pred Vanoci 1994, kamaradka mi pujcila od sve starsi sestry prvni dil a byl konec . To bylo poprve co jsem nejakou knizku precetla za 1 den, a ze jsem rychla ctenarka. No v kazdem pripade mi zapomnela prinest druhy dil, tak jsem byla cele Vanoce jak na trni.
Bohuzel jeji sestra mela jen prvni 3 dily, ale jako ze jsem byla vzdycky strasne stydliva, tak jsem nakonec dosla za nasi sousedkou (o 30 let starsi) a pujcila si od ni zbyvajici knizky.

Taky si to dost přesně pamatuji. Chodila jsem do 7. třídy, bylo to krátce po jarních prázdninách a byla jsem nemocná. Sestra mi od kamarádky přinesla knihu Angelika a jej láska (vydání z r. 1972), protože věděla, že tuto hrdinku z filmu zbožňuji. Bylo mi 13.

ja som prvých šesť dielov prečítala asi ako siedmačka na základnej, mala som zlomenú nohu, tak som sa pustila do čítania. bol to dovtedy najúžasnejší zážitok môjho života a opakovane som sa ku knižkám vracala a robila som si z nich výpisky do takého zošitka, s mottami, básničkami a vlastnou tvorbou, aký vlastní asi každá puberťáčka. druhýkrát som čítala Angeliku po revolúcii, kedy začali u nás vychádzať americké diely. vtedy som už mala 23, deti, bola som na materskej. Angelika ma zase chytila, ale americké pokračovanie vtedy na mňa nejak moc nezapôsobilo. myslím, že som to vtedy ani nedočítala do konca, pripadalo mi to také uletené, pritiahnuté za vlasy, premrštené, akoby nasilu prilepené k tým pôvodným dielom. potom som videla filmy a na Angeliku som totálne zanevrela. najskôr som sa pokúšala vysvetľovať okoliu, že ona taká nebola, že to bola hodnotná žena a že mi bola od malička vzorom, ale potom som to po pár negatívnych reakciách okolia, ktoré knihy nečítalo vzdala. K Angelike som sa dostala po ďalších dvadsiatich rokoch. úplne náhodou - presviedčala som kamarátkinu dcéru, že Angelika bola úplne iná ako vo filme (zavše ešte mám chvíľky, keď sa snažím o jej reputáciu bojovať), no a ona, keďže rada číta, tak povedala, že by si ju teda chcela prečítať. tak som jej nachystala do chodby na komodu prvý diel, že si preň príde. celé doobedie som chodila okolo tej knihy ako alkoholik, ktorý chce prestať piť okolo fľaše vodky. no a nakoniec som to nevydržala a chytila som ju do ruky. že monžo si ju stihnem rýchle prečítať, kým Ivka príde. To bolo pred mesiacom. Ivka si pre knihy doteraz neprišla, ja som prečítala všetkých 14 dielov na jeden hlt, potom som sa vracala k jednotlivým pekným úsekom v rôznych knihách (a po peknom úseku som už knižku z ruky nepustila, kým som nedošla na jej koniec) a takto som vlastne prečítala všetkých 14 druhýkrát, no a teraz som v štádiu, že si ktorúkoľvek kdekoľvek otvorím, začnem čítať a čítam zase až do konca. americké diely som vnímala úplne inakšie ako pred dvadsiatimi rokmi a veľa mi dali. takže som tiež toho názoru, že na Angeliku treba proste dozrieť, postupne s ňou vyrásť, dospieť, i zostarnúť.

Abulienka, úplný súhlas. V každej "životnej etape" :-)) chápem Angeliku trošku hlbšie a hlbšie... "Americké časti" ma 1x tiež veľmi nechytili, ale celkom sa mi páčili. Nedalo mi to, veď AG do svojich príbehov dala všetko, pozrela som si na nete históriu osídľovania Kanady, a čím viac pravdivých vecí z dejín som našla v knihách, tým viac ma zaujímala kniha ... a tak to má byť, dobrá kniha sa má viesť spolu so svojím čitateľom nielen v jednom životnom období, ale trošilinku dlhšie. Aj Juh proti Severu a Scarlett sú mojimi "súputníkmi" :-))

Abulienka, Tvůj příběh je velice poutavý a neobvyklý Škoda ho tady utopit v diskuzi, nechceš ho publikovat v rubrice "čtenářské příběhy"?

mne je to v podstate jedno. môžem. ako? len to zkopírujem z tohto okienka do iného?

Zkouším obnovit téma, třeba se někdo chytne :-D

Angeliku jsem poprvé začala číst před rokem (tedy až ve 22 letech:-D ostuda:-D) A filmy jsem viděla tak asi 3 roky před čtením knih (tehdy jsem ještě nevěděla, že vůbec existují knihy:-D) Ale četla jsem zatím jen Nezkrotnou Angeliku (k ostatním dílům se nemůžu dostat:-D)

Takže tak, snad se tohle téma oživí:-D

A ja som mala 23 rokov... ale odvtedy som ju čítala ani neviem koľkokrát, najnovšie ako e-knihu. Super :-) Mám 52 a stále sa mi páči a napriek všetkým okolo mňa ju budem čítať zas :-)

Bylo mi dvacet, studovala jsem na vysoké, v obchodech byly fronty na banány, toaletní papír a v krajské knihovně pořadník na Angeliku ve slovenštině. Vypůjční doba byla týden. Bylo nás pět kamarádek, a když se na jednu z nás usmálo štěstí a přinesla ji z knihovny na studentské koleje, měla každá na knihu pouze jeden den ( plus mínus ). Takže jsme četly přes noc a bulaly přednášky.
Angelika totiž tenkrát ožila znovu v kinech - bylo to kolem osmdesátého pátého( v minulém století), a v kinech bylo narváno. MM shlížela na každém kroku z obrovských reklamních bilbordů na celou Ostravu.

Já už ani nevím, kolik mi bylo let, když jsem poprvé viděla filmy z 60-tých let. Rozhodně ne dost na to, abych dokázala pochopit, o co tam jde. Každopádně jsem neměla ani nejmenší tušení, že by ty filmy byly natočeny podle knih (nebo, jak už teď vím, především ty poslední, se jimi volně inspirovaly). To jsem se dozvěděla až na střední od kamarádky. Přečetly jsem tehdy spolu rozšířenou verzi Markýzy andělů a nejsem si teď jistá... rozečetly jsme Toulouskou svatbu. Ale dál jsme se nedostaly. Já jsem to pak nechala být. Myslím, že jedním z důvodů byl zmatek v tom, který díl navazuje na sebe. Měla jsem v guláš kvůli integrale a taky fakt, že mi kamarádka řekla, že podle její mamky, která knihy četla, už poslední díly (nebo přesněji řečeno, druhá polovina série) nestála za moc a podle ní kvalita díla nebyla velká. Poté co jsem byla po jednom experimentálním roku na vysoké doma a na pracáku a neměla moc na práci, jsem si na Angeliku znovu vzpomněla... lhala bych, kdybych tvrdila že si pamatuju, co přesně mě vedlo k tomu, abych si skutečně přečetla kompletně celou Angeliku, ale nepamatuju. Ale když jsem se pokoušela zjistit, jak na sebe díly navazují a kolik jich vlastně je, jsem narazila na angelique.cz. Díkybohu za to

Tereza píše:

v obchodech byly fronty na banány, toaletní papír a krajské knihovně pořadník na Angeliku ve slovenštině. Vypůjční doba byla týden.

Toto sedí absolútne ha ha - iba ešte k tomu dodať že Angelika bola ešte aj na indexe - zozname komunistov označených kníh za morálne nevhodné
O to bola samozrejme príťažlivejšia Ja som však bola na rozdiel od teba Tereza piatačka -
koľko že rokov majú piatačky?

Tiež som zistila že v knižnici je na ňu fronta - v škole sme si cez prestávky šuškali o niektorých pikantných scénach -
a potom som zrazu objavila že mama ju má schovanú v zadnom rade knižnice ....ach bola že to radosť.

V tých starých slovenských boli obrázky z filmu - ktoré nám vtedy slúžili ako ilustrácie-
niektorým som samozrejme nerozumela pretože som nevidela film. Napríkal na tento som si myslela že to je scéna z Joffreyom z knihy kde Angeliku bozkáva prvý krát na hrdlo:




Ten film dávali keď som bola malé dieťa v kinách a samozrejme že ma naňho vtedy nezobral veď som bola pomaly batoľa -
a potom až keď už som mala 20 + (pretože v medzičase bol na komunistickom indexe nemravných filmov)

Potajme som závidela babke ktorá mi spomínala ako na tie filmy stáli v rade a aké boli skvelé, a ako boli všetky
zamilované do Peyraca. Kto priniesol do školy obrázkové vydanie Angeliky bol KING, pretože mal Peyraca.

Keď konečne bol film v Kinách, ako to vo veľkých mestách býva, mali zrejme iba jednu či dve kópie a tie putovali z kina
do kina. No tak sme zo sestrou ako dve pološialené putovali z kina do kina -až do tých naodľahlejších predmestkých častí a videli sme to xy krát. Dve šialené puberťáčky, ale boli to pekné časy.

Raz si spomínam že sme si pomýlili hodinu a museli sme potom sedieť dve hodiny na akomsi príšernom ruskom vojenskom filme
lebo Angeliku dávali až potom. No čo by človek kvôli Angelike nevytrpel?

Ja si myslím že Filmy boli rozkošné, v podstate nádherná vykostýmovaná rozprávka, ktorá má však pramálo spoločného zo skvelými knihami. Napriek tomu som vďačná že nám to Borderie natočil.

Ach ešte som tu chcela niečo napísať:

Písala som si z autorom Angeliky mangy - vraj on a jeho co-autor (Dara kreslí a Olivier Milhaud vymýšla scénare a texty)
tiež čítali ako deti - a tiež vraj bolo pre nich zaujímavé že to bolo "pre deti nevhodné"
Mám všetky 3 mangy - a neľutujem že som si ich kúpila - konečne sa dal do diela niekto kto má načítane z Angeliky každé písmeno.
Chlapci, klobúk dolu!


Na FB som sa zoznámila z rôznymi ľuďmi, napríkald z archivárkou z Toulouse, sympatickou babou ktorá dokonca
ponúkla že sa môžeme stretnúť ak sa tam vyberiem.
Tá ma zasa rozosmiala svojou poznámkou, že ona nieje Angelika Fanúšik - pretože celú sériu čítala IBA 3 krát,
raz ako dieťa, raz ako teenager a raz ako dospelá a potom ešte raz integrále a tiež si kúpila mangy.

Tak sa pýtam sama seba dámy, koľko krát musí čítať rodená Francúzka Angeliku, aby sama seba považovala
za jej fanúšičku?????

moirra píše:

Toto sedí absolútne ha ha - iba ešte k tomu dodať že Angelika bola ešte aj na indexe - zozname komunistov označených kníh za morálne nevhodné
O to bola samozrejme príťažlivejšia Ja som však bola na rozdiel od teba Tereza piatačka -
koľko že rokov majú piatačky?

Ten film dávali keď som bola malé dieťa v kinách a samozrejme že ma naňho vtedy nezobral veď som bola pomaly batoľa -
a potom až keď už som mala 20 + (pretože v medzičase bol na komunistickom indexe nemravných filmov)

Keď konečne bol film v Kinách, ako to vo veľkých mestách býva, mali zrejme iba jednu či dve kópie a tie putovali z kina
do kina. No tak sme zo sestrou ako dve pološialené putovali z kina do kina -až do tých naodľahlejších predmestkých častí a videli sme to xy krát. Dve šialené puberťáčky, ale boli to pekné časy.

No, myslím, že když šel film v televizi, nemohla jsi být "pomaly batoľa", ale vzhledem k tomu, že jsme stejně mladé, mám já jinou vzpomínku na televizní vysílání. Velmi dobře si totiž pamatuju, že když byla Angelika v televizi (černobílá Dajana, pochopitelně), nahnali naši mě a bratra samozřejmě po Večerníčku do postele. Měli jsme poschoďovku a naši nám nikdy nezavírali do pokoje dveře.A bratr byl koumák. Protože byl starší a slyšel ve škole o nemravnostech v Angelice , vzal větší zrcátko, pověsil ho na dveře a namířil na televizi . Naši na to přišli až v půlce filmu

Ja som však bola na rozdiel od teba Tereza piatačka -
koľko že rokov majú piatačky?

Toť otázka. Jen nevím, jaká jsi byla páťáčka, hádám, že tím myslíš 5 ročník nějaké střední - nebo vysoké? A také je otázka, zda jsi absolvovala základní školu 8 nebo celých 9 let, což bylo tenkrát možné. Ale tipuju, že ti bylo rovněž dvacet a tudíž jsi šla z devítky a byla jsi na střední nebo na nádstavbě na střední, což také existovalo.


No a co se týká putování po všech kinech za Angelikou, tak to také důvěrně znám. První díl jsme obrazily s holkama asi 5x a rovněž jsme skončily až v tom nejhorším ostravském kině "Volha".

Ještě malá poznámka - nevím proč, ale slovenská nakladatelství vydávala autory, kteří byli v češtině nesehnatelní nebo na indexu jako Angelika. Mám z té doby - pochopitelně že ve slovenštině - např. Charriera - Motýlka a Waltariho Sinuheta.

Tereza píše:

No, myslím, že když šel film v televizi, nemohla jsi být "pomaly batoľa",

Nenapísala som v Televízii Tereza ale:

Citovat:

Ten film dávali keď som bola malé dieťa v kinách a samozrejme že ma naňho vtedy nezobrali veď som bola pomaly batoľa -

a ako spomínam keď som začala Angeliku čítať, film som poznala iba z rozprávania mojej babky ...

v kinách boli filmy v rokoch 1967, 68 a 70

Angeliku som prvý krát čítala ako normálna školopovinná piatačka - teda asi ako jedenásťročná

čo ma prekvapuje je že píšeš že Angeliku dávali v Televízii keď ťa ešte mohol nahnať niekto do postele -
pokiaľ si ja spomínam, tak sa vrátil najskôr do kín niekde v roku 1987 a do telky až v rokoch 1988-89
a "čírou náhodou" ju vysielali presne na minútu v Slovenský aj Českej Televízii časoch keď sme chodili
štrngať klúčmi do ulíc .... teda v časoch naplánovaných demonštrácií

Ha ha Tereza tvoj bratr byl koumák mne na to "pozeranie v zrkadle" mne ako decku niekedy poslúžil aj
vtedy módny nábytok z vysoko nalešteného dreva....

Ja som sa do Angeliky zamilovala hneď na prvýkrát. To bolo cca keď som mala 13 až 14 rokov. Tiež sme sa k tomu nevedeli dostať, obzvlášť vzácne boli fotky v knihách, ale tie v knižniciach boli väčšinou vytrhnuté.

No a keď začali vychádzať ďalšie diely, to som už čítala ako dospelá a odvtedy to čítam stále dookola s menšími prestávkami. A bez poradia. Raz začnem trojklou, inokedy americké obdobie.

No, podľa tej francúzsky by som sa už za fanúšičku Angeliky považovať mohla...

Súhlasím s dámami, čo píšu, že Rescator si masku neskladal. Keby si ju pred nejakou zložil, hneď by vedelo celé Stredomorie, ako vyzerá - a určite by sa o tom pred Angelikou nezabudol nikto zmieniť, napr. vetou typu: "je zjazvený, ale to mu nebráni, aby ho ženy nemilovali a neobdivovali".

A ešte ma v súvislosti s touto témou napadá: čitatelia, ktorí prvýkrát čítali Neskrotnú Angeliku, keď prvýkrát vyšla, myslíte, že tušili, kto je Rescator? Zamaskovala AG jeho identitu rovnako ako jeho tvár? Bolo to dostatočné? Mohol to niekto tipovať? Ja som samozrejme o túto jednu z kľúčových tém prvých šiestich dielov a o jej vyvrcholenie a pointu prišla, keďže som čítala knihu po tom, ako som párkrát videla posledné dve časti filmu. Chcela by som byť "nepobozkaným" čitateľom a hútať, kto je ten tajomný muž v maske, a možno túto záhadu odhaliť skôr, ako sa nad ňou začala Angelika zamýšľať na lodi Gouldsboro. Určite by ma trklo, keby som si prečítala vetu na konci 5. dielu, niečo v tom zmysle, že "Rescator znovu položil ruku na plece Le Galla. Angelika zbledla. Poznala tú ruku." Alebo by som rozmýšľala už od okamihu smrti Osmana Ferradžiho, ktorého posledné slová patrili Rescatorovi a výčitke Angelike, že mu ušla: "Ten muž ti bol kedysi ..."

Precious píše: *

15 pro 2021, 09:28

A ešte ma v súvislosti s touto témou napadá: čitatelia, ktorí prvýkrát čítali Neskrotnú Angeliku, keď prvýkrát vyšla, myslíte, že tušili, kto je Rescator? Zamaskovala AG jeho identitu rovnako ako jeho tvár? Bolo to dostatočné? Mohol to niekto tipovať?

Něco podobného jsme debatovali na posledním skype srazu . Patřím mezi ty, které nejprve viděly film, takže při čtení knihy se ten WOW efekt nekonal. (Zas na druhou stranu, čtenář, který VÍ, si mnohem víc vychutnává, jak ti dva kolem sebe "tancují", jejich narážky apod.) Navíc české vydání má na přebalu knihy Angelika a její láska profil obou hereckých představitelů, čímž to v podstatě rovnou prozrazují... Ale líbí se mi ta myšlenka, že to čte někdo, kdo filmy neviděl, kdo jen - podobně jako Angelika - sbírá různé střípky: od řezníka, zprávu od Ludvíka, informace o Desgreze o abbé Antoinovi, ... Spolu s Angelikou se vydává do Středomoří, je lehce zneklidněn postavou maskovaného piráta, kouše si nehty a přemýšlí: co to Osman Ferradži vlastně nedořekl? Klade si otázky, proč tam bylo tolik zmínek o Rescatorovi, jestli Ferradžiho tajuplné řeči o tom, že je mu Angelika souzena, neznamenají, že by snad Rescator mohl být... Takže čtenář čte, je napnutý jak kšandy přes Mountadourovo břicho, spekuluje, jestli si to domyslel dobře, a pak přijde to odhalení a euforie .

PenelopaW píše: *

15 pro 2021, 15:58

Spolu s Angelikou se vydává do Středomoří, je lehce zneklidněn postavou maskovaného piráta, kouše si nehty a přemýšlí: co to Osman Ferradži vlastně nedořekl? Klade si otázky, proč tam bylo tolik zmínek o Rescatorovi, jestli Ferradžiho tajuplné řeči o tom, že je mu Angelika souzena, neznamenají, že by snad Rescator mohl být... Takže čtenář čte, je napnutý jak kšandy přes Mountadourovo břicho, spekuluje, jestli si to domyslel dobře, a pak přijde to odhalení a euforie .

Nuž a ten šok, veď čitateľ si musel pomyslieť to isté čo Angelika: Že Joffrey nechtiac zavinil smrť vlastného syna.

Precious píše: *

15 pro 2021, 09:28

A ešte ma v súvislosti s touto témou napadá: čitatelia, ktorí prvýkrát čítali Neskrotnú Angeliku, keď prvýkrát vyšla, myslíte, že tušili, kto je Rescator? Zamaskovala AG jeho identitu rovnako ako jeho tvár? Bolo to dostatočné? Mohol to niekto tipovať?

Ja som film nepoznala, ako som to tu na fòre spomínala, ale myslím že my to niekto zlomyseľne v škole niekto zo spolužiačiek prezradil že Joffrey je Rescator. Ale ja už som pri čítaní 4teho diellu tušila. Všetky tie typické narážky od pani AG.

Nezabúdajme však, že vtedy existovalo iba slovenské vydanie, a to bolo ešte k tomu na indexe, teda na čiernej listine arcibiskupa komunistického
O to štýlovejšie to bolo pre nás ako puberťáčky to čítať potajme cez prestávky a cez hodinu pod lavicou, keď nás učiteľky moc nudili

Prvý krát som to tuším čítala v 11tich, strašne veľa veciam z toho som ešte celkom nerozumela. Napriek tomu som mala celkom istotne iný zážitok ako tie čo poznali film. Plus mala som predstavu Joffereya ktorý sa 100percentne choval ako ten knižný, ale vďaka čiernobielym ilustráciám mal Hosseinovú tvár.

Ako však vidíme obaly starého slovenského vydania toho moc neprezrádzali.

https://angelique.cz/angelika-knihy-oba ... vydani.php

Musím asi znovu mrknúť aké obrázky vlastne boli v ktorom diely.

Spomínam si aj že som bola o pár rokov neskoršie vyvalená že sa v 3 filmovom diely Angelika a kráľ zjaví Joffrey - a išla som to hľadať či som to v knihe neprehliadla. Asi som ešte vtedy nechápala, že tvorci filmov sa nie vždy držia filmovej predlohy.

Precious píše: *

15 pro 2021, 09:28

Súhlasím s dámami, čo píšu, že Rescator si masku neskladal. Keby si ju pred nejakou zložil, hneď by vedelo celé Stredomorie, ako vyzerá - a určite by sa o tom pred Angelikou nezabudol nikto zmieniť, napr. vetou typu: "je zjazvený, ale to mu nebráni, aby ho ženy nemilovali a neobdivovali".

A ešte ma v súvislosti s touto témou napadá: čitatelia, ktorí prvýkrát čítali Neskrotnú Angeliku, keď prvýkrát vyšla, myslíte, že tušili, kto je Rescator? Zamaskovala AG jeho identitu rovnako ako jeho tvár? Bolo to dostatočné? Mohol to niekto tipovať? Ja som samozrejme o túto jednu z kľúčových tém prvých šiestich dielov a o jej vyvrcholenie a pointu prišla, keďže som čítala knihu po tom, ako som párkrát videla posledné dve časti filmu. Chcela by som byť "nepobozkaným" čitateľom a hútať, kto je ten tajomný muž v maske, a možno túto záhadu odhaliť skôr, ako sa nad ňou začala Angelika zamýšľať na lodi Gouldsboro. Určite by ma trklo, keby som si prečítala vetu na konci 5. dielu, niečo v tom zmysle, že "Rescator znovu položil ruku na plece Le Galla. Angelika zbledla. Poznala tú ruku." Alebo by som rozmýšľala už od okamihu smrti Osmana Ferradžiho, ktorého posledné slová patrili Rescatorovi a výčitke Angelike, že mu ušla: "Ten muž ti bol kedysi ..."

Tak pro nás v Čechách byly nejdříve filmy. Prvních českých vydání jsme se dočkali až na počátku devadesátých let. Ženy z generace mé maminky a ještě starší za socialismu říkaly, že je 6 dílů knih, že měla A. víc dětí a odjeli s J.do Ameriky. Knihy ve slovenštině číst mi nedělalo zas takový problém. Tehdy se půjčovaly jen dobrým známým. Už ani nevím, kde jsem ty slovenská vydání získala. Tehdy jsme byli ještě Československo a něco málo se prodávalo i u nás. V prvním dílu byly ty černobílé fotky. Majitelky si je ale vystřihovaly a skovávaly do sbírek fotek herců. Byly to hlavně fotky Hosseina.

Krásný adventní podvečer,
Já jsem poprvé asi v 11 letech viděla první díl, pak jsem viděla v knihkupectví také první díl, byl ve slovenštině a babička mi ho dlouho nechtěla koupit( nebudeš tomu rozumět) ale zlomila jse ji.
Pak cca za rok jsem se do knihy zacetla a zcela ji propadla ( na cely život).
Vzhledem k tomu, jak píše Moira, knihy byly na indexu, jsem musela vyvinout velké úsilí, jak knihy sehnat. Většinou přes známe známých a hlavně z malých půjčoven, kde cenzoři nebyli důsledně nebo knihovnice to schovávala jako poklad.
Po prvním dílu jsem sehnala až nezkrotnou A a vzpomínám si, ze jsem dlouho netušila, ze Rescator je Peyrac ale postupem času mi to začalo docházet, ze to ta asi bude.
Pak následovala A a král a cesta do Versailles, nakonec jsem na 2 dny sehnala A a její láska. Nesla jsem do školy, abych knihu rychle přečetla.
Celou sérii nyní dávám své nejlepší kamarádce žijící v Norimberku. Jako prepubertacky po odvysílání sérii v televizi jsme si na A spolu hrály. Tehdy jsme utíkali ze školy, abychom stihly dopolední opakování. Večer se vysílaly pro rodiče. Obě jsme takové nevhodné filmy měly zakázané.

Zuzanka, tvoj príspevok je veľmi cenný. Poznať niekoho, kto nebol "pobozkaný" filmom predtým, ako prečítal Neskrotnú Angeliku, je vzácne. Takže si netušila, že by Rescator mohol byť Joffrey? To znamená, že to AG dobre napísala

A veľmi sa mi páči, ako si vynechávala školu kvôli Angelike. Asi by som to nemala podporovať, ale plne chápem do čítania zabratú dievčinu, ktorá knihu hlce a nepustí ju z ruky, kým ju nemá prečítanú. Aj ja som taká bola.

Angeliku jsem začala číst asi v 16. Filmová Angelika mne uchvátila v dospívání a potom jsem dychtivě četla všechny díly, které vyšly v 80. letech, byly ve slovenštině. To mi nedělalo žádné potíže, naopak mi slovenština připadala romantičtější, protože jsem méně běžné výrazy musela trochu luštit. Bylo to jakoby se děj románu skrýval pod závojem. Později vyšla moje asi nejoblíbenější "Angelika a její láska". Další díly jsem si také sehnala, ale už mi přišly tak trochu jako rozmělňování úspěšného bestselleru. A. Golon se zřejmě nedokázala se svými hrdiny rozloučit a chtěla s nimi žít. Někdy jsem při četbě dalších dílů tuto její úpornost chápala a byla vděčná za další dobrodružství a vztahové nuance, jindy jsem jí to zazlívala, jakoby mne ve svých hrdinech zklamávala. Jako horlivá čtenářka jsem si vědoma své fascinace fenoménem Angelika a doufám, že zde najdu další nové podněty.

AnastaziaRodo píše: *

15 říj 2024, 23:28

Angeliku jsem začala číst asi v 16. Filmová Angelika mne uchvátila v dospívání a potom jsem dychtivě četla všechny díly, které vyšly v 80. letech, byly ve slovenštině.

To znamená, že jsi nejprve četla knížky, a až pak viděla filmy? Vždycky mě zajímalo, jestli to někdo měl takhle "naopak" - mně ke knihám přivedly právě filmy. Mnohokrát jsem si kladla otázku, jak třeba takové odhalení Rescatora vnímaly čtenářky nezatížené filmy, zda to pro ně mělo "wow efekt" nebo podle indicií už tušily, doufaly a vinily Angeliku z toho, že je nedůvtipná?

AnastaziaRodo píše: *

15 říj 2024, 23:28

Jako horlivá čtenářka jsem si vědoma své fascinace fenoménem Angelika a doufám, že zde najdu další nové podněty.

Myslím, že mohu sebevědomě říci, že ano. Třeba takové mapky nebo medailony postav, ale i písničky v knihách zmíněné, to vše prohlubuje zážitek z četby. Možná bychom zde měli udělat i anketu, kolikrát kdo Angeliku četl nebo kolikrát četl který díl .

PenelopaW píše: *

16 říj 2024, 07:04

AnastaziaRodo píše: *

15 říj 2024, 23:28

Angeliku jsem začala číst asi v 16. Filmová Angelika mne uchvátila v dospívání a potom jsem dychtivě četla všechny díly, které vyšly v 80. letech, byly ve slovenštině.

To znamená, že jsi nejprve četla knížky, a až pak viděla filmy? Vždycky mě zajímalo, jestli to někdo měl takhle "naopak" - mně ke knihám přivedly právě filmy. Mnohokrát jsem si kladla otázku, jak třeba takové odhalení Rescatora vnímaly čtenářky nezatížené filmy, zda to pro ně mělo "wow efekt" nebo podle indicií už tušily, doufaly a vinily Angeliku z toho, že je nedůvtipná?

No ono existujú viaceré kategórie čitateliek.
Kategória1: Čitateľky na západe: Tie čo najškôr čítali pred rokom 1964 - a až potom videli film, pretože už mali aj 6 diel keď film prichádzal do kín. A boli také ktorých ku knihám po roku 1964 priviedol film.

Kategória 2: Čitateľky na východe: Filmy sa dostali do kín myslím že v roku 1968 tak mnohé zo starších ročníkov filmy videli už pred vydaním kníh ktoré sa začali vydávať až v roku 1670 a to len na Slovensku.

Ja už som filmy nevidela - ale v 12 rokoch som začala čítať knihy a achala aj nad fotkami - hoci nie všetky som vedela zaradiť k deju. Keď sa potom po rokoch Angelika zasa dostala do kín - samozrejme že sme šli - a dokonca na každý diel aj viackrát.
Bolo to už hodne dávno ale spomínam si ešte že som po zhliadnutí 3 tieho dielu prezerala knihu že kde je tá scéna keď sa Joffrey vráti do paláca Beautreilles Angelika ho tam načapá. Asi som vtedy ešte celkom nechápala že autori filmu si pri sfilmovaní kníh môžu takto vymýšľať, ale vraj si to vydupali diváčky. To mi vravela staršia generácia, že po zhliadnutí druhého dielu prišla Borderiemu hromada dopisov že oni chcú mať v ďalšom filme aspoň trochu Joffreya.

V 90 rokoch potom prišli na trh aj ďalšie diely a knihy vyšli aj v češtine, takže sme mali generáciu ktorá už poznala filmy a mohla si prečítať aj pokračovanie príbehov Angeliky a Joffreya v Novom svete.

PenelopaW píše: *

16 říj 2024, 07:04

AnastaziaRodo píše: *

15 říj 2024, 23:28

Jako horlivá čtenářka jsem si vědoma své fascinace fenoménem Angelika a doufám, že zde najdu další nové podněty.

Myslím, že mohu sebevědomě říci, že ano. Třeba takové mapky nebo medailony postav, ale i písničky v knihách zmíněné, to vše prohlubuje zážitek z četby. Možná bychom zde měli udělat i anketu, kolikrát kdo Angeliku četl nebo kolikrát četl který díl .

A nezabudnúť ešte na tie úžasné zážitky keď potom človek chodí po stopách Angeliky po Francii, ba i po celom Stredomorí či Novom Svete.

Ty jo já si horko těžko vzpomenu, kdy jsem Angeliku četla poprvé. Asi mi bylo 14 - 15 let. Někdy na konci základky přechod na střední, jakože viděla jsem muzikál pouze a mamka mi snad prozradila, kdo je Rescator, ale myslím, že jsem to při čtení zapomněla a překvapení tam trochu bylo. Filmy jsme viděla až po přečtení knihy to jsme si celkem jistá. Ale mám pocit že pro mě filmy jsou dost oddělené od knihy. Prostě nějaký projekt vedle. Pamatuju si je jen z reklamy z děství a ze Slunce seno
A kolikrát jsme četli Angeliku by byla velmi zajímavá anketa ale bojím se že ten počet si opravdu nepamtuju Jen si pamatuju jak jsme byla ráda že když jsem si to půjčila v knihovně a pak jsme poprvé životě měla Angínu a mohla si jen číst. To bylo velmi super Ale počet snad ani nechci vědět raději

To znamená, že jsi nejprve četla knížky, a až pak viděla filmy? Vždycky mě zajímalo, jestli to někdo měl takhle "naopak" - mně ke knihám přivedly právě filmy. Mnohokrát jsem si kladla otázku, jak třeba takové odhalení Rescatora vnímaly čtenářky nezatížené filmy, zda to pro ně mělo "wow efekt" nebo podle indicií už tušily, doufaly a vinily Angeliku z toho, že je nedůvtipná?

Asi jsem se vyjádřila nepřesně. Poprvé jsem Angeliku viděla asi v 15 letech, to jsem už několik let obcházela fotografie u kina s romntickými výjevy, ale filmy byly nepřístupné, tak jsem si musela počkat. Po dalších 1 - 2 letech jsem koupila první tři díly ve slovenštině. Děje filmů a románů se hodně lišily a pravdou je, že díly bez Peyraca byly podle spousty diváků a hlavně divaček trochu nudné.

Tak já patřím do skupiny nejprve filmy a potom četba knih.
Filmy jsem viděla ještě před listopadem 89. Tehdy to byl velký hit.
Knihy jsem četla až potom, to mi bylo asi 24 let. Byly ve slovenštině a sháněly se špatně. Dokonce jsem získala jen některé díly a 3. a 5. díl dočetla později.
Potom vyšly všechny v češtině a já si to doplnila.
Když to srovnám, tak mi ty ve slovenštině přišly romantičtější.
Moje top je Angelika a její láska, potom první díl a také mám rád Angelika a Nový svět. Kolikrát jsem je četla, to jsem nepočítala.
K těmto dílům se pravidelně vracím a vždy objevím něco nového.
Když jsem četla knihy prvně, tak mi byl nesympatický Nicolas.
Joffrey mě na začátku také zrovna moc nepřišel jako sympaťák.
Postupně se ale můj pohled měnil.

Těžko říct, já sem to věděla díky rodičům, ale pravda je že filmy beru jako něco odděleného a spíš inspirované než že bych v tom viděla knižní příběh
Je pravda že to setkání ve středomoří mi pak přišlo mnohem zajímavější lhát nebudu.

Presne tak to beriem aj ja, ako dve odelené diela: Filmy sú čosi ako rozprávka pre dospelých - a mám ich veľmi rada, ako väčšina z nás lebo nás sprevádzajú už 4 či 5 generácií.
Bohužial sa s každým ´dalším filmom Borderie stále menej a menej držal predlohy, Čo sa nepáčilo ani pani AG.

Knihy sú už menej rozprávkové - je tam hodne tvrdej reality 17 storočia,
Kto by nemal rád rozkošného filmového Nicolasa v podaní Guliana Gemu?
Avšak ten knižný už v žiadnom prípade tak roztomilý nieje.