Moderátor
|
|
Offline |
|
Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Bydliště: Wien
Kontaktovat uživatele: SZ
|
| |
|
|
Scaron a Scaronka mali salón do ktorého aj chodila Hortenzia pokial si správne spomínam:
Tuto pár zmienok s knihy. Kraľová Alej nám objasňuje celý jej životný príbeh:
„Slíbila jsem Françoise, že ji vezmeme s sebou," pokračovala Athénaís, „je moc hodná. Od té doby, co jí zemřel ten mrzák manžel, si moc neužije. Dokonce mám dojem, že jeho smrti nakonec lituje."
„Sakra, i když to byl odporný skřet, přesto vydělával na domácnost. Královna matka mu dala penzi."
„Byl už mrzák, když si ho brala?" ptala se Hortenzie. „Ten párek mě vždycky zajímal."
„Samozřejmě že byl mrzák. Vzal si ji k sobě jako holčičku, aby o něj pečovala. Protože byla sirotek, přijala to. Bylo jí patnáct."
„Myslíte, že s ním spala?" zeptala se jí sestra.
„Jestli si to myslím... Scarron prohlašoval před každým, kdo to chtěl slyšet, že má paralýzu ve všem kromě jazyka a ještě jedné části těla, víte, co myslím. Není pochyb o tom, že se u něj naučila pěkných pár kousků. Byl to hrozný chlípník. A navíc k nim chodilo tolik lidí, že ji některý urostlý chlapík musel ve volných chvílích utěšit. Mluvilo se o Villarceauxovi."
.„Musíte uznat," řekla Hortenzie, „že paní Scarronová je velice hezká, ale vždycky se chovala nesmírně skromně. Sedávala vedle manželovy pojízdné židle, pomáhala mu, nosila mu čaj. Navíc je vzdělaná a umí se vyjadřovat."
Vdova čekala venku, před chudě vypadajícím domem.
„Bože můj, co to má na sobě," zašeptala Athénais a ušklíbla se. „Sukni má pořádně obnošenou."
„Proč jste mi nic neřekli?" zeptala se Angelika. „Mohla jsem pro ni něco najít."
„Bože, to mě nenapadlo! Nastupte, Françoise."
Mladá žena jednoho po druhém zdvořile pozdravila a pak se usadila v rohu kočáru. Měla krásné hnědé oči, které často skrývala za dlouhými řasami. Narodila se v Niortu, pak žila v Americe, ale když jí umřeli rodiče, vrátila se do Francie.
--------------------------------
Vzpomněla si snad ubohá vdova Scarronová před tím obdivovaným mužem, který se za hlaholu trubek a pozdravných výkřiků vzdaloval, na chlípného skrčka, jehož byla osm let služkou i hračkou?
Madame Scarronová pořád ještě doufala, že si král jednoho dne přečte její žádosti. Plná naděje odcházela v chladných ránech do Louvru a vracela se o naději chudší, ale zato plná nejrůznějších dvorských drbů, kterými se pak celý den bavily.
Vo filme nájdeme scény ktoré nám veľmi propomínajú scény z kníh Angelika. Tak teda jedna z Montespankou:
V královnině předpokoji našla Angelika paní de Montespan, obklopenou jejími komornými; právě se oblékala. Louisa de La Valliére jí klečela u nohou a zapínala jí šaty. Byly z tmavě růžového sametu, vyšívané zlatem, stříbrem a mnoha drahokamy. Paní de Montespan znepokojovala hlavně dlouhá bílá hedvábná šála, kterou bylo třeba patřičně nařasit.
„Ne, takhle ne! Spíš takhle! Pomozte mi přece, Louiso, vy jediná jste schopná to zvládnout.
To hedvábí strašně klouže. Ale je krásné, že?“
Angelika stála jako omráčená. Louisa de La Valličre se v roli komorné chovala naprosto přirozeně a pohledem do vysokého zrcadla zjišťovala, je-li stuha i uzel v pořádku.
„Ano, tak se mi to líbí… Výborně, Louiso, vy jste na to kápla. Pokud jde o slavnostní toalety, nemohu se bez vás obejít. Král je totiž nesmírně náročný. Vy máte ovšem prsty jako víla. Je vidět, že vás cvičily urozené dámy. Paní de Lorraine a paní d’Orléans. Co vy na to, paní du Plessis?
Proč hledíte tak ohromeně?“ „Myslím, že je to dokonalé,“ špitla Angelika.
Tuto vo filme vraví Montespanka že Vallierka má prsty víly.
Přílohy |
|
|
_________________ Someone told me I was delusional!! I nearly fell off my unicorn!
|
|