Joffreyová tajná chodba v paláci Beautreillis.

Už dávnejšie som uvažovala nad tým kade viedla tajná chodba z lesíka Vincennes, aká bola dlhá a tiež ako ďaleko bol Joffrey od Paríža a koľko musel pochodovať kým sa vrátil k mestu.

Aby som pre svoje šialené vedecké výskumy mala nejaký sofistikovaný názov
keď mi už straší v bastile, pardón vo veži, tak som moje najnovšie výskumy nazvala honosne:

Mapologická Desgrezológia

Čo ma trápi? To sa hneď dozviete, keď sa mrknete na túto mapu:

Je tu označená vzdialenosť od ulice Beautreillis do lesíka Bois de Vincennes

Týmto vyhlasujem Desgregologicko- Mapologicky konkurz na trasu kadial viedla tajná chodba
z paláca Beautreillis popod mestke hradby von z Paríža.

Mne sa nezdalo moc praktické keby viedla von priamo Bastilou ci pod vojenským Arzenálom.
Popri rieke Seine viesť nemohla, by zvlhla a prepadla sa. Pri bráne St. Anton bol moc hrubý múr...
ale kto vie?

Možno skutočne viedla popod mestké múry tesne pri Bastile, medzi väznicou a Arzenálom.

Ja som to poriešila takto: (Áno. už aj ja riešim )
Modrá je mestský múr, červená bodka palác, a červená čiara podzemná chodba z paláca.
Ale to je do lesíka Bois de Vincennes ešte ďaleko! Alebo že by bol býval lesík vtedy bližšie?



Kto chce môže si tuto u mňa stiahnuť čistú mapku:

https://www.flickr.com/photos/90236063@ ... 239809263/

Tuto celú mapu:

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... al_map.jpg

Alebo Turgotové čiastočné mapy:

http://commons.wikimedia.org/wiki/Turgo ... ty_Library

Všetky sa dajú super zväčšovať, a podľa potreby si človek ustrihne čo potrebuje.

Nedalo mi pokoja sa nepozrieť kade to Joffrey pochodoval po úteku z loďky v ktorej ho
po fingovanej poprave viezli do väzenia.

No zistila som že sa parádne nachodil kým sa dostal naspäť do Paríža.

Tu sú na mape všetky spomínané dediny a miesta z opisu jeho úteku z 6-teho a 4-tého dielu.



Tuto su vybrané texty kde sa spomínajú:

Desgrez pokrčil rameny.
„Žil? Bylo daleko pravděpodobnější, že se utopil u Gassicourtu. Upálený nebo utopený,
měnilo to snad něco?“
„Ne, ne, to není možné,“ vykřikla a vzrušeně vyskočila.
„Co byste byla udělala, kdybych promluvil?“ naléhal Desgrez

- případ s utopencem v Gassicourtu

Musíme odjet do Pontoise a vyslechnout mnichy z kláštera, kde ho viděli.“

„Takže to byl on, viďte, byl to on! Jenže co hledal v Pontoise? Že by se chtěl vrátit do
Paříže? To je ale šílenství!“
„Je to druh šílenství, kterého je muž jako on schopen se dopustit pro ženu, jako jste vy.“
„U městských bran však jeho stopa mizí.“
-----------------------------------------------------------------------


6 diel:


Když na břehu Seiny s překvapením zjistil, že žije a octl se daleko od ječícího davu,
zamyslel se nad dosahem tohoto zázraku.
Co bylo pak? Hrál velice složitou partii, nevzpomínal však na ni úplně ve zlém. Zatímco mušketýři, kteří ho měli hlídat, usnuli, sklouzl do chladné řeky a doplaval k bárce ukryté v rákosí. Odvázal ji a nechal se unášet proudem. Zřejmě na chvíli omdlel, pak zas nabyl vědomí, svlékl odsouzeneckou košili a oblékl se do venkovských šatů, ležících v loďce.Poté se promrzlými cestami vydal do Paříže, ubohý, hladový, protože se neopovážil zajít do nějakého statku. Na nohou ho držela jediná myšlenka: Žiju a uniknu jim…


Živil se zmrzlými jablky, která našel ve škarpě, a řepou spadlou z vozíku.
kláštor v Pontoise:
Mniši, které požádal o azyl, se nad ním slitovali, ale umínili si, že ho umístí v sousední leproserii a
jemu dalo dost práce jim uniknout. Znovu se rozkulhal po cestě a krvavými hadry a kapesníkem,
jímž si zakrýval tvář, děsil sedláky, které občas potkával.

V podstatě to však bylo o mnoho lepší.
Objevily se před ním pařížské věže. Joffrey de Peyrac podle předem uváženého plánu město
obešel. Když dorazil až ke kapli ve Vincennes, zažil poprvé pocit triumfu.
Skromná kaplička, skrytá v lese, unikla pozornosti králových biřiců a nebyla tedy
zapečetěná jako ostatní rozsáhlé jmění, patřící kdysi hraběti z Toulouse. Pohladil její kamenné zdi a
napadlo ho: Ještě jsi pořád moje, posloužíš mi.
Malá svatyně mu opravdu posloužila. To, co mu kdysi tajně postavili bohatě zaplacení
řemeslníci, báječně fungovalo: podzemní chodbou se dostal do Paříže ke studni, jíž vylezl přímo
uprostřed svého opuštěného paláce a dostal se ke skrýši za oltářem, kam si prozíravě už kdysi dávno
ukryl zlatý poklad a šperky.

S vypětím posledních sil vyšel z paláce Beautreillis dveřmi do zimní zahrady, jejichž zámek
znal – byly otevřené, aby jimi mohl procházet hlídač – a za okamžik už zvonil u dveří kláštera
lazaritů, který stál nedaleko.

„… kolem půlnoci se loďka, která nás s vězněm převážela, zastavila u Nanterre a přirazila
ke břehu. Všichni jsme si na chvíli odpočinuli. Nechal jsem u vězně stráž. Vězeň od okamžiku, kdy
jsme ho převzali z rukou kata, nejevil známky života. Museli jsme ho nést dlouhým podzemím,
vedoucím ze sklepa Modrého hroznu až k přístavu. Celou dobu, co ležel na dně loďky, téměř
neznatelně dýchal…

Okamžitě ho začali pronásledovat, vzbouřili sedláky a požádali je, aby jim půjčili psy.
Pustili je po břehu. Nakonec usoudili, že poté, co se vězni s nadlidskou námahou podařilo
vyklouznout z lodi, strhl ho proud. A protože byl příliš slabý, aby dokázal plavat, utonul.
Přesto když si jakýsi sedlák přišel později stěžovat, že mu tu noc ukradli loďku uvázanou
opodál, velitel mušketýrů nechtěl novou stopu pominout. Loďku nalezli poblíž Porcheville.
Prohledali okolí. Vyslechli místní obyvatele, vyptávali se jich, zda neviděli hubeného kulhajícího
tuláka. Několik kladných odpovědí přivedlo mušketýry až k malému klášteru skrytému v topolovém
háji, kde opat vypověděl, že před třemi dny poskytl nocleh jednomu malomocnému tulákovi, jaký
se v kraji čas od času objeví: ubožák plný ran. Tvář bezpochyby příliš odpornou skrýval pod
špinavým hadrem. Byl ten muž vysoký? Kulhal? Ano… snad. Mniši si na něho moc nepamatovali.

Takže: Loďka Joffreya unášala po prúde smerom od Paríža až do Porcheville. Napokon bol od města vzdialený viac ako 40 kilometrov.

Aby sa dostal z Porcheville do kláštora v Pontoise musel prejsť skoro 30 kilometrov.



Odtiaľ sa musel dostať do Vincennes:



A z lesíka pri Vincennes vchodom do kaplnky tajnou chodbou do svojho mestského paláca v ulici Rue du Beautreillis:



Konečne to mám zdesgrezované.

Facit: Bodaj by nebol na smrť vyčerpaný keď sa tajnou chodbou napokon dostal do Paríža:


Objevily se před ním pařížské věže. Joffrey de Peyrac podle předem uváženého plánu město
obešel. Když dorazil až ke kapli ve Vincennes, zažil poprvé pocit triumfu.
Skromná kaplička, skrytá v lese, unikla pozornosti králových biřiců a nebyla tedy zapečetěná jako ostatní rozsáhlé jmění, patřící kdysi hraběti z Toulouse. Pohladil její kamenné zdi a napadlo ho: Ještě jsi pořád moje, posloužíš mi.
Malá svatyně mu opravdu posloužila. To, co mu kdysi tajně postavili bohatě zaplacení řemeslníci, báječně fungovalo: podzemní chodbou se dostal do Paříže ke studni, jíž vylezl přímo uprostřed svého opuštěného paláce a dostal se ke skrýši za oltářem, kam si prozíravě už kdysi dávno ukryl zlatý poklad a šperky. (...)

Ale současně cítil, že po něm sahá smrt. Nikdy předtím ani potom ji necítil tak blízko jako v
tomhle okamžiku: Padl na dlaždice a úzkostlivě sledoval, jak mu přestává tlouct srdce. Uvědomil si,
že ani jeho silná vůle mu nepomůže vrátit se studnou. Má zavolat na pomoc starého Pascaloua,
který hlídá jeho dům? Jenže stařec je už mírně senilní, před chvílí ho zahlédl a zřejmě ho pokládal
za zjevení, utekl a možná vzbouří sousedy.
Kde tedy hledat pomocnou ruku? Hlavou mu projela vzpomínka na hubenou paži, jež ho
podpírala cestou na popraviště: paži malého lazarity, kterého mu přidělili jako zpovědníka v hodině
smrti.
Jsou lidé, kteří se nedají koupit ani za zlato, ani za drahokamy. Tuhle pravdu znal i velký
toulouský šlechtic, který tak rád pozoroval lidi kolem sebe a vzal ji na vědomí stejně jako lačnost
většiny ostatních. Jsou lidé, v nichž plá božský plamen. Malý lazarita byl jedním z nich. I ti
nejubožejší přece musí najít útulek na této zemi.
S vypětím posledních sil vyšel z paláce Beautreillis dveřmi do zimní zahrady, jejichž zámek
znal – byly otevřené, aby jimi mohl procházet hlídač – a za okamžik už zvonil u dveří kláštera
lazaritů, který stál nedaleko.

Tak to je nádherná detektivní práce. Děkuji.

Přiznám se, že jsem se při čtení knihy nezabývala tím, kudy vedla ta chodba a jak byla dlouhá (těch téměř 7 km mě zaskočilo) ale zarazilo mě toto: Malá svatyně mu opravdu posloužila. To, co mu kdysi tajně postavili bohatě zaplacení řemeslníci, báječně fungovalo: podzemní chodbou se dostal do Paříže ke studni, jíž vylezl přímo uprostřed svého opuštěného paláce
Říkala jsem si, jak to mohli nepozorovaně vyhloubit? Studnou tolik materiálu těžko vytáhli, je zapotřebí i spousta trámů na podpěry a pažení při ražení či jak se tomu všemu říká, kdyby pracovali z kapličky, tak to by taky nebylo asi tak tajné a nenápadné. Je to pořádná vzdálenost a toho času také nebylo nekonečně. A tak mě napadlo, jestli nešli odněkud odprostřed oběma směry .

Tereza díky za pochvalu, mne to už dlhší čas vŕtalo v hlave.

Vo Filme sa vraví že kedysi stál na mieste kde dal Joffrey postaviť palác Beautreilles starý kláštor
Velmajstra Templárov.

Či sa to spomína aj niekde v knihe, alebo to je iba fantazmagória režiséra Borderieho a jeho týmu, to veru neviem.

"Našel jsem architekta, který pro vašeho muže postavil palác v Beautreillis. Jsme na místě, kde stál starý klášter velmistra templářů. Prosím, tady je vchod do tajné podzemní chodby," ukázal Desgrez na starou studnu. Vlezl dovnitř a hraběnka za ním.



Z histórie však viem že v tej časti mesta sa to len tak hemžilo hlbokými pivnicami a tajnými chodbami. Musím sa na to ešte bližšie pozrieť, či v knihe niesu ešte dáke zmienky.

Snáď si na niečo spomenie Errnie alebo niektorá z ostatných dievčat.

v knihe sa to nespomína je to scenár filmu, Bordiere + spol. , pretože Desgrez v knihe nevedel nič o podzemnej chodbe, to by ju dal tiež strážiť, keďže Angelika mala prísny zákaz odísť z mesta...
o studni jej rozprával Florimond, ktorý tú studňu kontroloval , zámky na nej , pretože ho o to požiadal starý sluha, myslím že sa volal Pascalou alebo Pascale... ten slúžil u Joffreya a videl ho pri tej studni po poprave, keď si bol gróf po schované zlato..
a Florimond jej aj povedal históriu podzemnej chodby
v 4.dieli na str.36 a 37


a ešte,
na str.10 4.diel ... je zmienka, že bola prenajatá krčma Modrý vinič v deň popravy....
+ mali previesť väzňa z prístavy St. Landry za hranice Paríža...

errnie píše:

v knihe sa to nespomína je to scenár filmu, Bordiere + spol. , pretože Desgrez v knihe nevedel nič o podzemnej chodbe, to by ju dal tiež strážiť, keďže Angelika mala prísny zákaz odísť z mesta...

Díky Errnie ....Presne tak , pretože ďalšia pekná blbosť je že vchod do chodby mal byť podľa filmu na cintoríne neviniatiek, ktorý sa nenachádza von s Paríža ale v strede mesta!!!!!...
Joffrey preto použil tajnú chodbu pretože nemohol ísť do Paríža jednou z mestských brán...Paríž totižto v tom čase ešte bol opevnený a dalo sa doňho dostať iba cez strážené brány....čo vedela aj pani AG samozrejme:

Teď už Angelika kráčela cestou do Longchamps. Prošla bránou Saint-Honoré......

Vodešli z Paříže.“
„Kterým směrem šli?“
„Není to ani dvě hodiny, co je viděli jít k bráně svatýho Antonína.......

Zanedlouho vjeli do Paříže. Angeličin společník (Gabriel Berne) za ni zaplatil mýto u Svatoantonínské brány.



takže kto sa chcel dostať do Paríža musel zaplatiť mýto ale aj zdôvodniť prečo tam ide....
Aj Nicolas rozprával Angelike ako ťažko sa bolo do mesta dostať:

Tak jsem dorazil až před Paříž. Všechny stráže, co chytají žebráky a bandity,
nás pěkně proháněly. Těm, co se nechali načapat před branami, vyholili obočí a půlku vousů a
padej, kamaráde. Vrať se na venkov. Vrať se do svýho spálenýho statku, na zničený pole, na svý
bojiště. Když ti náhodou najdou v kapse kus chleba, kterej ti dala pekařka, protože nemohla jinak, je
z toho buď Všeobecnej špitál, nebo spíš ještě Châtelet. Ale já našel místa, kudy proniknout: sklepy,
který vedou od domu k domu, stoky, co ústí na navigaci, a protože už byla zima, nákladní lodě,
který zamrzly po celý Seině až do Saint-Cloud. Od jedný lodě na druhou, elá hop! Jednou v noci
jsme pronikli do Paříže jako krysy…“

No a samozrejme Nicolas si vymyslel druhé mýto, tým že jeho banda obsadila časť starého opevnenia.

Sedláci či cestující přijíždějící zvenku museli platit druhé mýto hrozivým „raubířům“, kteří
se před nimi znenadání vynořili a ohrožovali je, přestože už byli dávno v Paříži. A tak Rošťákovi
lidé znovu oživili staré hradby Augusta Filipa a stali se téměř stejnou pohromou jako za časů
někdejších padacích mostů.......


Rošťák si z věže udělal své doupě. Až pak si ostatní velitelé band v podsvětí uvědomili, že
ten nově příchozí do „bratrstva“ obsadil celou čtvrť kolem univerzity, má v moci okolí starých bran
SaintMichel, Saint-Germain a SaintVictor a že jeho království sahá až na břeh Seiny po základy
Tournelle.

Toto mestské opevnenie dal postupne búrať až kráľ Ľudovít XIV ale až oveľa neskoršie, potom čo Desgrez a Reyne vyčistili a osvietili celé mesto.....

Inak lesík vo Vincennes sa v 17 storočí rozprestieral, keď sa tak na to dívam, bližšie k mestu ako dnes....takže možno tajná chodba mala menej ako 6 kilometrov....

pri návšteve Paríža sa doňno istotne oplatí ísť sa poprechádzať




len bohužial vtedy bola zima a všetko zrejem pod snehom ako na tomto obrázku:



ach nádhera
viem si predstaviť tú malú kaplnku do ktorej Joffrey vošiel......

Vincennes z jari:

moirra píše:

Z histórie však viem že v tej časti mesta sa to len tak hemžilo hlbokými pivnicami a tajnými chodbami. Musím sa na to ešte bližšie pozrieť, či v knihe niesu ešte dáke zmienky.

To mě napadlo také, vždyť pod Paříží jako pod jinými historickými městy existuje paralelně druhý svět tvořený sítí podzemních chodeb, také si myslím, že využili nějaké dřívější a jen se prostě "napojili" a šikovně někde přizdili, někde zazdili. (např. ještě v 17.stol. se pod špitálem sv. Anny těžilo hnědé uhlí)
Dnes je vchod do podzemních katakomb z nějaké nenápadné budovy na náměstí Denfert Rochereau, ale já byla v Paříži jen jednou , tak mi to bohužel nic neříká .

No spomenula som si že aj v Lauzunových pamätiach sa spomína že v Paríži boli tajné chodby v móde, aj on sám mal zo svojho paláca na ostrove St.Luis tajnú chodbu ktorá viedla k brehu Seiny a vraj ňou za ním semtam prišla aj vznešená slečna.
Že sa dalo vo štvrti Marais prechádzať z pivnice do pivnice pod domami viem aj z vynikajúcej biografickej knihy
o Ninon od francúzkej autorky ktorú práve čítam. (kniha je vyčerpávajúco zrešeršovaná, a uvádza aj historické zdroje)

Menší problém vidím iba v tom že okolo Arzenálu a Bastily bola vodná priekopa...čo sa ťahala okolo mesta a
spájala sa zo Seinou, takže by tunel bol musel byť pod ňou.

Tuto na obrázku ju vidno:



Obrázok z vysvetlivkami:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 9&start=15

A tuto plán Paríža zo 17 storočia ktorý sa opätovným kliknutím dá poriadne zväčšiť.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... A9rian.jpg

Paríž je v každom prípade celý podtunelovaný, takže nevidím dôvod prečo by nejaký nemal aj Peyrac,
ale predpokladám že sa skôr iba napojil na nejaký starý tunel.

Ono sa totižto štvrť Marais a ulica Beautreilles nachádzajú na mieste kde kedysi stáli rozsiahly kráľovsky palác
kráľa Karla V zvaný Sant Pol.

https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_Saint-Pol

Dívala som sa do inojazyčných informácií a voila: jeho nesmierne rozsiahle budovy a záhrady sa ťahali až po staré metské múry, (zasahovali dnešnú štvrť St.Paul a štvrť Marais)
a overila som si aj že teda sa ťahali až tam kde je ulica Beautreilles a trochu ďalej.

To by čert chcel aby tam po kráľovi, ktorý vlastne dal ten palác postaviť tam kde stál lebo sa na ostrove Cite necítil bezpečne, nebol mal pod palácom spleť tajných chodieb z ktorých aspoň jedna určite viedla popod mestské múry von z mesta.

A keď sa to podarilo vydesgrezovať mne, toto samozrejme vedela aj pani Golonová!

Tak teda, ja som vedela že to v kanóne niekde bolo , voila:


Tato část Marais, kde stál palác Beautreillis, byla plná památek ze středověku, protože stála
na místě paláce SaintPaul, za Karla VI. a Karla VII. nejoblíbenější královské rezidence. Palác byl
postaven pro panovníka a jeho syny a sestával z mnoha budov, spojených galeriemi oddělujícími
dvory a zahrady, v nichž nechyběly voliéry, oranžérie, herny a turnajová prostranství. Velcí
vazalové měli své vlastní paláce v nejtěsnější blízkosti krále. Překrásné stavby se štíty a věžičkami,
jako například palác Senský a Remešský, stály mezi novými domy dodnes. Všude přežívaly
středověké stavby, vyumělkované a zkroucené jako plameny, a vyvyšovaly se nad krásná průčelí
Mansardových a Perraultových staveb.
Angelika měla uprostřed zahrady také velice starou studnu z tesaného kamene,
připomínajícího jemnou zlatnickou práci. Když sešla po třech točitých schůdcích, mohla se usadit
na okruží a pod ochranou přístřešku z tepaného železa dosyta snít a přejíždět prstem po kamenných
ještěrech a mechem obrostlých chrlíčích.
(Angelika cesta do Versailles)

Takže Joffrey, ktorý sa ako sa v kanóne spomína hrabal rád pod zemou, pravdepodobne využil nejaké staré chodby,
ako som predpokladala.

parádny objav, moirra,
ešte som našla, ale možo sa opakujem, možno to tu je pridané, ale ak som to prehliadla...
v 4.dieli na str. 37
Je veľmi hlboka, Prechádza pod pivnicami susedných domov, vedie popod hradby Bastily a kedysi vyúsťovala na predmestí Saint ANtoine, kde sa pripájala ku katakombám a k starému korytu Seiny. NO keďže tam vtedy stavali, otec dal chodbu predĺžiť až do Vincenského lesa. Vyúsťuje v malej zrúcanej kaplnke.
ak to tu je, vymaž to... ďakujem

errnie píše:

parádny objav, moirra,
ešte som našla, ale možo sa opakujem, možno to tu je pridané, ale ak som to prehliadla...
v 4.dieli na str. 37
Je veľmi hlboka, Prechádza pod pivnicami susedných domov, vedie popod hradby Bastily a kedysi vyúsťovala na predmestí Saint ANtoine, kde sa pripájala ku katakombám a k starému korytu Seiny. NO keďže tam vtedy stavali, otec dal chodbu predĺžiť až do Vincenského lesa. Vyúsťuje v malej zrúcanej kaplnke.
ak to tu je, vymaž to... ďakujem

Nie nieje to tu Errnie! geniálne! si v hľadaní neprekonateľná ako vždy !

Toto je najdôležitejšia informácia:
Chodba prechádza pod pivnicami susedných domov, vedie popod hradby Bastily a kedysi vyúsťovala na predmestí Saint ANtoine, kde sa pripájala ku katakombám a k starému korytu Seiny. No keďže tam vtedy stavali, otec dal chodbu predĺžiť až do Vincenského lesa. Vyúsťuje v malej zrúcanej kaplnke.

Zdalo sa mi že niekde v kanóne bola o tom zmienka, ale už som nevedela kde.
Musela som to však mať niekde v podvedomí, inak by som nebola napísala toto:

Joffrey de Peyrac, o ktorom sa celkom presne nedalo povedať či s potáca a či kríva, nešetrne zdrapol provokatívneho špicľa pod rameno a vliekol ho smerom do ulice Beautreillis.
Poriadne podgurážený Desgrez ani nestihol protestovať. Bez okolkov sa nechal vliecť rovno do levej tlamy.
Pred mestkým palácom Toulouskeho veľmoža policajt prudko zabrzdil a vyslobodiac sa z Peyracovho zovretia sa dal rečniť:
- Pekný palácik. Rozkošný palácik. Ale najrozkošnejšia zo všetkého je tá chodbička. Z drzosťou iba vám sebe vlastnou, vedie rovnou čiarou pomedzi Bastilu a Arzenál.
- Bolo mi jasné že ste ju vyňuchal.
Keď mi Markíza Anjelov ubzikla z Paríža, jednoducho zmizla pred nosom bez toho aby vyšla z paláca, ktorý na môj pokyn strážili kráľovskí vojaci, strčil som svoj dlhý nos do každého výklenku, do každého kútika v tejto barabizni. Jedným slovom poriadne som si tu všetko poprezeral. Možno už váš palác teraz dokonca poznám lepšie ako vy sám.
- No to mi môžete hneď dať aj pár tipov čo by som mal na tom dome vylepšiť. Skonštatoval Peyrac.

No pomedzi Bastilu a Arzenál- To je popod múry Bastily - teda z pravej strany Bastily ak sa dívame von z mesta.
Brána Saint Antoine ktorá vedie do spomínanej štvrti St. Antoine je z ľavej strany, teda tam viesť nemohla.
A štvrť St.Antoine má samozrejme katakomby a hraničí na ňu lesík Bois de Vincennes kde bola kaplnka.

Teraz už vieme presne kade chodba viedla. Samozrejme že zhotovím mapy. Týmto si uzurpátorsky privlastňujem titul hlavného angelikologického mapológa.

Bastila a brána svätého Antona na starej kresbe:

Parížsky Palác Beautreillis

Podobne ako sme rozmýšľali čo všetko vieme o Toulouskom paláci a Letohrádku,
chcela by som sem pozbierať všetko čo vieme z knihy o mestskom paláci grófa de Peyrac
v Paríži.

Palác stál v mestkej štvrti MARAIS v ulici Beautreillis (tak sa volá dodnes), neďaleko od Bastily,
od salónu Ninon de Lenclos,
Kráľovského námestia
a paláca Carnevallet, v ktorom neskoršie bývala pani de Sevigne.

Spomínam si ešte že zrejme musel byť v modernom francúzkom barokovom štýle, keďže ho vraj pre Joffreya staval slávny staviteľ François Mansart:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ois_Mansart

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ois_Mansart

Tuto Hotel Carnevallet ktorý Mansart staval tiež a v ktorom ako som spomínala bývala pani de Sevigne:

https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_Carnavalet

no o paláci Beautreillis vieme asi toto:

2. diel....
str. 293, 294
Sídlo, ktoré si práve prezerala, nebolo postavené dávno. Svetlá, striedma fasáda s vysokými oblokmi a balkónmi, balkóny s kovaným železným zábradlím, pekná bridlicová strecha s okrúhlymi strešnými oblôčikmi, to všetko bolo podľa vkusu posledných rokov.

Címer nad bránou bol odlomený

Preto mala pred bránou zo svetlého duba....

str.313 -315
Koč zahol do dvora paláca Beautreillis. Angelika vystúpila na mramorové schodište.
To on si želal mať na balkónoch a zábradliach z kovaného železa tie ľahké línie ako úponky viniča, tei z drava vyrezávané pozlátené ozdôbky, vrúbiace hladké mramorové plochy a zrkadlá, sošky a busty, kamenné zvieratá a vtáky, porozostavované všade ako pôvabní ochrancovia šťastného domova.

Neobyčajne pekne vypracovaná mreža z kovaného železa ich oddeľovala od dlhej galérie obrátenej do záhrady.

str. 328,

Nezunovalo ju obdivovať:
pôvabné ozdôbky v podobe usmievajúcich sa bohýň, detí a lístia, balustrády z kovaného železa, v súčastnosti také obľúbené drevené obloženie, ktoré uvrhlo do zabudnutia staromódne ťažké čalúny. V šere schodíšť a chodieb sa všade ligotalo zlato a kvetinové girlandy. Ich nevtieravý ligot kde-tu prerušovala žiariaca ruka sochy, držiaca kahanec.

U pána Boulla si dala urobiť nábytok z jasného dreva, ozdobený vzácnou slonovinou, korytnačinou a pozlátené bronzom.

Sekretár, pri ktorom aj písavala, bol vraj neobyčajne vzácny, z talianskej školy, a bol to takmer jediný starý kus nábytku v celom paláci.

str. 331 ... po veľkolepých ozdobách vo vestibule s mozaikou z tvrdého kameňa a vysokými oblokmi pootváranými do dvora, po pekne vyrezávanej povale ozdobenej címermi, ktoré sa nepodarilo odstrániť.


str. 339 Angelikinou susedkou bola markíza de Brinvilliers. Bývala na dva kroky od nej, na ulici Karola V.


4.diel
str. 9
Dala zastaviť na nábreží des Célestins, neďaleko zadných dvierok svojej oranžérie. Vošla dnu a kráčala skleníkom, kde sa šírila ostrá vôňa ešte nezrelých plodov.....

str. 36
Polozrúcaný stĺp, kvtinúci štep pri lavici a stará studňa s kopulou z tepaného železa tam pripomínali nádheru XV. storočia, keď celá štvrť Marais tvorila jeden obrovský palác s početnými dvormi, sídlo francúzskych kráľov a kniežat.

Angelika údivem strnula.
Hrabě de Peyrac odjel.
„Kam?“
„Do Paříže.“
Jako by jeho odjezd nikoho kromě ní nezaskočil. Pan de Peyrac musel jet do Paříže, protože mu před několika týdny oznámili, že rekonstrukce jeho pařížského paláce se chýlí ke konci. (to bolo niekedy jaro/leto 1957)

Citovat:

4.diel str. 9
Dala zastaviť na nábreží des Célestins, neďaleko zadných dvierok svojej oranžérie. Vošla dnu a kráčala skleníkom, kde sa šírila ostrá vôňa ešte nezrelých plodov.....

Z tvojich výpiskov vyplýva že palác musel stáť na konci ulice Beautreillis - pretože dvierka oranžerie viedli na nábrežie Seiny.

Neobyčajne pekne vypracovaná mreža z kovaného železa ich oddeľovala od dlhej galérie obrátenej do záhrady.

Tajná chodba však viedla von z mesta popod múry Bastilly, pretože inde by na hlbokú chodbu bolo príliš vlhko a plytko.

Citovat:

str. 339 Angelikinou susedkou bola markíza de Brinvilliers. Bývala na dva kroky od nej, na ulici Karola V.

Že markýza de Brinvilliers bývala na dva kroky od nej máme potvrdené, pretože bývala v Ulici Rue Charles V číslo 12
ktorá sa kolmo napája na ulicu Beautreillis.

Tu je ten palác:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... MH_rwk.JPG

a tiež tá ulica:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_Charles-V

Prosím, tu je mapa. Okrem Rue Charles V a Rue Beautreillis na nej vidíme aj nábrežie Celestíniek. (Quai des Celestins)



Na rue Ceriasae - Čerešnovej ulici - ktorú tiež vidíme na mape uštvali mnícha Bechera Démoni v podobe Angelikynych kamarátov z parížskeho podsvetia.

errnie píše:

no o paláci Beautreillis vieme asi toto:

Neobyčajne pekne vypracovaná mreža z kovaného železa ich oddeľovala od dlhej galérie obrátenej do záhrady.

Tu sú napríklad arkády vedúce do záhrad v paláci Carnevallet:



no tak to sa musel zvnútra podobať na palác pani de Sevigne, ibaže modernejší pretože ten bol zo 16 storočia
a Joffreyov novší, pretože ho staval Mansart.

Ako príklad jeho stavieb ukážka ako vyzeral Château de Maisons (Maisons-Laffitte) pri ktorom nechal majitel slavnemu stavitelovi
celkom voľnú ruku (čo Joffrey zrejme celkom iste nespravil) :



https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... 011_65.jpg

https://ollyenfrance.files.wordpress.co ... wpid-4.jpg

http://jackiephotos.e-monsite.com/media ... itte-5.jpg

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... 011_36.jpg

má tiež dlhú galériu obrátenú do záhrady.......

Čtu Nezkrotnou Angeliku a dostala jsem stejnou touhu zrekonstruovat si Joffreyův návrat do Paříže, abych zjistila, že opět objevuji Ameriku .

moirra píše:

„Žil? Bylo daleko pravděpodobnější, že se utopil u Gassicourtu.

Mám velikou výhradu k tomu Gassincourtu: tam se Joffrey vůbec nepohyboval! Pouze zde byl nalezen utopenec, který utonul v době Joffreyova útěku mušketýrům, ale jiná souvislost s hrabětem zde není. Voda sem tělo mohla přinést bůhví odkud, a jen protože to bylo v téže oblasti, kde Joffrey pláchnul, pan de Calistére oba případy spojil, byť sám později Desgrezovi přiznal, že utonulý se vězni moc nepodobal.

moirra píše:

Nedalo mi pokoja sa nepozrieť kade to Joffrey pochodoval po úteku z loďky v ktorej ho po fingovanej poprave viezli do väzenia.

„… kolem půlnoci se loďka, která nás s vězněm převážela, zastavila u Nanterre

Loďku nalezli poblíž Porcheville.

Musíme odjet do Pontoise a vyslechnout mnichy z kláštera, kde ho viděli.“

Když dorazil až ke kapli ve Vincennes

S vypětím posledních sil vyšel z paláce Beautreillis

Měli bychom jet do Francie na vodu a zjistit, jak rychlý je proud mezi Nanterre a Porcheville, a tedy i jak dlouho mohlo Joffreyovi trvat se sem dostat .

moirra píše:

Takže: Loďka Joffreya unášala po prúde smerom od Paríža až do Porcheville. Napokon bol od města vzdialený viac ako 40 kilometrov.

Aby sa dostal z Porcheville do kláštora v Pontoise musel prejsť skoro 30 kilometrov.



Odtiaľ sa musel dostať do Vincennes:

Mezi zastávkami ještě chybí Saint-Denis:

Opat mu oznámil, že je povinen ho odvést do nejbližšího útulku. Muž se nebránil. Usedl s bratrem ranhojičem do vozu, ale dokázal mu cestou utéci. Když projížděli lesem, beze stopy zmizel. Podobný muž se objevil poblíž Saint-Denis na pařížském předměstí.

moirra píše:

A z lesíka pri Vincennes vchodom do kaplnky tajnou chodbou do svojho mestského paláca v ulici Rue du Beautreillis:

Osobně by mne zajímalo, jak dlouho se Joffrey po Paříži pohyboval nebo jestli setkání s jedním z pátrajících policistů bylo jen náhodné:

Spis, kterým Angelika listovala, byl plný hlášení pečlivého brka toho či onoho pouličního policajta, jenž hlásil, že „toho a toho dne prohlížel starce s kratší nohou, jenže ten byl malé postavy, nebyl krásný, ale ani ošklivý… nebo jakéhosi maskovaného šlechtice, ten však měl masku jen proto, že jel navštívit nějakou dámu, a nohy měl stejně dlouhé“.
Malomocného tuláka nikdo nechytil. A přesto ho v Paříži zahlédli. Lidé z něho měli strach. Připomínal ďábla. Obličej měl zřejmě obzvlášť odporný, když na něm pořád nosil nějakou roušku nebo masku. Policajt, který na něho jednou v noci narazil, neměl odvahu masku strhnout. Chlap zmizel dřív, než stačil policajt přivolat pomoc.

Prokazatelné je to, že 28. února se Joffrey uchýlil k abbé Antoinovi k lazaritům:

Bylo to v Paříži, koncem onoho února 1661. V téže mrazivé noci, kdy zemřel „pronásledovaný démony“ mnich Bécher s výkřikem: „Slitování, Peyraku!“
Otec Antoine se modlil v kapli. Laický bratr mu přišel oznámit, že si s ním přeje bezodkladně mluvit jakýsi žebrák.

Pokud hrabě odešel za abbé Antoinem ihned po opuštění paláce Beautreillis, znamenalo by to, že starý Pascalou u palácové kaple svého pána zahlédl 27./28. února.

A já si říkám, že pokud Joffrey chodbou z Vincennes prošel do paláce, aby si vzal cennosti a zmizel, proč by se ještě předtím nebo potom coural po Paříži? (Jedině, že by pátral po Angelice, ale s ohledem na zvýšený policejní dozor a pochůzkování v ulicích mi to přijde nepravděpodobné.) Takže možná i setkání s pouličním policistou proběhlo v okamžiku, kdy mířil ulicemi pod rouškou tmy k lazaritům, tedy 27./28. února 1661?

Tereza píše:

Říkala jsem si, jak to mohli nepozorovaně vyhloubit? Studnou tolik materiálu těžko vytáhli, je zapotřebí i spousta trámů na podpěry a pažení při ražení či jak se tomu všemu říká, kdyby pracovali z kapličky, tak to by taky nebylo asi tak tajné a nenápadné. Je to pořádná vzdálenost a toho času také nebylo nekonečně. A tak mě napadlo, jestli nešli odněkud odprostřed oběma směry .

Jak odpovídala Errnie, chodba z valné části již existovala, Joffrey ji jen nechal prodloužit.

errnie píše:

v 4.dieli na str. 37
Je veľmi hlboka, Prechádza pod pivnicami susedných domov, vedie popod hradby Bastily a kedysi vyúsťovala na predmestí Saint Antoine, kde sa pripájala ku katakombám a k starému korytu Seiny. NO keďže tam vtedy stavali, otec dal chodbu predĺžiť až do Vincenského lesa. Vyúsťuje v malej zrúcanej kaplnke.

Napadlo mne - v jaké době zhruba došlo ke stavbě paláce a tedy i obnovení chodby? Nekryje se to třeba časově s vysoušením vodních příkopů kolem Bastily? (to bylo tuším nějak kolem 50. let?) Pak by se případná sutina apod. daly třeba skrýt pod stavební práce zde probíhající .

PenelopaW píše:

moirra píše:

„Žil? Bylo daleko pravděpodobnější, že se utopil u Gassicourtu.

Mám velikou výhradu k tomu Gassincourtu: tam se Joffrey vůbec nepohyboval! Pouze zde byl nalezen utopenec, který utonul v době Joffreyova útěku mušketýrům, ale jiná souvislost s hrabětem zde není. Voda sem tělo mohla přinést bůhví odkud, a jen protože to bylo v téže oblasti, kde Joffrey pláchnul, pan de Calistére oba případy spojil, byť sám později Desgrezovi přiznal, že utonulý se vězni moc nepodobal.

no ja neviem presne čo tým myslíš .. žiadna z mnou vytvorených máp týkajúcich sa Joffreyovho úteku nezačína niekde u Gassicourtu - veď k úvode k nim píšem:

Citovat:

Takže: Loďka Joffreya unášala po prúde smerom od Paríža až do Porcheville. Napokon bol od města vzdialený viac ako 40 kilometrov.
Aby sa dostal z Porcheville do kláštora v Pontoise musel prejsť skoro 30 kilometrov.

Gassicourt je na jednej mape, tej celkom prvej, iba ako informačný bod k citátu

kolem půlnoci se loďka, která nás s vězněm převážela, zastavila u Nanterre a přirazila ke břehu. Všichni jsme si na chvíli odpočinuli. Nechal jsem u vězně stráž. Vězeň od okamžiku, kdy jsme ho převzali z rukou kata, nejevil známky života. Museli jsme ho nést dlouhým podzemím, vedoucím ze sklepa Modrého hroznu až k přístavu. Celou dobu, co ležel na dně loďky, téměř
neznatelně dýchal…

PS: keďže Flickr na ktorom máp mapy uložené bude spoplatnený musím niečo vymyslieť inak tu z fóra zmizne polovica obrázkov

Okamžitě ho začali pronásledovat, vzbouřili sedláky a požádali je, aby jim půjčili psy.
Pustili je po břehu. Nakonec usoudili, že poté, co se vězni s nadlidskou námahou podařilo
vyklouznout z lodi, strhl ho proud. A protože byl příliš slabý, aby dokázal plavat, utonul.
Přesto když si jakýsi sedlák přišel později stěžovat, že mu tu noc ukradli loďku uvázanou
opodál, velitel mušketýrů nechtěl novou stopu pominout. Loďku nalezli poblíž Porcheville.
Prohledali okolí. Vyslechli místní obyvatele, vyptávali se jich, zda neviděli hubeného kulhajícího
tuláka. Několik kladných odpovědí přivedlo mušketýry až k malému klášteru skrytému v topolovém
háji, kde opat vypověděl, že před třemi dny poskytl nocleh jednomu malomocnému tulákovi, jaký
se v kraji čas od času objeví: ubožák plný ran.

Ještě mne napadla taková hříšná myšlenka do pranice....

Co když Joffrey krajinu kolem Seiny dobře znal, z loďky se na břeh dostal dříve a loďku pak poslal po proudu, aby zmátl pronásledovatele. Takže zatímco se mušketýři se sedláky a zapůjčenými psy několik dní motali kolem Nanterre, mohl být dávno na cestě do kláštera nebo dokonce v klášteře samotném... Tím by před pronásledovateli získal dost velký náskok a podobné uvažování by mu bylo podobné. Jelikož to, že loďka byla nalezena u Porcheville může znamenat nejen to, že se zde vylodil, člun vytáhl na břeh a vydal se na další cestu, ale stejně dobře ji tam mohl jen zanést proud a mohla se někde zachytit v křoví u břehu...

Související otázka do pranice pak tedy je, jestli Joffrey mohl okolí Paříže dobře znát, popř. se svojí znalostí hvězd a navigace mohl určit, kde se přibližně nachází, a vylézt na břeh.

Vedeli ste dámy že Angelika mala v paláci Beautreillis čínsku pracovňu?

Citovat:

Odstrčila jídlo, které jí naservíroval komorník, a proti svému zvyku ani nezašla k dětem, ale zamířila rovnou do příjemné samoty své čínské pracovny.

Teraz sa pokladá otázka, pretože prinz Condé na paláci moc nemenil, či tú Čínsku pracovňu dal zariadiť v paláci Joffrey.

Angelika zariaďovala ako posadnutá:

Pozvala truhláře, zlatníky, čalouníky. Nechala si u pana Boulla udělat překrásný světlý
nábytek vykládaný slonovou kostí, želvovinou a zlaceným bronzem. Vyřezávané lůžko, židle a stěny jejího pokoje byly potaženy světle zeleným saténem s velkými zlatožlutými květy. V budoáru měla stůl, prádelník a dřevěné židle vykládané nebesky modrou perletí. Podlahy obou místností byly intarzované a dřevo tak voňavé, že tou vůní nasákly i šaty každého, kdo sem přišel.
Přivolala Gontrana, aby jí vymaloval strop velkého salónu.
Nakoupila tisíce věcí čínských starožitností, obrazů, prádla, pozlaceného a křišťálového nádobí.

čínske izby boli v 17 storočí aj neskoršie v palácoch moderné:





https://scilog.fwf.ac.at/content/upload ... scilog.jpg

http://www.ambleandpearl.com/wp-content ... unn_08.jpg

Ale písací stôl čínsky nemala:

Sekretář, u něhož pracovala, byla prý neobyčejně vzácná italská práce; byl to téměř jediný starožitný kus nábytku v paláci. Byl z ebenového dřeva, vykládaný růžovými rubíny, rubíny třešňově červenými, granáty a ametysty.
Ve své nákupní horečce pořídila Florimondovi

Súťažná otázka. Čo čínskeho mal Gróf Toulousky vo svojom Paláci Vesalého Poznania v Toulouse ???

moirra píše:

Súťažná otázka. Čo čínskeho mal Gróf Toulousky vo svojom Paláci Vesalého Poznania v Toulouse ???

Něco mi říkalo, že se něco čínského nacházelo v laboratoři. Ale přiznávám, že jsem si tu návštěvu Béchera musela znovu pročíst :

...získávám jen drahé kovy z nerostů, které je už obsahují, i když nikoliv v podobě kovu.“
Mnich nevypadal zrovna přesvědčeně. Zakašlal a rozhlédl se kolem sebe.
„A co je to tady za trubky a špičaté rourky?“
„To je vodní potrubí podle čínského způsobu. Vymývám tu zlato nebo ho vysrážím z písku rtutí.“

O jéje tak o om potrubí som zasa nevedela ja.

Zrejme mám nedostaročný prehľad.

Teda keď opomenieme Číňana ktorého má Hossein vo Filme ako pomocníka vo svojej bani,
Dauphine, ktorá momentálne skutočne brázdi hore-dolu Čínou, tipovala na akési vodné čerpadlo v bani.

Ale tam som nemierila:
Joffrey mal v paláci ešte niečo iné čínske čo dokonca pološialený mních Becher dovliekol do
Paríža na súdne pojednávanie.

Tipnu si, ale nevím. Já si vybavuji ty mloky. Ale jestli pocházeli z Číny. To si teď nevzpomínám.

errnie píše:

parádny objav, moirra,
ešte som našla, ale možo sa opakujem, možno to tu je pridané, ale ak som to prehliadla...
v 4.dieli na str. 37
Je veľmi hlboka, Prechádza pod pivnicami susedných domov, vedie popod hradby Bastily a kedysi vyúsťovala na predmestí Saint ANtoine, kde sa pripájala ku katakombám a k starému korytu Seiny. NO keďže tam vtedy stavali, otec dal chodbu predĺžiť až do Vincenského lesa. Vyúsťuje v malej zrúcanej kaplnke.
ak to tu je, vymaž to... ďakujem

A ještě zmínka v Angelika se bouří:

Plessiské podzemí ale nemá nic společného s nádhernou podzemní chodbou v paláci Beautreillis v Paříži, která začíná ve studni a vede svou klenutou sít spojenou s komnatami z dob antické Lutetie až k Vincenneskému předměstí. V Plessis je to jen páchnoucí vlhká stoka, kde se místy musí lézt po čtyřech.

Vďaka za doplnenie Penelopa

A teraz prichádza objav ktorý som ako inak zasa spravila keď som chcela pridať na FB ten istý citát v rozličných jazykoch:

V pôvodnej najstaršej nemeckej verzii, kočiar v ktorom sa Angelika viezla s Filipom vôbec nezastavil, ako v iných verziách keď ju doviezol domov, pred palácom Beautreillis ale pred úplne iným. Z ohľadom na to že v nemeckej knihe chýba pár kapitol z časti knihy nazvanej Dámy z Marais, a preto sa nedozvedáme ako Angelika k palácu Beautreillis prišla, mi z nemeckej verzie vyplýva že Angelika bývala v nemeckej knihe v paláci Hôtel d’Aumont !!!!!!



https://fr.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_d%27Aumont

Originál z nemeckej Errnie:

Sie schwiegen eine Weile. Erst als die Kutsche vor der Toreinfahrt des Hôtel d’Aumont hielt, wurde
Angélique sich bewußt, daß man nach Paris zurückgekehrt war. Inzwischen war es vollkommen dunkel
geworden, und sie sah Philippes Gesicht nicht mehr. Es war besser so.

Zůstali tiše sedět. Až když se kočár zařadil k vjezdu do paláce Beautreillis, Angelika si
uvědomila, že se vrátili do Paříže. Byla už naprostá tma. Mladá žena neviděla Filipovi do tváře.
Bylo to tak lepší.

moirra píše:

z nemeckej verzie vyplýva že Angelika bývala v nemeckej knihe v paláci Hôtel d’Aumont !!!!!!

A jak se dostala tam? Nebo přebývala u někoho na návštěvě??

Mohla si palác třeba pronajmout, aby bydlela na dobré adrese.

PenelopaW píše:

moirra píše:

z nemeckej verzie vyplýva že Angelika bývala v nemeckej knihe v paláci Hôtel d’Aumont !!!!!!

A jak se dostala tam? Nebo přebývala u někoho na návštěvě??

mimi píše:

Mohla si palác třeba pronajmout, aby bydlela na dobré adrese.

Tá veta čo som tam dala v nemčine, je identická s tou v češtine, ale namiesto paláca Beautreillis je tam ten Aumont.

No keďže v nemeckej knihe sa spomína že Filip ju navštevoval v paláci Beautreillis ja mám takéto teórie:

1. Pôvodne pani AG chcela Angeliku ubytovať tam ale neskoršie z toho zišlo .... a v tejto jedinej vete to zabudli zmeniť (nezabúdajme že Blanvalet mal celkom prvý rukopis a vydal Angeliku rok predtým ako vyšla vo Francúzsku

2. Blanvalet nechal vyhodiť pár častí z kníh, o ktorých s nazdával, ako sa sám priznal, že by pre nemecké publikum moc dobré neboli. Tak napríklad vyhodil aj scénu s markízom de Montespan a papagájom vykrikujúcim kurva a z duhej časti pár kapitol z Dámy z Marais v ktorých Angelika vyhrala palác Beautrellis v kartách.

Možno zmenil názov paláca - ale nepochopím načo keď sa tam inak v knihe spomína že Angelika v ňom bývala.

A já se těšila na nějakou odvážnou teorii, že třeba Angelika bydlela po nějakou dobu u nějaké přítelkyně, třeba než jí Gontran domaluje ten strop v salónu .

PenelopaW píše:

A já se těšila na nějakou odvážnou teorii, že třeba Angelika bydlela po nějakou dobu u nějaké přítelkyně, třeba než jí Gontran domaluje ten strop v salónu .

O jeje! Pán Clopot si zasa všimol niečo čo Polačka prehliadla!

Že Gontran vymaľoval strop veľkého salónu.

Zdá sa však že palác Hôtel d'Aumont, v štvrti Marais, slúžil pani AG definitívne ako predloha k opisu Paláca Beautreillis:

Angelika kráčela podél paláce, z něhož princ právě vyjel.
Nahlédla dovnitř. Od jisté doby jí její byt na Královském náměstí už nestačil. Snila o tom, že bude
mít také palác s obrovskými vraty, nádvoří, kde se může otočit kočár, dvůr se stájemi a kuchyněmi,
byty pro služebnictvo a vzadu krásnou zahradu s pomerančovníky a kvetoucími záhony.....
Sídlo, které si právě prohlížela, bylo postaveno poměrně nedávno. Jeho vysoká světlá fasáda
s velkými okny, s balkóny s kroucenými železnými zabradlíčky, pěkná břidlicová střecha s kulatými
vikýři to vše odpovídalo vkusu posledních let.



Tie balkóny a bridlicová strecha s guľatými okienkami ....





Princ de Conde vraví Angelike: „Je to údajně jedna z nejhezčích staveb, kterou postavil otec Mansard.....

A palác d´Aumont postavil Mansart .... tak aspoň vieme ako približne palác Beautreillis vyzeral.

moirra píše:

O jeje! Pán Clopot si zasa všimol niečo čo Polačka prehliadla!

Nene, Polačka jen toho má tolik, že zapomněla .

PenelopaW píše:

moirra píše:

PenelopaW píše:

vymaloval Angelice i strop v bytě

kde sa to píše? v byte či v paláci?

Úryvek je z Cesty do Versailles 2, to už by pravda mohla být řeč o paláci Beautrellis...

Pozvala truhláře, zlatníky, čalouníky. Nechala si u pana Boulla udělat překrásný světlý nábytek vykládaný slonovou kostí, želvovinou a zlaceným bronzem. Vyřezávané lůžko, židle a stěny jejího pokoje byly potaženy světle zeleným saténem s velkými zlatožlutými květy. V budoáru měla stůl, prádelník a dřevěné židle vykládané nebesky modrou perletí. Podlahy obou místností byly intarzované a dřevo tak voňavé, že tou vůní nasákly i šaty každého, kdo sem přišel.
Přivolala Gontrana, aby jí vymaloval strop velkého salónu.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 824#p24015

S ohledem na nedávné čtení mohu potvrdit, že opravdu šlo o palác .

Tereza píše: *

06 lis 2021, 22:12

Vždyt Angelice řekl :
Při pohledu na její bledou a zmučenou tvář se král zamračil.
„Neřekl jsem ale, že žije. Nechovejte žádné naděje, madame. Hrabě je mrtvý, mrtvý, ne však díky okolnostem, za něž mě činíte odpovědným. Dokonce bych řekl, že zemřel vlastní vinou. Daroval jsem mu život, ale ne svobodu. Mušketýři ho měli odvézt do pevnosti, kde měl být uvězněn. Jenže během plavby ve tmě uprchl. Strašná neopatrnost! Byl příliš slabý, aby mohl bojovat s proudem, a tak se utopil a jeho tělo, které řeka vyvrhla, bylo nalezeno o několik dní
později.Tady jsou listiny, které potvrzují, co jsem vám právě svěřil. Hlášení od mušketýrů a papíry, které dosvědčují jeho útěk a nález těla…

Byla jsem vždy přesvědčená, že pátrání po Joffreyově osudu byla Desgrezova soukromá akce a že minimálně do doby, než začal Rescator ve Středomoří úřadovat,neměl král o existenci nové identity Joffreye de Peyrac ponětí.

Asi neusnu, dokud mi to Moirra neobjasní.

No veď práve! To znamená že Kráľ tú správu o mŕtvole čítal vtedy - a neskoršie znovu - a knižný kráľ rovnako ako ten historický nebol žiadny hlupák! On ale ďalej pátrať nechcel. Preto sa potešil že mu tá falošná mrtvola umožnila aspoň navonok prípad uzavrieť.

Ale Desgrez samozrejme ano To by ani nebol on keby do všetkého nestrčil svoj dlhý nos, hlavne keď sa to ešte týkalo Angeliky

Kráľ nepovedal síce ani slovo, ale podľa môjho skromného názoru moc tej báchorke zrejme ani sám neveril, i keď jej radšej chcel veriť. Takže keď sa po pár rokoch žiadny Peyrac nevynoril niekde v inej krajine, u jeho nepriateľov, ako to bývalo bežné u šľachticov ním odsúdených ktorým sa podarilo včas uniknúť, uspokojil sa nadobro s tou verziou a nechal sa ňou rokmi možno dokonca učičíkať.

Veď ani nebol nejak šokovaný, alebo extra prekvapený keď sa Peyrac znovu zjavil na scéne.

(pri čom sa mi zjavuje v pamäti že Joffrey sám vravel že odkedy sa usadil v Novom Svete prestal tajiť svoje meno)

---------------------------------------------------

Ja som sa už vždy pýtala sama seba nakoľko naozaj kráľ veril či neveril že to bolo Joffreyovo telo - a toto ma trochu zarazilo:

Pomyslela jste aspoň někdy na to, kolik času od té doby uběhlo? Kdybyste ho dneska znovu našla, nepoznala byste
ho, stejně jako by on nepoznal vás. Stala se z vás jiná žena, jako i on by se stal jiným mužem.
Nemohu uvěřit tomu, že byste takhle ztratila rozum!“

Aj to že okamžite uhádol že Angelika chce opustiť Paríž .... A on nezačal opakovať a dohovárať jej že Joffery je predsa mrtvy...

nebolo by to po prvý krát že by sa kráľ tváril že niečo nevie - a pritom vedel všetko. Spomeňme si napríklad na skrinku z jedom .. .a to si Angelika pri návšteve v Louvri naivne myslela že mu vraví novinku. (historický kráľ mal tieto veci nastavené podobne)

-----------------------------------------------------------------

Proste mňa nikto nepresvedčí že kráľ nevedel o niečo viac, ako sa tváril že vie A to čo si o tom myslím som vyjadrila vo fikcii ... AD ACTA ...

Vždy ma čítanie záveru tretieho dielu to primälo uvažovať o tom koľko toho kráľ vedel a tušil. Ja nevravím že vedel že Joffrey je Rescotor na ktorého sa neustále sťažoval Vivonne. (I keď napríklad Mezzo Morte toto tajomstvo poznal)
Iba som presvedčená že báchorku s mŕtvolou ktorá sa vôbec podľa opisu nepodobala nemohli tak ľakho predať ani jemu, keby to nebol chcel. Z čoho mne vyplynulo že to jednoducho celé chcel rýchlo uzavrieť.

nuž a keby sa náhodou bol Joffrey odrazu bol vynoril živý niekde v nepriateľskej krajine tak by to bol zahral do autu - že sa mrtvola podobala a hotovo

PS: Inak existujú aj skutočné historické prípady kde sa šľachtici odsúdení kráľom vynorili v inej krajine, a niektorí z nich dokonca neskoršie dostali milosť a vrátili sa zasa do Francie a dokonca aj k dvoru.

moirra píše: *

06 lis 2021, 23:07

Ja som sa už vždy pýtala sama seba nakoľko naozaj kráľ veril či neveril že to bolo Joffreyovo telo - a toto ma trochu zarazilo:

Pomyslela jste aspoň někdy na to, kolik času od té doby uběhlo? Kdybyste ho dneska znovu našla, nepoznala byste
ho, stejně jako by on nepoznal vás. Stala se z vás jiná žena, jako i on by se stal jiným mužem.
Nemohu uvěřit tomu, že byste takhle ztratila rozum!“

Aj to že okamžite uhádol že Angelika chce opustiť Paríž .... A on nezačal opakovať a dohovárať jej že Joffery je predsa mrtvy...

Tak já to cítím jinak - 100 čtenářů, 100 názorů zejména u knih, kde není vše řečeno naplno.
Ludvík nebyl hlupák, ale tato výše citovaná slova řekl 9 let po procesu, v roce 1670. To už byl v jeho službách např. Desgrez a byl vůči němu loajální.

Myslím ale, že v době okolo procesu to mohlo být jinak.
Mladý král dostal hlášení, o muži, který byl bez pochyby značně zmučený, pokusil se o útěk v ledové vodě, utopil se, mrtvola se našla. On sám mrtvolu neviděl - byl tak podezíravý, že nevěřil, že to nebyl Peyrac?
Jorrfey se neskrýval až později, až byl silný v kramflecích.
Takže kdo ví...

VARUJI TY, KTEŘÍ TŘEBA ZAČÍNAJÍ SE ČTENÍM, ŽE PŘÍSPĚVEK OBSAHUJE SPOILERY!

Tereza píše: *

07 lis 2021, 00:06

Tak já to cítím jinak - 100 čtenářů, 100 názorů zejména u knih, kde není vše řečeno naplno.
Ludvík nebyl hlupák, ale tato výše citovaná slova řekl 9 let po procesu, v roce 1670. To už byl v jeho službách např. Desgrez a byl vůči němu loajální.

Myslím ale, že v době okolo procesu to mohlo být jinak.
Mladý král dostal hlášení, o muži, který byl bez pochyby značně zmučený, pokusil se o útěk v ledové vodě, utopil se, mrtvola se našla. On sám mrtvolu neviděl - byl tak podezíravý, že nevěřil, že to nebyl Peyrac?
Jorrfey se neskrýval až později, až byl silný v kramflecích.
Takže kdo ví...

Jako vždy, Tereza má dar uhodit hřebík na hlavičku a položit takovou otázku, která člověka nutí přemýšlet a analyzovat. Moc děkuji za tuhle debatu, protože i mě to donutilo začít nad tím více přemýšlet - nasadily jste mi brouka do hlavy . Pátrání po skutečném osudu odsouzeného Joffreye de Peyrac se samozřejmě chci věnovat ve své fikci o Desgrezovi. Z přečtených knih jsem si sestavovala orientační časovou osu, do které jsem se nyní pro osvěžení podívala:

28. 1. 1661 - upálení hraběte de Peyrac
únor 1661 - Kouassi-Ba je poslán na galeje, Angelika se to dozvídá až v létě
únor 1661 - Joffrey utíká mušketýrům, kteří ho měli eskortovat do pevnostního vězení, vrací se do Paříže, kde si v paláci Beautreillis z tajné schránky v kapli vyzvedává ukryté cennosti. Pařížská policie po tři týdny střeží vjezdy i výjezdy z Paříže, objevují se historky o malomocném tulákovi s ocelovou maskou. Po 3 týdnech pátrání zastaveno - u Gassincourtu nalezeno asi měsíc staré tělo utopence. (Nezkrotná Angelika, s. 12 a dále)
28. února 1661 - Zavraždění mnicha Béchera.
28. února 1661 - Joffrey u lazaritů vyhledává otce Antoina.

Bylo to v Paříži, koncem onoho února 1661. V téže mrazivé noci, kdy zemřel „pronásledovaný démony“ mnich Bécher s výkřikem: „Slitování, Peyraku!“
Otec Antoine se modlil v kapli. Laický bratr mu přišel oznámit, že si s ním přeje bezodkladně mluvit jakýsi žebrák. (Nezkrotná Angelika, s. 47)

Pokud bych měla parafrázovat:
- Ludvík ví, že eskortovaný a zraněný Peyrac uprchl, vysílá hlídky do blízkého okolí vodního toku, současně platí zvýšená aktivita policie a jiných složek v hlavním městě.
- Po 3 týdnech je nalezeno tělo utopence, kterého lze ztotožnit s uprchlým vězněm. Pátrání je zastaveno, policejní pohotovost v Paříži končí.
- Na konci měsíce se přeživší Joffrey vrací do hlavního města.

Já osobně si to tedy vykládám stejně jako Tereza... Pokud pátrající hlídka přinesla Ludvíkovi hlášení, že utopenec by výškou a jinými tělesnými parametry odpovídal Peyrakovi, neměl důvod pochybovat o tom, že hrabě skutečně při útěku zahynul. Dle všeho, co víme, byl nejen tělesně postižený, ale ve dnech předcházejících popravě byl podroben i dost krutému mučení. Aby přežil v ledové vodě, aby byl vůbec s to plavat a překonat nějakou vzdálenost i na souši, to už by chtělo pořádnou kondici, u těžce zraněného, téměř umírajícího muže, nedbale oblečeného, v zimě, ve sněhu... se dá logicky předpokládat, že nemohl přežít. Proto se mi zdá dost pravděpodobné, že Ludvík zprávu o nalezení mrtvého těla přivítal a usoudil, že Peyrac už ho trápit nebude. (Kdyby jen věděl, že? )

Na druhou stranu, Desgrez byl skeptik. Po návratu do Paříže, když se definitivně dal k policii a rozloučil s dráhou advokáta, se k němu jistě donesly historky o té zvýšené policejní aktivitě. Začal přemýšlet, proč tomu tak asi bylo. Dle svých vlastních slov (vyprávěných Angelice) se sešel s velitelem mušketýrů, kterým Joffrey pláchl. Tentýž muž mohl vést i pátrání kolem řeky a učinit nález těla. Pokud nad vínem Desgrezovi svěřil osobní pochybnost, sebevíc malou, že to tělo nemuselo patřit Peyrakovi (přece jen měsíc stará mrtvola ve vodě...), Desgrez se mohl této jiskřičky chytit a začít pátrat na vlastní pěst. (Což, jak víme, udělal - k pátrání ho nikdo nepověřil.) Z různých střípků si začal skládat celkový obraz, a když ho po letech navštívil abbé Antoine, utvrdil se v tom, že ho instinkty nezklamaly. Věřím, že se svým zjištěním rozhodně nešel za panovníkem, proč by to ostatně dělal? Po Peyrakovi už neštěkl ani pes, jeho vdově se dařilo, povstání Languedocu bylo zapomenuto...

Když se vrátím zpět ke králi, ten si toto vše mohl poskládat až mnohem později a z jiných zdrojů a indicií...

rešpektujem samozrejme váš názor, iba chcem vysvetliť ako som ja prišla k tomu môjmu záveru:

Prečo si ja myslím že kráľ zrejme celkom nebol presvedčený že tá mŕtvola je Peyracová

Ja už som veľa čítala o Historickom Ľudovítovi XIV – a aj on bol človek z mäsa a kostí. A v roku 1661 to nebol žiadny slabý mladý kráľ, ale panovník ktorý na veľké prekvapenie začal po smrti kardinála okamžite vládnuť železnou rukou.

Pravdu povediac, ledva čakal kým Mazarin otrčí kopytá aby sa zmocnil vlády. S tým človekom ho spájalo to na čo zasa raz Germáni majú jedno výstižné slovo: HASSLIEBE čo by v preklade znamenalo že ho miloval aj nenávidel, a to naraz.

Hneď po jeho smrti, to je v marci 1661 kráľ vystúpil pred parlamentom a povedal že nebude žiadny hlavný minister ale že štát je on – teda že kráľ je štát. To mne veru nepríde ako slabý mladý kráľ.

Ani to že v septembri toho istého roku elegantne a nesmierne tvrdo navždy zbavil Fouqueta. To on kráľovským rozhodnutím podľa motta „štát som ja“ zmenil pôvodný rozsudok súdu na doživotné väzenie. (Mazarin vedel že Fouquet kradne rovnakým spôsobom ako kradol on, dokonca to kráľovi naznačil, ale nemohol nič urobiť lebo sám bol namočený v tom istom, kým on hrabal nechal kráľovi prázdnu pokladnicu, a na dôvažok ešte citovým vydieraním dosiahol že kráľovi nezanechal skoro nič zo svojho rozprávkového bohatstva) Kráľ už v roku 1661 bol všetko iné ako naivný hlupák.

Angelika si sama neskoršie v knihe povedala niečo v zmysle že absolútne podcenila mladého kráľa keď sa s ním zhovárala v Louvri, a až potom si uvedomila že to už nebol žiadny mladý slaboch, ale kráľ ktorý vládne železnou rukou.
Kráľ VEDEL o spiknutí proti nemu - takže ho vôbec nešokovalo čo mu Angelika v Louvri v zúrivosti povedala.

Joffrey de Peyrac nebol hocikto – ale jeden z najvyššie postavených veľmožov v krajine - ako sám o sebe v knihe vraví mal bratrancov a rodinu po celej Europe, čo pri jeho rodokmeni nebolo čudné, a pokiaľ by ušiel do zahraničia mohol byť kráľovi ako nepriateľ viac ako nebezpečný. Pochybujem že by si kráľ, ktorý odmalička vyrastal v zložitých Europskych pomeroch tohto nebol vedomý. Napokon historický Andijos našiel v roku 1661 okamžite podporu u Španielov, hoci ledva prešlo rok a pol čo podpísali mierové zmluvy.
A kráľ už mal tak či tak celoživotnú traumu že sa jeho šľachta a dokonca členovia rodiny spolčili s nepriateľom a spikli voči nemu, keď bol ešte dieťa. Preto aj vymyslel "hru", pri ktorej šľachticov držal pekne u dvora, aby ich mal pod dozorom. A všade nasadil špiónov a nechal otvárať poštu.

Dejiny ukazujú že Ľudovít XIV bol jednoznačne to čomu sa hovorí CONTROL FREAK.

Že by sa potom čo sledovali 3 týždne kadejaké stopy, a Calister mu istotne musel podávať hlásenia, nechal len tak učičíkať nejakou mŕtvolou nájdenou 90 kolometrov po prúde rieky mne podľa horeuvedených poznatkov pripadá pritiahnuté za vlasy. (po troch týždňoch vo vode sa už moc na nikoho podobať nemohla, ale zostáva ešte mimoriadna výška a telesná vada – alias kratšia noha.)

moirra píše: *

08 lis 2021, 17:21

Dejiny ukazujú že Ľudovít XIV bol jednoznačne to čomu sa hovorí CONTROL FREAK.

Že by sa potom čo sledovali 3 týždne kadejaké stopy, a Calister mu istotne musel podávať hlásenia, nechal len tak učičíkať nejakou mŕtvolou nájdenou 90 kolometrov po prúde rieky mne podľa horeuvedených poznatkov pripadá pritiahnuté za vlasy. (po troch týždňoch vo vode sa už moc na nikoho podobať nemohla, ale zostáva ešte mimoriadna výška a telesná vada – alias kratšia noha.)

Podle mne záleží na té mrtvole - pokud by tělesné parametry odpovídaly, tak proč ne?

A to je otázka, která mne napadla nejednou taky: ČÍ BYLA TA MRTVOLA??!!

Myslíte, že třeba Joffrey odpravil nějakého svého dvojníka? Anebo že tam toho utopence nastrčili mušketýři sami, aby už konečně mohli přestat prohledávat zamrzlé rákosí podél vody?

PenelopaW píše: *

09 lis 2021, 11:06

Podle mne záleží na té mrtvole - pokud by tělesné parametry odpovídaly, tak proč ne?

A to je otázka, která mne napadla nejednou taky: ČÍ BYLA TA MRTVOLA??!!

Myslíte, že třeba Joffrey odpravil nějakého svého dvojníka? Anebo že tam toho utopence nastrčili mušketýři sami, aby už konečně mohli přestat prohledávat zamrzlé rákosí podél vody?

Páči sa mi ako ťa naše "vyšetrovanie" našartovalo. ♥ Holt profesionálna deformácia slečny Desgrezovej, ktorá aj v mojej fikci nevidela rozprávanie, ale skôr kriminálnu poviedku, a preto ma zvozila že som v detektívke už na začiatku prezradila pointu.

Takže dajme sa do vyšerovania dámy :

Nakonec řeči o malomocném tulákovi utichly, navíc když přibližně v té době našli v Gassicourtu v rákosí poblíž Montes tělo utopence, ležící ve vodě asi měsíc. Mrtvola byla ve stavu pokročilého rozkladu. Jisté bylo pouze to, že šlo o poměrně vysokého muže. Kapitán de Calistčre si s úlevou oddechl a prohlásil v listě králi, že tento závěr on sám vždycky pokládal za jedině možný. Uprchlík pohrdl královou šlechetností, díky níž byl v poslední chvíli vyrván plamenům. Bůh ho potrestal a vydal ho ledové vodě v řece. Všechno je, jak má být.

Podľa mňa je nad slnko jasnejšie že utopenca nastrčili mušketieri, lepšie povedané využili prvú mŕtvolu v Seine ktorá sa im hodila do krámu, v tom čas mrtvoly v Seine neboli žiadne čudo. Veď Calister sa priznáva Desgrezovi že utopenec sa moc nepodobal.

Nakonec přiznal, že se mu ten případ s utopencem v Gassicourtu velice hodil. Konečně mohl uzavřít záležitost, kterou nebyl s to dovést do konce. Ten utonulý se však uprchlému vězni podobal jen velice povrchně.“

Mňa zarazilo že pani AG tuto považuje za dôležité povedať o aký čln šlo, pri tom člne čo ho našli pri Porcheville:
Všechno se soustředilo na tu vzdálenou vidinu, těžký nákladní člun u zledovatělého břehu za jedné zimní noci.


Oni sa chytili toho že "Loďku nalezli poblíž Porcheville" ale tiež bohviejakú ľoďku to našli ...
Angelika sa správne chytila tých 3 dní - na konci 3ho dielu vraví že prečo by sa mal utopiť o tri dni neskoršie - že to je nelogické. Desgrez samozrejme len jedným očkom hodil do spisu a už mu udrelo do očí že to je všetko blbosť.
mne napríklad udrelo do očí že pri tej vlnistej Seine by to bolo z Nanntere až potiaľ asi 70km - a to presne Angelike nadávalo logiku tiež. Tri dni sa plavil v člne po prúde, a potom skočil do vody a utopil sa.

Mňa aj zarazilo že podľa Desgrezových slov nebol ten prípad až tak AD ACTA ako by sa zdalo. A to asi tak pol roka po Joffreyovom úteku, čiže ešte 1661, keď sa vrátil do Paríža. lebo to bolo vtedy keď si kúpil hodnosť policajného dôstojníka - alebo? Ty máš Penelopa lepšie tú jeho časovú osu preskúmanú. Ale podľa mňa ano, veď keď chytil Angeliku pri studni, bol tam už ako policajt aj s pár chlapmi.

„Zbytečné. Znám to.“
„Znáte to?“ užasla Angelika. „Vy už jste měl ty listiny v ruce?“
„Ano.“
„Kdypak?“
„Už je to pár let. Ano… Popadla mě zvědavost. Právě jsem si koupil hodnost policejního důstojníka. Podařilo se mi dosáhnout toho, že se na mě zapomnělo. Nikdo si už nepamatoval na naivního advokátka, který se hloupě pustil do obhajoby předem odsouzeného čaroděje. Ten případ už byl pohřben, ale občas ho někdo přede mnou oprášil… Říkaly se podivné věci. Hledal jsem. Pátral. Když je člověk policajt, má přístup téměř kamkoliv. Tak jsem nakonec objevil i tohle. Přečetl jsem si to.“

Ešte k tomu úteku, už som sem hore vyššie pridávala čo o ňom v 6 diely vraví samotný Joffrey. Nie darmo nazvali starí Rimania rieku Seinu HADOM. Sa kľukatí a hadí ako vretenica.

Úplne súhlasím s tvojou teóriou že Joffrey nechal ľoďku ďalej unášať prúdom aby zmiatol stopy, po tom čo vystúpil niekde na mieste pri Sainte Honorine ktoré som označila mape , odkiaľ to mal do kláštora približne 5 kilometrov.

Zhrnutie: Ušiel im pri Nanterre, ukradol loďku, vystúpil v oblasti Saint-Honorine, loďku nechal unášať prúdom. Ja predpokladám že Joffrey pri svojich cestovateľských dobrodružstvách Seinu dobre poznal, a vedel sa dobre orientovať aj v okolí Paríža.
Oni potom našli o 3 dni nejakú loďku pri Porcheville a mŕtvolu pri Gassicourte o mesiac od jeho úteku. Joffreyovi v kláštore povedali že ho zavezú do tábora pre malomocných, zrejme smerom k Parížu, kde potom v niektorom lesíku tesne pred Parížom mníchovi ušiel. Sám o tom vraví že potom obišiel Paríž k Vincenskemu lesíku.

Toť malá rekapitulace pre tie čo sa im nechce to čítať znovu, hoci všetko nájdu v tomto vlákne, alebo na prvých stránkach 4 dielu.

Nějak si pořád myslím, že mladý král hlášení o mrtvole zprvu přijal. Kapitán, co vedl pátrání, si dal jistě na hlášení záležet.

To, že jsem napsala, že byl Desgrez loajální neznamená, že by králi něco ze svých "objevů" vyžvanil. Když už Peyrac o sobě po letech sám nechával vědět, pak jistě něco s králem řešil, ale nikdy před ním nevyložil okolo otázky Peyraca své karty.


Ten případ už byl pohřben, ale občas ho někdo přede mnou oprášil…
V těchto slovech spíš než přímo na osobu Peyraca cítím narážky na nejrůznější souvislosti s procesem, které se čas od času přihlásily o pozornost - na Fouqueta, Angeliku, Bernarda, který králi taky zatápěl .... atd. Což mě přivádí oklikou k otázce na Penelopu - kdy už se dočkáme pokračování příběhu o tom neviditelném muži, který kryl Angelice vždy záda a byl ochoten kvůli ní riskovat celou svou kariéru?

moirra píše: *

18 lis 2021, 23:42

Mňa teraz dodatočne zlomyseľne pobavilo že Borderié nechal Rescátora veslovať na Galeji.

A víš proč? Protože JSI zlomyslná .

Foto Joffreye ve člunu mi naopak evokovalo ten jeho, nedávno zde diskutovaný, útěk po popravě. Ostatně, Po Terezině postřehu o delších vlasech, mne tak napadá: Před popravou mu vlasy ostříhali nebo ne? Myslím, že ještě při pokání před Notre-Dame, kde zpíval, měl vlasy dlouhé, ne? Což by znamenalo, že i nalezená mrtvola, kterou mušketýři označili za jeho tělo, by měla mít vlasy dlouhé??

Penelopo, tak s těmi vlasy si také nejsem jistá.
Já si také myslím, že při fingované popravě měl dlouhé vlasy. Mrtvý muž, kterého jako Joffreye označili, mohl mít dlouhé vlasy. V té době muži dlouhé vlasy nosili, pokud nějaké měli. Pod parukou měli vlasy ostříhané, nebo pleš.

mimi píše: *

19 lis 2021, 11:55

Penelopo, tak s těmi vlasy si také nejsem jistá.
Já si také myslím, že při fingované popravě měl dlouhé vlasy. Mrtvý muž, kterého jako Joffreye označili, mohl mít dlouhé vlasy. V té době muži dlouhé vlasy nosili, pokud nějaké měli. Pod parukou měli vlasy ostříhané, nebo pleš.

PenelopaW píše: *

19 lis 2021, 11:05

Foto Joffreye ve člunu mi naopak evokovalo ten jeho, nedávno zde diskutovaný, útěk po popravě. Ostatně, Po Terezině postřehu o delších vlasech, mne tak napadá: Před popravou mu vlasy ostříhali nebo ne? Myslím, že ještě při pokání před Notre-Dame, kde zpíval, měl vlasy dlouhé, ne? Což by znamenalo, že i nalezená mrtvola, kterou mušketýři označili za jeho tělo, by měla mít vlasy dlouhé??

Inak aj ja som si uložila Joffreya v člne ako ilustráciu k jeho úteku na Seine.

Až pak si najednou všimla, že odsouzenec má jednu ruku ovinutou kolem ramen kata, druhou kolem zpovědníka, a že ho ti dva vlastně nesou, protože má bezvládné nohy. Hlava s dlouhými černými vlasy mu padala dopředu.
Citát z Integrale.

Takže pred Notre Dame ich mal dlhé. Potom ho zamenili, takže myslím že vlasy mu nikto nestrihal. Pokiaľ viem vlasy odstrihol kat aj Brinvillierke až tesne pred popravou. Niekde mám stiahnutú knihu o katoch, ale to asi nebude moc zábavné čítanie.



Vo filme o úteku rozpráva Angelike Desgrez na konci 3tieho dielu Angelika a kráľ. Takto si Joffrey spomína na svoj útek v 6tom diely:


Výkřikem před Notre-Dame nežádal o smilování, ale o spravedlnost. Neobracel se k Bohu, jehož příkazy často překračoval, ale k Tomu, který je sám Rozum a Vědění. Nemáš právo mě opustit, protože já jsem tě nezradil… A přesto v tuto chvíli věřil, že zemře. Když na břehu Seiny s překvapením zjistil, že žije a octl se daleko od ječícího davu, zamyslel se nad dosahem tohoto zázraku. Co bylo pak? Hrál velice složitou partii, nevzpomínal však na ni úplně ve zlém. Zatímco mušketýři, kteří ho měli hlídat, usnuli, sklouzl do chladné řeky a doplaval k bárce ukryté v rákosí. Odvázal ji a nechal se unášet proudem. Zřejmě na chvíli omdlel, pak zas nabyl vědomí, svlékl odsouzeneckou košili a oblékl se do venkovských šatů, ležících v loďce. Poté se promrzlými cestami vydal do Paříže, ubohý, hladový, protože se neopovážil zajít do nějakého statku. Na nohou ho držela jediná myšlenka: Žiju a uniknu jim… Jeho zmrzačená noha se chovala velice podivně. Občas se otočila a on si ani nevšiml, že mu chodidlo najednou míří špičkou dozadu jako paňácovi. Našel jakési klacky a vyrobil si primitivní berle. Pokaždé když ráno vyrážel dál, cítil strašné bolesti a při prvních krocích se musel nelidsky ovládat, aby neřval jako šílený. Havrani na bezlistých jabloních se zlověstným zájmem sledovali, jak jde kolem nich děsivá mátoha, sotva se držící na nohou. Bolest se však pomalu otupila, a dokonce mohl jít rychleji. Živil se zmrzlými jablky, která našel ve škarpě, a řepou spadlou z vozíku. Mniši, které požádal o azyl, se nad ním slitovali, ale umínili si, že ho umístí v sousední leproserii a jemu dalo dost práce jim uniknout. Znovu se rozkulhal po cestě a krvavými hadry a kapesníkem, jímž si zakrýval tvář, děsil sedláky, které občas potkával.

No a toto je zo 4tého dielu:

Angelika odstrčila výpočty pečlivého Arnauda de Calistčre a zahloubala se do podrobného svědomitého hlášení:„… kolem půlnoci se loďka, která nás s vězněm převážela, zastavila u Nanterre a přirazila ke břehu. Všichni jsme si na chvíli odpočinuli. Nechal jsem u vězně stráž. Vězeň od okamžiku, kdy jsme ho převzali z rukou kata, nejevil známky života. Museli jsme ho nést dlouhým podzemím, vedoucím ze sklepa Modrého hroznu až k přístavu. Celou dobu, co ležel na dně loďky, téměř neznatelně dýchal…“ Viděla před sebou to dlouhé zmučené tělo, zahalené do bílého roucha odsouzenců jako do rubáše. „Než jsme se uložili na chvíli ke spánku, zeptal jsem se ho, zda něco nepotřebuje. Nezdálo se, že by mě slyšel.“ Ve skutečnosti zřejmě pan de Calistčre, zatímco se halil do pláště, aby se „na chvíli uložil ke spánku“, čekal, že nazítří najde vězně spíš mrtvého než živého. Jenže ho nenašel vůbec. Angelika se rozesmála. Joffrey de Peyrac – poražený, umírající, ztýraný – ten obraz jí vždycky připadal falešný, nehodil se k němu. Nedokázala ho „vidět“ takhle.

K tomuto musím podotknúť že pani AG to mala dobre zrešeršované: Potme sa lode neplavili ďalej, ako som sa aj ja dozvedela z listov pani de Sevigne, ktorá sa často plavila a jej dcéra tiež, ale sa niekde zaparkovalo a prenocovalo sa. Aspoň človek vidí akým dôležitým historicky 100percentne dôveryhodným svedkom tej doby sú dopisy pani de Sevigne.

Mile Angelikolozky, opět obdivuji Vaše výzkumy a vrhá se do čtení A v Quebecku 2.

Tereza píše: *

17 led 2016, 18:14

moirra píše:

Z histórie však viem že v tej časti mesta sa to len tak hemžilo hlbokými pivnicami a tajnými chodbami. Musím sa na to ešte bližšie pozrieť, či v knihe niesu ešte dáke zmienky.

To mě napadlo také, vždyť pod Paříží jako pod jinými historickými městy existuje paralelně druhý svět tvořený sítí podzemních chodeb, také si myslím, že využili nějaké dřívější a jen se prostě "napojili" a šikovně někde přizdili, někde zazdili. (např. ještě v 17.stol. se pod špitálem sv. Anny těžilo hnědé uhlí)
Dnes je vchod do podzemních katakomb z nějaké nenápadné budovy na náměstí Denfert Rochereau, ale já byla v Paříži jen jednou , tak mi to bohužel nic neříká .

Nuž tých vchodov do Parížskeho podzemia je viacero Tereza. Oficiálnych a hromada neoficiálnych. Dokonca si Parížania zvyknú v katakombách mesta až dodnes robiť ilegálne párty.

Konečne som pochopila že prečo boli kedysi mestá ak podkopané - ono to bol stavebný materiál. A museli to zreglementovať lebo keď sa v podzemí ťažilo príliš veľa začali sa prepadať niektoré domy v Paríži. o tom vznikli predpisy ako treba umiestniť podporné stĺpy a koľko priestorov musí zostať nevyťaženého (určité úseky presnej veľkosti)

Ja som videla francúzske doku v nemčine ale je k tomu aj amatérske video - treba však rozlišovať medzi kostnicami a normalnými podzemnými chodbami.

VIDEO: PARÍŽSKE KATAKOMBY - brána do pekla

Spomínanajú sa tam aj tie podzemné lomy - ktoré tu citovala všímavý Penelopa, lebo ja by som zmienky o chodbe paláca Beautreillis istotne nehľadala v 5 diely. kameň sa tam však ťažil po celý čas, nielen za čias starých Rimanov.

PenelopaW píše: *

06 bře 2019, 12:03

errnie píše:

parádny objav, moirra,
ešte som našla, ale možo sa opakujem, možno to tu je pridané, ale ak som to prehliadla...
v 4.dieli na str. 37
Je veľmi hlboka, Prechádza pod pivnicami susedných domov, vedie popod hradby Bastily a kedysi vyúsťovala na predmestí Saint ANtoine, kde sa pripájala ku katakombám a k starému korytu Seiny. NO keďže tam vtedy stavali, otec dal chodbu predĺžiť až do Vincenského lesa. Vyúsťuje v malej zrúcanej kaplnke.
ak to tu je, vymaž to... ďakujem

A ještě zmínka v Angelika se bouří:

Plessiské podzemí ale nemá nic společného s nádhernou podzemní chodbou v paláci Beautreillis v Paříži, která začíná ve studni a vede svou klenutou sít spojenou s komnatami z dob antické Lutetie až k Vincenneskému předměstí. V Plessis je to jen páchnoucí vlhká stoka, kde se místy musí lézt po čtyřech.

VIDEO:

https://www.youtube.com/watch?v=nnRf3_q4Iug

Bombónik: Nuž takto sa ale celkom určite Joffrey a Angelika nestretli. To by bolo na ďalšiu fikciu čo by bolo keby.

Tak jsem prostudovali časovou osu JP a nejde mi na rozum, ze se po Angelice neshanel dříve.
V časové ose je uvedeno: 28.2.1661 cca toulal se s maskou po Paříži, koupil si nové šaty, pečovala o nej otec Antonie atd. Já bych předpokládala, ze se po své milované ženě bude shánět, nechala bych někde vzkaz, měl přeci peníze, které si vyzvedl ve svém paláci.
Určitě bych tento detail uvedla v jeho vzpomínkách v 6 díle. Chápu ze byl zničeny ale tu ženu miloval, tak se mu přeci nevyparila z hlavy, to by musel byt v bezvědomí.
Připadá mi, ze se JP zachoval jako nezodpovědny, moc hrdý a i sebestredny muž. Je to můj názor. JP je moje milovaná postava, jako pro Penelope je Degretz.
Když někoho milujete, snažíte se mu dat zprávu, ze žijete atd, myslím, ze k tomu měl určitě par příležitosti. To ze pravda vyšla najevo až po par letech je věc jiná.
Jsem jednoduše zklamaná, ze to o sobě v nejen v 6 dile nerika.

Zuzanka62 píše: *

04 dub 2022, 18:54

V časové ose je uvedeno: 28.2.1661 cca toulal se s maskou po Paříži, koupil si nové šaty, pečovala o nej otec Antonie atd. Já bych předpokládala, ze se po své milované ženě bude shánět, nechala bych někde vzkaz, měl přeci peníze, které si vyzvedl ve svém paláci.

V tuhle chvíli bych vůči němu nebyla tak příkrá. Do Paříže se vrátil s duší na jazyku - nechybělo mnoho a několikrát by na té zpáteční cestě zemřel. Otci Antoinovi se více méně zhroutil k nohám, ten ho ještě musel nějakou dobu dávat do pořádku, než ho vykurýroval natolik, aby byl Joffrey schopen pokračovat v útěku. Je krátce po procesu, JP je aktuálně nejhledanějším mužem království, má co dělat, aby se udržel naživu, kromě rezervy vyzvednuté v paláci nemá nic, nemá kam jít, vlastně přišel o všechno a o všechny. Pokud si na Angeliku vzpomněl, tak možná usuzoval, že v danou chvíli je o ní postaráno (nejen on předpokládal, že odjela do Monteloupu) a že by ji jen ohrožoval. Možná byl dokonce tak na dně že si na ni ani nevzpomněl - a v tomhle období bych mu to vůbec nezazlívala. K tomu přičti, že nebylo jisté, zda se mu útěk mezi galejníky vůbec podaří, kdykoli ho mohli chytit a tentokrát už by to s tou milostí asi tak žhavé nebylo ?? Pokud v tuhle chvílí před sebou máme zlomeného muže, který je nejen na konci fyzických sil, ale i psychicky na dně, opravdu by posílal manželce psaníčko, že je v pořádku a někde na ni v závětří počká? Vždyť by tím hrozně riskovala i ona a jejich děti, pokud Joffrey uměl počítat, muselo mu dojít, že Angelika má na krku novorozeně či kojence... Kam by navíc vzkaz posílal a po kom? Vždyť i otec Antoine byl naprosto nouzové řešení.

Jinak ale souhlasím s tím, že když už byl v závětří a dal se do kupy, začal se o manželku zajímat dost pozdě i na můj vkus...

Přečtu si ještě příslušnou část šestého dílu. Ale já si spis myslím, ze by něco takového mohlo vyjít nyní ve francouzském integrálu. Jde mi například pouze o zmínku, ze na ni pomyslel, ze se snažil a nevyšlo to. Diskutovala jsem o tom se svoji drahou polovickou, samozřejmě nezná okolnosti, a ty jsi je nahoře velmi dobře rozepsala, ale me vecne ale.
Jednoduše doufám, ze AG napravila v 6 díle, či jinde ve vzpomínkách JP, ze zajistil svou ženu a děti ale nevyšlo to a ona musela si projít tím čím si prošla.